23 C 138/2018-429

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Faktorové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobců: ; a) [celé jméno žalobce], narozen [datum], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] ; b) [celé jméno žalobkyně], narozena [datum], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] c) [celé jméno žalobce], narozen [datum], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] d) [celé jméno žalobkyně], narozena [datum], [anonymizována dvě slova] [číslo], [PSČ] [obec a číslo] všichni zastoupeni [titul]. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec a číslo], nám.

14. října [číslo], [PSČ] [obec a číslo] proti žalovanému: ; Česká republika - Státní pozemkový úřad, IČO: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemků, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20.7.2020, č.j. 23 C 138/2018-369, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I., o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít žalobci smlouvu o převodu pozemků a v odstavci III., ve výroku o nákladech řízení, potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci a) [částka], žalobkyni b) [částka], žalobci c) [částka] a žalobkyni d) [částka], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec a číslo].

Odůvodnění

1. Odvoláním napadeným rozsudkem okresní soud vyhověl žalobě ohledně pozemků parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], obec Nové Hrady, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště České Budějovice na [list vlastnictví] a ohledně parcely č. [rok] v k.ú. Rychnov u [obec], obec Horní Stropnice, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště České Budějovice na [list vlastnictví] a nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci smlouvu o převodu těchto pozemků podle § 11a zák. č. 229/91 Sb., o půdě, zamítl žalobu, pokud jde o pozemky parc. [číslo] v k.ú. Kondrač, obec Kamenná, a parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Kamenný Újezd. Žalovanému uložil zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení žalobci a) [částka], žalobkyni b) [částka], žalobci c) [částka] a žalobkyni d) [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právního zástupce.

2. Žalobci se podanou žalobou původně domáhali nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] [číslo] v k.ú. Kamenný Újezd a parc. [číslo] v k.ú. Kondrač, obec Kamenná, a to k uspokojení restitučního nároku žalobců na náhradu za pozemek nevydaný v restituci, část parc. č. PK [číslo] o výměře [výměra] v katastrálním území Vršovice. V průběhu řízení žalobci vzali zpět žalobu ohledně parcely parc. [číslo] v k.ú. Kamenný Újezd a žalobu rozšířili ohledně pozemků parc. [číslo] v k.ú. Údolí u Nových Hradů a parc. č. [rok] v k.ú. Rychnov u Nových Hradů. Řízení tak bylo ohledně parcely [číslo] v k.ú. Kamenný Újezd částečně zastaveno a byla okresním soudem připuštěna změna žaloby. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu z 23.6.2017, [číslo jednací] bylo rozhodnuto o restitučních nárocích žalobců tak, že žalobci nejsou vlastníky částí pozemků PK [číslo] v k.ú. Vršovice (parc. [číslo]). Současně rozhodl, že za nevydané nemovitosti jim přísluší náhrada podle zákona dle jejich ideálních podílů. Žalobci nesouhlasili s výší restitučního nároku, vyplývající z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu v částce [částka], tj. [částka] za 1 m2. Dle žalobců správná výše jejich restitučního nároku činí [částka], tj. [částka] za 1 m2. Nevydaný pozemek byl stavebního charakteru a bylo namístě vycházet ze sazby stavebních pozemků na území hlavního města Prahy podle § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. Postup žalovaného při uplatňování restitučního nároku žalobců tito považují za liknavý, neboť k jeho vypořádání nedošlo ani po 25 letech. Žalobci se nemohou dovolat svých nároků zákonem předpokládanou cestou veřejných nabídek, neboť žalovaný neuznává jimi tvrzenou správnou výši restitučního nároku. Žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona o půdě a podle § 11 zákona o půdě mají nárok žádat o převod hradního pozemku za pozemky nevydané v restituci z důvodu zastavění pozemku. Veřejnou nabídku žalobci považují za nedostatečnou, nabízené pozemky za nekvalitní. Proto se domáhají odpovídajících náhradních pozemků cestou podané žaloby, a to ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu. Pozemky ve veřejných nabídkách jsou malých výměr s omezeným přístupem, ve svahu či s jinými limitujícími parametry. O nároku žalobců bylo rozhodnuto již v době, kdy byl výběr náhradních pozemků již značně omezen.

3. Žalovaný nesouhlasil s výší restitučního nároku ve výši [částka]. Žalobci nepředložili žádné důkazy k přecenění nároku. Podle rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 1792/16 cena náhradních pozemků má být ekvivalentem k ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán. Pokud byl odebrán zemědělský pozemek, náleží náhrada odpovídající jeho charakteru v době převodu na stát. Nelze počítat s navýšením ceny v důsledku zastavění pozemku po přechodu na stát bez přičinění původního vlastníka. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by postupoval liknavě. Nárok žalobců vznikl až vydáním restitučního rozhodnutí v roce 2017, do té doby žalobcům právo nevzniklo a postup žalovaného nemohl být liknavý. Žalobci neučinili žádné kroky k urychlení správního řízení. Rozhodnutí o restitučním nároku žalobců nezáviselo jen na samotném pozemkovém úřadu, ale i na Hlavním městě Praze jako povinné osobě. Ta se vyjádřila až v roce 2014. Po vydání rozhodnutí o restitučním nároku dne [datum] proběhlo několik veřejných nabídek, kterých se žalobci mohli zúčastnit. To, že se žalobci neúčastnili veřejné nabídky a podali žalobu, považuje žalovaný za obcházení zákona. V podání ze dne [datum] žalovaný namítl, že vyňaté pozemky jsou v katastru nemovitostí zapsány duplicitně ve vlastnictví obce i žalobců. Z toho důvodu žalovaný navrhl žalobu zamítnout nebo řízení přerušit do vyřešení duplicitního zápisu. Žalovaný nakonec zpochybnil své vlastní pravomocné restituční rozhodnutí z 23.6.2017, [číslo jednací] s tím, že z důvodu duplicitního zápisu nemělo být toto rozhodnutí vydáno, což by měl soud přezkoumat a v tomto směru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2921/2016. Žalobci byli zapsáni jako vlastníci i k pozemkům parc. [číslo] v k.ú. [obec], které nejsou předmětem restitučního nároku. Tyto pozemky v roce 2001 žalobci převedli kupní smlouvu na hlavní město Prahu. Pozemkový fond pak rozhodl, že za tyto pozemky žalobcům nepřísluší náhrada.

4. Okresní soud věc posoudil podle § 14 odst. 1 zákona o půdě, § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě a § 11a odst. 1 zákona o půdě, dospěl k závěru, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 odst. 2 zákona o půdě na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 23.6.2017, [číslo jednací]. Správním rozhodnutím bylo stanoveno, že žalobci nejsou vlastníky částí pozemků PK parc. [číslo] role o celkové výměře [výměra] v k.ú. Vršovice a za nevydané pozemky jim přísluší náhrada podle zákona o půdě dle jejich ideálních podílů. Žalobci neuplatnili nárok zákonem předpokládaným způsobem na základě veřejných nabídek, ale sami označili pozemky ve vlastnictví žalovaného, které jim mají být převedeny. Takový způsob uspokojení restitučního nároku judikatura připouští, v tomto směru okresní soud odkazuje především na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.12.2009 sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 (R 62/2010) a nález Ústavního soudu I. ÚS 125/10 o liknavosti či libovůli na straně státu. Okresní soud dospěl k závěru, že v daném případě jsou judikaturou předpokládané podmínky pro uplatnění nároků žalobci učiněným způsobem splněny, postup státu v této věci je třeba považovat za jednoznačně liknavý. Žalobci uplatnili restituční nárok v roce 1992 či 1996 a k vydání rozhodnutí o restitučním nároku došlo až [datum], tedy až po 25 letech. Ani poté nebyly restituční nároky žalobců uspokojeny. Dle okresního soudu je bez významu, zda prodlení s rozhodnutím zapříčinil Státní pozemkový úřad, jeho právní předchůdce či Magistrát hlavního města Prahy jako povinná osoba. Řádně projednat a uspokojit restituční nárok žalobců bylo povinností státu, bez ohledu na to, která z jeho organizačních složek průtahy zapříčinila. [jméno] skutečnost, že žalovaný nesprávně ocenil restituční nárok žalobců, znemožňovala žalobcům reálnou účast ve veřejných nabídkách. Restituční nárok žalobců je 43x vyšší, než na kolik jej ocenil žalovaný a po žalobcích tedy nebylo možné spravedlivě požadovat, aby se veřejných nabídek účastnili. Přecenění nároku nebylo vyhověno. I po případném vyčerpání žalovaným uznávaného nároku by žalobcům nezbylo nic jiného, než se domáhat jeho uspokojení v plné výši soudní cestou.

5. Podle § 28a zákona o půdě náhrady se poskytují v cenách platných ke dni 24.7.1991 podle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. Pokud jde o výši restitučního nároku, okresní soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.3.2013 sp. zn. 28 Cdo 4237/2013 a dospěl k závěru, že přestože sporný pozemek byl v době přechodu na stát veden jako zemědělský, byl nepochybně určen pro stavbu a měl být tedy oceněn jako pozemek stavební. Pozemek ve vlastnictví právních předchůdců žalobců parc. č. PK [číslo] v k.ú. Vršovice přešel do vlastnictví státu v důsledku vyvlastnění za účelem stavby bytových jednotek na území [ulice] [číslo] ke zřízení vnitroblokové zeleně. Úmysl zastavět tento pozemek vyplývá ze sdělení (povolení) Odboru pro výstavbu Rady ONV v [obec], které o 3 roky dříve předal pozemek do předběžného užívání Bytovému podniku hlavního města Prahy, kterému bylo povoleno provádět na pozemku sondy a potřebná měření, ukládat stavebniny, stroje a nářadí, provádět výkopové práce a další. Správná výše restitučního nároku žalobců tedy činí [částka] podle znaleckého posudku [titul]. [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] ze dne [datum]. Po přepočtu souhrnného nároku na jednotlivé podíly žalobců činí restituční nárok žalobce a) [částka], žalobkyně b) [částka], žalobce c) [částka] a žalobkyně d) [částka]. Soud tedy žalobu pokládá za důvodnou. Neshledal překážky, které by bránily vydání žalobci označených pozemků podle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. ve vztahu k pozemkům [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] a prac. č. 1920 v k.ú. Rychnov u Nových Hradů Cena těchto pozemků byla stanovena znaleckým posudkem [titul]. [jméno] [příjmení] č. [rok] [číslo] [rok] na [částka] a [částka], celkem [částka]. Uvedená cena byla znalcem vypočtena podle § 11a, § 28 zákona o půdě a účastníci ji označili za nespornou. Cena těchto pozemků téměř ideálně naplňuje restituční nárok žalobců a soud tedy zvolil tyto pozemky jako nejvhodnější. Nárok na vydání pozemků parc. [číslo] v k.ú. Kamenný Újezd a parc. [číslo] v k.ú. Kondrač bez ohledu na cenu těchto pozemku okresní soud zamítl, neboť vydáním těchto pozemků by byl překročen restituční nárok žalobců.

6. Pokud jde o duplicitní zápis vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] v k.ú. Vršovice, okresní soud posoudil vlastnictví uvedených pozemků jako předběžnou otázku, ke dni jeho rozhodování nebyl proveden zápis v katastru nemovitostí, který by odstraňoval duplicitu vlastnického práva. Okresní soud dovozuje, že z vyvlastňovacích rozhodnutí odboru pro výstavbu ÚNV hlavního města Prahy z roku 1957 je zřejmé, že pozemky připadly ke dni [datum], resp. [datum] státu. Žalobci jako právní nástupci původních vlastníků [jméno] a [jméno] [příjmení] tak nemohli nabýt vlastnického práva k těmto pozemkům děděním v pozdějších letech. Vlastnictví hlavního města Prahy k pozemkům na základě vyvlastňovacího rozhodnutí nebylo pouze zapsáno do katastru nemovitostí, k tomu došlo až v roce 2006, bez současného odstranění zápisu o vlastnictví žalobců na základě dědických rozhodnutí. Dnem účinnosti občanského zákoníku z roku 1950, tj. dnem [datum], byl opuštěn intabulační princip, tedy povinný zápis do katastru nemovitostí. K nabytí vlastnického práva nebylo po [datum] třeba intabulace. Intabulační princip byl zaveden v českém právním řádu až novelou § 133 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Pro právní jistotu žalobci společně s hlavním městem Prahou učinili souhlasné prohlášení dne [datum], jímž deklarovali, že dotčené pozemky v k.ú. [obec] připadly do výlučného vlastnictví hlavního města Prahy. Soud tedy neměl o vlastnictví hlavního města Prahy k uvedeným pozemkům žádných pochyb. Tvrzení žalovaného, že z důvodu duplicitního zápisu vlastnického práva nemělo být rozhodnutí žalovaného o restitučním nároku vydáno, není dle okresního soudu, relevantní, neboť je žalovaný doplnil až po koncentraci řízení podle § 118b o.s.ř. Jednalo se o novou skutečnost, přitom duplicitní zápis vlastnického práva byl v katastru nemovitostí zapsán již od roku 2006 a byl znám i státnímu pozemkovému úřadu, který v odůvodnění rozhodnutí ze dne 23.6.2017, [číslo jednací] hovoří. Pokud žalovaný namítal, že by měl soud zkoumat předmětné správní rozhodnutí, odkázal okresní soud na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2921/2016, podle nějž právní vztahy mezi účastníky, které byly pravomocně vyřešeny správním rozhodnutím, nemůže soud v jiném rozhodnutí znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Na toto rozhodnutí sám žalovaný odkazuje přesto, že z něj jasně vyplývá, že rozhodnutím Státního pozemkového úřadu je soud vázán a nemůže jej tedy k návrhu žalované přezkoumat.

7. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalobcům přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů za situace, kdy jejich neúspěch spočíval jen v nepatrné části, tarifní hodnota sporu je dle okresního soudu tvořena jednotlivými nároky žalobců dle jejich podílů, tedy v případě žalobce a) [částka], žalobkyně b) [částka], žalobce c) [částka] a žalobkyně d) [částka]. Odměna za jeden úkon právní služby po snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu činí v případě zastupování žalobce a) [částka], žalobkyně b) [částka], žalobce c) [částka] a žalobkyně d) [částka]. V souhrnu náleží zástupci žalobců za 1 úkon právní služby částka [částka]. Zástupce žalobců učinil v řízení 11 úkonů právní služby v plné výši, tedy po [částka] podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu a 2 úkony právní služby v poloviční sazbě po [částka] podle § 11 odst. 2 písm. a) a c) advokátního tarifu. Na odměně zástupce žalobcům náleží částka [částka] Náklady řízení jsou dále tvořeny 13 režijními paušály po [částka] podle § 13 advokátního tarifu, celkem [částka]. Na cestovném zástupce žalobců vyúčtoval cestovní výdaje za cesty na jednání z [obec] do [obec] a zpět v roce 2018, 2019 a 2020 podle vyhl. [číslo] 2017, [číslo] 2018, [číslo] 2019 částky [částka], [částka] a [částka], včetně náhrady za ztrátu času podle § 14 advokátního tarifu, celkem [částka]. Další nákladovou položkou žalobců je pak náhrada odpovídající 21 % DPH z částky [částka], tj. [částka] Celkem náhrada nákladů řízení žalobců činí [částka] a tuto náhradu okresní soud rozdělil mezi jednotlivé žalobce podle podílu jejich restitučních nároků. Žalobci a) tak náleží [částka], žalobkyni b) [částka], žalobci c) [částka] a žalobkyni d) [částka].

Poučení