28 C 427/2020-123

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o ochranu osobnosti a o vzájemném návrhu žalovaného takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaslat žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku omluvný dopis ve znění: „ Věc: Omluva Vážená paní [celé jméno žalobkyně], omlouvám se Vám za nepravdivé, dehonestující a urážlivé výroky adresované Vaší osobě, konkrétně, že jsem uvedl, že jezdíte spolu s panem [jméno] [příjmení] nafukovat hlavy dětem, označil jsem Vás spolu s panem [příjmení] za blbce, nazval jsem Vás manipulátorkou, lhářkou, zrůdou a sviní, dále, že jsem se vyjádřil, že píšete dementnosti a dementní články, a za podněcování k násilí vůči Vaší osobě. Shora uvedené jsem prohlásil ve svém pořadu [jméno] [anonymizována tři slova] dne [datum] jako reakci na článek uveřejněný v deníku [anonymizována dvě slova] pod titulkem [jméno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]. Těmito svými tvrzeními jsem neoprávněně zasáhl do Vašich osobnostních práv a za toto jednání se Vám omlouvám. [jméno] [celé jméno žalovaného]“

II. Žalovaný je povinen uveřejnit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku omluvu ve svém pořadu [jméno] [anonymizováno] ve znění: „ Omlouvám se vážené [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] za použité nepravdivé, dehonestující a urážlivé výroky adresované Vaší osobě, konkrétně, že jsem uvedl, že jezdíte spolu s panem [jméno] [příjmení] nafukovat hlavy dětem, označil jsem Vás spolu s panem [příjmení] za blbce, nazval jsem Vás manipulátorkou, lhářkou, zrůdou a sviní, dále, že jsem se vyjádřil, že píšete dementnosti a dementní články, a za podněcování k násilí vůči Vaší osobě. Shora uvedené jsem prohlásil ve svém pořadu [jméno] [anonymizována tři slova] dne [datum] jako reakci na článek uveřejněný v deníku [anonymizována dvě slova] pod titulkem [jméno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]. Těmito svými tvrzeními jsem neoprávněně zasáhl do Vašich osobnostních práv a za toto jednání se Vám omlouvám. [jméno] [celé jméno žalovaného]“

III. V části, kde se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zajistit odstranění nepravdivých tvrzení z veřejného prostoru, a nebude-li to možné, pak uložení povinnosti zaslat omluvu zejména správcům internetových serverů nebo zajistit připojení omluvy k výše uvedenému videu ve znění dle bodu II. tohoto rozsudku se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy v penězích částku ve výši 10 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Vzájemný návrh žalovaného, aby bylo žalobkyni [celé jméno žalobkyně] uloženo zaslat žalovanému [celé jméno žalovaného] do tří dnů od právní moci rozsudku dopis s omluvou ve znění: „ Věc: Omluva Vážený pane [celé jméno žalovaného], omlouvám se Vám za nepravdivé, dehonestující a urážlivé výroky adresované Vaší osobě, konkrétně, že jsem šířila, že„ [jméno] [celé jméno žalovaného] neobhájil bakalářku na [anonymizováno], protože se ukázalo, že odevzdal plagiát….“ Tímto svým jednáním, jsem neoprávněně zasáhla do Vašich osobnostních práv a za toto jednání se Vám omlouvám. [celé jméno žalobkyně]„ se zamítá.

VI. Vzájemný návrh žalovaného, aby bylo žalobkyni [celé jméno žalobkyně] uloženo uveřejnit na svém twitter účtu [webová adresa] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku omluvu žalovanému [celé jméno žalovaného] ve znění: „ Omlouvám se, váženému panu [celé jméno žalovaného], za nepravdivé, dehonestující a urážlivé výroky adresované Vaší osobě, konkrétně, že jsem šířila, že„ [jméno] [celé jméno žalovaného] neobhájil bakalářku na [anonymizováno], protože se ukázalo, že odevzdal plagiát….“ Tímto svým jednáním, jsem neoprávněně zasáhla do Vašich osobnostních práv a za toto jednání se Vám omlouvám. [celé jméno žalobkyně]“ se zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku ve výši 55 966 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném omluvy navrhovaného znění zaslané formou dopisu žalobkyni a zároveň jejího zveřejněné v pořadu žalovaného [jméno] [anonymizováno] a dále odstranění nepravdivých tvrzení z veřejného prostoru a nebude-li to možné, pak uložení povinnosti zaslat omluvu zejména správcům internetových serverů nebo zajistit připojení omluvy k výše uvedenému videu a rovněž náhrady nemajetkové újmy v penězích v částce 10 000 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že publikovala v deníku [anonymizována dvě slova] dne [datum] článek s názvem„ [jméno] chce znormalizovat [anonymizováno] pořad, aby [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]“. V reakci na uvedený článek žalovaný ve svém pořadu [jméno] [anonymizováno] zveřejněném na webu [webová adresa] žalobkyni obvinil z manipulace a lhaní a mimo jiné ji nazval„ blbkou, manipulátorkou a lhářkou“. Dále pak o žalobkyni a rovněž o panu [příjmení] žalovaný uvedl, že„ jezdí nafukovat hlavy dětem“, radil svým divákům, aby si toto„ nenechali od těch blbců líbit“, uvádí že„ vypisují takové dementnosti, píší dementní články ve dvojici lhářka a vožrala“. Na diváky pořadu dále žalobce apelovat, aby„ až [celé jméno žalobkyně] bude mít přednášku, jeďte tam a žeňte ji svinským krokem, protože tyhle zrůdy nemají co vyprávět děckám“. V závěru pořadu je žalobkyně opakovaně označována za„ lhářku a svini“. Žalobkyně má za to, že se jedná nepravdivá tvrzení, která jsou navíc hrubě urážlivá a dehonestující. Jedná se o společensky urážlivé výroky, s užitím těch nejhorších veřejně publikovaných urážek. Výroky žalovaného tak ohrožují kariéru žalobkyně a ovlivňují negativně veřejné mínění a bylo jimi neoprávněně zasaženo do osobnosti žalobkyně, a to zejména do její důstojnosti a profesní cti. Žalobkyně je novinářkou a dbá na to, aby její články byly nezávislé a objektivně odrážející aktuální dění. Žalovaný jednal v postavení člena [anonymizována dvě slova], měl by tedy dbát základních morálních a etických principů a vyjadřovat se v mezích slušného chování, i když vyjadřuje nesouhlasné stanovisko. Žalovaný však jednal hrubě a porušil nejen dobré mravy, ale také etiketu. Kromě toho žalovaný také podněcuje svými výroky veřejnost k násilí vůči žalobkyni.

2. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala po žalovaném morální satisfakce ve formě omluvy v navrhovaném znění zaslané dopisem přímo žalobkyni, dále zveřejnění omluvy v pořadu žalovaného [jméno] [anonymizováno], dále odstranění nepravdivých tvrzení z veřejného prostoru a náhrady nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, a to ani částečně. Popřel, že by žalobkyni označil za„ svini“, přičemž tvrdil, že tento výraz sice užil, ale nikoli v přímém spojení s žalobkyní. Dále žalovaný zdůrazňoval, že žalobkyně nenamítá nepravdivost výroků žalovaného, ale pouze napadá jejich formu. Vyjádření žalovaného bylo obranou proti nepravdivým informacím obsaženým v článku žalobkyně„ [jméno] [anonymizováno 11 slov]“, ale také na twitterovém účtu žalobkyně dne [datum], když uvedla a šířila o žalovaném nepravdivou informaci, že„ [jméno] [celé jméno žalovaného] neobhájil bakalářku na [anonymizováno], protože se ukázalo, že odevzdal plagiát“. Žalobkyně je osobou politicky a veřejně činnou a musí tak snést veřejnou kritiku. Žalobkyně navíc sama používá na svém twitterovém účtu expresivní výrazy. Je to její standardní komunikace směrem k veřejnosti, použití obdobných výrazů vůči její osobě tak nemůže mít dopad do jejích osobnostních práv. Ve vztahu k samotnému žalovanému se žalobkyně vždy vyjadřovala s despektem a šířila o něm opakovaně nepravdivé informace, a to zcela úmyslně s cílem jej dehonestovat na veřejnosti. Žalovaný tedy zvolil pouze formu vyjádření, kterou používá sama žalobkyně, je tedy na místě, aby obdobnou kritiku také snášela. Kromě uvedeného se žalovaný již za užití některých výrazů při svých hodnotících soudech žalobkyni již omluvil, a to ještě před začátkem tohoto řízení.

4. S ohledem na shora uvedené žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

5. Žalovaný dále podáním ze dne [datum] vznesl vůči žalobkyni vzájemný návrh podle ustanovení § 97 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) a domáhal se po žalobkyni omluvy v navrhovaném znění zaslané dopisem a zveřejněním omluvy i na twitterovém účtu žalobkyně. K odůvodnění uvedl, že žalobkyně rozšiřovala na svém twitterovém účtu nepravdivé informace o žalovaném, a to konkrétně, že„ [jméno] [celé jméno žalovaného] neobhájil bakalářku na [anonymizováno], protože se ukázalo, že odevzdal plagiát“. Uvedenou nepravdivou informaci šířila žalobkyně zcela úmyslně a s cílem žalovaného dehonestovat a poškodit v očích veřejnosti a má tedy potenciál zasáhnout do osobnostních práv žalovaného.

6. Žalobkyně k vzájemnému návrhu žalovaného uvedla, že tvrzení, které zveřejnila ohledně bakalářské práce žalovaného, je pravdivé, protože prvá práce žalovaného, kterou odevzdal, nebyla doporučena k obhajobě z důvodu chybějících odkazů citací. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je veřejně činnou osobou, novinářem a členem [anonymizována dvě slova], je ve veřejném zájmu o těchto skutečnostech informovat veřejnost.

7. Žalobkyně proto navrhla, aby soud vzájemný návrh žalovaného zamítl.

8. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.) a dále provedl výslech žalovaného (ustanovení § 131 o. s. ř.). Potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

9. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

10. Dne [datum] publikovala žalobkyně v deníku [anonymizována dvě slova] článek s titulkem:„ [jméno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]““. (prokazováno článkem) Dne [datum] byl zveřejněn ne webu [webová adresa] pořad [jméno] [anonymizována dvě slova], kde žalovaný žalobkyni obvinil z manipulace a lhaní a mimo jiné ji nazýval„ blbkou, manipulátorkou a lhářkou“. Dále pak o žalobkyni a panu [příjmení] žalovaný uvedl, že„ jezdí nafukovat hlavy dětem“, radí divákům, aby si toto„ nenechali od těch blbců líbit“, uvádí že„ vypisují takové dementnosti, píší dementní články ve dvojici lhářka a vožrala“. Na diváky pořadu dále apeluje, aby„ až [celé jméno žalobkyně] bude mít přednášku, jeďte tam a žeňte ji svinským krokem, protože tyhle zrůdy nemají co vyprávět děckám“. V závěru pořadu je žalobkyně opakovaně označována za„ lhářku a svini“ (účastníci učinili obsah pořadu nesporným). Žalovaný zveřejnil před zahájením jednání video, kde se ve svém pořadu [jméno] živě omluvil žalobkyni za užití výrazu„ svině“ a„ hnát sviňským krokem“ (účastníci učinili obsah pořadu nesporným). Žalobkyně vyzvala žalovaného k omluvě a odstranění videa před zahájením říjení (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum])

11. Dne [datum] žalobkyně na svém účtu na sociální síti twitter zveřejnila příspěvek obsahující následující tvrzení:„ [jméno] [celé jméno žalovaného] neobhájil bakalářku na [anonymizováno], protože se ukázalo, že odevzdal plagiát“ (prokázáno twitterovým účtem žalobkyně). Dne [datum] zaslal žalovaný [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] [jméno]. [anonymizováno] [příjmení], [titul za jménem] e-mail, kde mimo jiné uvedl, že se od své vedoucí práce dozvěděl, že jeho práce je označována za částečný plagiát, že vykazuje řadu shod s prací studenta [jméno] [příjmení] z roku [rok] a že oponent práce [anonymizována dvě slova] ji nedoporučil k obhajobě (prokázáno e-mailem žalovaného ze dne [datum]). Ve stanovisku ze dne [datum] uvedl [anonymizováno] [právnická osoba] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], že obě bakalářské práce žalovaného byly podrobeny kontrole systémem [webová adresa], kde vykázali nulovou shodu a bakalářská práce žalovaného uložená na [anonymizováno] byla doporučena k obhajobě (prokázáno stanoviskem [anonymizována dvě slova]). Žalovaný obdržel diplom z [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] a získal titul bakalář (prokázáno diplomem z [anonymizováno] [rok]). Dne [datum] se poslankyně [anonymizována dvě slova] paní [anonymizováno] [titul] [jméno] [příjmení] obrátila dopisem na [jméno] [příjmení], kde uvedla, že se ohrazuje proti urážkám žalovaného, člena [anonymizována dvě slova], který se vyjadřoval k její osobě sprostým a lživým způsobem, mimo jiné o ní uvedl, že je má ve věku [anonymizováno] let právo na lehčí demenci a označil ji za lhářku. V dopise zmiňuje mimo jiné i urážky žalovaného na adresu žalobkyně, které žalovaný pronesl ve svém pořadu [jméno] [anonymizováno] [číslo] které jsou předmětem řízení. (prokazováno dopisem poslankyně [anonymizováno]. [příjmení])

12. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že svá vyjádření o žalobkyni v pořadu [jméno] [anonymizováno] [číslo] uveřejnil jako reakci na to, že byl předtím hostem na [anonymizováno], kde hovořil jako nastupující člen [anonymizována dvě slova] a odpovídal na dotazy moderátora. Jeden z dotazů byl, zda se může vyjádřit k pořadu [příjmení] [jméno] [příjmení], s tím, že on zde výslovně uvedl, že se jako [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] nemůže vyjadřovat k obsahu vysílání. Jako běžný divák ale uvedl, že by přivítal střídání moderátorů, a to i v tomto pořadu. Poté, co jej kontaktovali lidé, a to i z jeho rodiny, že žalobkyně na jejich webu uveřejnila článek, kde se o žalovanému žalobkyně vyjadřuje jako o„ normalizátorovi“, s tím měl zásadní problém, protože ve 13 letech sám doma zažil domovní prohlídku StB. Obecně se dá uvést, že souhlasí s kritikou komunistického režimu. Po tomto incidentu žalovaný začal zkoumat osobu žalobkyně, předtím ji neznal. Bylo to proto, že se na něj obraceli lidé, i z jeho okolí, a tvrdili, že chce zničit [anonymizováno]. S tím žalovaný zásadně nesouhlasí, uvedl, že svým působením v [jméno] [příjmení] snad prokázal opak. Je pravdou, že se v reakci na uvedený článek žalobkyně vyjádřil o žalobkyni tak, jak je uvedeno v žalobě, ale následně si sám uvědomil, že udělal chybu, proto uveřejnil omluvu, a to jak ve svém pořadu, tak na svém [anonymizováno]. Žalovaný uvedl, že jeho pořad je pořadem spíše zábavným, připouští, že někdy zazní i tvrdší výrazy. Žalovaný je zvyklý na určitou formu kritiky od ostatních novinářů, ale měl problém zejména s tím, že byl žalobkyní označen za„ normalizátora“. Pokud jde o studium na [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], je pravdou, že zde absolvoval tří nebo čtyřleté studium. Ukončil ho v roce [rok]. Vypracoval bakalářkou práci a složil státní zkoušku. Potom mu byl vydán diplom. Je pravdou, že v rámci studia vypracoval celkem dvě bakalářské práce, obě byly na podobné téma, obě se zabývaly relativně rozsáhlou problematikou knižního trhu v [země]. Prvá práce neprošla, tuto žalovaný neobhájil, bylo to z důvodu, že oponentka byla nespokojena s chybějícími odkazy citací. Proto zvolil jinou práci, kterou posléze obhájil. Nikdy však v rámci studia nebyl obviněn z plagiátorství, a to ani v případě prvé, ani v případě své druhé práce. Není však v žádném případě pravdou, co se objevilo v příspěvku na [anonymizováno] žalobkyně, že by byl žalovaný obviněn z nějakého plagiátorství. Je pravdou, že žalovaný e-mailem komunikoval se šéfem katedry [anonymizováno] [příjmení] a je možné, že v některém z e-mailů i uvedl, že se o jeho práci má hovořit jako o částečném plagiátu. To bylo z důvodu, že studium žalovaného bylo velmi sledované, neboť již v té době byl známou osobou. S [anonymizováno] [příjmení] žalovaný hovořil i osobně na půdě fakulty, na téma jeho bakalářské práce, bylo mu řečeno, že práce prošla kontrolou sledovacího programu na plagiátorství Theses, který je zmiňován i v dopise, který překládali soudu. Tam byla shledána nulová shoda.

13. Z ostatních předložených důkazů, zejména výtisku z twitterového účtu žalobkyně, článku„ [anonymizována dvě slova] [země]: [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]: [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

14. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, pokud jde o uplatněný vzájemný návrh žalovaného, ten důvodným neshledal.

15. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ustanovení § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.).

16. Podle článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

17. Podle ustanovení § 81 odst. 1 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

18. Podle ustanovení § 81 odst. 2 o. z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

19. Podle ustanovení § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

20. Podle ustanovení § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

21. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

22. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ustanovení § 81 a násl. občanského zákoníku je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ustanovení § 81 občanského zákoníku a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

23. Svoboda projevu představuje jeden z konstitutivních znaků demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy (nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03).

24. Právo podle čl. 17 Listiny je zásadně rovno základnímu právu podle čl. 10 Listiny (nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 1997 sp. zn. II. ÚS 357/96), přičemž je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu jednomu z těchto práv nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1996 sp. zn. IV. ÚS 154/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. 30 Cdo 2711/2006). Při střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy v prvé řadě věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97) Při řešení takové kolize musí být brána v potaz 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový/hodnotící soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev„ politický“ či„ komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama„ vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), a konečně 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň je třeba zdůraznit, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; z hlediska celkového kontextu věci mohou být ve specifických případech významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14, body 25 až 31; nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015 sp. zn. II. ÚS 2296/14, bod 20).

25. U újmy, která nemá majetkový charakter, je z povahy věci vyloučena náhrada, která by znamenala uvedení do předešlého stavu. Nastupuje proto princip kompenzační (satisfakční), kdy poskytnuté plnění má přinést odčinění nemajetkové újmy v podobě zadostiučinění, které má alespoň zmírnit (odčinit) nepříznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobnostní sféry poškozeného, případně poskytnout poškozenému možnost, aby si těžko měřitelné a na peníze ne zcela spolehlivě a exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru vykompenzoval tím, že si pomocí prostředků či předmětů, pořízených za poskytnutou náhradu, zpříjemní či usnadní život. Peněžitá náhrada je uváděna jako subsidiární způsob, který nastupuje teprve v případě, že jiná forma není dostačující. Při určení přiměřenosti satisfakce je třeba vycházet z celkové povahy i z jednotlivých okolností případu (k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři vzniklé nemajetkové újmy apod.). Je nezbytné zkoumat míru tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti (osobní cti a dobré pověsti), a to v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv a jejich ochrany (srov. NS 30 Cdo 332/2007).

26. Pokud jde o hodnotící soudy, jež vyjadřují subjektivní názor autora, je nutné zejména zkoumat, zda se zakládá nejen na pravdivé informaci, ale i zda forma jeho prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem není hanobení a zneuctění dané osoby (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 1999, sp. zn. IV. ÚS 154/97, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 608/2007). I hodnotící úsudek, byť vytvořen na základě pravdivých skutkových tvrzení, může mít za následek újmu na osobnosti kritizovaného obdobně jako v případě zveřejnění nepravdivého skutkového tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3567/2010). Oprávněnost vlastní hodnotící kritiky je tedy nutno spatřovat především v objektivnosti projevu a v cíli, který se jím sleduje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1524/2002).

27. Žalobkyně svůj nárok opírala o skutečnost, že žalovaný ve svém pořadu [jméno] [anonymizována dvě slova] zveřejněném dne [datum] na webu [webová adresa] žalobkyni nazval„ blbkou, manipulátorkou a lhářkou“. Dále pak o žalobkyni a panu [příjmení] žalovaný uvedl, že„ jezdí nafukovat hlavy dětem“, radí divákům, aby si toto„ nenechali od těch blbců líbit“, uvádí že„ vypisují takové dementnosti, píší dementní články ve dvojici lhářka a vožrala“. Na diváky pořadu dále apeluje, aby„ až [celé jméno žalobkyně] bude mít přednášku, jeďte tam a žeňte ji svinským krokem, protože tyhle zrůdy nemají co vyprávět děckám“. V závěru pořadu je žalobkyně opakovaně označována za„ lhářku a svini“. Obsah uvedeného dílu pořadu žalobce byl přitom mezi účastníky označen za nesporný. Žalobkyně výroky žalovaného považuje za hrubě urážlivé, dehonestující a neoprávněně zasahující do jejího práva na ochranu osobnosti, zejména do její důstojnosti a profesní cti.

28. Žalovaný v řízení namítal, že žalobkyně je osobou politicky se angažující, zejména svými otevřenými dopisy a svou další novinářskou činností, tedy je osobou veřejně činnou, která je obecně povinna snášet vyšší míru kritiky. Dále namítal, že žalobkyně se sama ve veřejném prostoru vyjadřuje expresivně a využívá vulgarismy, zejména pak ve svých příspěvcích na sociální síti [anonymizováno], nemůže se tak cítit dotčena na svých osobnostních právech jednáním žalovaného. Kromě uvedeného žalovaný namítal, že sama žalobkyně uváděla nepravdivé údaje o žalovaném, a předmětné video pak byla pouze reakce žalovaného na výroky žalobkyně, proto také žalovaný podal v tomto řízení vzájemný návrh.

29. Soud se ztotožňuje s tvrzením žalovaného, že žalobkyně je jako novinářka osobou, která má z titulu svojí profese přístup do médií a že se vyjadřuje k otázkám veřejného zájmu. Toto ostatně nebylo ani žalobkyní sporováno. Stejnou pozici však má i žalovaný. Pokud se žalovaný kriticky vyjadřuje na adresu žalobkyně, je to zajisté jeho právem, avšak tato jeho kritika má a musí mít určité hranice, které je nutné ve slušné společnosti dodržovat. Žalovaný se vyjádřil o žalobkyni kriticky, přičemž tvrdil, že se jedná o jeho subjektivní názory, kterými pouze reagoval na předchozí články a výroky žalobkyně, které se týkaly jeho osoby. Obecně takovéto hodnotící soudy samy o sobě nelze prokazovat, lze však zkoumat zejména to, zda se zakládají na pravdivém základu a jaká je forma jejich prezentace. Obecně je možné, aby i hodnotící úsudek, který byl vytvořen na základě pravdivých skutkových tvrzení, měl za následek újmu na osobnosti kritizované osobě, pokud je nepřiměřený a jeho primárním cílem je hanobení a zneuctění dané osoby (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 1999, sp. zn. IV. ÚS 154/97, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 608/2007). Výroky pronesené žalovaným na adresu žalobkyně, kterými se vyjadřuje jednak k žalobkyni osobně, ale rovněž i k její profesní úrovni, s užitím opakovaných vulgarismů, by svou hrubostí a urážlivostí byly způsobilé zasáhnout ve značné míře každou osobu v podobném postavení. Bez významu není ani skutečnost, že žalobkyně je ženou a novinářkou, tedy profesní kolegyní žalovaného, a míra expresivnosti použitých invektiv nemůže být ničím odůvodněna, ostatně neodpovídá ani formátu a atmosféře pořadu žalovaného, jak sám uvádí. Forma, kterou zvolil žalovaný ke kritice žalobkyně a její práce, je tedy excesivní rovněž proto, že sám žalobce je osobou pohybující se podle svých vlastních slov dlouhodobě v mediálním prostředí jako moderátor a měl by tedy sám dodržovat základní principy slušného chování a neuchylovat se k samoúčelnému užívání vulgarismů ve veřejném prostoru.

30. Soud se neztotožňuje ani s argumentací žalovaného, že jeho jednání bylo vyprovokováno samotnou žalobkyní, konkrétně jejími články a útoky na jeho osobu, toto v řízení prokázáno nebylo. Pokud byl žalovaný přesvědčen o tom, že o něm žalobkyně pronášela nepravdivé a dehonestující výroky, nic mu nebránilo v tom, aby je ve svém pořadu korektním a společensky přijatelným způsobem uvedl na pravou míru, vyvrátil, či jinak zhojil jím tvrzený zásah do jeho pověsti. Navíc podle přesvědčení soudu nešlo o bezprostřední okamžitou emotivní reakci žalovaného na článek žalobkyně, ale naopak o samoúčelnou a neodůvodněně agresívní reakci až s odstupem několika dnů.

31. Žalovaný v řízení dále namítal, že tvrzený zásah do práv žalobkyně sám napravil, když ve svém pořadu zveřejnil omluvu žalobkyni. Tuto omluvu však soud nepovažuje za dostačující. Žalovaný se omluvil pouze za některé užité výrazy, omluva navíc byla formulována značně vágně, nesměřovala vůči žalobkyni a soud má vážné pochybnosti o tom, zda byla žalovaným míněna vážně. Žalovaný navíc k omluvě připojil i kritický komentář, čímž sám omluvu znevážil. Nejedná se tedy o omluvu, která by byla schopná kompenzovat žalobkyni způsobenou nemajetkovou újmu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008 20 Cdo 3272/2006).

32. S ohledem na vše výše uvedené tak soud uzavřel, že žalovaný do osobnostních práv žalobkyně, zejména do její důstojnosti a profesní cti popsaným jednáním zasáhl, a proto přiznal žalobkyni požadované morální zadostiučinění ve formě omluvy v navrhovaném znění a formou požadovanou žalobkyní, tedy písemně formou dopisu a zároveň v rámci pořadu žalovaného [jméno] [anonymizováno] (výroky I. a II.).

33. Finanční zadostiučinění za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti lze přiznat, pokud nebude postačující morální zadostiučinění a pokud došlo ke snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře. O snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře jde, pokud újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzická osoba vzhledem k povaze, intenzitě, opakování, trvání a šíři okruhu působení nepříznivého následku pociťuje a prožívá jako závažnou. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2006, sp.zn. 30 Cdo 2919/2006 nebo např. 30 Cdo 36/2015).

34. Soud v projednávané věci uzavřel, že míra intenzity způsobené újmy a míra její závažnosti byla značná. Forma kritiky žalobkyně byla neodůvodněně excesivní, násilná a hrubá a její dopad velmi široký. O tom svědčí i předložená korespondence poslankyně [příjmení] s [jméno] [příjmení]. Ve věci bylo přihlédnuto i k osobě žalovaného, který by jako [anonymizována tři slova] a dlouholetý moderátor a publicista měl znát a ctít základní společenské normy a zásady etiky a spíše se snažit o kultivaci veřejného prostoru než naopak. S ohledem na vše uvedené tedy soud dospěl soud k závěru, že omluva jako morální zadostiučinění je v daném případě nedostačující a žalovanému uložil uhradit zaplatit žalobkyni i relutární satisfakci ve výši 10 000 Kč, kterou považuje za přiměřenou zjištěným okolnostem projednávané věci (výrok IV.).

35. Žalobkyně se v této věci dále domáhala zdržovacího nároku, tedy uložení povinnosti žalovanému zajistit odstranění nepravdivých tvrzení z veřejného prostoru, a nebude-li to možné, pak uložení povinnosti zaslat omluvu zejména správcům internetových serverů nebo zajistit připojení omluvy k výše uvedenému videu ve znění výroku II. tohoto rozsudku. Nezbytnou podmínkou pro úspěšné domáhání se upuštění (zdržení se) od neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby podle § 82 o. z. je, aby neoprávněný zásah trval, popř. aby existovalo bezprostřední nebezpečí jeho uskutečnění či opakování v budoucnu. Právní prostředek tohoto druhu nemá místo tam, kde neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby byl již ukončen a netrvá, popř. kde neexistuje žádné bezprostřední nebezpečí jeho uskutečnění či opakování v budoucnu. V projednávané věci však nebyla žádná z těchto podmínek naplněna. Povinnost, kterou žalobkyně požaduje žalovanému uložit, je podle soudu nedostatečně určitá, není zřejmé, odkud konkrétně má žalovaný povinnost nepravdivá tvrzení odstranit a jaká nepravdivá tvrzení by měl konkrétně odstranit. Není navíc ani tvrzeno a ani prokazováno, že žalovaný napadená tvrzení sám šířil nebo k jejich šíření přispěl. Vzhledem k neurčitosti požadavku má soud navíc také pochybnosti o vykonatelnosti uvedeného nároku. S ohledem na uvedené tedy soud odstraňovací nárok žalobkyně zamítl (výrok III.).

36. Žalovaný uplatnil v této věci dále vzájemný návrh, kde tvrdil, že žalobkyně zveřejnila o žalovaném na svém twitterovém účtu příspěvek, kde bylo uvedeno, že žalovaný neobhájil svou bakalářskou práci na [anonymizováno], protože se ukázalo, že odevzdal plagiát. Předmětný příspěvek byl zveřejněn neznámým uživatelem, a poté sdílen žalobkyní. Vzhledem k tomu, že tvrzení bylo nepravdivé a navíc dehonestující, bylo podle žalovaného způsobilé zasáhnout do jeho práv, proto se domáhal po žalobkyni morální satisfakce formou omluvy.

37. Soud po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že napadené informace uveřejněné v příspěvku žalobkyně, respektive sdíleném žalobkyní, mají charakter skutkového tvrzení, proto se zabýval otázkou pravdivosti tohoto tvrzení a dospěl k závěru, že tato tvrzení jsou postavena na pravdivém základě. Žalovaný v řízení prokázal, že své bakalářské studium na [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] úspěšně dokončil. Podmínkou dokončení studia přitom bylo sepsání a obhajoba bakalářské práce. Z účastnické výpovědi žalovaného i z jeho e-mailu zaslaného [anonymizována dvě slova] [příjmení], [titul za jménem] však vyplynulo, že v rámci studia vypracoval celkem dvě bakalářské práce, přičemž jeho první práce nebyla vedoucí práce ani jejím oponentem doporučena k obhajobě, a to z důvodu podezření z plagiátorství, výslovně se přitom zmiňovala její podobnost s prací jiného studenta jiné VŠ a absence a nedostatečné citace. Z uvedeného je tedy zřejmé, že i když žalovaný s názorem vedoucí práce a oponenta nesouhlasil a program theses.cz práci jako plagiát nevyhodnotil, je pravdou, že právě uvedené nedostatky byly důvodem, proč se žalovaný rozhodl v rámci studia sepsat bakalářskou práci další, přičemž tu pak úspěšně obhájil. Napadené tvrzení žalobkyně tak nelze dle soudu hodnotit jako nepravdivé.

38. V dané věci je dále třeba vzít v úvahu, že žalovaný, který v současnosti zastává pozici jako [anonymizována tři slova], a navíc dlouhodobě vystupuje v médiích jako moderátor, je bezpochyby osobou veřejného zájmu, a jsou na něj tedy kladeny náročnější požadavky a veřejnost má právo se o něm dozvídat relevantní informace, včetně informací z jeho soukromí. Toho si je dle svého vyjádření ostatně i žalovaný vědom.

39. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že napadená tvrzení žalobkyně nebyla způsobilá neoprávněně zasáhnout do osobnostních práv žalovaného, proto uplatněný vzájemný návrh žalovaného zamítl (výroky V. a VI.).

40. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř., když neshledal důvod k jejímu prodloužení.

41. O náhradě nákladů řízení ve věci nároku žalobkyně proti žalovanému rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (za splnění podmínek ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 026 Kč Tyto náklady sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. ve spojení s ustanovením § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 a 2 a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 8 úkonů právní služby (ustanovené § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) písemné podání ve věci samé – předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne [datum], g) účast na jednání dne [datum], [datum], [datum] a. t.) včetně 9 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t. Za úkony doplnění žaloby ze dne [datum] a [datum] soud žalobkyni náklady řízení nepřiznal, neboť se nejedená o samostatný úkon ve věci dle advokátního tarifu.

42. O náhradě nákladů řízení ve věci nároku žalovaného proti žalobkyni formou vzájemného návrhu rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (za splnění podmínek ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 940 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. ve spojení s ustanovením § 9 odst. 3 písm. d) a § 11 odst. 1 a 2 a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z 5 úkonů právní služby (ustanovené § 11 odst. 1 písm., d) písemné podání ve věci samé – vyjádření ze dne [datum], g) účast na jednání dne [datum], [datum] a. t.) včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t.

43. Celkové náklady žalobkyně ve výši 55 966 Kč byly pak přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok VII.).