25 Co 17/2022-210

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a Mgr. Pavly Peltrámové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 469 954,12 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 12. 2020, č. j. 221 C 156/2019-141, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 1. 4. 2021, č. j. 221 C 156/2019-156, o odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 4. 2021, č. j. 221 C 156/2019-151, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve znění opravného usnesení potvrzuje.

II. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 3. 2021, č. j. 221 C 156/2019-151, se potvrzuje.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení 29 099 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 12. 2020, č. j. 221 C 156/2019-141, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 469 954,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 31 200 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 68 400 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 48 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 9 604,66 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 114 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 9 749,46 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení 92 794 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). Opravným usnesením ze dne 1. 4. 2021, č. j. 221 C 156/2019-156, soud prvního stupně doplnil v záhlaví napadeného rozsudku bydliště druhého žalovaného. Usnesením ze dne 8. 4. 2021, č. j. 221 C 156/2019-151, soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit České republice společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 18 799 Kč.

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že škoda na majetku žalobkyně vznikla v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaných spočívající v jejich trestné činnosti a to ve spáchání trestného činu pokračujícího zločinu podvodu, přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku, přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Žalovaní tak žalobkyni odpovídají za škodu vzniklou jí provedením přepravy na základě objednávek pro [právnická osoba] s.r.o., jejímiž jednateli byli žalovaní, kterou řádně vyúčtovala a nebylo jí ničeho uhrazeno z důvodu podvodného vyprázdnění této společnosti jednáním žalovaných. Soud prvního stupně poté, co uzavřel, že žalovaní odpovídají za škodu vzniklou žalobkyni a byla prokázána výše jí neuhrazeného přepravného ve výši 469 954,12 Kč [právnická osoba] s.r.o., uložil vzniklou škodu žalovaným uhradit, včetně příslušenství. Námitku promlčení žalovaného nároku vznesenou žalovanými neshledal důvodnou.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podali včas odvolání žalovaní, kteří namítali, že dle konstantní judikatury může věřitel vymáhat svou pohledávku po členech statutárního orgánu, kteří odpovídají společnosti za škodu z titulu ručení členů statutárního orgánu až poté, co uplatní svůj nárok u společnosti samé. Je pravdou, že žalobkyně svou pohledávku u soudu vůči žalované společnosti uplatnila, ale nebylo prokázáno, že by tato společnost nebyla schopna pohledávku uhradit z důvodu platební neschopnosti. Žalovaní proto namítali, že ve věci nejsou věcně pasivně legitimováni a nejsou ani nositeli hmotněprávní povinnosti k úhradě žalobkyní požadované částky. Soud prvního stupně nesprávně posoudil běh promlčecí lhůty, neboť v tomto případě jednoznačně došlo k uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí lhůty a právo žalobkyně na zaplacení požadované částky bylo promlčeno. Žalovaní dále namítali nesprávný procesní postup soudu prvního stupně, který při jednání [datum], na které se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili, poskytl dvacetidenní lhůtu k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, ačkoliv žalobkyně o tuto lhůtu nepožádala. Občanský soudní řád jasně uvádí, že předmětnou lhůtu poskytne soud na žádost účastníka, nikoliv na základě vlastního uvážení nalézacího soudu. Dle žalovaných je tak řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i to, že tímto postupem soudu došlo ke zvýhodnění jedné ze stran. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu jej k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobu zamítne a přizná žalovaným náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaných uvedla, že svůj nárok na náhradu škody uplatnila z důvodu způsobeného úmyslného trestného činu žalovanými, nikoliv z titulu jejich ručení jako jednatelů. Nemá za to, že by pro úspěšné uplatnění nároku za žalovanými musela být splněna podmínka bezvýsledného uplatnění nároku nejprve za [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalobkyně žalovanou částku na [právnická osoba] [anonymizováno]. uplatnila žalobou v roce 2015 z titulu nezaplacené ceny přepravy, ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 1. 2016, č. j. 210 C 182/2015-45, který nabyl právní moci dne [datum], a byla jím uložena [právnická osoba] [anonymizováno]. povinnost zaplatit žalobkyni částku 469 954,12 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně zjistila, že v důsledku nezákonného jednání žalovaní [právnická osoba] s.r.o. se stala pouze formálně existující společností bez jakéhokoliv majetku, který by mohl být použit k uspokojení její pohledávky. Zahájení exekuce by tak nebylo účelné a naopak by došlo k navýšení nákladů žalobkyně. Dle žalobkyně k promlčení jejího nároku nemohlo dojít, neboť žalobkyně se o vzniklé škodě dozvěděla koncem roku 2012, kdy dne [datum] doručila Policii podnět k prošetření činnosti žalovaných a [právnická osoba] [anonymizováno]. a zároveň se připojila se svým nárokem v trestním řízení na náhradu škody. Svoji pohledávku žalobkyně přihlásila v adhezním řízení dne [datum]. S ohledem na probíhající adhezní řízení byl běh promlčecí lhůty až do pravomocného rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2019, č. j. 210 C 182/2015-45, přerušen. Neuplynula dvouletá subjektivní promlčecí lhůta a neuplynula ani desetiletá objektivní promlčecí lhůta, která počala běžet v roce 2012. Námitku promlčení ze strany žalovaných považuje žalobkyně za rozpornou s dobrými mravy, neboť žalovaní se svým úmyslným jednáním na žalobkyni dopustili zločinu a již pouze z toho důvodu by k ní nemělo být přihlédnuto. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by soud postupoval procesně nesprávně, pokud při jednání dne [datum], kterého se žalobkyně nezúčastnila, poskytl lhůtu k doplnění tvrzení oběma stranám. Vyzvat účastníky řízení k doplnění tvrzení a značení důkazů k jejich prokázání lze i pouze na základě vlastní úvahy soudu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není opodstatněné.

6. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: [ulice] [anonymizováno] [právnická osoba] byla zapsána do obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně dne [datum] s předmětem podnikání mj. silniční motorová doprava – nákladní vnitrostátní provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti do 3,5 tuny včetně, – nákladní vnitrostátní provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti nad 3,5 tuny, - nákladní mezinárodní provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti do 3,5 tuny včetně, - nákladní mezinárodní provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti nad 3,5 tuny, jednatelem této společnosti ke dni [datum] byla zapsána [jméno] [příjmení] se vznikem funkce ke dni [datum], která je současně jediným společníkem uvedené společnosti. [ulice] [anonymizováno] [právnická osoba] byla do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze zapsána dnem [datum] s předmětem podnikání pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Žalovaní byli jednatelé této společnosti od [datum] do [datum]. Na základě notářského zápisu ze dne [datum] se jednatelem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. se vznikem funkce ke dni [datum] stal [jméno] [příjmení], který se na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne [datum] stal i společníkem této společnosti. Žalobkyně dlouhodobě působí jako dopravce v oblasti kamionové dopravy v rámci celé Evropy, na základě objednávek a ústně uzavřených dohod dlouhodobě zajišťovala tuto činnost mimo jiné i pro [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Za zrealizované přepravy vystavovala faktury, které [právnická osoba] s. r. o. průběžně hradila, od poloviny roku 2012 však docházelo k opožděným platbám a v druhé polovině roku 2012 zůstala nedoplacena jedna faktura a zcela neuhrazeno dalších 9 faktur, níže uvedených. K jednotlivým přepravám provedeným žalobkyní pro [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. bylo zjištěno, že dne [datum] bylo naloženo zboží v [obec] a dne [datum] byla provedena vykládka zboží [anonymizováno] [příjmení], [země], k úhradě přepravného byla žalobkyní vystavena faktura [číslo] dne [datum] na částku 69 000 Kč se splatností dne [datum]. Dne [datum] bylo naloženo zboží v [obec] a dne [datum] byla provedena vykládka zboží v [příjmení], [země], k úhradě přepravného byla žalobkyní vystavena faktura [číslo] dne [datum] na částku 60 000 Kč se splatností dne [datum]. Dne [datum] bylo naloženo zboží v [obec] a dne [datum] byla provedena vykládka zboží v [příjmení], [země], k úhradě přepravného byla žalobkyní vystavena faktura [číslo] dne [datum] na částku 60 000 Kč se splatností dne [datum] Dne [datum] bylo žalobkyní naloženo zboží v [anonymizováno], [země] a dne [datum] byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla žalobkyní vystavena faktura dne [datum] na částku 31 200 Kč se splatností [datum] pod [číslo]. Dne [datum] bylo naloženo žalobkyní zboží v [obec] a dne [datum] pak byla provedena vykládka zboží v [příjmení], [země], k úhradě přepravného byla vystavena žalobkyní faktura [číslo] dne [datum] na částku 69 000 Kč se splatností dne [datum]. Dle objednávky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. ze dne [datum] bylo dne [datum] naloženo žalobkyní zboží v [obec] a dne [datum] byla provedena vykládka zboží v [příjmení], [země], k úhradě přepravného byla žalobkyní vystavena faktura [číslo] dne [datum] na částku 60 000 Kč se splatností dne [datum]. Dle objednávky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. ze dne [datum] bylo dne [datum] naloženo žalobkyní zboží v [obec], dne [datum] byla provedena vykládka zboží v [příjmení], [země], k úhradě přepravného byla vystavena žalobkyní faktura [číslo] dne [datum] na částku 60 000 Kč se splatností dne [datum]. Dle objednávky ze dne [datum] – přepravní smlouvy [číslo] bylo dne [datum] naloženo zboží v [anonymizováno], [země] a dne [datum] byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena žalobkyní faktura [číslo] dne [datum] na částku 31 200 Kč se splatností dne [datum]. Na základě objednávky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. dne [datum] bylo dne [datum] žalobkyní naloženo zboží v [anonymizováno], [země] a dne [datum] byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena žalobkyní faktura [číslo] ze dne [datum] na částku 68 400 Kč se splatností dne [datum]. Na základě objednávky ze dne [datum] bylo žalobkyní dne [datum] naloženo zboží v [obec] a dne [datum] byla provedena vykládka zboží v [anonymizováno], [země], k úhradě přepravného byla žalobkyní vystavena faktura [číslo] ze dne [datum] na částku 60 000 Kč se splatností dne [datum]. Dne [datum] na základě objednávky – přepravní smlouvy [číslo] bylo naloženo žalobkyní zboží v [anonymizováno], [země] a dne [datum] byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla žalobkyní vystavena faktura [číslo] ze dne [datum] na částku 48 000 Kč se splatností dne [datum]. Dle objednávky ze dne [datum] téhož dne bylo žalobkyní naloženo zboží v [obec] a dne [datum] byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena žalobkyní faktura [číslo] dne [datum] na částku 9 604,66 Kč se splatností dne [datum]. Dne [datum] na základě objednávky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. bylo žalobkyní dne [datum] naloženo zboží v [obec] a dne [datum] byla provedena vykládka zboží ve [anonymizováno], [země], k úhradě přepravného byla vystavena žalobkyní faktura [číslo] dne [datum] na částku 114 000 Kč se splatností dne [datum]. Dle objednávky [právnická osoba] s. r. o. ze dne [datum] bylo žalobkyní naloženo zboží dne [datum] v [obec] a dne [datum] byla provedena vykládka zboží v [obec], k úhradě přepravného byla vystavena žalobkyní faktura [číslo] dne [datum] na částku 9 749,46 Kč se splatností dne [datum]. Dne [datum] byl Policii České republiky, [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] (dále jen„ Policie ČR), k [číslo jednací] doručen podnět žalobkyně k prošetření činnosti bývalých jednatelů [právnická osoba] [anonymizováno], a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podle § 158 trestního řádu. Podnět byl odůvodněn tvrzením žalobkyně, že zajišťovala automobilovou dopravu mimo jiné i pro [právnická osoba] [anonymizováno] v [anonymizováno], za realizované přepravy vystavovala faktury, které nebyly zaplaceny, přičemž jejich specifikace odpovídá fakturám specifikovaným v žalobě v tomto řízení v celkové výši 469 954 Kč, zároveň žalobkyně navrhla, aby žalovaným bylo uloženo jí vzniklou škodu zaplatit. K podání podnětu došlo na základě zjištění žalobkyně z počátku prosince 2012, že [datum] v obchodním rejstříku došlo k výmazu obou žalovaných jako jednatelů [právnická osoba] [anonymizováno] a změně společníků, kdy oba žalovaní byli z obchodního rejstříku vymazáni a namísto nich ve funkci jednatele a jediného společníka byl zapsán [jméno] [příjmení], [datum narození]. Žalobkyně zároveň zjistila, že [jméno] [příjmení] na svoji osobu nechává převádět různé obchodní společnosti, ve kterých vystupuje jako jednatel Ani jeden z bývalých jednatelů [právnická osoba] [anonymizováno] o změnách v společnosti a jednatelství společnosti žalobkyni neinformovali. Žalobkyně zjistila, že i další dopravní společnosti vykazují za [právnická osoba] Policie ČR dne [datum] zahájila úkony trestního řízení dle §158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, v platném znění (dále jen„ t. ř.), neboť byl dostatečně odůvodněn závěr, že se žalovaní mohli dopustit v období od [datum] do [datum] přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t. z.“), kterým žalobkyni měli způsobit škodu ve výši 469 954 Kč. Žalobkyně jako oznamovatelka byla Policií ČR dne [datum] vyrozuměna o tom, že na základě jí podaného trestního oznámení je věc prověřována pod [číslo jednací], uvedené vyrozumění bylo žalobkyni doručeno dne [datum] Policie ČR usnesením ze dne [datum] zahájila trestní stíhání obviněných žalovaných pro zločin podvodu podle § 209 odstavec 1, odstavec 4 písmeno d) t. z., přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odstavec 1, odstavec 2 písmeno b) t. z., přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odstavec 1 a 3 t. z. Jednatelka žalobkyně [datum] při podání vysvětlení Policii ČR popsala spolupráci se [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovanými, opožďování plateb, jejich neuhrazení v žalované výši a připojila se za žalobkyni jako poškozená k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v žalované výši a současně navrhla, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil povinnost žalovaným nahradit žalobkyni škodu. Žalobkyně podáním ze dne [datum] doručeným Okresnímu soudu v Kladně téhož dne, přihlásila pohledávku k adheznímu řízení dle § 43 odst. 3 t. ř. o náhradu škody ve výši 469 954,12 Kč v řízení vedenému u uvedeného soudu pod sp. zn. 5 T 92/2015. V trestní věci žalovaných bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 1. 2018, č. j. 5 T 92/2015-2291, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2019, č. j. 11 To 26/2019-2333, který nabyl právní moci dne [datum]. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o vině žalovaných tak, že oba jsou vinni, že od [datum] do [datum] v [anonymizováno], jako jednatelé [právnická osoba] [anonymizováno] se záměrem se obohatit záměrně zamlčovali před svými obchodními partnery nepříznivý finanční stav společnosti, a ačkoliv z účetní závěrky za rok 2011 věděli, že společnost byla ke dni [datum] předlužena ve smyslu § 3 odst. 3 zákona číslo 182/2006 Sb., insolvenční zákon, neboť závazky společnosti k tomuto datu byly vyšší než hodnota veškerého jejího majetku, výše vlastního kapitálu společnosti byla záporná, společnost vykazovala za účetní období roku 2010 a 2011 ztrátu a neměla dostatečné finanční prostředky k úhradě svých splatných pohledávek, hospodářská situace společnosti se dále zhoršovala, ke zlepšení hospodářské situace [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v průběhu roku 2011 nepřijali žádná zásadní opatření, a přestože byli podle § 128 odst. 2 a § 193 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném do [datum] (dále jen„ obch. zák.“) povinni svolat bez zbytečného odkladu valnou hromadu a navrhnout zrušení společnosti případně přijmout opatření ke zlepšení ekonomické situace, valnou hromadu nesvolali a hospodářskou situaci společnosti neřešili tak, aby bylo možné důvodně předpokládat, že společnost bude moci ve své činnosti pokračovat, navíc v neprospěch věřitelů z disponibilních finančních prostředků společnosti dne [datum] poskytli finanční půjčku ve výši 809 000 Kč, čímž v rozporu s jejich zákonnou povinností přistupovat k majetku společnosti s péčí řádného hospodáře podle § 135 odst. 2 ve spojení s § 194 odst. 5 obch. zák. značně prohloubili platební neschopnost společnosti, přičemž v důsledku špatné hospodářské situace společnosti byli povinni podat bez zbytečného odkladu insolvenční návrh podle § 98 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, a to nejpozději k [datum], neboť z účetní závěrky za rok 2011 zjistili, že úpadek [právnická osoba] [anonymizováno] přetrvává, s vědomím této situace od svých dodavatelů vylákali přepravu zboží a poskytnutí dalších služeb, které neuhradili, čímž způsobili škodu v celkové výši 2 996 405,55 Kč subjektům zde uvedeným, včetně žalobkyně, přičemž věřitele společnosti vědomě nepravdivě ujišťovali, že jejich pohledávky budou uhrazeny, a aby zakryli svá jednání, obchodní podíl společnosti zcela účelově převedli na [jméno] [příjmení], osobu působící v mnoha společnostech bez zájmu o společnost, kterému vyplatili částku 1 200 Kč, ačkoliv nepravdivě stvrdili, že od [jméno] [příjmení] každý obdržel částku 100 000 Kč, tedy celkem 200 000 Kč, [jméno] [příjmení] dne [datum] jmenovali jednatelem společnosti s vědomím toho, že nebude v obchodní činnosti společnosti pokračovat, a ačkoliv si nechali potvrdit, že nový jednatel [jméno] [příjmení] převzal účetnictví společnosti a pokladnu [právnická osoba] [anonymizováno] s hotovostí ve výši 1 761 534 Kč, účetnictví společnosti ani hotovost mu ve skutečnosti záměrně nepředali a finanční prostředky použili pro svou potřebu, čímž znemožnili věřitelům společnosti uspokojit jejich splatné pohledávky a účetnictví společnosti tak odstranili z dosahu příslušných orgánů, zejména správce daně. Tedy úmyslným společným jednáním sebe a jiného obohatili tím, že uvedli někoho v omyl, a způsobili tak na cizím majetku značnou škodu, úmyslným společným jednáním porušili podle zákona jim uloženou povinnost spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobili značnou škodu, úmyslným společným jednáním zatajili účetní knihy, zápisy a jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole a ohrozili tak majetková práva jiného a včasné a řádné vyměření daně a způsobili na cizím majetku značnou škodu, čímž spáchali pokračující zločin podvodu podle § 209 odstavec 1, odstavec 4 písmeno d) t. z., přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odstavec 1, odstavec 2 písmeno b) t. z., přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odstavec 1 alinea třetí, odstavec 3 t. z., a byli odsouzeni podle § 209 odstavec 4 t. z. za použití § 43 odstavec 1 t. z. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle § 81 odstavec 1 a § 82 odstavec 1 t. z. jim byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 3 (tří) roků. Podle § 73 odstavec 1 t. z. jim byl uložen trest zákazu činnosti a to výkonu funkce statutárního orgánu na dobu 3 (tří) roků. Podle § 229 odstavec 1 t. ř. byly poškozená žalobkyně a další osoby odkázány se svými nároky na náhradu škody ve věcech občanskoprávních. Obžalovaná [právnická osoba] [anonymizováno] byla podle § 226 písm. c) t. ř. zproštěna obžaloby, neboť bylo prokázáno, že nespáchala skutek v obžalobě specifikovaný, kterým měla spáchat pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) t. z. ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1, odst. 3 t. z. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 1. 2016, č. j. 210 C 182/2015-45, bylo ve věci věci žalobkyně proti žalované [právnická osoba] rozhodnuto na základě fikce uznání nároku tak, že žalované společnosti byla stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 469 954,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 31 200 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku se současným stanovením povinnosti žalovanému nahradit žalobci na nákladech řízení částku 56 841,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Žalobkyně písemnou výzvou s datem [datum] vyzvala každého ze žalovaných k úhradě žalované částky včetně nákladů řízení ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, která byla u každého ze žalovaných podána k poštovní přepravě dne [datum].

7. Soud prvního stupně při právním posouzení správně postupoval podle zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen“ obč. zák.“), neboť v řešené věci došlo ke vzniku škody do 31. 12. 2013 a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“) dle ustanovení § 3079 odst. 1 o. z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

8. Podle ustanovení § 415 obč. zák., je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

9. Podle § 420 odst. 1 a 3 obč. zák., každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

10. Podle § 438 odst. 1 obč. zák., způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně.

11. Podle § 442 odst. 1 obč. zák., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle odst. 2 citovaného ustanovení, škoda se hradí v penězích; požádá-li však poškozený o to a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.

12. Podle § 450 obč. zák., z důvodu zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne přitom také k poměrům fyzické osoby, která byla poškozena. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.

13. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis 14. Podle § 100 odst. 1 obč. zák., právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

15. Podle § 106 odst. 1 a 2 obč. zák., právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za 10 let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí jde-li o škodu na zdraví.

16. Podle § 112 obč. zák., uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

17. Podle § 3030 o. z., i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I.

18. Podle § 3 odst. 1 o. z., soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.

19. Podle § 4 odst. 1 o. z., má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Podle odst. 2 citovaného ustanovení činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.

20. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

21. Podle § 7 o. z., má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

22. Podle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

23. Předpoklady vzniku občanskoprávní odpovědnosti fyzických a právnických osob podle obč. zák. jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění (ve formě úmyslu nebo nedbalosti). Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o tom, že v řešené věci byly naplněny všechny předpoklady vzniku občanskoprávní odpovědnosti žalovaných dle § 420 obč. zák. a na správné a podrobné odůvodnění soudu prvního stupně bod 34 a 35 rozsudku odkazuje. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně konstatuje, že žalovaní se dopustili zaviněného protiprávního jednání, pro které byli pravomocně odsouzeni. Závěrem o vině žalovaných jako pachatele trestné činnosti je civilní soud vázán ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 26 Odo 407/2006, ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2705/2006). Žalovaní v trestním rozsudku popsaným jednáním porušili svoji zákonnou povinnost, neboť úmyslně krátili práva svých věřitelů, včetně žalobkyně, a počínali si tak, aby na úkor práv věřitelů uspokojili svoje potřeby. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že jednání žalovaných lze podle § 3030 o. z. hodnotit jako rozporné i se zásadami soukromého práva upravenými v ustanoveních § 1 až 14 o. z., zejména se zásadou, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě (§ 6 odst. 1 o. z.). V řízení bylo prokázáno, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. zastoupená oběma žalovanými, objednala opakovaně přepravu zboží u žalobkyně (v rozsahu shora popsaném), ačkoli již neměla finanční prostředky na její úhradu, žalobkyně přepravu provedla a náklady na ni jí [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. nebyly uhrazeny, přestože tato společnost ještě měla disponibilní prostředky. Žalobkyně se nemohla domoci na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. úhrady nezaplacených pohledávek, neboť žalovaní fiktivně převedli obchodní podíl této společnosti a podvodně z ní vyvedli finanční prostředky. Mezi jednáním žalovaných popsaným v odsuzujícím rozsudku, kterým porušili své povinnosti a škodou vzniklou žalobkyni je dána příčinná souvislost, neboť žalobkyně se nemohla domoci své pohledávky na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., ačkoli disponovala pravomocným rozsudkem, neboť jak bylo v trestním řízení prokázáno, v důsledku podvodného jednání žalovaných se tato společnost stala prázdnou a pohledávka žalobkyně nedobytnou.

24. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud stanovil žalovaným povinnost uhradit žalobkyni tvrzenou škodu ve výši 469 954,12 Kč, a to společně a nerozdílně v souladu s ustanovením § 438 odst. 1 obč. zák., aniž by se zabýval posouzením okolností pro případné snížení náhrady škody, neboť u škody způsobené úmyslně snížení provést nelze (viz ustanovení § 450 obč. zák.). Správně stanovil i příslušenství žalované částky, když vycházel z prodlení žalovaných se zaplacením náhrady každé dílčí škody, která je předmětem tohoto řízení a přiznal ke každé této dílčí škodě zákonný úrok z prodlení s počátkem běhu prodlení ode dne následujícího po splatnosti té které faktury, neboť doručení shora uvedených faktur žalobkyni bylo prokázáno. Při určení výše zákonného úroku z prodlení postupoval soud prvního stupně správně podle § 517 odst. 2 obč. zák., ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. a č. 163/2005 Sb.

25. Odvolací soud posoudil námitku promlčení vznesenou žalovanými ve shodě se soudem prvního stupně. Žalobkyně již [datum], spolu s doručení podnětu Policii ČR žádala uspokojení nároku na náhradu škody pro případ zjištění trestné činnosti žalovaných a lze uzavřít, že již tímto podáním se žalobkyně řádně a včas připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v žalované výši (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 8. 2010 sp. zn. 7 Tdo 498/2010, ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 23/2011). Opětovně žalobkyně svůj nárok na náhradu škody opakovala dne [datum] v rámci podání vysvětlení jednatelkou žalobkyně Policii ČR a opět v trestním řízení před soudem se žalobkyně domáhala, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil povinnost tuto škodu nahradit žalovaným. Subjektivní promlčecí doba je dle § 106 obč. zák. dvouletá a objektivní promlčecí doba tříletá, pro případ úmyslně způsobené škody jako v řešené věci, desetiletá. Je třeba zdůraznit, že žalobkyně se dozvěděla, kdo odpovídá za jí způsobenou škodu až v souvislosti s probíhajícím trestním řízením, kdy bylo najisto zjištěno protiprávní jednání žalovaných (žaloba proti [právnická osoba] [anonymizováno] byla zamítnuta) a po celou dobu aktivně tvrdila svůj nárok na náhradu škody vůči žalovaným a žádala jeho uspokojení. Soud prvního stupně správně uzavřel, že v souladu s ustanovením § 112 obč. zák. došlo ke stavění promlčecí doby stran nároku žalobkyně na náhradu škody v celkové výši 469 954,12 Kč vůči žalovaným podáním podnětu žalobkyně Policii ČR dne [datum] (kdy však žalobkyně měla pouze podezření o případné trestné činnosti žalovaných) nejpozději však uplatněním nároku jednatelky žalobkyně při podání vysvětlení Policii ČR dne [datum] a její běh nově započal až ode dne [datum] (den následující po pravomocném ukončení trestního řízení žalovaných). Žaloba byla podána dne [datum] a nárok žalobkyně na náhradu škody v žalované výši tak promlčen není, neboť jak subjektivní dvouletá promlčecí doba stejně jako i objektivní desetiletá promlčecí doba v době podání žaloby stále běžely. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně, pokud shledal námitku promlčení žalovaných za výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy podle § 3 obč. zák. Jednání žalovaných, které vedlo k jejich obohacení a krácení jejich věřitelů, a za které byli odsouzeni pro úmyslný trestný čin, nemůže požívat právní ochrany. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2842/10,„ je nutné individuální okolnosti každého případu posuzovat též prizmatem kogentního ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, které je v rovině podústavního práva odrazem ústavního požadavku nalezení spravedlivého řešení. Pokud žaloba byla podána v dobré víře, že právo na nemajetkovou újmu promlčeno není, je k odstranění nerovného postavení účastníků řízení soud oprávněn přihlédnout i konstatováním, že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 občanského zákoníku)“.

26. Žalovaní v odvolání namítali, že postupem soudu prvního stupně při jednání [datum], kdy soud poučil účastníky dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. („ ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy“) a poskytl jim dvacetidenní lhůtu k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, ačkoliv se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili a o tuto lhůtu nepožádali, bylo řízení zatíženo vadou a byla zvýhodněna jedna ze stran sporu. Odvolací soud konstatuje, že pokud byla žalobkyně v nepřítomnosti poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jde o chybný postup soudu, neboť výše uvedené poučení je zásadně poskytováno přítomným účastníkům řízení (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2693/2017). Odvolací soud však konstatuje, že v řešené věci byla žalobkyně poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nadbytečně, neboť obsahově shodně jako po poučení soudem prvního stupně se vyjádřila ve svém podání ze dne [datum] a v podání ze dne [datum] svá tvrzení a návrhy na doplnění dokazování pouze zopakovala, případně je uvedla v žalobě samé. Poskytnutím 20 denní koncentrační lhůty (která byla poskytnuta oběma stranám řízení), tak nedošlo a nemohlo dojít k porušení rovnosti stran v řízení. Odvolací soud proto neshledává v postupu soudu prvního stupně vadu řízení, která by měla mít vliv na jeho výsledek.

27. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správně určené výše náhrady nákladů řízení. Žalobkyně byla ve sporu před soudem prvního stupně plně úspěšná a soud jí dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. správně přiznal úplnou náhradu nákladů řízení, jejíž výši správně vyčíslil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“) a odvolací soud pro stručnost na podrobné odůvodnění výpočtu výše náhrady nákladů soudu prvního stupně odkazuje.

28. Soud prvního stupně správně rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit České republice soudní poplatek podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“), neboť žalobkyně byla podle § 11 odst. 2 písm. q) zákona o soudních poplatcích od povinnosti zaplatit soudní poplatek osvobozena.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že odvolací soud přiznal úspěšné žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení sestávající z odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 10 180 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 AT, z tarifní hodnoty 469 954,12 Kč, za dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) vyjádření k odvolání, písm. g) účast na jednání. Žalobkyni dále náleží náhrada cestovních výdajů za cestu [obec] [obec] [obec] k odvolacímu jednání v celkové výši 2 329 Kč (celkem 350 km, průměrná spotřeba použitého osobního automobilu Škoda Superb, [registrační značka], 5,1 litru na 100 km nafty v ceně 36,10 Kč za litr, náhrada opotřebení 4,70 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.). Dle ustanovení § 14 AT byla do náhrady nákladů řízení žalobkyni přiznána i náhrada za promeškaný čas advokáta za 8 půl hodin po 100 Kč. Žalobkyni byla přiznána DPH ve výši 21 %, neboť její právní zástupkyně prokázala, že je plátcem této daně. Celkem činí účelně vynaložené náklady žalobkyně před odvolacím soudem po zaokrouhlení 29 099 Kč a žalovaným bylo uloženo jí je zaplatit společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení