23 C 132/2019-201

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Borisem Filemonem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [IČO], sídlem [adresa] zastoupeného advokátem JUDr. Ing. [jméno] [jméno], LL.M. sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] za účasti: ČR – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774 sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 namísto kterého jedná: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111 sídlem Rašínovo nábř. 390/42, 128 00 Praha – Nové Město adresou pro doručování Územní pracoviště Brno, Příkop 11, 602 00 Brno o žalobě dle části páté o.s.ř. proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Oddělení restitucí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] takto:

Výrok

I. Žaloba o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Oddělení restitucí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], se zamítá.

II. Žalobce je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit dalšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 3 247 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 27. 9. 2018, podanou původně v režimu zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, se žalobce domáhal zrušení dvou rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Sekce majetku státu, Oddělení restitucí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a [číslo jednací]. Usnesením Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 28. 11. 2019, č.j. Konf 16/2019-9, bylo rozhodnuto, že věc má být projednána soudem v občanském soudním řízení. Podáním ze dne 6. 3. 2020 žalobce k výzvě soudu upravil označení účastníků a žalobní petit v návaznosti na rozhodnutí kompetenčního senátu. Zdejší soud poté usnesením ze dne 23. 7. 2020, č.j. 23 C 132/2019-89, vyloučil část věci k samostatnému projednání, a předmětem řízení v této věci zůstal požadavek žalobce na nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Oddělení restitucí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále jen„ napadená rozhodnutí“), následujícím způsobem: Žalobci se jako oprávněné osobě vydávají pozemky parc. č. PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec] (u [obec]). Eventuálně se žalobci jako oprávněné osobě vydávají pozemky ve výměře odpovídající PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec] (u [obec]), které jsou označeny Státním pozemkovým úřadem, a to konkrétně označené pozemky v k.ú. [obec] vedené na [list vlastnictví].

2. Žalobce ve vztahu k napadeným rozhodnutím především uvedl, že se jako oprávněná osoba dle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ ZMV“) domáhal v režimu ZMV vydání svého historického majetku, který mu byl odebrán v důsledku majetkové křivdy v rozhodném období dle ZMV. Majetkovou křivdou mělo být odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, popř. vystavení žalobce politické nebo náboženské perzekuci anebo postupům porušujícím obecně uznávané principy demokratického právního státu nebo lidská práva a svobody, včetně odepření nebo neposkytnutí ochrany vlastnického práva nebo odmítnutí ukončení procesu rozhodování o majetkových nárocích před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci, nebo převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu. K odnětí věci bez náhrady došlo rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a na něj navazujícího dodatku ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Žalobce dále uvedl, že v k.ú. [obec] i [obec] nebylo dokončeno scelovací řízení, ze zákona jsou proto všechny pozemky v těchto k.ú. předmětem pozemkových úprav. Pokud nebylo možné určit, jaké pozemky žalobce obdržel jako náhradu za pozemky pojaté do scelování, pak měl správní orgán dožádat dle § 14 odst. 5 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách, ve spojení se ZMV Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj k označení pozemků odpovídajících výměrou a kvalitou neposkytnuté náhradě ve scelovacím řízení. O těchto náhradních pozemcích pak mělo být rozhodnuto v režimu ZMV. Na podporu této argumentace žalobce odkázal na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, odkázal taktéž na znění § 18 odst. 2 ZMV a v obecné rovině na výkladovou zásadu ex favore restitutionis.

3. Další účastník navrhnul zamítnutí žaloby, odkázal na dle jeho názoru správné odůvodnění napadených rozhodnutí a také na vyjádření správního orgánu dle § 250c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.). Další účastník dále zdůraznil, že ZMV umožňuje identifikovat nárokovaný majetek dle stavu v době spáchání majetkové křivdy, avšak správnímu orgánu se přes veškerou snahu nepodařilo zjistit, jaké pozemky odpovídají původním pozemkům žalobce. ZMV reflektuje skutečnost, že některé pozemky nelze oprávněným osobám vydat a pro takové případy stanoví paušální finanční náhradu. Dle názoru dalšího účastníka se jedná taktéž o projednávaný případ. Dále další účastník upozornil, že nelze navzájem směšovat řízení dle ZMV a o pozemkových úpravách dle zákona č. 139/2002 Sb.

4. Postupem dle § 250c odst. 2 o.s.ř. soud vyzval Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj, aby se v postavení správního orgánu vyjádřil k podané žalobě. Tento ve vyjádření ze dne 16. 4. 2020 odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí a zdůraznil, že žalobce využil svého práva nárokovat vydání původního majetku popsaného dle evidence PK. V takovém případě bylo na správním orgánu, aby identifikoval nemovitosti, které odpovídají původnímu majetku žalobce. To se však přes veškerou snahu a mnohé dotazy na archivy a jiné orgány nepodařilo. Zákonodárce při přípravě restitučních předpisů vždy předpokládal, že některé majetky nebude možné původním vlastníkům vydat a v případě církevních restitucí stanovil za nevydaný a nevydatelný majetek finanční náhradu. Správní orgán taktéž upozornil na rozdílnou povahu řízení o pozemkových úpravách a restitučního řízení, které nelze navzájem směšovat, a to ani za situace, kdy je v obou případech příslušným k projednání věci Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj. Správní orgán závěrem (přestože není účastníkem řízení) navrhnul zamítnutí žaloby.

5. Z potvrzení o totožnosti subjektů, vydaného [anonymizováno 7 slov], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ve spojení s potvrzením [anonymizováno 7 slov] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], vzal soud za prokázané, že žalobce je totožný s osobou označenou jako [anonymizována dvě slova] [příjmení] uvedenou v knihovní vložce [číslo] moravských zemských desek a součástí jeho majetkové podstaty byl ke dni 25. 2. 1948 také subjekt [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] [obec], který zanikl bez likvidace a žalobce se stal jeho nástupnickou právnickou osobou. Současně z výpisu z Rejstříku evidovaných právnických osob pro osobu žalobce soud zjistil, že jeho zřizovatelem je Církev římskokatolická.

6. Soud převzal dle § 250e odst. 2 o.s.ř. za svá skutková zjištění správního orgánu, podle kterých z výpisu z vložky [číslo] moravských zemských desek vyplývá, že zde byly zapsány mj. pozemky PK [číslo], PK [číslo] a PK [číslo] v k.ú. [obec] Tyto vznikly rozdělením pozemku PK [číslo] dle ohlašovacího listu [číslo] z roku 1937 (došlo [datum]) na pozemky PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] a PK [číslo]. Původním vlastníkem pozemků v knihovní vložce [číslo] byl subjekt [anonymizována dvě slova] [příjmení]. V roce 1922 bylo poznamenáno, že uvedené nemovitosti jsou zabrány státem dle zákona č. 215 Sb. z. a n. Dne [datum] bylo dle rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zaznamenáno, že uvedený majetek je předmětem revise dle zákona č. 142/1947 Sb. a Ministerstvo zemědělství zamýšlí uvedený majetek převzít. V roce 1959 byly předmětné pozemky odepsány do vložky [anonymizováno] pozemkové knihy (viz bod 11 odůvodnění).

7. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] má soud za prokázané, že se tímto rozhodnutím žalobci jako vlastníku velkostatku [obec] u [obec] propouští ze záboru a ponechává mj. pozemek [číslo] v k.ú. [obec] podle § 11 zákona č. 215 sb. z. a n. S ohledem na výměru pozemku uvedenou v rozhodnutí se jedná o pozemek PK [číslo] ještě před oddělením pozemků PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo].

8. Soud převzal za svá taktéž skutková zjištění správního orgánu (který v těchto případech vycházel bezprostředně z jednotlivých vyjádření a listin zaslaných Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm Znojmo, uvedeno na str. 3-5 rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]), podle kterých měly být pozemky PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] vyloučeny ze scelovacího řízení v k.ú. [obec], překatastrovány do k.ú. [obec] a zde jim bylo přiděleno označení PK [číslo], [číslo], [číslo]. Zde měly být také pojaty do scelovacího řízení. V rejstříku držeb a náhrad pro k.ú. [obec] však nebyly uvedeny. Náhrada při scelování měla být údajně přidělena při vyrovnání katastrální hranice, ale nebylo uvedeno žádné její parcelní číslo. Informace o přesném počátku a konci scelovacího řízení v k.ú. [obec] není na katastrálním pracovišti k dispozici (avšak dle dostupných listin probíhalo nejméně mezi rokem 1930 a 1940). Změna katastrální hranice mezi k.ú. [obec] a k.ú. [obec] byla provedena v roce 1942 a operát pro tuto změnu je v dokumentaci katastrálního pracoviště neúplný. Zmiňované parcely PK [číslo], [číslo] a [číslo] v k.ú. [obec] byly uvedeny v pozemnostním archu [číslo] – [anonymizována tři slova] [obec], tyto pozemky jsou však v listině přeškrtnuty a stav ke konci roku 1946 je již (výměrově) vykázán bez nich. U přeškrtnutých pozemků je uveden špatně čitelný výkaz změn, zřejmě se jedná o označení [číslo]. V pozemkové knize nebyly parcely PK [číslo], [číslo], [číslo] v k.ú. [obec] dohledány. Ohledně náhradních pozemků za pozemky PK [číslo], PK [číslo] a PK [číslo] a změny katastrální hranice správní orgán opakovaně žádal součinnost katastrálního úřadu, který však sdělil, že nelze zjistit, jaké pozemky byly v rámci scelovacího řízení poskytnuty jako náhrada.

9. Správní orgán provedl stejné šetření bez podstatného výsledku i ve Státním okresním archivu [obec], Státním okresním archivu [obec], Moravském zemském archivu v Brně i v Národním archivu v Praze. Moravský zemský archiv v Brně pouze sdělil, že v době změny katastrální hranice leželo k.ú. [obec] na území odstoupeném Německu a k.ú. [obec] na území Protektorátu Čechy a Morava, jednalo se tedy o změnu státní hranice. K dodatečnému dotazu soudu dožádané archivy žádné další podrobnosti nedoplnily, jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 23. 9. 2021.

10. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum], nečitelného č.j., založeného v kopii správního spisu ve složce Dokazovaní – původ vlastnictví, přechod na stát, soud vzal za prokázané, že bylo rozhodnuto dle § 4 zákona č. 142/1947 Sb. o zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým byly pozemky PK [číslo], PK [číslo] a PK [číslo] v k.ú. [obec] propuštěny ze záboru a ponechány vlastníkovi (viz bod 7 odůvodnění). Dále bylo rozhodnuto o vyvlastnění těchto nemovitostí. Rozhodnutí bylo adresováno [anonymizována čtyři slova] [obec] (viz bod 5 odůvodnění). Ze souvisejícího přehledu pozemkového majetku podrobeného revisi podle zákona č. 142/1947 Sb. v k.ú. [obec] ve věci velkostatku [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [obec] [obec] je patrné, že pozemky [číslo], [číslo], [číslo] byly zcela převzaty státem, neboť u všech uvedených je uvedena výměra přejímaného pozemku, ale není žádný zápis v položce výměry zbývající vlastníkovi.

11. Z výpisu z pozemkové knihy číslo knihovní vložky [anonymizováno] pro k.ú. [obec] je patrné, že parcely PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] byly vedeny v této knihovní vložce, byly odepsány z moravských zemských desek ve vložce [číslo] podle zápisu ze dne [datum] a potvrzení odboru zemědělského rady ONV ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ve spojení s usnesením lidového soudu civilního v Brně ze dne [datum], č.d. [číslo] zd., mj. na základě § 8 odst. 2 zákona č. 142/1947 Sb. a taktéž na základě stejných listin bylo vloženo vlastnické právo k uvedeným pozemkům ve prospěch Československého státu – Správy státních lesů. Odepsání z moravských zemských desek i vklad vlastnického práva státu bylo podáno [datum] (navazuje na bod 6 odůvodnění).

12. Podle § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal soud za své skutkové zjištění shodné tvrzení účastníků ohledně toho, že za majetek převedený na stát dle dokumentů uvedených v bodě 10 odůvodnění nebyla žalobci poskytnuta náhrada.

13. Soud taktéž převzal jako správné skutkové zjištění správního orgánu, že pozemky, které se aktuálně fyzicky nacházejí na místě původních pozemků PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] a které zde vznikly na základě scelovacího řízení, jsou vedeny nyní v k.ú. [obec] a jsou ve vlastnictví fyzických osob, právnických osob, [územní celek] a částečně i ve spoluvlastnictví státu. Stát však není výlučným vlastníkem žádné z těchto nemovitostí, vystupuje pouze u části z nich jako spoluvlastník.

14. Z výzvy k vydání zemědělských nemovitostí ze dne 16. 12. 2013, návrhu na zahájení správního řízení ze dne 23. 6. 2014 a oznámení o zahájení řízení ze dne 18. 8. 2014 má soud za prokázané, že žalobce nejdříve vyzval ČR – Státní pozemkový úřad k vydání mj. nemovitostí identifikovaných jako PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec]. Výzva byla doručena Státnímu pozemkovému úřadu dne 17. 12. 2013. Jelikož povinná osoba překročila lhůtu 6 měsíců k uzavření dohody, podal žalobce návrh na zahájení správního řízení a toto bylo zahájeno dne 8. 7. 2014. Z uvedených listin je patrné, že žalobce všechny své nároky uplatňoval výslovně v režimu ZMV.

15. Z výzvy k seznámení s podklady pro rozhodnutí soud zjistil, že správní orgán umožnil žalobci seznámit se s podklady pro rozhodnutí a obsahem spisu.

16. Z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], má soud za prokázané, že správní orgán zamítl návrh žalobce na vydání zemědělských nemovitostí označených jako PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec], odpovídajících po změně katastrální hranice nemovitostem PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec] a u kterých nelze identifikovat, jakým pozemkům odpovídají dle současného katastru nemovitostí. Správní orgán své rozhodnutí odůvodnil především tím, že původní pozemky žalobce byly pojaty do scelovacího řízení v k.ú. [obec], avšak nepodařilo se dohledat, jaké pozemky obdržel žalobce jako náhradu ve scelovacím řízení. Současně však byly vedeny i v k.ú. [obec] a pod touto evidencí převzaty do vlastnictví státu. Mnoho podstatných skutečností týkajících se vlastnictví pozemků, jejich převodu mezi katastrálními územími a začlenění do jednotlivých scelovacích řízení se bohužel nepodařilo přes veškerou snahu zjistit. Nelze proto stanovit, jaké pozemky dle současného operátu odpovídají původním pozemkům žalobce. Jelikož správní orgán zjistil skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět, rozhodl o zamítnutí návrhu. Z důvodu neznalosti současných pozemků také správní orgán nebyl schopen formulovat výrok v podobě vydává se/nevydává se pozemek označený dle současné evidence.

17. Proti výše uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém uvedl obdobné námitky jako v samotné žalobě. Odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Sekce majetku státu, Oddělení restitucí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Odvolací správní orgán zrekapituloval průběh správního řízení, odvolací námitky žalobce a dospěl k závěru, že tyto nejsou důvodné. Následně se již žalobce bránil žalobou podanou ke zdejšímu soudu.

18. Soud neprováděl dokazování navrženým dotazem na Státní pozemkový úřad ve Znojmě ohledně případných náhradních pozemků v odpovídající výměře a jakosti, neboť s ohledem na právní posouzení věci (nemožnost směšovat řízení dle ZMV a řízení dle zákona č. č. 139/2002 Sb.) by reakce na uvedený dotaz neměla pro rozhodnutí soudu žádný vliv (viz bod 46 a násl. odůvodnění).

19. Na podkladu provedených důkazů, nesporných skutečností či skutkových zjištění správního orgánu, která vzal soud za svá, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce je právnickou osobou zřízenou Církví římskokatolickou, je totožnou osobou se subjektem [anonymizována dvě slova] [příjmení] a nástupcem subjektu [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] [obec], který byl již ke dni 25. 2. 1948 součástí jeho majetkové podstaty (viz bod 5 odůvodnění).

20. Žalobce vyzval dle ZMV ČR – Státní pozemkový úřad k vydání zemědělských nemovitostí, a to mj. nemovitostí označených ve stavu dle PK jako parcely PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec] dne 17. 12. 2013, a jelikož nedošlo k uzavření dohody, podal dne 8. 7. 2014 návrh na zahájení správního řízení o vydání zemědělských nemovitostí. Následně správní orgán po seznámení účastníků s podklady zamítl návrh žalobce na vydání nemovitostí a odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto (viz body 16 a 17 odůvodnění).

21. Ohledně vlastnictví nárokovaných pozemků a majetkové křivdy zdejší soud uzavírá, že pozemky PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec] byly zapsány ve vložce [číslo] moravských zemských desek s vlastníkem [anonymizována dvě slova] [příjmení] (totožná osoba se žalobcem). Původně byly součástí pozemku PK [číslo], v této podobě byly v roce 1922 zabrány státem a rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] propuštěny ze záboru a vráceny žalobci. Následně byly z pozemku PK [číslo] vyděleny pozemky PK [číslo], PK [číslo] a PK [číslo] (viz body 6 a 7 odůvodnění) a poté se majetková stopa pozemků komplikuje.

22. Dle dostupných informací měly být údajně pozemky PK [číslo], PK [číslo] a PK [číslo] překatastrovány do k.ú. [obec] jako pozemky PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] a zde pojaty do scelovacího řízení. Tuto skutečnost však nelze s jistotou prokázat, neboť v rejstříku držeb a náhrad pro k.ú. [obec] nebyly uvedeny. Údajně za ně měla být poskytnuta náhrada při vyrovnání katastrální hranice mezi k.ú. [obec] a k.ú. [obec], tuto skutečnost však také nelze prokázat, žádné parcelní číslo poskytnutých pozemků uvedeno není. Ke změně katastrální hranice došlo v období 2. světové války, kdy se současně jednalo o změnu hranice mezi odstoupeným územím a územím Protektorátu Čechy a Morava. Dokumentace týkající se této změny je značně neúplná. Pozemky PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] nebyly zaknihovány do pozemkových knih a v pozemnostním archu [číslo] pro vlastníka [anonymizována tři slova] [obec] byly vedeny zřejmě do roku 1946. Ke konci roku 1946 je již pozemnostní arch vykázán bez těchto pozemků, pozemky byly v listině přeškrtnuty a u jejich přeškrtnutí je špatně čitelný údaj obsahující zřejmě rok 1946 (viz bod 8 odůvodnění). V tomto bodě se evidence pozemků pod označením PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] vytrácí.

23. Nad rámec výše uvedeného však bylo nadále právně jednáno i s pozemky pod označením PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec]. Na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne ze dne [datum], nečitelného č.j., bylo rozhodnuto dle § 4 zákona č. 142/1947 Sb. o zrušení rozhodnutí o propuštění pozemků ze záboru a současně též o vyvlastnění těchto pozemků, tyto byly následně zcela převzaty státem bez jakékoliv náhrady (viz body 10 a 12 odůvodnění). Konečně v roce 1959 byly pozemky odepsány z vložky [číslo] moravských zemských desek a zapsány do pozemkové knihy do knihovní vložky [číslo] pro k.ú. [obec] s vlastnickým právem ve prospěch státu (viz body 6 a 11 odůvodnění). Vlastnická stopa i takto označených pozemků se však následně ztrácí, neboť dle sdělení katastrálního úřadu (ze kterého vycházel správní orgán a zdejší soud zjištění správního orgánu přebírá) byly původní parcely PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v rámci scelovacího řízení překryty jinými pozemky a nyní se nacházejí v k.ú. [obec] ve vlastnictví fyzických osob, právnických osob, [územní celek] a částečně i ve spoluvlastnictví státu (viz bod 13 odůvodnění).

24. Podle § 2 písm. a) ZMV je původním majetkem registrovaných církví a náboženských společností mj. věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty, včetně spoluvlastnických podílů a součástí a příslušenství věcí, které byly alespoň část rozhodného období ve vlastnictví nebo které příslušely právnickým osobám zřízeným nebo založeným jako součásti registrovaných církví a náboženských společností.

25. Podle § 3 písm. b) ZMV je oprávněnou osobou právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti, za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

26. Podle § 5 písm. a) ZMV je skutečností, v jejímž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, mj. odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy.

27. Podle § 9 odst. 1 ZMV oprávněná osoba písemně vyzve povinnou osobu k vydání zemědělské nemovitosti do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak její nárok zanikne. Ve výzvě oprávněná osoba označí zemědělskou nemovitost a uvede právní důvod nároku na její vydání podle tohoto zákona; k určení zemědělské nemovitosti postačí, je-li označena podle stavu v době, kdy se stala předmětem majetkové křivdy.

28. Podle odst. 6 citovaného ustanovení nedojde-li mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou k uzavření dohody o vydání zemědělské nemovitosti, rozhodne na základě návrhu oprávněné osoby o vydání zemědělské nemovitosti pozemkový úřad; návrh lze podat do 6 měsíců po uplynutí lhůty podle odstavce 2.

29. Podle § 11 odst. 7 ZMV je-li podle údajů získaných z katastru nemovitostí vlastníkem nemovité věci jiná osoba než stát, nebo podle těchto údajů nelze vlastníka věci zjistit, vyrozumí o tom nepříslušná osoba bez zbytečného odkladu písemně oprávněnou osobu a zároveň jí výzvu vrátí. Oprávněná osoba může v tomto případě uplatnit nárok na vydání nemovité věci u soudu, a to ve lhůtě 3 let ode dne, kdy jí bylo doručeno písemné vyrozumění od nepříslušné osoby podle věty první, jinak její nárok zanikne. Není-li jako vlastník zemědělské nemovitosti v katastru nemovitostí zapsána žádná osoba, je žalovaným Pozemkový fond České republiky.

30. Podle § 15 odst. 1 ZMV registrovaná církev a náboženská společnost uvedená v odstavci 2 (dále jen„ dotčená církev a náboženská společnost“), která neodmítne uzavřít se státem smlouvu o vypořádání podle § 16, obdrží paušální finanční náhradu (dále jen„ finanční náhrada“).

31. Podle odst. 2 písm. g) cit. ustanovení výše finanční náhrady pro jednotlivou dotčenou církev a náboženskou společnost činí v případě Církve římskokatolické 47 200 000 000 Kč.

32. Podle § 16 odst. 1 ZMV o majetkovém vyrovnání uzavře stát s každou dotčenou církví a náboženskou společností smlouvu o vypořádání. Na smlouvu o vypořádání podle tohoto zákona se použijí ustanovení občanského zákoníku, s výjimkou ustanovení o neplatnosti a odporovatelnosti právních úkonů, ustanovení o změně v osobě dlužníka nebo věřitele, nejde-li o právní nástupnictví, a dále s výjimkou ustanovení o zániku závazku bez uspokojení věřitele, zejména ustanovení o odstoupení od smlouvy, ustanovení o výpovědi a ustanovení o nemožnosti plnění. Ohledně vyplacení finanční náhrady má stát postavení dlužníka a dotčená církev a náboženská společnost postavení věřitele. Proti pohledávce na finanční náhradu nebo splátce finanční náhrady není přípustné započtení, ani výkon rozhodnutí nebo exekuce.

33. Podle odst. 2 písm. a) cit. ustanovení je vedle náležitostí podle odstavce 1 součástí smlouvy o vypořádání výslovné ujednání o tom, že uzavřením smlouvy o vypořádání jsou veškeré nároky dotčené církve a náboženské společnosti za původní majetek registrovaných církví a náboženských společností, jenž se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, který se podle tohoto zákona nevydává, vypořádány s tím, že vydávání věcí podle tohoto zákona není tímto ujednáním dotčeno.

34. Podle § 18 odst. 4 ZMV při aplikaci tohoto zákona musí být šetřen jeho účel, kterým je zmírnění majetkových křivd způsobených registrovaným církvím a náboženským společnostem v rozhodném období. Orgány veřejné moci poskytnou oprávněným osobám součinnost zejména tím, že jim bez zbytečného odkladu bezplatně poskytnou výpisy a opisy z evidence a jiné podklady, které mohou přispět k objasnění jejich nároků.

35. Podle odst. 5 cit. ustanovení je-li to třeba k prověření nároku oprávněné osoby, poskytne příslušný katastrální úřad oprávněné osobě, povinné osobě nebo nepříslušné osobě bezplatně příslušné údaje z katastru nemovitostí a v případě potřeby vyhotoví identifikaci parcel nebo jiný dokument, z něhož bude vyplývat, do které z dnešních parcel nemovitá věc, která je předmětem nároku, nebo její část zasahuje.

36. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, Ministerstvo zemědělství zruší rozhodnutí o propuštění půdy ze záboru podle § 11, věty druhé záborového zákona a o ponechání zabrané půdy podle § 20 přídělového zákona, pokud na ně dopadá ustanovení § 1 odst. 1 písm. a), shledá-li při revisi, že nebyly splněny zákonné podmínky pro propuštění nebo ponechání půdy. Z těchže důvodů zruší rozhodnutí o majetkových souborech uvedených v § 1 odst. 1 písm. c), pokud jejich výměra přesahuje výměru podle § 2 záborového zákona. V opačném případě propuštění nebo ponechání potvrdí.

37. Podle § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen s.ř.), je-li v souladu s požadavky § 3 zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne.

38. Po právní stránce se soud na prvním místě zabýval vlastnictvím nárokovaných pozemků v rozhodném období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990. Jak soud uvedl již výše, pozemek PK [číslo], z něhož byly následně odděleny pozemky PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec], byl zapsán ve vlastnictví žalobce ([anonymizována dvě slova] [příjmení] je totožný subjekt jako žalobce), v roce 1937 byl propuštěn ze záboru a vrácen zpět do užívání žalobci. Potud je situace jasná a v řízení řádně prokázána. Jestliže je následně evidence a majetková stopa těchto pozemků přinejmenším neprůkazná, pak soud zdůrazňuje, že převedení do k.ú. [obec], údajné poskytnutí náhrady v rámci scelovacího řízení a vyškrtnutí pozemků z pozemnostního archu [číslo] probíhalo v atmosféře druhé světové války a v době zásadních majetkových změn (odstoupení pohraničí, zřízení Protektorátu Čechy a Morava, následná změna státní hranice v roce 1942, obnova státních hranic po skončení války). Je zcela pochopitelné, že v této situaci mohlo docházet k omylům a chybným či nepřesným zápisům, navíc se část této dokumentace nedochovala a není v současné době k dispozici. Tento nedostatek lze však jen obtížně klást za vinu žalobci.

39. Zdejší soud proto považuje za podstatnou především tu skutečnost, že stát [datum] rozhodoval dle zákona č. 142/1947 Sb. o vyvlastnění pozemků PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec] (viz body 10 a 23 odůvodnění). Zrušením rozhodnutí o propuštění půdy ze záboru dle § 4 odst. 2 zákona č. 142/1947 Sb. a vyvlastněním těchto pozemků dal stát jasně najevo, že dle jeho názoru pozemky evidované jako PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec] k okamžiku rozhodnutí existují a stát má v úmyslu s nimi nakládat. Současně soud dospěl k závěru, že v době rozhodování dle zákona č. 142/1947 Sb. byl vlastníkem pozemků evidovaných jako PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec] žalobce, který byl jednak stále zapsán jako vlastník ve vložce [číslo] moravských zemských desek (zde byly pozemky odepsány až v roce 1959) a současně rozhodnutí o vyvlastnění bylo adresováno [anonymizována čtyři slova] [obec] a toto bylo součástí majetkové podstaty žalobce.

40. Pokud tedy stát v dubnu 1948 považoval žalobce za vlastníka pozemků PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec] a směřoval vůči němu kroky v rámci vyvlastnění, zdejší soud v souladu se zásadou ex favore restitutionis zastává pro restituenta nejpříznivější výklad takové situace v tom smyslu, že i přes nejasnosti týkající se údajného převedení pozemků do k.ú. [obec] a údajného poskytnutí náhradních pozemků v rámci scelovacího řízení, byl žalobce alespoň po část rozhodného období vlastníkem pozemků evidovaných jako PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec] a jedná se tak o původní majetek dle § 2 písm. a) ZMV.

41. S výše uvedeným bezprostředně souvisí závěr soudu o tom, že odnětím pozemků evidovaných jako PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] bez náhrady postupem dle zákona č. 142/1947 Sb. došlo k naplnění skutečnosti vedoucí k majetkové křivdě dle § 5 písm. a) ZMV, kdy rozhodnutí bylo vydáno v rozhodném období, konkrétně dne [datum] (viz body 10 a 39 odůvodnění).

42. Žalobce je oprávněnou osobou dle § 3 písm. b) ZMV, neboť se jedná o právnickou osobu zřízenou jako součást registrované církve (v tomto případě Církve římskokatolické) a současně utrpěl v rozhodném období majetkovou křivdu v důsledku skutečností dle § 5 ZMV (viz body 5 a 19 odůvodnění).

43. K postavení ČR – Státního pozemkového úřadu jako povinné osoby soud odkazuje přiměřeně na ust. § 11 ZMV. Jakkoliv toto ustanovení neřeší přímo situaci, kdy nebylo možné určit samotnou nemovitou věc, ale pouze jejího vlastníka, lze analogicky vycházet z § 11 odst. 7 ZMV ve spojení s nepřímou novelizací ZMV provedenou § 22 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu. ČR – SPÚ, vystupující namísto Pozemkového fondu ČR, nevrátil výzvu k vydání nemovitostí zpět žalobci, lze tedy uzavřít, že sám sebe považoval za povinnou osobu. Obdobně s ČR – SPÚ jako s povinnou osobou jednaly po celou dobu správní orgány a žádný z účastníků proti uvedenému postupu ničeho nenamítal. Pokud navíc ZMV předpokládá, že v případě neuvedení žádného vlastníka v katastru nemovitostí je možné, aby se oprávněná osoba domáhala vydání zemědělské nemovitosti u soudu proti ČR – SPÚ, pak soud považuje za logické, že ve správním řízení o vydání zemědělské nemovitosti (když k vrácení výzvy nedošlo) bude v tomto případě jako povinná osoba vystupovat analogicky právě ČR – SPÚ.

44. Současně soud dospěl k závěru, že žalobce uplatnil své nároky včas, když výzvu k vydání nemovitostí doručil povinné osobě ve lhůtě dle § 9 odst. 1 ZMV (12 měsíců ode dne nabytí účinnosti ZMV) a jelikož nedošlo k uzavření dohody ve lhůtě 6 měsíců od doručení výzvy (konec lhůty 17. 6. 2014), podal žalobce ve lhůtě dle § 9 odst. 6 ZMV návrh na zahájení správního řízení (viz body 16, 17 a 20 odůvodnění).

45. Požadované pozemky PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec] však žalobci nelze vydat. Jak vyplývá z bodů 22 a násl. odůvodnění, v určitém časovém okamžiku nastala situace, kdy reálně existující pozemky byly zřejmě evidovány pod dvojím označením v různých k.ú. a v obou případech jejich vlastnická stopa mizí. Pod evidencí jako PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec] bylo rozhodnuto o vyvlastnění pozemků, jejich další osud je však neznámý, neboť fyzická poloha těchto pozemků byla evidenčně překryta jinými parcelami z jiného k.ú. a v současné době jsou tyto pozemky ve vlastnictví zcela jiných osob. Pod evidencí jako PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] v k.ú. [obec] měly být pojaty do scelovacího řízení, avšak ani přes veškerou snahu se nepodařilo dohledat, jaké pozemky byly ve scelovacím řízení poskytnuty žalobci jako náhrada. Jakkoliv tuto situaci žalobce nijak nezavinil, pokud nelze objektivně určit, jaké pozemky dle evidence v KN odpovídají původnímu majetku žalobce, pak neexistují pozemky, o kterých by bylo možné v režimu ZMV rozhodnout.

46. Následně se soud zabýval eventuálním petitem na vydání pozemků v odpovídající výměře a jakosti. Zde soud především uvádí, že je nutné důsledně rozlišovat řízení o vydání nemovitostí dle § 9 odst. 6 ZMV a řízení o stanovení pozemků, na které může mít nárok účastník scelovacího řízení, který neobdržel náhradu za pozemky pojaté do scelování, a které by výměrou odpovídaly neposkytnuté náhradě. Bez ohledu na skutečnost, že v obou řízeních rozhoduje Státní pozemkový úřad (byť v každém případě jiné oddělení či pracoviště), každé z řízení se řídí vlastní právní úpravou a správní orgán je především vázán návrhem, který žalobce učinil. Pokud se tedy žalobce domáhal vydání konkrétních nemovitostí dle ZMV, tak tím také vymezil„ mantinely“ správního řízení, ve kterých správní orgán mohl jeho žádost posuzovat.

47. Výše uvedená dualita ještě nabyla na významu v rámci soudního řízení. Ve fázi správního řízení by snad bylo možné namítat, že v obou případech rozhoduje tentýž správní orgán a bylo by snad možné očekávat jeho rozhodnutí o obou otázkách. V rámci soudního řízení však byla věc předložena kompetenčnímu senátu, který při stanovení závěru o příslušnosti civilních soudů vycházel z předpokladu, že uplatněnými nároky jsou nároky na vydání nemovitostí dle ZMV. Takový závěr by ovšem nešel dále akceptovat v situaci, kdy by snad zdejší soud měl rozhodovat o tom, jaké pozemky náleží namísto původních pozemků pojatých do scelovacího řízení.

48. Z uvedených důvodů proto soud zamítl taktéž eventuální petit na vydání pozemků, které by odpovídaly kvalitou a výměrou původnímu majetku žalobce. Nejedná se přitom ani o postup dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 18 odst. 5 ZMV. Zmíněné ustanovení míří na situace, kdy je možné bez pochybností určit, jaké nemovitosti odpovídají původnímu majetku oprávněné osoby, a oprávněná osoba touto informací pouze nedisponuje. Eventuálním petitem se však žalobce domáhal určení pozemků v situaci, kdy taková informace objektivně není známa, nejsou žádné doklady, které by umožňovaly určit, zda a jaké pozemky osoba obdržela jako náhradu v rámci scelovacího řízení a je nezbytné o této otázce nově rozhodnout. Takový postup již přesahuje možnosti řízení dle ZMV.

49. K oběma uplatněným petitům soud dále uvádí, že restituční předpisy představují velmi specifickou oblast právního řádu a tuto zvláštní povahu musejí mít na paměti také správní orgány i soudy při rozhodování o restitučních nárocích. Podstatou restitučního zákonodárství a navazujících rozhodnutí je snaha společnosti vypořádat se s historickými křivdami totalitního režimu a v tomto směru je zcela legitimní, že se zákonodárce snaží nastavit pro účastníky restitučních řízení maximálně vstřícné podmínky. V rámci církevních restitucí jsou konkrétními projevy tohoto postupu např. ustanovení § 14 odst. 2, § 18 odst. 3, 4, 5 ZMV. Současně jakékoliv rozhodování v režimu ZMV je nutné vést v duchu zásady ex favore restitutionis.

50. Na druhou stranu zákonodárce při koncipování restitučních předpisů vždy předpokládal, že bude existovat určitá část majetku, který nebude možné z objektivních důvodů vydat původním vlastníkům. V případě církevních restitucí jsou takovými důvody především výlukové důvody dle § 8 ZMV. Jakkoliv se tento výčet může jevit taxativním, je nutné zdůraznit, že jsou to především soudy, jejichž úkolem je s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem daného případu hledat spravedlivé řešení odpovídající právní úpravě. Nelze totiž očekávat, že by zákonodárce při formulaci právního předpisu byl schopen postihnout všechny myslitelné eventuality, jaké mohou následně v praxi vyvstat. Zdejší soud nepochybuje, že v obecné rovině by jakékoliv rozšiřování výlukových důvodů soudní judikaturou v neprospěch restituenta bylo nežádoucí. Pokud však zákonodárce výslovně připustil možnost určitou část původního majetku restituentům nevydat, pak zdejší soud dospěl k závěru, že v mimořádných a odůvodněných případech je možné takto postupovat i nad rámec případů uvedených v § 8 ZMV. Soud přihlédl taktéž ke skutečnosti, že v zásadě obdobný výlukový důvod je uveden v § 11 odst. 1 písm. f) zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Je tedy evidentní, že zákonodárce alespoň v rámci restitučního zákonodárství obecně předpokládal, že u některých historických pozemků nebude možné z objektivních důvodů provést jejich identifikaci v současném katastrálním operátu.

51. Právě o takový mimořádný případ se jedná v této věci. Soudu není známo, že by snad kdekoliv jinde v republice byla v rámci soudního řízení dle ZMV řešena obdobná situace, kdy nebylo možné určit, které pozemky odpovídají pozemkům dle evidence PK, ve které byly nároky uplatněny. Pokud účastníci uvedli, že snad obdobná věc již měla být některým správním orgánem řešena, pak se stále jedná o případy zcela mimořádné, jejichž četnost se počítá v nízkých jednotkách na celém území České republiky. V tomto smyslu proto v žádném případě nelze požadovat, aby takováto situace byla řešena výslovně v textu restitučního předpisu, ale je povinností obecných soudů nalézt spravedlivé řešení, které bude v maximální míře vyvažovat zájmy všech dotčených osob.

52. Soud dále uvádí, že volba způsobu vypořádání restitučních nároků, u nichž není možné vydání původního majetku restituentovi, je především politickým rozhodnutím zákonodárce. Zdejšímu soudu proto nepřísluší takové rozhodnutí přezkoumávat, hodnotit či zvolený postup modifikovat. Opačný přístup by naopak bylo možné považovat za závažné narušení dělby moci mezi zákonodárnou a soudní moc ve státě.

53. Aniž by zdejší soud měl v úmyslu jakkoliv znevažovat či relativizovat křivdy (a nikoliv pouze křivdy majetkové), které žalobce v období totality utrpěl, dospěl soud k závěru, že v této věci není možné žalobci jeho původní majetek vydat. Proto bude na místě zmírnit majetkovou křivdu žalobce stejným způsobem jako i v jiných případech, kdy není navrácení původního majetku možné. Stát se zavázal dle § 15 odst. 2 ZMV vyplatit Římskokatolické církvi (jejíž součástí je i žalobce) částku 47,2 mld. Kč. Součástí této částky je taktéž náhrada za veškeré nevydané a nevydatelné pozemky, mezi které náleží i předmětné pozemky z tohoto řízení. Dle názoru soudu je takovéto vyrovnání plně dostačující.

54. V neposlední řadě i v samotném § 1 ZMV se uvádí, že tento zákon slouží ke zmírnění pouze některých majetkových křivd. Je tedy evidentní, že i sám zákonodárce si byl vědom skutečnosti, že napravit beze zbytku všechny křivdy způsobené totalitním režimem nebude možné.

55. Žalobcem uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1580/2000 a z něj vycházející 22 Cdo 548/2003 na posuzovanou věc nedopadají. Oba tyto rozsudky ukládají povinnost zabývat se v řízení dle zákona č. 229/1991 Sb. celým průběhem přídělového řízení a netrvat výhradně na požadavku předložení přídělové listiny. Jak soud vyložil již výše v bodech 46 a násl. odůvodnění, toto soudní řízení navazuje na řízení dle ZMV a probíhá v jeho intencích, nikoliv v intencích zákona č. 229/1991 Sb. Závěry Nejvyššího soudu tudíž nelze na projednávaný spor aplikovat.

56. Zdejší soud ani nijak nerozporuje závěry Ústavního soudu o nároku na stanovení náhradních pozemků v žalobcem zmíněném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 34/97, publikovaném pod [číslo] Sb. Opět je však nutné zdůraznit, že nárok na stanovení náhradních pozemků nelze zaměňovat s návrhem na vydání pozemků dle ZMV a o každém z nich je nezbytné vést samostatné řízení. Správní orgán pak v řízení o návrhu dle ZMV nebyl oprávněn o náhradních pozemcích rozhodnout.

57. Pokud žalobce odkazuje na první zvýrazněnou pasáž rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1390/2002, pak tento řeší situaci, kdy na základě nedokončeného scelovacího řízení jsou u jedné nemovité věci zapsáni dva nebo více vlastníků a nejde současně o spoluvlastnictví. Takováto situace však v projednávané věci vůbec nenastala. Další citované pasáže se pak opětovně dotýkají řízení o náhradě za pozemky pojaté do scelovacího řízení. V této části proto soud opětovně odkazuje na vzájemnou odlišnost obou řízení popsanou již výše.

58. Závěrem k účasti [anonymizována čtyři slova] v řízení soud uvádí, že primárně vycházel z účastenství dle § 250a odst. 1 o.s.ř. [anonymizována čtyři slova] byla jako účastník řízení uvedena již v návrhu na zahájení správního řízení ze strany žalobce, správní orgány obou stupňů ji výslovně uváděly jako účastníka správního řízení, a to i v situaci, kdy rozhodovaly již výhradně o shodném rozsahu nárokovaných pozemků, jako jsou předmětem tohoto soudního řízení. S ohledem na zákonné vymezení účastenství v takovém řízení [anonymizována čtyři slova] účastníkem správního řízení být neměla a nemohla. Poté co byl žalobce usnesením ze dne 4. 2. 2020, č.j. 23 C 132/2019-66, vyzván, aby řádně označil účastníky řízení, tak uvedl jako účastníka mj. [anonymizována čtyři slova]. V zásadě až z provedeného dokazování s jistotou vyplynulo, že [anonymizována čtyři slova] účastníkem správního ani soudního řízení být neměla. V tomto ohledu soud odkazuje na komentářovou literaturu k § 250a odst. 2 o.s.ř., dle které v takovém případě soud pouze fakticky rozhodne o ukončení účasti takové osoby. O tom soud nevydává rozhodnutí ani nerozhoduje o nákladech takové osoby – viz (JIRSA, Jaromír aj. § 250a In: Jirsa, Jaromír Občanský soudní řád, 3. část: Soudcovský komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer.). Oznámení o faktickém ukončení účasti na řízení bude [anonymizována čtyři slova] zasláno po doručení tohoto rozhodnutí.

59. Zdejší soud konstatuje, že ze všech výše uvedených důvodů má za to, že správní orgán rozhodl správně, když návrh žalobce postupem dle § 51 odst. 3 s.ř. zamítl s odůvodněním, že nelze určit pozemky odpovídající původnímu majetku žalobce. Podanou žalobu je na místě zamítnout dle § 250i o.s.ř. ze stejných důvodů taktéž.

60. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve sporu. Žalobce nebyl ve sporu úspěšný a je tak povinen dalšímu účastníkovi nahradit účelně vynaložené náklady řízení. Tyto sestávají z paušální náhrady dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za 7 úkonů právní služby (vyjádření ze dne 28. 8. 2020, příprava na účast na jednání soudu a účast na jednání soudu dne 16. 2. 2021, vyjádření k odvolání, vyjádření ze dne 16. 11. 2021, příprava na účast na jednání soudu a účast na jednání soudu dne 22. 3. 2022). Za každý z úkonů právní služby náleží účastníkovi č. 1 částka 300 Kč, celkem tedy 2 100 Kč. Dalšímu účastníkovi náleží cestovní náhrady za cestu k soudu a zpět dne 16. 2. 2021. Pověřená pracovnice se souhlasem soudu využila osobní automobil s kombinovanou spotřebou benzinu 4,9 l /100 km. Vzdálenost mezi soudem a sídlem oblastního odboru účastníka v Prostějově je 61 km, pro cestu k soudu a zpět se tedy jedná o 122 km. Spotřeba pro celou cestu k soudu a zpět byla 5,98 l. Průměrná cena benzínu v roce 2021 činí 27,80 Kč a sazba paušální náhrady 4,40 Kč/km. Cestovné k soudu a zpět dne 16. 2. 2021 tak činí 703,04 Kč (166,24 Kč benzín a 536,80 Kč náhrada) a polovina z této částky 351,52 Kč. Soud přiznal pouze polovinu cestovného, protože pověřená pracovnice se téhož dne zúčastnila dvou jednání zdejšího soudu. Uvedený postup je v souladu s názorem Ústavního soudu, vyjádřeným např. v nálezu ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 462/07, podle něhož je v rozporu s právem na spravedlivý proces, jestliže soud nepřizná žádnou náhradu nákladů zastoupení s odůvodněním, že účastníku již byly náklady uhrazeny v jiném řízení. Takový postup je podle názoru Ústavního soudu vykročením z mezí, v nichž lze vykonávat státní moc (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), neboť jde o argument v zákoně neobsažený a neočekávatelný z hlediska předchozího postupu soudu. Dalšímu účastníkovi náleží taktéž cestovní náhrady za cestu k soudu a zpět dne 22. 3. 2022. Pověřená pracovnice se souhlasem soudu opět využila osobní automobil s kombinovanou spotřebou benzinu 4,9 l /100 km. Vzdálenost mezi soudem a sídlem oblastního odboru účastníka v Prostějově je 61 km, pro cestu k soudu a zpět se tedy jedná o 122 km. Spotřeba pro celou cestu k soudu a zpět byla 5,98 l. Průměrná cena benzínu v roce 2022 činí 37,10 Kč a sazba paušální náhrady 4,70 Kč/km. Cestovné k soudu a zpět tak činí 795,26 Kč (221,86 Kč benzín a 573,40 Kč náhrada). Náklady dalšího účastníka tak celkem činí 3 246,78 Kč, po zaokrouhlení 3 247 Kč.

Poučení