223 C 103/2025 - 68

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Humpálovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 60 547,09 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 787 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 47 787 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 12 760,09 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 920,69 Kč za období od 19. 8. 2024 do 27. 1. 2025, kapitalizovaného úroku ve výši 4 871,25 Kč za období od 19. 8. 2024 do 27. 1. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 900 Kč od 28. 1. 2025 do 10. 3. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 113 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 47 787 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 212 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 60 547,09 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČO [IČO], (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 24. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše 50 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru, posoudila před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací), zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Žalovaný vyčerpal celkem 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku, a za poskytnutý úvěr se zavázal hradit smluvní úrok. Žalovaný však smluvní podmínky neplnil řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky a úvěr byl ke dni 18. 8. 2024 zesplatněn. Dosud na dlužnou částku žalovaný uhradil pouze 52 213 Kč. Pohledávka byla s účinností ke dni 27. 1. 2025 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč, poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku kapitalizovaného do zesplatnění ve výši 9 647,09 Kč, kapitalizovaných úroků za období od 19. 8. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 4 871,25 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za období od 19. 8. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 2 920,39 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 900 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Dlužnou částku žalovaný neuhradil, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby opětovně vyzván. [právnická osoba] výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 15. 10. 2025 doplnila, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného a zjistila, že poskytnutý úvěr je schopen hradit. Pokud jde o proces uzavření smlouvy, žalovaný si podal online žádost o poskytnutí úvěru dne 22. 1. 2024, na jejímž základě mu byl zaslán PIN k přihlášení do účtu Creditea. Právní předchůdkyně žalobkyně následně žádost žalovaného akceptovala, což mu oznámila potvrzující SMS zprávou, a smlouvu mu doručila do jeho účtu Creditea.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je česká akciová společnost a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Z listiny označené jako „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, Smlouva č. [hodnota]“ s datem 22. 1. 2024 soud zjistil, že na listině je jako věřitel označena právní předchůdkyně žalobkyně a jako zákazník je označen žalovaný. V listině je uveden druh úvěru jako bezúčelový spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání do výše 50 000 Kč, úroková sazba 54 % ročně. Na místě určeném pro podpisy je uvedeno pouze jméno a příjmení žalovaného s tím, že podepsáno bylo v online žádosti prostřednictvím PIN, číslo žádosti 26562657948, za právní předchůdkyni žalobkyně jsou uvedena pouze jména a příjmení jejích jednatelů.

7. Z kopie občanského průkazu s fotografií žalovaného byly zjištěny jeho osobní údaje, které odpovídají údajům uvedeným na shora uvedené listině.

8. Z výplatního listu ze dne 18. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalovanému byla za měsíc prosinec 2023 vyplacena mzda od společnosti [právnická osoba] ve výši 25 342 Kč.

9. Z výpisu z interního elektronického systému právní předchůdkyně žalobkyně, kde je zachycena online žádost o úvěr, schválení žádosti, pin a hesla, bylo zjištěno, že v systému právní předchůdkyně žalobkyně byla zaevidována žádost žalovaného o poskytnutí úvěru s datem 22. 1. 2024, tato byla evidována jako schválená s prvním čerpáním ve výši 50 000 Kč. To rovněž vyplývá z portálu péče o zákazníky, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně v interním systému evidovala osobní údaje žalovaného a rovněž informace o jeho příjmech a výdajích. Čistý příjem žalovaného měl činit 29 500 Kč (uváděno v eurech, nicméně se podle smyslu uváděných částek jedná o Kč), aniž by byl uveden zdroj tohoto příjmu, životní náklady byly uvedeny ve výši 10 000 Kč a celkové měsíční závazky ve výši 12 524 Kč.

10. Z potvrzení o provedených transakcí bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] celkem 5 plateb v celkové výši 100 000 Kč s variabilním symbolem [var. symbol] a poznámkou „Creditea půjčka od [právnická osoba]“ 11. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný čerpal 50 000 Kč, ke dni 23. 2. 2024 splatil 52 213 Kč a následně čerpal dalších 50 000 Kč, přičemž na dlužnou částku již ničeho neuhradil.

12. Z výzvy před zesplatněním ze dne 14. 7. 2024 bylo zjištěno, že se má jednat o výzvu adresovanou žalovanému k zaplacení dlužné částky, jinak dojde k zesplatnění celého dluhu. Nebyl však doložen žádný doklad o zaslání této výzvy žalovanému.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 a podacího lístku ze dne 27. 2. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně písemně informován.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 1. 5. 2025.

15. Z výpisu vylustrovaných věcí u zdejšího soudu bylo zjištěno, že v době tvrzeného uzavření úvěrové smlouvy měl žalovaný závazky u dalších nebankovních subjektů.

16. Z ostatních předložených listin soud žádné další relevantní skutečnosti nezjistil.

17. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta v několika bezhotovostních platbách částka v celkové výši 100 000 Kč. Dne 16. 4. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 1. 5. 2025. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 24. 1. 2024 distančním způsobem úvěrovou smlouvu, pak toto tvrzení nebylo v řízení dostatečně prokázáno, neboť z listiny označené „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, Smlouva č. [hodnota]“, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úrokem a smluvními poplatky. Nebyl ani prokázán obsah tvrzené dohody, když soudu byla předložena pouze jednostranně právní předchůdkyní žalobkyně vyhotovená listina, která mohla být jakkoliv změněna. Není zřejmé, zda strany elektronicky právně jednaly způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Jednání účastníků v elektronické formě nebylo soudu relevantně doloženo a pouze na základě tvrzení žalobkyně a snímků z jejího interního elektronického systému nelze jejímu návrhu vyhovět. Skutečnost, že listiny předložené žalobkyní obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečným důkazem jeho projevu vůle.

18. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

24. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí 25. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

26. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

27. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

28. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

29. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Po právní stránce se soud nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsensus (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy.

34. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

35. Právně soud věc zhodnotil tak, že uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě, prokázáno nebylo. Písemně lze smlouvu uzavřít v listinné nebo elektronické podobě, avšak i v případě elektronického uzavření smlouvy je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. V daném případě ale nebylo prokázáno, že by žalovaný smlouvu elektronicky podepsal. Chybí zde tedy podstatná náležitost právního jednání. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že smlouva byla (měla být) uzavřena a podepsána právě v soudu předloženém znění, když z elektronického dokumentu neplyne zabezpečení proti pozdějším změnám. Na smlouvě je nadto uvedeno, že smlouva je ze dne 24. 1. 2024, ačkoliv k podpisu žalovaného mělo dle údajů na předložené listině dojít 22. 1. 2024. Neodpovídá logice věci, aby žalovaný dne 22. 1. 2024 podepsal listinu již s předtištěným datem 24. 1. 2024. Ve smluvních podmínkách se uvádí, že souhlas s vygenerovanou smluvní dokumentací žalovaný projeví žádostí o PIN a zadáním PIN do online žádosti. Předložený dokument však žádný PIN neobsahuje. Uzavření smlouvy nebylo prokázáno (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. 25 Co 45/2025).

36. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně plnit, tíží žalobkyni. Soud žalobkyni při jednání poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání, žalobkyně však toliko odkázala na doplnění žaloby ze dne 15. 10. 2025 a žádná další tvrzení ani důkazní návrhy soudu neposkytla. Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak nebylo v řízení prokázáno.

37. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy bylo prokázáno, jednalo by se o smlouvu spotřebitelskou a bylo by na místě aplikovat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný by dle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, když jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. V takovém případě se soud v prvé řadě zabývá tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr by byl sjednán jako úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

38. V daném případě žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, přičemž vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného a zjistila, že poskytnutý úvěr je schopen hradit.

39. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Žalobkyně doložila pouze výplatní list žalovaného, odkazovaný výpis z jeho bankovního účtu však již nepředložila a nebylo prokázáno, zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala výdajovou stránku žalovaného. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z interních databází a externích registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly. Bylo přitom zjištěno, že žalovaný již v době tvrzeného uzavírání smlouvy měl více závazků u dalších nebankovních společností, což právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezohlednila.

40. Žalobkyně tak soudu neposkytla dostatečná tvrzení a neoznačila důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem její právní předchůdkyně zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Soud žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval k doplnění tvrzení a označení důkazů, žalobkyně však žádná tvrzení a důkazy nedoplnila. Žalobkyně by tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.

41. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši 100 000 Kč, na kterou dosud žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 52 213 Kč, přičemž žalovaný netvrdil ani nedoložil, že by tomu bylo jinak. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu s § 1879 o. z. postoupena, co do částky 47 787 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení také vrátit. V tomto rozsahu je proto žaloba důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a žalobkyni tak vznikl nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1969 a § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 11. 3. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Výzva k plnění, která byla součástí oznámení o postoupení pohledávky, byla žalovanému odeslána dne 27. 2. 2025 a byla v ní stanovena lhůta k plnění do 14 dnů. Počínaje dnem 11. 3. 2025 je tak žalovaný v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

42. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 47 787 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 47 787 Kč za období od 11. 3. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 212 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 %, s přihlédnutím k příslušenství). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 036 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 900 Kč (tj. žalovaná jistina bez příslušenství ve smyslu § 8 odst. 1 a. t.) sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 360 Kč ve výši 3 015,60 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu nákladů za úkon právní služby spočívající v podání ve věci samé ze dne 15. 10. 2025 (doručené soudu dne 16. 10. 2025), neboť se jednalo o doplnění žalobních tvrzení, která měla být perfektní primárně již v době podání žaloby.

44. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.