24Co 10/2023

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové v právní věci žalobce: ; [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], zastoupen advokátem, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], adresa pro doručování: [adresa], proti; žalovanému: ; [jméno] [příjmení], narozen [datum], [IČO], sídlem [adresa], okres [okres], o zaplacení 53 162,62 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 17. října 2022, č. j. 229 C 114/2022-90, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III., pokud jím byla zamítnuta žaloba žalobce na zaplacení částky 43 629,32 Kč s 30% smluvním úrokem z částky 43 629,32 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení, a ve výroku IV., o nákladech řízení, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně v dané sporné věci účastníků o zaplacení peněžitého plnění výrokem I. zastavil (částečně) řízení, co do požadavku žalobce na zaplacení mu žalovaným smluvního úroku z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 2 193,51 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení, výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 7 339,79 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od 7. 4. 2022 do zaplacení. Výrokem III. zamítl (částečně) žalobu žalobce, kterou se vůči žalovanému domáhal uložení povinnosti zaplatit 43 629,32 Kč s 30% smluvním úrokem ročně z částky 50 969,11 Kč za dobu od 7. 4. 2022 do zaplacení. Výrokem IV. pak soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. K důvodům tohoto svého rozhodnutí, jde-li o napadený zamítavý výrok III., soud prvního stupně uvedl, že zjištěný skutkový stav této věci na základě vyhodnocení provedeného dokazování nelze právně zhodnotit ve smyslu platného uzavření jakékoliv dohody mezi žalobcem a žalovaným, ať již v písemné či ústní formě. Písemnou smlouvu by sice bylo možno uzavřít i prostřednictvím elektronických prostředků, ale podstatnou náležitostí v této podobě uzavřené písemné smlouvy je elektronický podpis jednající osoby. V tomto případě smlouva, jejíž návrh předložil a vytvořil žalobce, měla být žalovaným podepsána prostým elektronickým podpisem, pokud žalobcem předložená listina, označená jako„ smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] o vydání a užívání podnikatelské kreditní karty“, měla být za stranu dlužníka dle na této listině připojené doložky podepsána nešifrovanou SMS - mobilním klíčem. Ten ale nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy takový prostý elektronický podpis žalovaného na předložené listině (návrhu smlouvy) neprokazuje žalobcem tvrzený obsah smlouvy, na kterém se smluvní strany údajně měly dohodnout, ani osobou jednajícího na straně dlužníka. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že by tato žalobcem soudu předložená smlouva byla uzavřena právě v předkládaném znění svého obsahu, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti takovýchto vlastností listiny může poskytnout pouze kvalifikovaný elektronický podpis jednajícího. Soud byl připraven žalobce o tomto při jednání poučit z hlediska povinnosti tvrzení o povinnosti důkazní, přitom není povinen takovéto poučení sdělovat účastníku tzv. předem, případně za účelem tohoto poučení své jednání odročovat. Pokud se tedy žalobce, ani jeho právní zástupce, k jednání soudu, nařízenému na 17. října 2022, nedostavili, ač k němu byli řádně a včas předvoláni, právní zástupce žalobce se omluvil z účasti u tohoto jednání, nebylo žádáno včas a z důležitého důvodu o odročení tohoto jednání soudem, bylo tedy jednáno soudem v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce, pak za této situace se žalobce sám svým postupem v řízení tzv. zbavil možnosti být ze strany soudu o své povinnosti tvrzení a důkazní podle § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., poučen. Žalobě žalobce tak nelze vyhovět z titulu platně uzavřeného smluvního vztahu pro neunesení břemene tvrzení a důkazního žalobcem. Pokud pak bylo dále z tvrzení žalobce, která žalovaný nezpochybnil, zjištěno to, že žalobce, prostřednictvím žalobcem mu vydané kreditní karty, žalovanému poskytl v posuzovaném období celkem částku 150 812,98 Kč, tak za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod poskytnutí žalobcem žalovanému těchto finančních prostředků a žalovaný žalobci poskytl zpět částku 143 473,19 Kč, jedná se na straně žalobce o úbytek na jeho majetku ve výši 7 339,79 Kč. Tedy jen v této částce z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení je namístě žalobě žalobce vyhovět.

3. Včasné odvolání si, prostřednictvím svého zástupce, proti shora označenému rozsudku soudu prvního stupně, a to proti samostatnému zamítavému výroku III. (jeho části) a závislému výroku IV., podal žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. částečně změnil tak, že žalovanému bude dále uložena platební povinnost vůči žalobci ve výši 43 629,32 Kč s 30% smluvním úrokem z této částky za dobu od 7. 4. 2022 do zaplacení.

4. K důvodům svého odvolání žalobce uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o řádném neuzavření smluvního vztahu mezi účastníky. Smlouva, kterou soudu předložil, byla mezi účastníky sjednána v rámci internetové [anonymizováno], kterou má žalovaný, jako klient [anonymizováno], sjednánu, coby tzv. aktivní operaci. V rámci této služby tak [anonymizováno] umožňuje klientovi, zde žalovanému, sjednání půjčky v internet [anonymizováno]. V rámci této internet [anonymizováno] bylo žalovaným požádáno o úvěr. Tato žádost byla [anonymizováno] vyhodnocena a klientovi, v tomto případě žalovanému, byl sdělen kladný výsledek, tedy schválení žádosti o úvěr, s tím, že smlouvu bylo možné podepsat přímo v internet [anonymizováno]. V rámci internetové [anonymizováno] byly klientovi, v tomto případě žalovanému, poskytnuty [anonymizováno] předsmluvní informace k úvěru, klient, v tomto případě žalovaný, potvrdil souhlas s těmito informacemi a následně v internet [anonymizováno] smlouvu podepsal, a to mobilním klíčem, zaslaným mu [anonymizováno] na to telefonní číslo, které [anonymizováno] pro tento účel sám sdělil. Toto telefonní číslo pak žalovaný uváděl i nadále ve všech následujících smlouvách, které s [anonymizováno] uzavřel. V době podpisu klient, v tomto případě žalovaný, zadává v [příjmení] PIN, na základě kterého se vygeneruje jednoznačný identifikátor (ID podpisu), vázaný na tuto operaci a zařízení, který je uložen v systémy žalobce a zároveň je vytištěn dokument. Následně byl dokument podepsán za žalobce digitálním certifikátem a opatřen časovým razítkem, takže je tím zaručena neměnnost dokumentu. Smlouva byla podepsána [anonymizováno] elektronicky, čerpání peněžních prostředků bylo provedeno až po podpisu úvěrové smlouvy, jak ze strany žalovaného, tedy klienta, tak ze strany [anonymizováno]. Uzavřenou smlouvu má pak klient, v tomto případě žalovaný, k dispozici ve své internet [anonymizováno]. Má tedy za to, že lze uzavřít, že smlouva byla podepsána podle § 561 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ). Tento jeho závěr podporuje rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 24 C 696/2015 O skutečnosti, zda strany skutečně zamýšlely uzavřít smlouvu, jejímž předmětem bude poskytnutí revolvingového úvěru a vydání podnikatelské kreditní karty, pak svědčí i skutečnost, že žalovaný si kreditní kartu převzal a úvěr čerpal, následně necelý měsíc po uzavření smlouvy požádal osobně na pobočce [anonymizováno] v [obec] o vydání nové podnikatelské kreditní karty, následně pak v květnu 2018 požádal opět o novou kartu, z důvodu jejího poškození, tentokrát osobně na pobočce [anonymizováno] v [obec]. Obě tyto žádosti podepsal elektronicky za pomoci SignPad. Proto je v rozporu s logikou, aby [anonymizováno] poskytla klientovi, v tomto případě žalovanému, kreditní kartu a umožnila mu čerpat úvěr, žalovaný, tedy klient, převzal kartu, poté 2× žádal o vydání nové a čerpal úvěr, kdyby vůlí stran nebylo smlouvu uzavřít. Je tedy žalobce přesvědčen stále o tom, že žalovaný předmětnou smlouvu, jak ji předložil do řízení, uzavřel s obsahem, zachyceným v této listině. Měly by tak žalobci příslušet nároky, vyplývající z tohoto platně uzavřeného smluvního vztahu, jak je v řízení uplatnil.

5. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání žalobce (v části zamítavého výroku III. a v závislém výroku IV., o nákladech řízení) rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., neshledal odvolání žalobce opodstatněným.

7. Žalovaný si samostatně odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jde-li o vyhovující výrok II., nepodal. Odvoláním žalobce zůstal nedotčen samostatný výrok I. rozsudku soudu prvního stupně a část zamítavého výroku III. rozsudku soudu prvního stupně. Za této situace tak nebyly samostatné výroky I., II. a část výroku III. předmětem přezkumu odvolacího soudu a v tomto rozsahu nabyl rozsudek soudu prvního stupně samostatně právní moci.

8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

9. Za podmínek § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud o podaném odvolání žalobce rozhodl bez nařízení odvolacího jednání za té situace, kdy se účastníci svého práva na projednání věci před odvolacím soudem vzdali (žalobce výslovně a žalovaný pak v souvislosti s uplatněním důsledku dle § 101 odst. 4 o. s ř., pokud, ač k tomuto vyzván odvolacím soudem s připojením doložky dle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil se nesouhlasně k navrženému procesnímu postupu odvolacího soudu, odvolací soud tak předpokládal, že proti rozhodnutí odvolacího soudu bez nařízení odvolacího jednání nemá žádných námitek).

10. Rozhodný skutkový stav této věci byl z pohledu odvolacího soudu soudem prvního stupně zjištěn dostatečným způsobem na podkladě procesně relevantním způsobem provedeného dokazování, ze kterého byly učiněny správné skutkové závěry, jež jsou uvedeny v důvodech odvoláním žalobce napadeného rozhodnutí, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje, pro stručnost tohoto svého odůvodněnína skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje a při svém právním posouzení věci z nich bez dalšího vychází.

11. V situaci, kdy všechny žalobcem popsané rozhodné skutečnosti nastaly již za účinnosti OZ, soud prvního stupně zcela správně právní vztahy mezi účastníky posuzoval podle OZ (§ 3028 odst. 1) a dále pak i podle zvláštního předpisu, jímž s účinností od 1. 7. 2016 je evropské Nařízení č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen„ Nařízení eIDAS“), a s účinností od 18. 9. 2016 pak též zákon č. 297/2016 Sb., o službách, vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen„ ZoSVD“).

12. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 OZ).

13. Jak správně konstatoval v důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně, pro smlouvu o úvěru není zákonem předepsána povinně písemná forma; povinný požadavek písemné formy této smlouvy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru jen pro tu smlouvu, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr. O případ spotřebitelské smlouvy o úvěru se v projednávané sporné věci účastníků nejedná, pokud měl žalovaný podle tvrzení žalobce smluvní vztah s ním uzavírat, coby podnikatel. Současně je ale ponechávána v OZ účastníkům smlouvy o úvěru ta možnost, aby si spolu dohodli písemnou formu smlouvy i v případě„ nespotřebitelského“ úvěru (§ 559 OZ, podle kterého má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem).

14. Podle § 561 odst. 1 OZ, k platnosti písemného jednání, učiněného v písemné formě, se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání, učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 1758 OZ, dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.

16. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat to, oč se obohatil.

17. V daném případě z hlediska tvrzení žalobce, jak je uplatnil v tomto řízení před soudem prvního stupně, k němuž předložil soudu listiny, především smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] o vydání a užívání podnikatelské kreditní karty a všeobecné produktové podmínky, jde o tu situaci, že písemný projev vůle žalobce, jak plyne z obsahu jím písemně vytvořeného návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru s konkrétním obsahem, jenž byl žalovanému, coby podnikateli, předložen, směřoval k písemné formě dvoustranného právního jednání, jde-li o uzavření konkrétní úvěrové smlouvy žalobcem s žalovaným, coby podnikatelem (třebaže to není zákonem vyžadovaná forma tohoto právního jednání), ze které odvozuje žalobce v tomto řízení svůj peněžitý nárok vůči žalovanému, s nímž měl žalovaný, jde-li o jím udělený prostý elektronický podpis na tuto listinu, vyslovit svůj souhlas.

18. Jak plyne z výše uvedeného ustanovení § 561 odst. 1 OZ, k platnosti právního jednání, učiněného v písemné formě, se vyžaduje podpis jednajícího.

19. Z tohoto pak tedy vyplývá, že v prvé řadě bylo zapotřebí, aby se soud v dané věci žalobcem uplatněného peněžitého nároku vůči žalovanému z konkrétního mezi nimi navázaného smluvního závazkového právního vztahu zabýval tím, zda byl na žalobcem žalovanému předložený písemný návrh smlouvy s konkrétním obsahem připojen žalovaným jeho elektronický podpis v relevantní formě, či nikoliv, aby bylo možno uzavřít o tom, zda mezi účastníky byl, či nebyl, uzavřen smluvní vztah s konkrétním obsahem.

20. Podle ustáleného výkladu, písemná forma právního jednání vyžaduje písemnost, tedy zachycení obsahu právního jednání, včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech, a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu ke konkrétnímu obsahu písemnosti, s níž je podpis spojen.

21. Zvláštním zákonem, na který odkazuje § 561 odst. 1 OZ, byl v době tvrzeného žalobcem sjednání smluvního vztahu s žalovaným (únor 2018) z. č. 297/2016 Sb. a evropské Nařízení č. 910/2014 (eIDAS).

22. V těchto zvláštních předpisech pak pojem„ prostý“ elektronický podpis definován, ani používán, není. Zmíněné evropské nařízení eIDAS obsahuje obecnou definici všech elektronických podpisů (čl. 3 odst. 10), z nichž jen některé dále pojmenovává a definuje jejich vlastnosti (čl. 3 odst. 11 a čl. 3 odst. 12, jde-li o„ zaručený“ elektronický podpis či, jde-li o„ kvalifikovaný“ elektronický podpis). Zákon [číslo] Sb. pak v § 6 hovoří o„ uznávaném“ elektronického podpisu.

23. Podle tvrzení žalobce, jak s ním do tohoto řízení přešel před soudem prvního stupně, jde-li o podpis žalovaného, tzv. postačuje„ prostý“ elektronický podpis žalovaného pro dodržení písemné formy předmětné smlouvy, jde-li o podpis žalovaného, pokud listina, předložená žalobcem, označená jako„ smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] o vydání a užívání podnikatelské kreditní karty“, měla být z jeho strany podepsána nešifrovanou SMS zprávou - mobilním klíčem.

24. I podle závěru odvolacího soudu, ani evropské Nařízení eIDAS, ani z. č. 297/2016 Sb., neumožňují, aby písemnost (písemné právní jednání) byla v elektronické podobě platně podepsána jakýmkoliv (tj. jen tzv. prostým) elektronickým podpisem, a naopak vyžadují, aby písemnost (písemné právní jednání) v elektronické podobě bylo z hlediska své platnosti podepsáno pouze takovým elektronickým podpisem, který je zaručený a (navíc) je ještě založen na kvalifikovaném certifikátu. Tzv. prostý elektronický podpis totiž nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby.

25. Proto je i odvolací soud toho názoru, že nelze za elektronický podpis, dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby (k zachycení konkrétního právního jednání, které učinila), považovat uvedení přihlašovacího jména (tzn. ID nebo login) a zadání hesla (PIN), spojeného s následným tzv. odkliknutím nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popř. s odesláním SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby, popř. nešifrované SMS zprávy - mobilního klíče. Takové údaje totiž nejsou s podepsaným daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání). U takových podpisů nelze ani provést standardizované ověření technické platnosti podpisu a učinit jednoznačný závěr, zda je podpis technicky platný (potažmo pravý), nebo ne. Opačný výklad by pak za písemné právní jednání, opatřené prostým elektronickým podpisem, považoval nejen prosté e-maily, SMS zprávy, ale i různá sdělení na sociálních a komunikačních sítích nejrůznějšího druhu, což není zcela jistě namístě, pokud„ ve světě elektronických dokumentů“ je padělání listiny a učinění nezjistitelné změny obsahu dokumentu mnohem snazší, než je tomu„ ve světě listinných dokumentů“. Této skutečnosti tak musí odpovídat i výklad příslušných ustanovení soudem, má-li být zachován účel a smysl zákona (§ 2 [příjmení]).

26. K odvolacím námitkám žalobce lze uvést, že při posuzování toho, zda jde o písemné právní jednání (podpis určité osoby), či nikoliv, nejde svou podstatou o to, zda tu je, či není, nějaká důvodná pochybnost o tom, kdo smlouvu uzavřel, zda to např. nevyplývá z okolností věci (v tomto případě z toho, jak tvrdí žalobce, že zde byly opakované žádosti žalovaného o vystavení mu nové kreditní karty při její ztrátě či poškození), zda je, či není, tato skutečnost uznávána druhou stranou sporu, byť třeba i jen v té podobě, že není zpochybňována. Tyto skutečnosti mohou být významné jen u smluv, uzavřených ústně či konkludentně, což není situace této projednávané věci. Pro kvalitu písemné formy (podpisu) je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, což může být dáno jen zaručeným elektronickým podpisem písemnosti, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno právě jen zaručeným elektronickým podpisem, založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem.

27. Z výše uvedeného tak tedy plyne, že i odvolací soud je toho názoru, že na podkladě žalobcem předložených tvrzení a listin v řízení před soudem prvního stupně nelze uzavřít, že by ze strany žalovaného byla platně jeho elektronickým podpisem předložená žalobcem soudu smlouva o úvěru podepsána za stranu úvěrovaného, neboť je opatřena za stranu úvěrovaného dle připojené doložky„ jen“ nešifrovanou SMS zprávou - mobilním klíčem. Předložené znění smlouvy tedy není opatřeno za stranu úvěrovaného platným uznávaným elektronickým podpisem úvěrovaného (žalovaného), v důsledku čehož je namístě uzavřít, že smluvní vztah mezi účastníky tohoto řízení podle písemného návrhu žalobce na uzavření smlouvy navázán nebyl, písemná smlouva o úvěru s konkrétním obsahem, na jehož podkladě žalobce žádá přiznat peněžité plnění, mezi nimi uzavřena nebyla, protože ze strany žalovaného nedošlo k udělení na konkrétní listinu jeho elektronického podpisu v potřebné formě.

28. Poukazuje-li pak ve svém odvolání odvolatel (žalobce) na ustanovení § 562 OZ, jež v případě právního jednání, učiněného elektronickými prostředky, výslovně počítá (na rozdíl od právního jednání v listinné podobě) se zachováním požadavku na písemnou formu i bez využití elektronického podpisu, tak ani odvolací soud se touto možností uzavření smluvního vztahu mezi účastníky po skutkové a právní stránce nezabýval, protože toto ustanovení OZ představuje tzv. jinou skutkovou podstatu, kterou je třeba od elektronického podepisování odlišit; muselo by se jednat o takové elektronické prostředky, které umožňují samy o sobě na základě jen svých vlastností zachycení obsahu písemnosti a také určení jednající osoby jinak, než elektronickým podpisem, nicméně se značnou úrovní důvěry, odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu, založeného na kvalifikovaném certifikátu, přičemž s konkrétními svými tvrzeními o tomto způsobu sjednání smluvního vztahu mezi účastníky by žalobce musel již v řízení před soudem prvního stupně přijít, což se obsahem jeho žaloby, popř. jejího doplnění, nestalo, pokud žalobce netvrdil v řízení před soudem prvého stupně, že by údaje o žalovaném získal„ registrací“, tedy jednostranným uvedením svých údajů žalovaným žalobci tzv. na dálku. Snaží-li se žalobce s takovými svými tvrzeními přicházet v této věci nově až odvolacím řízení, pak tak činí v rozporu s principem neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.), pokud, nedostavil-li se žalobce k jednání soudu prvního stupně, ani jeho zástupce, vzdal se možnosti být soudem poučen podle § 118a a § 119 o. s. ř.

29. Odvolací soud tak tedy, s ohledem na výše uvedené důvody, je toho názoru, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl uzavřen v písemné formě dle návrhu žalobce smluvní vztah s obsahem, vyplývajícím z písemného návrhu žalobce na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru z 16. 2. 2018, absentuje-li na žalobcem předložené listině z 16. 2. 2018 jeho podpis, proto lze vztah účastníků posuzovat z hlediska možného nároku žalobce vůči žalovanému na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 OZ).

30. I podle závěru odvolacího soudu v řízení zjištěné skutečnosti ohledně reálného poskytnutí finančních prostředků žalobcem žalovanému a současně o žalovaným žalobci dosud vrácených částek z těchto finančních prostředků, nebyl-li zjištěn žádný jiný právní důvod těchto finančních transakcí, umožňují ve věci rozhodnout na podkladě ustanovení OZ o vypořádání bezdůvodného obohacení mezi účastníky tak, jak k tomuto přistoupil ve svém rozhodnutí, jde-li o vyhovující výrok II. rozsudku, soud prvního stupně.

31. Žádné další nároky tak tedy žalobci z titulu uzavřeného smluvního vztahu s žalovaným i z pohledu odvolacího soudu nemohou proti žalovanému náležet a za této situace je věcně správným zamítavý výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, jak byl odvoláním žalobce napaden, proto, s využitím § 219 o. s. ř., odvolací soud v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku III., když rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

32. Věcně správným pak odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně i v závislém výroku IV., o nákladech řízení mezi účastníky, neboť soud prvního stupně správně vyhodnotil vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu na stranách žalobce a žalovaného v návaznosti na věcné rozhodnutí soudu, v jehož důsledku je to žalovaný, komu svědčí vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Protože však z obsahu spisu vyplynulo, že žalovanému v tomto řízení účelně žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto správně soudem prvního stupně o tom, že si každý z účastníků ponese náklady, spojené s tímto řízením, jak na jeho straně vznikly, ke své tíži sám. Proto s využitím § 219 o. s. ř. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil i v závislém výroku IV.

33. Jde-li o náklady tohoto odvolacího řízení mezi účastníky, o těchto rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy, vzhledem k výsledku odvolacího řízení, je zřejmé, že žalovaný byl s bráněním svého práva v tomto odvolacím řízení plně úspěšný, měl by proto plné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto odvolacího řízení vůči žalobci. Za situace, kdy z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady tohoto řízení nevznikly, bylo odvolacím soudem rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení