25 Co 45/2025 - 66

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců JUDr. Václava Nekoly a Mgr. Kláry Hrobské v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] , [Anonymizováno] o zaplacení 45 440 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 11. 2024, č. j. 216 C 101/2024-44, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku I. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 2. 8. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 6 443,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 5 601,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 11. 2024, č. j. 216 C 101/2024-44, zamítl žalobu na zaplacení částky 45 440 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 6. 4. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně uzavřel, že ačkoliv smlouva o úvěru nemá povinně písemnou formu, je však třeba, aby žalobkyně prokázala uzavření takové smlouvy, včetně jejího obsahu. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný plnit, tíží žalobkyni. Soud prvního stupně měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby označila důkazy ke svým tvrzením, jelikož se žalobkyně neúčastnila jednání, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní stran uzavření tvrzené úvěrové smlouvy. Žalobkyni nemohl být přiznán ani nárok na případné bezdůvodné obohacení, když žalobkyně neprokázala, že částku 40 000 Kč zaslala právě žalovanému (nebylo prokázáno, že se jedná o jeho účet) a poučení v tomto směru nemohlo být žalobkyni též dáno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Namítala, že doložila veškeré podklady, které má ohledně uzavření dotčené smlouvy o spotřebitelském úvěru k dispozici, a veškeré důkazy, které k těmto okolnostem existují. Žalobkyně nemohla předložit písemně oběma stranami podepsanou smlouvu, neboť s klienty uzavírá smlouvu prostřednictvím komunikace na dálku (v souladu s § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V procesu žádosti o úvěr žalovaný prokázal svou totožnost skrze doklady totožnosti, občanský a řidičský průkaz. Žalovaný se k těmto otázkám, ale ani k jiným tvrzením uvedeným v žalobě, nevyjádřil. V případě, že soud prvního stupně nevyzval žalovaného k vyjádření tzv. kvalifikovanou výzvou a rozhodoval bez účasti žalobkyně i žalovaného, měl rozhodnout na základě předložených důkazů, jejichž pravost nebyla žalovaným, ani soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakkoliv zpochybněna. Soud prvního nepostupoval v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Dále porušil svou poučovací povinnost a povinnosti plynoucí mu z ustanovení § 5 a § 6 o. s. ř., jakož i obecných právních zásad. V případě, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebyla smlouva platně uzavřena, pak se žalovanému dostalo bezdůvodného obohacení a žalovaný tak byl povinen vrátit částku poskytnutého úvěru na základě ustanovení § 2991 o.z. Z předložených důkazů vyplývá, že vlastníkem bankovního účtu č. [č. účtu], na který byly finanční prostředky poskytnuty, je žalovaný (ve výpisu „[Jméno žalovaného]). Tento výpis je ze systému Kontomatik, přes který žalobkyně ověřuje úvěruschopnost klientů. Pokud z uvedeného důkazu soud prvního stupně nepovažoval danou skutečnost za prokázanou, mohl si ji ověřit v souladu s ustanovením § 120 odst. 2 o. s. ř. u banky, která daný účet vede. Soudu prvního stupně nic nebránilo tomu, aby žalobkyni zaslal před jednáním, z něhož se žalobkyně řádně a s předstihem omluvila, výzvu k doplnění tvrzení a důkazů s poučením, že v opačném případě může být v řízení neúspěšná. Zde se podle odůvodnění napadeného rozhodnutí již před zahájením ústního jednání ukázalo, že nebyly navrženy všechny důkazy k prokázání všech sporných tvrzení. Absenci poučení tak byla mimo jiné porušena práva žalobkyně na soudní a jinou ochranu zakotvená v čl. 36 odst. 1 LZPS. Současně byla porušena zásada tzv. rovnosti zbraní, když soud prvního stupně „suploval“ obranu žalovaného. V důsledku neprovedení žalobkyní označených důkazů nemohl soud prvního stupně dostatečně zjistit skutkový stav věci. Soud prvního stupně se nevypořádal sni s důkazy předloženými žalobkyní, prokazující její nárok (viz předložený výpis z účtu na jméno žalovaného). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, dále aby jí přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

5. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: Dle listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru ve spojení s dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 2. 1. 2024 měli žalobkyně a žalovaný uzavřít dohodu, dle které měla žalobkyně žalovanému poskytnout celkem částku 40 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat tuto částku žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Částka měla být byla poskytnuta na bankovní účet žalovaného č. [IBAN]. Pro případ prodlení měla být sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Předložené listiny však nebyly žalovaným podepsány. Z účtu označeného jménem žalovaného byly dne 2. 1. 2024 čerpány částky celkem ve výši 1 868 Kč a vložena byla částka 2 000 Kč (v období od 7. 12. 2023 do 31. 12. 2023 byly vybírány a vkládány různé částky). Žalobkyně poukázala dne 2. 1. 2024 částky 25 000 Kč a 5 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu]. Dne 3. 1. 2024 byla na stejný účet poukázána částka 10 000 Kč. Soud I. stupně neprovedl další žalobkyní předložené důkazy s tím, že veškeré rozhodné skutečnosti pro věc samou byly s praktickou jistotou prokázány či vyvráceny, provedení dalších důkazů by bylo neúčelné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

6. Soud prvního stupně neprovedl dokazování v dostatečném rozsahu, když žalobkyně prokazovala uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku i dalšími důkazy připojenými k žalobě, následně pak vyvodil nesprávné závěry, pokud jde o poskytnutí žalované částky žalobkyní žalovanému.

7. Odvolací soud proto zopakoval důkaz listinami nazvanými smlouva o spotřebitelském úvěru a smlouva o spotřebitelském úvěru, dodatek o navýšení úvěrového limitu, kde jako věřitelka je označena žalobkyně a jako dlužník žalovaný (vymezený jménem, příjmením, rodným číslem, adresou pobytu, telefonním číslem a emailovou adresou), a podle nichž měly smluvní strany uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě se věřitelka zavázala žalovanému poskytnout na jeho požádání peněžní prostředky do výše limitu 25 000 Kč (navýšeno téhož dne dodatkem na 40 000 Kč) ve formě bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání. Žalovaný se měl zavázat tuto částku žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně, [Anonymizováno] Částka měla být byla poskytnuta na bankovní účet klienta č. [IBAN] a účet věřitelky byl vymezen pod č. [č. účtu]. Nedílnou součástí smlouvy měl být sazebník poplatků. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále měla mít věřitelka nárok na úrok z prodlení a na účelně vynaložené náklady na úkony spojené s vymáháním dle sazebníku. Předložené listiny nebyly žalovaným podepsány elektronicky ani jiným způsobem.

8. Dle potvrzení o provedené platbě vystaveného společností [Anonymizováno] bylo z účtu žalobkyně vedeného u platební brány [Anonymizováno] odesláno na bankovní účet č. [č. účtu] dne 2. 1. 2024, v 16:58 hod., 25 000 Kč a v 17:46 hod. dalších 5 000 Kč, dne 3. 1. 2024 v 8:21 hod. pak částka 10 000 Kč.

9. Dle výpisu z databáze žalobkyně označené [Anonymizováno] je u účtu [Anonymizováno] uveden jako vlastník („[Anonymizováno]“) [Jméno žalovaného] a jsou z něj patrné odchozí a příchozí platby za období od 7. 12. 2023 do 2. 1. 2024. V uvedeném období byly ve prospěch účtu připsány částky v celkové výši 69 450 Kč od různých odesílatelů (z toho 22 000 Kč zaslaných společností [právnická osoba] v období od 23. 12. 2023 do 27. 12. 2023). Na straně výdajové převažují platby na účet společnosti [Anonymizováno].CZ v řádech stovek až nižších tisíců Kč denně, s identifikací „[Anonymizováno]“.

10. Odvolací soud dále ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování kopiemi občanského průkazu a řidičského průkazu, vystavenými na jméno [Jméno žalovaného], nar. [Datum narození žalovaného], kdy občanský průkaz pod č. [hodnota] byl vystaven [adresa] dne [datum] a řidičský průkaz pod č. [Anonymizováno] vystavený týmž úřadem dne [datum]. Dle nedatované listiny, zjevně oznámení o schválení úvěru, měl být dne 2. 1. 2024, 16:39:21 neuvedenému klientovi schválen úvěr ve výši 25 000 Kč s tím, že měl být převeden na jeho účet a připsání peněz klientovi následně závisí na bankách. Úvěr je možno splatit kdykoliv, kdy bude klient potřebovat, každý měsíc však má být splacena minimální platba ve výši úroku za uplynulé období, přičemž první činí 10 163,93 Kč se splatností k 2. 2. 2024 na bankovní účet č. [č. účtu]. Dle sazebníku poplatků žalobkyně činily náklady na vymáhání v případě prodlení 3 dnů 150 Kč, 7 dnů 500 Kč, 14 dnů 500 Kč, 20 dnů 200 Kč a 25 dnů 100 Kč.

11. Dle výpisu z interní databáze žalobkyně označené jako „[Anonymizováno] má žalobkyně k dispozici údaje o žalovaném zahrnujících jeho jméno, příjmení, adresu pobytu, místo narození, telefonní číslo a číslo na mobil, i emailovou adresu (shodné s údaji jako v listinách označených jako smlouva o spotřebitelském úvěru). Dle výpisu z databáze žalobkyně „[Anonymizováno]“ měl být vyhotoven ke dni 2. 1. 2024, 16:39:24, dokument „loan offer“ a dne 5. 4. 2024, 10:45:09 „[Anonymizováno]“. Dle výpisu „[Anonymizováno]“ bylo prostřednictvím metody [Anonymizováno] [Anonymizováno] zasláno dne 2. 1. 2024 16:58:15 25 000 Kč, v 17:46:47 5 000 Kč a dne 3. 1. 2024 v 8:16:58 pak 10 000 Kč.

12. Dle oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 5. 4. 2024 žalobkyně měla zesplatnit pro opakované porušování smluvních podmínek úvěr žalovaného ke dni 5. 4. 2024 s tím, že dlužnou částku 93 630,11 Kč má zaplatit do tří dnů od doručení tohoto dopisu. Předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2024 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k zaplacení částky ve výši celkem 46 949,78 ze smlouvy o spotřebitelském úvěru do 7 dnů od odeslání této výzvy. Tato výzva byla odeslána dle podacího archu na adresu žalovaného Dělnická 258, 272 01 Kladno dne 25. 7. 2024.

13. Podle § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

14. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

16. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

17. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dál ejn „ZoSÚ“), posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 104 ZoSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

23. Ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu soud poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. března 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Ústavní soud již ve své dřívější judikatuře vyslovil, že zásad spravedlivého procesu (článek 36 odst. 1 Listiny) se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy, který, ač byl řádně a včas (ust. § 115 odst. 2 o. s. ř.) o jednání obecného soudu uvědoměn, toto jednání zmeškal, nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech, spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého zastoupení podle zákona a pravidel svého povolání odpovídá (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/2010).

24. Žalobkyně v rámci svého návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uplatnila vůči žalovanému nárok na zaplacení částky celkem 45 440 Kč s příslušenstvím opírající se o smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou v elektronické podobě prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Bylo tak na žalobkyni, aby nejen tvrdila (v žalobě či při ústním jednání), jak došlo k uzavření předmětné smlouvy mezi účastníky tvrzeného obsahu, ale aby tato tvrzení též prokázala. Současně bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že získala spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace od žalovaného – spotřebitele, tyto řádně ve spojení s informacemi dostupnými z databází vyhodnotila a neshledala důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Lze přisvědčit žalobkyni, že břemenu tvrzení v dotčeném návrhu na zahájení řízení ve vztahu k mechanismu uzavření smlouvy obecně dostála a předložila soudu prvního stupně důkazy k prokazování této skutečnosti. Současně se však vzdala svého práva osobní účasti (prostřednictvím zástupce) na ústním jednání dne 20. 11. 2024, k němuž byla řádně předvolána a kde po provedení dokazování listinnými důkazy vyvstala potřeba doplnění důkazních návrhů v tomto směru. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu mohou soudy nižších stupňů své rozhodnutí založit na závěru, že účastník přítomný při soudním jednání neunesl důkazní břemeno ve vztahu k určité tvrzené skutečnosti jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytly poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003 sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, ze dne 27. 7. 2005 sp. zn. 29 Odo 1069/2003). Takové poučení zahrnuje též informaci o procesních následcích, jež stihnou účastníka, jestliže svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní nesplní, tj. neunesení důkazního břemene a neúspěchu ve sporu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011 sp. zn. 30 Cdo 4240/2009). Poučovací povinnost ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. tak stíhá nalézací soud primárně ve vztahu k účastníku osobně přítomnému při jednání a není povinností vyzývat účastníka písemně předem (např. současně s předvoláním) nebo následně po jednání, pokud se ten účasti na ústním jednání vzdal, zejména při vědomí nesplnění své povinnosti určité rozhodné skutečnosti dokazovat, a za tímto účelem odročovat jednání. S ohledem na výše uvedené tak soud prvního stupně správně vycházel jen ze žalobkyní předložených důkazů do konání jednání a hodnotil důvodnost žalovaných nároků na jejich základě.

25. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro smlouvu o spotřebitelském úvěru obligatorní písemnou formu. Ta je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky, pokud umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). Podle článku 3 odst. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen nařízení eIDAS), jsou elektronickým podpisem data v elektronické podobě, která jsou schopna být připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena. Elektronickým podpisem (prostým) podle nařízení tak mohou být jakákoliv elektronická data připojená k datové zprávě s úmyslem jednající osoby podepsat datovou zprávu, např. PIN, heslo, fráze, tedy jakýkoliv digitální záznam připojený k podepisovanému dokumentu. Podle článku 25 odst. 1 nařízení eIDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Zákon č. 297/2016, o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, výslovně stanoví, že k jednání v soukromoprávním styku lze použít i prostý elektronický podpis (§ 7). K prostému elektronickému podpisu se v minulosti vyjádřila i Česká národní banka (viz odpověď České národní banky ze dne 21. 11. 2016 na kvalifikovaný dotaz, dostupná na svých webových stránkách www.cnb.cz „K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru - Česká národní banka (cnb.cz)“), která připouští použití i jiného než zaručeného elektronického podpisu při splnění zavedení mechanismů, které zajistí dostatečnou úroveň ověření identity jednající osoby, a dále že podpis spotřebitele i podpis poskytovatele musejí být dále vždy připojeny prokazatelně k takovému textu smlouvy, se kterým se spotřebitel seznámil a kterým projevil vůli být vázán. Podpis smlouvy pomocí sjednaného způsobu elektronického podpisu (např. pomocí SignPad nebo kódu) může být v tomto smyslu plnohodnotným elektronickým podpisem, pokud zároveň umožňuje ve smyslu § 562 o. z. zachycení obsahu jednání a identifikaci jednající osoby. Identifikace (určení) podepisující osoby přitom může být provedena jakýmkoliv způsobem.

26. V dané věci lze i po zopakování a doplnění dokazování důkazy předloženými před koncentrací řízení souhlasit se soudem prvního stupně, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně nedostatečně tvrdila a dokládala uzavření smlouvy o úvěru žalovaným za pomoci elektronických prostředků. Dle tvrzení žalobkyně ze žaloby měla být nabídka na uzavření předmětné smlouvy ze dne 2. 1. 2024 (stejně jako její dodatek s navýšením úvěrového limitu) učiněna vyplněním žádosti o poskytnutí „zápůjčky finančních prostředků“ a po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo k jejímu přijetí formou elektronické zprávy, jejíž součástí byl unikátní číselný kód potřebný k čerpání. Žalobkyně však žádnou nabídku žalovaného jako dlužníka na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, z níž by bylo patrné, že ji ve vztahu žalobkyni jako věřitelce či úvěrující učinil s obsahem obsaženým v žalobkyní předložené listině označené jako smlouva (a následně i jako dodatek o navýšení úvěrového limitu) a že šlo o právní jednání právě žalovaného. Citované listiny, označené jako smlouva o úvěru a její dodatek, neobsahují elektronický podpis žalovaného, který by umožnil jeho dostatečnou identifikaci ve vztahu k danému právnímu jednání, a ani z kontextu předložených listin není patrné, že by se s takovýmto textem smlouvy seznámil (zjevně vygenerován elektronicky převážně ve formulářové podobě) a že by projevil vůli být jím vázán. K akceptaci daného návrhu na uzavření smlouvy pak mělo dojít žalobkyní, kdy z listiny obsahující informaci o schválení úvěru s úvěrovým limitem 25 000 Kč není zjevné, na jaké konkrétní znění nabídky žalovaného přesně reaguje. Žalobkyně pak nijak nedokládala dojití této akceptace do sféry vlivu žalovaného, když tato akceptace například podle tvrzení žalobkyně měla obsahovat unikátní kód pro čerpání úvěru, ale ten v dokumentu jevícím se jako přijetí nabídky obsažen není. Žalobkyně tak neposkytla již ve fázi řízení před soudem prvního stupně záznamy o právních jednáních tvrzených smluvních strany v elektronické podobě, ze kterých by bylo možně nezaměnitelným způsobem identifikovat, že šlo o jednání právě žalovaného směřující k uzavření smlouvy tvrzeného obsahu. Na tom nemůže změnit v kontextu dalších předložených podkladů (zejm. výpisů z interních databází žalobkyně) nic ani skutečnost, že má žalobkyně k dispozici kopii dvou dokladů totožnosti žalovaného. Nezbývá tak než přisvědčit soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala nejen uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v písemné formě (není stíháno ve smyslu § 104 ZoSÚ neplatností), ale neprokázala vlastní uzavření smlouvy mezi danými konkrétními účastníky tvrzeného obsahu jako takové. S ohledem na správnost skutkových závěrů soudu prvního stupně v tomto směru pak nevznikla po zopakování a doplnění dokazování dříve předloženými důkazy potřeba poučovat žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. v odvolacím řízení a prolamovat následky koncentrace řízení. Nad rámec výše uvedeného lze ještě konstatovat, že žalobkyně netvrdila konkrétní skutečnosti o řádném prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet a kromě předložených údajů o přijatých a odeslaných platbách z účtu na jméno žalovaného v časovém rozsahu zhruba jednoho měsíce před tvrzeným poskytnutím úvěru ani takovéto prověření odpovídajícím způsobem nedokládala. V tomto směru by pak zřejmě (s ohledem na tvrzené předložení všech dostupných listin k úvěrovému případu) stíhala uvedenou smlouvu absolutní neplatnost ve smyslu § 87 ZoSÚ.

27. Odvolací soud naopak nesdílí závěr soudu prvního stupně stran toho, že z důkazů nevyplývá, že by žalobkyně zaslala částku 40 000 Kč právě žalovanému. Ze žalobkyní předložených potvrzení společnosti [právnická osoba], jejichž správnost nebyla nijak zpochybněna (i s ohledem na nečinnost žalovaného), vyplynulo, že žalobkyně prostřednictvím platební brány 3. osoby odeslala na bankoví účet č. [č. účtu] (též pod mezinárodním číslem [Anonymizováno] ve dnech 2. 1. 2024 a 3. 1. 2024 celkem 40 000 Kč. Dále doložila přístup k údajům z účtu prostřednictvím služby třetí osoby ([Anonymizováno]), k čemuž s ohledem na bankovní tajemství musí dát souhlas vlastník účtu, a to prostřednictvím své banky. Prostřednictvím této služby pak byl jako vlastník účtu [Anonymizováno] identifikován žalovaný. Odvolací soud tak po vysvětlení původu dříve předložených důkazů shledal, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 40 000 Kč, když vůči němu došlo k plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.), a vznikla mu povinnost toto obohacení žalobkyni vydat.

28. Zbývalo tedy posoudit otázku splatnosti předmětné dlužné částky 40 000 Kč, a to podle zásad ustanovení § 1958 o. z. V daném případě žalobkyně měla vyzvat oznámením o zesplatnění úvěru datovaným 5. 4. 2024 k zaplacení celkové částky 93 630,11 Kč ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto dopisu, avšak neprokázal jeho odeslání žalovanému. Odvolací soud proto vycházel při stanovení splatnosti daného bezdůvodného obohacení z předžalobní výzvy žalobkyně, resp. její právní zástupkyně, datované dne 12. 7. 2024 a prokazatelně odeslané na poslední žalobkyni známou adresu žalovaného dne 25. 7. 2024, kdy tato výzva došla do dispoziční sféry žalované (viz § 573 o.z.). Dluh pak měl být podle této výzvy být zaplacen do 1. 8. 2024, stal se splatným v této lhůtě a žalobkyni bylo možné přiznat též zákonný úrok z prodlení z této dlužné částky od 2. 8. 2024.

29. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výroku I. změnil tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.

30. Protože odvolací soud měnil meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl nově i o náhradě nákladů řízení vzniklých před tímto soudem, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vyšel při tom z ustálené judikatury Ústavního soudu, potvrzené i rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017), že úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství. Pro účely rozhodování o uvedeném poměru úspěchu a neúspěchu je nezbytné vycházet z toho, že ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (20. 11. 2024) činila předmět sporu částka 50 591,64 Kč a žalobkyně byla úspěšná v celkové částce 41 550,95 Kč (oboje včetně kapitalizovaného příslušenství. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 82 % předmětu řízení a neúspěšná z 18 %, náleží jí tak 64 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobkyně před soudem prvního stupně tvoří zaplacený soudní poplatek (1 818 Kč), náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby za převzetí zastoupení a sepis žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) ve výši 2 x 2 940 Kč a 1 x 1 470 Kč, paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 3 x 300. Celkem tak žalobkyni přísluší na základě výše uvedeného poměru náklady ve výši 6 443,50 Kč; tuto částku uložil odvolací soud žalovanému zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je přiznal v odvolacím řízení převážně úspěšné žalobkyni v rozsahu úspěchu 64 % (napaden celý rozsudek, předmět sporu činila ke dni vyhlášení odvolacího rozsudku částka 52 838,50 Kč Kč a žalobkyně byla úspěšná v celkové částce 43 493,10 Kč). Náklady žalobkyně v odvolacím řízení tvoří zaplacený soudní poplatek (2 272 Kč), náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby, a to za sepis odvolání a účast při jednání podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu ve výši 2 x 2 940 Kč, paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 2 x 300. Celkem tak žalobkyni přísluší na základě výše uvedeného poměru náklady ve výši 5 601,30 Kč; tuto částku uložil odvolací soud žalovanému zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení