70 Co 275/2022- 70

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Lehovce a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 188/2021-45, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (I.) mění tak, že žaloba se co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do požadavku žalobkyně na zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady tvrzené nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] proti [právnická osoba] Levensverzekering Maatschappij N. V., jednající prostřednictvím NN Životní pojišťovna N. V., pobočka pro Českou republiku, jehož předmětem bylo o určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení s příslušenstvím a které trvalo od [datum] do [datum], tj. 18 měsíců. Finanční arbitr tak nevydal v řízení nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonné lhůtě 90 dnů.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] byl finančnímu arbitrovi doručen návrh žalobkyně na zahájení řízení. Finanční arbitr vyzval žalobkyni dne [datum] k odstranění nedostatku podání, ta dne [datum] a následně [datum] požádala o prodloužení této lhůty a dne [datum] částečně nedostatky odstranila. Dne [datum] finanční arbitr oznámil zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu. Ve dnech [datum], [datum] a [datum] instituce žádala o prodloužení lhůty k vyjádření a dne [datum] podala vyjádření, v němž nesouhlasila s nárokem žalobkyně, vznesla námitku promlčení a předložila doklady. Dne [datum] předložila podklady žalobkyně a dne [datum] ji finanční arbitr seznámil vyjádřením instituce. Dne [datum] žalobkyně nesouhlasila s přerušením řízení. Dne [datum] finanční arbitr vyzval instituci, aby se dne [datum] seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí, k podání vyjádření a předložení aktuálních podkladů týkajících se pojistné smlouvy, což urgoval dne [datum]. Podklady instituce předložila dne [datum] a následně dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobkyni, aby se dne [datum] seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí. Ta požádala dne [datum] finančního arbitra o jejich zaslání v elektronické podobě a [datum] požádala o prodloužení lhůty, čemuž finanční arbitr vyhověl a zaslal spisový materiál dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně oznámila finančnímu arbitrovi změnu právního zástupce a [datum] se vyjádřila k podkladům. S jejím vyjádřením finanční arbitr seznámil dne [datum] instituci, ta dne [datum] požádala o prodloužení lhůty k vyjádření a finanční arbitr jí vyhověl. Vyjádření podala dne [datum], dne [datum] finanční arbitr seznámil žalobkyni s nově předloženými doklady od instituce a k nim se žalobkyně vyjádřila dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně vyzvala finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti. Následně dne [datum] vydal finanční arbitr nález, proti němuž podala žalobkyně dne [datum] námitky a doplnila argumentaci. Dne [datum] finanční arbitr vyzval instituci k vyjádření se k námitkám navrhovatele a dne [datum] podala také instituce námitky proti nálezu. Téhož dne vyzval finanční arbitr instituci k vyjádření a k doplnění, což tato učinila dne [datum]. Poté dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobkyni k podání vyjádření k námitkám instituce, což žalobkyně učinila dne [datum]. Žalobkyně znovu dne [datum] vyzvala finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti. Dne [datum] finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách.

4. Po právním posouzení podle § 13 odst. 1, 2 a § 31a dost. 1, 2, 3 zák. č. 82/1998 Sb. a podle § 1 písm. e), § 8, § 15 odst. 1 a § 16 odst. 2 zák. č. 229/2002 Sb. dovodil soud prvního stupně, že na řízení před finančním arbitrem dopadá čl. 6 Úmluvy, neboť se jedná o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva, má svůj základ ve vnitrostátním právu (v zákoně o finančním arbitrovi) a je civilní povahy, neboť řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, které má do jisté míry nahrazovat. Dospěl k závěru, že přezkoumávané řízení trvalo s ohledem na celkovou délku řízení představující 18 měsíců i přes složitost věci danou problematickým shromažďováním podkladů nepřiměřeně dlouho. Dovodil i naplnění dalších dvou předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu, a to vznik újmy vycházející z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená morální újmu představující nejistotu ohledně výsledku řízení, a tím i příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy. Současně dospěl soud prvního stupně k závěru, že je třeba odškodnění poskytnout v relutární podobě. Při stanovení výše odškodnění vyšel ze Stanoviska a jeho spodní hranice [částka] se zápočtem jednou polovinou za první dva roky řízení. Za první rok řízení tak žalobkyni přiznal [částka] a za dalších 6 měsíců 6 x [částka], tj. [částka]. K takto zjištěné základní částce připočetl 10 % za aktivitu žalobkyně spočívající v podání návrhu na určení procesní lhůty, o 10 % snížil základní částku z důvodu složitosti řízení a o 20 % navýšil základní částku pro procesní postup arbitra, který nepořádal o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí ve věci ani k rozhodnutí o námitkách. Celkem tak dovodil jako odpovídající satisfakci částku [částka], k níž přiznal žalobkyni i úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání žádosti žalobkyně o odškodnění. Co do zbylé částky pak žalobu i s příslušenstvím zamítl. Náklady řízení posoudil v souladu s platnou judikaturou podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

5. Proti I. a III. výroku rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítla, že nebyl naplněn základní předpoklad její odpovědnosti, a to existence nesprávného úředního postupu. Zákon o finančním arbitrovi ukládá povinnost arbitrovi vydat nález bez zbytečného odkladu, nejdéle do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí, případně ve lhůtě prodloužené nejvýše o stejnou dobu. Shromažďování podkladů pak probíhá podle § 6 odst. 2 spr. řádu ve spojení s § 10 odst. 3 zák. o finančním arbitrovi, který umožňuje požadovat podklady v takové míře, která mu umožní vydat rozhodnutí. Ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu (s odkazem na rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) je rozhodným datem, ke kterému se váže počátek lhůt, den, kdy finanční arbitr shromáždil veškeré podklady rozhodné pro vydání nálezu, přičemž takovým podkladem je i vyjádření instituce, bez něhož nelze v dané věci rozhodnout (s odkazem na usnesení MS v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], či usnesení sp. zn. [číslo jednací]). Od zahájení řízení dne [datum] do shromáždění podkladů dne [datum] uplynulo 357 dnů, což vzhledem k plynulosti získávání podkladů je třeba považovat za akceptovatelnou dobu. Od získání podkladů pak do rozhodnutí arbitra uplynulo 88 dní, tedy v zákonné lhůtě. O námitkách rozhoduje arbitr v souladu s § 16 odst. 2 zák. o finančním arbitrovi, do 30 dnů ode dne jejich doručení, nejdéle do 60 dnů, případně musí lhůtu přiměřeně prodloužit. Námitky byly podány dne [datum] a rozhodnutí o námitkách bylo vydáno dne [datum], tedy řízení o nich trvalo 91 dnů. Judikatura Městského soudu v Praze pak dovozuje jako hraniční přiměřenou délku řízení před finančním arbitrem 24 měsíců (odkaz na rozsudek ve věci sp. zn. 62 Co 213/2020 či sp. zn. 13 Co 140/2021). Při posouzení věci z pohledu dalších zákonných kritérií, pak řízení ve věci posouzení platnosti smluv o investičním životním pojištění je ze své podstaty mimořádně složité, neboť v sobě zahrnují jak pojištění, tak produkt kapitálového trhu, což vyvolává složitost v oblasti hmotněprávního posouzení, finanční arbitr si sám musí obstarat podklady, musí nechat účastníky vyjádřit se k nim a musí se prvotně pokusit o smír, tedy vykonává mimořádně složitou a rozsáhlou agendu. Lhůta k vydání rozhodnutí plyne finančnímu arbitru až od zajištění podkladů, a to na rozdíl od soudního řízení bez možnosti koncentrace řízení. Samo řešení dané problematiky soudní cestou, jak je žalované známo, rozhodně přesahuje dva roky a rozhodnutí čítají přes 20 stran (odkaz na rozhodnutí MS v [obec] sp. zn. 14 Co 195/2020 či sp. zn. 30 Co 242/2020). Návrh žalobkyně představoval sice formulářové podání, nicméně finanční arbitr byl nucen shánět individuální podklady. Finanční arbitr činil své kroky pravidelně, bez zásadních průtahů a řádně a nelze z hlediska jeho postupu dovozovat potřebu 20% navýšení základní částky. Význam řízení pak byl pro žalobkyni marginální, o čemž vypovídá její procesní chování i její dřívější nezájem o pojistnou smlouvu. Přiznání relutární náhrady označila žalovaná za nepřiměřené situaci, kdy jediným pochybením finančního arbitra bylo to, že neinformoval účastníky o případném prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách. Sám výpočet výše odškodnění je v rozporu se Stanoviskem, neboť soud prvního stupně ponížil základní částku o polovinu jen za první rok řízení. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne.

6. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání žalované ztotožnila s právním závěrem soudu prvního stupně o shledaných průtazích v přezkoumávaném řízení a vzniku nároku na finanční zadostiučinění. Odvolání žalované pak dle ní neobsahuje konkrétní pochybení, kterého se měl podle ní dopustit soud prvního stupně, pouze rekapituluje předchozí vyjádření žalované, tedy fakticky neobsahuje žádný odvolací důvod. Žalovaná pak označuje datum [datum] jako rozhodné pro počátek běhu lhůty pro rozhodnutí účelově, byť je zjevné, že již dne [datum] měl podklady k disposici, neboť je poslal žalobkyni k seznámení se s nimi. Názor žalované je pak v rozporu s rozhodnutím NSS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Pokud se žalovaná dovolává usnesení Ústavního soudu, pak toto je pouze procesním usnesením o odmítnutí ústavní stížnosti bez vlivu na právní posouzení věci. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Podle čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

9. Podle § 13 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

10. Podle § 31a odst. 3 cit. zák. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

12. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb. arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

13. Finanční arbitr je orgánem veřejné moci (správním orgánem), kterému je zákonem č. 229/2002 Sb. svěřena pravomoc rozhodovat v individuálních případech o subjektivních soukromých právech účastníků řízení před ním (srov. též rozsudek NSS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Za škodu způsobenou při výkonu funkce finančního arbitra odpovídá stát dle zák. č. 82/1998 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 4744/2010).

14. Soud prvního stupně správně vyšel z nesporných tvrzení účastníků o průběhu přezkoumávaného řízení i správně dovodil, že na uvedené řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť byla naplněna kritéria formulovaná judikaturou Nejvyššího soudu nutná pro podřazení správního řízení, jímž je i řízení před finančním arbitrem, pod jeho věcnou působnost (srov. rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 344/2014). Odvolací soud zcela souhlasí s tím, že předmět přezkoumávaného řízení, kterým bylo určení neplatnosti pojistné smlouvy a uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení, lze označit za opravdové a vážné právo, rozhodnutí finančního arbitra o něm má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, má základ ve vnitrostátním právu a je zjevně soukromoprávní povahy. S ohledem na uvedené tedy soud prvního stupně fakticky správně posoudil nárok žalobkyně podle § 13 odst. 1 věty třetí zák. č. 82/1998 Sb., jako nárok na posouzení přiměřenosti délky celého řízení, nikoliv na posouzení podle věty druhé uvedeného ustanovení, a to z porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, byť zákon č. 229/2002 Sb. obsahuje časová omezení, v nichž by měl finanční arbitr rozhodnout.

15. Z důvodové zprávy k § 1 zák. č. 229/2002 Sb. je zřejmé, že ke zřízení institutu finančního arbitra došlo v souladu s připravovanými požadavky EU na ochranu spotřebitelů v oblasti finančních služeb za účelem rozhodování sporů mezi spotřebitelem a v zákoně vymezenými osobami, spadajících jinak do pravomoci českých soudů. Jedná se tedy o alternativní rozhodování sporů, které by jinak řešil soud, přičemž cílem této úpravy nebylo urychlení řešení takovýchto sporů, ale koncentrace rozhodování určitého typu sporů u alternativního orgánu veřejné moci. Je tak zřejmé, že při posuzování přiměřenosti délky sporu lze vycházet ze Stanoviska, byť toto se primárně vztahuje k posuzování délky soudních řízení, s presumpcí srovnatelnosti délky obou typů řízení.

16. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu dále dovodila, že k porušení práva na přiměřenou délku řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zák. č. 82/1998 Sb. nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. b) a e) cit. zák.), přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) cit. zák.), a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) cit. zák.) na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná, tedy zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu, působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka (viz čl. 1 odst. 1 Ústavy), tolerovat (srov. usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2098/2012). Z uvedeného tedy vyplývají hlediska, jejichž posouzení je nezbytné pro rozhodnutí o tom, zda je či není v dané věci dána odpovědnost žalované za žalobkyní tvrzenou újmu.

17. Soud prvního stupně správně zjistil, že řízení bylo zahájeno dne [datum] podáním návrhu žalobkyní a skončilo dne [datum] vydáním rozhodnutí o námitkách, tedy trvalo celkem 18 měsíců. Z pohledu obvyklé délky soudních řízení, kdy je i s odvolacím řízením při řádném postupu orgánů veřejné moci tolerována délka řízení v trvání 2 let (což vyplývá i ze závěrů Stanoviska, podle něhož se první dva roky nepřiměřeně dlouhého řízení odškodňují poloviční částkou), tedy délku přezkoumávaného řízení nelze považovat za přesahující obvyklou délku řízení.

18. Co se týká složitosti věci, zde se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, který přezkoumávané řízení shledal složitějším, než bývá obvyklé (ohodnotil ji zvýšením základní částky o 10%). Řízení o nároku na vydání bezdůvodného obohacení odůvodněného tvrzenou neplatností smlouvy o investičním životním pojištění s uplatněním případného částečného promlčení takové pohledávky, případně o určení neplatnosti pojistné smlouvy z důvodu nemožnosti takovýto typ smlouvy (kombinující prvky pojistného produktu s prvky produktu kapitálového trhu) uzavřít, je rozhodně hmotněprávně značně složité, neboť vyžaduje vyhodnocení velké řady hmotněprávních otázek, a to vzhledem ke spotřebitelskému charakteru smlouvy i za pomoci evropského práva. [ulice] procesněprávní složitost věci pak vyplývá ze skutečnosti, že řízení před finančním arbitrem je ovládáno zásadou vyšetřovací, tedy finanční arbitr musí sám zjišťovat skutkový stav věci, vyžadovat podklady od účastníků, aniž by měl možnost řízení koncentrovat jako v občanském soudním řízení, vydává rozhodnutí bez ústního projednání věci, ke každému podkladu či podání má protistrana právo se vyjádřit, i má právo požadovat prodloužení lhůty k takovému vyjádření, což je opět prvek prodlužující řízení. [ulice] skutková složitost je pak dána množstvím dokumentů, které musí rozhodující orgán u těchto typů sporů podrobně prostudovat, nutností rozlišovat platby na různé druhy pojištění apod. Je zřejmé, že takto zjištěná složitost se musela projevit právě v délce vyřizování věci.

19. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že finanční arbitr postupoval během řízení v očekávatelných lhůtách, jeho reakce na jednotlivá podání účastníků byly okamžité a delší období, ve kterém nebyl zachycen žádný úkon finančního arbitra, nastalo až od [datum] (ve věci bylo podáno poslední vyjádření jako poslední podklad), kdy dostal finanční arbitr k disposici všechny podklady pro rozhodnutí, do [datum], kdy finanční arbitr vydal ve věci nález. Ani toto období však nelze považovat za nečinnost orgánu veřejné moci, neboť v této době běžela finančnímu arbitru zákonem stanovená lhůta 90 dnů, ve které měl finanční arbitr rozhodnout, přičemž rozhodnutí vydal v jejím průběhu (po 88 dnech). Pokud tedy podala žalobkyně v průběhu tohoto období dne [datum] finančnímu arbitru podnět k přijetí opatření proti nečinnosti, jednalo se v dané době o zcela nedůvodný procesní úkon. Co se týká nedodržení zákonné lhůty k rozhodnutí o námitkách, pak žalobkyně tyto podala dne [datum], instituce dne [datum]. Finanční arbitr zaslal námitky instituci k vyjádření a doplnění dne [datum] a žalobkyni [datum], kdy jí poslal i vyjádření instituce, a dne [datum] ji vyzval k vyjádření, což žalobkyně učinila dne [datum]. Rozhodnutí o námitkách vydal finanční arbitr až dne [datum], a to přesto, že mu zákon ukládal rozhodnout v 60denní lhůtě od podání námitek, tedy nejpozději dne [datum], aniž by využil zákonné možnosti lhůtu si prodloužit. Žalobkyní podaná výzva k přijetí opatření proti nečinnosti ze dne [datum] tak tentokrát byla důvodná. Toto ale s ohledem na předchozí průběh řízení lze považovat za ojedinělý exces orgánu veřejné moci, který prodloužil řízení maximálně cca o jeden měsíc, což lze považovat za marginální. Navíc toto pochybení spočívalo spíše v neoznámení prodloužení lhůty, které by složitost případu odůvodňovala, než v nečinnosti orgánu veřejné moci. Z pohledu chování žalobkyně se řízení, zejména na počátku, prodloužilo v důsledku jejích požadavků na prodloužení lhůty k dodání podkladů a vyjádření, o cca 2 měsíce. Je tak zřejmé, že podíl finančního arbitra na prodloužení řízení rozhodně nepřevažoval podíl samotné žalobkyně na délce řízení.

20. Význam předmětu řízení pro žalobkyni odvolací soud posoudil jako běžný, typově nikoliv takový, jemuž by judikatura ESLP přiznávala vyšší význam. Nakonec ani ze žalobního tvrzení žalobkyně, která uváděla, že ji řízení zatěžovalo psychicky i časově, přičemž se obávala, že o své peníze může přijít, nelze dovodit jinou než presumovanou nejistotu danou samotnou existencí jakéhokoliv řízení.

21. Z uvedeného je zřejmé, že délka řízení nepřesáhla obvyklou dobu, po kterou by bylo očekávatelné, že bude takto složitý spor vyřešen, přičemž v postupu orgánu veřejné moci nelze shledat pochybení, které by mělo přímý a zásadní vliv na prodloužení řízení a pro které by bylo třeba i takto krátké řízení posoudit jako nepřiměřeně dlouhé. Za této situace tedy odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal, že by byl naplněn již jen základní předpoklad vzniku odpovědnosti státu za škodu, a to existence tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Při vědomí rozdílnosti rozhodování typově shodných věcí u Městského soudu v Praze se tak odvolací soud přiklonil k rozhodnutím senátů, které v takto obvykle do dvou let trvajících řízeních s totožnou problematikou nesprávný úřední postup neshledali (např. v řízeních vedených pod sp. zn. 62 Co 213/2020-96, či sp. zn. 13 Co 140/2021 a dalších).

22. Vzhledem k uvedenému tedy odvolací soud napadený výrok I., kterým bylo částečně žalobě vyhověno, změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu v napadeném rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalobkyni povinnost tyto náklady nahradit zcela úspěšné žalované. Jejich výši určil podle vyhlášky 254/2015 Sb. jako náhradu hotových výdajů za 5 úkonů (vyjádření k žalobě z [datum], účast na jednání dne [datum], [datum], odvolání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]) po [částka], tedy ve výši [částka].

Poučení