23 C 138/2018- 369

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem [titul] Tomášem Křiváčkem ve věci žalobců: ; a) [celé jméno žalobce], narozen [datum], [adresa žalobce] ; b) [celé jméno žalobkyně], narozena [datum], [adresa] [obec a číslo] c) [celé jméno žalobce], narozen [datum], [adresa žalobce] d) [celé jméno žalobkyně], narozena [datum], [adresa žalobkyně] zastoupených [titul]. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [země] - [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci tuto smlouvu o převodu pozemků: [země] – [anonymizována tři slova] [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ převodce“) a [celé jméno žalobce], [rodné číslo], bytem [adresa žalobce] a [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], bytem [adresa], [obec a číslo] a [celé jméno žalobce], [rodné číslo], bytem [adresa žalobce] a [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], bytem [adresa žalobkyně] (dále jen„ nabyvatelé“) uzavírají podle ust. §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“), tuto: Smlouvu o převodu pozemků: I. [země] – [anonymizována tři slova] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen„ pozemky“): - parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] u [obec], obec Nové Hrady, u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice a - parc. č. 1920 zapsaný na [list vlastnictví] pro k.ú. Rychnov u [obec], obec Horní Stropnice, u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice

II. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ust. § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro Středočeský kraj a hlavní město Praha, [číslo jednací], zn. [anonymizováno] [číslo] [rok], ze dne [datum].

III. Na uspokojení nároku nabyvatelů dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a nabyvatelé je přijímají do svého spoluvlastnictví, a to [celé jméno žalobce] v podílu id. 1/3, [celé jméno žalobkyně] v podílu id. 1/6, [celé jméno žalobce] v podílu id. 1/3 a [celé jméno žalobkyně] v podílu id. 1/6 k celku pozemků.

IV. Vlastnické právo k převáděným pozemkům, včetně součástí, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] v k. ú. Kondrač, obec Kamenná, a pozemku parc. [číslo] v k.ú. Kamenný újezd, obec Kamenný Újezd, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení, a to žalobci a) [částka], žalobkyni b) [částka], žalobci c) [částka] a žalobkyni d) [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

Odůvodnění

Argumentace žalobců 1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), jejímž předmětem je bezúplatný převod pozemků, a to parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Kamenný Újezd a parc. [číslo] v katastrálním území Kondrač, obec Kamenná, to vše na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, k uspokojení nároku žalobců na náhradu za pozemek nevydaný v restituci, část parc. č. PK [číslo] o výměře [výměra] (konkrétně parc. [číslo]) v katastrálním území Vršovice. V průběhu řízení pak vzali žalobci žalobu zpět, pokud jde o nárok na bezúplatný převod pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Kamenný Újezd a naopak navrhli k převodu další 2 vhodné pozemky, a to parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] a parc. č. [rok] v k.ú. Rychnov u Nových Hradů.

2. Soud v navrhovaném rozsahu řízení zastavil a naopak dvakrát rozhodl o připuštění změny žaloby, jak vyplývá z obsahu spisu.

3. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu - Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. Praha (dále jen„ Státní pozemkový úřad“) ze dne 23.6.2017, [číslo jednací], bylo rozhodnuto o restitučních nárocích žalobců na vydání dotčených odňatých pozemků tak, že Státní pozemkový úřad rozhodl, že žalobci nejsou vlastníky uvedených částí pozemku dle PK [číslo] v k.ú. [obec] a za nevydané nemovitosti jim přísluší náhrada podle zákona dle jejich ideálních podílů. Žalobci však nesouhlasí s vyčíslenou výší restitučního nároku plynoucí z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu a považují ji za nesprávnou. Restituční nároky žalobců byly vyčísleny na celkovou částku [částka] (tj. [anonymizováno] Kč/m2). Dle žalobců činí správná výše jejich restitučního nároku [částka] (tj. [anonymizováno] Kč/m2), neboť při zohlednění stavebního charakteru nevydaného pozemku by bylo nutné vycházet ze sazby stavebních pozemků na území hl. m. Prahy stanovené v § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb.). Postup žalovaného při uplatňování jejich nároku považují žalobci za liknavý, neboť k jeho vypořádání nedošlo ani po 25 letech. Žalobci se navíc nemohou dovolat svých nároků zákonem předpokládanou cestou veřejných nabídek, neboť žalovaný neuznává jimi tvrzenou správnou výši restitučního nároku. Podle § 4 zákona o půdě jsou žalobci oprávněnými osobami k uplatňování restitučních nároků vyplývajících z výše uvedeného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu a dle § 11 zákona o půdě mají nárok žádat o převod jiného, tzv. náhradního pozemku, a to právě náhradou za pozemky nevydané v restituci z důvodu existence překážek (překážka zastavení pozemku). Veřejnou nabídku pozemků považují žalobci za nedostatečnou a nabízené pozemky za nekvalitní, a proto se vůči žalovanému domáhají odpovídajících náhradních pozemků, které sami vybrali z majetku státu, které má žalovaný ve své správě. Tento postup vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu. Liknavost žalovaného spatřují žalobci především v nesprávně provedeném ocenění restitučního nároku, v dlouhodobém prodlení žalovaného s vypořádáním restitučního nároku žalobců a nedostatečné kvalitě a kvantitě vyhlašovaných veřejných nabídek s odkazem na rozhodnutí ÚS I. ÚS 3169/07. Pozemky ve veřejných nabídkách jsou dle žalobců často malých výměr, s omezeným přístupem, ve svahu či s jinými limitujícími parametry. O nároku žalobců bylo navíc rozhodnuto až v době, kdy byl výběr náhradních pozemků značně omezen, neboť nejkvalitnější náhradní pozemky již byly převedeny na třetí osoby, čímž jsou žalobci rovněž znevýhodněni. Argumentace žalovaného 4. Žalovaný nesouhlasil s celkovou výší restitučního nároku žalobců ve výši [částka], za správné považuje ocenění nároku na [částka] s tím, že žalobci nepředložili žádné důkazy k přecenění nároku. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 1782/16, dle něhož cena náhradních pozemků má být ekvivalentem k ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán. Pokud byl odebrán zemědělský pozemek, náleží náhrada odpovídající charakteru, který měl v době převodu na stát, přičemž ve prospěch oprávněného nelze počítat s navýšením ceny v důsledku jeho zastavění po přechodu na stát bez přičiněné původního vlastníka. Dále žalovaný poukázal na účel restitučního zákona, jímž měla být převážně snaha alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových křivd, nikoliv je úplně napravit. Rovněž se zapomíná na další účel, jímž je dosažení zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu a úprava vlastnických vztahů k půdě v souladu se zájmy hospodářského rozvoje venkova s ohledem na požadavky na tvorbu krajiny a životního prostředí. Pokud navíc není mezi účastníky shoda o výši nároku, není ani možné, aby si žalobci vybírali pozemky vhodné k převodu, neboť není zřejmé, jakou hodnotu by pozemky měly mít.

5. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by postupoval liknavě. Nárok žalobců vznikl až vydáním restitučního rozhodnutí v roce 2017, do té doby žalobcům právo nevzniklo, a proto nemohl být postup žalovaného liknavý. Dle žalovaného žalobci neučinili žádné kroky k urychlení správního řízení. Samotné rozhodnutí o restitučním nároku žalobců nezáviselo navíc jen na samotném pozemkovém úřadu, ale i na obci (hl. městě Praze) jako povinné osobě ve smyslu zákona o půdě, která byla dalším účastníkem řízení. Tato povinná osoba se vyjádřila až v roce 2014. Po vydání rozhodnutí o restitučním nároku, které nabylo právní moci až dne 10.7.2017 pak proběhlo několik veřejných nabídek, kterých se žalobci mohli zúčastnit. Jimi označený„ nekvalitní“ pozemek v k.ú. Kondrač byl vysoutěžen na základě veřejné nabídky, smlouva byla uzavřena před podáním žaloby a nařízeným předběžným opatřením. Žalobcům nic nebránilo v účasti ve veřejné nabídce. To, že se žalobci nezúčastnili veřejné nabídky a namísto toho podali žalobu, považuje žalovaný za obcházení zákona, spekulaci a nastolení nerovných pravidel mezi ostatními restituenty. Některé pozemky ve veřejných nabídkách jsou kvalitnější, jiné méně, pokud některé žalobci nepovažují za vhodné, není třeba z nich vybírat.

6. V podání ze dne [datum], po koncentraci řízení podle § 118b o.s.ř., žalovaný namítl, že odňaté pozemky, za které žalobcům přísluší náhrada, jsou v katastru nemovitostí označeny tak, že u nich je zapsáno duplicitní vlastnictví obce a žalobců dle svých podílů. I z toho důvodu navrhl žalovaný žalobu zamítnout, popř. alespoň přerušit do vyřešení duplicitního zápisu. Při posledním jednání dne [datum] žalovaný zpochybnil své vlastní pravomocné restituční rozhodnutí ze dne 23.6.2017, [číslo jednací] s tím, že z důvodu duplicitního zápisu vlastnictví nemělo být toto rozhodnutí vůbec vydáno, což by měl soud sám přezkoumat. K tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28Cdo 2921/2016. Dle žalovaného byli žalobci zapsáni jako vlastníci i k pozemkům parc. [číslo] v k.ú. [obec] (nejsou předmětem restitučního nároku) a tyto pozemky v roce 2001 převedli kupní smlouvou na hlavní město Prahu. Následně pozemkový fond vydal rozhodnutí, že za tyto pozemky žalobcům nepřísluší náhrada.

7. Na podporu svých argumentací oba účastníci poukázali ve svých podáních na rozsáhlou judikaturu vyšších soudů, vztahujících se k dané problematice. Provedené dokazování a hodnocení důkazů 8. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

9. Pozemek ve vlastnictví právních předchůdců žalobců [jméno] a [jméno] [příjmení] [jméno] parc. [číslo] v k.ú. [obec] přešel do vlastnictví československého státu v důsledku vyvlastnění na základě rozhodnutí Odboru pro výstavbu ÚNV hl. m. Prahy ze dne 4.11.1957, [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] a [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] za účelem stavby bytových jednotek na území [ulice] [číslo] ke zřízení vnitroblokové zeleně (zjištěno z uvedených rozhodnutí na č.l. 167 a 168). Úmysl státu zastavět tento pozemek vyplývá ze sdělení (povolení) Odboru pro výstavbu Rady ONV v [obec a číslo] zn. [číslo] [spisová značka] [číslo] ze dne 13.12.1954, z něhož plyne, že tento pozemek byl předán do předběžného užívání Bytovému podniku hl. m. Prahy. Bytovému podniku bylo povoleno provádět na pozemku sondy a potřebná měření, skládat stavebniny, stroje a nářadí, provádět výkopové práce a další (zjištěno z uvedeného sdělení na č.l. 200-201). Přípisem Správy bytového hospodářství rady ÚNV hl. m. Prahy zn. [anonymizováno] [číslo] [titul] [anonymizováno], ze dne [datum], byli právní předchůdci žalobců vyzváni k odprodeji nevydaného pozemku s upozorněním, že v případě nepřijetí nabídky odkupu bude zahájeno vyvlastňovací řízení (zjištěno z uvedeného přípisu na č.l. 169), k čemuž následně došlo. Dle sdělení Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy ze dne 8.11.2018, [číslo jednací] byl pozemek PK parc. [číslo] v k.ú. [obec] k datu přechodu na stát ([datum]) součástí tzv. intravilánu, tedy ploch katastrálního území, které jsou zastavěné nebo vyznačený jako souvislý celek k zástavbě (zjištěno z uvedeného sdělení na č.l. 260 – 262 a legendy státní regulační komise k regulačnímu a zastavovacímu plánu na č.l. 259)

10. Žalovaný svým rozhodnutím Státního pozemkového úřadu ze dne 23.6.2017, [číslo jednací] rozhodl na základě § 9 odst. 4 zákona o půdě tak, že žalobci jakožto oprávněné osoby podle § 4 odst. 2 zákona o půdě nejsou vlastníky částí pozemku parc. č. PK [číslo], role, o výměře [výměra] (pozemků vedených v KN pod parc. [číslo]) v katastrálním území Vršovice. Dále rozhodl, že za nevydávané nemovitosti přísluší oprávněným osobám náhrada podle zákona o půdě dle jejich ideálních podílů (tj. 1/3, 1/6, 1/3 a 1/6 dle pořadí žalobců v záhlaví rozsudku). Dle odůvodnění rozhodnutí uplatnili žalobci svůj nárok u pozemkového úřadu v roce 1992, resp. [datum]. Části pozemku byly vyvlastněny rozhodnutími Odboru pro výstavbu ÚNV hl. m. [obec] ze dne 4.11.1957, [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] a [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] za náhradovou cenu ve výši [anonymizováno] Kč/1m2. Část pozemku byla vyvlastněna za účelem stavby bytových jednotek na území [ulice] [číslo] část ke zřízení vnitroblokové zeleně. Protože vyplacení stanovené náhrady nebylo jednoznačně prokázáno, Státní pozemkový úřad shledal splnění restitučního titulu dle § 6 odst. 1 písm. m) zákona o půdě. Z důvodu překážky zastavěnosti pak bylo rozhodnuto o nevydání pozemku oprávněným osobám s tím, že oprávněným osobám bude poskytnut jiný pozemek podle § 11a zákona o půdě, popř. finanční náhrada podle § 16 odst. 1 zákona o půdě. V závěru rozhodnutí je uvedeno, že předmětné pozemky jsou vedeny duplicitně na [list vlastnictví], kdy dalším vlastníkem je hl. m. [obec], které je tak i povinnou osobou dle § 5 zákona o půdě. (Zjištěno z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 23.6.2017, [číslo jednací] na č.l. 20-22)

11. Výše restitučních nároků žalobců přiznaných žalovaným vyplývá z přehledů nároků a plnění nároků oprávněné osoby (na č.l. 23-26, [číslo] a 138). Nárok žalobce a) byl oceněn na [částka], nárok žalobkyně b) na [částka], nárok žalobce c) na [částka] a nárok žalobkyně d) na [částka], což odpovídá rozdělení celkového nároku [částka] v podílech žalobců 1/3, 1/6, 1/3 a 1/6. Žalobci výzvou ze dne [datum] požádali žalovaného o přecení výše jejich restitučního nároku, neboť s ní nesouhlasili (zjištěno z výzvy ze dne [datum] na č.l. 190 včetně dokladu o odeslání na č.l. 191). Dle nesporného vyjádření obou účastníků této výzvě vyhověno nebylo (viz protokol o jednání ze dne [datum] na č.l. 210).

12. Výše shora uvedených nároků odpovídá ceně [anonymizováno] Kč/m2 pozemku, z čehož plyne, že žalovaný při stanovení nároku žalobců nezohlednil stavební charakter vyvlastněného pozemku. Dle znaleckého posudku [titul]. [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] ze dne [datum] (na č.l. 198-205), předloženého žalobci, kterým bylo zpracováno znalecké ocenění pozemku nevydaného rozhodnutím PÚ [číslo] ke dni jeho přechodu na stát v cenách stanovených vyhláškou č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky [číslo] byla cena nevydaného pozemku a tím i výše restitučního nároku žalobců stanovena na [částka], tedy v sazbě [anonymizováno] Kč/m2. Po přepočtu tohoto souhrnného nároku na jednotlivé podíly žalobců činí restituční nárok žalobce a) [částka], žalobkyně b) [částka], žalobce c) [částka] a žalobkyně d) [částka].

13. Ze sdělení Odboru řízení restitucí sp. zn. [anonymizováno] [číslo], [číslo] [rok] [anonymizováno] ze dne [datum] (na č.l. 38) v reakci na dotaz zástupce žalobců dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se podává, že průměrná délka období od uplatnění restitučního nároku oprávněnou osobou dle zákona o půdě do úplného vypořádání nároku oprávněné osoby na náhradu dle zákona o půdě činí 120,14 měsíců, tedy 10,1 let. Od uplatnění restitučního nároku žalobců do rozhodnutí pozemkového úřadu přitom uplynulo 25 let.

14. Ze sdělení žalovaného zn. [anonymizováno] [číslo] [rok], 76- 2017, ze dne [datum], učiněného k žádosti zástupce žalobců o informace, vyplývá, že v letech 2006 [číslo] bylo zveřejněno celkem 159 pozemků v okrese [okres], přičemž jen 97 (tj. 61 %) z nich bylo převedeno na oprávněné osoby, přičemž na oprávněné osoby bylo převedeno pouze v průměru cca 9% ročně (zjištěno z uvedeného sdělení na č.l. 189). Dle důvodové zprávy k zákonu č. 185/2016 Sb. (na č.l. 170-183) pak mj. vyplývá, že v letech 1998 2014 bylo v rámci vyhlášených veřejných nabídek dle zákona o půdě oprávněným osobám převedeno pouze 18 % z celkového množství nabídnutých pozemků. Mezi nabízenými pozemky je i řada pozemků o malých výměrách (zjištěno z výpisů z KN a ortofotomap ohledně vytipovaných pozemků na č.l. 184-188).

15. K tvrzení žalovaného, že v období po právní moci rozhodnutí o restitučním nároku žalobců proběhlo několik veřejných nabídek, kterých se mohli žalobci zúčastnit, předložil žalovaný veřejnou nabídku pozemků určených k převodu oprávněným osobám a právním nástupcům podle zákona o půdě, uveřejněnou dne [datum] (na č.l. 104-137). Dle textu této nabídky byl termín příští nabídky stanoven na [datum]. Nabídka obsahuje 65 stránkový seznam pozemků nabídnutých k převodu na území celé republiky. Dle databáze žalovaného se přitom žalobci žádných veřejných nabídek neúčastnili (zjištěno z výstupu z databáze na č.l. 139), ostatně žalobci to ani netvrdili. S ohledem na reálnou nemožnost žalobců zúčastnit se těchto nabídek za situace, kdy se účastníci neshodují v podstatné míře na výši restitučního nároku, považuje soud za zcela nadbytečné více se zabývat četností nabídek a kvalitou nabízených pozemků.

16. K otázce tvrzené liknavosti žalovaného předložil žalovaný dopis vedoucí oddělení restitucí Státního pozemkového úřadu [titul]. [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] se statistickými údaji ohledně vyřizování restitučních nároků (na č.l. 295). Z uvedené zprávy nečiní soud žádné závěry významné pro projednávanou věc.

17. V řízení byly žalobci k bezúplatnému převodu navrženy tyto náhradní pozemky: 1) parc. [číslo] v katastrálním území Kamenný Újezd, 2) parc. [číslo] v katastrálním území Kamenný Újezd, 3) parc. [číslo] v katastrálním území Kondrač, 4) parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] a 5) parc. č. [rok] v k.ú. Rychnov u Nových Hradů.

18. Podrobněji k jednotlivým pozemkům, z hlediska jejich vhodnosti, převoditelnosti a ocenění. 19. 1) Návrh na převod pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Kamenný Újezd (informace o pozemku na č.l. 70) byl vzat žalobci zpět. Uvedený pozemek je v nájmu 3. osoby a na pozemku se nachází stavba nezapsaná v katastru nemovitostí. Tyto skutečnosti žalovaný namítal a prokazoval (viz přehled o pozemku vedený žalovaným na č.l. 234, mapy na č.l. 237, 284, fotografie na č.l. 285-286 a nájemní smlouva včetně dodatku na č.l. 287-289), považoval tento pozemek za nevhodný k převodu. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ve vztahu k tomuto pozemku, se soud tímto pozemkem nezabýval. 20. 2) V případě pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Kamenný Újezd (informace o pozemku na č.l. 71) nebyla ze strany žalovaného shledána žádná překážka z hlediska vhodnosti ani převoditelnosti (viz. přehled o pozemku vedený žalovaným na č.l. 235). Účastníci se však neshodli na ceně pozemku stanovené podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ke dni 24.6.1991 Sb., dle stavu pozemku v době vydání rozhodnutí. Dle znaleckého posudku [titul]. [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] (na č.l. 192-197) předloženého žalobci činí hodnota pozemku dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. [částka], dle posudku [titul]. [jméno] [příjmení] [číslo] 2018 (na č.l. 266-270) předloženého žalovaným činí hodnota pozemku dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. [částka]. Rozdíl v ocenění spočívá v odlišném náhledu znalců a účastníků na aktuální charakter pozemku. S ohledem na další důkazy (znalecký posudek [titul]. Cihláře ze dne [datum] - vyjádření se k námitkám při ocenění parc. [číslo] na č.l. 282-283, obrazová část územního plánu včetně legendy na č.l. 291 a 292) má soud za prokázané, že správnou cenou předmětného pozemku je cena [částka], neboť z hlediska územního plánu jde o pozemek určený k zastavění. S ohledem na výrok rozsudku, kdy restituční nárok žalobců byl téměř ideálně naplněn jinými pozemky, nepovažuje soud za podstatné se cenou uvedeného pozemku více zabývat. 21. 3) V případě pozemku parc. [číslo] v k.ú. Kondrač (informace o pozemku na č.l. 72) nebyl shledán problém s převoditelností či nevhodností pozemku k převodu z důvodu charakteru pozemku. Právě z důvodu vhodnosti tohoto pozemku k převodu jej žalovaný zařadil do veřejné nabídky pozemků ve smyslu zákona o půdě, a to dne [datum], tedy ještě před zahájením tohoto řízení (přehled o pozemku vedený žalovaným na č.l. 213 a 230). Žádost o pozemek byla ze strany 2 osob učiněna dne [datum] (zjištěno ze žádosti na č.l. 240) a [datum] (zjištěno ze žádosti na xanon [číslo]). Vzhledem k tomu, že o pozemek projevily zájem dvě osoby, učinil žalovaný dne [datum] výzvu k podání vyšší nabídky (zjištěno z výzvy na č.l. 244 a 245). S úspěšnější stranou pak byla dne [datum] uzavřena smlouva o převodu pozemku (zjištěno z dokumentace žalovaného na č.l. 246-254). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dozvěděla o tomto řízení až dne [datum], kdy jí byla doručena žaloba, nelze její jednání v žádném případě shledávat za účelové. Uvedené skutečnosti však vyšly najevo až poté, co bylo nařízeno předběžné opatření, jímž soud zakázal disponovat s předmětným pozemkem. Z důvodu vydaného předběžného patření proto dosud nedošlo k zápisu vlastnictví jiné oprávněné osoby v katastru nemovitostí. (Zjištěno z informace o řízení k uvedenému pozemku na č.l. 86, informace o pozemku na č.l. 89 a návrhu na vklad na č.l. 253-254) Dle znaleckého posudku [titul]. [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] (na č.l. 192-197) předloženého žalobci činí cena pozemku dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. [částka], dle posudku [titul]. [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] (na č.l. 214-228) předloženého žalovaným činí cena pozemku [částka]. Z hlediska ceny tohoto pozemku tak mezi účastníky spor nebyl. S ohledem na řádné uplatnění nároku jinou oprávněnou osobou na tento pozemek způsobem předpokládaným zákonem o půdě, a to ještě před zahájením tohoto řízení, však soud nepovažuje tento pozemek za vhodný k převodu. 22. 4) U pozemku parc. [číslo] v k.ú. Údolí u nových Hradů (informace o pozemku na č.l. 303, fotomapa na č.l. 304) nebyla účastníky ani soudem shledána překážka v převoditelnosti. Cena pozemku byla stanovena znaleckým posudkem [titul]. [jméno] [příjmení] č. [rok] [číslo] [rok] ze dne [datum] (na č.l. 317-321) předloženým žalovaným, a to na [částka]. Žalobci učinili takto zjištěnou cenu nespornou. 23. 5) Rovněž u pozemku parc. č. 1920 v k.ú. Rychnov u nových Hradů (informace o pozemku na č.l. 302, fotomapa na č.l. 305) nebyla účastníky ani soudem shledána překážka v převoditelnosti. Cena pozemku byla stanovena rovněž znaleckým posudkem [titul]. [jméno] [příjmení] č. [rok] [číslo] [rok] ze dne [datum] (na č.l. 317-321), a to na [částka]. Žalobci učinili i takto zjištěnou cenu nespornou.

24. Pokud jde o duplicitní zápis vlastnictví k pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Vršovice, ten vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí k [list vlastnictví] vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu. Nabývacími tituly žalobců jsou rozhodnutí o dědictví Okresního soudu v Kolíně ze dne 12.12.1996, sp. zn. [spisová značka] (na č.l. 338) a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27.10.1995, č.j. [číslo jednací] (na č.l. 337). Nabývacím titulem Hlavního města Prahy pak rozhodnutí o vyvlastnění [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] ze dne 4.11.1957 (pravomocné dne [datum]) a rozhodnutí o vyvlastnění [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] ze dne 4.11.1957 (pravomocné dne [datum]). (Zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí k [list vlastnictví] vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu na č.l. 311) S ohledem na tento duplicitní zápis vstoupili žalobci v průběhu řízení do jednání s hlavním městem Prahou (zjištěno z reakce hl. m. [obec] ze dne [datum] na č.l. 328 a návrhu souhlasného prohlášení žalobců a hl. m. [obec] na č.l. 333-334).

25. K dotazu soudu sdělil Katastrální úřad hlavního města Prahy podáním ze dne [datum] (na č.l. 335), že duplicitní vlastnictví k předmětným pozemkům bylo zapsáno v roce 2006, kdy bylo pod Z [číslo] 2006 dodáno rozhodnutí o vyvlastnění dílů parcely PK [číslo] z roku 1957, které nebylo do té doby zapsáno v [příjmení] knize, Evidenci nemovitostí ani Katastru nemovitostí. K tomuto zápisu pak předložil další listiny: katastrální mapu s vyznačenými předmětnými pozemky (na č.l. 336), nabývací tituly žalobců (na č.l. 337-338), přípis Katastrální úřadu [okres] adresovaný Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum], zn. Z [číslo] o vrácení listin magistrátu (na č.l. 339), urgenci žalobkyně b) katastrálnímu úřadu [okres] ze dne [datum] (na č.l. 340 p.v.), zápis v pozemkové knize k pozemku parc. [číslo] (na č.l. 340 a 341), z něhož vyplývá, že do pozemkové knihy byl zapsán pouze údaj o zahájení vyvlastňovacího řízení, návrh Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum] na zápis vlastnického práva k pozemkům, mezi nimiž jsou i pozemky parc. [číslo] v katastrálním území Vršovice, a to včetně příloh (na č.l. 342-347).

26. Žalobcům se podařilo s hl. městem Prahou vyřešit duplicitní zápis vlastnictví společným souhlasným prohlášením ze dne [datum], jímž strany deklarovaly, že dotčené pozemky v k. ú. [obec] připadly do výlučného a nadále nezpochybnitelného vlastnictví hl. m. [obec] (zjištěno z uvedeného souhlasného prohlášení s ověřenými podpisy žalobců na č.l. 356-357). Ke dni vyhlášení rozhodnutí však ještě nebylo zahájeno příslušné řízení u katastrálního úřadu (zjištěno z informací o pozemcích na č.l. 351-355). Dle znění souhlasného prohlášení má přitom návrh na vklad podat hl. města Praha (čl. VI souhlasného prohlášení). Právní hodnocení 27. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě, oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

28. Podle § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě, nemovitosti ve vlastnictví státu, na které nebylo ve lhůtě uvedené v § 13 uplatněno právo na vydání, může pozemkový úřad převést do vlastnictví oprávněných osob k uspokojení jejich nároků na náhradu podle § 14 až 16 nebo § 20.

29. Podle ust. § 11a odst. 1 zákona o půdě, oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. [příjmení], na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

30. V daném případě se žalobci domáhají žalobou nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, které si žalobci sami vybrali, a to jako náhradu za pozemky nevydané v restituci dle zákona o půdě.

31. Dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 23.6.2017, [číslo jednací] jsou žalobci oprávněnými osobami podle § 4 odst. 2 zákona o půdě. Rozhodnutím bylo také stanoveno, že nejsou vlastníky částí pozemku PK parc. [číslo] role, o výměře [výměra] (pozemků vedených v KN pod parc. [číslo]) v katastrálním území Vršovice a že za nevydávané nemovitosti jim přísluší náhrada podle zákona o půdě dle jejich ideálních podílů. Žalobci však neuplatnili svůj nárok zákonem předpokládaným způsobem na základě veřejných nabídek (dle § 11a odst. 1 zákona o půdě), ale sami označili pozemky ve vlastnictví žalovaného, které jim mají být převedeny.

32. Uvedený způsob uplatnění restitučního nároku vyplývá z obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu ČR i judikatury Ústavního soudu:

33. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 (R 62/2010), důvodnost žaloby na uložení povinnosti Pozemkovému fondu České republiky uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, není třeba při liknavém postupu fondu vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky.

34. Podle nálezu Ústavního soudu I ÚS 125/10, jsou-li stěžovatelé nositeli hmotného zájmu na vydání náhradního pozemku podle příslušných ustanovení zákona o půdě, mohou legitimně očekávat, že tento jejich hmotný zájem bude uspokojen a naplní se tak účel zákona. Smyslem věci je zajistit co nejsnadnější uspokojení nároku oprávněné osoby tam, kde odkazem na právní jistotu nebo na veřejný zájem zákonodárce neumožnil jinak obecně preferovanou nápravu újmy uvedením v předešlý stav. Pozemkový fond ČR má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada poskytnuta v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Na tom nic nezměnilo ani doplnění právní úpravy o podrobnější (transparentnější) a v zákoně uvedený popis postupu při vypořádávání nároku. Pokud se stěžovatelé svého zákonného nároku nedomohou, je třeba zabývat se námitkami, že veřejné nabídky fakticky nezajišťují uspokojení nároku oprávněných osob. Pozemkový fond se však své zákonné povinnosti, tj. nabízet dostatečné množství vhodných pozemků, nemůže zbavit. Nesmí upřednostňovat ani mezi skupinami subjektů, které mají nárok na bezúplatný převod. Pozemkovému fondu, jako státem pověřené osobě, byl adresován jednoznačný zákonný příkaz, který musí plnit. Za této situace mají soudy mimo jiné povinnost po pečlivém řízení potvrdit nebo vyvrátit tvrzení stěžovatelů o jeho svévoli. Mají-li obecné soudy dostát své ústavní povinnosti poskytovat ochranu právem chráněným zájmům, musí při posuzování postupu státu, resp. jím zmocněných osob (plnících povinnosti státu) zkoumat, zda nedochází k libovůli. Nemohou se přitom zbavovat své přezkumné povinnosti povšechným poukazem, že příslušný subjekt postupoval v souladu se zákonem, aniž by zkoumali, zda v daném případě jeho aplikace fakticky nevedla k protizákonné či dokonce protiústavní diskriminaci. Postup státu při plnění jeho závazků (tedy tam, kde má stát postavení dlužníka) je nutno vždy posuzovat z hlediska principu rovnosti. Pokud stát, který disponuje mohutným exekutivním aparátem, umožňujícím účinné působení na dlužníky, má navíc často ze zákona zajištěno postavení privilegovaného věřitele, je třeba tím spíše dbát, aby naopak v postavení dlužníka nesl odpovědnost za prodlení s plněním svých závazků, tak jako každý jiný dlužník. Jestliže tedy pro obecného dlužníka platí, že se musí zdržet jednání mařících uspokojení věřitele, pak z ústavního principu rovnosti vyplývá, že stát (a jeho orgány) jako dlužník rovněž nesmí fakticky mařit uspokojování věřitelů z pohledávek, jejichž existence byla potvrzena rozhodnutím orgánu veřejné moci (např. zbavovat se majetku vhodného k uspokojení jeho věřitelů). Libovůle či liknavost při přidělování pozemků je protiprávní a protiprávnímu jednání nelze poskytnout soudní ochranu. Z ústavního zákazu odepření spravedlnosti vyplývá povinnost obecných soudů vyplňovat mezery v zákonech tam, kde by opak vedl k faktické nevymahatelnosti nároku. Žaloba domáhající se vydání konkrétního pozemku (ačkoliv nárok na vydání konkrétního pozemku nelze z právní úpravy bezprostředně dovodit) může potom představovat možný prostředek obrany proti libovůli.

35. V daném případě jsou judikaturou předpokládané podmínky pro uplatnění nároku žalobci učiněným způsobem splněny. Postup státu (nikoliv jen přímo Státního pozemkového úřadu, který vznikl až dne [datum]) je třeba považovat za jednoznačně liknavý. Žalobci uplatnili svůj restituční nárok v roce 1992, resp. [datum] a k vydání rozhodnutí o restitučním nároku došlo až dne [datum] až po 25 letech. Ani do dnešního dne nebyly restituční nároky žalobců uspokojeny. Je bez významu, zda prodlení s rozhodnutím zapříčinil Státní pozemkový úřad, jeho předchůdce či Magistrát hl. města Prahy jako povinná osoba. Řádně projednat a uspokojit restituční nárok žalobců bylo povinností státu, bez ohledu na to, které z jeho organizačních složek lze průtahy přičítat. Především je však třeba zdůraznit, že sama skutečnost, že žalovaný nesprávně neocenil restituční nárok žalobců (viz níže), znemožňovala žalobcům reálnou účast ve veřejných nabídkách. Za situace, kdy restituční nárok žalobců je 43x vyšší, než na kolik jej ocenil žalovaný, nebylo možné po žalobcích spravedlivě požadovat, aby se veřejných nabídek účastnili. Žalobci navíc požádali, aby žalovaný jejich nárok přecenil, vyhověno jim však nebylo. I po případném vyčerpání žalovaným uznávaného nároku by žalobcům nezbylo nic jiného, než se zbývajícího nároku domáhat soudní cestou. Žalovaný by navíc patrně se žalobci přestal jednat jako s osobami oprávněnými podle zákona o půdě.

36. Podle § 11a odst. 14 zákona o půdě, cena pozemku uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhl. č. 182/188 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků, náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení vyhl. č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. [příjmení] způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odst. 11.

37. Podle § 28a zákona o půdě, pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky [číslo].

38. Pokud jde o výši restitučního nároku, odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.3.2013, sp. zn. [spisová značka], dle něhož, jestliže v době převodu na stát byly v evidenci nemovitostí vedeny pozemky jako zemědělské, je třeba za ně poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu, pokud již v době převodu šlo o pozemky určené k výstavbě a za tímto účelem byly také vykupovány. Z provedeného dokazování (viz odstavec 9 rozsudku) přitom jasně vyplývá, že pozemek ve vlastnictví právních předchůdců žalobců parc. č. PK [číslo] v k.ú. [obec] přešel do vlastnictví československého státu v důsledku vyvlastnění za účelem stavby bytových jednotek na území [ulice] [číslo] ke zřízení vnitroblokové zeleně. Úmysl státu zastavět tento pozemek vyplývá ze sdělení (povolení) Odboru pro výstavbu Rady ONV v Praze, které o 3 roky předchází samotnému vyvlastnění. Pozemek byl předán do předběžného užívání Bytovému podniku hl. m. Prahy, kterému bylo i povoleno provádět na pozemku sondy a potřebná měření, skládat stavebniny, stroje a nářadí, provádět výkopové práce a další. Z uvedeného důvodu proto soud považuje za správnou výši restitučního nároku žalobců částku [částka], a to dle znaleckého posudku [titul]. [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] ze dne [datum]. Po přepočtu tohoto souhrnného nároku na jednotlivé podíly žalobců činí restituční nárok žalobce a) [částka], žalobkyně b) [částka], žalobce c) [částka] a žalobkyně d) [částka].

39. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Dále proto bylo nutné zabývat se zákonnými překážkami, které by případně bránily vydání žalobci označených pozemků ve smyslu § 6 zákona o Státním pozemkovém úřadu. Podle § 6 odst. 1 zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, nelze podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů převádět: a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejich vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem nebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury, nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků převáděných podle § 3 odst. 4, § 7 nebo § 10 odst. 1, zemědělských pozemků již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádostí Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené podle schváleného návrhu pozemkové úpravy pro výstavbu polních cest a na provedení technických, vodohospodářských a ekologických opatření.

40. Vzhledem k tomu, že žalobci v průběhu řízení vzali částečně žalobu zpět a soud v tomto rozsahu řízení částečně zastavil, zabýval se existencí zákonných překážek pouze ohledně nadále žalobou uplatňovaných pozemků. V případě pozemků parc. [číslo] v k.ú. Údolí u nových Hradů a parc. č. [rok] v k.ú. Rychnov u nových Hradů nebyla účastníky ani soudem shledána překážka v převoditelnosti. Cena pozemků byla stanovena znaleckým posudkem [titul]. [jméno] [příjmení] č. [rok] [číslo] [rok] na [částka], resp. [částka], v souhrnu tedy na [částka]. Uvedená cena pozemků byla znalcem vypočtená v souladu § 11a a § 28a zákona o půdě a účastníci ji označili nespornou. Vzhledem k tomu, že cena těchto dvou uvedených pozemků téměř ideálně naplňuje restituční nárok žalobců, zvolil soud tyto pozemky jako nejvhodnější. Výběrem těchto pozemků pak odpadá i spor mezi účastníky o ocenění pozemku parc. [číslo] v k.ú. Kamenný Újezd (s tím, že soud považuje za správnou cenu pozemku [částka], jak je podrobněji uvedeno v odst. 20 rozsudku) i problém s převoditelností pozemku parc. [číslo] v k.ú. Kondrač, jehož převod by soud beztak zamítl, jak je blíže odůvodněno v odst. 21 rozsudku.

41. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl, pokud jde o bezúplatný převod pozemků parc. [číslo] v k.ú. Údolí u nových Hradů a parc. č. [rok] v k.ú. Rychnov u nových Hradů a naopak žalobu zamítl pokud jde o pozemky parc. [číslo] v k.ú. Kamenný Újezd a parc. [číslo] v k.ú. Kondrač, u nichž by přiznání bezúplatného převodu přesáhlo restituční nárok žalobců.

42. Závěrem je třeba vypořádat se s námitkou duplicitního zápisu vlastnictví k předmětným pozemkům parc. [číslo] v k.ú. Vršovice. Přestože v době rozhodnutí soudu nebyl uvedený rozpor odstraněn v katastru nemovitostí, posoudil soud vlastnictví uvedených pozemků jako předběžnou otázku. Již z rozhodnutí Odboru pro výstavbu ÚNV hl. m. Prahy ze dne 4.11.1957, [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] a [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] o vyvlastnění uvedených pozemků je zřejmé, že pozemky připadly ke dni [datum], resp. [datum] státu. Z toho důvodu je nemohli nabýt žalobci jako právní nástupci původních vlastníků [jméno] a [jméno] [příjmení]. Vlastnictví hl. m. Prahy k těmto pozemkům pouze nebylo zapsáno do katastru nemovitostí. K zápisu vlastnictví hl. města Prahy došlo až v roce 2006, ovšem bez současného odstranění zápisu o vlastnictví žalobců. Je třeba navíc připomenout, že dnem účinnosti občanského zákoníku z roku 1950, tj. dnem [datum], byl výslovně opuštěn intabulační princip. K nabytí vlastnického práva k nemovitostem, přiděleným podle zák. č. 142/1947 Sb., nebylo po [datum] třeba intabulace (viz též 22 Cdo 2320/98, 28 Cdo 2524/2010 nebo Pl. ÚS 1/95). Intabulační princip byl v českém právním řádu zaveden opět až novelou § 133 občanského zákoníku [číslo] 1964. Pro právní jistotu navíc žalobci učinili společně s hl. m. Prahou souhlasné prohlášení ze dne [datum], jímž strany deklarovaly, že dotčené pozemky v k. ú. [obec] připadly do výlučného a nadále nezpochybnitelného vlastnictví hl. m. Prahy. Za takto uvedeného skutkového i právní stavu nemá soud o vlastnictví hl. m. Prahy k uvedeným pozemkům žádných pochyb.

43. Tvrzení žalovaného, že z důvodu duplicitního zápisu vlastnictví nemělo být rozhodnutí žalovaného o restitučním nároku vůbec vydáno, není nijak relevantní, neboť jej žalovaný doplnil až po koncentraci řízení podle § 118b o.s.ř. Přitom se nejednalo o novou skutečnost, duplicitní zápis vlastnictví k těmto pozemkům je v katastru nemovitostí veden již od roku 2006 a byl znám i Státnímu pozemkovému úřadu, který o něm v odůvodnění rozhodnutí ze dne 23.6.2017, [číslo jednací] i sám hovoří, tzn. že pozemkový úřad rozhodoval s vědomím duplicitního zápisu vlastnictví. Žalovaný namítal, že soud by měl sám přezkoumat předmětné rozhodnutí a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2921/2016. Dle tohoto usnesení právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny správním rozhodnutím, nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Řešení otázky, která nebyla přímo předmětem sporu v jiném řízení, a o níž proto správní orgán nerozhodoval ve výroku, nýbrž se s ní jako s otázkou předběžnou pro účely svého rozhodnutí vypořádal toliko v odůvodnění rozhodnutí, pro soud v jiném řízení závazné není. Není zřejmé, z jakého důvodu žalovaný odkázal právě na uvedené rozhodnutí, neboť i z něj jasně vyplývá, že rozhodnutím Státního pozemkového úřadu je soud vázán. Z výroku rozhodnutí vyplývá právě restituční nárok žalobců jakožto oprávněných osob. Naopak, nevyplývá z něj výše restitučního nároku, kterou soud posoudil jako otázku předběžnou. Náklady řízení 44. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud přiznal žalobcům plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za situace, kdy jejich neúspěch spočíval jen v nepatrné části. Restituční nárok žalobců ve výši [částka] byl tímto rozsudkem naplněn do částky [částka]. Tarifní hodnota sporu je pak tvořena jednotlivými nároky žalobců dle jejich podílů, tzn. v případě žalobce a) [částka], žalobkyně b) [částka], žalobce c) [částka] a žalobkyně d) [částka]. Odměna za jeden úkon právní služby proto po snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu činí v případě zastupování žalobce a) [částka], žalobkyně b) [částka], žalobce c) [částka] a žalobkyně d) [částka]. V souhrnu těchto odměn náleží zástupci žalobců za jeden úkon právní služby částka [částka].

45. Zástupce žalobců učinil v řízení 11 úkonů právní služby po [částka] podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení včetně první porady s klienty, sepis žaloby, sepisy vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a účast na jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum]) a 2 úkony právní služby v poloviční sazbě po [částka] podle § 11 odst. 2 písm. a) a c) advokátního tarifu (návrh na zahájení předběžného opatření ze dne [datum] a vyjádření k odvolání žalovaného proti předběžnému opatření ze dne [datum]). Na odměně zástupce žalobců proto žalobcům náleží částka [částka].

46. Dále jsou náklady řízení žalobců tvořeny 13 tzv. režijními paušály po [částka] podle § 13 advokátního tarifu, celkem ve výši [částka].

47. Zástupce žalobců vyúčtoval i cestovní výdaje za 4 cesty na jednání z [obec] do [obec] a zpět, z toho 1 v roce 2018, 2 v roce 2019 a 1 v roce 2020. Při najetí 304 km osobním vozidlem zn. Volvo V90 s kombinovanou spotřebou benzinu Natural 95 7,7 l [číslo] km, cenou benzinu [částka] a sazbou základní náhrady 4 Kč/km činí cestovné za 1 jízdu na jednání v roce 2018 dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. částku [částka]. Při najetí 608 km osobním vozidlem zn. Volvo V90 s kombinovanou spotřebou benzinu Natural 95 7,7 l [číslo] km, cenou benzinu [částka] a sazbou základní náhrady 4,1 Kč/km činí cestovné za 2 jízdy na jednání v roce 2019 dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. částku [částka]. Při najetí 304 km osobním vozidlem zn. Volvo V90 s kombinovanou spotřebou benzinu Natural 95 7,7 l [číslo] km, cenou benzinu [částka] a sazbou základní náhrady 4 Kč/km činí cestovné za 1 jízdu na jednání v roce 2020 dle vyhlášky [číslo] 2019 částku [částka]. Cestovní výdaje zástupce žalobců činí [částka] a při připočtení 4 x 8 půlhodin po [částka] dle § 14 advokátního tarifu celkem [částka].

48. Další nákladovou položkou žalobců je náhrada odpovídající 21% DPH z částky [částka], tj. [částka], neboť zástupce žalobců doložil osvědčení o registraci k dani z přidané hodnoty.

49. Celková výše nákladů řízení žalobců je proto [částka]. Tuto náhradu pak soud rozdělil mezi jednotlivé účastníky řízení dle jejich podílů na restitučním nároku. Žalobci a) tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši [částka], žalobkyni b) [částka], žalobci c) [částka] a žalobkyni d) [částka].

50. Lhůtu k plnění soud prodloužil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.z obvyklých 3 dnů na 15, a to z důvodu organizačně technických na straně žalovaného.

Poučení