22 Co 69/2025 - 382

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Blanky Rejškové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený opatrovnicí [Jméno opatrovnice], narozenou [Datum narození opatrovnice] bytem [Adresa opatrovnice] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený [Datum narození žalovaného A], st. příslušník [Anonymizováno] bytem [Adresa žalovaného A] adresa pro doručování [Jméno žalovaného B], advokát, [Anonymizováno] o určení výživného o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 25. 2. 2025, č. j. 5 C 43/2024–256 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci dluh na výživném za období 18. 1. 2021 do 30. 9. 2025 v částce 1 683 784 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku k rukám opatrovnice žalobce; ve výroku II. se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 35 343 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 719 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal stanovení povinnosti žalovanému platit na výživu žalobce částku 54 000 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne příslušného měsíce zpětně od 1. 1. 2021 do 17. 1. 2021 (výrok I.), uložil žalovanému povinnost platit na výživné žalobce částku 30 000 Kč měsíčně do 15. dne příslušného měsíce předem, počínaje 18. 1. 2021 k rukám matky, jakožto opatrovnice žalobce (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit nedoplatek za období od 18. 1. 2021 do 25. 2. 2025 v částce 1 480 334 Kč, ve splátkách po 125 000 Kč měsíčně splatných spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek (výrok III.), zamítl žalobu v rozsahu požadavku žalobce na výživné v částce 24 000 Kč měsíčně od 18. 1. 2021 nadále (výrok IV.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 % v částce 34 437 Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobou podanou soudu prvního stupně dne 18. 1. 2024, se žalobce domáhal vůči žalovanému určení výživného ve výši 54 000 Kč měsíčně zpětně od 1. 1. 2021. Uvedl, že je zletilým synem žalovaného a není schopen se sám živit, neboť je omezen ve svéprávnosti a odkázán na nepřetržitou péči svého okolí. Tu mu zajišťuje jeho matka [Jméno opatrovnice], se kterou žije v rodinné domácnosti v nemovitosti v [adresa]. Žalovaný se na péči o žalobce nepodílí a nejeví o něj žádný zájem. Do června 2024 žalobce navštěvoval tzv. [právnická osoba] na [Anonymizováno], kde hradil obědy 800 Kč měsíčně, potřeby na kroužek vaření ve výši 500 Kč měsíčně a školní pomůcky ve výši 3 000 Kč ročně. V červnu 2024 žalobce ukončil školní docházku, od té doby tráví čas v denním stacionáři (na cca 4 hodiny denně 4 dny v týdnu), za který platí cca 10 000 Kč měsíčně a náklady na dopravu. Žalobce musí jednou ročně absolvovat stomatologické ošetření v specializované ordinaci, s tím souvisí náklady v částce 20 000 Kč. Další částky vynakládá na oblečení a obuv cca 2 500 Kč měsíčně, stravu 6 000 Kč měsíčně, drogerii cca 500 Kč měsíčně a léky cca 300 Kč měsíčně, z důvodu častého ničení je nutné mu jednou ročně zakoupit počítač a sluchátka. Dovolená žalobce (s doprovázející osobou) stojí cca 60 000 Kč ročně a náklady na automobil činí 12 000 Kč ročně. Žalobce má založeno stavební spoření, na které mu matka spoří částku 2 000 Kč měsíčně. Jediným příjmem žalobce je invalidní důchod třetího stupně v částce 16 135 Kč měsíčně. Žalovaný je vlastníkem rozsáhlého nemovitého majetku v hodnotě desítek milionů Kč v [Anonymizováno] a v [Anonymizováno], je společníkem a statutárním orgánem vícero společností v [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a spolumajitelem (prostřednictvím těchto společností) tří fotovoltaických elektráren v [Anonymizováno]. Má k dispozici několik vozidel ([jméno FO], [jméno FO] Boxer, [jméno FO]), jachtu, malé plavidlo, sněžný skútr a využívá i nemovitosti ve vlastnictví společností, v nichž má majetkovou účast. V roce 2020 prodal spoluvlastnický podíl na obchodním domě Perla ve společném jmění manželů za 26 000 000 Kč, z něhož matka žalobce obdržela částku 12 500 000 Kč, kterou spotřebovala na rekonstrukci nemovitosti v [adresa], kde s žalobcem bydlí a žalovaný si ponechal částku 13 500 000 Kč. V roce 2024 žalovaný převedl svůj obchodní podíl ve společnosti Eskulab EOOD za částku cca 4 000 000 Kč. I když žalobce nepovažuje tento převod za platný, žalovaný z něho obdržel minimálně uvedenou částku, z které mohl výživné žalobci hradit. Žalovaný dále v roce 2021 převedl obchodní podíl na společnosti [právnická osoba] na svou společnost [Anonymizováno] za částku 700 000 Kč, ta ho následně v roce 2022 převedla na třetí osobu za částku 11 250 000 Kč. Příjem žalovaného za rok 2021 měl činit kolem 3 600 000 Kč. Žalovaný má další vyživovací povinnost ke zletilé dceři [jméno FO], na kterou hradí výživné podle pravomocného rozsudku ve výši 30 000 Kč měsíčně.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že výše invalidního důchodu žalobce dosahuje výše jeho mzdy v Bulharsku, není proto namístě určovat žalobci výživné. Do května 2023 se žalovaný s žalobcem běžně vídal, bral si ho na 2–3 měsíce v roce k sobě, v této době mu hradil také veškeré náklady, aktuálně mu matka žalobce se žalobcem žádný styk neumožňuje. Žalovaný a matka žalobce mají ve společném jmění manželů nemovitosti v [adresa], kde žalobce se svou matkou bydlí, v [adresa] [právnická osoba], které využívá matka žalobce a v [Anonymizováno], které užívá žalovaný. Jedná se o majetek v hodnotě cca 50 000 000 Kč. Žalovaný přispívá na výživu žalobce tím, že přenechal matce žalobce (své bývalé manželce) příjmy ve výši 50 - 70 000 Kč z nájmu nemovitostí v [adresa] nad [právnická osoba] roce 2020 prodal svůj podíl na obchodním domě Perla v [adresa] za částku 26 000 000 Kč, z čehož matce žalobce přenechal částku 12 500 000 Kč. Za tuto částku provedla rekonstrukci jejich společného domu v [adresa]. Žalovaný takto nabyté prostředky vložil do společnosti [právnická osoba] a zakoupil za ně vozidlo [jméno FO] v hodnotě 2 000 000 Kč a dále z nich hradil své závazky. Žalovaný byl do července 2024 jediným společníkem společnosti [Anonymizováno], jeho roční příjem z této společnosti činil v roce 2021 částku 400 000 Kč, v roce 2022 částku 600 000 Kč a v roce 2023 částku 80 000 Kč. Dále vlastnil podíl na společnosti [Anonymizováno], jenž je mateřskou společností v holdingu provozujícím fotovoltaické elektrárny, následně ho převedl na společnost [Anonymizováno]. V roce 2024 prodal podíl na společnosti [Anonymizováno], aktuálně je pouze zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] s výši měsíční mzdy 37 000 Kč čistého. Náklady žalovaného činí 20 000 Kč měsíčně a zhruba 12–14 000 Kč vykládá na údržbu nemovitostí. Dvakrát měsíčně hraje golf. Žije pouze z úspor. Je vlastníkem vozidla [jméno FO] a nákladního vozidla [jméno FO]. Jiná užívaná vozidla byla ve vlastnictví společnosti [Anonymizováno] a představovala pouze firemní benefit. V době, kdy souhlasil s výživným na dceru [jméno FO] ve výši 30 000 Kč měsíčně, činily jeho příjmy 700 000 Kč. V současné době takové příjmy nemá.

4. Soud prvního stupně uzavřel svou mezinárodní příslušnost podle článku 3 odst. 1 písm. b nařízení rady (EU) číslo 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. Rozhodným právem určil právo české podle článku 5 nařízení ve spojení s článkem 3 odst. 1 Haagského protokolu ze dne 23. 11. 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti.

5. Z důvodu zpětvzetí žaloby v části uvedené ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, soud prvního stupně řízení v tomto rozsahu podle § 96 o. s. ř. zastavil.

6. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalobce je zletilým synem žalovaného a [Jméno opatrovnice], má poruchu autistického spektra, středně těžké mentální postižení, v důsledku čeho je mentálně na úrovni 4–5ti letého dítěte. Je omezen ve svéprávnosti, s výjimkou běžných záležitostí každodenního života není způsobilý samostatně právně jednat. Žije v rodinné domácnosti v nemovitosti v [adresa] se svou matkou, která je jeho hmotněprávním opatrovníkem a sama o něj pečuje pouze s výpomocí babičky žalobce a jeho zletilé sestry. Do března 2024 žalobce navštěvoval tzv. [právnická osoba] na [adresa], hradil obědy v částce 680 Kč měsíčně, školní pomůcky 2 000 Kč ročně a navštěvoval kroužek vaření za částku 3 000 Kč ročně. Po ukončení školní docházky dochází čtyři dny v týdny na čtyři hodiny do denního stacionáře, s čímž jsou spojeny náklady v částce 10 500 Kč měsíčně, dále za výlety hradí 500 Kč měsíčně a dostává kapesné 200 Kč měsíčně. Přepravu do stacionáře (i jinde) zajišťuje matka žalobce, náklady na dopravu činí 8 000 Kč měsíčně a roční náklady na automobil (jeho údržbu) 11 000 Kč. Další výdaje představují měsíční náklady na stravu 6 000 Kč, drogerii 1 000 Kč a léky 300 Kč, za televizi a internet hradí 935 Kč. Celoroční oblečení žalobce stojí cca 35 000 Kč. Žalobce má zřízeno stavební spoření, na které mu jeho matka spoří částku 2 000 Kč měsíčně. Žalobce používá sluchátka, která často ničí, vynakládá za ně proto cca 500 Kč měsíčně a za počítač, který vydrží zhruba dva roky, částku 12 000 Kč. Jednou ročně absolvuje zubní ošetření v specializované ordinaci v částce 24 000 Kč. [právnická osoba] pro žalobce matka vynakládá zhruba 40 000 Kč ročně, týdenní dovolená s pečující osobou vyjde na 25 000 Kč, prodloužený víkend 8 000 Kč. Do června 2022 měl žalobce asistenta, za kterého hradili částku 10 000 Kč měsíčně, poté péči zajišťuje pouze matka žalobce. Měsíční provoz domu v [adresa], ve kterém žalobce bydlí s matkou a sestrou, stojí 15 000 Kč. Žalobce pobírá invalidní důchod třetího stupně ve výši 16 495 Kč měsíčně, příspěvek na péči ve výši 27 000 Kč měsíčně a příspěvek na mobilitu ve výši 900 Kč měsíčně. Žalovaný a matka žalobce mají další vyživovací povinnost ke zletilé dceři [jméno FO], která žije s žalobcem a matkou v rodinné domácnosti. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 14. 4. 2021, č. j. [spisová značka], byla žalovanému uložena povinnost přispívat jí na výživu částku 30 000 Kč, aktuálně probíhá řízení o žalobě žalovaného na snížení výživného. V roce 2020 prodali matka žalobce a žalovaný spoluvlastnický podíl na obchodním domě [Anonymizováno] v [adresa] za částku 25 600 000 Kč, z níž matka žalobce obdržela 12 500 000 Kč, zbylou část obdržel žalovaný. Takto získané finanční prostředky investovala matka žalobce do rekonstrukce nemovitosti v [adresa] (ve společném jmění matky žalobce a žalovaného), kde s žalobcem a zletilou dcerou bydlí. Od žalovaného dále obdržela v roce 2022 částku 500 000 Kč a v roce 2023 třikrát částku 30 000 Kč. Žalovaný byl do července 2024 jediným společníkem společnosti [Anonymizováno], registrované v [Anonymizováno], která provozovala fotovoltaickou elektrárnu. V současné době je pouze jejím statutárním orgánem. K datu 23. 7. 2019 byl manažerem a společníkem společnosti [Anonymizováno], která byla k 6. 7. 2023 jedinou společnicí společnosti [Anonymizováno] a [právnická osoba], i v těchto společnostech žalovaný vykonával funkci manažera (statutárního orgánu). Tyto společnosti také provozovaly fotovoltaické elektrárny v [Anonymizováno]. Žalovaný převedl svůj obchodní podíl ve společnosti [Anonymizováno] na společnost [Anonymizováno]. Od 1. 7. 2024 žalovaný vykonává funkci manažera společnosti [Anonymizováno] za měsíční mzdu ve výši 3 900 leva (cca 50 000 Kč). V červenci 2024 bylo žalovanému z této pozice vyplaceno 3 044,92 leva (cca 39 000 Kč). Společnost [Anonymizováno] vykázala v roce 2020 tržby ve výši 192 424,76 leva (2 500 000 Kč), účetní zisk činil 24 571,33 leva, v roce 2021 tržby ve výši 401 841,06 leva (120 200 000 Kč), účetní zisk činil 58 882,85 leva, v roce 2022 vykázala tržby ve výši 199 107,49 leva (2 500 000 Kč), účetní zisk činil 34 568,95 leva a v roce 2023 tržby ve výši 187 075,70 leva (2 400 000 Kč), účetní zisk činil 8 793,44 leva. V roce 2017 v daňovém přiznání žalovaný vykázal roční příjem po odečtení srážek 135 783,30 leva, v roce 2018 příjem 20 651,51 leva a v roce 2019 příjem 41 180 leva, v roce 2020 příjem 9 474,30 leva. Dne 16. 7. 2024 smlouvou o převodu obchodního podílu žalovaný převedl svůj obchodní podíl ve společnosti [Anonymizováno] na jiného majitele za kupní cenu 300 000 leva, která mu měla být uhrazena tak, že částka 2 000 leva byla uhrazena při podpisu smlouvy a zbylá část ve výši 298 000 leva mu měla být vyplacena do 10. 7. 2025. Smlouvou ze dne 20. 7. 2021 pak žalovaný převedl svůj obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba] společnosti [Anonymizováno] za částku 750 000 Kč, která ji následně převedla smlouvu ze dne 7. 2. 2022 na třetí osobu za částku 11 250 000 Kč. Žalovaný dále vlastní v [Anonymizováno] nemovitost ve městě [Anonymizováno]. Do roku 2024 využíval apartmán v golfovém areálu v [Anonymizováno] ve vlastnictví společnosti [Anonymizováno]. Žalovaný je od roku 2021 jednatelem společnosti [právnická osoba] Jejím jediným společníkem je od roku 2021 společnost [Anonymizováno]. Žalovaný je vlastníkem a provozovatelem automobilu [jméno FO] a [jméno FO], dále je vlastníkem malého plavidla [Anonymizováno]. Společnost [právnická osoba] je vlastníkem a provozovatelem automobilu [Anonymizováno], registrační značka [SPZ] motorky [jméno FO] Boxter, kterou taktéž užívá žalovaný. Od 14. 2. 2022 do 1. 12. 2024 měl vedený bankovní účet č. [hodnota] u [právnická osoba] s počátečním zůstatkem 2 000 000 Kč a konečným zůstatkem 14 193,81 Kč. Z tohoto bankovního účtu byly prováděny obousměrné transakce v řádech desetitisíců i stotisíců Kč mezi společnostmi [právnická osoba] a žalovaným. Dále měl u [právnická osoba] do 16. 8. 2023 vedený bankovní účet č. [č. účtu] v českých korunách, s počátečním zůstatkem ke dni 18. 1. 2021 v částce 5 811 989,22 Kč a konečným zůstatkem 0 Kč a bankovní účet č. [č. účtu] v eurech s počátečním zůstatkem ke dni 18. 1. 2021 ve výši 11 527,17 euro a konečným zůstatkem 0 Kč. Dále předložil bankovní účet u [Anonymizováno]. v bulharských leva, se zůstatkem ke dni 1. 5. 2021 v částce 78 967,09 leva a v eurech se zůstatkem k 15. 6. 2023 ve výši 50 000 euro, ke dni 30. 11. 2024 ve výši 0,95 euro. Žalovaný běžně nakládá s majetkem a finančními prostředky jím ovládaných společností jako s vlastními. Žalovaný hraje několikrát měsíčně golf v České republice i v zahraničí. Na výživném žalobci nic nehradí. Dne 24. 9. 2024 uhradil jednorázově část dluhu na výživném na dceru [jméno FO] ve výši 360 000 Kč. S žalobcem se stýkal do června 2023, kdy si ho bral několikrát ročně na prodloužený víkend. Od té doby se s ním nestýká. Žalovaný a matka žalobce mají v nevypořádaném společném jmění manželů nemovitosti v katastrálním území [adresa] u [Anonymizováno], které využívá výhradně žalovaný, v katastrálním území [adresa], které využívá matka žalobce (je tam umístěna rodinná domácnost žalobce) a v katastrálním území [adresa], které využívá také matka žalobce. Matka žalobce má ve výlučném vlastnictví nemovitosti v katastrálním území [adresa] u Martiněvsi a žalovaný nemovitost v [Anonymizováno]. Matka žalobce je od roku 2009 jedinou společnicí a jednatelkou společnosti [Anonymizováno]. a Z důvodu péče o žalobce nepracuje, finančně jí vypomáhá babička žalobce. Hradí hypotéku ve výši 24 426,50 Kč měsíčně.

7. Další důkazy (uvedené v bodě 7. napadeného rozsudku) soud prvního stupně zamítl pro nadbytečnost, případně z důvodu, že je žalobce do spisu nezaložil.

8. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně podle § 911, § 913, § 915 a § 922 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci stále trvá, neboť z důvodu svého dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu žalobce není schopen se sám živit. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 2306/12, uvedl, že žalobce má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů i v případě pobírání sociálních dávek, neboť takto znevýhodněné dítě, které si své postižení nezpůsobilo, potřebuje pomoc, aby jeho život byl v rámci omezených možností co nejvíce snesitelný. Při určení výše výživného zohlednil, že žalovaný do července 2024 úspěšně podnikal, jeho příjmy dosahovaly v roce 2021 výše přes 700 000 Kč měsíčně. Žalovaný sice tvrdil, že jeho příjmy od roku 2021 klesaly, tato tvrzení dokládal pouze daňovými přiznáními společnosti [Anonymizováno], přičemž běžně nakládal jako s vlastními i s finančními prostředky společností, na jejichž podnikání se prostřednictvím společnosti [Anonymizováno] podílel. Zároveň přihlédl k tomu, že žalovaný vlastní rozsáhlý majetek, v roce 2020 získal částku 13 000 000 Kč z prodeje spoluvlastnického podílu na obchodním domě [Anonymizováno], v roce 2021 prodal loď v hodnotě 40 000 euro, v roce 2022 prodal obchodní podíl společnosti [Anonymizováno] ve společnosti [právnická osoba], za částku 11 250 000 Kč, přičemž žalovaný byl v té době jejím jediným společníkem a jednatelem a její majetek běžně užíval jako svůj vlastní. V červenci 2024 žalovaný prodal svůj obchodní podíl ve společnosti [Anonymizováno] za částku cca 3 850 000 Kč, která mu měla být vyplacena do července 2025. Životní úroveň žalovaného se přitom od roku 2021 nezměnila, má dostatek prostředků, aby vedl nákladný život, často cestuje, hraje golf, jezdí drahými auty, vlastní loď, sněžný skútr, golfový vozík, užívá luxusní areál v Jiřicích u Humpolce i apartmán v golfovém areálu v [Anonymizováno]. Žalobce má právo se na této životní úrovni podílet. [adresa] 000 Kč měsíčně odpovídá majetkovým poměrům žalovaného od roku 2021 do současnosti, zároveň se jedná o stejnou částku, kterou hradí nezletilé dceři [jméno FO]. Žalobce sice pobírá invalidní důchod, má příspěvek na péči a mobilitu, jeho náklady jsou však vzhledem k jeho zdravotnímu stavu vyšší a dávky je nepokrývají. Příspěvek na péči přitom nelze považovat za příjem žalobce, ale kompenzaci za bezplatnou péči matky, která v důsledku péče o žalobce nemůže vykonávat výdělečnou činnost. Výdaje žalobce činily do června 2022 (kdy navštěvoval školu a měl asistenta) částku 44 500 Kč a od července 2022 do března 2024 (navštěvoval školu a neměl asistenta) částku 34 500 Kč. Od června 2024 do současnosti (kdy nemá asistenta a navštěvuje stacionář) činí 44 800 Kč. Výše určeného výživného mu umožňuje spořit si částku do budoucna pro dobu, kdy matka nebude schopna žalobci péči v takovém rozsahu poskytnout. Žalovaný přitom v důsledku prodeje svého obchodního podílu ve společnosti [Anonymizováno] disponuje finančními prostředky, kterými je schopen takové výživné pokrýt. Žalovaný se na výživě žalobce finančně ani osobně nepodílí, neprokázal, že by částka 12 500 000 Kč, která byla matce žalobce vyplacena za prodej spoluvlastnického podílu v obchodním domě Perla v roce 2020, nebo příjem z pronájmu nemovitostí v [adresa] nad Vltavou, měla být podle dohody využita na péči o žalobce. Žalovaný sice v roce 2022 zaplatil matce žalobce částku 500 000 Kč a v roce 2023 3 x 30 000 Kč, nelze však uzavřít, že by se jednalo o platby výživného. Žalovaný se s žalobcem od roku 2023 nestýká, přičemž ani dřívější intenzita styku neodůvodňovala závěr, že si plní vyživovací povinnost jiným způsobem. Nedoplatek na výživném činil od 18. 1. 2021 do vyhlášení rozsudku částku 1 480 334 Kč a byl uložen žalovanému hradit ve splátkách po 125 000 Kč spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek, kdy soud prvního stupně měl za to, že délka této doby negativně nezasáhne do oprávněných zájmů žalobce. Současně zdůraznil, že žalovanému bylo známo zahájení řízení o určení výživného, byl opakovaně upozorněn na předběžný právní názor soudu, musel předpokládat, že mu bude uloženo výživné hradit, přesto na výživném nic nehradil. Navíc mu do konce července 2025 má být vyplacena kupní cena za převod jeho obchodního podílu ve společnosti [Anonymizováno] ve výši téměř 4 000 000 Kč. Nad rámec takto stanoveného výživného, tedy v částce 24 000 Kč měsíčně, soud prvního stupně shledal nárok žalobce neoprávněným a žalobu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnějšímu žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 %.

10. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku II., III. a IV., podal žalovaný včasné odvolání. V něm souhlasí s existencí své vyživovací povinnosti, aktuální majetkové poměry mu však neumožňují hradit žalobci výživné ve výši 30 000 Kč měsíčně, ani splácet vysoký nedoplatek na výživném. Manželství žalovaného s matkou žalobce bylo rozvedeno dne 5. 9. 2024 a jejich společné jmění není dosud vypořádáno. Do společného jmění manželů spadají nemovitosti v [adresa], které užívá matka žalobce a nemovitosti v [Anonymizováno], které ojediněle užívá žalovaný. Z pronájmu komerčního objektu v [adresa] nad Vltavou má matka žalobce příjem cca 50–70 000 Kč, předpokládal, že 20–30 000 Kč měsíčně z toho nechává [právnická osoba]. Žalovaný vlastní v [Anonymizováno] pouze starší rodinný dům v hodnotě cca 2 000 000 Kč, ve kterém bydlí a 22 let staré vozidlo zn. [jméno FO] v hodnotě 80 000 Kč. V roce 2021 hradil žalobci prostřednictvím jeho matky částku 250 000 Kč, v roce 2022 částku 375 000 Kč a v roce 2023 částku 90 000 Kč. V této době neměl žádnou soudem stanovenou vyživovací povinnost a tyto platby měly být započteny na výživné žalobce. Žalobce nemá vlastní účet, proto nemohl nic hradit přímo jemu. V době, kdy se zavázal k placení výživného na dceru [jméno FO] v částce 30 000 Kč, měl příjmy 700 000 Kč ročně a nikoliv měsíčně, jak bylo chybně protokolováno, současně prodal svůj podíl na obchodním domě Perla v [adresa], za který on sám obdržel 13 000 000 Kč. V rozsahu částky 30 000 Kč by se měla na výživném podílet i matka žalobce. Odmítl, že by tržby společnosti [Anonymizováno] činily v roce 2021 částku 120 200 000 Kč, přepočet 401 841 leva činí 5 200 000 Kč. Příjmy z podnikání a prodeje obchodního domu [Anonymizováno] již nemá, částku 2 200 000 Kč použil na splácení hypotečního úvěru a částku 4 600 000 Kč použil na úhradu dluhů ve společnosti [právnická osoba], kterou následně prodal za částku 10 750 000 Kč, což pokrylo dluhy z úvěru. Svůj podíl na bulharské společnosti [Anonymizováno] prodal za 3 750 000 Kč z důvodu hrozby trestního stíhání pro neplacení výživného na zletilou dceru [jméno FO] a výnos použil na zaplacení exekučně vymáhaného dluhu na výživném dcery [jméno FO], na výživné pro bývalou manželku a za právní služby, náklady na cestu a úhradu dalších dluhů. V současné době je zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] s čistým příjmem 39 000 Kč měsíčně. Žalovaný trpí hypertonií a cukrovkou druhého stupně, má proto zvýšené náklady na stravu, v roce 2019 podstoupil operaci slinivky z důvodu zhoubného nádoru. Jeho další náklady představují platby za elektřinu v nemovitosti v [Anonymizováno] ve výši 2 000 Kč měsíčně a v České republice ve dvojnásobné výši. Udržuje dům v [Anonymizováno], stará se o osmdesátiletou tetu, věnuje se omezeně golfu, využívá omezeně apartmán v golfovém rezortu v [Anonymizováno], který nikdy nevlastnil. Loď koupil pouze za částku 28 000 euro a prodal ji za 10 000 euro. Opětovně poukázal na to, že o žalobce v průběhu dlužného období osobně pečoval, poskytoval mu výživné jiným způsobem. Z žádného důkazu přitom nevyplývalo, že by využíval účty [Anonymizováno] společností ve svůj osobní prospěch. Není schopen platit výživné na obě své děti ve výši 60 000 Kč měsíčně a považuje za nedůvodný závěr soudu, že by měl k dispozici 100 000 Kč měsíčně. Pokud by matka žalobce přispívala stejnou částkou, jakou má podle rozsudku přispívat žalobce, příjmy žalobce by přesahovaly jeho potřeby, a to za situace, kdy příjmy žalovaného nedosahují částky 50 000 Kč. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dalšímu řízení.

11. Žalobce se ve vyjádření k odvolání plně ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně. Poukázal na to, že žalovaný v rozporu s § 205a o. s. ř. tvrdí nové skutečnosti, které v původním řízení netvrdil, současně neuvádí žádné důkazy, které by je prokazovaly. Žalovaný se snaží vystupovat jako nemajetný, přitom podniká, ovládá více společností v České republice i [Anonymizováno] a vede nákladný život. Zdůraznil, že rodiče žalobce mají v nevypořádaném společném jmění nemovitý majetek v hodnotě [hodnota] – 50 000 000 Kč. Nemovitosti v [Anonymizováno] nejsou pronajímány, žalovaný se za tímto účelem nesnažil s matkou žalobce dohodnout, ale platí si správce nemovitosti a tento luxusní areál také sám užívá. Jedná se přitom o areál o rozloze cca 7,5 ha s mnoha nemovitostmi, jehož hodnota přesahuje 20 000 000 Kč. Matka žalobce ve své výpovědi uvedla, že čistý příjem z objektu v [adresa] činí po odečtení nákladů částku 24 000 Kč a tato částka je použita na úhradu splátky hypotečního úvěru. Není pravdou, že by se matka žalobce a žalovaný dohodli, že peníze, které v minulosti obdržela, mají být použity na výživu žalobce. Žalovaný v posledních letech získal z prodeje obchodního domu [Anonymizováno] částku 13 000 000 Kč, z prodeje podílu ve společnosti [právnická osoba] částku 11 250 000 Kč a z prodeje společnosti [Anonymizováno] 4 000 000 Kč. Podle názoru žalobce je prodej společnosti [Anonymizováno] pouze účelový, neboť hodnota této společnosti je výrazně vyšší, nicméně i tak by byl příjem žalovaného kolem 27 000 000 Kč. Životní úroveň žalovaného mu umožňuje platit výživné v takové míře, aby si žalobce mohl vytvářet rezervy pro budoucnost. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývají výplaty různých částek od společností žalovaného, žalovaný využívá i účty svých společností k úhradě svých osobních závazků. Dále zamlčel příjmy z dividend, kdy 25. 1. 2021 obdržel částku 40 000 leva, 4. 6. 2021 částku 76 000 leva, 30. 8. 2021 částku 76 000 leva a 13. 1. 2022 částku 95 000 leva. Žalobci je také známo, že společnost [Anonymizováno] vyplatila každému společníkovi částku cca 2 500 000 Kč jako podíl na zisku. Žalovaný od roku 2021 nic žalobci nehradil, ačkoliv si je vědom jeho setrvalého zdravotního stavu. V minulosti si převáděl na svůj účet finanční prostředky z účtů různých společností v České republice i [Anonymizováno]. V rámci exekučního řízení vedeného za účelem vymožení dlužného výživného na zletilou dceru [jméno FO] žalovaný hradil běžné výživné z účtu společnosti Eskulab EOOD, ačkoliv v té době již byl jeho obchodní podíl převeden na jinou osobu. Žalovaný je také třetinovým společníkem [Anonymizováno] společnosti [Anonymizováno], která buduje novou fotovoltaickou elektrárnu v [Anonymizováno]. Tato společnost koupila za 600 000 leva společnost [Anonymizováno], která získala povolení k budování fotovoltaické elektrárny v minulosti. Právě společnost [Anonymizováno] je majitelem rodinného domu v golfovém resortu v [Anonymizováno]. Pokud žalovaný tvrdil, že z prodeje obchodního domu [Anonymizováno] měl hradit své závazky, tak za tímto účelem nenavrhl žádné důkazy. Společnost [Anonymizováno] sama vlastní fotovoltaickou elektrárnu ve městě [adresa], dva luxusní domy v golfovém resortu [Anonymizováno], sportovní vozidlo [jméno FO]. Nejhodnotnějším majetkem je pak podíl o velikosti jedné čtvrtiny ve společnosti [Anonymizováno], ta je pak výlučným vlastníkem dvou dalších společností [právnická osoba] a [Anonymizováno], přičemž každá z nich vlastní fotovoltaickou elektrárnu. Hodnoty těchto elektráren se pohybují kolem 2 500 000 euro. Společnost [Anonymizováno] je také jediným společníkem české společnosti [právnická osoba], jejímž jediným jednatelem je žalovaný. Žalovaný je stále jednatelem ve všech společnostech, prostřednictvím společnosti [Anonymizováno] je ovládá. Pokud žalovaný namítá, že matka žalobce by se měla na jeho výživném podílet také, tak žalobce poukazuje na to, že žalobce bydlí se svou matkou v rodinné domácnosti, ta o něj pečuje 24 hodin denně pouze s částečnou výpomocí babičky a sestry žalobce. Životní úroveň matky nedosahuje životní úrovně žalovaného, který o žalobce žádným způsobem nepečuje. Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak správné. Žalovaný na výživné žalobce uhradil v srpnu 2025 částku 5 000 Kč a 200 euro (4 764 Kč). Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. v napadených výrocích II., III. a IV. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

13. Soud prvního stupně správně určil svou mezinárodní příslušnost a rozhodné právo s odkazem na relevantní předpisy, odvolací soud na odůvodnění soudu prvního stupně (viz bod 4. tohoto rozsudku) odkazuje.

14. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu pro zjištění poměrů účastníků i odůvodněných potřeb žalobce, odvolací soud na něj pro stručnost odkazuje. Odvolací soud provedl důkaz usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 2. 2025, č. j. 10 C 43/2024-273, kterým byl schválen smír žalovaného a matky žalobce v řízení o výživné manželky a v kterém se žalovaný zavázal zaplatit matce žalobce na výživném částku 100 000 Kč. Z výpisů z registračního úřadu Balčik bylo zjištěno, že společnost [Anonymizováno] (od roku 2023) i společnost [Anonymizováno] (od února 2025) jsou vlastníky nemovitosti v [Anonymizováno]. Podle výpisu fyzické osoby (nedatovaného) je žalovaný evidován jako statutární orgán [právnická osoba] (kde je uvedený i jako vlastník kapitálu), [Anonymizováno] a podle zápisu ze dne 7. 3. 2025 je žalovaný společníkem společnosti [Anonymizováno], přičemž valná hromada rozhodla o koupi podílu na základním kapitálu společnosti [Anonymizováno]. Žalovaný pak doložil, že mu byla vyúčtována elektřina od 11. 9. 2024 do 10. 9. 2025 v částce 63 768 Kč od [právnická osoba]. za nemovitost v [Anonymizováno]. Podle výpisu z účtu u Postbank byla 10. 9. 2025 zaplacena na výživném žalobci částka 200 euro. Dále bylo zjištěno, že ve věci žaloby žalovaného na snížení výživného dcery [jméno FO] byla žaloba Okresním soudem v Mělníku zamítnuta. Další listiny předložené pouze v bulharském jazyce pak odvolací soud z důvodu absence překladu neprováděl.

15. Podle § 859 o. z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

16. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

17. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

18. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

19. Podle § 915 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

20. Podle § 917 o. z. rozhoduje-li soud o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor, nevylučují-li to okolnosti zvláštního případu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte. O správě takto poskytnutých částek platí obecná pravidla o jmění dítěte.

21. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného [právnická osoba] i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

22. Institut výživného mezi rodiči [právnická osoba] akcentuje vzájemnou solidaritu v rámci nejužších rodinných vztahů. Vyživovací povinnost je zákonem uložená povinnost pomoci druhému v materiálním slova smyslu tak, aby se neocitl ve stavu nouze. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu), resp. neschopnost se sám živit. Dosažení zletilosti dítěte samo o sobě nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14, publikovaný v Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 182/2014). Soud prvního stupně správně s odkazem na přiléhavou judikaturu (nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 2306/12) poukázal na to, že objektivní nemožnost dítěte živit se samostatně z důvodu těžkého zdravotního postižení vedoucího až k omezení způsobilosti k právním úkonům, nemůže být přičítána k tíži tohoto dítěte – jež má podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod základní právo na rodičovskou výchovu a péči – v tom smyslu, že by po přiznání sociálních dávek již nemělo mít právo podílet se na životní úrovni svých rodičů (a že by nemělo mít právo na výživné ze strany rodiče). Takto znevýhodněné dítě si své postižení nezpůsobilo, a naopak potřebuje pomoc po všech stránkách, aby jeho život byl co nejvíce snesitelný v rámci již tak značně omezených možností. Vyživovací povinnost rodičů automaticky nezaniká pouze v důsledku přiznání invalidního důchodu a příspěvku na péči, ale pokud dítě nenabude schopnosti samostatně se živit např. z důvodu plné invalidity, vyživovací povinnost rodičů bude trvat po dobu celého jeho života (srov. např. Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 398; podobně srov. Kovářová, D. Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, str. 51, nebo Holub, M., Nová, H., Sladká Hyklová, J. Zákon o rodině: komentář a předpisy souvisící. Praha: Linde Praha, a. s., 2007, str. 275).

23. Žalobce v řízení prokázal, že kvůli poruše autistického spektra, středně těžkého mentálního postižení byl omezen ve svéprávnosti a není schopen se sám živit, přičemž se jedná o setrvalý stav. Je závislý na celodenní péči jiné osoby, kterou mu poskytuje jeho matka, se kterou žije v rodinné domácnosti. Splňuje tak podmínku odkázanosti na výživu. Žalobce má sice příjem v podobě invalidního důchodu třetího stupně (v částce 16 135 Kč měsíčně) a příspěvku na péči a mobilitu (ve výši 27 000 Kč měsíčně a 900 Kč měsíčně), ty však zdaleka nepokrývají jeho zvýšené náklady související s jeho postižením. Příspěvek na péči je dávka náležející oprávněnému, tedy osobě závislé na péči jiné osoby, jejím účelem je ale jak úhrada nákladů pečující osoby při péči, tak i úhrada nákladů postiženého dítěte, vynakládaných pečující osobou při této péči, přiměřenou část tohoto příspěvku lze tak zahrnout i do příjmů pečující osoby za účelem stanovení rozsahu její vyživovací povinnosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. I. ÚS 1176/2010). Z tohoto důvodu ji nelze v celém rozsahu považovat za příjem žalobce (ale v souladu se zmíněnou judikaturou by se v rozsahu cca jedné poloviny započetla do příjmu (pečující) matky žalobce). Skutečné náklady žalobce zjištěné soudem prvního stupně významně přesahují jeho příjmy v celém nárokovaném období, vzhledem k míře závislosti žalobce je však v dané věci nutné navíc zohlednit a ocenit (i vzhledem k výjimečným majetkovým poměrům rodičů žalobce) i nutnost celodenní péče o něj. V případě využití odlehčovací služby při běžných činnostech podle § 10 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., by cena poskytnuté služby činila 145 Kč/hodina, za 200 hodin měsíčně (cca 6-7 hodin denně) částku 29 000 Kč. Žalobce přitom potřebuje péči v rozsahu 24 hodin denně. Matka žalobce sice s žalobcem zpravidla netráví celý den, neboť část dne žalobce v minulosti navštěvoval vzdělávací zařízení nebo aktuálně denní stacionář, ani v této době nelze dovodit její povinnost pracovat např. na částečný úvazek. Žalobce je na matce závislý při běžných činnostech (jídlo, nákupy, doprava, praní, osobní hygiena, potřebuje nepřetržitý dohled), i při obstarávání ostatních záležitostí, jež vždy nesouvisí s bezprostřední fyzickou péčí o něj. Jeho stav vyžaduje péči druhé osoby v takové míře, která vylučuje možnost opatřit si příjem vlastní výdělečnou činností. Žalobce navíc sdílí s matkou i rodinnou domácnost, ta mu tak zabezpečuje výživu jiným finančně srovnatelným způsobem (bydlení, vaření, praní apod.). Finanční prostředky z prodeje spoluvlastnického podílu na obchodním domě [Anonymizováno] v [adresa], které matka žalobce obdržela jako svůj podíl ze společného jmění manželů, podle nesporných tvrzení účastníků použila na rekonstrukci nemovitosti v [adresa], kterou žalobce se svou matkou obývá, a to za účelem zkvalitnění bydlení, tedy i ve prospěch žalobce. Žalovaný se na péči o žalobce nepodílí, na výživné (s výjimkou plateb 5 000 Kč a 4 764 Kč) po celé nárokované období ničeho nehradil. Žalovaný přitom v řízení před soudem prvního stupně uváděl, že jím obdržený výnos z prodeje spoluvlastnického podílu na obchodním domě Perla v částce 13 000 000 Kč použil na úhradu svých závazků nebo závazků svých společností a koupi vozidla [jméno FO] za částku 2 000 000 Kč (viz ústní jednání konané dne 25. 10. 2024 a 6. 12. 2024). Úhrada výživného žalobci má přitom přednost před jinými závazky. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného nelze také přehlédnout, že žalovaný v roce 2021 prodal svůj obchodní podíl na společnosti [právnická osoba] společnosti [Anonymizováno], jejímž jediným společníkem a jednatelem v té době byl, za částku 700 000 Kč, ačkoliv o půl roku později v roce 2022 ho označená společnost prodala za několikanásobně vyšší částku 11 250 000 Kč. Žalovaný aktuálně tvrdí příjem pouze ze závislé činnosti, z předložených důkazů je však zřejmá jeho rozsáhlá podnikatelská aktivita, která ani v současné době (přes tvrzený nepříznivý zdravotní stav žalovaného) není utlumena. Žalovaný i nadále zůstává společníkem či minimálně statutárním orgánem vícero společností v [Anonymizováno] i České republice, které jsou podnikatelsky aktivní (provozují fotovoltaické elektrárny nebo provozují jinou podnikatelskou činnost), jsou navzájem majetkově nebo personálně propojené, přičemž v minulosti docházelo k různým převodům majetku mezi těmito společnostmi a žalovaným (např. převod obchodního podílu na společnosti [právnická osoba], [Anonymizováno]). Ve společnostech, jejichž společníkem je společnost [Anonymizováno], nebo jí ovládané osoby, žalovaný vždy figuruje jako statutární orgán. V řízení před soudem prvního stupně nepřiznal svou majetkovou účast ve společnosti [Anonymizováno], ve které současně vykonává funkci statutárního orgánu a která vykazuje aktivní podnikatelskou činnost, když aktuálně nabyla podíl na základním kapitálu jiné společnosti ([Anonymizováno]). V řízení uspokojivě nevysvětlil, proč přes svou majetkovou nebo osobní účast v těchto společnostech neuvádí žádný z toho plynoucí příjem. Za této situace má i odvolací soud pochybnosti o pravdivosti tvrzené finanční situace žalovaného. Pokud žalovaný brojí proti závěru soudu prvního stupně, že z účtů bulharských společností byly hrazeny platby v jeho osobní prospěch, nebo popírá převody mezi ním a jím ovládanými společnostmi, tak je nutno poukázat na to, že uvedenou skutečnost sám připustil při ústním jednání konaném dne 6. 12. 2024 ve vztahu k společnosti [Anonymizováno] i [právnická osoba] Soud prvního stupně tak správně při hodnocení poměrů žalovaného nepřihlédl pouze k jeho doloženým příjmům, ale k jeho celkové majetkové situaci, která vyplývá z významné účasti na podnikání více společností, finančních toků na jeho bankovních účtech, z vlastnictví nemovitostí či způsobu jeho života. Soudní praxe v této souvislosti již dříve zaujala stanovisko, že u osob povinných k plnění vyživovací povinnosti, které mají příjem z jiné než závislé činnosti, soudy nehodnotí pouze evidenční údaje o hospodaření, ale jejich celkovou životní úroveň, na které děti mají právo se podílet podle § 915 odst. 1 o. z. (viz Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k problematice rozhodování o výživném pro nezletilé děti ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012). Žalovaný přes poučení podle § 118a o. s. ř. soudem prvního stupně věrohodným způsobem jím tvrzené majetkové poměry za rozhodné období neprokázal, současně neprokázal, že by finanční prostředky poukázané matce žalobce nebo případné příjmy z pronájmu nemovitostí v jejich společném jmění byly určeny žalovaným na výživu žalobce, ani svou tvrzenou péči, která by odůvodňovala závěr, že výživu poskytoval žalobci jiným způsobem. Žalovaný se nedostavil k jednání před odvolacím soudem, nemohl být tak odvolacím soudem poučen o svém důkazním břemenu nad rámec poučení soudu prvního stupně.

24. Z výše zjištěných skutečností, aniž by bylo nutné dokládat případný další majetek žalovaného, je zřejmé, že jeho majetková situace mu umožňuje (i po zohlednění přetrvávající vyživovací povinnosti k dceři [jméno FO]) hradit výživné žalobci po celé nárokované období v částce 30 000 Kč měsíčně. Žalovaný má hodnotný nemovitý i movitý majetek, prostřednictvím různých společností vykonává významnou podnikatelskou činnost a využívá i jejich hmotný majetek. Uvedená částka podle názoru odvolacího soudu zohledňuje všechny rozhodné skutečnosti (popisované výdaje a příjmy žalobce, výdělkové možnosti a majetkové poměry jeho matky i majetkové poměry a celkovou životní úroveň žalovaného), tak jak byly zjištěny soudem prvního stupně a odvolacím soudem a odůvodňují určení výživného ve výši, která umožní žalobci v souladu s § 917 o. z. tvorbu budoucích úspor. Poměry žalobce se přitom v průběhu nárokovaného období nijak významně nezměnily (školní docházka byla nahrazena pobytem ve stacionáři, péče byla po celou dobu zajišťována převážně jeho matkou), v souladu s § 922 odst. 1 o. z. ji tak soud prvního stupně správně přiznal tři roky před podáním návrhu ve stejné výši. Vzhledem k omezení svéprávnosti žalobce soud prvního stupně také správně určil platební místo pro výživné k rukám hmotněprávní opatrovnice žalobce.

25. Vzhledem k datu rozhodnutí odvolacího soudu bylo nutno opětovně rozhodnout o aktuálním dluhu na výživném, který byl nově určen s ohledem na splatné výživné ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu (výživné za období od 18. 1. 2021 do 30. 9. 2025) a byly v něm zohledněny také platby žalovaného ve výši 9 764 Kč. Při stanovení povinnosti zaplatit dlužné výživné zvážil odvolací soud reálné možnosti žalovaného tento závazek splnit. Žalovaný si byl vědom své vyživovací povinnosti vůči žalobci včetně narůstajícího dluhu na výživném, neboť již soud prvního stupně mu povinnost k placení dlužného výživného uložil v únoru 2025, přesto žalobci na výživném po celou dobu řízení uhradil pouze částku 9 764 Kč. Z dřívějších finančních toků na účtech žalovaného, jeho nemovitého majetku i podnikatelské činnosti a získaných finančních prostředků je zřejmé, že žalovaný disponuje možností si potřebné finanční prostředky opatřit v kratší lhůtě, než mu umožnil soud prvního stupně, odvolací soud proto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. určil pariční lhůtu pro splnění této povinnosti tři měsíce od právní moci rozsudku, kterou považuje za dostatečně dlouhou k úhradě dluhu na výživném.

26. Na základě shora uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že dluh na výživném za období 18. 1. 2021 do 30. 9. 2025 v částce 1 683 784 Kč uložil žalovanému zaplatit žalobci do tří měsíců od právní moci rozsudku k rukám opatrovnice žalobce, ve výroku II. (do určení výše běžného výživného) napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

27. Protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval opětovně o nákladech řízení před soudem prvního stupně podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšný (bylo poměřováno žalobcem nárokované a přiznané výživné), má tak právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 11,11 %. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6, § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), účinného do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty ve výši 3 240 000 Kč (pětinásobek ročního plnění vypočtený z nárokovaného výživného 54 000 Kč měsíčně) a v sazbě 21 260 Kč za jeden úkon právní služby, a dále odměna podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 z tarifní hodnoty 10 000 Kč a sazbě 1 500 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobce do 31. 12. 2024 učinil 12 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024, a to převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 6. 9. 2024, které trvalo déle než dvě hodiny, je proto počítáno za dva úkony právní služby, doplnění žaloby ze dne 27. 9. 2024, vyjádření ve věci ze dne 18. 10. 2024, účast na jednání soudu dne 25. 10. 2024, které trvalo déle než čtyři hodiny, je proto počítáno za tři úkony právní služby, vyjádření se ve věci ze dne 19. 11. 2024, účast na jednání soudu dne 6. 12. 2024, které trvalo déle než dvě hodiny, je proto počítáno za dva úkony právní služby a po 1. 1. 2025 jeden úkon právní služby - účast na vyhlášení rozsudku dne 18. 2. 2025, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby v částce 750 Kč dle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025. Dále mu náleží dvanáct paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a jedné paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, cestovné za účelem účasti na jednáních soudu prvního stupně, konaných ve dnech 6. 9. 2024, 25. 10. 2024, 6. 12. 2024 (78 km jedna cesta tam a zpět), za použití vozidla s průměrnou spotřebou 5,2 litru/100 km, ceně benzinu 95 podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., v částce 38,20 Kč za litr a náhradě za opotřebení 5,6 Kč/km (v případě cest absolvovaných v roce 2024) a ceně benzinu 95 ve výši 35,80 Kč/litr a náhradě za opotřebení 5,8 Kč/km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. za cestu absolvovanou v roce 2025, náhrada za ztrátu času v trvání 3 x (4 × 30 minut) v částce 1 200 Kč podle § 14 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně činí 318 120 Kč a poměrná část přiznaných nákladů řízení pak částku 35 343 Kč.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; v odvolacím řízení zcela úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 4 719 Kč. Ta se skládá z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 1 500 Kč podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu ve znění účinném po 1. 1. 2025, za vyjádření k odvolání včetně jeho doplnění a účast na jednání před odvolacím soudem dne 23. 9. 2025, dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném po 1. 1. 2025 a náhrady za daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobce plátcem.

29. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení