221 C 13/2025 - 104

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] trvale bytem [Adresa žalované] o zaplacení částky 64 167,32 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že má udělenou licenci nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru a s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce č. [hodnota] prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaná smlouvu uzavřela zadáním unikátního jednorázového SMS kódu nahrazujícího její vlastnoruční podpis. SMS s uvedeným kódem byla zaslána na telefonní číslo [tel. číslo] po seznámení se všemi smluvními dokumenty. Na základě této smlouvy byla žalované vyplacena zápůjčka ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni jistinu zápůjčky ve výši [částka] společně s obchodním úrokem ve výši [částka] a administrativním poplatkem ve výši [částka], celkem [částka], a to v 59 měsíčních splátkách po [částka] s poslední splátkou [částka]. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem [datum]. Žalovaná však platby dle smlouvy hradila jen částečně a dostala se do prodlení, proto žalobkyně neuhrazenou část jistiny ke dni [datum] zesplatnila. Na jistinu žalovaná ke dni zesplatnění zaplatila celkem [částka], na obchodní úroky celkem [částka] a na administrativní poplatky celkem [částka]. Jelikož žalovaná neplnila své závazky ze smlouvy řádně a včas, požaduje žalobkyně dále úhradu zákonných úroků z prodlení. Žalobkyni rovněž vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky, tj. celkem [částka], a smluvní pokuty za porušení povinnosti uhradit dluh po splatnosti ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj celkem [částka]. Žalobkyně dále požaduje úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Dlužnou částku žalovaná neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána. [právnická osoba] výzvě soudu žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalované doplnila, že se nespoléhala pouze na údaje tvrzené žalovanou, ale sama tato tvrzení aktivně prověřovala, nahlížela do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, a současně vycházela z předloženého výpisu z účtu a z výplatních pásek žalované za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu totožnosti žalované v databázi neplatných dokladů. Pro úplnost pak žalovaná vyplnila formulář příjmů a výdajů. Žalobkyně uvedla, že prostřednictvím skóringového systému provádí finanční analýzu příjmů a výdajů především z údajů získaných ve výpisu z účtu, na jejichž základě vyhodnocuje, zda je žadatel schopen úvěr splácet. Do posouzení výdajové stránky žadatele o úvěr se vedle prokázaných měsíčních výdajů promítá řada faktorů statistických a pravděpodobnostních, které přidávají klientovi bonitu. Příjmy žalované žalobkyně vyhodnotila ve výši [částka] měsíčně, pravidelné měsíční výdaje žalované byly vyhodnoceny na částku [částka], do které byly započteny výběry v hotovosti, bankovní poplatky, transakce platební kartou, rychlé půjčky k doplacení, splátky úvěrů, trvalé příkazy, neidentifikovatelné domácí platby a platby za pojištění. Z výpisu byly patrné další půjčky a úvěry na straně žalované, nicméně tyto byly zohledněny v rámci provedeného skóringu s tím, že v případě konsolidace prostřednictvím úvěru od žalobkyně dojde ve výdajích žalované k celkové úspoře. Žalobkyně dále uvedla, že nedisponuje nástroji pro kontrolu tvrzení klientů ohledně výdajů na bydlení, pokud nejsou uvedeny ve výpisu z účtu, přičemž žalovaná žádné výdaje na bydlení netvrdila. Rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil [částka], z čehož plyne, že i při započtení nové splátky úvěru žalovaná disponovala dostačujícím finančním obnosem k pokrytí svých výdajů. Jako nebankovní poskytovatel úvěrů pak žalobkyně nemá přístup do bankovních evidencí, ze kterých lze posoudit bonitu klientů mnohem lépe. Žalobkyně dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, ze kterého se podává, že pokud spotřebitel v době uzavření smlouvy úvěruschopný byl, smlouva o spotřebitelském úvěru není neplatná, třebaže by poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele řádně neposoudil. K samotnému kontraktačnímu procesu doplnila, že smlouva byla uzavřena v souladu s obchodními podmínkami, přičemž smlouvu i obchodní podmínky žalovaná stvrdila svým vlastnoručním elektronickým podpisem prostřednictvím klientského centra, do kterého má přístup pouze ona pod svými autentifikačními údaji. Pro ověření své totožnosti žalovaná nahrála kopie dvou dokladů totožnosti a zaslala žalobkyni verifikační platbu ve výši [částka] ze svého bankovního účtu. Po přijetí verifikační platby žalobkyně žalované zaslala platbu zpět s variabilním symbolem, který sloužil jako kód pro podpis smlouvy.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

5. Z listiny nazvané „Smlouva č. [hodnota]“ s datem [datum] včetně listiny splátkového kalendáře, obchodních podmínek a sazebníku bylo zjištěno, že na listině jsou jako smluvní strany na jedné straně označena žalobkyně ([právnická osoba]), na druhé straně žalovaná (klient). V listině je žalovaná označena rodným číslem, adresou trvalého bydliště, číslem bankovního účtu, telefonním číslem a e-mailovou adresou. Je zde uvedeno, že žalobkyně poskytuje žalované spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši [částka] s pevným úrokem ve výši 39 % a s administrativním poplatkem ve výši [částka] měsíčně. Celková dlužná částka je uvedena ve výši [částka] a je rozdělena do 60 měsíčních splátek. Na místě předpokládaném pro podpis žalované je namísto vlastnoručního podpisu uvedeno její jméno a příjmení, datum [datum] a čas 09:32:09 a dovětek „Podepsáno elektronicky“.

6. Z kopie občanského a řidičského průkazu žalované byly zjištěny její osobní údaje, které souhlasí s údaji uvedenými na výše uvedených listinách.

7. Z výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] za období června 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek účtu činil [částka] a konečný zůstatek [částka]. Na účtu jsou evidovány 2 příchozí platby, a to ve výši [částka] od města [adresa] a ve výši [částka] od [jméno FO]. Z výpisu z účtu za období července 2020 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu na konci měsíce činil [částka], když na účet bylo sice připsáno celkem [částka] (z toho [částka] od města [adresa] a [částka] od [jméno FO]), ale zároveň z účtu odešlo celkem [částka]. Z výpisu z účtu za srpen 2020 bylo zjištěno, že je na účet byla dne [datum] přijata platba ve výši [částka] od [Anonymizováno].[právnická osoba]., dále dne [datum] částka [částka] od města [adresa] a dne [datum] částka [částka] od [jméno FO] s poznámkou „splátka hypotéky“. Zároveň z účtu odešlo celkem [částka] a zůstatek na konci měsíce činil [částka]. Z výpisů bylo dále zjištěno, že žalovaná měla u [právnická osoba]. zřízen úvěrový účet č. [hodnota] se zůstatkem nesplacené jistiny ke dni [datum] ve výši [částka], přičemž do splacení úvěru zbývalo 39 měsíčních splátek po [částka].

8. Z výpisu ze skóringového modelu bylo zjištěno, že příjmy žalované žalobkyně vyhodnotila ve výši [částka] měsíčně, pravidelné měsíční výdaje žalované byly vyhodnoceny na částku [částka], do které byly započteny výběry v hotovosti, bankovní poplatky, transakce platební kartou, rychlé půjčky k doplacení, splátky úvěrů, trvalé příkazy, neidentifikovatelné domácí platby a platby za pojištění. Na základě toho došla žalobkyně k závěru, že žalovaná je schopna částku [částka] měsíčně splácet.

9. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni sdělila, že má příjem ze zaměstnání, jeho výši však neuvedla. Mezi výdaji žalovaná označila pravidelné splátky půjček ve výši [částka] měsíčně a další výdaje na osobní potřeby ve výši [částka] měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že má vlastní bydlení, náklady spojené s bydlením neuvedla.

10. Z dokladu o vyplacení a z výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. [č. účtu] bylo zjištěno, že na účtu byla dne [datum] zaevidována odchozí platba ve výši [částka] ve prospěch účtu č. [č. účtu]. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne [datum] bylo zjištěno, že jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. [č. účtu] je žalovaná a dne [datum] byla na tento účet připsána platba ve výši [částka] z bankovního účtu žalobkyně č. [č. účtu] s poznámkou „AV TS – Výplata částky půjčky dle smlouvy č. [hodnota]“.

11. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv bylo zjištěno, že se zřejmě jedná o data evidovaná žalobkyní k prostředkům poskytnutým žalované. Uvádí se, že k vytvoření žádosti žalované o zápůjčku došlo dne [datum] v 12:04:31 hod., žalovaná požadovala [částka], které by splácela v 48 měsíčních splátkách, žalobkyně jí navrhla zápůjčku [částka], kterou bude splácet v 60 měsíčních splátkách. Žalovaná si měla stáhnout finální návrh smlouvy o zápůjčce dne [datum] v 17:15:45 hod. a odsouhlasit jej měla v 17:16:29 hod. Následně mělo dojít k zaslání autorizační platby na účet č. [č. účtu] s variabilním symbolem [var. symbol]. Dne [datum] v 09:31:48 hod. měl být žalované zaslán jednorázový podpisový kód, který téhož dne v 09:32:09 hod. žalovaná zadala do systému žalobkyně, čímž měla žalobkyně smlouvu za uzavřenou.

12. Z výpisu splátkového kalendáře a přehledu úhrad splátek bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila ke dni [datum] částku [částka] započtenou na jistinu zápůjčky, částku [částka] započtenou na úrok a částku [částka] započtenou na administrativní poplatek.

13. Z výzvy k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění doposud neuhrazené jistiny ze dne [datum] a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovanou na prodlení se s úhradou splátek a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky do [datum]. Nebude-li k tomuto datu dlužná částka uhrazena, žalobkyně zesplatní celou zbývající jistinu zápůjčky. Výzva byla na adresu žalované odeslána dne [datum].

14. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne [datum] a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila celou zbývající neuhrazenou jistinu zápůjčky za splatnou ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky nejpozději do [datum]. Oznámení bylo na adresu žalované odesláno dne [datum].

15. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky nejpozději do [datum]. Výzva byla na adresu žalované odeslána dne [datum].

16. Z ostatních předložených listin soud žádné další relevantní skutečnosti nezjistil.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši [částka], přičemž žalovaná žalobkyni zaplatila celkem [částka]. Před podáním žaloby byla žalovaná upomínána, aby zbývající dlužnou částku ve stanovené lhůtě zaplatila. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě žalované poskytla zápůjčku ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s pevným úrokem ve výši 39 % a administrativním poplatkem ve výši [částka] měsíčně, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „Smlouva č. [hodnota]“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k dohodě, na jejímž základě by se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni načerpanou částku za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalované na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalované, není dostatečnou evidencí jejího projevu vůle.

18. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

19. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat 23. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

24. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

25. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

26. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne [datum] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Po právní stránce se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., a to v žalobkyní tvrzeném rozsahu. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „Smlouva č. [hodnota]“ vlastnoruční podpis žalované neobsahovala a dle tvrzení žalobkyně byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Pro kvalitu písemné formy je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby. Na podkladě žalobkyní předložených tvrzení a listin přitom nelze uzavřít, že by ze strany žalované byla jejím elektronickým podpisem předložená smlouva platně podepsána pouze uvedením jejího jména a příjmení a data [datum] s dovětkem „Podepsáno elektronicky“ (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 24 Co 10/2023). Odkazuje-li žalobkyně na své obchodní podmínky, ve kterých má být proces elektronického uzavírání smluv upraven, rovněž tyto obchodní podmínky jsou opatřeny pouze jménem a příjmením žalované a datem [datum] s dovětkem „Podepsáno elektronicky“.

31. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

32. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že smlouva byla (měla být) uzavřena a podepsána právě v soudu předloženém znění, když z elektronického dokumentu neplyne zabezpečení proti pozdějším změnám. Listina, která je součástí spisu, v elektronické podobě obsahuje toliko elektronický podpis žalobkyně a časové razítko ze dne [datum], což integritu dokumentu neprokazuje.

33. Městský soud v Praze sice v rozsudku ze dne 10. 9. 2024, sp. zn. 54 Co 217/2024, připustil prostý elektronický podpis pro případ soukromoprávních jednání jako přípustný a platný, zároveň však konstatoval, že u prostého elektronického podpisu je třeba pozitivně prokazovat jednak identitu podepisující osoby, jednak skutečnost, že podepisující osoba projevila svoji vůli. Rovněž Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. 26 Co 150/2024, dovodil, že písemná forma je zachována i tehdy, pokud jsou na konci e-mailových zpráv uvedeny generálie stran, čímž strany obsahově i logicky připojily (ve smyslu čl. 3 odst. 10 eIDAS) k textu zprávy (jiná data v elektronické podobě) data v elektronické podobě, která použila k podepsání. Nicméně i zde k prokázání identity a vůle jednajících stran nepostačil samotný prostý elektronický podpis na předmětném dokumentu (v tomto případě e-mailu), ale soud právní jednání hodnotil v kontextu dalších provedených důkazů, kdy přihlédl zejména k tomu, že žádná ze stran sporu nenamítala, že by ze zjištěných e-mailových adres komunikovaly jiné osoby, než kterým tyto adresy patří, a že e-mailová komunikace účastníků z těchto e-mailových adres probíhala pravidelně. To však není situace v projednávané věci, neboť žalobkyně nad rámec listiny opatřené prostým elektronickým podpisem neoznačila žádné důkazy, které by uzavření smlouvy mezi účastníky prokazovaly (např. stran komunikace účastníků o uzavření smlouvy). V daném případě žalobkyně tvrdila, že na bankovní účet žalované zaslala zpět verifikační platbu s variabilním symbolem, který následně sloužil jako kód pro podpis smlouvy. I pokud by žalobkyně autorizační a verifikační platby doložila, což neučinila, pak nelze přehlédnout, že předložená listina („Smlouva č. [hodnota]“) neobsahuje žádné informace o připojeném elektronickém kódu a nebylo tedy možné ani prokázat, že se zaslaný elektronický kód váže právě k předložené listině, tedy že právě předložená listina obsahuje projev vůle žalované.

34. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měla žalovaná žalobkyni plnit, přitom tíží žalobkyni. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že uzavřela smlouvu právě s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Ani po doplnění tvrzení a provedeném dokazování však žalobkyně uzavření předmětné smlouvy s žalovanou neprokázala.

35. I pokud by však soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce v tvrzeném rozsahu právního jednání, pak by musel uzavřít, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované stran jejích příjmů a výdajů s dostatečnou péčí. Žalovaná by podle smlouvy vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně jako poskytovatelka podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr a dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem i peněžitá zápůjčka. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

36. V daném případě žalobkyně tvrdila, že se při posuzování úvěruschopnosti žalované nespoléhala pouze na údaje tvrzené žalovanou, ale sama tato tvrzení aktivně prověřovala, nahlížela do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, a současně vycházela z předloženého výpisu z účtu a z výplatních pásek žalované za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy. Prostřednictvím skóringového systému pak především z údajů získaných z výpisu z účtu provedla finanční analýzu příjmů a výdajů a do posouzení výdajové stránky vedle prokázaných měsíčních výdajů promítla i řadu faktorů statistických a pravděpodobnostních, které přidávají klientovi bonitu. Příjmy žalované tímto způsobem vyhodnotila ve výši [částka] měsíčně a její výdaje ve výši [částka], do nichž byly započteny výběry v hotovosti, bankovní poplatky, transakce platební kartou, rychlé půjčky k doplacení, splátky úvěrů, trvalé příkazy, neidentifikovatelné domácí platby a platby za pojištění. Žalobkyně po takto provedeném posouzení vyhodnotila, že žalovaná byla schopna hradit splátky úvěru, a proto jí úvěr poskytla.

37. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

38. Žalovaná jako svůj hlavní příjem označila příjem ze zaměstnání, žalobkyně však soudu nepředložila ani výplatní pásky ani pracovní smlouvu, ze které by bylo patrno, že lze s takovým příjmem žalované, jak je zachycen na jejím bankovním účtu, počítat i do budoucna. Z výplatních pásek by byl soud schopen též ověřit, zda ze mzdy žalované nebyly prováděny exekuční srážky. Co se týče výdajové stránky, žalovaná žalobkyni sdělila, že má vlastní bydlení, žádné náklady spojené s bydlením však neoznačila, byť je zjevné, že alespoň energie žalovaná hradit musí. Z provedeného dokazování, zejména právě z výpisů z bankovního účtu žalované za období 3 měsíců před tvrzeným uzavřením smlouvy o zápůjčce, bylo prokázáno, že výdaje žalované v jednotlivých měsících pravidelně převyšovaly její příjmy. Rovněž bylo prokázáno, že žalovaná již byla v té době zatížena dalšími úvěry či zápůjčkami, které musela splácet (žalovaná výši svých závazků označila v částce [částka] měsíčně). Pokud pak žalobkyně v rámci provedeného skóringu zohlednila měsíční splátky již existujících závazků žalované v očekávání jejich konsolidace prostřednictvím zápůjčky poskytnuté žalobkyní, tak je třeba upozornit na fakt, že zápůjčka měla být dle tvrzení žalobkyně poskytnuta jako neúčelová a nelze tedy apriori vycházet z toho, že bude použita k úhradě stávajících závazků. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z veřejných registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly. S ohledem na to, že žalovaná před tvrzeným uzavřením smlouvy zjevně hospodařila v záporných číslech, měla být tato skutečnost pro žalobkyni signálem, že má schopnost žalované splácet úvěr posuzovat důkladněji především stran jejích výdajů. Žalovaná totiž zjevně nebyla schopna efektivně splácet ani své stávající závazky. Žalobkyně neposuzovala úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, pokud jí i přesto úvěr poskytla.

39. Nedostatečné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet pak způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na výše uvedené proto nelze než konstatovat, že pro případ, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru v tvrzeném rozsahu, nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o zápůjčce, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a dalších plněních.

40. Nad rámec uvedeného soud dodává, že žalobkyní prezentované závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 je nutno vykládat v kontextu specifických okolností, za kterých bylo rozhodnutí vydáno, kdy byl úvěr zcela splněn. Nadto jsou tyto závěry již překonány nejnovější judikaturou Soudního dvora Evropské unie, když Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 spis. zn. C-755/22 (jehož předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce) uzavřel, že Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách a spotřebitelském úvěru, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky, neboť cílem směrnice je nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Na základě shora prezentované judikatury Evropského soudního dvora je zřejmé, že již pouhý závěr soudu o tom, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, vede k neplatnosti sjednané spotřebitelské smlouvy o úvěru.

41. Soud se následně zabýval tím, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši [částka], aniž by k tomu existoval právní důvod, zejména závazek ze smlouvy mezi účastníky. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.), jímž se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila, a byla proto povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Žalovaná však již žalobkyni zaplatila celkovou částku ve výši [částka] a závazek žalované z bezdůvodného obohacení tak zanikl jeho splněním (§ 1908 o. z.). Soudu proto nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

42. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, když ve věci procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení