23 C 132/2020-321

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně] c) [právnická osoba] zahraniční osoba registrovaná pod [číslo] sídlem [adresa], [země] všichni zastoupeni advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] za níž jedná [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 17 475 077,11 Kč s příslušenstvím, zaplacení 4 098 703,46 Kč s příslušenstvím, zaplacení 2 653,77 EUR s příslušenstvím a zaplacení 4 274 EUR s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci a) částku 34 969 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00% ročně z této částky od 13. 5. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba žalobce a) ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 17 440 108,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 5. 2020 do zaplacení.

III. Zamítá se žaloba žalobce b) na zaplacení 4 098 703,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 5. 2020 do zaplacení, a dále na zaplacení 2 653,77 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 5. 2020 do zaplacení.

IV. Zamítá se žaloba žalobce c) na zaplacení 4 274 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 5. 2020 do zaplacení.

V. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalobce c) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou domáhají nároků, které souvisejí s trestním stíháním, které bylo vedeno na základě usnesení z 30.8.2013 proti žalobci a) [celé jméno žalobce] pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu provedením zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle §256 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku. Žalobce a) se v souvislosti s tímto trestním řízením domáhá škody ve výši 62 077,11 Kč jakožto nákladů, které vynaložil na svoji obhajobu, tj. na odstranění nezákonného rozhodnutí, dále se žalobce a) domáhá částky 17 413 000 Kč jako ušlého zisku, který mu v důsledku předmětného trestního stíhání vznikl; v tomto směru žalobce a) poukazuje na to, že je jediným společníkem a jednatelem společností vystupujících jako žalobci b) a c), a že tyto v důsledku zabavení majetku či finančních prostředků nemohly vykonávat svoji podnikatelskou činnost, a proto žalobci a) jakožto společníku těchto společností vznikl právě ušlý zisk. Žalobce b) se podanou žalobou domáhá náhrady škody za zboží, které mu bylo zabaveno 31.8.2012 v souvislosti s domovními prohlídkami, a které mu bylo navráceno až 4.4.2017. Konkrétně se domáhá částky 4 045 472 Kč, která sestává ze škody ve výši 3 945 750 Kč za zboží, které bylo znehodnoceno v důsledku plynutí času a které nebylo možno již tržně efektivně prodat, dále z částky 89 582 Kč, která sestává ze škody, jež vznikla tím, že žalobce nemohl vyřídit reklamace k zabavenému zboží, tedy marně uplynula reklamační lhůta, a toto zboží tak zůstalo nefunkční pro nemožnost vyřídit tuto reklamaci, a dále se domáhá jakožto složky této škody částky ve výši 10 140 Kč jakožto hodnoty zboží, které bylo spotřebováno. Žalobce b) se potom jakožto dalších nároků domáhá částky 53 231,46 Kč, což je škoda, která žalobci vznikla v důsledku zabavení finanční částky ve výši 1 152 000 Kč, a dále škody ve výši 2 653,77 EUR, která žalobci b) vznikla zabavením finanční částky 60 630 EUR v hotovosti, když k oběma zabavením došlo dne 31.8.2012 v souvislosti s domovními prohlídkami a finance byly vráceny až 9.3.2017. Žalobce tuto škodu vyčísluje jakožto inflaci. Žalobce c) se domáhá náhrady škody ve výši 21 762,50 EUR, rovněž jakožto škody vzniklé v důsledku obstavení finančních prostředků, v tomto případě vedených na účtech tohoto žalobce c), když k obstavení došlo 31.8.2012 ve vztahu k částce 78 189,90 EUR, a 9.1.2015 ve vztahu k částce 716 202,86 EUR, obě finanční částky pak byly vráceny 9.8.2017. Podáním ze dne 29.3.2021 pak žalobci rozvedli svoji argumentaci k uplatněným škodním nárokům a žalobce c) vzal svůj nárok co do částky 17 488,50 EUR zpět z důvodu chybného vyčíslení, tedy tento nárok žalobce c) nárokuje ve výši 4 274 EUR. Soud proto řízení usnesením ze dne 28.7.2021 co do nároku žalobce c) ve výši 17 488,50 EUR částečně zastavil. Žalobkyně se pak k žalobě ještě vyjádřila replikou z 29.3.2021, ve které se vyjadřovala zejména k existenci odpovědnostního titulu, když uváděla, že v projednávaném případě o trestný čin vůbec nešlo, a to od počátku vydání usnesení o zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením z 30.8.2013, resp. poté z 20.8.2015 a v té době již byla platná a účinná nová vyhláška, která předmětné zboží již nekvalifikovala jakožto vojenský materiál. Jeho dovoz tedy nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu. Tato nová vyhláška nabyla účinnosti 30.6.2012, tedy více než rok předtím, než bylo zahájeno trestní stíhání. Žalobci tak dovozují, že trestní stíhání bylo zahájeno zcela evidentně v rozporu se zákonem, když již v době jeho zahájení předmětné skutky trestnými činy nebyly. Rovněž pak žalobci namítají, že i k jednotlivým domovním prohlídkám došlo v době účinnosti nové vyhlášky v červenci a srpnu roku 2012, tedy rovněž v době, kdy již předmětné zboží nebylo právní úpravou nové vyhlášky kvalifikováno jakožto vojenský materiál. Z tohoto důvodu považují žalobci domovní prohlídky i zabavení finančních prostředků za nezákonné. Podáním ze dne 19. 8. 2021 pak žalobce reagoval na poučení soudu dle § 118a o.s.ř., kterého se mu doslalo na jednání konaném dne 27. 7. 2021 (popsáno níže).

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 27.1.2021, kde rekapituluje průběh naříkaného řízení a dospívá k závěru, že ve věci není dán odpovědnostní titul, když zejména nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaná s odkazem na §12 odškodňovacího zákona uvádí, že trestní stíhání žalobce a) bylo ukončeno usnesením o zastavení trestního stíhání vydaným dle §172 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, a to z důvodu, že došlo v důsledku legislativní změny a dvojího možného výkladu prováděcí vyhlášky k zák. č. 38/94 Sb. ve vztahu k definici vojenského materiálu k tomu, že nakládání s materiálem, pro které byl žalobce a) stíhán, již nepodléhalo úpravě vojenského materiálu, tedy žalovaná dovozuje, že trestní stíhání žalobce a) bylo zastaveno pouze v důsledku toho, že pozdější právní úprava předmětné zboží vyňala z vojenského materiálu, a proto je tato úprava pro žalobce a) jakožto podezřelého příznivější, a jelikož retroaktivita ku prospěchu podezřelého je přípustná, bylo trestní stíhání zastaveno. Žalovaná tak s odkazem právě na §12 odškodňovacího zákona má za to, že žalobci a) právo na náhradu škody nevzniklo. Žalovaná se poté vyjadřuje k jednotlivým úkonům právní služby, které by bylo v rámci nároku na náhradu škody ve formě obhajného možno uznat, a dále k těm, které nadále rozporuje. Pokud jde o náhradu ušlého zisku žalobce a), pak tento považuje za neprokázaný. Pokud jde o žalobce b), tak pokud jde o nárok na náhradu škody za zničené, znehodnocené či spotřebované zboží žalovaná uvádí, že nebylo vydáno žádné rozhodnutí, které by splňovalo atributy nezákonného rozhodnutí, ani nenastal postup, který by byl možno hodnotit jakožto nesprávný úřední postup, tedy absentuje odpovědnostní titul. Žalovaná proto tento nárok rovněž neodškodnila. Pokud jde o zbývající nároky žalobce b) na náhradu škody tvořenou inflací za zabavené finanční prostředky v hotovosti jakož i pokud jde o nárok žalobce c) na náhradu škody tvořené inflací za obstavené finanční prostředky na účtech, pak žalovaná uvádí, že vlivem inflace skutečná škoda podle občanského zákoníku nevzniká, a proto uzavírá, že žalobcům v tomto směru škoda nevznikla, a tyto nároky rovněž neodškodnila.

3. Strany učinily nesporným, že žalobci uplatnili žalobou uplatněné nároky předběžně u žalované dne 12. 11. 2019.

4. Mezi stranami byl nesporným tento průběh trestního řízení vedeného Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, SKPV, expoziturou [obec] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], posléze pak v důsledku reorganizace Policie ČR Národní centrálou proti organizovanému zločinu SKPV, expoziturou [obec] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo]. Dne 26. 10. 2011 byly policejním orgánem Celní správa ČR, Generální ředitelství cel, Oddělení Celní protidrogová jednotka, Expozitura [obec] zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu pro podezření ze spáchání trestného činu provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, 2 písm. c), e) trestního zákoníku. Dne 29. 8. 2012 byly Okresním soudem ve [obec] vydány příkazy k domovní prohlídce pod č.j. 0Nt 588/2012-32, 0Nt 588/2012-34, 0Nt 588/2012-36, 0 Nt 588/2012-38 a 0Nt 588/2012, na jejichž základě byla dne 31. 8. 2012 provedena domovní prohlídka bytu [číslo] v prvním nadzemním patře v bytovém domě [adresa], v ulici [ulice], [obec], včetně prostor k uvedenému bytu náležejících, domovní prohlídka rodinného domu na adrese [adresa žalobkyně], domovní prohlídka rodinného domu na adrese [adresa], prohlídka jiných prostor a pozemků – garáže na adrese [ulice], [obec] a prohlídka motorového vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Při těchto prohlídkách byla vydána řada věcí jakožto věcí důležitých pro trestní řízení, přičemž veškeré tyto věci byly řádně zapsány do protokolu o provedení domovní prohlídky, resp. do protokolu o provedení prohlídky jiných prostor. V rámci domovní prohlídky dne 31. 8. 2012 byly zajištěny peněžní prostředky ve výši 1 152 000 Kč a 60 630 EUR, o nichž manželka žalobce a) prohlásila, že se jedná o peníze společnosti [právnická osoba] (tedy žalobce b)). Na základě príkazu Okresnej prokuratúry [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] ze dne 31. 8. 2012 byly zajištěny peněžní prostředky žalobce c) vedené na účtu této společnosti u [právnická osoba], pobočka [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova]. Usnesením ÚOOZ, služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 30. 8. 2013, čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a) - pana [celé jméno žalobce], a to pro trestný čin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit jakožto jediný majitel a jediný jednatel společnosti [právnická osoba], [IČO] a jako jediný majitel a jednatel společnosti [právnická osoba], [IČO]. Obviněný podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, která byla zamítnuta usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec], [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 10. 10. 2013, čj. [číslo jednací]. Proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně byla ministrem spravedlnosti podána stížnost pro porušení zákona, o které rozhodl Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 12. 4. 2016, čj. [číslo jednací] tak, že pravomocným usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec], [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 10. 10. 2013 sp. zn. [spisová značka] byl porušen zákon v neprospěch obviněného [celé jméno žalobce], a napadené usnesení zrušil. Současně bylo přikázáno státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v [obec], aby v potřebném rozsahu věc znovu projednal a rozhodl. Tento pak usnesením ze dne 3. 8. 2016 sp. zn. [spisová značka] stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 8. 2013 jako nedůvodnou zamítl. Usnesením ÚOOZ, služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 20. 8. 2015, čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] bylo podle § 160 odst. 1, odst. 5 trestního řádu zahájeno trestní stíhání pana [celé jméno žalobce], a to pro další skutky, v nichž byl spatřován zvlášť závažný zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a pro přečin nedovolené ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, která byla zamítnuta usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v [obec], pobočka ve [obec], ze dne 9. 10. 2015 č.j. [číslo jednací]. Usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] ze dne 5. 12. 2016, čj. [číslo jednací], pak bylo trestní stíhání [celé jméno žalobce] pro trestný čin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu. Usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci dne 13. 12. 2016. Usnesením rady Policie ČR, NCOZ SKPV, expozitura [obec] ze dne 19. 12. 2016 [číslo jednací] bylo podle § 80 odst. 1 věty druhé tr. řádu rozhodnuto o vrácení věcí ve výroku tohoto usnesení uvedených společnosti [právnická osoba], neboť těchto věcí již není k dalšímu řízení potřeba, nepřichází v úvahu jejich propadnutí nebo zabrání, výše specifikované věci jsou majetkem společnosti [právnická osoba], přičemž o jejím právu na tyto věci není pochyb. Proti tomuto usnesení byla oprávněnou osobou [právnická osoba] podána stížnost, o které bylo rozhodnuto usnesením rady Policie ČR, NCOZ SKPV, expozitura [obec] ze dne 27. 2. 2017 [číslo jednací] tak, že byla výroková část napadeného rozhodnutí zrušena a nově bylo rozhodnuto o vydání ve výrokové části specifikovaných věcí (položky pod pořadovým číslem 1 – 124) společnosti [právnická osoba], neboť těchto věcí již není k dalšímu řízení potřeba, nepřichází v úvahu jejich propadnutí nebo zabrání, výše specifikované věci jsou majetkem společnosti [právnická osoba], přičemž o jejím právu na tyto věci není pochyb. Usnesení o vrácení věcí dle § 80 odst. 1 věty druhé tr. řádu nabylo právní moci dne 14. 3. 2017, k faktickému vrácení věcí pak došlo dne 4. 4. 2017, přičemž o tomto úkonu byl sepsán protokol.

5. Z výše citovaného policejního spisu dále soud zjistil, že dne 28. 12. 2016 byla podána na žalobce a) obžaloba pro přečin nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1 tr.z. a dále, že usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne 6. 1. 2017, č.j. [číslo jednací] byl ve věci tohoto trestního stíhání věc postoupena do přestupkového řízení s tím, že nejde o trestný čin, ale mohlo by se jednat o jiný správní delikt.

6. Z protokolu o vrácení věci sepsaného Národní centrálou proti organizovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 4. 4. 2017, [číslo jednací] soud zjistil, že k zajištění movitých věcí označených pod pořadovým číslem 1 až 122 a 124, jakož i k zajištění finanční hotovosti pod pořadovým číslem 123, došlo v rámci přípravného řízení, a to úkony Policie České republiky, které byly realizovány v trestním řízení vedeném právě Policií České republiky, Národní centrálou proti organizovanému zločinu, SKPV, expozitura [obec], pod [číslo jednací] Tyto závěry pak dále potvrzuje protokol o vydání věci sepsaný Policií České republiky 10. 10. 2019, dále protokol o odnětí věci sepsaný Policií České republiky 5. 9. 2012, dále příkaz k domovní prohlídce bytového domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec] z 29. 8. 2021 a protokol o provedení této domovní prohlídky z 31. 8. 2012, dále příkaz k domovní prohlídce z 29. 8. 2021, který se týkal jiných prostor a pozemku, konkrétně garáže bez čísla popisného na adrese [obec], ulice [ulice] a protokol o provedení této domovní prohlídky z 31. 8. 2012, a dále příkaz k domovní prohlídce domu v ulici [ulice a číslo], [územní celek] z 29. 8. 2021, jakož i protokol o realizaci této domovní prohlídky z 31. 8. 2012. Dále pak tyto závěry potvrzuje i nařízení k zadržení zásilky z 27. 7. 2021 vydané Krajským státním zastupitelstvím v [obec], protokol o provedení zadržení zásilky z 30. 7. 2021, souhlas k otevření této zásilky vydané Okresním soudem ve [obec] z 3. 8. 2012 a dále i protokol o provedeném otevření zásilky ze 14. 8. 2012. Všechny tyto listiny potvrzují, že k zajištění těchto movitých věcí došlo v rámci přípravného řízení, a to právě úkony Policie České republiky, nebo z jejího podnětu.

7. Pokud jde o realizace domovních prohlídek, pak soud zjistil, že Okresní soud ve [obec] vydal dne 29. 8. 2012 příkaz k domovní prohlídce, kterým nařídil domovní prohlídku bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] ve [obec] a z protokolu o provedení domovní prohlídky 31. 8. 2012 pod č. j. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] soud zjistil, že tato domovní prohlídka byla v tomto bytě realizována, příkaz k domovní prohlídce byl předán žalobci a) a jeho manželce a součástí protokolu je soupis věcí, které byly dobrovolně vydány. Protokol je podepsán osobami, které prohlídku provedli, žalobcem a) a jeho manželkou [jméno] [příjmení] a dále nezúčastněnou osobou. Dále soud zjistil, že Okresní soud ve [obec] vydal dne 29. 8. 2012 příkaz k domovní prohlídce, kterým nařídil domovní prohlídku rodinného domu [číslo] v ulici [ulice] ve [obec] a z protokolu o provedení této domovní prohlídky z 31. 8. 2012, č. j. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] soud zjistil, že tato domovní prohlídka byla realizována u rodičů žalobce a), žalobce a) byl této domovní prohlídce přítomen, byl mu předán příkaz k provedení domovní prohlídky, v protokole je sepsán seznam zajištěných věcí a protokol je podepsány osobami, které se podílejí na realizaci domovní prohlídky, a dále nezúčastněnou osobu a žalobcem a). Dále z příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků u Okresního soudu ve [obec] ze dne 29. 8. 2012 soud zjistil, že byla soudem nařízena prohlídka jiných prostor, konkrétně garáže bez čísla popisného v ulici [ulice], [obec] a z protokolu o realizaci této prohlídky jiných prostor a pozemků z 31. 8. 2012, č. j. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] soud zjistil, že tato prohlídka byla realizována za účasti žalobce a) a že v rámci ní žalobce a) vydal v protokole specifikované movité věci. Protokol je podepsán zasahujícími policisty, nezúčastněnou osobou a žalobcem a).

8. Pokud jde o odnětí věcí pod pořadovým číslem 1 až 3 a 4 až 6 uvedených v protokole o vydání věci ze dne 4. 4. 2017, pak soud ohledně těchto zjistil, že tyto byly odebrány policí České republiky dne 10. 10. 2012 - pokud jde o položky 1-3, a předtím dne 5. 9. 2012 - pokud jde o položky 4 až 6, o čem jsou sepsány protokoly o vydání odnětí věci č. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]. K vydání věcí došlo ze strany Celního úřadu [obec] a oddělení [anonymizováno] Generálního ředitelství cel. Dále soud zjistil, že se jednalo o věci, které byly z rozhodnutí ve věci dočasného skladu Celního úřadu [obec] z 20. 7. 2012 právě v držbě celních orgánů a zajištěny poté byly následně Policií České republiky právě na základě těchto protokolů o vydání, respektive odnětí věcí. I k zajištění těchto movitých věcí tak došlo v rámci přípravného řízení, a to právě úkony Policie České republiky, nebo z jejího podnětu.

9. Pokud jde o zajištění zboží pod položku 94 až 122 dle označení v protokole o vydání ze dne 4. 4. 2017, tak soud zjistil, z podnětu k vydání příkazu Policie ČR z 27. 7. 2012 adresovaného Krajskému státnímu zastupitelství v [obec], že policie žádá o vydání příkazu k zajištění předmětné zásilky obsahující toto zboží, a z nařízení k zadržení zásilky Krajského státního zastupitelství v [obec] pobočka ve [obec] 27. 7. 2012, že státní zastupitelství nařídilo předmětnou zásilku zadržet. V protokolu o provedeném zadržení zásilky z 30. 7. 2012 pak soud zjistil, že Policie České republiky předmětnou zásilku zadržela, dále soud zjistil, že Okresní soud ve [obec] dal souhlas k otevření této zásilky dne 3. 8. 2012, což se podává za tohoto souhlasu [číslo jednací] [anonymizována tři slova] [rok]. Z protokolu z 14. 8. 2012, pod [číslo jednací] [anonymizováno] [ústavní nález] soud zjistil, že tohoto dne byla otevřena zásilka, o čem je sepsán protokol obsahující řádnou specifikaci zboží, které se v zásilce nacházelo a tento protokol je podepsán osobami, které se tohoto účastnili, přičemž je připojena rozsáhlá fotodokumentace zajištěného zboží. I k zajištění těchto movitých věcí tak došlo v rámci přípravného řízení, a to právě úkony Policie České republiky, nebo z jejího podnětu.

10. Z faktury vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] soud zjistil, že právní zástupce žalobce a) vyúčtoval za zastupování v předmětném trestním řízení částku 62 077,11 Kč a z potvrzení o provedení tuzemské platby soud zjistil, že žalobce a) právnímu zástupci tuto částku uhradil dne 16. 1. 2018 11. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje se skutkovými zjištěními popsanými výše, a proto soud pouze ve stručnosti uvádí základní skutková zjištění. Soud zejména zjistil průběh trestního řízení, tak jak je tento výše popsán. V rámci tohoto došlo dne 30. 8. 2013 k vydání usnesení, na základě kterého byl žalobce a) stíhán pro zločin dle § 265 odst. 1, 2 písm. d) t.z. a toto trestní stíhání vůči žalobci a) bylo rozšířeno usnesením z 20. 8. 2015 Trestní stíhání pak bylo ukončeno usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec] z 5. 12. 2016, kterým bylo trestní stíhání žalobce a) zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. b) t.ř. Soud dále zjistil, že žalobce a) vynaložil náklady na právní služby ve výši 62 077,11 Kč a mezi stranami bylo nesporným, že byly realizovány úkony právní služby, tak jak tyto specifikuje žalobce a) v podané žalobě. Soud neučinil konkrétní skutková zjištění, která by se týkala nároku žalobce a) na náhradu ušlého zisku. Pokud jde o nároky žalobce b), mezi stranami nebylo sporu o tom, že tomuto byla zajištěna částka ve výši 1 152 000 Kč, a dále částka 60 630 EUR, přičemž k zajištění došlo 31. 8. 2012 a k navrácení 9. 3. 2017. Pokud jde o žalobce c), pak mezi stranami nebylo sporu o tom, že k tomuto byly zajištěny dne 31. 8. 2012 až do 9. 8. 2017 finanční prostředky ve výši 78 189,90 EUR. Nicméně soud v řízení neučinil žádná skutková zjištění o tom, jaká konkrétní škoda či ušlý zisk žalobci b) či c) zajištěním těchto finančních prostředků vznikly. Soud dále učinil skutková zjištění v tom směru, že žalobci b) byly v rámci trestního řízení zajištěny movité věci, které byly vráceny žalobci b) na základě protokolu ze dne 4. 4. 2017, přičemž soud má za zjištěné, že věci pod pořadovým číslem 1 až 3 byly zajištěny dne 10. 10. 2012, věci pod položkou 4 až 6 dne 5. 9. 2012, věci pod položkou 9 až 93 a 123 a 124 byly zajištěny dne 31. 8. 2012 a věci pod položkou č. 94 až 122 byly zajištěny zadržením zásilky 27. 7. 2012. S odkazem na výše uvedené pak má soud za zjištěné, že po stránce formální proběhlo, jak vydání, respektive odnětí věcí, tak zajištění zásilky, její otevření, tak domovní prohlídka na základě příkazu soudu a při dodržení práv dotčených osob.

12. Z provedených důkazů soud zjistil skutkový stav umožňující rozhodnout o věci způsobem uvedeným níže.

13. Soud zamítl návrh na provedení důkazu znaleckými posudky na určení výše ušlého zisku žalobce a) v důsledku jeho nezákonného trestního stíhání; dále soud zamítl návrh na vypracování znaleckého posudku na určení výše škody, která vznikla zadržením financí žalobci b) a c); a dále soud zamítl návrh na provedení znaleckého posudku na stanovení míry znehodnocení věcí, které byly odňaty žalobci b). Všechny tyto důkazní návrhy zamítl soud z důvodu, že žalobci nedoplnili relevantní skutková tvrzení k tomu, jaký konkrétní ušlý zisk žalobci a) ušel, respektive jaká škoda žalobcům b) a c) vznikla zadržením financí, respektive jaká konkrétní škoda ve smyslu majetkového úbytku nastala u žalobce b) v důsledku zajištění předmětných věcí. Provedení důkazu znaleckými posudky tak nebylo možno realizovat, neboť nebyla jaká skutková tvrzení tímto prokazovat. Ze stejného důvodu pak soud zamítl návrh na účastnický výslech žalobce a) a jeho manželky [jméno] [příjmení], neboť žalobci nedoplnili skutková tvrzení, která by bylo možno těmito důkazy provádět. Toto se týká rovněž skutečností ohledně ušlého zisku na straně žalobce a) i žalobců b) a c). Respektive pokud jde o účastnický výslech žalobce a), i ohledně znehodnocení věcí, které byly odňaty žalobci b).

14. Soud ve věci blíže nehodnotil listinné důkazy, které se týkaly nabytí věcí, které byly u žalobce b) zajištěny, konkrétně faktury od jednotlivých dodavatelů, na základě kterých žalobce b) nebo žalobce c) /některé věci měl kupovat původně tento žalobce/ tyto věci kupovali, a to z důvodu, že žalobci nedoplnili skutková tvrzení ke vzniku škody a její výši, tedy k tomu, aby těmito důkazy mohlo být prokazováno, zda škoda ve vztahu ke každému konkrétnímu zboží je prokazatelnou či nikoliv. Soud dále duplicitně nehodnotil listiny týkající se průběhu trestního řízení, když obsah trestního spisu byl mezi stranami nesporným. Soud dále nehodnotil důkazy týkající se internetových nabídek na prodej raketových motorků [příjmení] či světlic, neboť žalobce nesplnil povinnost tvrzení ohledně existence odpovědnostního titulu, tedy nebylo třeba se zabývat tvrzenou výší vzniklé škody. Ze stejného důvodu pak soud nehodnotil i odborné vyjádření z oboru„ Kriminalistika“ z 1. 4. 2014, založené na čísle 3469 trestního spisu, neboť ve vztahu k těmto zajištěným věcem, konkrétně raketový motorkům a signálním světlicím, nebyla ze strany žalobců doplněna skutková tvrzení ohledně existence odpovědnostního titulu. Ze stejného důvodu poté soud nehodnotil ani listiny týkající se prodloužené doby expirace tohoto zboží, které založil k důkazu žalobce. Jako pro řízení nerelevantní dále soud nehodnotil společný vojenský seznam Evropské unie přijatý radou dne 19. 3. 2007, ani potvrzení z Ruské federace či Běloruské republiky, resp. od společnosti tamního dodavatele, neboť závěr o tom, zda předmětné zboží bylo ve smyslu relevantních právních předpisů vojenským materiálem či nikoli je závěrem právním a tento si soud učinil na základě právních předpisů sám. Pro neunesení břemene tvrzení žalobce a) ke vzniku ušlého zisku na jeho straně pak soud nehodnotil ani protokol o jeho výslechu, ze kterého se měl podávat jeho čistý příjem pouze ve výši 8 000 Kč měsíčně. Soud dále nehodnotil daňová přiznání společnosti [právnická osoba] ani [právnická osoba] neboť tato nebyla relevantní pro závěr o tom, zda žalobci a) vznikl ušlý zisk, když tento nesplnil k tomuto povinnost tvrzení. Navíc tyto listiny pro prokázání této skutečnosti neslouží, neboť se jedná o subjekty zcela jiné. Soud dále nehodnotil jednotlivé listiny založené za účelem prokázání realizace úkonů právní služby, u nichž se žalobce a) domáhá odškodnění ve formě nákladů na obhajobu, neboť realizace úkonů jako takových nebyla mezi stranami spornou a soud mohl v tomto směru vyjít z vyjádření žalované z 27. 1. 2021, tedy nebylo třeba prokazovat, zda úkony byly realizovány, pouze soud přistoupil k jejich právnímu hodnocení. Soud dále nehodnotil fakturu číslo 2012 vystavenou žalobcem c) žalobci b), neboť otázku vlastnictví zajištěných věcí bylo možno učinit z protokolu o vydání věcí ze dne 4. 4. 2017. Soud dále nehodnotil obsah technického průkazu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], neboť nedospěl k závěru, že by k žalobci náležel nárok na náhradu cestovného jeho právního zástupce. Soud dále nehodnotil ani aktuální ceník žalobce b) založený žalovanou, neboť ve věci nároku žalobce b) na škodu způsobenou znehodnocením věci dospěl soud k závěru o absenci odpovědnostního titulu, a rovněž o nesplnění povinnosti tvrzení ohledně vzniku samotné škody, tedy nebylo nutné hodnotit tento důkaz z toho hlediska, zda žalobce b) tvrzené zboží nadále prodává a za jakou cenu. Soud dále nehodnotil přípis [anonymizováno] ze dne 4.2.2015, neboť žalobce c) nedotvrdil okolnosti vzniku škody zajištěním jeho financí, tedy důkaz byl nadbytečným.

15. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Ust. § 265 odst. 1. tr.z. (provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence) stanoví, že kdo bez povolení nebo licence provede zahraniční obchod s vojenským materiálem, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti; dle odst. 2 písm. d) pak odnětím svobody na tři léta až deset let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. Podle § 5 odst. 3 zák. č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem seznam vojenského materiálu podle předcházejících odstavců (pozn. odst. 1 a 2 tohoto ust.) stanoví prováděcí předpis na základě Společného seznamu vojenského materiálu Evropské unie. Podle vyhl. č. 332/2009 Sb., ust. § 1 seznam vojenského materiálu podle § 5 odst. 3 zákona je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce; dle položky SVMe 15 přílohy 1 je vojenským materiálem„ Zobrazovací zařízení, zařízení pro protiopatření, speciálně konstruované součásti, příslušenství a služby“, konkrétně dle písm. c) zařízení k zesilování obrazu; dále dle pozn. 1 bodu b), c) položka SVMe 15 zahrnuje tyto speciálně konstruované součásti: b) zesilovače obrazu (jiné než první generace), c) mikrokanálkové destičky; dle pozn. 2 se pak položka SVMe 15 nevztahuje na„ zesilovače obrazu první generace“ nebo na vybavení speciálně konstruované pro osazení„ zesilovači obrazu první generace“, byť byly speciálně konstruovány nebo přizpůsobeny pro vojenské použití. Vyhláška byla účinná od 1. 10. 2009 do 30. 6. 2012. Podle vyhl. č. 210/2012 Sb., ust. § 2 seznam vojenského materiálu stanoví příloha č. 1 k této vyhlášce; podle položky SVMe 15 přílohy 1 je vojenským materiálem„ Zobrazovací vybavení nebo vybavení pro ochranu proti průzkumu, konstruované speciálně pro vojenské účely a speciálně pro ně určené součásti a příslušenství“, konkrétně dle písm. c) zesilovače jasu obrazu; dále dle pozn. 2 se bod SVMe 15 nevztahuje na "zesilovače jasu obrazu první generace" nebo na vybavení speciálně určené pro osazení "zesilovače jasu obrazu první generace“. Tato vyhláška nabyla účinnosti dne 30. 6. 2012 a je stále platná a účinná. Úprava zajištění věci pro důkazní účely v rámci trestního řízení je zakotvena v § 78 a násl. t.ř.; úprava zadržení a otevření zásilek, jejich záměna a sledování v rámci trestního řízení je zakotvena v § 78 a násl. t.ř. a úprava domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků, vstup do obydlí, jiných prostor a pozemků je zakotvena v § 82 a násl. t.ř.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobci svůj nárok u žalované předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Žalovaná toto učinila nesporným ve vyjádření k žalobě ze dne 27.1 2021, pouze namítla, že nároky žalobců b) a c) na škodu tvořenou inflací nebyly vyčísleny, podstata nároků však uplatněna byla, tedy absence přesného vyčíslení tohoto nároku závěru soudu o splnění podmínky předběžného uplatnění pro podání žaloby nebrání (za situace kdy žalovaná na tento nárok odmítá plnit a zcela jej neuznává).

17. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

18. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě bylo trestní stíhání zahájeno ve vztahu k žalobci a) usnesením ÚOOZ, služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 30. 8. 2013, čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], a to pro trestný čin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit jakožto jediný majitel a jediný jednatel společnosti [právnická osoba], [IČO] a jako jediný majitel a jednatel společnosti [právnická osoba], [IČO]. Dále pak usnesením ÚOOZ, služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 20. 8. 2015, čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] bylo podle § 160 odst. 1, odst. 5 trestního řádu zahájeno trestní stíhání pana [celé jméno žalobce], a to pro další skutky, v nichž byl spatřován zvlášť závažný zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a navíc pro přečin nedovolené ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku.

19. Žalobce a) se touto žalobou domáhá nároků z titulu vydání nezákonného rozhodnutí, konkrétně usnesení ze dne 30.8.2013 a ze dne 20.8.2015, jimiž bylo zahájeno, resp. rozšířeno jeho trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle §265 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku. Takto zahájené, resp. rozšířené trestní stíhání pro podezření ze spáchání tohoto trestného činu neskončilo pravomocným odsouzením, neboť usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec], pobočka ve [obec] z 5.12.2016 č.j. [číslo jednací] bylo trestní stíhání žalobce a) pro tento trestný čin specifikovaný v §265 odst. 1,2 písm. d) trestního zákoníku zastaveno, a to podle §172 odst. 1 písm. b) trestního řádu. Je tak naplněna podmínka existence odpovědnostního titulu ve formě nezákonného rozhodnutí ve vztahu k žalobci a), kterým jsou obě výše citovaná usnesení o zahájení trestního stíhání, tj. usnesení z 30.8.2013 i usnesení z 20.8.2015, toto druhé usnesení pak v části rozšíření trestního stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu dle §265 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku.

20. Pro úplnost soud dodává, že trestní stíhání zahájené proti žalobci a) ve smyslu §279 odst. 1 trestního zákoníku, které bylo zahájeno až usnesením z 20.8.2015 není předmětem tohoto řízení, nicméně z provedeného dokazování se podává, že i toto bylo nakonec odklizeno postoupením věci do přestupku rozhodnutím Okresního soudu ve [obec] ze dne 6.1.2017.

21. Soud se proto dále zabýval námitkou strany žalované, že žalobcům nepřísluší právo na náhradu škody s odkazem na §12 OdpŠk, neboť trestní stíhání proti žalobci a) bylo zastaveno pouze z důvodu, že skutek, který dle dřívější právní úpravy trestním činem byl, dle nové právní úpravy trestním činem není, tedy že trestní stíhání bylo zastaveno pouze z důvodu retroaktivity, která ve prospěch podezřelého přípustnou je. Soud v tomto směru uzavírá, že není na místě postupovat podle §12 odškodňovacího zákona, neboť v tomto směru je třeba vyjít z toho, že definice vojenského materiálu ve smyslu §5 odst. 3 zákona o zahraničním obchodu byla do 30.6.2012 obsažena ve vyhlášce 332/2009 Sb. a po 30.6.2012 je tato obsažena ve vyhlášce č. 210/ 2012 Sb. Z obsahu usnesení Krajského státního zastupitelství z 5.12.2016, kterým bylo trestní stíhání žalobce a) zastaveno, se pak podává, že státní zástupce skutečně zastavil trestní stíhání z důvodu, že pozdější právní úprava je pro žalobce a) příznivější. Nelze však z odůvodnění tohoto rozhodnutí dovodit, že jediným relevantním důvodem je skutečně přijetí nové právní úpravy, neboť z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí je zřejmým, že státní zástupce dospěl k závěru o přípustné retroaktivitě, a z tohoto důvodu trestní stíhání zastavuje, přičemž je zároveň dále zřejmým, že tyto důvody pro zpětnou aplikaci příznivější právní úpravy platily již od 30.6.2012, tj. již v době vydání obou nezákonných rozhodnutí - konkrétně 30.8.2013 i 20.8.2015. Nelze tak přijmout závěr, že pouze skutečnost, že skutky nastaly před účinností příslušné změny právních předpisů (účinnost k 30.6.2012), zakládají možnost aplikace §12 OdpŠk, neboť pokud státní zástupce má zato, že je třeba pro žalobce a) jakožto podezřelého vyjít z pozdější úpravy, která je pro něj příznivější, pak stejné závěry platily již ke dni vydání těchto nezákonných rozhodnutí, neboť tato pozdější příznivější právní úprava v tu dobu již rovněž byla platnou a účinnou. Z odůvodnění zastavujícího rozhodnutí Krajského státního zastupitelství, tj. z usnesení z 5.12.2016, se tak tedy podává, že důvodem pro zastavení trestního stíhání vůči žalobci a) je skutečně použití retroaktivní a příznivější úpravy pro žalobce a) jakožto podezřelého, nicméně nikoliv z důvodu, že by tato právní úprava byla přijata po zahájení trestního stíhání, ale v důsledku toho, že takto situaci státní zástupce s ohledem na vývoj judikatury vyhodnotil, přičemž však stejné důvody však platily již v době samotného zahájení trestního stíhání. Soud tak uzavírá, že tedy není na místě aplikovat §12 OdpŠk, neboť nelze usnesení o zastavení trestního stíhání vykládat pouze v tom smyslu, že by bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že skutek, který v době zahájení trestního stíhání trestným byl, se následně stal pro změnu právní úpravy legálním, neboť jak uvedeno, toto nenastalo (stejné důvody platily již v době zahájení trestního stíhání).

22. Žalobce a) se domáhá škody ve výši 62 077,11 Kč tvořené výdaji na náklady obhajoby. Nárok žalobce specifikuje výčtem úkonů obsažených v čl. III. žaloby. Žalovaná neuznala existenci odpovědnostního titulu, resp. odpovědnost státu s odkazem na § 12 OdpŠk. Nicméně i tak se k tomuto nároku po věcné stránce vyjádřila v čl. IV vyjádření ze dne 27. 1. 2021.

23. Podáním ze dne 29. 3. 2021 pak žalobce a) částečně změnil svá skutková tvrzení k tomuto nároku, když v reakci na vyjádření žalované doplnit další, oproti žalobě jiné právní úkony, jejichž odškodnění nově požaduje. Soud usnesením vyhlášeným na jednání konaném dne 19. 10. 2021 tento návrh na změnu skutkových tvrzení zamítl, neboť by nebylo hospodárným vést řízení o takto změněných skutkových tvrzeních (absence předběžného uplatnění těchto nároků; žalovaná se k těmto nevyjadřovala; nevedlo s k těmto dokazování, ani co do realizace, ani co do jejich vyúčtování jakožto podmínky vzniku závazku). Soud proto vycházel ze specifikace úkonů právní služby obsažených v žalobě.

24. Odpovědnostním titulem je, pokud jde o tento nárok, nezákonné rozhodnutí, které bylo ve vztahu k žalobci a) vydáno; konkrétně usnesení ÚOOZ, služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 30. 8. 2013, čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] a usnesení ÚOOZ, služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 20. 8. 2015 (viz výše).

25. Soud se neztotožnil s námitkami žalobce a), že je dána povinnost odškodnit tyto náklady i obecně, nikoli dle § 31 OdpŠk (tj. co do určení výše škody dle advokátního tarifu /AT/), ale ve skutečně žalobcem vynaložené výši, která je dle žalobce skutečně vzniklou škodou. Ust. § 31 odst. 3 OdpŠk paušalizuje výši náhrady škody, když ji omezuje právě výší mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu, kterým je AT. Z hlediska výše škody není proto podstatné, jak vysokou částku poškozený na své zastoupení za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu vynaložil, a relevantní je pouze to, jak vysokou odměnu za zastoupení, případně náhradu hotových výdajů, stanoví právě zvláštní předpis. Ústavní soud přitom opakovaně odmítl námitku protiústavnosti paušalizace náhrady škody daným ustanovením (viz. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 18/01) když uvedl, že je ústavně konformním i v souvislosti s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem považovat přiznání náhrady nákladů řízení podle procesních předpisů, neboť účelem úpravy v § 31 odst. 3 OdpŠk je interpretace skutečné škody, spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí anebo nápravu nesprávného úředního postupu, ve smyslu účelně vynaložených nákladů, přičemž za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně (nález Ústavního soudu publikovaný od č. 84/2007 Sb.).

26. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení, jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

27. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce a) se domáhá odškodnění za úkony právní služby, které byly všechny realizovány za účinnosti o.z. (po 1. 1. 2014), soud s odkazem na § 26 OdpŠk a § 2952 o.z. uvádí, že není nutným se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobcem jeho právnímu zástupci, když postačuje samotný vznik dluhu. Samotný vznik dluhu pak má soud za prokázaný z faktury č. 1710000003 ze dne 12. 12. 2017 vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalobci za poskytnuté právní služby ve výši 62 077,11 Kč; dokladem o provedení tuzemské platby pak žalobce nad rámec požadavků o.z. navíc prokázal, že tuto částku právnímu zástupci uhradil, a to dne 16. 1. 2018.

28. Předmětem žaloby tak žalobce učinil nárok na náhradu škody, která sestává z těchto úkonů právní služby, přičemž soud připojuje i závěr ohledně každého z dílčích nároků: Datum + úkon právní služby; Závěr soudu; Poznámka 20. 5. 2014 – porada s klientem (13:00 - 15:00); 1x úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) AT; 1x odměna 10. 9. 2014 – sepis žádosti na [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] (zrušení blokace účtu); nejde o úkon učiněný za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí ve vztahu k žalobci a) - úkon učiněn ve vztahu k žalobci c) (tomu byly účty blokovány); nenáleží odškodnění 27. 11. 2014 – sepis přípisu na [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] [obec] (blokace účtu [země]); nejde o úkon učiněný za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí ve vztahu k žalobci a) - úkon učiněn ve vztahu k žalobci c) (tomu byly účty blokovány); nenáleží odškodnění 16. 4. 2015 – sepis upozornění na problematiku nočních vidění adresovaného na PČR a KSZ [obec]; 1x úkon dle § 11 odst. 2 písm. d) za použití odst. 3 AT; 1/2 odměna 15. 9. 2015 - porada s klientem (8:25 – 8:55); nejde o úkon podle § 11 odst. 1 písm. c) AT, porada nebyla delší než hodinu; nenáleží odškodnění 15. 9. 2015 - stížnost do sdělení obvinění ze dne 20. 8. 2015; 1x úkon dle § 11 odst. 2 písm. d) AT za použití odst. 3 advokátního tarifu; 1/2 odměna 15. 9. 2015 - účast na výslechu žalobce a) (9:00 – 9:15); 1x úkon dle § 11 odst. 1 písm. e) AT; 1x odměna 21. 3. 2016 – studium stížnosti pro porušení zákona podaná MS ČR k NS ČR; nejde o úkon učiněný za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí ve vztahu k žalobci a); stížnost již byla již podaná; úkon nevynaložil žalobce k odstranění nezákonného rozhodnutí; nenáleží odškodnění 12. 4. 2016 – účast u veřejného zasedání u NS Brno; 1x úkon dle § 11 odst. 1 písm. g) AT; 1x odměna 4. 10. 2016 - prostudování spisu při skončení vyšetřování (8:35 - 11:13); 2x úkon dle § 11 odst. 1 písm. f) AT; 2x odměna 5. 10. 2016 - prostudování spisu při skončení vyšetřování (8:45 – 11:40); 2x úkon dle § 11 odst. 1 písm. f) AT; 2x odměna 19. 10. 2016 - prostudování spisu při skončení vyšetřování (8: 50-11); 2x úkon dle § 11 odst. 1 písm. f) AT; 2x odměna 26. 10. 2016 - prostudování spisu při skončení vyšetřování (9: 00-11); 1x úkon dle § 11 odst. 1 písm. f) AT; 1x odměna 21. 12. 2016 – sepis stížnosti proti usnesení PČR ze dne 19. 12. 2016 o vrácení věcí; nejde o úkon učiněný za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí ve vztahu k žalobci a); úkon učiněn ve vztahu k žalobci b); nenáleží odškodnění 31. 1. 2017 - odůvodnění stížnosti proti usnesení ze dne 19. 12. 2016 o vrácení věcí ; nejde o úkon učiněný za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí ve vztahu k žalobci a); úkon učiněn ve vztahu k žalobci b); nenáleží odškodnění 19. 2. 2017 – sepis odvolání proti usnesení PČR – odbor zbraní – zajištění zbraní; nejde o úkon učiněný za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí ve vztahu k žalobci a), které je předmětem tohoto řízení; úkon učiněn po odklizení v tomto řízení žalobcem a) označeného nezákonného rozhodnutí (pr. moc usn. o zast. tr. stíh. žalobce a) ze dne 5.12.2016 nastala 13.12.2016); jde o úkon učiněný v jiné věci žalobce a), a to nedovoleného ozbrojování, nároky z tohoto stíhání však žalobce v tomto řízení neuplatňuje; nenáleží odškodnění 28. 2. 2017 – sepis zpětvzetí odvolání proti usnesení PČR [obec] – zbraně a střelivo zbraní; nejde o úkon učiněný za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí ve vztahu k žalobci a), které je předmětem tohoto řízení; úkon učiněn po odklizení v tomto řízení žalobcem a) označeného nezákonného rozhodnutí (pr. moc usn. o zast. tr. stíh. žalobce a) ze dne 5.12.2016 nastala 13.12.2016); jde o úkon učiněný v jiné věci žalobce a), a to nedoloveného ozbrojování, nároky z tohoto stíhání však žalobce v tomto řízení neuplatňuje; nenáleží odškodnění 4. 4. 2017 – účast advokáta u vrácení věcí ze strany PČR (8:00- 12.00 hod.) + cestovné 26 km (1 km á 5,10 Kč, tj. 153,40 Kč); nejde o úkon učiněný za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí ve vztahu k žalobci a); úkon učiněn po odklizení nezákonného rozhodnutí (pr. moc usn. o zast. tr. stíh. žalobce a) ze dne 5.12.2016 nastala 13.12.2016); dále úkon učiněn ve vztahu k žalobci b); nenáleží odškodnění 21. 5. 2017 – porada s klientem; nejde o úkon učiněný za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí ve vztahu k žalobci a), které je předmětem tohoto řízení; úkon učiněn po odklizení v tomto řízení žalobcem a) označeného nezákonného rozhodnutí (pr. moc usn. o zast. tr. stíh. žalobce a) ze dne 5.12.2016 nastala 13.12.2016); nenáleží odškodnění 29. Pokud jde o samotnou realizaci výše uvedených úkonů, vyšel soud ze shodných tvrzení účastníků, když žalobce a) tyto úkony v rámci podané žaloby uplatňuje a žalovaná ve vyjádření ze dne 27. 1. 2021 (str. 6) nesporuje samotnou realizaci úkonů (potvrzeno i v závěrečném návrhu žalované), a dále uvádí, které úkony by bylo možno odškodnit, pokud by ve věci byla dána odpovědnost státu. Jelikož pak má žalovaná odpovědnost státu za vyloučenou (s odkazem na § 12 OdpŠk), žalobce a) na tomto nároku neodškodnila. Soud však, viz výše, dospěl k závěru, že ve vztahu k tomuto nároku žalobce a) odpovědnostní titul dán je. Proto soud vyšel z toho, že mezi stranami je nesporným, že úkony realizovány byly, a tyto soud právně posoudil co do důvodnosti na jejich základě uplatňovaného nároku na náhradu škody ve formě na tyto úkony vynaložených nákladů.

30. Proti žalobci a) bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku, za který hrozil žalobci dle tedy platného a účinného znění trestního zákoníku trest odnětí svobody až na 10 let. Podle § 10 odst. 3 písm. c) AT, nejde-li o věci podle odstavce 2, se při obhajobě v takovém trestním řízení považuje za tarifní hodnotu částka 30 000 Kč. Podle § 7 AT pak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 AT činí z této tarifní hodnoty částku 2 300 Kč bez DPH, tj. 2 783 Kč s DPH a odměna za úkon dle § 11 odst. 2 AT částku 1 150 Kč bez DPH, tj. 1 391,50 Kč s DPH. Dále podle § 13 odst. 1, 3 AT, nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby, tj. 363 Kč s DPH. Zástupce žalobce a) byl dle založených faktur plátce DPH.

31. Pokud jde o odměnu (bez paušální náhrady hotových výdajů) za úkony právní služby, je pak s ohledem na výše uvedené důvodným žalobní požadavek na úhradu plné odměny za 10 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT, tedy 23 000 Kč bez DPH (10x2300), tj. 27 830 Kč s DPH. Dále je důvodným žalobní požadavek na úhradu odměny za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 2 AT, tedy 2 300 Kč bez DPH, tj. 2 783 Kč s DPH. Pokud jde o paušální náhradu výdajů, zde je třeba tuto přiznat zvlášť ke každému úkonu, tedy i k tomu, u nějž činí odměna jen sazby. Takovýchto úkonů bylo celkem 12, tedy zde náleží úhrada 3 600 Kč bez DPH, tj. 4 356 Kč s DPH.

32. Soud tedy přiznal žalobci a), pokud jde o škodu tvořenou odměnou za úkony právní služby jeho zástupce a paušálními výdaji advokáta, částku 34 969 Kč s DPH, tvořící součet výše uvedených položek, a ve zbytku (27 108,11 Kč) tento žalobní požadavek zamítl.

33. Žalobce a) se dále domáhá po žalované náhrady škody ve formě nároku na náhradu ušlého zisku ve výši 17 413 000 Kč.

34. Soud k tomuto nároku předně uvádí, že soud žalobce a) na jednání konaném dne 27. 7. 2021 poučil ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy, konkrétně jaké žalobce a) označuje po skutkové stránce odpovědností tituly, s nimiž konkrétně ušlý zisk spojuje, a jak konkrétně se v majetkových poměrech žalobce a) projevilo trestní stíhání vůči jeho osobě, zejm. jaký konkrétní majetkový prospěch žalobci a) z tohoto důvodu ušel a jak konkrétně žalobci a) znemožnilo jeho trestní stíhání podnikání. Žalobce k tomuto doplnil, že stát pochybil tím, že jej trestně stíhal pro skutky, které nebyly trestným činem, dále pak uvedl, že došlo k zabavení věcí žalobce b) a finančních prostředků žalobce b) i c), což zasáhlo podnikání žalobce a) v tom směru, že je jediným společníkem a jednatelem obou společností a tím, ušel žalobci a) podíl na zisku společníka, který by z obou společností jinak dle § 34 ZOK měl. Obecně pak doplnil, že podniká se stejným zbožím dvojího určení od roku 2005 a od roku 2012 (20. 7., 27. 7. a 14. 8. roku 2012) začalo být toto zboží zabavováno, a to konkrétně žalobci b), tedy nebylo možné toto zboží nadále dovážet a obchodovat s ním. Zisk žalobci a) měl ujít i tím, že žalobci b) bylo zabaveno zboží, které nemohl žalobce b) prodat a byly zabaveny finance žalobce b) a c), které tyto subjekty nemohly použít k rozvoji podnikání a jeho provozování, a stejným způsobem byly zabaveny počítače obou společností a tím i kontakty na obchodní partnery. Pokud jde o vyčíslení škody, odkázal žalobce a) na žalobní tvrzení, zejm. na tabulku na str. 8 žaloby, která po skutkové stránce vymezuje zisky žalobce b) a c) za období let 2006 – 2018 a z níž žalobce a) svou škodu dovozuje. Pokud by toto soud neakceptoval, žalobce a) navrhl zpracování znaleckého posudku na stanovení ušlého zisku žalobce a) jakožto společníka žalobce b) a c) nebo určení škody volnou úvahou soudu.

35. Předpokladem pro vznik odpovědnosti na straně státu je vedle existence odpovědnostního titulu a příčinné souvislosti právě samotný vznik škody. Žalobce a) tuto v obecné rovině formuluje jakožto ušlý zisk, přičemž na poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. doplnil pouze v obecné rovině – ve vztahu k žalobci a) – že mu ušel zisk v podobě podílu na zisku společností žalobců b) a c). Žalobce byl přitom soudem poučen, že vznik takto obecně formulované škody je třeba tvrdit konkrétně ve vztahu k žalobci a), neboť dosavadní skutková tvrzení dostatečnými nejsou. Ve vztahu k žalobci a) však žalobce setrval na obecném tvrzení o ušlém zisku v podobě ušlého podílu na zisku obou společností, nedoplnil však nikterak jak k takto (ve vztahu ke své osobě) vyčíslené škodě dospěl, zejm. nedoplnil, jaké byly tedy podíly žalobce a) na zisku žalobce b) a c) před zahájením trestního stíhání, a jaké byly po něm, resp. jaký nastal takto tvrzený majetkový úbytek. Žalobce a) pak další skutková tvrzení směřoval k majetkové újmě samotných společností vystupujících jako žalobci b) a c), když ohledně těchto namítal, že jim bylo zabaveno zboží, finance či jiné prostředky nezbytné k podnikání. Takto formulovaná škoda však není skutkovým tvrzením o vzniku škody na straně žalobce a), neboť tvrzené příjmy či ušlé zisky těchto společností nejsou a nemohou být bez dalšího příjmy či ušlými zisky žalobce a), a to ani za situace, kdy je žalobce a) jejich jediným společníkem a jednatelem. Nelze totiž odhlédnout od toho, že žalobce a) skutkově vymezil svůj ušlý zisk až jako nevyplacené podíly na zisku dalších subjektů, přičemž však sama skutečnost, že předchozí podnikání žalobce b) či c) bylo ziskové, ještě neznamená, že žalobci a) vůbec nějaký podíl na zisku těchto společností vznikal nebo mu byl vyplácen, a toto po zahájení trestní stíhání ustalo. Nelze odhlédnout od toho, že se jedná o majetkové prospěchy těchto společností, které jednak i v případě, že zisky generují, tyto vůbec nemusí mezi společníky rozdělovat, a jednak pro učinění závěru, že reálně rozdělitelný zisk vůbec společnosti vytvořily, by bylo třeba zohlednit i strukturu závazků těchto společností a jejich dalších, např. daňových platebních povinností apod. Pokud jde o závěr soudu ohledně toho, že je třeba důsledně odlišovat právě majetek společníků a samotných společností, pak soud odkazuje např. na usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 489/2013 36. Soud tedy v tomto ohledu uzavírá, že žalobce a) neunesl povinnost tvrzení o vzniku škody ve formě ušlého zisku, neboť tvrzení žalobce a) zůstala na obecné rovině, že mu nebyl vyplacen podíl na zisku žalobce b) či c). Žalobce a) však nijak nedotvrdil, že před zahájením trestního stíhání mu byl podíl na zisku těchto společností skutečně vyplácen a v jaké výši, dále zda mu byl podíl na zisku po zahájení trestního stíhání vyplácen, příp. v jaké výši a pokud nebyl v jaké výši by mu tento zisk jinak vyplacen byl a proč. Nelze tak skutkově vymezit dokazováním jaké škody – ušlého zisku ve vztahu k žalobci a) by se soud měl zabývat. I přes poučení dle § 118 a odst. 1, 3 o.s.ř. tak žalobce a) neunesl povinnost tvrzení ohledně vzniku škody ve formě ušlého zisku ve výši 17 413 000 Kč a soud proto v této části žalobu zamítl.

37. S ohledem na zamítnutí tohoto nároku pro nedotvrzení skutečností ve vztahu ke vzniku škody se soud, pokud jde o tento nárok, blíže nezabývá otázkou odpovědnostního titulu a příčinné souvislosti.

38. Žalobce b) se domáhá škody ve výši 4 045 472 Kč za znehodnocené (3 945 750 Kč), nefunkční (89 582 Kč) a spotřebované zboží (10 140 Kč), které bylo vydáno dne 31. 8. 2012 v rámci vykonaných domovních prohlídek či prohlídek jiných prostor orgánům činným v trestním řízení jakožto věci důležité pro účely trestního řízení a které bylo žalobci b) vráceno až dne 4. 4. 2017.

39. V žalobě žalobce uvedl, že mu na základě usnesení ze dne 27. 2. 2017 byly vráceny věci specifikované v protokole o vrácení věci ze dne 4. 4. 2017. S tím, že tyto věci byly navráceny právě žalobci b). Vzhledem k tomu, že se jedná o zboží, které podléhá moderním trendům a u nějž byla dobou zadržení ztracena záruka, požadoval žalobce b) náhradu škody ve výši 75 % původní ceny zboží, když uvedl, že celková hodnota vráceného zboží činila 5 261 000 Kč a náhradu za znehodnocení věcí tak tedy žalobce b) požaduje v částce 3 945 750 Kč. Dále žalobce b) uvedl, že některé zboží mu bylo vráceno nefunkční a vzhledem k době, která uplynula od jeho zabavení, již u tohoto zboží tak nelze uplatnit reklamaci, a takovéto zboží je bezcenné. K tomuto žalobce specifikoval, že se jedná o položky z protokolu o vrácení zboží z 4. 4. 2017, uvedené pod pořadovým číslem 11 až 14, 17, když ztráta činí 5× 4 500 Kč, tj. 22 500 Kč, dále o položku 15, u níž ztráta činí 26 082 Kč, dále o položku 47, u které ztráta činí 19 000 Kč, a dále o položku číslo 81, kdy ztráta činí 19 000 Kč, dále pak o 1 kus položky pod pořadovým číslem 85, kdy ztráta činí 3 000 Kč. Celkově tak náhrada za nefunkční zboží činí 89 582 Kč. Dále žalobce uvedl, že část zboží byla spotřebována, konkrétně 32 ks signálních světlic, kus v hodnotě 25 Kč, celkem 800 Kč a 467 motorku ROS, 1 v hodnotě 20 Kč, celkem tedy 9 340 Kč. Náhrada za toto spotřebované a nevrácené zboží pak činí 10 140 Kč.

40. Podáním ze dne 24. 6. 2020 pak žalobce označil faktury k jednotlivým položkám protokolu o vydání z 4. 4. 2017, které jsou nabývacími tituly k těmto položkám, příp. označil ceníky, pokud jde o věci, u nichž faktura označena být nemohla. Dále uvedl, že zboží bylo fakturováno v eurech a že provedl přepočet k datu 31. 8. 2012 jakožto ke dni zadržení, a pokud jde o znehodnocení věcí, zopakoval, že využil koeficient 75 %, neboť tento podle jeho znalostí odpovídá míře prodejnosti zboží po jeho vrácení s ohledem na jeho znehodnocení vzhledem k plynutí času. Žalobce pak uvedl, že většina zboží byla neprodejná a některé zboží má dodnes. Pokud jde o nefunkční zboží, pak žalobce uvedl, že se jednalo o zboží, které bylo žalobci zasláno zákazníky k reklamaci, a žalobce ho již nestačil a neměl možnost zaslat k reklamaci výrobcům, přičemž po dobu zadržení uplynula lhůta pro uplatnění reklamace a zboží poté nebylo již možné reklamovat. Žalobce k tomuto uvedl, že se jednalo o zboží označené v protokole o vrácení z 4. 4. 2017 pod číslem 11, 12, 13, 14, 15, 17, 47, 81 a 85.

41. Podáním ze dne 29. 3. 2021 pak žalobce b) uvedl, že pokud jde o vlastnictví pak věcí, byly vydány právě žalobci b) a žalovaná si jistě řádně ověřila, že vydává věci jejich vlastníkovi, čímž má otázku vlastnictví za prokázanou. Žalobce b) tvrdil, že je vlastníkem veškerých věcí, pokud některé věci nabyl žalobce c), pak tyto získal na základě ústně uzavřené kupní smlouvy od žalobce c), což dokládá i to, že byly věci zajištěny právě na území České republiky, kde má žalobce b) sídlo. Pokud jde o míru znehodnocení věcí ve výši 75% jejich hodnoty, pak žalobce b) setrval na tom, že se jedná skutečně o jeho odborný odhad a navrhl vypracování znaleckého posudku či postup dle § 2955 občanského zákoníku, když toto procentuální vyjádření ztráty hodnoty u elektronického zboží dle žalobce b) vyjadřuje míru znehodnocení, která nastala uplynutím více jak čtyř let a sedmi měsíců od zajištění do vydání těchto věcí. Pokud jde o náhradu za nefunkční zboží, pak žalobce doplnil, že se jednalo o přístroje, které žalobce b) prodal zákazníkům; tito věci jakožto nefunkční vrátili v rámci reklamace žalobci b) a žalobce b) poté vyměnil v nefunkčních přístrojích konkrétní nefunkční zesilovač, čímž přístroj opravil, tedy takto předal zákazníkovi přístroj s novým zesilovačem ve vlastnictví žalobce b). Tyto vymontované vadné zesilovače pak za standardního běhu událostí žalobce b) zasílal zpět dodavatelům na reklamaci, což však nyní učinit nemohl, neboť tyto byly zajištěny a reklamační lhůta ve vztahu k dodavatelům pak marně uplynula a žalobce b) tak nemohl získat v rámci reklamačního řízení u dodavatelů toto nové zboží. Proto požaduje náhradu v plné výši. U položky 85 žalobce b) uvedl, že do protokolu o vydání věci konstatoval, že 1 kus je nefunkční a 3 ks vykazují zhoršený výkon, z čehož dovozuje, že k tomuto poškození došlo v době zajištění. Pokud jde o náhradu za spotřebované a nevrácené zboží tak žalobce b) uvedl, že žalovaný nesporuje, že nedošlo k vrácení 32 kusů signálních světlic a 467 motorků ROS s tím, že žalobcem b) uváděná cena je cenou obvyklou, přičemž odkazuje na inzerát z internetu, když nárokuje částky za 1 kus nižší, než jsou ceny inzerované.

42. Na jednání konaném dne 27. 7. 2021 byl žalobce b) soudem ve smyslu § 118a odst. 1,3 o. s. ř. upozorněn, že třeba doplnit relevantní skutková tvrzení, jak ke znehodnocení zboží ve výši 3 945 750 Kč, tak k nefunkčnímu zboží ve výši 89 582 Kč, tak ke spotřebovanému zboží ve výši 10 140 Kč, a to tím, že ve vztahu ke každé ze zabavených věcí je třeba doplnit, jaký konkrétní odpovědnostní titul po skutkové stránce se k pochybení státu váže, tedy zejména kdo a kdy zboží zabavil, a dále byl žalobce vyzván k tomu, aby doložil vlastnictví k daným věcem a k doplnění tvrzení, jaká byla hodnota každé konkrétní věci ke dni zabavení a ke dni jejího vydání a v čem konkrétně tedy ohledně každé z věcí škoda vznikla, tedy, jak se toto konkrétně dotklo majetkové sféry žalobce b). Žalobce na toto reagoval podáním z 19. 8. 2021, ve kterém označil jednotlivé odpovědnostní tituly, konkrétně u položky číslo 1 3 jejich zabavení policií dle § 78 t. ř. dne 10. 10. 2012, u položky číslo 4 až 6 jejich zabavení Policií České republiky dle § 108 t.ř. dne 5. 9. 2012. U položek číslo 9 až 54, 123, 55 až 73, 124 a 74 až 99 jejich zabavení Policii ČR v rámci domovních prohlídek konaných v bytovém domě [adresa] ve [obec], respektive v garáži bez čísla popisného, respektive na adrese [adresa], a to, na základě žádosti o součinnost a nařízení k zadržení zásilky z 27. 7. 2021, které bylo vydáno státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v [obec]. Pokud jde o vlastnické právo, pak žalobce b) odkázal na podání z 24. 6. 2020 a na v něm specifikované faktury s tím, že uvedl, že součet hodnot uvedených na těchto fakturách odpovídá celkové hodnotě zabaveného zboží s tím, že ohledně hodnoty znehodnoceného zboží ke dni vrácení pak žalobce b) navrhuje vypracovat znalecký posudek, a dále navrhl účastnický výslech žalobce a). Pokud jde o hodnotu zboží nefunkčního či spotřebovaného pak odkázal žalobce b) na podání z 29. 3. 2021.

43. Soud se předně zabýval otázkou pasivní legitimace žalované ohledně tohoto nároku, přičemž zde soud odkazuje zejm. na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4066/2018, kde dovolací soud uzavřel, že otázka, která organizační složka státu vystupuje v řízení před soudem v případě újmy způsobené policejním orgánem coby jedním z orgánů činných v trestním řízení (§ 12 odst. 1, 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu), již byla sjednocujícím způsobem vyřešena v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 31 Cdo 874/2015, uveřejněném pod [číslo] 2018 Sbírky soudního rozhodnutí a stanovisek s právní větou:„ V řízení o náhradě újmy vzniklé v souvislosti s úkony Policie České republiky činěnými v trestním řízení jedná za Českou republiku Ministerstvo spravedlnosti, jinak Ministerstvo vnitra“ Dovolací soud v odůvodnění R 131/2018 podrobně vysvětlil, že § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 6 OdpŠk stanoví, která organizační složka vystupuje za stát před soudem v případě odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb., přičemž v téže věci může za stát jednat současně jen jedna organizační složka. Podle této úpravy Ministerstvo spravedlnosti jedná jménem státu v případech odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, k nimž došlo v občanském soudním řízení nebo v řízení trestním a v určitých případech ve správním soudnictví. Trestním řízením je přitom třeba rozumět nejen fázi řízení před soudem, ale i jednotlivé fáze trestního řízení (včetně přípravného řízení). Ministerstvo spravedlnosti tak jedná za stát ve věcech odpovědnosti státu za škodu vzniklou z činnosti všech orgánů činných v trestním řízení, tedy včetně postupů Policie České republiky. Dovolací soud k tomuto doplnil, že shodně se k otázce vymezení příslušného úřadu vyjadřuje komentářová literatura, podle níž jménem státu v případech odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, k nimž došlo v trestním řízení (a to nejen ve fázi řízení před soudem), jedná Ministerstvo spravedlnosti. Uvedené ministerstvo jedná ve věcech odpovědnosti státu za škodu vzniklou z činnosti všech orgánů činných v trestním řízení, tedy i policejních složek, které jinak podléhají Ministerstvu vnitra (Vojtek P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, komentář k § 6 II. Působnost úřadu). Trestním řízením je třeba rozumět veškerá řízení podle trestního řádu bez ohledu na okolnost, který orgán činný v trestním řízení rozhodnutí vydal, popřípadě se dopustil nesprávného úředního postupu (Ištvánek F., Simon P., Korbel F., Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2017, komentář k § 6 odst. 2 písm. a)).

44. I v případě tohoto nároku žalobce b) tak jedná jménem státu samostatně Ministerstvo spravedlnosti, neboť soud, jak uvedeno výše, zejména z protokolu Národní centrály proti organizovanému zločinu ze dne 4. 4. 2017 zjistil, že k zajištění předmětných věcí došlo policií jakožto orgánem činným v trestním řízení, a to v rámci přípravného řízení, konkrétně dne 10. 10. 2012 dle § 78 t. ř., pokud jde o položku 1 až 3, dále dne 5. 9. 2012 dle § 78 odst. 1 t. ř., pokud jde o položku číslo 4 až 6, dále v rámci realizace domovních prohlídek dvou bytových domů a garáže jakožto jiného prostoru dle § 78 t. ř. dne 31. 8. 2012, pokud jde o položku 9 až 54, 123, položku 55 až 73, položku 124 a položku 74 až 93, a dále dne 27. 7. 2012, když byla na pokyn státní zástupkyně a následně se souhlasem soudu zajištěna a následně otevřená zásilka žalobce b), vše ve smyslu § 86 odst. 1 t. ř. Soud tak dospěl k závěru, že se v rámci zajištění věcí jednalo o úkony orgánů činných v trestním řízení, tedy že v řízení o náhradě takto tvrzené újmy za Českou republiku jedná Ministerstvo spravedlnosti.

45. Soud dále uzavírá, že složky policie, které věci žalobce b) zajistily, činily úkony v rámci trestního řízení a žalobce b) byl v postavení subjektu, jemuž jsou věci zabavovány, tedy v postavení adresáta moci výkonné. Dojde-li pak za této situace při zajištění věcí ke vzniku škody na majetku, pak se může jednat o nesprávný výkon veřejné moci orgánem činným v trestním řízení vůči žalobci b) jakožto osobě, která je na trestním řízení v daném rozsahu takto zúčastněna. Za škodu vzniklou při plnění těchto úkolů tak stát neodpovídá podle zákona o Policii České republiky, nýbrž podle obecné úpravy odpovědnosti za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci. Touto obecnou zákonnou úpravou, na níž odkazuje čl. 36 odst. 4 Listiny, je přitom zákon č. 82/1998 Sb. Odpovědnost za škodu podle § 95 odst. 1 zákona o Policii České republiky by byla dána pouze v případě, způsobil-li by policejní orgán při výkonu svých pravomocí v postavení orgánu činného v trestním řízení újmu třetí osobě, která stojí mimo rámec trestního řízení a která předpokládaným adresátem výkonu veřejné moci není. V projednávané věci však policejní orgán jednal jako orgán činný v trestním řízení vůči žalobci b) jakožto vlastníkovi či faktickému držiteli věcí, tedy vůči žalobci b) v postavení trestním řádem upraveného adresáta výkonu veřejné moci (osobě, jíž jsou věci odnímány).

46. Za způsobenou škodu tak stát odpovídá podle § 3 odst. 1 písm. a) OdpŠk za podmínek v zákoně č. 82/1998 Sb. dále stanovených stejně, jako kdyby byla škoda způsobena kterýmkoliv jiným orgánem činným v trestním řízení (státním zastupitelstvím nebo soudem).

47. Pokud jde o odpovědnostní titul, pak žalobce b) po skutkové stránce vázal pochybení státu na skutečnost, že došlo k zajištění věcí, které nebyly vojenským materiálem, s tím, že žalobce b) poukazoval na to, že následně zahájené trestní stíhání vůči žalobci a) bylo zastaveno dle § 172 odst. 1 písm. b) t. ř.

48. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován a je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

49. Úprava nezákonného rozhodnutí pak stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

50. Soud viz výše ve vztahu k žalobci a) uzavřel, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to konkrétně usnesení Policie České republiky z 30. 8. 2013, kterým bylo zahájeno trestní stíhání proti žalobci a) ze spáchání trestného činu podle § 265 odst. 1,2 písm. d) t. z., a rovněž je nezákonným usnesení Policie České republiky z 20. 8. 2015, a to v té části, kterým se ve vztahu k žalobci a) rozšiřuje toto trestní stíhání pro tento trestný čin. Tento odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí však není odpovědnostním titulem pro nároky uplatněné žalobcem b), a to zejména s ohledem na hledisko časové, kdy žalobce b) se domáhá svých nároků pro pochybení, která měla nastat již před vydáním prvého z těchto usnesení, konkrétně namítá pochybení při zajištění věcí dne 10. 10. 2012, dále 5. 9. 2012, 31. 8. 2012 a 27. 7. 2012 (resp. 14. 8. 2012).

51. Soud se proto dále zabýval tím, zda ve vztahu k žalobci b) je splněna podmínka odpovědnostního titulu na základě pochybení, které žalobce b) po skutkové stránce tvrdí.

52. Největší množina věcí (položky č. 9-93 a položky 123,124) byla žalobci b) zajištěna v rámci domovních prohlídek realizovaných dne 31. 8. 2012, a to na třech různých místech. V obecné rovině lze domovní prohlídku považovat za úkon přispívající k naplnění ústavně aprobovatelného veřejného zájmu stíhání trestných činů a spravedlivého potrestání jejich pachatelů; její použití však současně vyžaduje respektování ústavněprávních limitů, neboť sebou nese riziko vážného omezení základních práv a svobod jednotlivce (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3038/07 ze dne 29. 2. 2008 (N 46/48 SbNU 549)). K těmto právům garantovaným ústavním pořádkem patří zejména právo na domovní svobodu a nedotknutelnost obydlí ve smyslu čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“), které„ spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je nutno respektovat a důsledně chránit; zcela právem proto spadá tato ochrana pod ochranu ústavní, neboť - posuzováno jen z poněkud jiného hlediska - jde o výraz úcty k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy)“ (obdobně srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 201/01 ze dne 10. 10. 2001 (N 147/24 SbNU 59) či nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006 (N 200/43 SbNU 239)). Právo garantované ustanovením čl. 12 Listiny tak úzce souvisí s právy garantovanými čl. 7, 8 a 10 Listiny, která společně vytváří osobnostní (soukromou) sféru každého jednotlivce, kterou právo garantované čl. 12 Listiny prostorově vymezuje obydlím. Účelem tohoto základního práva je respekt a záruka, aby jednotlivec nebyl rušen v soukromé (prostorové) sféře. Právo na prostorově vymezené soukromí plní jak funkci svobody (status negativus), ale jde také o hodnotové rozhodnutí ústavodárce. Z toho vyplývá, že jednak chrání právo jednotlivce před nechtěným vniknutím veřejné moci do soukromého prostoru; v podobě objektivního práva pak působí tak, že akty veřejné moci musí respektovat hodnotovou relevanci prostorově vymezeného soukromí.

53. K řádnému, zákonnému a ústavně konformnímu provedení domovní prohlídky tak v zásadě může dojít toliko tehdy, je-li to v demokratické společnosti nezbytné, účelu sledovaného veřejným zájmem nelze dosáhnout jinak a jsou příslušnými orgány dodržena všechna zákonem stanovená pravidla a procedury.

54. Soud v tomto případě neshledal porušení zákonem stanovených pravidel pro realizaci domovní prohlídky. Prohlídky byly realizovány na základě řádně vydaných příkazů k domovní prohlídce, které byly vydány Okresním soudem ve [obec] 29. 8. 2021. Soud v posuzovaném případě ani nedospěl k závěru, že by využití daného instrumentu domovní prohlídky bylo v rozporu s účelem tohoto instrumentu, nebo že by využití tohoto instrumentu nesplňovalo požadavek nezbytnosti realizace této domovní prohlídky. V řízení ani nebylo tvrzeno, že by samotný způsob realizace domovní prohlídky byl excesivním či, jinak protiprávním, a ani v tomto ohledu tak nelze konstatovat, že by orgány činné v trestním řízení pochybily. Pokud jde o věci zajištěné v rámci domovních prohlídek, pak tedy soud dospěl k závěru, že není dán odpovědnostní titul, neboť jednak žádné z rozhodnutí, které předcházely jako předpoklad realizace domovních prohlídek, nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno, a jednak ani samotný průběh realizace domovních prohlídek či kontext jejich realizace nesvědčí o závěru, že by domovní prohlídka nesloužila k danému účelu a bylo ji možno považovat za zbytnou. Závěr o nesprávném úředním postupu totiž není možno učinit pouze na základě toho, že v další fázi trestního řízení toto bylo zastaveno, a to z důvodu, že státní zástupce dospěl k závěru o tom, že předmětný materiál není materiálem vojenským a nepodléhá tak potřebným omezením. Policie jakožto orgán činný v trestním řízení totiž v době, kdy domovní prohlídku realizoval, tj. 31. 8. 2012 činil domovní prohlídku za účelem zajištění věcí pro důkazní účely v rámci přípravného řízení – policejní orgán přitom nekonal excesivně či nepřiměřeně, a domovní prohlídka skutečně sloužila svému účelu, tj. zajištění věci pro další vedení trestního řízení a dokazování. Tuto činnost policie přitom nelze poměřovat pouze výsledkem trestního řízení, který nastal až delší dobu po realizaci této domovní prohlídky, ale právě okolnostmi v době realizace domovní prohlídky, a zde byl jak řádným způsob provedení domovní prohlídky, tak účel, k němuž byla prohlídka nařízena a realizována, byl pro další vedení přípravného řízení nezbytným.

55. Stejný závěr o absenci odpovědnostního titulu pak je nutno učinit i ve vztahu k zajištění položek číslo 1 až 3 a 4 až 6, kdy k zajištění těchto věcí došlo 10. 10. 2012, respektive 5. 9. 2012 Policií České republiky ve smyslu § 78 t. ř. Z protokolů o vydání, respektive odnětí těchto věcí se podává, že Policií České republiky bylo postupováno po formální stránce řádně a s odkazem na to, co soud uváděl výše ohledně realizace domovní prohlídky, ani ve vztahu k zajištění těchto věcí jejich odnětím nelze dospět k závěru, že by policie České republiky jednala excesivně, nebo že by v danou chvíli nebylo zajištění věcí třeba pro důkazní účely v rámci přípravného řízení. Ani zde nelze dovozovat nesprávnost úředního postupu pouze z následného výsledku trestního řízení, kterým bylo jeho zastavení. V době, kdy došlo k odnětí těchto věcí tak šlo o úkony policie jakožto orgánů činných v trestním řízení, které sloužily svému účelu, neboť bylo třeba zajistit tyto věci pro dokazování v rámci daného trestního řízení a policie přitom nejednala excesivně (nikoli řádně). I zde soud tak dospěl k závěru o absenci odpovědnostního titulu.

56. Shora uvedené pak platí i pro zbývající movité věci zajištěné Policií České republiky ve smyslu § 86 a následujících t. ř. I zde byly dodrženy formální požadavky pro realizaci tohoto instrumentu, když zadržení zásilky nařídil státní zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] dne 27. 7. 2021 a souhlas k otevření zásilky byl dán Okresním soudem ve [obec] dne 3. 8. 2012, tedy byly naplněny požadavky dané t. ř. I ohledně tohoto zajištění věcí pak nelze dovozovat na nesprávný úřední postup pouze s ohledem na později nastalý výsledek trestního řízení ve formě jeho zastavení. V době realizace tohoto instrumentu postupovala Policie České republiky při následném otevření zásilky řádně a v době realizace zadržení zásilky tj. 27. 7. 2012 až do jejího otevření 14. 8. 2012 tak zajištění těchto věcí plnilo svůj účel, když se jednalo o zajištění věcí nezbytných pro dokazování v rámci přípravného řízení. I zde soud tak dospěl k závěru o absenci odpovědnostního titulu.

57. Ve věci dále nebylo žalobcem b) ani po skutkové stránce tvrzeno, že by došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, když žádné z rozhodnutí, na základě nichž došlo k zajištění předmětných věcí, nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno. I z usnesení Policie ČR z 19. 12. 2016, respektive následně z usnesení Policie ČR z 27. 2. 2017, na jejichž základě došlo k vydání předmětných věcí, se podává, že došlo k vydání věcí z důvodu, že těchto věcí již není k dalšímu řízení potřeba a nepřichází v úvahu jejich propadnutí či zabrání, tedy nikoliv z důvodu, že by tyto neměly být původně vůbec zabrány či zajištěny. Ani z odůvodnění těchto rozhodnutí tak nelze učinit závěr o nezákonnosti rozhodnutí, které vedly k zajištění těchto věcí, přičemž soud opakuje, že žalobce b) tuto nezákonnost těchto rozhodnutí ani netvrdil a dovozoval je pouze obecně z výsledku trestního řízení vedeného proti žalobci a).

58. Není tak dána základní podmínka pro přiznání žalobcem požadovaného nároku, tedy existence odpovědnostního titulu, a to ani ve formě nesprávného úředního postupu ani ve formě nezákonného rozhodnutí. Soud proto tento nárok žalobce b) zamítl.

59. Soud dále uvádí, že tento žalobcem b) uplatněný nárok je dále na místě zamítnout i pro neunesení břemene tvrzení ve vztahu k tvrzené škodě. Na jednání konaném dne 27. 7. 2021 byl totiž žalobce b) soudem ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. upozorněn mimo jiné v tom směru, že je třeba ke každé z těchto věcí konkrétně tvrdit vznik škody, a to včetně údajů, jaká byla hodnota věci ke dni jejího zabavení, a jaká byla hodnota ke dni vydání, aby mohl soud posoudit majetkový úbytek na straně žalobce b).

60. Pokud jde o část škody, kterou žalobce nárokoval ve výši 3 945 750 Kč jakožto znehodnocení věcí, které mu byly zabaveny a následně vydány, pak žalobce po skutkové stránce pouze v obecné rovině tvrdil, že mu byly zabaveny věci v celkové hodnotě 5 261 000 Kč, přičemž došlo k jejich znehodnocení, které vyjadřuje 75% jejich hodnoty, a domáhá se tak ekvivalentu tohoto procentního vyjádření právě ve výši 3 945 750 Kč. Žalobce však, pokud jde o tuto složku tvrzené škody, nedoplnil ani k poučení soudu konkrétní tvrzení ke škodě na jednotlivých zajištěných věcech, zejména pokud jde o konkrétní tvrzení, jakou hodnotu měla věc v době zajištění a jakou hodnotu měla v době po jejím vydání, tedy zcela absentují konkrétní skutková tvrzení ohledně toho, k jakému majetkovému úbytku na straně žalobce b) ve vztahu ke každé takto ze zajištěných věcí došlo. Žalobce dále nedotvrdil, jaký byl další osud těchto věcí, když pouze obecně uvádí, že tyto jsou neprodejné, případně, že mu jich část zůstala, tedy není zřejmým, zda žalobce tvrdí, že škoda vznikla tím, že věci jsou neprodejné nebo naopak tím, že jsou prodejné pouze za nižší částku, a ani není tvrzeno, jaký konkrétní osud tu kterou věc potkal. Žalobce v tomto směru pouze v podání ze dne 24. 6. 2020 označil k movitým věcem faktury, na základě nichž žalobce b) nebo žalobce c) movité věci měli nabýt do svého vlastnictví, a dále soudu založil dokument nazvaný zboží vrácené protokolem o vrácení ze dne 4. 4. 2017 (založen na čísle listu 136 spisu), nicméně ani v kombinaci těchto údajů, tj. označené faktury a tohoto přehledu žalobce nelze jednoznačně identifikovat jakou žalobce b) tvrdí hodnotu konkrétních věcí uvedených pod položkami 1 až 124 tohoto protokolu ze 4. 4. 2017. A to zejména proto, že ani tímto označením skutkových tvrzení přes tyto dvě přílohy nejsou tato skutková tvrzení žalobce b) dostatečně určitými, když žalobcem označené faktury jsou jednak nabývacími tituly, které často výrazně předcházejí době jejich zajištění, tedy nevyjadřují hodnotu věcí k okamžiku zajištění, a jednak jsou tyto uvedeny v zahraniční měně, přičemž žalobce b) sice uvádí, že provedl přepočet k datu k 31. 8. 2012, nicméně takto realizovaný přepočet u jednotlivých věcí neuvádí, a vyjadřuje pak až pouze souhrnnou hodnotu všech zajištěných věcí ve výši 5 261 000 Kč po přepočtu. Navíc žalobcem označené faktury ne vždy korespondují s danými věcmi, k nimž tyto faktury žalobce b) označuje, tedy takto označená skutková tvrzení jsou nesrozumitelnými, což umocňuje dále fakt, že faktury označené žalobcem často zní na větší množství zboží, než bylo poté zajištěno, tedy nelze ani takto jednoznačně dovodit hodnotu té které položky, která měla být žalobci zajištěna (nebo hodnotu počtu položek, který byl zajištěn). Právě proto, že soud považoval takto vymezená skutková tvrzení za nedostatečná, byl žalobce b) na jednání konaném dne 27. 7. 2021 soudem poučován o nutnosti doplnit relevantní skutková tvrzení zejména ke konkrétní hodnotě věcí před jejich zajištěním a po jejich vydání, aby soud mohl posoudit majetkový úbytek na straně žalobce b). Žalobce b) toto neučinil, a soud proto konstatuje, že neunesl povinnost tvrzení ve vztahu k takto tvrzené škodě a toto je dalším důvodem pro zamítnutí žaloby v této části.

61. Pokud jde o část škody, tvořenou hodnotou nefunkčního zboží ve výši 89 582 Kč, pak žalobce rovněž nesplnil povinnost tvrzení v návaznosti na poučení, kterého se mu dostalo na jednání konaném dne 27. 7. 2021, neboť nedoplnil tvrzení, v čem konkrétně škodu, která vznikla v jeho majetkové sféře, spatřuje. Žalobce b) uvedl, že se jednalo o zboží, které mu bylo vráceno jeho zákazníky, a u kterého nemohl realizovat reklamaci u dodavatele tohoto zboží. Toto tvrzení však není tvrzením o škodě na straně žalobce b), když se z tohoto podává, že se jednalo o věci třetích osob. Pokud žalobce b) k tomuto doplnil, že sám vyměnil komponenty takto vrácených věcí za jiné a tyto zákazníkům vrátil, pak to nic nemění na tom, že zákazníky vrácené věci byly vlastnictvím těchto třetích osob a tyto byly zadrženy, nikoli věci žalobce b). Nadále tak absentuje tvrzení, proč zajištění těchto věcí třetích osob považuje žalobce b) za škodu, která měla vzniknout v jeho majetkové sféře.

62. I zbývající část této škody ve výši 10 140 Kč vyjádřené jakožto hodnoty spotřebovaných 32 kusů signálních světlic a 467 kusů motorku ROS soud musel zamítnout zároveň pro neunesení břemene tvrzení. Zde konkrétně ve vztahu k neunesení povinnosti tvrzení k existenci odpovědnostního titulu. Žalobce pouze vyšel z toho, že ze strany žalované nebylo sporováno, že nedošlo k vrácení těchto signálních světlic a raketových motorků. Soud nicméně žalobce poučoval na jednání konaném dne 27. 7. 2021 o nutnosti tvrdit konkrétní odpovědnostní titul, což žalobce ve vztahu k těmto položkám neučinil. Sama skutečnost, že Policie České republiky tyto věci žalobci b) odebrala a nevrátila, ještě nezakládá závěr o odpovědnost titulu. Žalobce b) soudu přitom nepředložil konkrétní skutková tvrzení, aby se mohl soud zabývat tím, zda konkrétně zabrání těchto věcí bylo učiněno na základě nezákonného rozhodnutí či zda k tomu došlo nesprávným úředním postupem. Jak soud uzavřel výše, ani samotný výsledek trestního řízení v podobě jeho zastavení ještě v sobě neobsahuje závěr o tom, že zabrání těchto věcí bylo realizováno na základě nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, a jelikož žalobce b) k těmto položkám skutková tvrzení ohledně odpovědnostního titulu nedoložil, pak soud zamítl žalobu i v této části žalobního požadavku pro neunesení břemene tvrzení. K tomuto soud doplňuje, že skutková tvrzení ohledně odpovědnostního titulu ve vztahu k této škodě zůstala natolik neurčitými, že soud nebyl schopen ani dovodit, zda žalobce tvrdí, že došlo k zajištění těchto věcí některým ze způsobů, které jsou popisovány ohledně věcí zbývajících výše, tj. jejich odnětím 10. 10. 2012 nebo 5. 9. 2012 nebo při domovní prohlídce 31. 8. 2012 nebo v rámci zajištění dne 27. 7. 2012 (resp. 14. 8. 2012). Pokud by tomu tak bylo, pak soud odkazuje na výše uvedené, že ani takovéto zajištění věcí není odpovědnostním titulem.

63. Žalobce b) se dále domáhá po žalované náhrady škody, která žalobci b) vznikla zabavením finančních prostředků v hotovosti, přičemž žalobce tuto škodu vyčísluje jako inflaci od zabavení finančních prostředků (31. 8. 2012) do jejich navrácení (9. 3. 2017), konkrétně žalobce b) nárokuje 53 231,46 Kč (inflace z takto zabavené částky 1 152 000 Kč) a 2 635,77 EUR (inflace z částky 60 630 EUR).

64. Žalobce c) se domáhá po žalované náhrady škody, která žalobci c) vznikla rovněž zadržením finančních prostředků na účtech, přičemž žalobce c) tuto škodu vyčísluje jako inflaci od zadržení finančních prostředků do jejich navrácení (obstavena dne 31. 8. 2012 částka 78 189,90 EUR; dne 9. 1. 2015 částka 716 202,86 EUR /ohledně tohoto obstavení žalobce c) podáním ze dne 29. 3. 2021 doplnil, že se tohoto řízení netýká a vzal v této části žalobu částečně zpět/; finance navráceny dne 9. 8. 2017), konkrétně žalobce c) nárokuje souhrnně 4 274 EUR. Žalobce c) tento nárok původně vyčíslil na 21 762,50 EUR, podáním ze dne 29. 3. 2021 však vzal tento nárok co do částky 17 488,50 EUR zpět a soud proto usnesením ze dne 28. 7. 2021 řízení v tomto rozsahu částečně zastavil - po částečném zpětvzetí tak zůstala předmětem řízení ohledně tohoto nároku žalobce c) právě částka 4 274 EUR.

65. Tyto nároky obou žalobců jsou argumentovány shodně, proto se k nim soud rovněž vyjadřuje společně.

66. Žalobci v žalobě uvádí, že po dobu zadržení finančních prostředků došlo k jejich znehodnocení a toto je třeba dorovnat dorovnáním inflace za dobu zadržení. Žalobci vyčíslují poté tvrzenou škodu prostřednictvím dat z ČSÚ, a to právě ve výši inflace, čímž je dorovnávána míra znehodnocení za dobu jejich zadržení (žalobci toto upřesňují následně podáním ze dne 24. 6. 2020). Podáním ze dne 29. 3. 2021 (čl. IV, str. 14) pak žalobci doplnili, že finanční prostředky žalobce c) byly zajištěny veškeré, u žalobce b) pak byla zajištěna část jeho finančních prostředků. U obou žalobců pak dle jejich tvrzení škoda vznikala tím, že zajištěné prostředky nemohli žalobci použít na nákup zboží, žalobci dále nemohli hradit své závazky a dostávali se tak do prodlení, žalobce c) měl účty zcela blokované a nemohl ani přijímat platby a oba žalobci nemohli zajištěné finanční prostředky zhodnocovat, resp. tyto investovat - jelikož pak takto vzniklou škodu nelze přesně vyčíslit, tak ji žalobci vyčíslují prostřednictvím dorovnání inflačního znehodnocení financí za dobu jejich zajištění.

67. Na jednání konaném dne 27. 7. 2021 pak soud žalobce b) i c) poučil ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. v tom směru, že dosavadní tvrzení nejsou pro posouzení tvrzených nároků dostatečnými a že je třeba doplnit relevantní skutková tvrzení k tomu, v čem konkrétně každému ze žalobců zajištěním finančních prostředků škoda vznikla. Jelikož na jednání žalobci obecně zmínili, že by mohlo jít i o ušlý zisk, poučil je soud rovněž, že pak je třeba tvrdit konkrétní příležitosti, které žalobcům zajištěním financí ušly.

68. Na jednání k tomuto žalobci zopakovali, že nemohli finance použít k podnikání, rozvoji podnikatelské činnosti, že nemohli plnit závazky ve vztahu ke státu či v rámci podnikání obecně (hrazení závazků, vracení půjček). V soudem poskytnuté lhůtě pak žalobci reagovali podáním ze dne 19. 8. 2021, v němž však, pokud jde o doplnění tvrzení ke vzniku škody, odkázali na výše citované podání ze dne 29. 3. 2021 a jeho čl. IV (str. 14); žalobce b) nedoplnil nic dalšího a žalobce c) obecně zopakoval, že nemohl s účtem disponovat, musel tedy platby zajišťovat z jiných prostředků a vkládat tyto na účty věřitelů, že se dostával do prodlení (pozdní platba finančnímu úřadu, kdy bylo vyměřeno penále; pozdní platby nájmu, což musel řešit žalobce a) osobní cestou [anonymizováno] [země]) a že žalobce a) musel žalobci c) půjčit finanční prostředky.

69. Soud se v tomto případě předně zabýval vyhodnocením škody jakožto jedné z podmínek pro vznik odpovědnosti a straně státu. V návaznosti na judikaturu dovolacího soudu (např. NS sp.zn. 28 Cdo 3804/2011) soud uvádí, škodou je míněna újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná penězi, tj. je napravitelná poskytnutím majetkového plnění. Nutno je rozlišovat skutečnou škoda a ušlý zisk. Skutečná škoda je vyjadřována jakožto zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, tedy jinak škoda představuje majetkové hodnoty, které je nutno vynaložit k uvedení do předešlého stavu. Vznikem škody se tak zmenší hodnota aktiv poškozeného, tedy jeho celkové vyjádření v penězích se oproti předchozímu stavu sníží. Dovolací soud pak dovodil, že porovnání hodnot majetkového stavu před a po škodní události je možné pouze převodem na peníze, neboť peníze plní úlohu všeobecného ekvivalentu a tuto svoji funkci neztrácejí ani vlivem inflace, a dále doplnil, že ani vlivem inflace na hodnotu pohledávky na peněžité plnění tak skutečná škoda podle občanského zákoníku nevzniká. Ušlým ziskem se pak rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Jde o ztrátu očekávaného přínosu, o to, o jaký reálně dosažitelný prospěch poškozený přišel. Náhrada se určuje jako rozdíl mezi předpokládaným ziskem a náklady, které bylo třeba na jeho dosažení vynaložit (viz např. NS sp.zn. 25 Cdo 2858/2015).

70. Soud s ohledem na výše uvedené zamítl požadavek žalobce b) na náhrady škody, která žalobci b) měla vzniknout zabavením finančních prostředků v hotovosti, vyčíslený ve výši 53 231,46 Kč a 2 635,77 EUR, a dále i požadavek žalobce c) na náhrady škodu, vzniklou rovněž zadržením finančních prostředků, vyčíslený ve výši 4 274 EUR. Všechny tyto nároky soud zamítl pro neunesení břemene tvrzení ve vztahu k tvrzeným škodám.

71. Ani jeden ze žalobců totiž k poučení soudu nedoplnil konkrétní skutková tvrzení, že by v důsledku zajištění finančních prostředků došlo ke zmenšení majetku toho kterého ze žalobců, tedy že by nastala skutečná škoda. Oba žalobci pouze shodně a obecně uváděli, že jim zajištění finančních prostředků komplikovalo standardní podnikání, neboť finance byly blokovány vč. možnosti přijímat a realizovat platby, čímž docházelo k sekundárním problémům jako je povinnost hradit penále finančnímu úřadu, náklady na cesty a nutnost zajistit finanční prostředky půjčkou. Ze žádných z tvrzení žalobců se však nepodává konkrétní tvrzení, jak se tyto komplikace konkrétně promítly do zmenšení majetkového sféry daného žalobce. Chybí tak skutkové vymezení samotné skutečné škody (např. jaké penále či jiné sankce za pozdní platby bylo nutno uhradit, nebo jakou půjčku si žalobce vzal a jaké náklady na ni byly; nebo jaké zboží mu definitivně nebylo uhrazeno pro blokaci účtů; nebo jaké náklady na cestu [anonymizováno] [země] byly vynaloženy apod.).

72. Ani ve vztahu ke zmíněné možnosti (na ÚJ konaném dne 27. 7. 2021), že se může jednat o ušlý zisk, žalobci ničeho nedoplnili. Ve vztahu k takto požadovaným tvrzením pak žalobci k poučení soudu nedoplnili vůbec nic, skutková tvrzení zůstala na úrovni, že žalobci nemohli investovat. I zde chybí alespoň bližší vymezení toho, že žalobci vůbec na nějaké výdělkové možnosti rezignovali nebo že tyto příležitosti nebylo pro blokaci financí možné realizovat.

73. Tvrzení žalobců tak zůstala na úrovni, že zajištění financí oběma žalobců komplikovalo standardní a běžné podnikatelské fungování. Žalobci však k poučení soudu nedoplnili konkrétní skutková tvrzení o vzniku skutečné škody či ušlého zisku, které by soud mohl podrobit následně dokazování za účelem prokázání, zda žalobcům vyčíslená újma těmto skutečně vznikla. Soud proto tyto nároky pro neunesení břemene tvrzení zamítl, neboť konkrétní újma dotvrzena nebyla a nelze tak ověřit, že žalobci provedené její vyčíslení pomocí inflace skutečně odpovídá újmě, která žalobcům vznikla.

74. S ohledem na zamítnutí těchto nároků pro neunesení povinnosti tvrzení ve vztahu ke vzniku újmy se soud blíže nezabýval otázkou odpovědnostního titulu ani příčinnou souvislostí.

75. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

76. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

77. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 3, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla plně úspěšná proti žalobcům b) a c), neboť jejich nároky byly zcela zamítnuty, resp. vůči žalobci c) bylo řízení částečně zastaveno vinou tohoto žalobce a ve zbytku byla žaloba zamítnuta; proto ve vztahu k nim soud přiznal žalované plnou náhradu nákladu řízení. Ve vztahu k žalobci a) činí procesní úspěch žalované 99,6% (ze žalované částky 17 475 077, 11 Kč byl žalobce a) úspěšný v rozsahu 34 969 Kč), což soud vyhodnotil jakožto neúspěch nepatrný a rovněž proti žalobci a) tak přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení.

78. Soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5x režijního paušálu á 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě a 2x přípravu na ÚJ a 2x účast u ÚJ. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšným žalobcům každému v rozsahu 1/3 (žalovaná činila tytéž úkony vůči všem žalobcům společně), tedy každému ve výši 500 Kč, když souhrnná výše nákladů žalované činí 1 500 Kč. Zaplacení nákladů pak soud uložil žalobcům ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.