23 C 186/2023 - 192

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] 4 proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Jméno žalované A] sídlem [Adresa žalované A] sídlem [Adresa žalované B] o náhradu nemajetkové újmy ve výši [Anonymizováno] Kč takto:

Výrok

I. Řízení se co do zaplacení částky [částka] zastavuje. Řízení se co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Pokud se žalobce domáhá více, než je uvedeno ve výroku II., v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [Jméno advokáta], advokáta se sídlem v Liberci.

Odůvodnění

1. Žalující strana se původně domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky [částka] od [datum] (šest měsíců od uplatnění nároku) do zaplacení.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že usnesením o zahájení [podezřelý výraz] stíhání č. j.: [Anonymizováno] v roce [Anonymizováno] zahájeno [podezřelý výraz] stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání [podezřelý výraz] organizování umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) [podezřelý výraz] zákoníku. Po provedení úkonů v přípravném řízení byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství [Anonymizováno] dne [datum] pod sp. zn. [spisová značka] podána na žalobce obžaloba. Rozsudkem Okresního soudu [Anonymizováno] č.j.: [spisová značka] z [datum] byl žalobce uznán vinným z [podezřelý výraz] organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. a) [podezřelý výraz] zákoníku, a též [podezřelý výraz] organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1 [podezřelý výraz] zákoníku, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců se stanovením zkušební doby podmíněného odsouzení v trvání osmnácti měsíců. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně se žalobce odvolal, avšak jeho odvolání Krajský soud v [adresa] – pobočka [Anonymizováno] usnesením ze dne [datum] jeho zamítnul. Od [datum] tak byla vyznačena na odsuzujícím rozhodnutí právní moc a žalobce tak neměl tzv. čistý [podezřelý výraz] rejstřík. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR usnesením č.j.: [spisová značka] ze dne [datum], které bylo žalobci, resp. jeho právnímu zástupci doručeno [datum], zrušil rozsudek Okresního soudu [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], i rozsudek Krajského soudu v [adresa] – pobočky [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

3. V novém řízení po zrušení předchozího odsouzení byl žalobce rozsudkem Okresního soudu [Anonymizováno] č.j.: [spisová značka] z [datum] uznán vinným z [podezřelý výraz] napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1 [podezřelý výraz] zákoníku, a [podezřelý výraz] napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1 [podezřelý výraz] zákoníku, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců se stanovením zkušební doby podmíněného odsouzení v trvání osmnácti měsíců. K odvolání žalobce pak Krajský soud v [adresa]-pobočka [Anonymizováno] zrušil odsuzující rozsudek a věc vrátil znovu soudu prvního stupně k projednání. Rozsudkem Okresního soudu [Anonymizováno] č.j.: [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], byl žalobce obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu definitivně zproštěn.

4. Žalobce s ohledem na výše uvedené žádá odškodné za nemajetkovou újmu za: 1) zdlouhavé [podezřelý výraz] řízení – zahájeno bylo v roce [Anonymizováno] a skončeno v roce [Anonymizováno], tedy probíhalo celkem [hodnota] let, 2) skutečnost, že za období od [datum] do [datum] (tj. data, kdy se dozvěděl o zrušení obou rozhodnutí Nejvyšším soudem ČR) měl uveden v [podezřelý výraz] rejstříku nezákonný zápis o odsouzení, když odsouzení bylo k jeho dovolání anulováno ex tunc[Anonymizováno] 3) za útrapy způsobené [podezřelý výraz] stíháním trvajícím od sdělení obvinění 8 let.

5. Žalobce proto žádá odškodné za nemajetkovou újmu v následující výši za jednotlivé zásahy do jeho nemajetkové sféry dle výše uvedené specifikace: 1) zdlouhavé [podezřelý výraz] řízení – [částka] ([částka] za první dva roky, [částka] za každý další celý rok a [částka] za poslední načatý rok – viz čl. 70-71), 2) téměř osmiměsíční záznam v [podezřelý výraz] rejstříku – [částka] ([částka] za každý měsíc kromě posledního - [částka]), 3) za osmileté útrapy nezákonného stíhání - [částka] ([částka] za každý rok).

6. K dokreslení celé věci je nutno uvést, že ačkoliv uváděl žalobce, resp. jeho obhájce jednak v závěrečné řeči a jednak v odvolání proti prvnímu odsuzujícímu rozsudku čl. 368, že nelze věc posuzovat jako [podezřelý výraz] čin dle § 340 [podezřelý výraz] zákoníku ale paragrafu následujícího a dokonce uváděl na svou podporu příslušnou judikaturu NS, soudy nejen, že judikatury nerespektovali, dokonce ani v odůvodnění neuvedli jakoukoliv argumentaci proti této judikatuře – jako by vůbec žalobce tento odvolací důvod neuplatnil (zde je nutno uvést, že žalobcovo odvolání nebylo nijak zdlouhavé – uváděl jen dva odvolací důvody, přičemž ten druhý zněl, že [podezřelý výraz] čin nespáchal), takže dost těžko mohlo dojít k přehlédnutí jeho argumentace pro složitost odvolání.

7. Dne [datum] doručil žalobce svou žádost o náhradu nemajetkové újmy žalovanému, v níž požadoval náhradu ve výši celkem [částka], splnil tím požadavek na uplatnění náhrady ve lhůtě šesti měsíců od skončení řízení ([datum]). Žádost byla zaevidována pod spisovou značkou [Anonymizováno].

8. S ohledem na skutečnost, že žalovaná svým přípisem ze dne [datum] nazvaným Stanovisko evidovaným pod č.j.: [Anonymizováno] přiznala částečné odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup v celkové výši [částka] ([částka] za nepřiměřenou délku a [částka] jako odškodnění za nezákonné stíhání, resp. několikaměsíční existenci pravomocného odsouzení), vzal žalobce zpět svou žalobu co do této částky, tj. [částka] včetně úroku z prodlení z ní. Soud proto § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. v tomto rozsahu řízení zastavil.

9. Žalovaná k žalobě uvedla, že ji neuznává. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ve výši [částka], spočívající v náhradě nemajetkové újmy za [podezřelý výraz] stíhání, jakož i za nepřiměřenou délku řízení. Přípisem ze dne [datum] bylo upřesněno, že částka [částka] je požadována na nemajetkovou újmu za [podezřelý výraz] stíhání, částka [částka] za nepřiměřenou délku řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši celkem [částka]. Tato částka byla žalobci poukázána na bankovní účet, jehož číslo bylo žalované sděleno v doplnění žádosti o odškodnění doručené dne [datum].

10. K uplatněnému nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalovaná uvedla: Žalobce byl stíhán pro [podezřelý výraz] čin organizování umožnění nedovoleného překročení státní hranice dle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., kdy byl ohrožen [podezřelý výraz] sazbou v rozmezí od 2 do 5 let. Pokud jde o délku řízení, tato nebyla zohledňována, neboť byl samostatně uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení. Co se týče jednotlivých následků k těm žalovaná konstatuje, že žalobce se jak v žádosti o odškodnění, tak ve své žalobě velmi stručně vyjadřuje ohledně vzniku nemajetkové újmy. Žalovaná tak není schopna se k těmto jakkoli vyjádřit. Žalobce byl výzvou k doplnění ze dne [datum] vyzván mj. k doložení důkazů k prokázání existence vzniku nemajetkové újmy. Tato výzva však byla v této části ze strany žalobce ignorována. Nemajetková újma se sice presumuje, avšak je povinností žalobce tvrdit a prokazovat, jaká konkrétní nemajetková újma mu byla nezákonným rozhodnutím způsobena. Žalovaná tak přistoupila k přiznání finančního zadostiučinění, avšak pouze ve výši [částka] s ohledem na dočasné pravomocné odsouzení žalobce.

11. Pokud jde o nepřiměřenou délku [podezřelý výraz] stíhání, žalovaná uvedla: V předmětné věci lze konstatovat konkrétní průtahy, a to v průběhu roku [Anonymizováno] a v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], celkovou délku řízení lze považovat za nepřiměřenou.

12. Žalovaná konstatuje, že délka řízení se posuzuje od okamžiku doručení usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání, tedy od okamžiku vydání nezákonného rozhodnutí, a nikoliv od okamžiku zahájení úkonů [podezřelý výraz] stíhání. Při hodnocení výše poskytnutého zadostiučinění žalovaná vycházela ze základní částky [částka] za rok při celkové délce trvání řízení 6 let a 7 měsíců (zjevně chyba) s tím, že došlo ke snížení základní částky o 20 %, a to z důvodu složitosti případu, naopak však došlo k navýšení základní částky o 10 % za postup orgánů činných v [podezřelý výraz] řízení, kdy byly ve věci prokázány konkrétní průtahy. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu ESLP, dospěla žalovaná na základě aplikace výše uvedených zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že požadovaná částka ve výši [částka] je nepřiměřeně vysoká a že odpovídající výše zadostiučinění v penězích by v předmětné věci měla činit [částka].

13. Mezi účastníky je nesporné, že vůči žalobci bylo vedené [podezřelý výraz] řízení. Mezi účastníky je rovněž nesporný následující průběh [podezřelý výraz] stíhání žalobce. [podezřelý výraz] stíhání žalobce bylo zahájeno dne [datum] pro [podezřelý výraz] čin podle § 340 odst. 1, 2 písm. a), d) tr.z. [podezřelý výraz] stíhání skončilo odsuzujícím rozsudkem Krajského soudu v [adresa] – pobočka [Anonymizováno] ze dne [datum], v právní moci dne [datum]. Žalobci byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem za stanovení zkušební doby v trvání 15 měsíců. Proti rozsudku bylo podáno úspěšně dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum] byl rozsudek odvolacího i nalézacího soudu zrušen s tím, že se o [podezřelý výraz] čin podle § 340 odst. 1 tr. z. jednat nemohlo. Mohlo by se případně jednat o [podezřelý výraz] čin podle § 341 odst. 1 tr. z. To je však třeba prošetřit. V novém projednání byl žalobce rozsudkem Okresního soudu [Anonymizováno] ze dne [datum] uznán vinným [podezřelý výraz] činem podle § 341 odst. 1 tr.z. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání. Usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočka [Anonymizováno] ze dne [datum] byl tento rozsudek zrušen a řízení vráceno okresnímu soudu s tím, že se je především třeba zabývat tím, zda žalobce měl ze svého jednání nějaký prospěch. Rozsudkem ze dne [datum] pak byl žalobce obvinění zproštěn. Rozhodnutí nabylo právní moci [datum].

14. Dále je nesporné, že žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka].

15. Z nedatované listiny dopisu zástupce žalobce (čl. 4-5) a totožné listiny datované [datum] a opatřené podacím razítkem žalované ze dne [datum] (čl. 65-66) bylo zjištěno, že žalobce uplatnil náhradu újmy ze stejných skutečností a ve stejných výších, jako je požadováno v žalobě. Uplatnění náhrady u žalované je prokázáno jak podacím razítkem připojeným na listině, tak podacím lístkem ze dne [datum] (čl. 16) a rovněž shodným tvrzením účastníků.

16. Z dopisu žalobce ze dne [datum] (čl. 67) pak bylo zjištěno, že žalovaná vyzvala žalobce k upřesnění, zda je zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu požadováno z titulu nezákonného [podezřelý výraz] stíhání, z titulu nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení, popřípadě z obou odpovědnostních podstat. Dále nechť uvede, v jaké výši na každou z podstat požaduje odškodnit. Z dopisu ze dne [datum] (čl. 68) bylo zjištěno, že žalobce na to sdělil, že odškodnění požaduje z obou skutkových podstat ve stejné výši a že polovinu částky požadují přiznat z titulu nezákonného [podezřelý výraz] stíhání ([podezřelý výraz] čin nespáchal) a polovinu z titulu nesprávného úředního postupu (nerespektování judikatury NS ČR).

17. Z výše uvedeného plyne, že žalobce splnil podmínku předběžného projednání nároku na náhradu nemajetkové újmy u příslušného úřadu před podáním žaloby (§ 14 odst. 3, § 15 odst. 2 odp.z., srov. NS 25 Cdo 1891/2007). Nárok byl u žalované uplatněn dne [datum]. Žaloba byla podána dne [datum]. Skutečnost, že žalobce původně u žalované uplatnil jiné částky, než následně sdělil v dopisu ze dne [datum], nemají na uplatnění nároku před soudem žádný vliv, neboť rozhodující je uvedení, z jakých důvodů požaduje odčinit újmu a v jaké výši. „Smyslem předběžného projednání nároku je umožnit, aby úřad uvedený v § 6 nárok posoudil a v případě jeho opodstatněnosti jej uspokojil, čímž je možné předejít řadě zbytečných soudních sporů. Po novele č. 160/2006 Sb. se tento režim vztahuje na všechny nároky vůči státu, tedy i na nároky z nesprávného úředního postupu, které podle předchozí úpravy předběžnému projednání nepodléhaly… Předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu, nejsou pro ně stanoveny žádné procesní předpisy a nepředpokládá se ani, že by tento orgán vydával nějaké rozhodnutí“ (viz NS 30 Cdo 1084/2017).

18. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] (čl. 62) bylo zjištěno, že žalovaná konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení [podezřelý výraz] stíhání žadatele na základě usnesení PČR KŘP Středočeského kraje o zahájení [podezřelý výraz] stíhání ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] rozsudkem Okresního osudu [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [spisová značka] a Rozsudkem krajského osudu v [adresa], pobočka [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] došlo k porušení práva žadatele nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny. Za vydání těchto rozhodnutí se žalovaná omlouvá. Za nemajetkovou újmu žalovaná přiznala žalobci zadostiučinění ve výši [částka]. Ohledně nepřiměřené délky řízení žalovaná shledala nárok na přiznání zadostiučinění ve výši [částka]. V předmětné věci shledala nečinnost soudu v období roku [Anonymizováno], v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Celkovou dobu řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Při hodnocení výše poskytnutého zadostiučinění žalovaná vycházela ze základní částky [částka] za rok při celkové délce trvání řízení 8 let a 2 měsíců s tím, že došlo ke snížení základní částky, a to z důvodu složitosti případu, naopak však došlo k navýšení základní částky s ohledem na průtahy v postupu OČTŘ.

19. Podle § 31a odp. z. (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé /Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené 8a) lhůtě./ a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Z výše uvedeného ustanovení vyplývá, že vedle poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení se zadostiučinění přiznává i za nemajetkovou újmu způsobenou [podezřelý výraz] stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem (srov. NS 30 Cdo 2813/2011, 30 Cdo 3212/2015).

21. Z judikatury Ústavního soudu pak plyne, že při odškodňování dle zákona č. 82/1998 Sb., se uplatňuje tzv. princip plné náhrady újmy.

22. Z ustáleného výkladu § 31a odst. 2 odp. z. podávaného Nejvyšším soudem plyne, že i snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Konstatování porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla projevit jinak než negativně (viz NS 29 Cdo 1598/2022, dále 28 Cdo 602/2023, 30 Cdo 3591/2021, 29 Cdo 3623/2021).

23. Posouzení významu předmětu řízení pro účastníka, tedy to, co je pro něj v sázce, je zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění za nepřiměřenou délku řízení. Odškodnění se přitom poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného, přičemž i případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě (začasto protichůdné) složky práva na spravedlivý proces, a to jednak projednání a rozhodnutí věci v přiměřené době, jednak projednání věci v souladu s právními předpisy a s garancí spravedlivé ochrany práv účastníka. Význam předmětu řízení pro účastníka je pak podstatně snižován v situacích, v nichž se účastník dopustil protiprávního jednání, za něž je „trestně“ stíhán a byl pro něj pravomocně odsouzen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2595/2010) - viz NS 28 Cdo 602/2023.

24. Ve světle výše uvedených kritérií lze uzavřít, že v daném případě [podezřelý výraz] stíhání žalobce pro skutek, který byl nakonec shledán jako nikoliv [podezřelý výraz] po dobu od [datum] do [datum], pouhé konstatování porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, stejně jako konstatování porušení práva žalobce být stíhán jen ze zákonných důvodů (čl. 8 odst. 2 Listiny) a omluva za to dostatečně nereparuje újmu, kterou žalobce utrpěl a je na místě žalobci v obou případech přiznat nárok na relutární zadostiučinění (srov. NS 30 Cdo 1684/2010).

25. Pokud jde o průtahy v řízení, je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu postavena na těchto postulátech: - Rozhodovací praxe (srov. NS 28 Cdo 602/2023, 29 Cdo 1598/2022) přitom vychází ze silné, ale vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje (viz rozsudek velkého senátu ESLP ze dne [datum], stížnost č. 64890/01, A. proti Itálii, odst. 93, nebo Kmec, [právnická osoba] výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, Právní zpravodaj, srpen 2006, str. 12 a násl.), neboť újma vzniká samotným porušením práva. K případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva je pak na místě přistupovat výjimečně (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný; srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 722/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3683/2013). - V R 58/2011 stejně jako např. v NS 29 Cdo 1598/2022 Nejvyšší soud formuloval (mimo jiné) závěr, podle něhož při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Dále vysvětlil, že odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b/ až e/ zákona č. 82/1998 Sb. Přitom poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. - V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 242/2016, Nejvyšší soud dovodil, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e/ zákona č. 82/1998 Sb.), tedy to, co je pro něj v sázce, je zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného. V případě nižšího významu předmětu řízení pro poškozeného tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o této okolnosti žalovaného a není povinností soudu zjišťovat nad rámec tvrzení účastníků okolnosti rozhodné pro posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného. Naopak zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený. Výjimku z uvedeného pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou například věci [podezřelý výraz], opatrovnické, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho [podezřelý výraz] stavu je třeba vyřídit přednostně, u nichž se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e/ zákona č. 82/1998 Sb. presumuje. K tomu bylo poznamenáno, že ani uvedené nemusí se zřetelem k okolnostem případu platit bezvýjimečně a může být ke skutkové obraně v řízení vyvráceno. Nejde-li však o shora vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ani případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně. Srov. např. bod IV. písm. d/ R 58/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 765/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3172/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1445/2016, uveřejněný pod číslem 52/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 29 Cdo 3623/2021. K uvedeným závěrům se pak Nejvyšší soud přihlásil i ve věci 29 Cdo 1598/2022 nebo 30 Cdo 1980/2019. - Pokud se týká posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného ve vztahu ke zjištění, zda došlo k porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a následně ve vztahu ke stanovení výše odškodnění za porušení tohoto práva (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk), Nejvyšší soud již dříve dovodil, že význam předmětu řízení je dán jednak typově v tom smyslu, že určité druhy řízení mají pro účastníky větší význam, než řízení jiná. Jde především o věci [podezřelý výraz], které v obecné rovině negativně ovlivňují a zatěžují osobní život trestně stíhaného (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005), věci opatrovnické (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne [datum], č. 26634/03, § 72), pracovně právní spory (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne [datum], č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne [datum], č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédskuze dne [datum], č. 38978/97, § 38) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci [jméno FO] proti Portugalsku ze dne [datum], č. 14940/89, § 39). Význam předmětu řízení pro poškozeného je však také dán okolnostmi konkrétního sporu, který sice nemusí spadat pod shora uvedené věci, ale s přihlédnutím například k vysokému věku účastníka nebo jeho [podezřelý výraz] stavu, je třeba jeho věc vyřídit přednostně (srov. rozsudek ESLP ve věci Schmidtová proti České republice ze dne [datum], č. 48568/99 § 68). V posuzované věci se nejedná o žádnou z uvedených okolností, jež by v obecné rovině svědčily o zvýšeném významu předmětu řízení pro žalobce. To však neznamená, že by podle okolností konkrétní věci nebylo možno dovodit, že i ve sporu, jež nesplňuje shora uvedená kritéria, není význam předmětu řízení pro poškozeného zvyšován. V takovém případě však povinnost tvrzení i povinnost důkazní ohledně existence okolností, které zvyšují význam předmětu řízení pro poškozeného, leží na poškozeném a nelze proto bez dalšího vyjít z domněnky, že je význam předmětu řízení pro poškozeného zvyšován, jako je to v případě věcí výše příkladmo vyjmenovaných. – viz NS 30 Cdo 2800/2009 - S ohledem na NS 30 Cdo 2813/2011, NS 30 Cdo 2139/2018 pokud je současně žalováno odčinění nezákonného stíhání, neuplatní se presumpce většího významu řízení pro účastníka. - Z ustálené judikatury dovolacího soudu plyne, že důvod pro navýšení základního odškodnění nemajetkové újmy zakládají pouze taková procesní pochybení orgánu veřejné moci, která lze hodnotit jako závažná, neboť ostatní nedostatky v postupu tohoto orgánu se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 679/2017, a ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2182/2020, nebo usnesení ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3411/2011). Z konstantní judikatury dovolacího soudu dále plyne, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i na závěru o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 35/2012, nebo žalobcem citovaný rozsudek ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2476/2015). V těchto rozhodnutích bylo k uvedenému závěru rovněž vysvětleno, že přispěl-li například k celkové délce řízení postup orgánů veřejné moci výrazně vyšší měrou než složitost věci, není možné, aby při hodnocení přiměřenosti délky řízení a poskytovaného zadostiučinění došlo pouze ke zhodnocení kritéria složitosti věci, nikoli již ke zhodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci. – viz 30 Cdo 1276/2022 - Pokud jde o výši zadostiučinění, pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] (cca 600 až [částka]) za jeden rok řízení, tj. [částka] až [částka] (cca 50 až [částka]) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy [částka] až [částka] za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak [částka] až [částka]). Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnou a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50%, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. S přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci však lze ve výjimečných případech uvažovat o zvýšení či snížení i ve větším rozsahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). – viz Cpjn 206/2010 - Při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikace práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4539/2011). Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1548/19; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1153/2019).). Z části VI Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2011, přitom vyplývá, že základní částka [částka] až [částka] za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). – viz NS 30 Cdo 556/2023 26. Pokud jde o skutečnosti rozhodné pro odčinění nemajetkové újmy způsobené zahájením [podezřelý výraz] stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, stanovil Nejvyšší soud následující kritéria, ke kterým je třeba přihlížet (srov. NS 30 Cdo 2813/2011, 30 Cdo 2256/2011): 1) Povaha [podezřelý výraz] věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost [podezřelý výraz] činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní [podezřelý výraz] řízení proti ní vedené negativně vnímá. To souvisí i s hrozbou [podezřelý výraz] postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části [podezřelý výraz] zákoníku). Například újma bude obecně větší v případě [podezřelý výraz] stíhání pro [podezřelý výraz] [podezřelý výraz], za který hrozí uložení základního trestu odnětí svobody v rozmezí deset až osmnáct let (§ 140 odst. 1 [podezřelý výraz] zákona), než v případě [podezřelý výraz] podvodu, za který hrozí uložení trestu odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 209 odst. 1 [podezřelý výraz] zákona), přičemž obviněný podvodník nebude vystaven takovému společenskému odsudku jako domnělý vrah. 2) Délka [podezřelý výraz] řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému [podezřelý výraz] řízení trval. Lze zde vyjít případně z toho, že trvání [podezřelý výraz] stíhání může způsobovat kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka; délka [podezřelý výraz] stíhání však na druhou stranu, zejména v případě uvadajícího zájmu společenského prostředí o daný případ, nemusí mít nutně za následek narůstající dotčení integrity poškozeného a mohlo by být v takových poměrech uvažováno o poklesu intenzity újmy v průběhu plynutí času. Zajisté je vždy na místě porovnávat vliv tohoto kriteria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko. 3) Následky způsobené [podezřelý výraz] řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků [podezřelý výraz] stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného [podezřelý výraz] stíhání do osobnosti člověka - morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době [podezřelý výraz] stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením [podezřelý výraz] stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit. Je proto úkolem soudů, aby v každém jednotlivém řízení k tvrzení účastníků (a případným důkazním návrhům) toto zjišťovaly. Vedle toho je třeba podle § 31a odst. 2 OdpŠk při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Těmi budou zejména okolnosti vydání usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání, projevující se například ve zjištění, že [podezřelý výraz] stíhání bylo proti poškozenému zahájeno zjevně bezdůvodně nebo dokonce s cílem jej poškodit (v takovém případě bude poškozený zahájení [podezřelý výraz] stíhání vnímat obzvlášť úkorně). Budou jimi ale také okolnosti zahájení [podezřelý výraz] stíhání předcházející, popřípadě [podezřelý výraz] stíhání poškozeného provázející, vedoucí k závěru o podílu poškozeného na tom, že proti němu bylo [podezřelý výraz] stíhání zahájeno, popřípadě, že proti němu bylo ve vedení [podezřelý výraz] stíhání pokračováno, aniž by bylo lze uzavřít, že si [podezřelý výraz] stíhání zavinil sám. V této souvislosti je třeba rovněž zohlednit důvody, pro které k zastavení [podezřelý výraz] stíhání, nebo zproštění obžaloby došlo. Přitom je třeba vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

27. Z vyloženého vyplývá, že hledisko způsobené nemajetkové újmy je zpravidla nejintenzivněji naplněno tehdy, jestliže je vydán zprošťující rozsudek pro důvody uvedené v § 226 písm. a) a b) tr. řádu (tedy že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, nebo že v žalobním návrhu označený skutek není [podezřelý výraz] činem). Srov. NS 30 Cdo 4280/2011, NS 30 Cdo 2256/2011 28. Je však třeba věnovat zvýšenou pozornost možnému zdvojení uplatňovaného nároku založeného na totožném skutkovém základě, a to zejména ve spojení s možnou nepřiměřenou délkou [podezřelý výraz] stíhání. Úkolem soudu proto je, aby na základě vylíčených skutkových tvrzení právně posoudil, mezi jakou újmou (jako následkem) a jakou skutečností (jakožto příčinou této újmy) má být příčinná souvislost zjišťována a zda se jedná o nárok jediný, či zda žalobce v rámci svých žalobních tvrzení vymezuje nároků více. Zatímco nepřiměřená délka řízení typicky způsobuje újmu spočívající zejména v nejistotě ohledně výsledku řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4336/2010) a udržování osoby obviněné z trestné činnosti v tomto stavu nejistoty, samotné [podezřelý výraz] stíhání způsobuje zpravidla újmy, jež vylíčil žalobce a které by se souhrnně daly označit za morální poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době [podezřelý výraz] stíhání a narušení jeho soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2773/2011). Domáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu [podezřelý výraz] stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1, věta druhá a třetí, OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2800/2009), neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků. Pokud již dříve došlo k odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou [podezřelý výraz] stíhání, u kterého bylo v rámci stanovení přiměřeného zadostiučinění zohledněno kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného v tom, že šlo o [podezřelý výraz] stíhání a z toho důvodu došlo ke zvýšení základní částky odškodnění, je třeba tuto skutečnost ve stejném rozsahu zohlednit i při stanovení přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou [podezřelý výraz] stíháním, aby nedocházelo ke dvojímu odškodnění téhož. Obdobná korelace přichází do úvahy i při uplatňování obou zde uvedených nároků při posuzování kritéria délky [podezřelý výraz] stíhání, jestliže ji lze mít zároveň za nepřiměřenou. Nelze vyloučit, že újma takto vzniklá projevující se nejistotou poškozeného může zahrnovat a takto kompenzovat i některé následky uvedené níže ad kritérium 3). /tj. následky způsobené [podezřelý výraz] řízením v osobnostní sféře poškozené osoby/ - viz NS 30 Cdo 2813/2011, 30 Cdo 2139/2018 29. Zákon tedy nevymezuje žádnou případnou hranici (minimální nebo maximální) pro určení výše zadostiučinění. Soud je při úvaze o přiměřenosti výše finančního odškodnění povinen vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska, kterými jsou především závažnost nemajetkové újmy a ověřené okolnosti, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2290/2007). Zvažovány budou zejména dopady nezákonného rozhodnutí do osobnostní sféry poškozeného, nepříznivost jejich vlivu na pověst poškozeného, jeho dosavadní způsob života a podobně. Otázka výše zadostiučinění v penězích se odvíjí od okolností každého konkrétního případu, a proto ji nelze vyřešit souhrnně pro všechna [podezřelý výraz] řízení, která byla posléze zastavena. Výše zadostiučinění za [podezřelý výraz] řízení, které bylo zastaveno, se vždy váže k jednomu konkrétnímu případu, a její posouzení je úkolem nalézacích soudů. – viz NS 30 Cdo 1684/2010 30. V konečném důsledku musí výše soudem přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na uvedená kritéria) shodují. Jinak vyjádřeno, výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3867/2011) – viz NS 30 Cdo 2813/2011, dále shodně NS 30 Cdo 2139/2018, 30 Cdo 1747/2014, 30 Cdo 577/2017, 30 Cdo 3212/2015, III. ÚS 771/22 31. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 577/2017, vyjádřil názor, že „[S]rovnání je pak třeba provést s jinými případy nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak i v důsledku porušení jiných práv, bude-li zřejmé, že případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Přitom je samozřejmě primárně na žalobci, aby uplatnil taková tvrzení umožňující soudu učinit srovnání vedoucí k závěru, že žalobcem požadované zadostiučinění je přiměřené, tedy (mimo jiné) též odpovídající zadostiučiněním poskytnutým v jiných případech. Ovšem nepochybně je též v zájmu žalované, aby obdobně soudu předestřela srovnání s případy svědčícími naopak její námitce, že je požadováno zadostiučinění v nepřiměřené výši (jak bylo dále uzavřeno v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). Není pak jistě vyloučeno a naopak je vhodné, aby soud provedl srovnání také s jinými obdobnými případy, které jsou mu známy z jeho činnosti a s nimiž účastníky řízení před vydáním rozhodnutí seznámí. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1198/2018, vyšel ze základního principu, že řízení o nároku podle zákona č. 82/1998 Sb. je řízením sporným a že tedy klade v první řadě nároky na účastníky řízení, aby legitimnost svého procesního postupu vysvětlili, tudíž je v zájmu samotného účastníka, aby své úkony doprovodil odkazem na rozhodnutí v obdobných věcech. Nelze však s deficitem takového poukazu spojovat procesní důsledek nesplnění procesní povinnosti, či dokonce neunesení břemene tvrzení, neboť stále platí zásada, že soud zná právo a jeho výklad (judikaturu), přičemž takové znalosti podřazuje vytýčení rozhodných skutečností. – viz NS 30 Cdo 2139/2018 32. Zatímco pro odškodnění nepřiměřené délky řízení se vychází z presumpce, že již sama o sobě nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu se v zásadě nevyžadují, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup tato neplatí. V souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk. – viz NS 30 Cdo 1747/2014, stejně i NS 30 Cdo 1684/2010 33. Nejvyšší soud předesílá, že se zásadně uplatní princip vyjádřený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, podle něhož jen sama existence nezákonného rozhodnutí nepresumuje vznik imateriální újmy u dotčené osoby. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. – viz 30 Cdo 2139/2018.

34. Odpovědnost státu dle zákona č. 82/1998 Sb. je založena na současném splnění tří předpokladů, a sice (1) že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost po nabytí právní moci zrušeno, nebo k nesprávnému úřednímu postupu, (2) poškozenému byla způsobena škoda (újma) a (3) vznik této škody (újmy) je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich. Není-li splněna byť jen jedna z uvedených tří podmínek, nelze žalobě vyhovět bez ohledu na to, zda jsou splněny podmínky ostatní. – viz NS 30 Cdo 3804/2022 35. Podává se dále z rozhodnutí NS 30 Cdo 2357/2010, že za den omezení osoby na svobodě vazbou považuje Nejvyšší soud za přiměřenou částku odškodnění zhruba ve výši [částka] v závislosti na okolnostech případu. Tato částka ale není referenční hodnotou pro odčinění nemajetkové újmy způsobené zahájením [podezřelý výraz] stíhání vedené proti žalobci na svobodě, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Lze ji však použití pro načrtnuté rámcové představy, v jakých částkách se odčinění pohybuje.

36. Pokud žalobce uváděl, že žádá odškodnění za „zlý úmysl státu stíhat ho“, lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu NS 30 Cdo 1271/2016: Dovolání není přípustné pro řešení otázky preventivně sankční funkce satisfakce za nemajetkovou újmu. [právnická osoba] řád nezná soukromoprávní institut sankční škody a sankční postih je vyhrazen výlučně státní moci a veřejnému právu (k tomu srovnej konstantní judikaturu Nejvyššího soudu: rozsudek ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3936/2010, rozsudek ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2434/2010, rozsudek ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1796/2011, rozsudek ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2469/2012, nebo rozsudek ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2778/2011, kde Nejvyšší soud výslovně odmítl přítomnost punitive a exemplary damages a jiných odškodnění represivní povahy v českém právním řádu). Jestliže tedy odvolací soud uvedené hledisko (funkci) při stanovení výše zadostiučinění nezohlednil, neodchýlil se nijak od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

37. Žalobce v žalobě uvedl, že se domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu v částce [částka] za zdlouhavé [podezřelý výraz] řízení, v částce [částka] za 8-mi měsíční záznam v rejstříku trestů a v částce [částka] za osmileté útrapy nezákonného stíhání. Za účelem objasnění, na základě jakých skutečností uplatňuje žalobce jednotlivá odškodnění a co jimi má být odčiněno, aby je soud mohl náležitě v souladu s rozhodovací praxí a výkladem zákona č. 82/1998 Sb. kvalifikovat, soud opakovaně žalobce vyzval k doplnění tvrzení, a to výzvou ze dne [datum] (čl. 12) a dále při jednání dne [datum]. Žalobce byl současně při jednání dne [datum] i [datum] poučen o tom, že skutečnosti zakládající újmu, jež má být odškodněna v určité výši, je třeba tvrdit a prokázat.

38. Žalobce po těchto poučeních uváděl, že žádal o udělení občanství v ČR. V okamžiku jeho žádosti bylo zahájeno [podezřelý výraz] stíhání. Žádost byla zamítnuta z důvodu maličkosti. Žalobce má za to, že se do rozhodnutí promítnulo právě jeho [podezřelý výraz] stíhání. V rámci výpovědi žalobce uvedl, že o občanství žádala celá rodina a bylo jim zamítnuto. Žádali o něj v době zahájení [podezřelý výraz] stíhání. Oficiální zdůvodnění zamítnutí bylo, že se nezdržovali na místě, kde uváděli.

39. K tomu soud uvádí: Podle § 11 zákona č. 186/2013 Sb. na udělení státního občanství České republiky není právní nárok. Podle § 14 odst. 3 písm. a) téhož zákon státní občanství České republiky lze udělit žadateli staršímu 15 let, který nebyl pravomocně odsouzen pro nedbalostní [podezřelý výraz] čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo pro úmyslný [podezřelý výraz] čin. Podle § 23 odst. 1 téhož zákon ministerstvo rozhodne o žádosti o udělení státního občanství České republiky do 180 dnů ode dne, kdy mu byla žádost doručena. 40. [podezřelý výraz] stíhání žalobce bylo zahájeno dne [datum] a skončilo odsuzujícím rozsudkem Krajského soudu v [adresa] – pobočka [Anonymizováno] ze dne [datum], v právní moci dne [datum]. Tvrdí-li žalobce, že o státní občanství žádal v době, kdy bylo zahájeno [podezřelý výraz] stíhání a současně platí, že o žádosti ministerstvo rozhodne ve lhůtě 180 dnů ode dne, kdy mu byla žádost doručena, pak nepochybně v době, kdy byl žalobce (dočasně) pravomocně odsouzen za úmyslný [podezřelý výraz] čin, již dávno o žádosti bylo rozhodnuto, a tedy k této skutečnosti nemohlo být přihlédnutou. Je rovněž třeba přihlédnout k tomu, že je výsostným právem státu rozhodnout se, které osobě státní občanství udělí, a i když jsou jinak zákonné podmínky pro udělení státní občanství splněny, nezakládá to nárok na jeho přiznání. Žalobce ani neuvedl a neprokázal jinou skutečnost, ze které by bylo možné dovodit souvislost mezi [podezřelý výraz] stíháním a neudělením občanství. K této skutečnosti proto při určení výše nemateriální újmy nemohlo být přihlédnuto.

41. Žalobce dále uváděl, že v důsledku [podezřelý výraz] stíhání nemohl být jednatelem společnosti, kterou hodlal založit. V rámci výslechu uváděl, že po zahájení [podezřelý výraz] stíhání omezil podnikání, protože mu chyběli lidi, které vozil do ČR, což byl důvod, pro který byl stíhán. Podnikání obnovil někdy v roce [Anonymizováno]. Stíhání sice ještě nebylo skončeno, ale už věděl, že [podezřelý výraz] stíhání skončí. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že ohlašovací živnost volná byla přerušena ohlášením podnikatele od [datum] do [datum]

42. Podle § 6 odst. 1 písm. b), odst. 2 živnostenského zákona jednou z všeobecných podmínek provozování živnosti fyzickými osobami, je bezúhonnost. Za bezúhonnou se nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro [podezřelý výraz] čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento [podezřelý výraz] čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.

43. Podle § 46 odst. 1 zákona o obchodních korporacích ve znění účinném do [datum] členem orgánu obchodní korporace nemůže být také ten, kdo není bezúhonný ve smyslu zákona o živnostenském podnikání, a ani ten, u koho nastala skutečnost, která je překážkou provozování živnosti.

44. Podle § 46 odst. 1 zákona o obchodních korporacích ve znění účinném od [datum] do [datum] osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána, musí být také bezúhonná podle zákona o živnostenském podnikání a nesmí u ní existovat překážka provozování živnosti.

45. Podle § 8 odst. 5 živnostenského zákona ve znění účinném do [datum] fyzická nebo právnická osoba, které byl soudem nebo správním orgánem uložen trest nebo sankce zákazu činnosti týkající se provozování živnosti v oboru nebo příbuzném oboru (§ 7 odst. 4), nemůže po dobu trvání tohoto zákazu tuto živnost provozovat. Jedná-li se o živnost volnou, nemůže tato osoba provozovat činnost v rámci živnosti volné, na kterou se vztahuje trest nebo sankce zákazu činnosti, a to po dobu trvání tohoto zákazu; provozování ostatních činností v rámci živnosti volné zůstává nedotčeno. Neexistence překážky provozování živnosti u právnické osoby se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů, u zahraničních právnických osob též doklady podle § 46 odst. 2 písm. a) nebo b) ze státu sídla. Živnostenský úřad je oprávněn vyžádat si výpis z evidence Rejstříku trestů podle zvláštního právního předpisu25b). Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

46. Podle § 8 odst. 5 živnostenského zákona ve znění účinném od [datum] fyzická nebo právnická osoba, které byl uložen zákaz činnosti, nemůže po dobu trvání tohoto zákazu živnost, do jejíž obsahové náplně tato činnost spadá, provozovat. Jedná-li se o živnost volnou, nemůže tato osoba provozovat činnost v rámci živnosti volné, na kterou se vztahuje trest nebo sankce zákazu činnosti, a to po dobu trvání tohoto zákazu; provozování ostatních činností v rámci živnosti volné zůstává nedotčeno. Neexistence překážky provozování živnosti u právnické osoby se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů, u zahraničních právnických osob též doklady podle § 46 odst. 2 písm. a) nebo b) ze státu sídla. Živnostenský úřad je oprávněn vyžádat si výpis z evidence Rejstříku trestů podle zvláštního právního předpisu25b). Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

47. Podle § 31 odst. 11 živ.z. jestliže podnikatel oznámí živnostenskému úřadu přerušení provozování živnosti, je provozování živnosti přerušeno dnem doručení oznámení o přerušení provozování živnosti živnostenskému úřadu nebo pozdějším datem uvedeným v oznámení a končí dnem uvedeným v oznámení; je-li živnostenské oprávnění omezeno na dobu určitou, lze provozování živnosti přerušit nejdéle na dobu trvání tohoto oprávnění. Po dobu přerušení provozování živnosti se na podnikatele vztahují povinnosti uložené tímto zákonem, kromě povinností stanovených v odstavci 2, které se týkají označení objektu, v němž má sídlo nebo odštěpný závod, povinností stanovených v odstavcích 9 a 17, v § 17 odst. 4 a 8 a povinnosti splňovat podmínky odborné nebo jiné způsobilosti, pokud je tento zákon nebo zvláštní předpisy pro provozování živnosti vyžadují.

48. Žalobci nikdy nebyl uložen trest zákazu provozování podnikatelské činnosti. Žalobce ani nebyl nijak omezen na svobodě tak, že by nemohl podnikat. Přerušení živnosti nastává z rozhodnutí podnikatele. Byl to tedy sám žalobce, kdo provozování živnosti přerušil. Žalobce rovněž nikdy nepozbyl bezúhonnosti ve smyslu živnostenského zákona ve vztahu k jeho živnostenským oprávněním, neboť nemají žádný vztah k trestné činnosti, pro kterou byl stíhán. Žalobce tak mohl i během [podezřelý výraz] stíhání a dokonce i po odsouzení živnostensky podnikat a mohl být i orgánem obchodní společnosti, takže mohl i obchodní společnost založit. Pokud žalobce tvrdí, že podnikání musel omezit vzhledem k tomu, že mu chyběli lidi, které vozil do ČR, což byl důvod, pro který byl stíhán, lze k tomu uvést toliko to, že toto není skutečnost, která by byla způsobilá založit u žalobce odškodnění za nemajetkovou újmu za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání. Ve světle výše uvedeného tak ani tvrzení o tom, že žalobce musel omezit podnikání nebo nemohl být jednatelem obchodní společnosti, kterou hodlal založit, nejsou skutečnosti, které by měly vliv na výši odčinění nemajetkové újmy.

49. Konečně žalobce poukazoval i na vliv [podezřelý výraz] stíhání na jeho [podezřelý výraz] stav. Měl se mu zhoršit zrak a měly se u něj vyskytnout obtíže nervového původu.

50. Ze [podezřelý výraz] zprávy od obvodního lékaře žalobce za období od [datum] do [datum] a výslechu žalobce bylo zjištěno, že si stěžoval na bolest hlavy, bolest v oblasti břicha. Potíže ve smyslu deprese nebo zhoršení zraku se ze zprávy nepodávají. Ze zprávy ani z výslechu však nelze dovodit žádnou souvislost mezi popsanými obtíži a újmou způsobenou [podezřelý výraz] stíháním. Kromě jaterního nálezu, (o kterém však ani žalobce netvrdí souvislost s [podezřelý výraz] stíháním), jde o nespecifické obtíže, kterým ani praktický lékař nebyl (alespoň dle lékařské zprávy) schopen přiřadit příčinu, resp. původ bolestí. Ze zprávy se podává, že bolesti mohly pocházet „od páteře.“ Žalobce byl poučen o tom, že je třeba souvislost mezi [podezřelý výraz] stíháním a [podezřelý výraz] obtíži prokázat. Na to žalobce uvedl, že má za to, že se souvislost prokázat nedá (jednání dne [datum]). Soud proto ani k těmto tvrzením při stanovení výše újmy nemohl přihlížet.

51. Pokud jde o tvrzení žalobce, že požaduje odškodnění ve výši [částka] za téměř osmiměsíční záznam v [podezřelý výraz] rejstříku, k tomu soud uvádí následující:

52. Rejstřík trestů je informační systém veřejné správy, který obsahuje údaje o fyzických a právnických osobách pravomocně odsouzených soudy v [podezřelý výraz] řízení a dále údaje o jiných významných skutečnostech pro [podezřelý výraz] řízení, pokud tak stanoví zákon. Údaje z rejstříku trestů slouží pro potřebu [podezřelý výraz], občanskoprávního nebo správního řízení a k prokazování bezúhonnosti. Skutečnost, že žalobce byl pravomocně odsouzen zakládá bez dalšího existenci tohoto záznamu v rejstříku trestů. Výpis z rejstříku trestů lze vydat (srov. § 11 zákona č. 269/1994 Sb.) pouze na žádost osoby, které se výpis týká. Z toho vyplývá, že samotný zápis o odsouzení do rejstříku trestů nemá žádný difamující účinek navenek vůči třetím osobám, neboť údaj o zápisu se nijak nezveřejňuje a není veřejně přístupný. Pokud žalobce pociťuje difamující účinek zápisu sám, pak skutečnost zápisu je odškodněna v rámci odškodnění za újmu způsobenou nezákonným stíháním, neboť skutečnost zápisu je automatický důsledek pravomocného odsouzení. Nejedná se ale o skutečnost, která by zvyšovala újmu způsobenou [podezřelý výraz] stíháním. Byl-li však výpis z rejstříku trestů použit pro účely [podezřelý výraz], občanskoprávního nebo správního řízení a nebo prokazování bezúhonnosti, přičemž z důvodu tohoto záznamu utrpěl žalobce nějakou újmu, pak by se tato újma odškodňovala, resp. jednalo by se o skutečnost, kterou by bylo třeba zohlednit při stanovení výše zadostiučinění. Jak ale bylo uvedeno výše, žalobce mohl živnostensky podnikat i mohl být orgánem obchodní společnosti a jiné skutečnosti ve vztahu k záznamu v rejstříku trestů neuvádí, a proto ani tato skutečnost nezakládá nárok na zvýšení zadostiučinění za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání.

53. Pokud jde o tvrzení žalobce, že v důsledku [podezřelý výraz] stíhání nemohl rozvíjet svůj vztah s dcerou, která byla v pěstounské péči, soud ze spisu Okresního soudu ve [adresa] – pobočky ve [adresa] zjistil, že vztahy mezi žalobcem a dcerou nebyly dobré ještě před zahájením [podezřelý výraz] stíhání. [podezřelý výraz] stíhání možnému rozvoji vztahu nijak nebránilo, ani do něj nezasahovalo. Žalobce nebyl stíhán vazebně. Pokud žalobce namítal, že byl policií kontaktován a vyslýchán ještě před zahájením [podezřelý výraz] stíhání, což mělo také mít negativní vliv na tento vztah, pak ze znaleckého posudku ze dne [datum] v opatrovnické věci (čl. 273) bylo zjištěno, že již v té době nebyl vztah mezi žalobcem a dcerou dobrý a dcera neměla zájem o prohlubování vztahu. Žalobce zřejmě z počátku, avšak dávno před tím, než vůbec začalo být jeho jednání prověřováno policií, měl zájem na rozvíjení vztahu se dcerou. Avšak možnost obnovit vztah s dcerou byl narušen ještě před zahájením prověřování. Z [podezřelý výraz] spisu vyplývá, že první podání vysvětlení žalobce učinil až [datum]. Žalobce měl možnost vztah rozvíjet, to se mu ale nepovedlo a že na další rozvoj vztahu rezignoval, nelze přičítat [podezřelý výraz] stíhání. Žalobce uváděl, že měl obavu z odsouzení, a proto vztah dále nerozvíjel, avšak v dané věci nebylo důvodně předpokládat, že by žalobci byl uložen (hrozil) nepodmíněný trest odnětí svobody. Takže tato obava neměla podložený základ. Navíc žalobce byl odsouzen vždy k podmíněnému odnětí trestu svobody, což nemohlo mít na možnost navštěvovat dceru a dojíždět za ní nebo jí k němu vliv. Tento zásah byl proto dokazováním vyvrácen.

54. Z [podezřelý výraz] spisu zdejšího soudu [spisová značka] ohledně rozhodných skutečností pro stanovení výše zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení a za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání bylo zjištěno následující:

55. K délce řízení: Celková délka řízení od převzetí usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání žalobcem [datum] do doručení rozsudku o zproštění obžaloby [datum] a nabytí právní moci [datum], trvala 8 let a 2 měsíce.

56. Ke složitosti věci: Žalobce od počátku po celou dubu [podezřelý výraz] stíhání s [podezřelý výraz] stíháním a obžalobou nesouhlasil. Ve věci ale jinak nevypovídal. Ve věci bylo stíháno a před soudem projednáváno více obžalovaných. Na počátku byla obžaloba podána proti 3 osobám. Jedna osoba v průběhu řízení proti odsouzení nebrojila, a proto nakonec byly obžaloby zproštěny osoby dvě. Ve věci byl zpracován znalecký posudek z oboru grafologie. V průběhu celého řízení před soudem byl proveden výslech celkem [hodnota] svědků. Vzhledem k tomu, že obžalovaní byli cizí státní příslušníci, bylo třeba při hlavním líčení zajistit účast tlumočníka. To však bylo třeba jen u prvého hlavního líčení, dále již to nebylo vzhledem k vyjádření obžalovaných třeba.

57. K postupu orgánů: Řízení před policií probíhalo do [datum], kdy se žalobce a ostatní spoluobvinění seznámili se spisem. Obžaloba napadla soudu [datum]. V postupu policie soud nehledal průtahy. Policie byla připravena spis ukončit [datum] podáním návrhu na obžalobu, avšak státní zástupce policie udělil pokyn k provedení ještě dalších šetření, čímž se fáze přípravného řízení prodloužila. [podezřelý výraz] stíhání vůči žalobci bylo zahájené pro dva skutky, jeden kvalifikovaný podle § 340 odst. 1 tr. zákoníku a druhý podle § 340 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Žalobci tak hrozil trest odnětí svobody až na 2 léta, resp. 6 měsíců až 5 let.

58. Řízení před soudem probíhalo od podání obžaloby napadlé dne [datum]. Dne [datum] soud vydal [podezřelý výraz] příkaz, proti kterému byl dne [datum] podán odpor. Až dne [datum] nařídil soud hlavní líčení na dne [datum]. Prvé hlavní líčení se konalo [datum], dále [datum], [datum] a rozsudek byl vyhlášen dne [datum]. Rozsudek byl vypracován a vypraven [datum] a doručen obžalovaným [Anonymizováno]. a [datum].

59. Časovou prodlevu mezi podáním odporu a nařízením prvního hlavního líčení soud shledává za průtah.

60. Veřejné zasedání o prvním odvolání proběhlo [datum]. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo stranám řízení doručeno 7.6. (žalobci) a [datum]. Odvolací soud změnil právní kvalifikaci skutku a žalobce uznal vinným [podezřelý výraz] činem podle § 340 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolání žalobce podal [datum]. O dovolání Nejvyšší soud rozhodl dne [datum] a žalobce rozhodnutí obdržel [datum]. Dovolací soud dospěl k závěru, že stíhaný skutek nenaplňuje znaky [podezřelý výraz] činu podle § 340 odst. 1 tr. zákoníku. Za předpokladu, že budou prokázán všechny znaky [podezřelý výraz] činu, by se mohlo jednat o [podezřelý výraz] napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedený [podezřelý výraz] čin lze uložit trest odnětí svobody až na 1 rok.

61. Spis od dovolacího soudu soud prvního stupně obdržel [datum]. Nové hlavní líčení bylo nařízeno dne [datum] na den [datum].

62. Zatímco od nařízení prvého hlavního líčení řízení dále probíhalo plynule a postup lze hodnotit jako účelný, doba mezi vrácením spisu od dovolacího soudu k nařízení hlavního líčení pokynem ze dne [datum] je nepřiměřeně dlouhá a soud ji hodnotí jako další průtah.

63. Další hlavní líčení se pak konala [datum], [datum] a [datum], kdy byl vyhlášen v pořadí druhý odsuzující rozsudek. Rozsudek byl rozeslán dne [datum] a doručen obžalovaným [Anonymizováno]. a [datum].

64. Druhým rozhodnutím odvolacího soudu ze dne [datum] byl rozsudek zrušen a soudem odvolacím bylo soudu prvního stupně uloženo, aby se zabýval a provedl dokazování k tomu, zda měli obžalovaní z jednání nějaký prospěch. Usnesení bylo obžalovaným doručeno [Anonymizováno]. a [datum]. Spis soud prvého stupně obdržel [datum]. Další hlavní líčení bylo nařízeno referátem ze dne [datum] na [datum].

65. I v tomto případě má soud za to, že doba, která uplynula od vrácení spisu od odvolacího soudu k nařízení dalšího hlavního líčení, neodpovídá poměrům věci a hodnotí ji jako průtah.

66. Další hlavní líčení mělo proběhnout [datum], ale vzhledem k tomu, že bylo třeba vyčkat zaslání spisu od Okresního soudu v [adresa], byl změněn termín hlavního líčení na [datum]. Hlavní líčení pak pokračovalo i dne [datum], kdy byli vyslechnuti další dva noví svědci, které navrhl státní zástupce k výslechu u hlavního líčení dne [datum]. Dále byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní podle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby pro [podezřelý výraz] čin podle § 340 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 340 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku zproštěni. Rozsudek byl vypraven dne [datum] a obžalovaným doručen dne 8. a [datum]. Právní moci nabyl ohledně žalobce [datum].

67. Pokud jde o složitost věci, lze shrnout, že řízení bylo složitější vzhledem k výslechu většího množství svědků ([Anonymizováno] byli v řízení před soudem vyslechnuti opakovaně, v řízení po vrácení věci dovolacím soudem pak byli dovyslechnutí další dva noví svědci [Anonymizováno].[adresa]). Složitost byla dána i právní kvalifikací skutku, kdy sice až Nejvyšší soud vyloučil kvalifikaci stíhaného skutku podle § 340 tr. zákoníku, nevyloučil ale trestnost skutku a možnost, že byl spáchán jiný [podezřelý výraz] čin, jelikož připustil, že by skutek mohl naplnit znaky [podezřelý výraz] dle § 341 tr. zákoníku, přičemž se následně těžiště dokazování v řízení před soudem přesunulo do zkoumání naplnění všech znaků skutkové podstaty podle § 341 tr. zákoníku.

68. Okolnosti na straně poškozeného (žalobce): Žalobce od samého počátku s [podezřelý výraz] stíháním nesouhlasil. Ve věci nevypovídal. To ale nelze žalobci přičítat k tíži a na zahájení a průběh [podezřelý výraz] stíhání toto nemělo žádný vliv (srov. NS 30 Cdo 3424/2022). Žalobce s orgány činnými v [podezřelý výraz] řízení spolupracoval, zásilky si přebíral, hlavní líčení nijak nemařil. Celková délka řízení proto jeho přístupem nijak ovlivněna nebyla. Žalobce nebyl stíhán vazebně.

69. Pokud jde o výši zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, vyšel soud ze základní částky [částka] za první dva roky řízení a dále za každý další rok trvání řízení. Řízení trvalo nepřiměřeně dlouho vlivem postupu orgánů veřejné moci, kdy lze mít za to, že již v době podání obžaloby nebyl skutek správně kvalifikován a opatřen v přípravném řízení dostatečný důkazní materiál, aby obžaloba mohla uspět. Následně po vrácení věci od dovolacího soudu proto v řízení před soudem prvého stupně musel být obstarán důkazní materiál ohledně jiného [podezřelý výraz] činu, než pro který byla podána obžaloba původně. Navíc soud v určitém období byl ve věci zcela nečinný. Na základě toho vzhledem k celkové době je třeba základní částku navýšit o 20 %.

70. Vzhledem ke složitosti věci, jak bylo popsáno výše, i ta měla na celkovou délku řízení vliv, a proto ji je třeba při úvaze o výši zadostiučiněné zohlednit. Proto soud základní částku z tohoto důvodu snížil o 10 %.

71. Žalobci tak za nepřiměřenou délku řízení náleží celkem částku [částka] (zvýšená základní částka za první dva roky, další roky a poměrná část 2 měsíců počítána z [částka]).

72. Žalobce požadoval za nepřiměřenou délku řízení částku [částka] (za „zdlouhavé [podezřelý výraz] řízení“) a [částka] („osmileté útrapy nezákonného stíhání“, k tomu srov. i vyjádření u jednání [datum], kdy byl vyzván k upřesnění, co požaduje, „za třetí požaduje odškodnění za to, že byl stíhán osm let“). Žalovaná mu z tohoto důvodu vyplatila částku [částka]. Soud proto přiznal částku: [částka]. Ve zbytku žalobu zamítl.

73. Pokud jde o kritéria pro odčinění nemajetkové újmy způsobené zahájením [podezřelý výraz] stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem: Žalobce byl stíhán pro méně závažnou trestnou činnost s nižší sazbou trestu odnětí svobody. Případné společenské odsouzení i vlastní vnímání [podezřelý výraz] řízení proti žalobci proto svědčí, že újma způsobená [podezřelý výraz] stíháním do osobnostní sféry žalobce byla méně intenzivní. Naopak délka [podezřelý výraz] řízení svědčí tomu, že žalobce byl po nepřiměřeně dlouhou dobu vystaven nejistotě o výsledku svého [podezřelý výraz] stíhání, se kterým nesouhlasil. Jednalo se navíc o nejistotu pramenící z [podezřelý výraz] řízení vůči žalobci, čímž je naopak intenzita zásahu zvyšována. Konečně žalobce byl shledán vinným dvakrát. Žalobce je bezúhonný. Negativní dopady zahájeného [podezřelý výraz] stíhání do osobnosti člověka pak žalobce sice tvrdil, ale nijak je neprokázal, resp. byly v řízení vyvráceny. V podstatě žalobce požaduje odškodnění za příkoří, které mu [podezřelý výraz] stíháním bylo způsobeno. Pokud jde o zohlednění okolností, které vedly k zahájení [podezřelý výraz] stíhání, žádné, které by umocňovaly nebo naopak snižovaly újmu, zjištěny nebyly.

74. Ohledně zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené zahájením [podezřelý výraz] stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, soud požádal Obvodní soud pro [adresa] a Městský soud [Anonymizováno] o poskytnutí pravomocných rozhodnutí v obdobných věcech, jako byla [podezřelý výraz] věc žalobce, nebo alespoň rozhodnutí ve věcech se stejnou [podezřelý výraz] sazbou, aby na základě těchto zjištění mohl stanovit výši zadostiučinění. Z poskytnutých rozhodnutí zjistil následující:

75. Ve věci Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] soud ohledně požadavku na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného stíhání nic žalobci nepřiznal, neboť dospěl k závěru, že si žalobce stíhání sám zavinil. Jen pro ilustraci soud dodává, že předmětem žaloby byl i nárok na zadostiučinění za nezákonné zbavení osobní svobody. Ohledně tohoto nároku soud přiznal částku [částka] za každý den omezení osobní svobody. K odvolání Městský soud v Praze rozsudkem č.j. [spisová značka] potvrdil zamítavý výrok ohledně zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného stíhání. Částku zadostiučinění za nezákonné zbavení osobní svobody pak snížil na [částka].

76. Ve věci Obvodního soudu pro [adresa] č.j. 12 [právnická osoba]/[Anonymizováno] soud ohledně požadavku na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného stíhání dospěl k následujícím zjištěním. Žalobce byl v dané věci stíhán pro [podezřelý výraz] čin podle § 342 odst. 1, 3 písm. b), odst. 5 tr. zákoníku se sazbou trestu odnětí v délce trvání 1 rok až 5 let. [podezřelý výraz] stíhání trvalo 3 roky a 4 měsíce. Soud měl za prokázané zásahy do osobní, rodinné a pracovní sféry. Soud přiznal zadostiučinění ve výši [částka] (když žalobci se již zadostiučinění ve výši [částka] dostalo). K odvolání Městský soud [Anonymizováno] rozsudkem č.j. [spisová značka] výrok přiznávající zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného stíhání změnil tak, že žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že zásah do osobní, rodinné a pracovní sféry byl nízký a s ohledem na povahu [podezřelý výraz] činu nebylo v jiných referenčních případech, než zvolil soud prvého stupně, poskytnuto peněžité odčinění újmy. Je proto na místě poskytnout zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva.

77. Ve věci Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] soud ohledně požadavku na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného stíhání dospěl k následujícím zjištěním. Žalobce byl v dané věci stíhán pro [podezřelý výraz] čin podle § 341 odst. 1, 2 písm. b) a § 361 odst. 1 tr. zákoníku se sazbou trestu odnětí v délce trvání 2 roky až 10 let. [podezřelý výraz] stíhání trvalo od [datum] do [datum]. Žalobci se nepodařilo před soudem prokázat intenzitu zásahů do jeho osobní nebo jiné sféry, a soud proto přiznal jen zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným stíháním ve výši [částka]. Jen pro ilustraci soud dodává, že předmětem žaloby byl i nárok na zadostiučinění za nezákonné zbavení osobní svobody vazbou. Ohledně tohoto nároku soud přiznal částku [částka] za každý den omezení osobní svobody. K odvolání Městský soud [Anonymizováno] rozsudkem č.j. [spisová značka] výrok z rozsudku č.j. [spisová značka] přiznávající zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného stíhání potvrdil.

78. Ve věci Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] soud ohledně požadavku na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného stíhání dospěl k následujícím zjištěním. Žalobce byl v dané věci stíhán pro [podezřelý výraz] čin podle § 340 odst. 1, 2 písm. a) a § 361 odst. 1 tr. zákoníku se sazbou trestu odnětí v délce trvání 2 roky až 10 let. [podezřelý výraz] stíhání trvalo od [datum] do [datum] (4 roky a 5 měsíců). Soud měl za prokázané, že [podezřelý výraz] stíhání zasáhlo žalobcovou profesní pověst a rovněž se negativně promítlo na jeho osobě a přiznal částku [částka]. Jen pro ilustraci soud dodává, že předmětem žaloby byl i nárok na zadostiučinění za nezákonné zbavení osobní svobody vazbou. Ohledně tohoto nároku soud přiznal částku [částka] za každý den omezení osobní svobody. Odvolací řízení bylo zastaveno.

79. Ve věci Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] soud ohledně požadavku na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného stíhání dospěl k následujícím zjištěním. Žalobce byl v dané věci stíhán pro [podezřelý výraz] čin podle 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se sazbou trestu odnětí v délce trvání 2 roky až 10 let. [podezřelý výraz] stíhání trvalo 28 měsíců. Vzhledem k osobě žalovaného, který byl recidivistou, soud žádné peněžité zadostiučinění nepřiznal. Rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] byl Městským soudem [Anonymizováno] rozsudkem č.j. [spisová značka] potvrzen.

80. K odvolání Městský soud [Anonymizováno] rozsudkem č.j. [spisová značka] potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] č.j. [spisová značka], kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na přiznání peněžitého zadostiučinění za necelý rok trvající [podezřelý výraz] stíhání pro [podezřelý výraz] čin podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku, za který hrozí trest odnětí svobody 2 roky až 8 let. Soud došel k závěru, že žalobce neprokázal nemajetkovou újmu způsobenou vedením [podezřelý výraz] stíhání a konstatování porušení práva je proto v daném případě dostatečnou satisfakcí.

81. K odvolání Městský soud [Anonymizováno] rozsudkem č.j. [spisová značka] potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka], kterým byla zamítnuta žaloba na přiznání peněžitého zadostiučinění za 67 dnů trvající [podezřelý výraz] stíhání pro [podezřelý výraz] čin podle 337 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť soud neshledal, že by konstatování porušení práva dostatečně nedočinilo žalobcem utrpěnou újmu.

82. K odvolání Krajský soud v [adresa] rozsudkem č.j. [spisová značka] potvrdil rozsudek Okresního soudu v [adresa] č.j. [spisová značka], kterým soud přiznal peněžité zadostiučinění za nezákonné 9-ti měsíční [podezřelý výraz] stíhání pro [podezřelý výraz] čin [podezřelý výraz] zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zákona se sazbou trestu odnětí svobody 2 až 10 let. [podezřelý výraz] stíhání mělo dopad do rodinné sféry žalobce, a proto soud přiznal částku [částka] za každý den.

83. K odvolání Městský soud [Anonymizováno] rozsudkem č.j. [spisová značka] potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka], kterým soud přiznal peněžité zadostiučinění za nezákonné zhruba 2-leté [podezřelý výraz] stíhání pro [podezřelý výraz] čin podle § 341 odst. 1, 2 písm. b), § 361 odst. 1 tr. zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody 2 až 10 let. Žalobci se nepodařilo před soudem prokázat intenzitu zásahů do jeho osobní nebo jiné sféry, a soud proto přiznal jen zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným stíháním ve výši [částka]. Toto rozhodnutí soud považuje za nejpřilnavější posuzovanému případu. Soud však musel zohlednit to, že v daném případě byl poškozený stíhán nejen pro [podezřelý výraz] čin § 341 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož [podezřelý výraz] sazba je nepatrně vyšší než sazba trestných činů, pro které byl žalobce později stíhán, ale i pro závažnější [podezřelý výraz] čin podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody na 2 až 10 let. Odsouzení za tento závažnější [podezřelý výraz] čin pak nutně znamenalo intenzivnější zásah do osobnostní sféry poškozeného, neboť společenské odsouzení i vlastní vnímání [podezřelý výraz] řízení je u této [podezřelý výraz] sazby, u níž připadá v úvahu uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, vyšší. Při stanovení výše zadostiučinění proto vyšel z této částky a při zohlednění těchto odlišností určil výši zadostiučinění [částka] ročně.

84. Jen pro dokreslení soud uvádí, že v případě, že je obviněný stíhán vazebně, je přiznávána obecně částka zadostiučinění zhruba ve výši [Anonymizováno] – [částka] za den vazby (srov. NS 30 Cdo 2357/2010, 30 Cdo 1203/2012). V porovnání s žalobcem požadovanou částkou [částka] za nezákonné odsouzení, aniž by byla prokázána intenzita zásahu a zvláštní okolnosti, se pak jím požadované zadostiučinění jeví jako nepřiměřené.

85. Žalobce požadoval za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání částku [částka]. Žalovaná mu z tohoto důvodu vyplatila částku [částka]. Soud shledává oprávněnou částku [částka] ([podezřelý výraz] stíhání trvalo 8 let a 2 měsíce při částce [částka] za každý rok a poměrnou část za 2 měsíce). Soud proto přiznal částku: [částka]. Ve zbytku žalobu zamítl.

86. Žalobce požadoval rovněž úrok z prodlení za zadostiučinění (§ 19701 o.z.). Prokázal, že nárok uplatnil [datum] (čl. 16, 62). Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (R 58/2011). Lhůta uplynula dne [datum] (§ 605 odst. 2 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od [datum]. V části úroku z prodlení za delší období žalobu zamítl.

87. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. Přiznanou částku soud nepovažuje za nikterak vysokou, aby stát nebyl schopen zajistit její vyplacení v obecné zákonné pariční lhůtě tak jako jakákoliv jiná strana civilního řízení.

88. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k NS 30 Cdo 820/2014 a IV. ÚS 3194/22 podle § 142 odst. 1, 3, § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Výše přisouzeného plnění navíc přesahuje stanovenou tarifní hodnotu, z níž se pro účely náhrady nákladů řízení vychází. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT). Tarifní hodnota byla v souladu s NS 30 Cdo 3378/2013 stanovena dle § 9 odst. 4 písm. a) AT na částku [částka]. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí dle § 7 AT [částka]. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby činí dle § 13 odst. 4 AT [částka].

89. Zástupce poskytl úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT: - Převzetí a příprava zastoupení - Sepsání žaloby - Uplatnění nároku před žalovaným - Částečné zpětvzetí ze dne [datum] - Jednání [datum] - Jednání [datum] 8.40 hod. – 10.45 hod. – 2 úkony - Jednání [datum] Pokud jde o vyjádření k jednání ze dne [datum], jedná se o vyjádření, které žalobce mohl učinit u jednání a nebylo tedy nutné činit je jako samostatné podání. Proto za něj žádná náhrada přiznána nebyla.

90. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).