22 Co 93/2024 - 342

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [datum]. [datum]. [datum] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o 48 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 10. 2023, č. j. 18 C 4/2022 – 233, ve spojení s usnesením ze dne 4. 3. 2023, č. j. 18 C 4/2022 - 321 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že pro částku 5 317 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 317 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá; v dalším se v tomto výroku a ve výroku II. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku na náhradě nákladů řízení státu částku 2 131 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku na náhradě nákladů řízení státu částku 1 421 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 510 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 23 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 48 000 Kč od 21. 9. 2021 do 20. 12. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 490 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení (výrok II.), rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 52 573 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.) a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku náhradu nákladů řízení státu v podobě znalečného ve výši 3 552 Kč do tří dnů od právní moci samostatného usnesení (výrok IV. ve spojení s usnesením ze dne 4. 3. 2023, č. j. 18 C 4/2022-321).

2. Proti tomuto rozsudku, jeho výrokům II. (podle obsahu odvolání do částky 6 290 Kč a úroku z prodlení ve výši ve výši 8,5 % ročně z částky 30 800 Kč od 21. 9. 2021 do 20. 12. 2021 a 8,5 % ročně z částky 6 290 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení) a III., podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně sice správně dovodil, že žalobkyně jako nájemkyně pozemků p. č. [hodnota], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], části pozemku p. č. st. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, která je v rovině s pozemkem p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a pozemků p. č. st. [Anonymizováno], p. č. st. [Anonymizováno], p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. st. [Anonymizováno] a p. č. st. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], má výlučné právo předmětné pozemky užívat a požadovat po žalovaném, který pozemky bez právního důvodu v době od 1. 1. 2021 do 15. 9. 2021 užíval, bezdůvodné obohacení, nesouhlasí však s jeho přiznanou výši. Při určení výše bezdůvodného obohacení soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který určil obvyklé nájemné za předmětné pozemky v době od 1. 1. 2021 do 15. 9. 2021 v částce 24 510 Kč. Žalobkyně vznesla proti znaleckému posudku námitky, s kterými se soud prvního stupně ztotožnil a uložil znalci vypracovat dodatek znaleckého posudku. I po vypracování tohoto dodatku měla žalobkyně pochybnosti o správnosti závěrů znalce a vznášela další námitky (znalec nestanovil obvyklé nájemné porovnáním nájemních smluv obdobných pozemků) a navrhovala vypracování revizního znaleckého posudku; její návrh však byl soudem prvního stupně zamítnut. Žalobkyně předložila v odvolacím řízení revizní znalecký posudek vypracovaný znaleckou kanceláří [právnická osoba], která stanovila obvyklé nájemné za pozemky v době od 1. 1. 2021 do 15. 9. 2021 ve výši 30 800 Kč. Žádala tento důkaz připustit jako výjimku z koncentrace řízení, neboť soud prvního stupně její důkazní návrh na revizní znalecký posudek zamítl a k jeho vyhotovení tak došlo až po vyhlášení rozsudku. Soud prvního stupně přitom při stanovení výše bezdůvodného obohacení nepřihlédl ani k důkazu nájemní smlouvou na předmětné pozemky uzavřenou mezi žalobkyní a [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] dne 1. 1. 2021, která byla pro jeho určení stěžejní. Žalobkyně nesouhlasí ani s přiznáním úroků z prodlení až od pozdějšího data ve vazbě na doručení žaloby žalovanému. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky do datové schránky jeho zástupce, který v té době žalovaného zastupoval v jiné věci, neboť žalobkyni bylo známo, že žalovaný vede soudní spory s jejím otcem. V té věci zástupce žalovaného předložil generální plnou moc svého zástupce, z níž je zřejmé, že ho zastupuje ve všech právních věcech. V rámci jednání před soudem prvního stupně sice substitut zástupce žalovaného uvedl, že spolu zástupci účastníků před výzvou k plnění nekomunikovali, přesto bylo žalobkyni známo, že žalovaného tento zástupce zastupuje i v jiných věcech. Navrhla doplnit dokazování o generální plnou moc zástupce žalovaného z 1. 2. 2021. Tento důkazní návrh byl sice učiněn až po koncentraci řízení, žalobkyně však nebyla soudem prvního stupně poučena podle § 118a o. s. ř. Zástupce žalovaného na výzvu nereagoval, ani žalobkyni nesdělil, že žalovaného nezastupuje. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 290 Kč, aby celková přiznaná částka činila 30 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 800 Kč od 21. 9. 2021 do 20. 12. 2021 a ve výši 8,5 % ročně z částky 6 290 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení a přizná žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, vypočtenou z tarifní hodnoty 30 800 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku, jeho výrokům I., III. a IV., podal odvolání také žalovaný. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že se v žalovaném období na úkor žalobkyně obohatil užíváním předmětných pozemků. Namítal, že žalobkyně podle nájemní smlouvy měla právo pozemky užívat, neměla však zvířata, která by na pozemcích chovala, podnikatelské oprávnění ani nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost. Pokud žalobkyně v minulosti pořádala na pozemcích akce pro děti, bylo to pouze díky vstřícnému přístupu žalovaného, který jí umožnil užívat pro tento účel také svoje pozemky. Není zřejmé, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný znemožňuje žalobkyni předmětné pozemky užívat. I když žalovaný pozemky občas užívá, neznamená to, že by nereagoval na přítomnost žalobkyně, která měla na pozemcích své koně. Dále zdůraznil, že zástupce žalobkyně sice doručoval zástupci žalovaného výzvu k plnění, ale v době, kdy žalovaného zastupoval pouze ve sporech s panem [jméno FO], v této věci však nedisponoval žádným zmocněním k jeho zastupování. Žalovaný také nesouhlasí s nákladovým výrokem. Ačkoliv byla žalobkyně úspěšná pouze z 51 %, byla jí přiznána plná náhrada nákladů řízení. Ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. ukládá soudu pouze možnost postupovat tímto způsobem, podle judikatury je primárně určeno pro spory týkající se nemajetkové újmy. Žalobkyně ale mohla vznést svůj požadavek v reálné výši, pokud by před podáním žaloby svůj nárok se znalcem konzultovala. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zcela zamítne a přizná žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobkyně se v rámci vyjádření k odvolání žalovaného (pokud jde o jeho odvolací námitky) ztotožnila s argumenty soudu prvního stupně. Poukázala na to, že žalovaný přichází s nově tvrzenými skutečnostmi (o absenci zvířat, která by žalobkyně mohla na pozemcích chovat nebo že jí nebránil v užívání pozemků), které ale v rozporu s § 118b o. s. ř. neuplatnil do koncentrace řízení, a navíc postrádají právní relevanci. Žalovaný do koncentrace řízení pouze tvrdil, že pozemky užíval v menším rozsahu, než uváděla žalobkyně. Námitka žalovaného, že pozemky žalobkyni neznemožnil užívat, nemá oporu v zjištěném skutkovém stavu, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně pozemky určené jako výběhy pro koně nemohla užívat z důvodu, že je užíval žalovaný pro své koně nebo koně svých klientů. Soud prvního stupně se s užíváním pozemků žalovaným vypořádal v bodě 28. odůvodnění rozsudku, když na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný užíval pozemky, které tvoří funkční celek, jako výběhy pro koně vždy v případě příznivého počasí. Tvrzení žalovaného jsou navíc vnitřně rozporná, neboť na jednu stranu žalovaný tvrdí, že žalobkyně nemohla pozemky fakticky užívat, neboť neměla zvířata, která by mohla na pozemky pouštět ani zájem si tato zvířata pořídit, zároveň namítá, že v rozhodné době měla žalobkyně na pozemcích své koně, a užívání pozemku žalovaným nemohlo její užívání negativně ovlivnit. Zdůraznila, že v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobkyně měla výhradní právo pozemky užívat, naopak žalovaný k tomuto užívání neměl žádný právní titul, přesto tyto pozemky užíval pro své podnikatelské účely. S námitkou absence živnostenského nebo jiného oprávnění žalobkyně se pak soud prvního stupně vypořádal v bodě 14. odůvodnění svého rozsudku. Postup soudu prvního stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení je v souladu s judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, kdy v případě nemajetkové újmy byl vždy aplikován § 142 odst. 3 o. s. ř., pokud rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku nebo úvaze soudu. V projednávané věci výše bezdůvodného obohacení závisela na znaleckém posudku, aplikace § 142 odst. 3 o. s. ř. tak byla namístě. Žalobkyně svůj žalobou uplatněný nárok ve výši 48 000 Kč vyčíslila na základě analýzy trhu srovnatelných nemovitostí a na základě vlastní nájemní smlouvy, kterou měla uzavřenou s vlastníky pozemků. Navíc výši obvyklého nájemného za žalovanou dobu, zjištěnou v řízení před soudem prvního stupně znaleckým posudkem v částce 24 510 Kč, žalobkyně rozporovala, soud prvního stupně jejímu návrhu na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem nevyhověl.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu v intencích ustanovení § 212 písm. a) o. s. ř. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není a odvolání žalovaného částečně důvodné je.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu prvního stupně dne 3. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 21. 9. 2021 do zaplacení. Uvedla, že na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 1. 1. 2021 s [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] má žalobkyně pronajaty pozemky p. č. [hodnota], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], část pozemku p. č. st. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, která je v rovině s pozemkem p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a pozemky p. č. st. [Anonymizováno], p. č. st. [Anonymizováno], p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. st. [Anonymizováno] a p. č. st. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], za roční nájemné ve výši 45 000 Kč. Nájemné bylo sjednáno nižší než obvyklé s ohledem na dlouhodobou známost smluvních stran. Žalobkyně si pozemky pronajala za účelem jejich dalšího pronájmu učitelce jízdy na koních své dcery, která zde měla provozovat kroužky. Žalovaný předmětné pozemky užívá bez právního důvodu. Je spoluvlastníkem staveb užívaných jako stáje, stojících na některých pozemcích, ve kterých má v rámci své podnikatelské činnosti ustájeny koně třetích osob. Tyto koně pak vypouští do výběhů, které se na předmětných pozemcích také nacházejí. Žalovaný pozemky užívá nepřetržitě po celý rok a znemožňuje tím užívání pozemků žalobkyni, neboť má ustájeno zhruba 25–28 koní svých nebo svých smluvních partnerů. Žalobkyně požaduje bezdůvodné obohacení za užívání těchto pozemků žalovaným za dobu od 1. 1. 2021 do 15. 9. 2021, přičemž žalovanému zaslala výzvu k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 7 dnů, tj. do 20. 9. 2021, ode dne následujícího pak požaduje i úrok z prodlení.

7. Žalovaný nárok žalobkyně odmítl. Připustil, že přes pronajaté pozemky přechází s koňmi, a to konkrétně přes pozemek p. č. st. 215/1, kde má umístěnou i stáj a přilehlé pozemky. Pro výběh koní žalovaný používá pozemky ve spoluvlastnictví s panem [jméno FO], k těmto pozemkům se dostává přes pozemky pronajaté žalobkyni. Mezi pozemky, které užívá žalovaný a pozemky, které má v nájmu žalobkyně, není žádná překážka, koně mohou volně pobíhat, výběhy na sebe navazují a v rozhodném období se tak mohly nacházet i na pozemcích pronajatých žalobkyni. Žalovaný se stará o 22 koní, jejich umístění ve výbězích závisí na počasí a má za to, že žalobkyně si pozemky pronajala pouze z důvodu sporu se žalovaným.

8. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 1. 1. 2021 byla mezi [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobkyní uzavřena smlouva o nájmu pozemku, jejímž předmětem bylo přenechání těchto pozemků žalobkyni k dočasnému užívání za nájemné 45 000 Kč za rok, tedy 5 Kč za m2 a rok. Do konce roku 2020 byly pozemky užívány [jméno FO] a žalovaným na základě dohody s předchozím vlastníkem za částku 19 000 Kč ročně, poté si pozemky pronajala žalobkyně z důvodu provozování kroužků pro děti. Předmětné pozemky tvoří jeden funkční celek s využitím pro zemědělské účely související s chovem zvířat, jiné využití se nepředpokládá z důvodu zachování charakteru okolí obce a existence ochranného pásma blízkého průběhu podzemního produktovodu „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“. K nemovitostem není zajištěn přístup z veřejné komunikace, pouze přes pozemky jiných vlastníků nebo přes pozemek p. č. st. [Anonymizováno]. Na pozemcích p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. st. [Anonymizováno] a p. č. st. [Anonymizováno] se nacházejí stavby (nebo jejich části) ve spoluvlastnictví žalovaného a jeho nevlastního otce, pana [jméno FO], s ideálním podílem každého z nich jedna polovina, sloužící jako stáje nebo jízdárna, stavba na pozemku p. č. st. [Anonymizováno] pak jako dům pro stájníky žalovaného a [jméno FO]. Stavby na pozemcích p. č. st. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byly odstraněny. Ostatní pozemky (a část pozemku p. č. st.[Anonymizováno][Anonymizováno] ve výměře [Anonymizováno] m2) byly v době od 1. 1. 2021 do 15. 9. 2021 užívány žalovaným jako výběhy pro koně, přes některé pozemky vedou cesty spojující jednotlivé výběhy a stáje. Žalovaný užíval předmětné pozemky pro své koně a koně svých zákazníků (cca 22 koní), v případě příznivého počasí užíval celodenně také výběhy. Kvůli přítomnosti koní žalovaného na pozemcích nebylo možné na nich provozovat kroužky pro děti, které žalobkyně pro rok 2021 inzerovala. Výpovědi vyslechnutých svědků [jméno FO] a [jméno FO] k užívání pozemků žalovaným soud prvního stupně neshledal nevěrohodnými, neboť byly souladné s dalšími provedenými důkazy a částečně se shodovaly i s tvrzením žalovaného. Soud prvního stupně také nezjistil, že by si žalobkyně pozemky pronajala za účelem snahy o poškození žalovaného. Obvyklou výši nájmu předmětných pozemků (a části pozemku p. č. st. [Anonymizováno] ve výměře [Anonymizováno] m2) za dobu 1. 1. 2021 – 15. 9. 2021 soud prvního stupně zjistil ze znaleckého posudku (jeho dodatku) znalce [tituly před jménem] [jméno FO] v částce 24 510 Kč. Námitky žalobkyně k znaleckému posudku neshledal soud prvního stupně důvodnými s poukazem na to, že znalec dostatečně vysvětlil, jak při vypracování posudku postupoval. Znalec určil obvyklou cenu nájmu procentem z obvyklé tržní ceny zjištěné z realizovaných kupních smluv (4 – 7 % z obvyklé ceny zastavěných pozemků podle atraktivity, lokality, druhu a využití pozemku a 2 – 4 % z obvyklé ceny zemědělských a lesních pozemků), neboť nájemní smlouvy obdobných pozemků neměl pro tento účel k dispozici. Znalec zhodnotil relevantní faktory, které měly na výslednou cenu nájmu vliv, zejména chybějící přístup k pozemkům z veřejné cesty, charakter pozemků, jejich užívání i jejich polohu, zastavěnost cizí stavbou, Covid i to, že pozemky tvoří jeden funkční celek. Konkrétní výši obvyklého nájemného pozemků určil s ohledem na jejich využití k zemědělským účelům a výše zmíněné faktory na 4 % z kupní ceny (konkrétně u zastavěných pozemků 2,76 Kč/m2/za žalovanou dobu a nezastavěných 2,77 Kč/ m2/za žalovanou dobu). Znalec přesvědčivě zdůvodnil, proč nevycházel z webových inzercí nabízených pronájmů, neboť nelze uzavřít, že za tuto cenu byly pozemky také pronajaty. Soud prvního stupně se s uvedeným postupem ztotožnil s poukazem na rozhodovací praxi soudů, podle které se metoda odvození výše nájemného od výše kupní ceny pozemků běžně užívá. Při stanovení obvyklé výše nájemného pak nebylo možné zohlednit nájemní smlouvu uzavřenou žalobkyní, neboť pozemky byly v minulosti pronajaty žalovanému a [jméno FO] za částku 19 000 Kč ročně, následně žalobkyni, výsledný nájem tak nebyl určen nabídkou a poptávkou na trhu. Znalec také správně nezohlednil ve výši obvyklého nájemného pachtovní smlouvy, neboť se jedná o jiný smluvní typ a na jedné straně stál stát. Soud prvního stupně pak poukázal na to, že není oprávněn přezkoumávat správnost odborných závěrů znaleckého posudku, pouze hodnotit znalecký posudek, zda je dostatečně přesvědčivý, logický a odůvodněný. Dále soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že zástupce žalobkyně doručil dne 19. 2. 2021 do datové schránky [tituly před jménem] [jméno FO] oznámení o převzetí právního zastoupení žalobkyně a výzvu adresovanou žalovanému k zdržení se pohybu na předmětných pozemcích a dne 13. 9. 2021 pak výzvu k upuštění od protiprávního jednání a vydání bezdůvodného obohacení za dobu od 1. 1. 2021 do 15. 9. 2021 v částce 48 000 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy. Před zasláním této výzvy neprobíhala mezi žalobkyní a [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] žalobkyně pouze věděla, že žalovaný je zastoupen zástupcem v jiných sporech.

9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle § 570 odst. 1, § 1115 odst. 1, § 1127, § 1872 odst. 1, § 1958 odst. 2, § 1968, § 1970, § 2201 a § 2991 odst. 1 a § 2999 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že základ nároku žalobkyně na bezdůvodné obohacení je v rozhodném době od 1. 1. 2021 do 15. 9. 2021 dán. Žalobkyně měla k předmětným pozemkům právo nájmu a byla oprávněna je tak výlučně užívat, přesto je neužívala z důvodu, že je užíval žalovaný, aniž by mu svědčil k tomuto užívání právní důvod. Nebylo rozhodné, zda se ve výbězích na předmětných pozemcích nacházely koně ve vlastnictví žalovaného nebo koně jeho zákazníků, neboť i v těchto případech žalovaný neoprávněně pozemky užíval za účelem provozování své podnikatelské činnosti. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 26 Cdo 837/2019) uzavřel, že žalobkyně jako nájemce je aktivně věcně legitimována v řízení z titulu uzavřené nájemní smlouvy, když jako jediná měla oprávnění pozemky užívat a na její úkor vzniklo bezdůvodné obohacení. Žalovaný byl pasivně věcně legitimován, neboť se užíváním pozemků pro své podnikatelské aktivity obohacoval na úkor žalobkyně. Na pozemcích se nacházely stavby v spoluvlastnictví žalovaného a [jméno FO], a to na pozemku p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] stáj, na p. č. st. [Anonymizováno] část jízdárny, na pozemku p. č. st. [Anonymizováno] část domu, v němž bydlí stájník. K bezdůvodnému obohacení vlastníka stavby pak dochází již ze samotného titulu jeho vlastnického práva, které zakládá oprávnění vlastníka stavbu na cizím pozemku užívat. V souladu s § 1127 a § 1872 odst. 1 o. z. je žalobkyně oprávněna žádat bezdůvodné obohacení pouze po žalovaném jako solidárním dlužníkovi. Pokud jde o ostatní pronajaté pozemky, tj. pozemky p. č. [hodnota], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a severní část p. č. st. [Anonymizováno], v řízení bylo prokázáno, že žalovaný tyto pozemky užíval v souvislosti s péčí o koně zákazníků, na pozemcích se nacházely výběhy pro koně, popřípadě cesty, které výběhy a stavby spojovaly. Žalovaný přitom tyto pozemky užíval za příznivého počasí vždy a žalobkyně je tedy užívat nemohla. Nebylo proto nutné zjišťovat, ve který den a kterou dobu se koně žalovaného nebo jeho zákazníků na pozemcích pohybovaly. Je také nerozhodné, zda pozemky v této době užívala i jiná osoba, neboť žalobkyně by mohla požadovat tento nárok zvlášť po každé osobě, která se na její úkor bezdůvodně obohatila. Výši bezdůvodného obohacení soud prvního stupně určil s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3341/2019, podle ceny obvyklého nájemného ve výši 24 510 Kč, určené v dodatku znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. V řízení nebylo zjištěno, že by podáním žaloby došlo k zneužití práva žalobkyně vůči žalovanému. Splatnost nároku na bezdůvodné obohacení se pak podle § 1958 odst. 2 o. z. odvíjí od uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu ve vazbě na výzvu žalobkyně k plnění. Žalobkyně v řízení tvrdila, že vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 10. 9. 2021, kterou doručila zástupci žalovaného do jeho datové schránky, přičemž účastníci spolu před tímto úkonem žalobkyně nekomunikovali a o zastoupení žalovaného [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0]. Žalovaný v době doručení výzvy nebyl zastoupen [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] navíc by se muselo jednat o hmotněprávní zmocnění nikoliv procesní plnou moc. Otázka procesního zastoupení žalovaného v jiných sporech je tak bez právní relevance. Plná moc, která byla založena zástupcem žalovaného v současném řízení je datovaná až 17. 12. 2021, tj. až po podání žaloby, s doručením takové výzvy proto nemůžou být spojeny žádné hmotněprávní účinky. Žalovanému tak výzva k plnění ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. nedošla a žalovaný byl vyzván platně k úhradě svého dluhu až doručením žaloby dne 17. 12. 2021. Pohledávka se tak stala splatnou 20. 12. 2021 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s její úhradou. Žalobkyni přitom nebylo namístě poučovat podle § 118a o. s. ř., neboť v tomto směru rozhodné skutečnosti (že žalovaného vyzvala a jakým způsobem) tvrdila. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl do částky 24 510 Kč, když vyšel z výše obvyklého nájemného pozemků za dobu od 1. 1. 2021 do 15. 9. 2021 stanovené v znaleckém posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 21. 12. 2021 do zaplacení, neboť do prodlení se žalovaný dostal až nezaplacením uvedené částky po doručení žaloby, která plnila funci výzvy k plnění. Ve zbylém nároku pak žalobu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. z důvodu výše plnění závislé na znaleckém posudku a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. O náhradě nákladů státu v podobě znalečného hrazeného státem rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 155 odst. 1 o. s. ř., kdy povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému vzhledem k jeho povinnosti hradit nákladů řízení. V době vyhlášení rozsudku nebyla známá konečná výše těchto nákladů, proto určení jejich výše vyhradil samostatnému usnesení. Tím bylo usnesení ze dne 4. 3. 2023, č. j. 18 C 4/2022-321, které nabylo právní moci dne 29. 3. 2024, kterým byla určena výše nákladů státu v podobě státem vyplaceného znalečného na částku 3 552 Kč.

11. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně ohledně základu nároku a způsobu stanovení jeho výše podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud prvního stupně k nim dospěl na základě správně provedeného dokazování, a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje.

12. Odvolací soud zopakoval důkaz dodatkem znaleckého posudku č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovil obvyklé nájemné předmětných pozemků za dobu od 1. 1. 2021 do 15. 9. 2021 v částce 24 510 Kč, z toho obvyklé nájemné nezastavěných pozemků za uvedenou dobu činilo 19 191 Kč a pozemků zastavěných stavbou 5 317 Kč. Odvolací soud se ztotožňuje s argumentací soudu prvního stupně, v rámci které soud prvního stupně vyčerpávajícím způsobem v bodě 12. rozsudku popsal důvody, pro které shledal posudek (ve znění jeho dodatku) pro účely rozhodnutí dostatečným a vypořádal se s námitkami žalobkyně. Znalec stanovil obvyklé nájemné pozemků v místě a čase procentem z kupní ceny srovnatelných pozemků z důvodu absence dostupných nájemných smluv srovnatelných pozemků. Konkrétní procento v rámci obecného procentuálního rozmezí pro daný druh pozemků (stavební nebo zemědělské) určil po zohlednění jednotlivých specifik pozemků (poloha, přístup z veřejné komunikace, charakter a účel užívání pozemků). Znalec svůj postup náležitě odůvodnil, jeho závěry jsou logické a přesvědčivé a mají oporu i v jiných provedených důkazech (např. pokud jde o zjištěná specifika předmětných pozemků). Hodnocení důkazu znaleckým posudkem soudem přitom může spočívat pouze v posuzování těchto kritérií, soud prvního stupně (a ani odvolací soud) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost těchto závěrů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2391/2022 ze dne 18. 12. 2023). Soud prvního stupně pak také logicky zdůvodnil, proč nebylo možné obvyklé nájemné stanovit s přihlédnutím k nájemní smlouvě uzavřené z 1. 1. 2021 mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobkyní, či pachtovním smlouvám, které uzavírá jako smluvní strana stát a odvolací soud na jeho argumentaci odkazuje.

13. Žalobkyně v odvolacím řízení předložila znalecký posudek č. [č. účtu] znalecké kanceláře [právnická osoba] s tím, že tímto posudkem byla určena výše obvyklého nájemného předmětných pozemků v místě a čase v době od 1. 1. 2021 do 15. 9. 2021 v částce 30 800 Kč. Z obsahu spisu vyplývá, že na ústním jednání konaném před soudem prvního stupně dne 20. 10. 2023 žalobkyně navrhla (po vznesení svých námitek k znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO]) k důkazu revizní znalecký posudek, soud prvního stupně poté poučil účastníky podle § 119a o. s. ř. o neúplné apelaci. Žalobkyní předložený znalecký posudek v odvolacím řízení však není revizním znaleckým posudkem (nepřezkoumává závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO]) ale oponentním znaleckým posudkem, neboť samostatně (bez vazby na v řízení provedený znalecký posudek) zpracovává stejný znalecký úkol. S ohledem na poučení o neúplné apelaci podle ustanovení § 119a odst. 1 o. s. ř. je proto nutno uzavřít, že jde o nový důkaz, který byl u odvolacího soudu uplatněn v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř. Pokud totiž prostřednictvím předloženého znaleckého posudku má být v odvolacím řízení zjištěn skutkový stav jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů, nejde o zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků ve smyslu ustanovení § 205a písm. c) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 3324/2023). Odvolací soud proto tento důkaz v odvolacím řízení neprovedl.

14. Dle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

15. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 2999 odst. 1 věta prvá o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

17. Dle § 1115 odst. 1 o. z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

18. Dle § 1127 o. z. z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně.

19. Dle § 1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

20. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

22. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Odvolací soud se shoduje se závěrem soudu prvního stupně o věcné legitimaci účastníků, a to v části nároku na bezdůvodné obohacení za užívání pozemků nezastavěných stavbou ve (spolu)vlastnictví žalovaného. Soud prvního stupně správně poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, že aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení je ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tzn. subjekt, v jehož majetkové sféře došlo k zmenšení majetkových hodnot. Užíval-li někdo bez právního důvodu věc, k níž svědčí právo nájmu jinému, získal jejím užíváním majetkový prospěch, a to na úkor nájemce věci, místo něhož věc užíval, a nikoliv na úkor vlastníka věci, který dal nájemci věc do nájmu a nebyl osobou oprávněnou věcí disponovat, tedy ani věc užívat (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4501/2007, nebo ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 264/2004, uveřejněný pod číslem 31/2005 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo soudem prvního stupně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 26 Cdo 837/2019). Žalobkyně je oprávněna z titulu svého nájemního práva pozemky výlučně užívat v rozsahu předvídaném nájemní smlouvou. Pokud žalovaný do jejího práva (pravidelným vypouštěním koní do výběhu, užíváním cest apod.) bez spravedlivého důvodu zasahuje, obohacuje se na její úkor a je povinen jí za to poskytnout náhradu. Není přitom rozhodné, nakolik žalobkyni znemožňuje toto užívací právo vykonávat, podstatné pro vznik práva na náhradu je jeho prospěch (obohacení) z neoprávněného užívání těchto pozemků. Institut bezdůvodného obohacení totiž směřuje k odčerpání prostředků od osoby, která je získala některou ze skutkových podstat uvedených v § 451 a § 454 zákona č. 40/1964 Sb., , dále jen – „“ (teď § 2991 o. z.), proto i výše plnění se odvozuje od prospěchu, jejž získal obohacený (nikoliv od toho, co žalobkyni ušlo z majetku), který je povinen vydat to, co neoprávněně získal (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2017, sp. zn. 25 Cdo 2954/2016). Není také podstatné, zda předmětné pozemky neoprávněně užívala i jiná osoba. Bezdůvodné obohacení spočívající v neoprávněném užívání cizí věci více osobami bez jejího reálného rozdělení a dohody o tom, kterou její konkrétní část bude ta která z nich užívat, vyplývá z povahy plnění (§ 511 odst. 1 obč. zák., teď § 1872, § 1874 o. z.), že uživatelé jsou vůči vlastníkovi věci k poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu ustanovení § 458 odst. 1 věty druhé obč. zák. (§ 2999 o. z.) zavázáni solidárně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 33 Odo 542/2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3803/2009, usnesení ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3141/2012, rozsudek ze dne 24. října 2002, sp. zn. 33 Odo 542/2002).

25. Jinou situaci však odvolací soudu spatřuje v případě pozemků, na nichž jsou umístěny stavby ve vlastnictví (spoluvlastnictví) žalovaného (a třetí osoby). Jde o situaci, kdy vlastnickému právu k pozemku konkuruje vlastnické právo jiného subjektu ke stavbě na tomto pozemku. Oprávnění vlastníka pozemku vyplývající z § 123 obč. zák. (§ 1012 o. z.) jsou v takovém případě omezena stejnými právy vlastníka stavby a v důsledku toho je vlastník pozemku povinen strpět, aby byl pozemek v nezbytném rozsahu užíván vlastníkem stavby, případně pro jeho potřeby. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005, rozsudek ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1051/2005, přiměřeně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2004, sp. zn. 32 Odo 823/2003) platí, že není-li pro bezplatné užívání pozemku jiný právní důvod (smlouva), platí, že povinnosti vlastníka pozemku strpět jeho užívání odpovídá povinnost vlastníka stavby poskytnout mu za ně náhradu. Neplní-li tuto svoji povinnost, obohacuje se tím na úkor vlastníka pozemku, neboť se nezmenšuje jeho majetek, ač by se tak v případě plnění uvedené povinnosti nepochybně dělo. Povinnost poskytovat náhradu vlastníku pozemku, na němž stojí stavba, stíhá vlastníka stavby bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo realizuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005).

26. Označená judikatura řeší konkurenci vlastnických (věcných) práv vlastníka pozemku a stavby na něm zřízené a náhradu za omezení, které z tohoto stavu pro vlastníka pozemku vyplývají. Žalobkyně však své právo dovozuje i v tomto případě ze závazkového vztahu založeného nájemní smlouvou ze dne 1. 1. 2021. Touto smlouvou jí byly pronajaty veškeré pozemky tvořící areál, tedy i pozemky zastavěné stavbou ve vlastnictví žalovaného a [jméno FO] (o kterých nebylo navíc tvrzeno, že by se jednalo o stavby neoprávněné) za částku 45 000 Kč ročně. Zastavěné pozemky nebyly samy o sobě způsobilé k užívání žalobkyní, neboť stavby na nich umístěné, vlastnily a užívaly jiné osoby (včetně žalovaného). Přitom jak pronajímatelům, tak i žalobkyni bylo již v době uzavření nájemní smlouvy zřejmé, že zastavěné pozemky tvořící také předmět nájmu z tohoto důvodu nelze užívat (žalobkyně situaci na pozemcích dobře znala vzhledem k příbuzenskému vztahu k vlastníkům staveb a dlouhodobému pronájmu těchto pozemků v minulosti jejím otcem a žalovaným), přesto nájemní smlouvu uzavřela, vadné plnění vůči pronajímatelům nenamítala, ani se nedožadovala slevy z nájmu. Je tak pravděpodobné, že výše nájemného byla stanovena s ohledem na tento trvalý stav. Judikaturu, na kterou odkazuje soud prvního stupně a která řeší kompenzaci vlastníka pozemku za užívání jeho pozemku vlastníkem stavby nelze podle názoru odvolacího soudu (na rozdíl od neoprávněných zásahů do užívání pozemků vypouštěním koní žalovaného) rozšiřovat na nájemce, který do nájemního vztahu s touto vědomostí vstupuje. Žalobkyni tak aktivní věcná legitimace u těchto pozemku nesvědčí, neboť s tímto vědomím a za těchto podmínek do nájemního vztahu s pronajímateli vstupovala a sjednala placení nájemného.

27. Pro vyčíslení bezdůvodného obohacení je v zásadě určující prospěch nabytý obohaceným, nikoli újma ochuzeného. Rozsah bezdůvodného obohacení, jehož se žalovanému na úkor žalobkyně užíváním pozemků bez právního důvodu dostalo, tedy odpovídá částce, již by za obvyklého běhu okolností musel vynaložit na zajištění práva srovnatelné nemovitosti užívat. Soud prvního stupně správně vycházel ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který určil obvyklou cenu pronajatých pozemků. S ohledem na právní názor odvolacího soudu však měl vycházet pouze z obvyklého nájemného za nezastavěné pozemky, kterou znalec určil v daném období částkou [částka], nikoliv také za pozemky zastavěné stavbou ve vlastnictví žalovaného (v částce [částka]).

28. Odvolací soud se ztotožňuje také s právním názorem soudu prvního stupně ohledně okamžiku splatnosti pohledávky žalobkyně. Žalobkyně opírala splatnost své pohledávky o výzvu k zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků, kterou její zástupce doručil (bez předchozí vzájemné komunikace) do datové schránky advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] dne 13. 9. 2021. [tituly před jménem] [jméno FO] v té době žalovaného zastupoval ve sporech s [jméno FO], žalobkyni (jejímu zástupci) nesdělil, že by žalovaného zastupoval i v této věci, zastupování žalovaného v této věci v té době naopak v odvolacím řízení popřel. Plná moc přitom představuje pouze osvědčení zmocněnce zastupovat zmocnitele vůči třetím osobám. Podstatným pro rozsah zmocnění zástupce (advokáta) je smluvní vztah žalovaného a jeho zástupce založený příkazní smlouvou. Ani dříve udělená generální plná moc neznamená, že zmocněnec je oprávněn zastupovat zmocněnce v jakékoliv pozdější záležitosti, tedy i té, která není obsahem jejich závazkového právního vztahu z příkazní smlouvy. Z tohoto důvodu nebyl důvod provádět důkaz navrhovanou generální plnou mocí, udělenou zástupci žalovaného v jiné věci. Z hlediska rozsahu zastupování žalovaného není ani podstatné, že [tituly před jménem] [jméno FO] neinformoval žalobkyni, že žalovaného v této věci nezastupuje, neboť jeho pasivita nedostatek zmocnění zhojit nemohla. Soud prvního stupně přitom neměl důvod žalobkyni poučovat o jejím důkazním břemenu, neboť poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. nedopadá na situaci, kdy již uplatněná žalobní tvrzení sama o sobě vylučují důvodnost žalobního nároku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1289/2019). Ustálená judikatura Nejvyššího soudu předpokládá pro účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů, že projev vůle dojde, resp. bude doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2926/2009). V dané věci nebylo zjištěno, že by se žalovaný s výzvou k plnění seznámil (měl možnost seznámit) před podáním žaloby. Soud prvního stupně tak správně vyšel z toho, že za kvalifikovanou výzvu věřitele (žádost o plnění) podle § 1958 odst. 2 o. z. lze považovat i žalobu na plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3267/2020 nebo ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3607/2019). Žaloba představuje hmotněprávní jednání účastníka řízení učiněné vůči soudu, které je účinné i vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli (§ 41 odst. 3 o. s. ř.). Soud prvního stupně proto rozhodl správně, pokud splatnost pohledávky žalobkyně a následné prodlení žalovaného a s tím spojený nárok na úrok z prodlení přiznal žalobkyni až ve vazbě na doručení žaloby žalovanému. Odvolací soud pak s ohledem na svůj právní názor změnil pouze výši jistiny, z níž byl úrok přiznán.

29. Na základě shora uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve výroku I. změnil tak, že pro částku 5 317 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 317 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení žalobu zamítl; v dalším rozsudek v tomto výroku a ve výroku II. potvrdil.

30. Protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval opětovně o nákladech řízení u soudu prvního stupně podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšný, odvolací soud však zohlednil, že v části uplatněného nároku vztahující se k nezastavěným pozemkům rozhodnutí soudu záviselo i na znaleckém posudku (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., o dle § 142 odst. 2 o. s. ř. se stejnou argumentací jako v předchozím bodě 31. rozsudku.

32. Podle § 224 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil odvolací soud účastníkům podle jejich procesního úspěchu povinnost k náhradě nákladů, které stát v řízení vynaložil na znalečné znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Výše těchto nákladů ve vazbě na v řízení před soudem prvního stupně přiznané znalečné byla stanovena usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 3. 2024, č. j. 18 C 4/2022-321, které nabylo právní moci dne 29. 3. 2024. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v 40 % má tak povinnost hradit náklady státu v rozsahu 60 % (v částce 2 131 Kč), žalovaný byl pak úspěšný v 60 %, je tak povinen hradit státu náklady řízení v rozsahu 40 % (v částce 1 421 Kč).

33. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod.

Poučení