23 C 188/2021-45

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 18 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení 7 187,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, k rukám právního zástupce žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 26.684 Kč to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [číslo] [rok] domáhal, aby soud uložil povinnost žalované uhradit jí částku 25.187,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 25.187,50 Kč od [číslo] 2021 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku jako náhradu nemajetkové újmy (zadostiučinění) dle zákona č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeným před finančním arbitrem pod spisovou značkou [spisová značka] [číslo] [rok]. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti [právnická osoba] [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova], zapsaný v obchodním rejstříku [ulice] komory [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], datum zápisu [anonymizována dvě slova] [číslo], číslo zápisu [číslo] jednající prostřednictvím [anonymizována tři slova] [anonymizováno], pobočka pro Českou republiku, [IČO], se sídlem [adresa], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze, oddíl [anonymizováno], vložka [číslo] (dále jen„ instituce“) bylo o určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo] [rok]. Žalobce, jakož i instituce, podali proti Nálezu námitky. Tyto námitky finanční arbitr rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum] zamítl. Rozhodnutím o námitkách bylo řízení před finančním arbitrem pravomocně skončeno. Řízení před finančním arbitrem trvalo od [datum] do [datum], tedy 18 měsíců. Žalovaný je v souladu s § 6 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., příslušný k jednání jménem státu ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem finančního arbitra. Finanční arbitr je vysoce specializovaný státní orgán, jehož účelem je poskytnout spotřebitelům rychlé a efektivní řešení soukromoprávních sporů mimosoudní cestou, jak mimo jiné vyžaduje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (dále jen„ Směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů“), na jejímž základě byl přijat zákon č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi (dále jen„ ZFA“), kterým byl úřad finančního arbitra začleněn do právního řádu České republiky. Dle ust. § 15 odst. 1 ZFA platí, že„ Arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.“ Žalobce spolu s návrhem na zahájení řízení předložil finančnímu arbitrovi veškeré nezbytné podklady k řízení, zejména pojistné smlouvy, příslušné pojistné podmínky, jakož i výzvu Instituci. Jak vyplývá z později vydaného nálezu, svůj závěr o neplatnosti pojistné smlouvy finanční arbitr opírá právě a jen o pojistné smlouvy a příslušné pojistné podmínky. Žalobce tedy důvodně očekával, že finanční arbitr rozhodne spor bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonné 90 denní lhůtě od shromáždění podkladů, tj. od předložení bezvadného spisu, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem. Finanční arbitr však v zákonné lhůtě nerozhodl, lhůtu k rozhodnutí prodloužil po jejím uplynutí a nález vydal až [datum]. Celková doba od zahájení řízení do vydání nálezu tak není dle názoru žalobce přiměřená. Dle názoru žalobce začala finančnímu arbitrovi běžet lhůta k vydání nálezu dne [datum], tj. den následující po doručení návrhu na zahájení řízení. Na uvedeném závěru dle žalobce nemůže nic změnit ani skutečnost, že finanční arbitr vyzval žalobce dne [datum rozhodnutí] výzvou č.j. [spisová značka] [číslo] [rok] k odstranění vad návrhu, když výzva finančního arbitra fakticky žádné vady návrhu, které by bránily jeho projednání, nedetekovala. Formulářovou výzvu, standardně používanou finančním arbitrem ve sporech spotřebitelů proti Instituci, tak není možné kvalifikovat jako výzvu k odstranění nedostatků návrhu ve smyslu § 10 odst. 3 ZFA, ale pouze jako výzvu dle § 12 odst. 5 ZFA, která vede pouze k doplnění informací k řízení. Žalobce uzavírá, že ze spisu [spisová značka] [číslo] [rok] jednoznačně vyplývá, že finanční arbitr nevydal nález v přiměřené lhůtě a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu. Proti nálezu podal jak žalobce, tak Instituce, námitky, o kterých finanční arbitr rozhodl rovněž po uplynutí zákonné lhůty k vydání rozhodnutí ve smyslu § 16 odst. 2 ZFA, který mu ukládá rozhodnout o námitkách do 30-ti dnů od jejich doručení finančnímu arbitrovi. Námitky účastníků řízení byly finančnímu arbitrovi doručeny dne [datum] a dne [datum]. Finanční arbitr tak měl rozhodnout nejpozději do [datum] ([datum] byla neděle). Finanční arbitr však v uvedené lhůtě nerozhodl a ani neprodloužil lhůtu k vydání rozhodnutí o námitkách. Rozhodnutí o námitkách vydal finanční arbitr až dne [datum]. Finanční arbitr nedodržel v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo] [rok] zákonnou lhůtu ani pro vydání rozhodnutí o námitkách dle § 16 ZFA a řízení o námitkách tak zatížil nesprávným úředním postupem. Žalobce vyzval žalovaného dne [datum] ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaný na výzvu reagoval dopisem„ Vyrozumění o vyřízení - Žádost o náhradu škody“ ze dne [datum], doručeným právnímu zástupci žalobce téhož dne, v němž konstatoval, že v řízení spis. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2019„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách nebyli účastníci informováni o prodloužení lhůty k jeho vydání a v tomto řízení lze shledat dílčí průtahy spojené se složitostí řízení.“ V souladu se závěry rozsudku Městského soudu čj. 63 Co 213/2020-96 ze dne 9. 9. 2020 (bod 28), aprobovaného Ústavní soudem v usnesení sp. zn. III. ÚS 3234/20, lze konstatovat, že namítanou délku řízení v délce 18 měsíců je možné považovat za přiměřenou.“ S tímto závěrem žalobce nesouhlasil. Rozsudek Městského soudu čj. 63 Co 213/2020-96 ze dne 9. 9. 2020 (bod 28), aprobovaného Ústavním soudem v usnesení sp. zn. III. ÚS 3234/20. K tomuto žalobce v první řadě uvádí, že předmětné rozhodnutí Ústavního soudu bylo nemeritorním rozhodnutím o odmítnutí ústavní stížnosti, kdy v odůvodnění bylo uvedeno, že:„ Úkolem zdejšího soudu přitom není a ani nemůže být přehodnocovat skutkové a právní závěry, ke kterým dospěje obecný soud.“ Dále žalobce odkazuje na rozhodnutí Městského soudu pod sp. zn. 68 Co 98/2020, 16 Co 402/2020 a 29 Co 417/2020, která zcela aprobují výše uvedený právní názor žalobce, přičemž poslední uvedené rozhodnutí polemizuje s rozhodnutím, na které se odvolával žalovaný v rámci svého vyjádření k předžalobní výzvě, a to zejména s ohledem na skutečnost, že rozsudek Městského soudu čj. 63 Co 213/2020-96 zcela ignoruje příslušnou judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně dané problematiky. Finanční arbitr nevydal v řízení nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách a celková doba řízení tak dosáhla nepřiměřené délky, v důsledku které finanční arbitr udržoval žalobce po extrémně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku sporu. Tím žalobci ve smyslu § 13 a § 31a ZOdpŠk vznikla nemajetková újma. Řízení, které žalobce před finančním arbitrem zahájil, se týkalo smluv investičního životního pojištění, které žalobce uzavřel s institucí s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Žalobce se na finančního arbitra obrátil v obtížné životní situaci, kdy měl důvodné podezření o neplatnosti svých smluv životního pojištění a obával se, že by o investované peníze mohl přijít. Žalobce řízení zatěžovalo nejen psychicky, ale i časově, když musel čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra, přestože úřad finančního arbitra byl zřízen s cílem, aby šetřil čas a finance spotřebitelům, jak předpokládá Směrnice pro alternativní řešení spotřebitelských sporů. Právě zákonem garantovaná rychlost a bezplatnost řízení před finančním arbitrem byly hlavní důvody, proč se žalobce se sporem obrátil na finančního arbitra, a ne na obecný soud. Žalobce se nečinnosti finančního arbitra v řízení o nálezu aktivně bránil, když finančního arbitra vyzval k odstranění nečinnosti v souladu s § 80 správního řádu. Předmět řízení v podobě vydání finančního plnění ve výši 165.000 Kč nelze považovat za zanedbatelný předmět řízení a je tady na místě přiznat žalobci odškodnění peněžité. Dále žalobce zdůraznil, že finanční arbitr je pro rozhodování sporů z životního pojištění specializovaným orgánem a z pohledu jeho specializace nebylo řízení sp. zn. [spisová značka] [číslo] [rok] složitým případem. Ostatně složitost případu nekonstatoval ani finanční arbitr, ačkoliv zákon mu umožňuje u složitých případů prodloužit lhůtu k rozhodnutí. Dále žalobce poukazuje na skutečnost, že finanční arbitr své rozhodnutí opřel výlučně o podklady, které obdržel od žalobce při podání návrhu na zahájení řízení., popř. o podklady, které obdržel od Instituce v rámci jejího vyjádření. Žalovaný tedy měl podklady pro rozhodnutí již [číslo] [rok], přesto nález vydal až [číslo] [rok].

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], ve kterém uvedla, že uplatňovaný nárok neuznává, a to ani částečně. poukázala na to, že navrhovatel se v řízení před finančním arbitrem domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 165 000 Kč z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy [anonymizována tři slova] [číslo] ze dne [datum], kterou s ním uzavřela [anonymizována tři slova] [anonymizováno], pobočka pro Českou republiku, [IČO], se sídlem [adresa].

3. Dne [datum] byl doručen návrh navrhovatele na zahájení řízení, [datum] výzva k odstranění nedostatku podání, [datum] navrhovatel žádal o prodloužení lhůty k odstranění vad podání, [datum] navrhovatel opětovně žádal o prodloužení lhůty k odstranění vad podání, [datum] navrhovatel odstranil nedostatky částečně, [datum] finanční arbitr oznámil zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, [datum] instituce požádala o prodloužení lhůty k vyjádření se, dne [datum] instituce opakovaně požádala o prodloužení lhůty, [datum] instituce opakovaně požádala o prodloužení lhůty, [datum] instituce předložila doklady a uvedla, že nárok navrhovatele v plném rozsahu neuznává a vznesla námitku promlčení nároku, [datum] navrhovatel předložil podklady, [datum] finanční arbitr seznámil navrhovatele s přípisem instituce, [datum] navrhovatel sdělil, že s přerušením řízení nesouhlasí, [datum] finanční arbitr vyzval instituci, aby se dne [anonymizováno] [rok] seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí a současně ji vyzval k vyjádření se a k předložení aktuálních podkladů týkajících se pojistné smlouvy, [datum] finanční arbitr opakovaně vyzval instituci k předložení podkladů, [datum] instituce předložila podklady, [datum] finanční arbitr vyzval navrhovatele, aby se dne [datum] seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí, [datum] navrhovatel požádal finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě a finanční arbitr mu dne [datum] vyhověl, [datum] navrhovatel požádal o prodloužení lhůty pro vyjádření, finanční arbitr mu vyhověl, [datum] navrhovatel oznámil finančnímu arbitrovi změnu právního zástupce, [datum] se navrhovatel vyjádřil k podkladům, [datum] finanční arbitr seznámil instituci s vyjádřením navrhovatele, [datum] instituce požádala o prodloužení lhůty k vyjádření a finanční arbitr jí vyhověl, [datum] instituce se vyjádřila k zaslanému vyjádření navrhovatele, [datum] finanční arbitr seznámil navrhovatele s nově předloženými doklady od instituce, [datum] navrhovatel se vyjádřil k novým podkladům instituce, [datum] navrhovatel vyzval finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti, [datum] finanční arbitr vydal nález, [datum] navrhovatel podal proti nálezu námitky a doplnil argumentaci, [datum] finanční arbitr vyzval instituci k vyjádření se k námitkám navrhovatele (instituce se nevyjádřila), [datum] instituce podala námitky proti nálezu, [datum] finanční arbitr vyzval instituci k vyjádření a k doplnění, [datum] instituce upřesnila námitky, [datum] finanční arbitr vyzval navrhovatele k vyjádření se k námitkám instituce, [datum] navrhovatel se vyjádřil k námitkám instituce, [datum] navrhovatel vyzval finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti, [datum] finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách. Žalovaná uznala dílčí průtahy spojené se složitostí řízení. Dále namítala, že z hlediska kritéria jednání poškozeného lze mít za to, že stát neodpovídá za tu část řízení, která byla zapříčiněna jednáním poškozeného. Celkovou délku řízení před finančním arbitrem nelze posoudit jako nepřiměřenou, neboť v daném případě by trvalo řízení před finančním arbitrem l8 měsíců. Žalobkyni byla způsobena morální újma, která by měla svůj původ v narušení základních atributů morální integrity žalobkyně, tedy důstojnosti, cti, pověsti, svobody, pohybu, rodinného života apod. ve smyslu platné judikatury, za kterou by jí náleželo finanční plnění. Žalovaná se nedomnívá, že by žalobkyně tímto nedodržením lhůty finančním arbitrem mohla vzniknout nemajetková újma v tvrzeném rozsahu způsobená tvrzeným, ale nikoli prokázaným stavem existenční nejistoty.

4. Žalobkyně na to ve své replice ze dne [datum] uvedla, že celková délka řízení, která činila l8 měsíců, je nutno považovat za nepřiměřenou ve smyslu § 13 odst.1, zák.č. 82/98 Sb.

5. Mezi účastníky byl nesporný průběh řízení před arbitrem, bylo nesporné, že návrh arbitrovi byl podán [datum], ze spisu finančního arbitra vyplynulo, že rozhodl až [datum]. Ze spisu finančního arbitra vyplynulo, že námitky proti nálezu byly podány [datum], finanční arbitr nerozhodl o prodloužení lhůty, nebyla to složitá věc a rozhodl až [datum], tedy více jak po třech měsících.Žalovaná ve své replice setrvala na tom, že řízení bylo složité, že finanční arbitr pouze nerozhodl včas o námitkách, věc byla složitá a tomu odpovídá délka řízení l8 měsíců, nález byl vydán v zákonné 90denní lhůtě, neboť ke shromáždění podkladů došlo až [datum], kdy se navrhovatel vyjádřil k novým podkladům instituce, teprve od té doby mohla běžet lhůta. 6.

6. Z provedeného dokazování, nesporných tvrzení účastníků a ze spisu finančního arbitra vzal soud za prokázaný skutkový děj. Postup ve správním řízení před finančním arbitrem byl následující: Dne [datum] byl doručen návrh navrhovatele na zahájení řízení, [datum] výzva k odstranění nedostatku podání, [datum] navrhovatel žádal o prodloužení lhůty k odstranění vad podání, [datum] navrhovatel opětovně žádal o prodloužení lhůty k odstranění vad podání, [datum] navrhovatel odstranil nedostatky částečně, [datum] finanční arbitr oznámil zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, [datum] instituce požádala o prodloužení lhůty k vyjádření se, dne [datum] instituce opakovaně požádala o prodloužení lhůty, [datum] instituce opakovaně požádala o prodloužení lhůty, [datum] instituce předložila doklady a uvedla, že nárok navrhovatele v plném rozsahu neuznává a vznesla námitku promlčení nároku, [datum] navrhovatel předložil podklady, [datum] finanční arbitr seznámil navrhovatele s přípisem instituce, [datum] navrhovatel sdělil, že s přerušením řízení nesouhlasí, [datum] finanční arbitr vyzval instituci, aby se dne [anonymizováno] [rok] seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí a současně ji vyzval k vyjádření se a k předložení aktuálních podkladů týkajících se pojistné smlouvy, [datum] finanční arbitr opakovaně vyzval instituci k předložení podkladů, [datum] instituce předložila podklady, [datum] finanční arbitr vyzval navrhovatele, aby se dne [datum] seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí, [datum] navrhovatel požádal finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě a finanční arbitr mu dne [datum] vyhověl, [datum] navrhovatel požádal o prodloužení lhůty pro vyjádření, finanční arbitr mu vyhověl, [datum] navrhovatel oznámil finančnímu arbitrovi změnu právního zástupce, [datum] se navrhovatel vyjádřil k podkladům, [datum] finanční arbitr seznámil instituci s vyjádřením navrhovatele, [datum] instituce požádala o prodloužení lhůty k vyjádření a finanční arbitr jí vyhověl, [datum] instituce se vyjádřila k zaslanému vyjádření navrhovatele, [datum] finanční arbitr seznámil navrhovatele s nově předloženými doklady od instituce, [datum] navrhovatel se vyjádřil k novým podkladům instituce, [datum] navrhovatel vyzval finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti, [datum] finanční arbitr vydal nález, [datum] navrhovatel podal proti nálezu námitky a doplnil argumentaci, [datum] finanční arbitr vyzval instituci k vyjádření se k námitkám navrhovatele (instituce se nevyjádřila), [datum] instituce podala námitky proti nálezu, [datum] finanční arbitr vyzval instituci k vyjádření a k doplnění, [datum] instituce upřesnila námitky, [datum] finanční arbitr vyzval navrhovatele k vyjádření se k námitkám instituce, [datum] navrhovatel se vyjádřil k námitkám instituce, [datum] navrhovatel vyzval finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti, [datum] finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách. Žalovaná uznala dílčí průtahy spojené se složitostí řízení. Dále namítala, že z hlediska kritéria jednání poškozeného lze mít za to, že stát neodpovídá za tu část řízení, která byla zapříčiněna jednáním poškozeného. Celkovou délku řízení před finančním arbitrem nelze posoudit jako nepřiměřenou, neboť v daném případě by trvalo řízení před finančním arbitrem l8 měsíců. Žalobkyni byla způsobena morální újma, která by měla svůj původ v narušení základních atributů morální integrity žalobkyně, tedy důstojnosti, cti, pověsti, svobody, pohybu, rodinného života apod. ve smyslu platné judikatury, za kterou by jí náleželo finanční plnění. Žalovaná se nedomnívá, že by žalobkyně tímto nedodržením lhůty finančním arbitrem mohla vzniknout nemajetková újma v tvrzeném rozsahu způsobená tvrzeným, ale nikoli prokázaným stavem existenční nejistoty. Řízení bylo zahájeno na základě podaného návrhu žalobce dne [datum] dne [datum] bylo řízení skončeno, když finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách. Řízení trvalo l8 měsíců. 8.

7. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobkyně dle zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dle § 1 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.“ Podle § 13 odst. 1 a 2 OdpŠk.:„ (1) Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“ Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk.:„ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.“ (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb.:„ každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ Podle ust. § 1 odst. písm. e) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“):„ k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen„ arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.“ Podle ust. § 8 zákona o finančním arbitrovi:„ řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.“ Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.“ Podle ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.“ K institutu finančního arbitra soud uvádí, že jde o orgán, který byl zřízen za účelem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Primárním cílem finančního arbitra je tam, kde je spotřebitel v právu, přivést strany sporu ke smírnému řešení sporu tak, aby se spotřebitel nemusel obracet na soud a nemusel hradit náklady soudního řízení, protože řízení před finančním arbitrem je bezplatné. Při rozhodování aplikuje finanční arbitr rozhodné psané právo, posuzuje všechny shromážděné podklady samostatně i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím k předmětu projednávaného sporu. Finanční arbitr se tam, kde je to možné, opírá a odvolává na relevantní ustálenou judikaturu obecných soudů, Ústavního soudu nebo Soudního dvora Evropské unie. V daném případě však řízení před finančním arbitrem svůj účel nesplnilo. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení se po novele zákonem č. 160/2006 Sb. nachází v zákoně č. 82/1998 Sb., zejména v jeho ustanoveních § 13 OdpŠk (shodně v § 22 OdpŠk) a v § 31a OdpŠk. Na tuto zákonnou úpravu pak navazuje Stanovisko, které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové délky řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výkladem ustanovení § 31a OdpŠk. Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem.“ Předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, že se jednání o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. To, že zákon o finančním arbitrovi má svůj původ v unijním právu, není podstatné, neboť se nejedná o přímý výkon práv podle unijních předpisů. Poslední otázku, tedy zda má právo civilní povahu, je třeba zodpovědět také kladně, neboť řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, do jisté míry jej má nahrazovat. Pro úspěšnost žalob o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody nebo nemajetkové újmy na straně žalobce. Soud se zabýval v prvé řadě otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce celého řízení, tedy porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutné hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení, takovou délku, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě správního orgánu, nikoliv účastníků řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Z tohoto důvodu nelze vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě z čl. 6 Úmluvy, mohla být pokládána za přiměřenou, je tedy nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Celková délka řízení byla 18 měsíců kdy řízení bylo zahájeno podaným návrhem na zahájení řízení před finančním arbitrem dne [anonymizováno] [rok] a konečné rozhodnutí vydáno dne [anonymizováno] [rok]. S ohledem na celkovou délku řízení v předmětné věci i přes složitost případu z hlediska shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí, soud zhodnotil, že řízení trvalo déle, než by mělo. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že se v řízeních spadajících pod čl. 6 Evropské úmluvy vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu z nejistoty ohledně výsledku řízení a žádné důkazy se v tomto ohledu zásadně nevyžadují, jelikož újma vzniká samotným porušením práva. Článek 6 Evropské úmluvy se na správní řízení před finančním arbitrem vztahuje a vznik újmy na straně žalobkyně je tak presumován. Soud se dále zabýval tím, zda je dána příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobkyně. V projednávané věci se vychází z vyvratitelné domněnky vzniku újmy na straně žalobkyně, jak bylo popsáno výše, pak současně je dána i příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně, když tato újma je tvrzena a presumována právě ze správního řízení v žalobě uvedeného. Všechny tři kumulativní podmínky pro úspěšnost žaloby o náhradu újmy tak jsou splněny. Pokud jde o postup finančního arbitra, soud dospěl k závěru, že tento nedodržel lhůtu pro úkony stanovené zákonem, když měl rozhodnout do 90 dnů od shromáždění podkladů pro rozhodnutí. Ve složitých případech lze lhůtu prodloužit o dalších 90 dnů, o čemž arbitr musí účastníky bezodkladně vyrozumět, což finanční arbitr v dané věci neučinil. V řízení před finančním arbitrem žalobkyně uplatňovala částku 165 000, dle názoru soudu jde o nikoliv zanedbatelný předmět řízení, a z tohoto důvodu by žalobkyni mělo náležet odškodnění peněžité. Význam předmětu řízení nelze vzhledem k výši částky hodnotit jako nepatrný. V daném případě tak nepostačuje nepeněžité odškodnění. Shodně bylo judikováno Nejvyšším soudem i pod sp. zn. 30 Cdo 1907/2018:„ Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného, přičemž i případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému.“ Zbývalo tak posoudit, jaké přiměřené odškodnění, a to peněžité, žalobkyni náleží. Při stanovení výše odškodnění soud vycházel ze Stanoviska, dle kterého je možné za každý rok řízení přiznat částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč. Je zároveň nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Nejvyšší soud proto pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady, za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč. Soud při svém výpočtu odškodnění vycházel ze Stanoviska a základní částku soud modifikoval tam, kde měl za to, že to okolnosti případu odůvodňují. Posuzoval tak a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) význam předmětu řízení pro poškozeného, kdy pouze u některých kritérií přistoupil k provedení modifikace. Soud při svém výpočtu za první rok přiznal 7 500 Kč a za dalších 6 měsíců 6 x 1 250 Kč = 7 500 Kč, tj. 15 000 Kč, k této základní částce připočetl l0 % za aktivitu žalobkyně, která podala návrh na určení procesní lhůty [datum], z důvodu složitosti řízení ponížil tuto částku o 10 % a dále přihlédl k tomu, že v řízení si arbitr nepožádal o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí a dále rovněž nerozhodl ani o prodloužení lhůty k rozhodnutí o námitkách.Z tohoto důvodu celkem navýšil částku o dalších 20 % Celkem tedy soud došel k částce (6x 1 250 Kč, tj. 7 500 Kč, celkem 15 000 Kč + 20 %, tj. 3 000 Kč tj. 18 000 Kč.

8. Zároveň přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího dni, kdy uplynula 6 měsíční lhůta pro projednání žádosti žalobkyně před Ministerstvem financí ohledně přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Co do zbytku žalované částky soud žalobu zamítl (výrok II.), když pro přiznání vyššího zadostiučinění neshledal důvody.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobní nárok, co do základu byl po právu a výše plnění závisela na úvaze soudu, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2000 Kč a nákladů právního zastoupení za 6 úkonů právní služby (dle § 9 odst. 4 pís. a) AT 50.000 Kč, tedy 3.100 Kč za jeden úkon: převzetí právního zastoupení, koncipování předžalobní výzvy, sepis žaloby, vyjádření žalobce ze dne [datum], účast na jednání dne [číslo] [rok], účast na jednání [číslo] [rok], výše nákladů právního zastoupení činí 6x (3.100 + 300) = 20.400 Kč bez DPH. Výše DPH 21% za jeden úkon právní služby činí 714 Kč, celková výše DPH za všechny vykonané úkony tedy činí 6x714 = 4.284 Kč Soudní poplatek 2000 Kč celková výše nákladů řízení 27.200 + 5712 3000 26.684 Kč;

Poučení