221 C 156/2019- 141

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa žalobkyně] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 2) [celé jméno žalovaného], [datum narození] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 469 954,12 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 469 954,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 14. 6. 2012 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 15. 6. 2012 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 29. 6. 2012 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 31 200 Kč od 22. 8. 2012 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 68 400 Kč od 24. 8. 2012 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 60 000 Kč od 14. 9. 2012 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 48 000 Kč od 14. 9. 2012 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 9 604,66 Kč od 24. 10. 2012 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 114 000 Kč od 1. 11. 2012 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 9 749,46 Kč od 25. 10. 2012 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 92 794 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou podepsanému soudu dne 9. 9. 2019 domáhá stanovení povinnosti žalovaným zaplatit jí společně a nerozdílně částku 469 954,12 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi ní a [právnická osoba] s. r. o. zastoupenou žalovanými jednateli [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalovaného] byla zavedená obchodní praxe o ústně uzavíraných smlouvách o přepravě zboží v souladu s ustanovením § 610 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ ObZ“), kdy závazkem žalobkyně jako dopravce bylo přepravení věci (zásilky) z místa odeslání do místa určení a závazkem [právnická osoba] s. r. o. jakožto odesílatele bylo zaplatit žalobkyni přepravné. Žalobkyně vždy po předchozí objednávce ze strany [právnická osoba] s. r. o. objednanou přepravu provedla a své služby následně vyúčtovala vystavenou fakturou, jejíž součástí byl vždy mezinárodní nákladní list, z něhož je patrné, že objednaná přeprava byla vždy řádně provedena a zboží v pořádku doručeno na sjednané místo. Žalovaní způsobili žalobkyni svým jednáním škodu tím, že záměrně zamlčeli nepříznivý finanční stav [právnická osoba] s. r. o., a i když z účetní závěrky za rok 2011 věděli, že společnosti byla ke dni 31. 12. 2011 předlužena a neměla dostatečné finanční prostředky k úhradě svých splatných pohledávek, přičemž hospodářská situace společnosti se dále zhoršovala, žalovaní po žalobkyni v následujících měsících opakovaně v 10 níže uvedených případech vylákali přepravu zboží s vědomím, že tuto službu [právnická osoba] s. r. o. nebude schopna uhradit, přičemž spoléhali na dobré obchodní vztahy a dlouholetou zkušenost žalobkyně a [právnická osoba] s. r. o. Konkrétně šlo o tyto přepravy – dne 23. 3. 2012 bylo naloženo zboží v [obec] a dne 26. 3. 2012 provedena vykládka zboží v [příjmení] [jméno], k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 11. 4. 2012 na částku 69 000 Kč se splatností dne 13. 6. 2012, přičemž faktura byla částečně uhrazena a zbývá doplatit 9 000 Kč. Dle přepravní smlouvy [číslo] ze dne 29. 3. 2012 bylo dne 30. 3. 2012 naloženo zboží v [obec] a dne 3. 4. 2012 byla provedena vykládka zboží v [příjmení] [jméno], k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 12. 4. 2012 na částku 60 000 Kč se splatností dne 14. 6. 2012. Dle další přepravní smlouvy [číslo] ze dne 10. 4. 2012 bylo dne 11. 4. 2012 naloženo zboží v [obec] a dne 13. 4. 2012 byla provedena vykládka zboží v [příjmení] [jméno], k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 13. 4. 2012 na částku 60 000 Kč se splatností dne 28. 6. 2012. Dle přepravní smlouvy [číslo] ze dne 6. 6. 2012 bylo dne 13. 6. 2012 naloženo zboží v Gravelines, Francie a dne 14. 6. 2012 byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 19. 6. 2012 na částku 31 200 Kč se splatností dne 21. 8. 2012. Dle další přepravní smlouvy [číslo] ze dne 6. 6. 2012 bylo dne 11. 6. 2012 naloženo zboží v Gravelines, Francie a dne 13. 6. 2012 byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 21. 6. 2012 na částku 68 400 Kč se splatností dne 23. 8. 2012. Dle přepravní smlouvy [číslo] ze dne 26. 6. 2012 bylo dne 28. 6. 2012 naloženo zboží v [obec] a dne 2. 7. 2012 byla provedena vykládka zboží v Sandviken, Švédsko, k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 12. 7. 2012 na částku 60 000 Kč se splatností dne 13. 9. 2012. Dle další přepravní smlouvy [číslo] ze dne 26. 6. 2012 bylo dne 2. 7. 2012 naloženo zboží v Sandviken, Švédsko a dne 4. 7. 2012 byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 12. 7. 2012 na částku 48 000 Kč se splatností dne 13. 9. 2012. Dle přepravní smlouvy [číslo] ze dne 9. 8. 2012 bylo téhož dne naloženo zboží v [obec] a dne 10. 8. 2012 byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 21. 8. 2012 na částku 9 604,66 Kč se splatností dne 23. 10. 2012. Dle další přepravní smlouvy [číslo] ze dne 9. 8. 2012 bylo dne 13. 8. 2012 naloženo zboží v [obec] a dne 17. 8. 2012 byla provedena vykládka zboží ve Varně, Bulharsko, k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 29. 8. 2012 na částku 114 000 Kč se splatností dne 31. 10. 2012. Dle přepravní smlouvy [číslo] ze dne 13. 8. 2012 bylo dne 14. 8. 2012 naloženo zboží v [obec] a dne 15. 8. 2012 byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena faktura [číslo] ze dne 22. 8. 2012 na částku 9 749,46 Kč se splatností dne 24. 10. 2012. Nárokovaná škoda, jež je v dílčích případech vyčíslena jednotlivými shora uvedenými fakturami, vznikla neuhrazením sjednané ceny přepravy, a to na základě nemajetnosti [právnická osoba] s. r. o. Každá dílčí škoda v sobě nese náklady žalobkyně na faktické provedení přepravy (zejména silniční poplatky, náklady na mzdu řidiče, náklady na pohonné hmoty, opotřebení vozidla), stejně tak jako ušlý zisk ve smyslu ustanovení § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), kterého by se žalobkyni dostalo, pokud by [právnická osoba] s. r. o. svůj závazek splnila.

2. Za shora popsané protiprávní jednání žalovaných bylo proti [právnická osoba] s. r. o. a žalovaným vedeno trestní stíhání, v rámci něhož žalobkyně uplatnila v souladu s trestním řádem nárok na náhradu způsobené škody v žalované částce. Dne 23. 1. 2018 Okresní soud v Kladně v trestní věci uvedených osob rozhodl rozsudkem č. j. [číslo jednací] tak, že oba žalovaní byli uznáni vinnými ze spáchání zločinu podvodu, zpronevěry, přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku a přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle příslušných ustanovení trestního zákoníku a byli odsouzeni k podmíněnému trestu odnětí svobody a zákazu činnosti výkonu funkce statutárního orgánu. Tímto rozhodnutím byla také žalobkyně odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní. Proti uvedenému rozhodnutí soudu I. stupně podali žalovaní odvolání a Krajský soud v Praze dne 28. 2. 2019 rozhodl rozsudkem č. j. 11 To 26/2019-2333 tak, že rozsudek soudu I. stupně zrušil a sám následně rozhodl. Tímto rozsudkem obžalované [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalovaného] shledal vinnými ze spáchání pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku, přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákoníku a přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1, 3 trestního zákoníku, za což soud každému z výše uvedených žalovaných uložil podmíněný trest odnětí svobody v délce dvou let s odkladem v délce tří let a dále zákaz činnosti výkonu funkce statutárního orgánu po dobu tří let, obžalovaná [právnická osoba] s. r. o. byla obžaloby zproštěna. Žalobkyně svou pohledávku v žalované výši nejprve vymáhala po [právnická osoba] s. r. o. z titulu nezaplacené ceny přepravy, když ještě před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu proti uvedené společnosti žalobkyně řadu měsíců tuto společnost vyzývala k úhradě a s ohledem na mnohaleté obchodní přátelství očekávala ze strany společnosti plnění. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 1. 2016 č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 27. 2. 2016, bylo rozhodnuto o povinnosti [právnická osoba] s. r. o. zaplatit žalobkyni částku 469 954,12 Kč s příslušenstvím. Poté bylo ze strany žalobkyně zjištěno, že na základě nezákonného jednání žalovaných byla [právnická osoba] s. r. o. již jen formálně existující společností bez jakéhokoliv reálného majetku, kterého by bylo možno užít k uspokojení dlužné pohledávky. Žalobkyně proto po [právnická osoba] s. r. o. svou pohledávku dále nevymáhala a místo toho se se svou pohledávkou připojila jako poškozená do adhezního řízení v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. [spisová značka] proti žalovaným a [právnická osoba] s. r. o. Vzhledem ke špatné finanční situaci není [právnická osoba] s. r. o. schopna řádně plnit své dluhy a její majetek se stal zcela nedostačujícím vzhledem k jejím závazkům. Žalobkyně proto požaduje zaplacení žalobou uplatněné částky z titulu náhrady škody po žalovaných, když ve výše uvedeném trestním řízení bylo prokázáno, že žalovaní svým úmyslným protiprávním jednáním ve smyslu ustanovení § 420 obč. zák. tuto škodu žalobkyni způsobili.

3. Žalovaní namítli zamítnutí žaloby jednak z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně v této věci, dále z důvodu, že nebylo v některých případech ze strany žalobkyně poskytnuto plnění, které nyní žalobkyně požaduje uhradit, resp. nebylo poskytnuto v žalobkyni požadované výši či nebylo poskytnuto řádně a z opatrnosti žalovaní vznesli námitku promlčení nároku, resp. nároků žalobkyně. Nedostatek aktivní legitimace žalobkyně žalovaní odůvodnili tvrzením, že domáhat se zaplacení žalované částky po žalovaných jakožto bývalých jednatelích [právnická osoba] s. r. o. z titulu náhrady škody jsou dle obchodního zákoníku oprávněni společníci společnosti či společnost sama, resp. aktivní věcnou legitimací k podání návrhu na náhradu škody proti jednateli, který odpovídá společnosti za škodu, disponují všichni společníci společnosti a společnost. Dále je tato možnost dána zákonem č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, a přiznána insolvenčnímu správci úpadce v případě, že společnost splní podmínky a ocitá se v úpadku. K druhé námitce žalovaných, že nebylo v některých případech ze strany žalobkyně poskytnuto plnění, které nyní požaduje uhradit, žalovaní uvedli, že je na žalobkyni, aby ve všech jí tvrzených případech prokázala, že mezi ní a [právnická osoba] s. r. o. došlo k uzavření a existenci předmětných smluv o přepravě věci, jakož i že předmětná přeprava věci (zásilky) byla žalobkyní pro [právnická osoba] s. r. o. ve všech tvrzených případech řádně a vůbec provedena. Stran námitky promlčení žalovaní uvedli, že žalobkyní tvrzená plnění (přeprava věcí), která však žalovaní popírají, byla provedena v roce 2012, došlo tak jednoznačně k uplynutí promlčecí lhůty a právo žalobkyně na zaplacení předmětné žalobkyní požadované částky se promlčelo. Žalovaní v této souvislosti uvedli, že nároky z přeprav při mezinárodní silniční dopravě, na níž se vztahuje Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, se v souladu s touto úmluvou promlčují za jeden rok, v případě úmyslu nebo takového zavinění, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu, je promlčecí doba tříletá.

4. Žalobkyně se k námitce promlčení vznesené žalovanou vyjádřila tak, že k promlčení dle jejího názoru nemohlo dojít a sama skutečnost, že žalovaní, kteří se svým úmyslným jednáním na žalobkyni dopustili zločinu, proti ní v této souvislosti uplatňují námitku promlčení, je zcela v rozporu s dobrými mravy a již pouze z tohoto důvodu by k ní nemělo být přihlédnuto. Žalobkyně se o totožnosti osob odpovídající za způsobenou škodu, tedy o skutečnosti podmiňující počátek běhu promlčecí lhůty dle ustanovení § 106 odst. 1 obč. zák. dozvěděla až v roce 2016, kdy zjistila, že bylo zahájeno trestní řízení proti žalovaným. Žalobkyně se následně dne 14. 3. 2016 k tomuto řízení se svým nárokem jako poškozená připojila a s ohledem na probíhající adhezní řízení byl běh promlčecí lhůty až do pravomocného rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2019 č. j. 11 To 26/2019-2333, kterým bylo řízení skončeno, přerušen. Dvouletá subjektivní promlčecí lhůta proto doposud neuplynula.

5. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti:

6. Obchodní firma [právnická osoba] byla zapsána do obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně dne 10. 2. 1998 s předmětem podnikání mj. silniční motorová doprava – nákladní vnitrostátní provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti do 3,5 tuny včetně, – nákladní vnitrostátní provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti nad 3,5 tuny, - nákladní mezinárodní provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti do 3,5 tuny včetně, - nákladní mezinárodní provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti nad 3,5 tuny, kdy jednatelem této společnosti ke dni 18. 4. 2019 byla zapsána [jméno] [příjmení] se vznikem funkce ke dni 1. 2. 2012, která je současně jediným společníkem uvedené společnosti (důkaz: výpis z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně). Obchodní firma [právnická osoba] byla do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze zapsána dnem 17. 1. 2008 s předmětem podnikání pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, kdy jednatelem dle údajů platných ke dni 28. 7. 2015 je zapsán [jméno] [příjmení] se vznikem funkce ke dni 13. 11. 2012 (důkaz: výpis z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze).

7. Dne 27. 12. 2012 byl Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality [obec] k č. j. KRPS-440766-1/TČ-2012-010381 doručen podnět žalobkyně k prošetření činnosti bývalých jednatelů [právnická osoba] s. r. o., a to [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalovaného] podle § 158 trestního řádu. Podnět byl odůvodněn tvrzením žalobkyně, že žalobkyně vyvíjí činnost v oblasti kamionové dopravy v rámci celé Evropy, na základě objednávek a dohod zajišťovala automobilovou dopravu i pro [právnická osoba] s. r. o. v Kladně. Za realizované přepravy vystavovala faktury, které [právnická osoba] s. r. o. průběžně platila. Žalobkyně takto vystavovala faktury i v roce 2012, asi od poloviny roku 2012 docházelo však k opožděným platbám a nezaplaceny zůstaly faktury v tomto podání uvedené, přičemž jejich specifikace odpovídá fakturám specifikovaným v žalobě v tomto řízení, kterými soud provedl dokazování (viz bod 11. odůvodnění tohoto rozhodnutí) v celkové výši 469 954 Kč. Počátkem prosince 2012 žalobkyně zjistila náhledem do obchodního rejstříku, že 7. 12. 2012 došlo k výmazu obou jednatelů R. [celé jméno žalovaného] a M. [celé jméno žalovaného], rovněž k tomuto datu došlo ke změně společníků, kdy oba jmenovaní byli z obchodního rejstříku vymazáni a namísto nich ve funkci jednatele a jediného společníka byl zapsán [jméno] [příjmení], [datum narození], přičemž k této osobě bylo náhledem do obchodního rejstříku dále zjištěno, že na svoji osobu nechává převádět různé obchodní společnosti, ve kterých vystupuje jako jednatel Ani jeden z bývalých jednatelů [právnická osoba] s. r. o. o změnách v společenství a jednatelství společnosti žalobkyni neinformovali, na telefonické výzvy nereagovali, resp. při posledním rozhovoru s bývalým jednatelem [celé jméno žalovaného] tento sdělil, že [právnická osoba] s. r. o. zaplatí žalobkyni její pohledávku ve výši 469 954 Kč týdenními splátkami po 25 000 Kč. Žalobkyně zpracovala uznání závazku se splátkovým kalendářem, avšak nepředpokládá, že by k zaplacení pohledávky s ohledem na změny v jednatelství a společníků uvedené společnosti došlo. Žalobkyně zjistila, že i další dopravní společnosti vykazují za [právnická osoba] pohledávky. Vzhledem k uvedenému podle žalobkyně vzniká důvodné podezření, že u [právnická osoba] s. r. o. došlo k předlužení a bývalí jednatelé řeší tuto situaci převodem společnosti na třetí osobu, která vykazuje veškeré znaky tzv. bílého koně. Za účelem prověření, zda bývalí jednatelé, tj. žalovaní, svým jednáním se nedopustili trestného činu, předala žalobkyně podnět k prošetření orgánům činným v trestním řízení a navrhla, pokud bude trestná činnost bývalým jednatelům prokázána, aby příslušným soudem jim byla uložena povinnost způsobenou škodu zaplatit (podnět k prošetření činnosti bývalých jednatelů [právnická osoba] s. r. o. ze dne 19. 12. 2012 učiněný žalobkyní, který je součástí spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. [spisová značka]). V návaznosti na uvedené trestní oznámení Policie České republiky Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality [obec] zahájila úkony trestního řízení ve věci žalovaných, neboť na podkladě zjištěných skutečností byl dostatečně odůvodněn závěr, že jimi mohl být v období od 29. 3. 2012 do 9. 8. 2012 spáchán přečin podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku, čímž měla být poškozené firmě, tj. žalobkyni, způsobena škoda ve výši 469 954 Kč (záznam o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 14. 1. 2013, který je součástí spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. [spisová značka]). Oznamovatel, tj. žalobkyni, byla Policií ČR dne 21. 1. 2013 vyrozuměna o tom, že na základě jí podaného trestního oznámení je věc prověřována pod [číslo jednací], uvedené vyrozumění bylo žalobkyni doručeno dne 23. 1. 2013 (vyrozumění oznamovatele ze dne 21. 1. 2013 a doručenka ze dne 23. 1. 2013). Dne 14. 5. 2013 na policii podávala vysvětlení [jméno] [příjmení], [datum narození], jednatelka žalobkyně, která v rámci tohoto vysvětlení uvedla, že žalobkyně zajišťovala pro [právnická osoba] s. r. o. přepravy od měsíce roku prosince 2007 do měsíce srpna roku 2012, kdy ze strany [právnická osoba] s. r. o. byly služby u žalobkyně objednávány prostřednictvím objednávky, která byla zasílána faxem, a to do jednoho týdne předem od data provedení přepravy. [příjmení] [právnická osoba] s. r. o. bylo jednáno s osobami [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalovaného]. Úhrady fakturace ze strany [právnická osoba] s. r. o. se začaly opožďovat od měsíce února 2012, přičemž toto počínání bylo ze strany R. [celé jméno žalovaného] odůvodňováno tím, že [právnická osoba] s. r. o. nebyly v době splatnosti uhrazeny platby ze strany společnosti [právnická osoba] Žalobkyně prostřednictvím svého vedoucího mezinárodní kamionové dopravy [jméno] [jméno] urgovala neprovedené platby telefonicky i písemně, na veškeré tyto upomínky bylo reagováno ze strany [právnická osoba] s. r. o. pouze telefonicky se sdělením, že společnosti nebyly uhrazeny faktury ze strany společnosti [právnická osoba] Poslední částečnou úhradu faktury obdržela žalobkyně od uvedené společnosti v říjnu roku 2012, když úhrady fakturací byly vždy mezi společnostmi provedeny převodem z účtu na účet, a to většinou až po době splatnosti. Z důvodu dlouholeté obchodní spolupráce se [právnická osoba] s. r. o. byla žalobkyní provedena poslední přeprava v měsíci srpnu 2012, a to i vzhledem k dříve neuhrazené fakturaci v době splatnosti. Jednáním jednatelů [právnická osoba] s. r. o. byla žalobkyni způsobena škoda v celkové výši 469 954 Kč, žalobkyně prostřednictvím své jednatelky se v rámci jí podaného vysvětlení připojila jako poškozená k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v uvedené výši a současně navrhla, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil povinnost obžalovaným [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalovaného] nahradit tuto škodu (důkaz: úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] dne 14. 5. 2013 před Policií ČR). Dne 14. 11. 2013 na žádost poškozené [právnická osoba] s. r. o., tj. žalobkyně, zastoupené na základě plné moci ze dne 13. 11. 2013 osobou [jméno] [jméno], [datum narození] bylo dne 14. 11. 2013 za přítomnosti orgánů Policie ČR umožněno ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 trestního řádu nahlédnout do trestního spisu [číslo jednací] (důkaz: záznam o nahlédnutí do trestního spisu ze dne 14. 11. 2013).

8. Okresním soudem v Kladně bylo vedeno řízení ve věci obžalovaných [celé jméno žalovaného], narozeného 18. 3. 1977, [celé jméno žalovaného], narozeného 21. 8. 1971 a [právnická osoba], s. r. o., [IČO] pod sp. zn. [spisová značka], kdy soud I. stupně rozhodl rozsudkem ze dne 23. 1. 2018 č. j. [číslo jednací], proti tomuto rozsudku podali odvolání všichni tři obžalovaní a Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2019 č. j. 11 To 26/2019-2333, který nabyl právní moci dne 28. 2. 2019, rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obžalovaný [celé jméno žalovaného], [datum narození] a [celé jméno žalovaného], [datum narození] jsou vinni, že od 31. 3. 2012 do 19. 11. 2012 v Kladně, [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalovaného] jako jednatelé [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem v Kladně, se záměrem se obohatit, záměrně zamlčovali před svými obchodními partnery nepříznivý finanční stav společnosti, a ačkoliv z účetní závěrky za rok 2011 věděli, že společnost byla ke dni 31. 12. 2011 předlužena ve smyslu § 3 odst. 3 zákona číslo 182/2006 Sb., insolvenční zákon, neboť závazky společnosti k tomuto datu byly vyšší než hodnota veškerého jejího majetku, výše vlastního kapitálu společnosti byla záporná a společnost vykazovala za účetní období roku 2010 a 2011 ztrátu a neměla dostatečné finanční prostředky k úhradě svých splatných pohledávek, hospodářská situace společnosti se dále zhoršovala, ke zlepšení hospodářské situace [právnická osoba] s.r.o. jednatelé [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalovaného] v průběhu roku 2011 nepřijali žádná zásadní opatření, a přestože byli podle § 128 odst. 2 a § 193 odst. 1 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, povinni svolat bez zbytečného odkladu valnou hromadu a navrhnout zrušení společnosti případně přijmout opatření ke zlepšení ekonomické situace, valnou hromadu nesvolali a hospodářskou situaci společnosti neřešili tak, aby bylo možné důvodně předpokládat, že společnost bude moci ve své činnosti pokračovat, navíc v neprospěch věřitelů z disponibilních finančních prostředků společnosti dne 15. 12. 2011 poskytli finanční půjčku ve výši 809 000 Kč, čímž v rozporu s jejich zákonnou povinností přistupovat k majetku společnosti s péčí řádného hospodáře podle § 135 odst. 2 ve spojení s § 194 odst. 5 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, značně prohloubili platební neschopnost společnosti, přičemž v důsledku špatné hospodářské situace společnosti byli povinni podat bez zbytečného odkladu insolvenční návrh podle § 98 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, a to nejpozději k 31. 3. 2012, neboť z účetní závěrky za rok 2011 zjistili, že úpadek [právnická osoba] s.r.o. přetrvává, s vědomím této situace od svých dodavatelů vylákali přepravu zboží a poskytnutí dalších služeb, které neuhradili, čímž způsobili škodu v celkové výši 2 996 405,55 Kč 28 subjektům zde uvedeným včetně žalobkyně, přičemž věřitele společnosti vědomě nepravdivě ujišťovali, že jejich pohledávky budou uhrazeny, a aby zakryli svá jednání, obchodní podíl společnosti zcela účelově převedli na [jméno] [příjmení], osobu působící v mnoha společnostech bez zájmu o společnost, kterému vyplatili částku 1 200 Kč, ačkoliv nepravdivě stvrdili, že od [jméno] [příjmení] každý obdržel částku 100 000 Kč, tedy celkem 200 000 Kč, [jméno] [příjmení] dne 13. 11. 2012 jmenovali jednatelem společnosti s vědomím toho, že nebude v obchodní činnosti společnosti pokračovat, a ačkoliv si nechali potvrdit, že nový jednatel [jméno] [příjmení] převzal účetnictví společnosti a pokladnu [právnická osoba] s.r.o. s hotovostí ve výši 1 761 534 Kč, účetnictví společnosti ani hotovost mu ve skutečnosti záměrně nepředali a finanční prostředky použili pro svou potřebu, čímž znemožnili věřitelům společnosti uspokojit jejich splatné pohledávky a účetnictví společnosti tak odstranili z dosahu příslušných orgánů, zejména správce daně, tedy úmyslným společným jednáním sebe a jiného obohatili tím, že uvedli někoho v omyl, a způsobili tak na cizím majetku značnou škodu, úmyslným společným jednáním porušili podle zákona jim uloženou povinnost spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobili značnou škodu, úmyslným společným jednáním zatajili účetní knihy, zápisy a jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole a ohrozili tak majetková práva jiného a včasné a řádné vyměření daně a způsobili na cizím majetku značnou škodu, čímž spáchali pokračující zločin podvodu podle § 209 odstavec 1, odstavec 4 písmeno d) trestního zákoníku, přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odstavec 1, odstavec 2 písmeno b) trestního zákoníku, přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odstavec 1 alinea třetí, odstavec 3 trestního zákoníku a odsuzují se [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalovaného] podle § 209 odstavec 4 trestního zákoníku za použití § 43 odstavec 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle § 81 odstavec 1 a § 82 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 3 (tří) roků. Podle § 73 odstavec 1 trestního zákoníku se jim ukládá trest zákazu činnosti a to výkonu funkce statutárního orgánu na dobu 3 (tří) roků. Podle § 229 odstavec 1 trestního řádu se poškození [příjmení] [jméno], [právnická osoba], [právnická osoba], [příjmení], [právnická osoba], [právnická osoba] s nárokem na náhradu škody odkazují na řízení ve věcech občanskoprávních s tím, že obžalovaná [právnická osoba] s. r. o. byla podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěna obžaloby, neboť bylo prokázáno, že nespáchala skutek v obžalobě specifikovaný, kterým měla spáchat pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku (důkaz: rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 1. 2018 č. j. [číslo jednací], rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2019 č. j. [číslo jednací]).

9. Žalobkyně podáním ze dne 14. 3. 2016 doručeným Okresnímu soudu v Kladně téhož dne, přihlásila pohledávku k adheznímu řízení dle § 43 odst. 3 trestního řádu o náhradu škody ve výši 469 954,12 Kč v řízení vedenému u uvedeného soudu pod sp. zn. 5 T 92/2015 (důkaz: přihláška pohledávky k adheznímu řízení s datem 14. 3. 2016, doručenka datové zprávy ze dne 14. 3. 2016).

10. U Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. [spisová značka] bylo vedeno řízení ve věci žalobce [právnická osoba], [IČO] proti žalovanému [právnická osoba], [IČO] o zaplacení částky 469 954,12 Kč s příslušenstvím, dne 27. 1. 2016 bylo o žalobě uvedeného žalobce rozhodnuto rozsudkem na základě fikce uznání nároku tak, že žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 469 954,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 14. 6. 2012 do zaplacení, z částky 60 000 Kč od 15. 6. 2012 do zaplacení, z částky 60 000 Kč od 29. 6. 2012 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 31 200 Kč od 22. 8. 2012 do zaplacení, z částky 60 000 Kč od 24. 8. 2012 do zaplacení, z částky 60 000 Kč od 14. 9. 2012 do zaplacení, z částky 60 000 Kč od 14. 9. 2012 do zaplacení, z částky 60 000 Kč od 24. 10. 2012 do zaplacení, z částky 60 000 Kč od 1. 11. 2012 do zaplacení a z částky 60 000 Kč od 25. 10. 2012 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku se současným stanovením povinnosti žalovanému nahradit žalobci na nákladech řízení částku 56 841,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí soud zjistil, že žalobce se žalobou domáhal zaplacení 9 dílčích částek a v jednom případě doplacení dílčí částky z důvodu uzavření mezi účastníky smluv, na základě kterých si žalovaný jako odesílatel u žalobce jako přepravce objednal přepravu zboží, přičemž závazkem dopravce bylo přepravení věci jako zásilky z místa odeslání do místa určení a závazkem odesílatele zaplatit dopravci přepravné. Žalobce vždy zásilku řádně a včas přepravil v souladu s pokyny žalovaného, o čemž vždy vypovídá přepravní list, k úhradě ceny přepravného, která byla dohodnuta při objednávce přepravy, byla vždy vystavena faktura s příslušným číselným označením, dnem vystavení, částkou k úhradě a splatností. K úhradě přepravného ze strany žalovaného i přes několikeré výzvy nedošlo. Při posuzování předmětného sporu soud postupoval podle zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť právní vztah mezi účastníky vznikl přede dnem 1. 1. 2014, tedy před nabytím zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (viz § 3028 odst. 2). Vztah mezi účastníky se řídil § 610 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013, o přepravní smlouvě. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 2. 2016 a vykonatelnosti dne 2. 3. 2016 (důkaz: rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 1. 2016 č. j. [číslo jednací]).

11. Žalobkyně písemnou výzvou s datem 3. 9. 2018 vyzvala každého ze žalovaných k úhradě žalované částky včetně nákladů řízení ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, která byla u každého ze žalovaných podána k poštovní přepravě dne 3. 9. 2018 (důkaz: výzva k úhradě dluhu s datem 3. 9. 2018 adresovaná žalovanému 1), podací lístek odesílatele – zástupce žalobkyně, adresát žalovaný 1), výzva k úhradě dluhu s datem 3. 9. 2018 adresovaná žalovanému 2), podací lístek s datem 3. 9. 2018 odesílatel – zástupce žalobkyně, adresát žalovaný 2)).

12. Dne 23. 3. 2012 bylo naloženo zboží v [obec] a dne 26. 3. 2012 byla provedena vykládka zboží v [příjmení], Německu, k úhradě přepravného byla žalobkyní vystavena faktura [číslo] dne 11. 4. 2012 na částku 69 000 Kč se splatností dne 13. 6. 2012 (důkaz: mezinárodní nákladní list [číslo] faktura [číslo] vystavená žalobkyní). Dne 30. 3. 2012 bylo naloženo zboží v [obec] a dne 3. 4. 2012 byla provedena vykládka zboží v [příjmení], Německo, k úhradě přepravného byla žalobkyní vystavena faktura [číslo] dne 12. 4. 2012 na částku 60 000 Kč se splatností dne 14. 6. 2012 (důkaz: mezinárodní nákladní list [číslo] faktura vystavená žalobkyní dne 12. 4. 2012 pod [číslo]). Dne 11. 4. 2012 bylo naloženo zboží v [obec] a dne 13. 4. 2012 byla provedena vykládka zboží v [příjmení], Německo, k úhradě přepravného byla žalobkyní vystavena faktura pro [právnická osoba] s. r. o. [číslo] dne 13. 4. 2012 na částku 60 000 Kč se splatností dne 28. 6. 2012 (důkaz: mezinárodní nákladní list [číslo] faktura vystavená žalobkyní pro [právnická osoba] s. r. o. dne 26. 4. 2012 pod [číslo]). Dne 13. 6. 2012 bylo žalobkyní naloženo zboží v Gravelines, Francie a dne 14. 6. 2012 byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla žalobkyní pro [právnická osoba] s. r. o. vystavena faktura dne 19. 6. 2012 na částku 31 200 Kč se splatností 21. 8. 2012 pod [číslo] (důkaz: mezinárodní nákladní list [číslo] faktura vystavená žalobkyní pro [právnická osoba] s. r. o. dne 19. 6. 2020 pod [číslo]). Dne 23. 3. 2012 bylo naloženo žalobkyní zboží v [obec] a dne 26. 3. 2012 pak byla provedena vykládka zboží v [příjmení], Německo, k úhradě přepravného byla vystavena žalobkyní pro [právnická osoba] s. r. o. faktura [číslo] dne 11. 4. 2012 na částku 69 000 Kč se splatností dne 13. 6. 2012 (důkaz: mezinárodní nákladní list [číslo] faktura [číslo] vystavená žalobkyní dne 11. 4. 2012 pro odběratele [právnická osoba] s. r. o.). Dle objednávky [právnická osoba] s. r. o. ze dne 29. 3. 2012 bylo dne 30. 3. 2012 naloženo žalobkyní zboží v [obec] a dne 3. 4. 2012 byla provedena vykládka zboží v [příjmení], Německo, k úhradě přepravného byla žalobkyní vystavena pro [právnická osoba] s. r. o. faktura [číslo] dne 12. 4. 2012 na částku 60 000 Kč se splatností dne 14. 6. 2012 (důkaz: objednávka [právnická osoba] – přepravní smlouva [číslo], mezinárodní nákladní list [číslo] faktura [číslo]). Dle objednávky [právnická osoba] s. r. o. ze dne 10. 4. 2012 bylo dne 11. 4. 2012 naloženo žalobkyní zboží v [obec], dne 13. 4. 2012 byla provedena vykládka zboží v [příjmení], Německo, k úhradě přepravného byla vystavena žalobkyní pro uvedenou společnost faktura [číslo] dne 13. 4. 2012 na částku 60 000 Kč se splatností dne 28. 6. 2012 (důkaz: objednávka – přepravní smlouva [číslo] mezinárodní nákladní list [číslo] faktura [číslo]). Dle objednávky ze dne 6. 6. 2012 – přepravní smlouvy [číslo] bylo dne 13. 6. 2012 naloženo zboží v Gravelines, Francie a dne 14. 6. 2012 byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena žalobkyní faktura [číslo] dne 19. 6. 2012 na částku 31 200 Kč se splatností dne 21. 8. 2012 pro [právnická osoba] s. r. o. (důkaz: přepravní smlouva [číslo] s datem 6. 6. 2012, mezinárodní nákladní list [číslo] faktura [číslo] vystavená dne 19. 6. 2012 žalobkyní pro odběratele [právnická osoba]). Na základě objednávky [právnická osoba] s. r. o. dne 6. 6. 2012 bylo dne 11. 6. 2012 žalobkyní naloženo zboží v Gravelines, Francie a dne 13. 6. 2012 byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena žalobkyní pro odběratele [právnická osoba] s. r. o. faktura [číslo] ze dne 21. 6. 2012 na částku 68 400 Kč se splatností dne 23. 8. 2012 (důkaz: objednávka – přepravní smlouva [číslo] s datem 6. 6. 2012, mezinárodní nákladní list [číslo] faktura vystavená žalobkyní dne 21. 6. 2012 pro odběratele [právnická osoba] [číslo]). Na základě objednávky ze dne 26. 6. 2012 bylo žalobkyní dne 28. 6. 2012 naloženo zboží v [obec] a dne 2. 7. 2012 byla provedena vykládka zboží v Sandviken, Švédsko, k úhradě přepravného byla žalobkyní vystavena pro [právnická osoba] s. r. o. faktura [číslo] ze dne 12. 7. 2012 na částku 60 000 Kč se splatností dne 13. 9. 2012 (důkaz: objednávka – přepravní smlouva [číslo] s datem 26. 6. 2012, mezinárodní nákladní list [číslo] faktura dodavatele – žalobkyně pro odběratele – [právnická osoba] [číslo] ze dne 12. 7. 2012). Dne 26. 6. 2012 na základě objednávky – přepravní smlouvy [číslo] bylo naloženo žalobkyní zboží v Sandviken, Švédsko a dne 4. 7. 2012 byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla žalobkyní vystavena pro [právnická osoba] s. r. o. faktura [číslo] ze dne 12. 7. 2012 na částku 48 000 Kč se splatností dne 13. 9. 2012 (důkaz: objednávka – přepravní smlouva [číslo] s datem 26. 6. 2012, mezinárodní nákladní list [číslo] faktura vystavená žalobkyní pro odběratele – [právnická osoba] [číslo] ze dne 12. 7. 2012). Dle objednávky ze dne 9. 8. 2012 téhož dne bylo žalobkyní naloženo zboží v [obec] a dne 10. 8. 2012 byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena žalobkyní pro [právnická osoba] s. r. o. faktura [číslo] dne 21. 8. 2012 na částku 9 604,66 Kč se splatností dne 23. 10. 2012 (důkaz: objednávka [číslo] ze dne 9. 8. 2012, vážní lístek [číslo] ložný list [číslo] faktura vystavená žalobkyní pro odběratele [právnická osoba] dne 21. 8. 2012 [číslo]). Dne 9. 8. 2012 na základě objednávky [právnická osoba] s. r. o. bylo žalobkyní dne 13. 8. 2012 naloženo zboží v [obec] a dne 17. 8. 2012 byla provedena vykládka zboží ve Varně, Bulharsko, k úhradě přepravného byla vystavena žalobkyní pro [právnická osoba] s. r. o. faktura [číslo] dne 29. 8. 2012 na částku 114 000 Kč se splatností dne 31. 10. 2012 (důkaz: objednávka [číslo] mezinárodní nákladní list [číslo] faktura [číslo] dodavatele – žalobkyně, odběratel [právnická osoba] ze dne 29. 8. 2012). Dle objednávky [právnická osoba] s. r. o. ze dne 13. 8. 2012 bylo žalobkyní naloženo zboží dne 14. 8. 2012 v [obec] a dne 15. 8. 2012 byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena žalobkyní pro [právnická osoba] s. r. o. faktura [číslo] dne 22. 8. 2012 na částku 9 749,46 Kč se splatností dne 24. 10. 2012 (důkaz: objednávka [právnická osoba] s. r. o. [číslo] ložný list [číslo] vážní lístek [číslo] faktura [číslo] vystavená dodavatelem – žalobkyní pro odběratele [právnická osoba] dne 22. 8. 2012).

13. Na základě provedeného dokazování shora uvedenými důkazy dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci:

14. Žalobkyně dlouhodobě působí jako dopravce v oblasti kamionové dopravy v rámci celé Evropy, na základě objednávek a ústně uzavřených dohod zajišťovala tuto činnost i pro odběratele – [právnická osoba] s. r. o. Za zrealizované přepravy vystavovala faktury, které [právnická osoba] s. r. o. průběžně hradila, od poloviny roku 2012 však docházelo k opožděným platbám a v druhé polovině roku 2012 zůstala nedoplacena jedna faktura a dále zcela neuhrazených 9 faktur dle podrobné specifikace uvedené v bodě 12. odůvodnění tohoto rozhodnutí za celkem 10 řádně zrealizovaných přeprav zboží žalobkyní pro uvedenou společnost v druhé polovině roku 2012. Počátkem prosince 2012 žalobkyně náhledem do obchodního rejstříku stran [právnická osoba] s. r. o. zjistila, že v tomtéž měsíci došlo k výmazu obou jednatelů této společnosti, tj. žalovaných, a to i jako společníků, namísto nich byl jako jednatel a jediný společník zapsán [jméno] [příjmení], ohledně něhož bylo žalobkyní zjištěno, že na sebe nechává převádět různé obchodní společnosti, v nichž vystupuje jako jednatel. Dále žalobkyně zjistila, že i další dopravní společnosti vykazují za [právnická osoba] s. r. o. neuhrazené pohledávky. Žalobkyně proto dne 27. 12. 2012 podala na policii podnět k prošetření činnosti bývalých jednatelů [právnická osoba] s. r. o., tj. žalovaných, zda tito se se svým shora popsaným jednáním nedopustili trestného činu a navrhla, aby pokud jim bude trestná činnost prokázána, jim byla příslušným soudem uložena povinnost způsobenou škodu žalobkyni v celkové výši 469 954 Kč zaplatit. V návaznosti na uvedený podnět žalobkyně policie zahájila úkony trestního řízení ve věci žalovaných, o čemž žalobkyně byla policií vyrozuměna dne 23. 1. 2013. Žalobkyně se prostřednictvím své jednatelky v rámci jí podaného vysvětlení na policii dne 14. 5. 2013 připojila jako poškozená k trestnímu řízení s nárokem žalobkyně na náhradu škody v celkové výši 469 954 Kč s tím, aby v odsuzujícím rozsudku byla obžalovaným stanovena povinnost škodu žalobkyni uhradit. Trestní řízení žalovaných bylo vedeno Okresním soudem v Kladně, kde se žalobkyně dne 14. 3. 2016 přihlásila se svou pohledávkou na náhradu škody ve výši 469 954,12 Kč k adheznímu řízení. Krajský soud v Praze, který změnil rozhodnutí Okresního soudu v Kladně, uznal oba žalované vinnými, že od 31. 3. 2012 do 9. 11. 2012 jako jednatelé [právnická osoba] s. r. o. se záměrem se obohatit zamlčovali záměrně před svými obchodními partnery nepříznivý finanční stav společnosti, ačkoliv z účetní závěrky za rok 2011 věděli, že společnost byla na konci roku 2011 předlužena a neměla dostatečné finanční prostředky k úhradě svých splatných pohledávek, hospodářská situace společnosti se zhoršovala a ke zlepšení této situace žalovaní nepřijali v průběhu roku 2011 žádná zásadní opatření, s vědomím této situace od svých 28 dodavatelů včetně žalobkyně vylákali přepravu zboží a poskytnutí dalších služeb, které neuhradili, čímž jim způsobili škodu v celkové výši 2 996 405,55 Kč. Věřitele společností vědomě nepravdivě ujišťovali, že jejich pohledávky budou uhrazeny, a aby zakryli svá jednání, obchodní podíl společnosti zcela účelově převedli na [jméno] [příjmení] osobu působící v mnoha společnostech bez zájmu o společnost, kterému vyplatili částku 1 200 Kč, ačkoliv nepravdivě stvrdili, že od něho každý obdržel částku 100 000 Kč. Žalovaní uvedeným jednáním spáchali podle trestního zákoníku pokračující zločin podvodu, přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku a přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění a byli odsouzeni k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu tří roků, dále jim byl uložen trest zákazu činnosti, a to výkonu funkce statutárního orgánu na dobu tří let a poškozené společnosti včetně žalobkyně byli s nárokem na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních, když obžalovaná [právnická osoba] s. r. o. byla podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěna obžaloby, neboť bylo prokázáno, že nespáchala skutek v obžalobě specifikovaný, kterým měla spáchat pokračující zločin podvodu, spolupachatelství a přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle trestního zákoníku. Žalobkyně oba žalované vyzvala 3. 9. 2018 k úhradě žalované částky včetně nákladů řízení do 7 dnů od doručení výzvy, ani jeden ze žalovaných na tuto výzvu, která byla u každého z nich podána k poštovní přepravě téhož dne, nereagovali. Žaloba v daném řízení byla žalobkyní podána k podepsanému soudu dne 9. 9. 2019.

15. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 uvedeného ustanovení, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

16. Soud v daném případě při právním posouzení prokázaného skutkového stavu věci vzhledem k v řízení prokázaným okolnostem stran období vzniku škody (rok 2012) postupoval v souladu se shora citovaným ustanovením § 3028 odst. 1 a 3 o. z., dle níže uvedených právních předpisů.

17. Podle § 420 odst. 1 a 3 obč. zák., každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

18. Ustanovení § 420 obč. zák., vymezuje předpoklady obecné odpovědnosti fyzických a právnických osob za škodu. Předpoklady vzniku občanskoprávní odpovědnosti fyzických a právnických osob jsou podle tohoto ustanovení a) porušení právní povinnosti, b) vznik škody, c) existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a d) zavinění. První tři předpoklady jsou objektivního charakteru. Důkazní břemeno ohledně nich leží na poškozeném. Zavinění je subjektivní povahy, jeho existence ve formě nevědomé nedbalosti se předpokládá. Naopak škůdce prokazuje, že škodu nezavinil. Hovoří se proto o odpovědnosti založené na presumovaném zavinění (viz komentář k § 420, strana 1202 – 1222, Občanský zákoník I., nakladatelství C. H. Beck, II. vydání).

19. Podle ustanovení § 415 obč. zák., je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

20. Porušením práva je i porušení ustanovení § 415, týkající se občanskoprávní prevence, které má vůči jiným právním předpisům subsidiární povahu. Neexistuje-li výslovná právní norma ukládajícího určité chování, je s ohledem na obecnou preventivní povinnost podle § 415 protiprávním každý úkon nebo činnost, při které si dotčená osoba (právnická nebo fyzická) nepočínala bedlivě, aby nedošlo ke škodě na zdraví, majetku, právech jiného, přírodě a životním prostředí. Ustanovení § 415 nezakládá samostatnou skutkovou podstatu odpovědnosti za škodu, nýbrž porušení prevenční povinnosti představuje pouze jeden z předpokladů obecné odpovědnosti za škodu – tj. protiprávní úkon (viz komentář k § 420, strana 1202 – 1222, Občanský zákoník I., nakladatelství C. H. Beck, II. vydání).

21. Podle § 438 odst. 1 obč. zák., způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně. Podle § 442 odst. 1 obč. zák., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle odst. 2 citovaného ustanovení, škoda se hradí v penězích; požádá-li však poškozený o to a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.

22. Podle § 450 obč. zák., z důvodu zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne přitom také k poměrům fyzické osoby, která byla poškozena. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.

23. Podle § 100 odst. 1 obč. zák., právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

24. Podle § 106 odst. 1 a 2 obč. zák., právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za 10 let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí jde-li o škodu na zdraví.

25. Podle § 112 obč. zák., uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

26. Podle § 3030 o. z., i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů se použijí ustanovení části první hlavy I.

27. Podle § 3 odst. 1 o. z., soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.

28. Podle § 4 odst. 1 o. z., má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Podle odst. 2 citovaného ustanovení činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.

29. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

30. Podle § 7 o. z., má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

31. Podle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

32. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

33. Soud věc po právní stránce posoudil dle shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby z níže uvedených důvodů.

34. Nejprve se soud zabýval posouzením, zda jsou naplněny všechny předpoklady vzniku občanskoprávní odpovědnosti žalovaných dle § 420 obč. zák. Základním předpokladem této odpovědnosti je porušení právní povinnosti (protiprávní úkon). Porušení právní povinnosti může spočívat buď v jednání aktivním (pozitivním), a nebo v opomenutí, pokud existovala povinnost určitým způsobem jednat. Došlo-li ke spáchání trestného činu, je takové jednání vždy protiprávním úkonem ve smyslu občanskoprávní odpovědnosti. Naplnilo-li jednání škůdce zároveň znaky trestného činu, za nějž byl pravomocně odsouzen, je soud v občanskoprávním řízení vázán (§ 135 o. s. ř.) odsuzujícím výrokem trestního rozsudku (výrokem o vině). V rozsahu, v jakém jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň důležitými okolnostmi pro rozhodnutí o náhradě škody, je dána vázanost trestním rozsudkem (srov. též R 29/1979, R 27/1977). Ve smyslu § 135 o. s. ř. je soud vázán jen výrokem odsuzujícího rozsudku, a to celým výrokem o vině, tj. jeho skutkovou i právní částí, nikoli jeho odůvodněním. Otázku společné odpovědnosti více škůdců, spoluzavinění poškozeného i rozsahu a výše škody řeší soud v občanskoprávním řízení sám (viz komentář k § 420 obč. zák., strana 1203 – 1218, Občanský zákoník I., nakladatelství C. H. Beck, II. vydání). V daném řízení bylo prokázáno, že žalovaní byli pravomocným rozhodnutím soudu odsouzeni ze spáchání trestných činů pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea třetí, odst. 3 trestního zákoníku, kterých se dopustili jednáním popsaným ve skutkové části odsuzujícího rozsudku (viz bod 8. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Tímto jednáním žalovaní porušili zákonnou povinnost dle shora citovaného ustanovení § 415 obč. zák., neboť si nepočínali tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku včetně majetku věřitelů (tedy i žalobkyně) [právnická osoba] s. r. o. Uvedené jednání žalovaných soud vyhodnotil dle § 3030 o. z. jako rozporné i se zásadami soukromého práva upravenými v ustanoveních § 1 až 14 o. z., zejména se zásadou, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě (§ 6 odst. 1 o. z.).

35. Stran dalšího předpokladu vzniku odpovědnosti za škodu dle ustanovení § 420 o. z., a sice vzniku škody včetně její výše bylo v řízení prokázáno, že na základě dlouhodobě zavedené obchodní praxe mezi žalobkyní a [právnická osoba] s. r. o. zastoupené oběma žalovanými jako jednateli docházelo k ústně uzavíraným smlouvám o přepravě zboží, kdy závazkem žalobkyně jako dopravce bylo přepravení věci (zásilky) z místa odeslání do místa určení a závazkem [právnická osoba] s. r. o. jakožto odesílatelem bylo zaplatit žalobkyni přepravné. Žalobkyně vždy po předchozí objednávce [právnická osoba] s. r. o. objednanou přepravu provedla, následně přepravné vyúčtovala této společnosti písemnou fakturou, jejíž součástí byl písemný mezinárodní nákladní list obsahující údaje o tom, že objednaná přeprava byla vždy řádně provedena a zboží v pořádku doručeno na sjednané místo. Tímto procesem bylo zrealizováno i všech 10 přeprav specifikovaných v žalobě (viz bod 1., a dále i viz bod 12. odůvodnění tohoto rozhodnutí), kdy [právnická osoba] s. r. o. uhradila pouze částečně přepravné u první přepravy (částkou 60 000 Kč), zbývající vyfakturované přepravné u dalších 9 přeprav neuhradila vůbec. Celková částka přepravného ve výši 469 954,12 Kč nebyla uhrazena [právnická osoba] s. r. o. ani na základě rozhodnutí Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 1. 2016 ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], kterým byla stanovena povinnost této společnosti zaplatit žalobkyni celkovou částku 469 954,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ze zde specifikovaných dílčích částek.

36. Mezi porušením povinnosti žalovanými jednáním popsaným ve skutkové části odsuzujícího rozsudku jako příčinou a škodou vzniklou žalobkyni včetně jejího rozsahu jako následkem je jednoznačně dána objektivní existence příčinné souvislosti (kauzální nexus). Soud proto stanovil povinnost žalovaným uhradit žalobkyni škodu ve výši 469 954,12 Kč, a to společně a nerozdílně v souladu s ustanovením § 438 odst. 1 obč. zák., aniž by se zabýval posouzením okolností pro případné snížení (moderaci) náhrady škody, neboť u škody způsobené úmyslně snížení nelze provést (viz ustanovení § 450 obč. zák.).

37. S ohledem na prodlení žalovaných se zaplacením náhrady každé dílčí škody, která je předmětem tohoto řízení, přiznal soud žalobkyni z každé částky představující dílčí nárok na náhradu škody úroky z prodlení s počátkem běhu těchto úroků vždy ode dne následujícího po splatnosti faktury, kterou byla částka nyní představující škodu původně [právnická osoba] s. r. o. jako přepravné vyfakturována. 38. [příjmení] žalovaných spočívala především ve vznesení námitky promlčení žalovaného nároku, kterou soud z níže uvedených důvodů shledal neopodstatněnou. Soud při posuzování této námitky vyšel z prokázané vědomosti žalobkyně o škodě, resp. dílčích škodách v celkové výši 469 954,12 Kč a o tom, že za ni odpovídají žalovaní již na konci roku 2012, konkrétně z data 27. 12. 2012, kdy žalobkyně doručila policii podnět k prošetření činnosti bývalých jednatelů [právnická osoba] s. r. o. odůvodněný popisem jednání těchto bývalých jednatelů, v němž následně soud shledal naplnění skutkové podstaty trestných činů, z jejichž spáchání byli žalovaní uznáni vinnými. Již tímto podnětem se žalobkyně řádně a včas připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v žalované výši (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 8. 2010 sp. zn. 7 Tdo 498/2010). Ve svém jednání ve vztahu k uplatnění práva na náhradu škody v žalované výši žalobkyně řádně pokračovala, neboť dne 14. 5. 2013 v rámci podání vysvětlení jednatelkou žalobkyně se žalobkyně opětovně připojila jako poškozená k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v žalované výši se současným návrhem, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil povinnost tuto škodu nahradit [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalovaného]. Následně žalobkyně podáním ze dne 14. 3. 2016 doručeným Okresnímu soudu v Kladně téhož dne přihlásila pohledávku na náhradu škody ve výši 469 954,12 Kč k adheznímu řízení v rámci řízení vedeném stran žalovaných u uvedeného soudu pod sp. zn. 5 T 92/2015. V souladu se shora citovaným ustanovením § 112 obč. zák. došlo tak ke stavění promlčecí doby stran nároku žalobkyně na náhradu škody v celkové výši 469 954,12 Kč vůči žalovaným. Znovu počala tato promlčecí doba běžet dnem 1. 3. 2019 (den následující po pravomocném ukončení trestního řízení žalovaných), a vzhledem k datu podání žaloby dne 9. 9. 2019 nárok na náhradu škody žalobkyně v žalované výši promlčen není, neboť jak subjektivní dvouletá promlčecí doba stejně jako i objektivní desetiletá promlčecí doba v době podání žaloby stále běžely (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 8. 2010 sp. zn. 7 Tdo 498/2010).

39. Nad rámec uvedeného soud považuje za nutné dále ještě uvést, že i v případě, pokud by došlo k promlčení dílčích nároků žalobkyně na náhradu škody, které jsou předmětem tohoto řízení, soud by shledal žalovanými vznesenou námitku promlčení za výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy podle § 3 obč. zák. tak, jak navrhovala žalobkyně. Jednání žalovaných pravomocně odsouzených za pokračující zločin podvodu, přečin porušování povinností při správě cizího majetku, přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, které u obchodních partnerů včetně žalobkyně [právnická osoba] s. r. o. vedly ke vzniku škody a na druhou stranu u žalovaných k obohacení nepoctivou cestou a z nepoctivých zdrojů, je tak výjimečnou okolností, kterou by soud vzal v úvahu při posouzení okolností, za nichž žalovaní uplatnili námitku promlčení (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 8. 2010 sp. zn. 7 Tdo 498/2010).

40. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále i jen „o. s. ř.“), za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 92 794 Kč za náklady zastoupení advokátem žalobkyně. Tyto náklady se sestávají z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7, 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „ a. t.“) z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 a. t. ve výši 71 260 Kč, tj. z částky 10 180 Kč za každý ze 7 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, vyjádření ze dne 7. 11. 2019, 28. 5. 2020, 14. 10. 2020 a účast na jednání dne 1. 12. 2020). Náklady zastoupení advokátem se dále sestávají dle § 13 odst. 1, 3 a 4 a. t. z náhrady hotových výdajů advokáta v paušální výši 300 Kč za jeden úkon, tj. za 7 úkonů právní služby v celkové výši 2 100 Kč. Dle § 13 odst. 4 a. t. do náhrady nákladů zastoupení advokátem žalobkyně dále náleží náhrada cestovních výdajů za cesty z advokátní kanceláře k Okresnímu soudu v Kladně a zpět, a to na jednání konané dne 1. 12. 2020 v celkové výši 2 329 Kč (celkem 400 km, průměrná spotřeba použitého osobního automobilu 5,1 litru na 100 km nafty v ceně 31,80 Kč za litr, náhrada opotřebení 4,20 Kč dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.). Dle ustanovení § 14 a. t. byla do náhrady nákladů řízení žalobkyni přiznána i náhrada za promeškaný čas advokáta v souvislosti s účastí na soudním jednání konaném dne 1. 12. 2020 za 10 půl hodin po 100 Kč, celkem 1 000 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 16 105 Kč náleží advokátovi žalobkyně dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalovaných uhradit společně a nerozdílně náklady řízení žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně.

Poučení