23 C 242/2020 - 132

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, k rukám právního zástupce žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] po žalované domáhal zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zákona č. 82/98 Sb., a to ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobce uvedl, že byl účastníkem správního řízení vedeného u Magistrátu hlavního města Prahy pod sp. zn. [Anonymizováno], které bylo zahájeno oznámením o zahájení řízení dne [datum] oznámením o zahájení správního řízení č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]. Toto oznámení bylo doručeno žalobci [datum]. Správní řízení bylo vedeno pod sp. zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]. Dne [datum] vypracoval Magistrát rozhodnutí č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání správních deliktů dle § 35 odst. 1, písm. e) a podle § 35 odst. 2 písm. r) zákona č. 111/94 Sb., o silniční dopravě. Současně byla žalobci uložena pokuta ve výši [částka] a povinnost nahradit náklady správního řízení. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí magistrátu ze dne [datum] odvolání. Dne [datum] vypracovalo Ministerstvo dopravy, odbor veřejné dopravy, rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí Ministerstva dopravy, odbor veřejné dopravy ze dne [datum] žalobu k Městskému soudu v Praze. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum] bylo Městskému soudu v Praze doručeno vyjádření Ministerstva dopravy, odboru veřejné dopravy k žalobě. Dne [datum] se konalo ústní jednání ve věci a téhož dne vydal Městský soud v Praze rozsudek, č.j. [spisová značka], kterým žalobu žalobce proti rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne [datum] zamítl. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce se svou žalobou tedy domáhá odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, které bylo zahájeno dne [datum], kdy bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení magistrátem a skončeno dne [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Celková délka předmětného řízení tedy je 3 roky, 6 měsíců a 19 dnů, tj. od [datum] do [datum]. Žalobce uplatnil dne [datum] písemně u Ministerstva spravedlnosti nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka], kdy nárok v té době definoval jako nárok za nepřiměřenou délku soudního přezkumu správního rozhodnutí. S ohledem na změnu náhledu Ústavního soudu a problematiku odškodňování správních řízení, viz nález Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 570/20, doplnil žalobce svůj nárok podáním ze dne [datum] tak, že požadoval odškodnit za celou délku správního řízení, tedy v parciální části ohledně soudního přezkumu bylo nutno nahlížet optikou správního řízení jako celku. Žalobce tedy předběžně uplatil svůj nárok na přiměřené zadostiučinění u žalovaného, přičemž žalovaná tento nárok odmítla.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť žalobci nemajetková újma vzniknout nemohla. Žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku a po celou dobu, kdy bylo řízení vedeno, si musel být s ohledem na charakter svého jednání, které bylo v řízení projednáváno, vědom, že přestupky spáchal a že uložení sankce je po právu. Žalobce totiž nesplnil ani základní podmínku provozování taxislužby stanovenou v § 21 odst. 1 zákona č. 111/94 Sb., a to, že vozidlo, kterým je provozována taxislužba, musí být zapsáno do evidence vozidel taxislužby. Předmětné řízení tedy bylo vyvoláno nepoctivým jednáním samotného žalobce. Žalovaná poukázala též na to, že žalobce provozoval taxislužbu zprostředkovaně přes aplikaci [Anonymizováno], přičemž tito dopravci a řidiči systematicky neplnili povinnosti stanovené zákonem č. 111/94 Sb., což ve svém důsledku vedlo ke zvýšenému počtu obdobných řešených případů. V dubnu 2021 Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud řešil žaloby a kasační stížnosti na rozhodnutí téhož správního orgánu, se shodným právním nástupcem v 89 případech, celkový počet uvedených přestupkových řízení Ministerstvem dopravy, odbor veřejné dopravy v obdobných věcech dosahovala v dubnu 2021 počtu cca 260. Dále je nutné přihlédnout k tomu, že žalobce se po celou dobu správního řízení nezajímal o jeho průběh, po celou dobu byl zastoupen advokátem a pokuta byla uhrazena rovněž z účtu advokáta, žalobce nijak netvrdil vznik nemajetkové újmy, což je jeho povinností. S ohledem na vývoj judikatury v průběhu doby žalobce musel předpokládat negativní výsledek správního řízení a nemohl očekávat případně pozitivní rozhodnutí. Žalobce se tak v žádné nejistotě ohledně výsledku řízení nenacházel, a proto mu nevznikla řád nemajetková újma.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti. Mezi účastníky nebylo sporu a soud ze spisu vedeného u Magistrátu Hlavního města Prahy pod sp. zn. [č. účtu], spisu Ministerstva dopravy č.j. [Anonymizováno] a spisu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] zjistil, že žalobce byl účastníkem správního řízení vedeného u Magistrátu Hlavního města Prahy pod sp. zn. [Anonymizováno]. Na něj navazovalo soudní řízení vedené k žalobě žalobce Městským soudem v Praze 6 [Anonymizováno]. Správní řízení bylo zahájeno dne [datum], kdy bylo doručeno žalobci oznámení o zahájení správního řízení č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum]. Správní řízení bylo vedeno pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalobce byl ve správním řízení uznán vinným rozhodnutím Magistrátu Hlavního města Prahy, odboru dopravních agend č. j. [Anonymizováno], ze dne [datum], kdy byla žalobci uložena pokuta ve výši [částka] a povinnost nahradit náklady správního řízení. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání správních deliktů dle § 35 odst. 1, písm. e) a dle § 35 odst. 2, písm. r) zákona č. 111/94 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (zákon č. 111/94 Sb.). Dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí magistrátu ze dne [datum] odvolání, které bylo dopisem ze dne [datum] postoupeno Ministerstvu dopravy, odboru veřejné dopravy jako odvolacímu orgánu. Tato písemnost byla Ministerstvu dopravy, odboru veřejné dopravy doručena dne [datum]. Dne [datum] vypracovalo Ministerstvo dopravy rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] kterým odvolání žalobce zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí Ministerstva dopravy žalobu k Městskému soudu v Praze. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum] bylo Městskému soudu v Praze doručeno vyjádření Ministerstva dopravy, odboru veřejné dopravy k žalobě. Dne [datum] se konalo ústní jednání ve věci a téhož dne vydal Městský soud v Praze rozsudek č. j. [spisová značka], kterým žalobu žalobce proti rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru veřejné dopravy ze dne [datum], zamítl. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobci bylo kladeno za vinu, že jako dopravce působící prostřednictvím aplikace [Anonymizováno], neměl vozidlo evidováno jako vozidlo taxislužby a žalobce nedoložil doklad k oprávnění podnikání. Mezi účastníky nebylo sporu o průběhu předmětného správního řízení, jak jej chronologicky popsala žalovaná: Dne [datum] byl žalobci doručen protokol č. [Anonymizováno] o kontrole taxislužby, který vypracoval Magistrát Hlavního města Prahy, odbor dopravních agend dne [datum]. Dne [datum] byly magistrátu doručeny námitky žalobce do kontrolního protokolu. Dne [datum] magistrát sdělil žalobci, že jelikož podání žalobce ze dne [datum] neobsahuje žádnou námitku vůči kontrolnímu zjištění, bude vyřízeno v rámci navazujícího správního řízení. Dne [datum] bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení správního řízení č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum]. Správní řízení bylo vedeno pod sp. zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]. Dne [datum] byly magistrátu doručeny návrhy žalobce na dokazování k prokázání jeho majetkových poměrů. Dne [datum] bylo žalobci doručeno oznámení magistrátu o ukončení dokazování a o možnosti seznámit s podklady rozhodnutí. Dne [datum] bylo magistrátu doručeno vyjádření žalobce . Dne [datum] bylo žalobci doručeno oznámení magistrátu o nařízení ústního jednání výslechem svědků, a to na den [datum]. Dne [datum] se konalo ústní jednání, během něhož došlo k výslechu osob, kterým žalobce poskytl přepravu. Dne [datum] bylo žalobci doručeno oznámení magistrátu o ukončení dokazování a o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí. Dne [datum] vypracoval magistrát rozhodnutí č. j. MHMP [č. účtu], kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání správních deliktů dle § 35 odst. 1, písm. e) a dle § 35 odst. 2 písm. r) zákona č. 111/94 Sb., o silniční dopravě ve znění pozdějších předpisů. Současně byla žalobci uložena pokuta ve výši [částka] a povinnost nahradit náklady správního řízení. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno [datum]. Dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí magistrátu ze dne [datum] odvolání, které bylo dopisem ze dne [datum] postoupeno Ministerstvu dopravy. Tato písemnost byla doručena Ministerstvu dopravy [datum]. Dne [datum] vypracovalo Ministerstvo dopravy rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kterým odvolání žalobce a napadené rozhodnutí potvrdilo, rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne [datum] žalobu k Městskému soudu v Praze. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí Ministerstva dopravy žalobu k Městskému soudu v Praze. Dne [datum] bylo Městskému soudu v Praze doručeno vyjádření Ministerstva dopravy k žalobě. Dne [datum] se konalo ústní jednání a téhož dne vydal Městský soud v Praze rozsudek č. j. [spisová značka], kterým žalobu žalobce proti rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne [datum] zamítl, tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce vyzval žalovanou k uspokojení žalobou uplatněného nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem, jde-li o řízení před soudem v žádosti ze dne [datum] (žádost o náhradu škody ze dne [datum]). Žalobce pak svou žádost doplnil dne [datum], když uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění i za délku řízení před správním orgánem (doplnění žádosti ze dne [datum]). Následně byla žádost žalobce Ministerstvem spravedlnosti postoupena žalované jako organizační složce státu příslušné k jejímu projednání. Žalovaná v rámci předběžného projednání nárok žalobce odmítla. Z dokumentu Magistrátu Hlavního města Prahy ze dne [datum] – údaje o daném růstu agendy na Magistrátu Hlavního města Prahy související s činností [Anonymizováno] v ČR soud zjistil, že od [datum] do [datum], kdy na český trh vstoupila společnost [Anonymizováno], bylo provedeno celkem [hodnota] kontrol, při kterých bylo shledáno v 536 případech porušení zákona č. 111/94 Sb. a ve 101 případech porušení zákona č. 526/90 Sb.. Za období od [datum] do [datum] bylo zahájeno správní řízení v 1154 případech, z toho došlo k vydání rozhodnutí v 930 případech. V období od [datum] do [datum] došlo k zahájení 1752 řízení, z nichž bylo vydáno rozhodnutí v 1640 případech. Magistrát Hlavního města Prahy rozhodoval jako odvolací orgán proti rozhodnutí jednotlivých městských částí v roce 2017 v 17 případech, z nichž 2 se týkaly řidičů [Anonymizováno], v roce 2018 ve 26 případech, z nichž 24 se týkalo řidičů [Anonymizováno], v roce 2019 v 44 případech, z niž 39 se týkalo řidičů [Anonymizováno], v roce 2020 ve 102 případech, z nichž 84 se týkalo řidičů [Anonymizováno]. Ze stanoviska generálního advokáta ve věci C 434/2015 se nachází právní věta, ve které se stanoví, že podle generálního advokáta spadá elektronická platforma [Anonymizováno] jakkoliv se jedná o novátorský koncept do oblasti dopravy, takže společnosti [Anonymizováno] může být uložena povinnost opatřit si licence a povolení vyžadované vnitrostátním právem. Stanovisko generálního advokáta je z [datum]. V samotném stanovisku a v tiskové zprávě a v samotném rozhodnutí je vyjádřen názor, že prostřednictvím aplikace [Anonymizováno] není provozována sdílená přeprava.

3. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil ničeho rozhodného pro posouzení věci, proto se jimi dále nezabýval, tyto nehodnotil a při svém rozhodování z nich nevycházel. Další důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost, případně nerozhodnost pro posouzení projednávané věci. Návrh žalované na výslech žalobce soud neprovedl, neboť žalobce se svým výslechem nesouhlasil.

4. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen ODŠKZ) stát územní celky samotné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu, Podle § 5 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 3 citovaného zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 14 odst. 1 výše citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 stejného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Nárok žalobce soud posoudil ve smyslu ust. § 5 písm. b), § 13 odst. 1 věty druhé a § 31a odst. 1 a 2 OdškZ. Žalobce nárok uplatněný žalobou předběžně uplatnil u žalované v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 OdškZ a § 15 odst. 2 OdškZ. Úřadem, který jedná za žalovanou v projednávané věci, je Ministerstvo dopravy podle ust. § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 6 OdškZ. Soud na tomto místě konstatuje, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána u soudu včas.

5. Soud se dále zabýval otázkou, zda se na tento případ aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Ačkoli se tento článek Úmluvy týká trestního obvinění, judikatura dovodila, že se tím myslí i obvinění z přestupku, tedy na řízení o přestupku je potřeba vztáhnout tuto Úmluvu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016). Soud má tedy za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je jednoznačně aplikovatelný. Dojde-li tedy v řízení k porušení základního práva nebo svobody, je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, což se vztahuje na celkovou délku řízení, a nikoliv pouze na jednotlivé průtahy. Soud dospěl v projednávané věci k závěru, že v namítaném správním řízení a v navazujícím soudním řízení správním došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, které soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález ÚS ze dne 14. října 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20) posuzuje jako řízení jediné, neboť jejich předmětem bylo rozhodování ve věci základního práva žalobce na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a žalobce měl tak právo na projednání jeho žádosti bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zahrnující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.

6. S ohledem na § 13 OdpŠk je tak třeba na posouzení přiměřenosti délky řízení a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

7. Co se celkové doby řízení týče, právo žalobce bylo v předmětném správním řízení a navazujícím řízení soudním porušeno a obě tato řízení posuzována jako jeden celek trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, když od zahájení správního řízení do skončení navazujícího soudního řízení uplynula doba nepřiměřená složitosti věci, a to zejména v důsledku zjištěných průtahů v navazujícím soudním řízení. Správní řízení bylo projednáno ve lhůtě přiměřené, trvalo od [datum] (zahájení řízení do [datum], kdy bylo vydáno Ministerstvem dopravy rozhodnutí, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto. Nepřiměřená délka však byla soudem jednoznačně zjištěna u soudního řízení o soudním přezkumu, které započalo dne [datum] a skončilo až [datum]. (správní žaloba [datum] a [datum] právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Soudem bylo zjištěno, že po podání žaloby u Městského soudu v Praze bylo [datum] doručeno vyjádření Ministerstva dopravy k žalobě a poté nebyly činěny žádné úkony, až dne [datum] se konalo ústní jednání. Celková doba řízení činila 3 roky, 6 měsíců a 19 dnů. Tuto délku řízení je třeba považovat za nepřiměřenou (nezákonnou). V takovém případě se pak dle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, přičemž je na místě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se soudu jeví v daném případě již jako nedostačující.

8. S ohledem na závěr soudu o nepřiměřené délce řízení se presumuje, že žalobci vznikla nemajetková újma. Žalobce dále na poučení soudu při ústním jednání doplnil svá tvrzení tak, že žalobci byla nepřiměřenou délkou řízení způsobena újma spočívající v nejistotě o výsledku řízení, které proti němu bylo vedeno, čímž trpěla psychika žalobce. Žalobci hrozila vysoká pokuta, přičemž přestupkové řízení je „obdobou trestního řízení“, neboť je založeno na principech trestního práva a hrozily tak i další následky, které mohly ovlivnit další podnikání žalobce. [adresa] 000 Kč tak považuje žalobce za adekvátní náhradu, vyšší význam řízení pro žalobce však netvrdil, považoval jej za standardní. Žalované se v řízení nepodařilo vznik nemajetkové újmy vyvrátit.

6. Tzv. základní částka odškodnění , jež je dle výše citovaného Stanoviska zásadně odůvodněna v rozmezí 15 až [částka] ročně, kdy pak činila 30. [částka]. Soud přitom základní odškodnění určil na dolní hranici uvedeného rozmezí ([částka] za rok řízení), neboť neshledal faktory zvyšující typovou závažnost vznikající újmy. Soud dále snížil zadostiučinění připadající na první 2 roky řízení na polovinu.

7. Soud se zabýval konkrétními okolnostmi případu s odkazem na § 31a odst. 3 ODŠKZ. Ohledně složitosti případu dospěl k závěru, že se nejednalo o zvlášť složitý případ, byť z řízení vyplynulo, že soudní judikatura se v náhledu na přepravu prostřednictvím aplikace [Anonymizováno] na počátku vzniku této služby vyvíjela, což mohlo mít vliv na rozhodovací činnost správního soudu. Přezkoumávané soudní řízení správní započalo plynule, k nařízení jednání však došlo s delším časovým odstupem. Celkově se jednalo o řízení projednávané ve třech stupních (dvoustupňové správní řízení, jednostupňové soudní řízení). Dále bylo v řízení zjištěno, že žalobce v řízení ničeho nečinil, tedy sám nepřispěl k průtahům v řízení, avšak ani se po celou dobu soudního řízení o jeho průběh nezajímal, po dobu cca 2 a půl roku nečinnosti soudu neučinil jediný dotaz, z jakého důvodu stále nedošlo k rozhodnutí ve věci, nevyužil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení.

8. Jako zásadní faktor ovlivňující výši zadostiučinění však soud spatřuje ve významu předmětu řízení pro žalobce. Soud přihlédl v prvé řadě k tomu, že žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku, jehož se prokazatelně dopustil. Příslušné řízení bylo tedy jen logickým důsledkem protiprávní činnosti žalobce, který svým jednáním jeho zahájení způsobil. Při stanovení formy či výše náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délku trestního řízení, se při hodnocení významu předmětu řízení přihlíží k tomu, že poškozený (pachatel) byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2256/2011. Soud má za to, že stejný závěr musí bezesporu platit i v přestupkovém řízení.

9. S ohledem na závěr soudu o nepřiměřené délce řízení se presumuje, že žalobci vznikla nemajetková újma. Žalobce dále na poučení soudu při ústním jednání doplnil svá tvrzení tak, že žalobci byla nepřiměřenou délkou řízení způsobena újma spočívající v nejistotě o výsledku řízení, které proti němu bylo vedeno, čímž trpěla psychika žalobce. Žalobci hrozila vysoká pokuta, přičemž přestupkové řízení je „kvazitrestním řízením“, neboť je založeno na principech trestního práva, hrozily tak i další následky, které mohly ovlivnit další podnikání žalobce. Částku 150 000 Kč tak považuje žalobce za adekvátní náhradu, vyšší význam řízení pro žalobce však netvrdil, považoval jej za standardní. Žalované se v řízení nepodařilo vznik nemajetkové újmy vyvrátit. 10 .Tzv. základní částka odškodnění, jež je dle výše cit. stanoviska zásadně odůvodněná v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně, by pak činila 35 082 Kč. Soud přitom základní odškodnění určil na dolní hranici uvedeného rozmezí (15 000 Kč za rok řízení), neboť neshledal faktory zvyšující typovou závažnost vznikající újmy. Soud dále snížil zadostiučinění připadající na první dva roky řízení na polovinu.

11. Soud se zabýval konkrétními okolnostmi případu s odkazem § 31a odst. 3 OdškZ. Ohledně složitosti případu dospěl k závěru, že se nejednalo o zvlášť složitý případ, byť v řízení vyplynulo, že soudní judikatura se v náhledu na přepravu prostřednictvím aplikace [Anonymizováno] na počátku vzniku této služby vyvíjela, což mohlo mít vliv na rozhodovací činnost správního soudu. Přezkoumávané soudní řízení správní započalo plynule, k nařízení jednání však došlo s delším časovým odstupem. Celkově se jednalo se o řízení projednávané ve třech stupních (dvoustupňové správní řízení, jednostupňové soudní řízení) Dále bylo v řízení zjištěno, že žalobce v řízení ničeho nečinil, tedy sám nepřispěl k průtahům v řízení, avšak ani se po celou dobu soudního řízení o jeho průběh nezajímal, po dobu cca 2,5 roku nečinnosti soudu neučinil jediný dotaz, z jakého důvodu stále nedošlo k rozhodnutí ve věci, nevyužil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení.

12. Jako zásadní faktor ovlivňující výši zadostiučinění však soud spatřuje ve významu předmětu řízení pro žalobce. Soud přihlédl v prvé řadě k tomu, že žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku, jehož se prokazatelně dopustil. Příslušné řízení bylo tedy jen logickým důsledkem protiprávní činnosti žalobce, který svým jednáním jeho zahájení způsobil. Při stanovení formy či výše náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení se při hodnocení významu předmětu řízení přihlíží k tomu, že poškozený (pachatel) byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Soud má za to, že stejný závěr musí beze sporu platit v i přestupkové řízení.

13. Jak bylo uvedeno výše, soud stanovil základní částku odškodnění na [částka] za rok řízení, přičemž první 2 roky řízení ohodnotil částkou o polovinu nižší (tj. [částka]). Soud neshledal důvod upravovat tuto částku z důvodu složitosti věci, postupu orgánů veřejné moci či jednání poškozeného. Zbývalo tak poslední z hledisek významných pro stanovení přiměřeného zadostiučinění a tím je význam řízení pro poškozeného. Z výše uvedeného důvodu soud stanovil základní výši odškodnění, které odpovídá částka [částka] (2× [částka] +1× 15 000+6× 1250+19× 41 = 780,82, zaokrouhleno 781, tj. celkem [hodnota], sníženo o 25 % , tj. o [částka]. Výslednému zadostiučinění tak odpovídá částka [částka], kterou je možné s ohledem k zjištěným okolnostem daného případu mít za způsobilou a naplnit svou kompenzační funkci. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

14. Pokud pak žalobce žádal též o přiznání úroku z prodlení a z přiznané částky, je třeba konstatovat, že do prodlení dle § 1968 OZ se žalovaná dostala uplynutím šestiměsíční lhůty k plnění dle § 15 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., tj. počínaje dnem [datum]. Od tohoto dne je pak povinna žalovaná platit žalobci dle § 1970 OZ též úrok z prodlení, a to ve výši určené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od tohoto data byl úrok žalobci přiznán přes námitku žalované ohledně neúplné výzvy k plnění a k jejímu doplnění až ze dne [datum], kdy soud uvádí, že ve shodě s žalobcem má za to, že se jednalo stále o stejnou výši nároku na náhradu škody ([částka]) a je tedy nutno posuzovat obě řízení jako jeden celek.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Při stanovení výše tarifní hodnoty aplikoval soud ustanovení § 9 odst. 4 advokátního tarifu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 , písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z 10 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, [datum] podání žaloby, [datum] vyjádření k replice žalovaného, vyjádření k podání žalovaného ze dne [datum], [datum], vyjádření k podání žalovaného ze dne [datum], [datum] soudní jednání, [datum] soudní jednání, [datum] vyjádření žalobce, [datum] soudní jednání, [datum] vyhlášení rozhodnutí) včetně 10 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH ve výši 21 % z částky [částka], DPH 21 % , tj. [částka]. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení do rukou advokáta.

Poučení