28 Co 422/2022 - 413

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] žalované: Česká republika - [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem nábřeží [Anonymizováno] o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím k odvolání obou účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. června 2022, č. j. 23C 242/2020-132, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) co do částky 76 914 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 12. 2020 do zaplacení potvrzuje.

II. Ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že soud konstatuje porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve správním řízení, vedeném Magistrátem hlavního města Prahy pod sp. zn. [Anonymizováno], u Ministerstva dopravy pod č. j. [Anonymizováno] a v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] ve vztahu k žalobci, a co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení před soudem prvního stupně, odvolacího řízení a dovolacího řízení ve výši [částka], k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil, aby žalobci zaplatila částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok II.) a žalované uložil, aby žalobci zaplatila na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok III.).

2. Žalobce se žalobou proti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku správního řízení vedeného u Magistrátu hlavního města Prahy pod sp. zn. [č. účtu], na nějž navazovalo řízení před správním soudem o podané správní žalobě, vedené před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen „posuzované řízení“).

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobci nemohla nemajetková újma vzniknout, neboť ve správním řízení byl uznán vinným ze spáchání přestupku a po celou dobu vedení řízení s ohledem na charakter svého jednání si musel být vědom toho, že přestupky spáchal a uložení sankce je proto po právu. Žalobce nesplnil ani základní podmínku provozování taxislužby, tedy, že vozidlo, jímž je taxislužba provozovaná, musí být zapsáno do evidence vozidel taxislužby, a posuzované řízení bylo vyvoláno jeho nepoctivým jednáním. Žalobce provozoval taxislužbu zprostředkovaně přes aplikaci [Anonymizováno], v dubnu 2021 Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud řešil žaloby a kasační stížnosti na rozhodnutí téhož správního orgánu, se shodným právním zástupcem v 89 případech, v dubnu 2021 jich bylo 260. Žalobce se po celou dobu správního řízení o jeho průběh nezajímal, byl zastoupen advokátem a pokuta byla hrazena z účtu advokáta. Žalobce netvrdil vznik nemajetkové újmy, což je jeho povinností, s ohledem na judikaturu nemohl očekávat pozitivní rozhodnutí a nebyl v žádné nejistotě ohledně výsledku řízení.

4. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 6. 2022, č. j. 23C 242/2020-132, žalované uložil zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a žalované uložil zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok III.). Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1 odst. 3, § 5, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, § 32 odst. 3,[Anonymizováno]§ 14 odst. 1 OdpŠk, jakož i na stanovisko občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3514/2017 a sp. zn. 30Cdo 2256/2011, a uzavřel, že na souzenou věc lze aplikovat článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení 3 let, 6 měsíců a 19 dnů, pokud trvalo od [datum] do [datum], přičemž dne [datum] žalobce podal správní žalobu a ústní jednání se konalo dne [datum], a je potřeba poskytnout peněžité zadostiučinění. V této souvislosti vzal v úvahu, že žalobce byl v nejistotě o výsledku řízení, které proti němu bylo vedeno, čímž trpěla jeho psychika, neboť mu hrozila vysoká pokuta a přestupkové řízení je obdobou trestního řízení, tedy hrozily i další následky, které mohly ovlivnit jeho podnikání. Soud prvního stupně pak za 1 rok trvání řízení přiznal [částka], když za první 2 roky tuto částku snížil na polovinu a dospěl k základní částce [částka], kterou následně ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk snížil z důvodu významu řízení pro poškozeného o 25 % na částku [částka], když dospěl k tomu, že se nejednalo o zvlášť složitý případ, byť se soudní judikatura v této věci vyvíjela, k nařízení jednání před správním soudem došlo s delším časovým odstupem, věc byla projednávána na třech stupních soustavy, žalobce v řízení nic nečinil a po dobu asi 2,5 roku nečinnosti soudu se ani nedotazoval, proč dosud nebylo ve věci rozhodnuto, aby odstranil průtahy v řízení, žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku, kterého se prokazatelně dopustil a příslušné řízení bylo pouze logickým důsledkem jeho protiprávní činnosti, přičemž neshledal důvody k úpravě základní částku z důvodu složitosti věci, postupu orgánů veřejné moci či jednání poškozeného.

5. Městský soud v Praze k odvolání žalobce i žalované rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. o věci samé potvrdil výrokem I., ve vyhovujícím výroku I. o věci samé jej změnil tak, že konstatoval porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve správním řízení, vedeném Magistrátem hlavního města Prahy pod sp. zn. [Anonymizováno], ve vztahu k žalobci, žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl a uložil žalované, aby žalobci zaplatila náklady řízení ve výši [částka]. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, přisvědčil všem jeho úvahám včetně závěru týkajícího se průběhu posuzovaného řízení i vzniku nemajetkové újmy, avšak nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně ohledně formy zadostiučinění, přičemž s odkazem na § 13 o. z. vyšel ze závěrů uvedených v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2022, č. j. 18Co 191/2022-166. Uzavřel pak, že význam řízení, které v tomto případě trval 3 roky, 6 měsíců a 19 dnů, byl nepatrný, když se osobně posuzovaného řízení nezúčastnil a o jeho průběh se nezajímal a neprokázal, že by uhradil uloženou pokutu, přihlédl přitom k tomu, že žalobce byl ve správním i soudním řízení zastoupen stejným advokátem, z jehož účtu byla uhrazena uložená pokuta a náklady správního řízení a že advokát také zastupoval další stovky řidičů taxislužby v Praze využívajících platformu [Anonymizováno], žalobce se tedy mohl spolehnout na to, že advokát, jako v případě jiných řidičů, vypořádá prostřednictvím svého účtu uložené peněžité sankce, tedy se vedení přestupkového řízení neprojeví v žalobcových poměrech nejistotou ohledně uložení peněžité sankce, kterou by musel sám a ze svých prostředků hradit. Výsledek přestupkového řízení pro žalobce nebyl významný ani z hlediska případného omezení možnosti dalšího podnikání v oboru silniční dopravy. Odvolací soud také přihlédl k tomu, že k zásadnímu průtahu v řízení došlo až ve fázi řízení o správní žalobě, která byla za daných okolností zjevně nedůvodná, což bylo právnímu zástupci z jeho profesní činnosti známo. Podle odvolacího soudu nelze odhlížet od toho, že žalobce uplatnil žalobou nárok, o němž v době podání žaloby věděl, že nemůže být úspěšný. Konstatování porušení práva je tudíž dostatečným a přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která žalobci vedením řízení vznikla, a není důvod přiznat zadostiučinění v peněžité formě.

6. K dovolání obou účastníků Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. 8. 2023, č. j. 30Cdo 2070/2023-246, shora označený rozsudek odvolacího soudu ve výroku I., pokud jím byl co do částky [částka] s příslušenstvím potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně a ve výrocích II. a III. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

7. Dovolací soud s odkazem na příslušnou judikaturu vytkl odvolacímu soudu, že jeho konstatování porušení práva vztažené jen ke správnímu řízení, a nikoliv již k navazujícímu a společně posuzovanému řízení před správním soudem, je v poměrech právě projednávané věci nedostatečné, neboť v konstatování porušení práva či v omluvě sice není třeba vyjmenovávat odkazem na určení rozhodujících orgánů a jejich spisových značek všechna dílčí řízení o řádných či mimořádných opravných prostředcích projednávaných v odškodňovaném (posuzovaném) řízení, nicméně mělo by být z výroku rozhodnutí soudu seznatelné, že takto poskytnutý prostředek nepeněžité satisfakce zjištěné nemajetkové újmy se vztahuje na celkovou délku řízení nebo na tu část, k níž se poškozený zadostiučinění domáhal. Dále odvolacímu soudu vytkl, že jeho právní posouzení je neúplné, tudíž i nesprávné, a to z důvodu, že odvolací soud ve snaze rozhodnout danou věc obdobně s jinou dříve již projednávanou skutkově podobnou věcí, vycházel z rozhodnutí jiného senátu odvolacího soudu, aniž by však, z hlediska výsledků dokazování a závěrů o skutkovém stavu, o vskutku skutkově srovnatelnou situaci šlo, neboť odvolací soud v projednávané věci neřešil, zda jím citované závěry soudů vyšších stupňů vážících se k osobě jiného žalobce (řidiče spolupracujícího s platformou [Anonymizováno]) a učiněné ve světle jiného projednávaného případů, lze bez dalšího promítnout i do věci právě projednávané, pokud soud prvního stupně otázkou, kdo zaplatil uložené pokuty, jakým způsobem a ani otázkou „bezdůvodnosti“ podané správní žaloby v nejmenším nezabýval, žádné dokazování k těmto otázkám neprováděl a ani odvolací soud dokazování žádným způsobem nedoplňoval, tudíž originární „skutková zjištění“ učiněná poprvé až v rozsudku odvolacího soudu, v uvedeném rozsahu, nemají žádné opory v postupu předepsaném pro zjišťování skutkového stavu a jde tak o případ extrémního nesouladu mezi (ne)provedeným dokazováním a z něj učiněným závěrem o skutkovém stavu (srov. k tomu i § 213 a § 213a o. s. ř). Dovolací soud pak odvolací soud zavázal k tomu, aby v dalším řízení procesně odpovídajícím způsobem provedl dokazování o tvrzeních účastníků vážících se ke způsobu zaplacení uložené pokuty a k úvaze o bezúčelnosti podané správní žaloby. Současně dovolací soud připomenul, že předmětem dalšího řízení bude odškodnění nemajetkové újmy limitované (s ohledem na rozsah podaného dovolání) v další fázi řízení již jen částkou [částka] s příslušenstvím.

8. Vázán závazným právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.) odvolací soud znovu přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř.

9. V daném případě žalobce v odvolání nesouhlasil s krácením první dvou roků při odškodnění na polovinu, když zdůraznil, že v daném případě se jednalo o správní řízení, v němž jsou stanoveny konkrétní lhůty pro vydání rozhodnutí, tedy správní řízení má trvat v řadu dní či týdnů a nikoliv řadu let. Namítl rovněž, že soud prvního stupně nesprávně přihlédl k výsledku řízení a že rozhodl tak v rozporu s jím označenou judikaturou. V této souvislosti akcentoval, že jej soud prvního stupně nepřípustně penalizoval dvakrát za stejnou věc a že podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva má odsouzený nárok na kompenzaci za nepřiměřenou délku řízení, pokud nepřiměřená délka řízení nebyla kompenzována ve snížení trestu, přičemž přímo tuto judikaturu aplikovat v souzené věci nelze. Dodal, že skutečnost, že správní soud není dostatečně obsazen, nemůže jít k jeho tíži žalobce. Vytkl také soudu prvního stupně, že vůbec nezohlednil průtahy způsobené soudem v této věci, což je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 5440/2014. Navrhl tedy, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a přiznal mu plnou výši odškodnění a požadoval i náklady odvolacího řízení.

10. Žalovaná ve svém odvolání namítala, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným závěrům, že žalobce se po dobu celého řízení nacházel ve stavu nejistoty a vznikla mu tedy újma, která mu má být kompenzována, a to dokonce peněžitým zadostiučiněním. Dle jejího názoru soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl všechny žalovanou navržené důkazy. Zdůraznila, že u žalobce nelze vůbec hovořit o stavu nejistoty, žalobce se jednání, pro které byl v přestupkovém řízení stíhán, dopustil, a jeho obrana v řízení byla účelová a předem zjevně bezúspěšná. V této souvislosti poukázala na obsah správního řízení a žalobcovu argumentaci v ní uváděnou, jež byla v posuzovaném řízení zpochybněna a označena za nesprávnou s tím, že žalobce nemohl očekávat ve správním řízení pozitivní výsledek a nemohl být v žádné nejistotě ohledně uložené sankce, kterou za něho hradil jeho právní zástupce z účtu advokátní úschovy, jehož je majitelem, jak se stalo v dalších více než 100 případech a šlo o částku převyšující [částka], k čemuž ale nebyly před soudem prvního stupně provedeny navržené důkazy. V tomto ohledu žalovaná navrhla k prokázání těchto skutečností jako důkaz přípis [právnická osoba]., ze dne [datum], týkající se jiné obdobné věci. Dále akcentovala, že je na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že sankci uhradil ze svých prostředků. Dle žalované uložená sankce nezasahovala do žalobcovy majetkové sféry a řízení pro něho nemělo žádný význam, žádná újma tedy vzniknout nemohla a není co odškodňovat. Následně poukázala na to, že samotné správní řízení trvalo necelé čtyři měsíce, žalobcovy námitky ve správní žalobě byly jen účelové a předem zjevně bezúspěšné, pokuta uložená žalobci byla za žalobce uhrazena společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] již po právní moci správního rozhodnutí (necelé čtyři měsíce po zahájení řízení), žalobce se tudíž po nepřiměřenou dobu nenacházel v nejistotě ohledně výsledku řízení ani v otázce viny ani v otázce výše trestu, a proto délku posuzovaného řízení nelze hodnotit jako nepřiměřenou, přičemž po celou dobu vedení řízení s ohledem na charakter svého jednání si musel být vědom toho, že přestupky spáchal a uložení sankce je proto po právu. Navíc, i pokud by byla délka řízení hodnocena jako nepřiměřená, pak skutečnosti, které v řízení tvrdila a prokázala, vznik nemajetkové újmy na straně žalobce vyvracejí a není co odškodňovat. Podotkla dále, že žalobce nesplnil ani základní podmínku provozování taxislužby, tedy, že vozidlo, jímž je taxislužba provozovaná, musí být zapsáno do evidence vozidel taxislužby, a že předmětné řízení bylo vyvoláno jeho nepoctivým jednáním, přičemž žalobce provozoval taxislužbu zprostředkovaně přes aplikaci [Anonymizováno]. Poukázala též na to, že v dubnu 2021 Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud řešil žaloby a kasační stížnosti na rozhodnutí téhož správního orgánu, se shodným právním zástupcem v 89 případech, v dubnu 2021 jich bylo 260. Namítla také, že žalobce se po celou dobu správního řízení o jeho průběh nezajímal, byl zastoupen advokátem a pokuta byla hrazena z účtu advokáta, že žalobce netvrdil vznik nemajetkové újmy, což je jeho povinností, že s ohledem na judikaturu nemohl očekávat pozitivní rozhodnutí a že nebyl v žádné nejistotě ohledně výsledku řízení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zcela zamítl a požadovala náklady řízení před soudy obou stupňů.

11. K odvolání žalobce žalovaná opakovala svoji odvolací argumentaci a nesouhlasila s žalobcovými odvolacími námitkami s tím, že se u žalobce jedná o zneužití presumpce vzniku újmy a zneužití práva, které nepožívá právní ochrany a že je proto potřeba žalobu zamítnout, přičemž poukázala na názor vyjádřený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve skutkově zcela totožné věci, a ohledně nejistoty o výsledku řízení pak na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 2070/2023.

12. Soud prvního stupně v daném případě provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně prokázán skutkový stav ohledně průběhu posuzovaného řízení, o kterém ostatně ani mezi účastníky nebylo sporu. V tomto ohledu odvolací soud vzal shodně se soudem prvního stupně za prokázané následující rozhodné skutečnosti.

13. Posuzované řízení bylo zahájeno oznámením ze dne [datum], které bylo doručeno žalobci dne [datum]. Magistrát hlavního města Prahy jako správní orgán prvního stupně dne [datum] v rozhodnutí sp. zn. [č. účtu] [č. účtu], shledal žalobce vinným ze spáchání správních deliktů dle § 35 odst. 1 písm. e) a podle § 35 odst. 2 písm. r) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a uložil mu pokutu [částka] a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši [částka]. Žalobci bylo rozhodnutí doručeno dne [datum] a dne [datum] proti němu podal odvolání. Ministerstvo dopravy, odbor veřejné dopravy, pod č. j. [Anonymizováno], odvolání žalobce zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce podal dne [datum] žalobu k Městskému soudu v Praze, řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka], dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření k žalobě od Ministerstva dopravy, dne [datum] se konalo ve věci ústní jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek č. j. [spisová značka], kterým byla žaloba zamítnuta, rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

14. S ohledem na závěry zrušujícího rozhodnutí dovolacího soudu odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 2, 4 o. s. ř. provedl dokazování a v této souvislosti vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti.

15. Magistrát hl. m. Prahy v období od [datum] do [datum] evidoval celkem [hodnota] kontrol zaměřených na dopravce spolupracující se společností [Anonymizováno] s celkem [hodnota] porušeními zákona č. 111/1994 Sb. a celkem [hodnota] porušením zákona č. 526/1990 Sb. a ohledně žalobce eviduje částku [částka] uhrazenou dne [datum] z bankovního účtu [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že se nejedná o výjimečnou situaci způsobu úhrady uložené sankce (sdělení Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum], založené na č.l. 63 spisu).

16. Dne [datum] byla na účet Magistrátu hl. m. Prahy připsána částka [částka] s variabilním symbolem [var. symbol] a s označením „[jméno FO]“ (Výběr položek bankovních výpisů Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum], založený na č. l. 64 a 65 spisu). K tomu odvolací soud poznamenává, že uvedený variabilní symbol se shoduje s variabilním symbolem uvedeným v rozhodnutí sp. zn. [Anonymizováno]-[č. účtu] [č. účtu], Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum], kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku a byla mu uložena povinnost zaplatit pokutu ve výši [částka] a náklady správního řízení ve výši [částka]. 17. [právnická osoba]., až ke dni [datum] u účtu advokáta [Jméno advokáta] evidovala připsané finanční prostředky ve vlastnictví třetí osoby, a to od společnosti [Anonymizováno], jako úschovy fyzické osoby s tím, že finanční prostředky byly připisovány ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] (zpráva od [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], ze dne [datum]).

18. Současně odvolací soud přes nesouhlas žalované doplnil dokazování výslechem žalobce jako účastníka řízení k tvrzení, že částka [částka] jej zasáhla v jeho majetkové sféře a že si ji musel odpracovat.

19. Žalobce po poučení dle § 131 o. s. ř. pak vypověděl, že je podnikatelem, osobou samostatně výdělečně činnou, a že se společností [Anonymizováno] uzavřel smlouvu asi v roce 2017, přičemž plnění za uskutečněné jízdy pro společnost od této společnosti dostával a dostává na základě vystavených faktur (týdenních, popřípadě měsíčních) dle podkladů a výše činí asi 75 % z ceny jízdy, resp. se odvíjí od objednávky zákazníka. V průběhu posuzovaného řízení probíhala komunikace s jeho zástupcem nadstandardně. Současně měl pocit, že pochybil, ale nebyl si tohoto vědom, neboť měl všechny náležitosti pro službu „[Anonymizováno]“, bylo to pro něj depresívní období, když před tím se žádného přestupku nedopustil. Se společností [Anonymizováno] ještě před finálním rozhodnutím o pokutě uzavřel dohodu o tom, že pokutu mu uloženou v přestupkovém řízení, kterou za něj společnost uhradila, si tzv. odpracuje v tom smyslu, že celá uhrazená částka se rozpočítala tak, aby jej její splácení nezasáhlo. Částka 71 000 Kč pro něj znamenala více jak jeden měsíční příjem, musela se tedy rozpočítat do tří měsíců. Za každou uskutečněnou jízdu se mu tak snížilo plnění od společnosti, resp. společnosti odváděl zvýšený poplatek, avšak již si nepamatuje, o kolik se mu plnění snížilo, nebylo to kalkulováno přesně. Celou částku si pak odpracoval ještě v roce 2017 v rozmezí asi čtyř až pěti měsíců, nedokáže již posoudit do kdy, přičemž o tom, že ji má již „odpracovanou“ se dozvěděl až následně, po upozornění od společnosti [Anonymizováno]. V tomto období měl nižší příjem, již si ale přesně nepamatuje, jaký byl jeho průměrný měsíční příjem v rozhodném období, musel by to dohledat na elektronicky zaslaných datech od společnosti, ví však, že v té době musela platit hypotéku jeho manželka.

20. Odvolací soud také účastníkům připomenul rozhodovací praxi Městského soudu v obdobných věcech, kdy žalující stranu zastupuje stejný advokát a žalovanou je tatáž osoba (ostatně zástupci žalobce a žalované jsou tato rozhodnutí dostatečně známa), přičemž žalobci bylo přiznáno jak peněžité odškodnění, tak bylo konstatováno porušení práva vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, ale též byla žaloba zamítnuta.

21. Ve věcech, kdy bylo přiznáno peněžité zadostiučinění se jednalo například o následující rozhodnutí.

22. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [spisová značka], potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [spisová značka], kterým byla žalobci přiznána částka [částka] s příslušenstvím, a to za délku posuzovaného řízení v trvání 3 let, 4 měsíců a 2 dnů, kdy nebylo přihlédnuto ke skutečnosti, že pokuta byla hrazena z účtu právního zástupce žalobce, neboť nebylo lze vyloučit, že se jednalo o žalobcovy finanční prostředky, přičemž význam řízení pro žalobce byl shledán jako nižší.

23. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], změnil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tak, že žalobci přiznal částku [částka] s příslušenstvím, a to za délku posuzovaného řízení v trvání 3 let a 1 měsíce, kdy uloženou pokutu ve výši [částka] za žalobce uhradila společnost [Anonymizováno], přičemž žalobce dle jeho výpovědi poskytnuté prostředky odjezdil za dobu asi 5 měsíců, přičemž význam řízení pro žalobce byl shledán jako standardní.

24. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], změnil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tak, že žalobci přiznal částku [částka] s příslušenstvím, a to za délku posuzovaného řízení v trvání 3 let, 1 měsíce a 25 dnů, kdy uloženou pokutu ve výši [částka] žalobce uhradil na základě úvěru získaného od banky, přičemž význam řízení pro žalobce byl shledán jako standardní.

25. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla žalobci přiznána částka [částka] s příslušenstvím, tak, že co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl, jinak jej potvrdil, a to za délku posuzovaného řízení v trvání 3 let, 2 měsíců a 10 dní, kdy nebylo přihlédnuto k tomu, z jakého účtu byla uložená pokuta ve výši [částka] uhrazena, přičemž význam řízení pro žalobce byl shledán jako snížený.

26. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], změnil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tak, že žalobci s ohledem na předchozí rozsudek zrušený dovolacím soudem přiznal částku [částka] s příslušenstvím, a to za délku posuzovaného řízení v trvání 3 let, 4 měsíců a 21 dnů, kdy žalobce na pokutu ve výši [částka], jejíž uložení mu hrozilo, sám složil kauci ve výši [částka], jež mu byla následně vrácena, přičemž význam řízení pro žalobce byl shledán jako standardní.

27. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla žalobci přiznána částka [částka] s příslušenstvím, a to za délku posuzovaného řízení v trvání od [datum] do [datum], kdy žalobci byla uložena pokuta ve výši [částka] a za žalobce jej uhradila jeho manželka, přičemž význam řízení pro žalobce byl shledán jako snížený.

28. Konstatování porušení práva vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě se žalující straně dostalo např. v následujících rozhodnutích.

29. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla žalobci přiznána částka [částka] s příslušenstvím, tak, že konstatoval porušení práva, a to za délku posuzovaného řízení v trvání od 3 let, 7 měsíců a 19 dnů, kdy žalobci byla uložena pokuta ve výši [částka], kterou nehradil ze svých prostředků, přičemž význam řízení pro žalobce byl shledán jako nepatrný (žalobcovo dovolaní bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

30. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla žalobkyni přiznána částka [částka] s příslušenstvím, tak, že konstatoval porušení práva, a to za délku posuzovaného řízení v trvání od [datum] do [datum], kdy žalobkyni hrozila pokuta ve výši [částka], přičemž význam řízení pro žalobkyni byl shledán jako nepatrný (dovolání žalobkyně bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1636/23).

31. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla žalobci přiznána částka [částka] s příslušenstvím, tak, že konstatoval porušení práva, a to za délku posuzovaného řízení v trvání od 4 let a 10 dnů, kdy žalobci byla uložena pokuta ve výši [částka], která byla uhrazena z účtu právního zástupce žalobce z prostředků společnosti [Anonymizováno], přičemž význam řízení pro žalobce byl shledán jako nepatrný.

32. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a současně bylo konstatováno porušení práva, a to za délku posuzovaného řízení v trvání 5 let, 10 měsíců a 18 dní, kdy žalobci byla uložena pokuta ve výši [částka] a odvolací soud nepřihlížel ke zjištění, z jakého účtu, resp. z jakých prostředků byla pokuta uhrazena, přičemž vzniklá újma byla posouzena jako minimální (žalobcovo dovolaní bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2023, č. j. 28Cdo 2703/2023-270).

33. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a změnil jej tak, že konstatoval porušení práva, a to za délku posuzovaného řízení v trvání 6 let a 11 měsíců, kdy žalobci byla uložena pokuta ve výši [částka], která byla uhrazena z účtu právního zástupce žalobce z prostředků společnosti [Anonymizováno], přičemž význam řízení pro žalobce byl shledán jako výrazně snížený.

34. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], změnil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tak, že konstatoval porušení práva a potvrdil jej, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to za délku posuzovaného řízení v trvání 4 let, 1 měsíce a 13 dní, kdy žalobci byla uložena pokuta ve výši [částka], která byla uhrazena ze složené kauce ve výši [částka], přičemž vzniklá újma byla posouzena jako minimální (k dovolání žalobce byl rozsudek Městského soudu v Praze zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2023, č. j. 30Cdo 3037/2023-150).

35. Žaloby byly zamítnuty např. v následujících věcech.

36. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla žalobci přiznána částka [částka] s příslušenstvím, tak, že žalobu zamítl z důvodu, že význam řízení pro žalobce byl marginální a že kompenzace ve formě konstatování porušení práva, které se žalobci již dostalo od žalované v jejím podání ze dne [datum], je zcela postačující (dovolání žalobce bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

37. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla žalobci přiznána částka [částka] s příslušenstvím, tak, že žalobu zamítl a potvrdil v zamítavém výroku z důvodu, že význam řízení pro žalobce byl nulový, když žalobce ani nepopíral, že pokuta byla fakticky hrazena společností [Anonymizováno] (dovolání žalobce bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

38. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], [spisová značka], změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla žalobkyni přiznána částka [částka] s příslušenstvím, tak, že žalobu zamítl a potvrdil v zamítavém výroku z důvodu, že význam řízení pro žalobkyni byla minimální (dovolání žalobkyně bylo zamítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

39. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. 30Co 179, 180/2023-112, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění usnesení [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla uložena povinnost žalované poskytnout žalobkyni písemnou omluvu a co do částky [částka] s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, tak, že se žalované povinnost k omluvě žalobkyni neukládá s odůvodněním, že žalobkyni uložená pokuta byla uhrazena z účtu právního zástupce žalobce z prostředků společnosti [Anonymizováno] a že význam řízení pro žalobkyni byl nepatrný a kompenzace ve formě konstatování porušení práva, které se žalobkyni již dostalo od žalované v rámci předběžného projednání jejího nároku je zcela postačující (k dovolání žalobkyně byl rozsudek Městského soudu v Praze změněn rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tak, že byl rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ve výroku o uložení povinnosti žalované k omluvě potvrzen).

40. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým bylo konstatováno porušení práva a zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, tak, že porušení práva se konstatuje, v zamítavém výroku jej potvrdil a uložil žalobci, aby žalované nahradil náklady za řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka], a to v souvislosti s délkou posuzovaného řízení v trvání 3 let a 2 měsíců, kdy žalobci byla uložena pokuta ve výši [částka], kterou neplatil přímo žalobce za podpory společnosti [Anonymizováno], ale jeho právní zástupce, přičemž význam pro žalobce byl nepatrný a došlo k vyvrácení domněnky vzniku újmy (dovolání žalobce bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

41. K těmto rozhodnutím žalobce do spisu založil nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2699/23, kterým ústavní soud konstatoval, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v části výroku I., kterou byl změněn výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo porušeno právo stěžovatele na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, zamítl návrhy na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2023, č. j. 28Cdo 1041/2023-205, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a výroku II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a na konstatování porušení základních práv stěžovatele těmito rozhodnutími nad rozsah uvedený ve výroku I. a odmítl ústavní stížnost proti výrokům I. a III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Ústavní soud ve svém nálezu ohledně vyvrácení domněnky vzniku újmy pro nepatrný význam řízení uvedl, že „[M]ěstský soud odkazoval v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jeho závěry však aplikoval nikoli ústavně souladným způsobem. Nejvyšší soud tehdy sice připustil možnost vyvrácení domněnky vzniku újmy, avšak v souvislosti s postupem účastníka řízení, který po řadu let neprojevuje o řízení žádný zájem, a proto lze o existenci stavu nejistoty ohledně výsledku řízení u tohoto účastníka zcela relevantně pochybovat (takový závěr Městský soud v nyní posuzované věci v bodě 33. napadeného rozsudku vyvrátil, když se neztotožnil s úvahou obvodního soudu o nezájmu stěžovatele o řízení). Nejvyšší soud ve zmíněném rozsudku naopak zdůraznil, že význam řízení pro poškozeného je pro stanovení formy a výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě kritériem nejdůležitějším, a s odkazem na závěry Stanoviska uvedl, že náhrada imateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden, a v níž byl tak udržován. Takový stav přitom vyplývá z nejistoty ohledně výsledku sporu. Za situace, kdy účastník řízení po řadu let neprojevuje o řízení žádný zájem, lze o existenci stavu nejistoty ohledně výsledku řízení u tohoto účastníka zcela relevantně pochybovat. Nevede-li tato okolnost k závěru o vyvrácení domněnky vzniku újmy, je nezbytné ji zohlednit při posouzení kritéria významu řízení pro účastníka. V posuzované věci takové (Nejvyšším soudem uváděné) skutečnosti vedoucí k vyvrácení domněnky vzniku újmy nebyly dány, neboť řízení (i podle závěrů Městského soudu) netrvalo tak dlouho, aby bylo možno uvažovat o kvalifikovaném nezájmu stěžovatele o řízení. Z odůvodnění rozsudku Městského soudu je zřejmé, že Městský soud jen proto, že stěžovatel je řidičem taxislužby využívající platformu [Anonymizováno], která prostřednictvím účtu advokáta zastupujícího stěžovatele ve správním řízení hradí pokuty uložené mu ve správním řízení, za vyvrácenou domněnku, že stěžovateli byla nepřiměřenou délkou řízení způsobena nemajetková újma. Takový závěr však nemůže obstát, neboť nepřihlíží k stěžovatelem před obvodním soudem tvrzeným individuálním okolnostem, tedy že stěžovateli vznikla nepřiměřenou délkou řízení újma v jeho osobní sféře. Stěžovatel tvrdil, že trpěla jeho psychika, protože mu hrozila vysoká pokuta a další konsekvence spojené s jeho odsouzením za přestupek, spočívající jednak v záznamu v rejstříku přestupků (mající vliv v případě spáchání dalších přestupků), jednak možné následky ohledně jeho dalšího podnikání, kdy mu hrozilo zrušení nebo pozastavení koncese živnostenským úřadem. Městský soud měl domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu, za vyvrácenou, aniž by se však s uvedenými stěžovatelem tvrzenými skutečnostmi vypořádal (ohledně námitky stěžovatele týkající se omezení možnosti dalšího podnikání v oboru silniční dopravy Městský soud pouze odkázal na závěry svého rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Městský soud při uvažování o vzniku nemajetkové újmy v rozsudku akcentuje, že existuje mechanismus, v jehož rámci platforma [Anonymizováno] prostřednictvím advokáta řidičů za řidiče platí pokuty, které jsou jim uloženy ve správním řízení. Tato skutečnost však sama nutně nevylučuje vznik nemajetkové újmy nepřiměřenou délkou řízení (stejně jako by ji nutně nevylučovalo pojištění bez spoluúčasti) a domněnku vzniku újmy tedy nevyvrací.“ Dále Ústavní soud připomenul závěry uvedené nálezu a v nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 862/10 (N 110/57 SbNU 403) s tím, že Městský soud v Praze přehlédl konstantní výklad otázky prokazování vzniku nemajetkové újmy tak, jak jej ve své rozhodovací činnosti podává ESLP a současně uzavřel, že dostatečnou nápravou v dané věci je již to, že Ústavní soud konstatuje porušení práva podle čl. 36 odst. 3 Listiny, přičemž z odůvodnění nálezu vyplývá závěr Ústavního soudu o nepřiměřené délce posuzovaného (odškodňovaného) přestupkové řízení, tak i to, že jím došlo k porušení práva stěžovatele na projednání věci v přiměřené době. K tomu dodal, že „[k]onstatuje-li v odůvodnění nálezu takové porušení práva již Ústavní soud (neboť jinak by nemohl dospět k závěru o porušení čl. 36 odst. 3 Listiny uvedenému ve výroku I nálezu), je nadbytečné rozsudek Městského soudu rušit čistě jen proto, aby totéž konstatoval i Městský soud (potvrzením příslušné části výroku obvodního soudu).“ 42. Ústavní soud pak dodal, že nebylo ani potřeba znovu rozhodnout o nákladech řízení, neboť § 142 odst. 3 o. s. ř., které vede k témuž výsledku jako § 142 odst. 1 tohoto zákona, lze aplikovat ve prospěch žalované strany i ve věcech, kde výše plnění záleží na úvaze soudu či na znaleckém posudku, a to tehdy, pokud je úspěch žalobce nepatrný, tedy extrémně/mimořádně malý, čemuž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn.

III. ÚS 1504/23, bod

28. Dále uvedl, že platí-li, že tam, kde žalující strana uspěje s požadavkem na zadostiučinění v penězích jen v nepatrné míře (jednotkách procent), lze aplikovat ve prospěch žalovaného § 142 odst. 3 o. s. ř., je - v konkrétních podmínkách -přípustné postupovat shodným způsobem tím spíše tam, kde žalobce s požadavkem na zadostiučinění v penězích neuspěje vůbec, ale dostane se mu (výslovně ani nepožadovaného) konstatování. K tomu podotkl, že si je vědom toho, že u sporů podle zákona č. 82/1998 Sb. se takto obvykle nepostupuje, avšak posuzovaná věc se svými specifickými okolnostmi vymyká. Jde o vysoký počet do značné míry formulářových podání v mnoha obdobných věcech zastupovaných týmž právním zástupcem a pod zjevnou záštitou provozovatele platformy Uber, které se plošně týkají nepřiměřené délky přestupkového řízení vedeného proti řidičům vykonávajícím činnost pod platformou Uber. Podle Ústavního soudu byl-li v posuzované věci shledán jako důvodný požadavek na zadostiučinění jen formou konstatování porušení práva, je z ústavněprávního hlediska vzhledem ke všem okolnostem možné hodnotit nepřiznání zadostiučinění v peněžité formě jako naprosto převažující úspěch vedlejší účastnice (a jen nepatrný úspěch stěžovatele). Současně dle Ústavního soudu nelze připustit, aby motivem velkého množství žalob na přiznání zadostiučinění v penězích mohlo být (při nepatrné újmě odškodňované jen konstatováním porušení práva) přiznání náhrady nákladů řízení. K tomu dodal, že navíc, i pokud by měl být § 142 odst. 3 o. s. ř. aplikován ve prospěch stěžovatele, nelze přehlížet, že úkony poskytované právní služby jsou poskytovány na úrovni, která je zvoleným stylem a rétorikou písemných podání na samé hranici slučitelnosti s profesní etikou advokáta a zneužití práva, což představuje důvod, pro který by bylo možno účastníkovi řízení odepřít náhradu nákladů řízení.

43. Následně pak žalovaná poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to v souvislosti s délkou posuzovaného řízení v trvání 2 let a 11 měsíců, kdy žalobci byla uložena pokuta ve výši [částka], přičemž význam řízení pro žalobce byl shledán nepatrným a kompenzace ve formě konstatování porušení práva, které se žalobci již dostalo od žalované dopisem jeho právnímu zástupci ze dne [datum], je odpovídající, proti kterému bylo žalobcovo dovolání odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2/24.

44. Na základě doplněného skutkového stavu pak odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že na danou věc lze aplikovat článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, pokud trvalo od [datum] do [datum], tedy celkem [hodnota] roky, 6 měsíců a 19 dnů.

45. Odvolací soud však dospěl k odlišnému závěru ohledně formy přiměřeného zadostiučinění.

46. Ze shora uvedených rozhodnutí odvolací soud v úvahu závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2699/23, v rozsudku Městského soudu v Praze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], proti kterému bylo žalobcovo dovolání odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2023, č. j. 30Cdo 3709/2023-161, a ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2/24.

47. V poměrech projednávané věci pak odvolací soud vzal za relevantní, že žalobce byl uznán vinným z přestupku, přičemž posuzovaného řízení, jež bylo logickým důsledkem jeho protiprávní činnosti, se žalobce osobně neúčastnil a o jeho průběh se ani prostřednictvím svého právního zástupce nijak nezajímal, když v jeho průběhu nebyl učiněn žádný dotaz ohledně stavu řízení. Rozhodné bylo též, že žalobce neuhradil uloženou pokutu ze svého, neboť pokuta a náklady správního řízení byla uhrazena z účtu [tituly před jménem] [jméno FO], a to z finančních prostředků od společnosti [Anonymizováno], jak také žalobce potvrdil v rámci své účastnické výpovědi. K tomu je třeba poznamenat, že žalobce sice vypověděl, že si pokutu tzv. odpracoval, z jeho výpovědi tedy bylo lze dovodit, že svůj dluh vůči společnosti [Anonymizováno] „splácel ve formě splátek“, jejichž výši ovšem nebyl nijak schopen konkretizovat, a proto odvolací soud uzavřel, že snížení jeho příjmů v rozhodném období pro něj nebylo zásadním zásahem do jeho majetkové sféry. Nebylo lze ani přihlédnout, že výsledek přestupkového řízení pro žalobce nebyl významný ani z hlediska případného omezení jeho možnosti dalšího podnikání v oboru silniční dopravy. Odvolací soud dospěl k závěru, že význam řízení pro žalobce nepatrný. Současně odvolací soud přihlédl k tomu, že k zásadnímu průtahu v řízení došlo až ve fázi řízení o správní žalobě, kdy dne [datum] žalobce podal správní žalobu a ústní jednání se konalo (až) dne [datum].

48. Podle názoru odvolacího soudu je konstatování porušení práva dostatečným a přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která žalobci vedením posuzovaného řízení, které pro něj mělo nepatrný význam, vznikla, a není důvod přiznat zadostiučinění v peněžité formě.

49. K žalobcem namítané nepřípustnosti, resp. nezákonnosti důkazu sdělením [právnická osoba]., ze dne [datum], odvolací soud stejně jako již v rozsudích Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], [spisová značka], a ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vycházel z názoru, že banka své podání, ze kterého se podává, že za přestupce hradila pokuty společnost [Anonymizováno], adresovala soudu prvního stupně na jeho žádost, tudíž postupovala v souladu s ustanovením § 38 odst. 3 písm. a) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, přičemž obsah podání se nijak nedotýká „skutečností, o nichž se (advokát) dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb“ ve smyslu § 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. K této otázce se také vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], když s odkazem na § 124 o. s. ř., na § 38 odst. 1, 3, a § 41f odst. 5 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, a na § 21 odst. 1, 2 a § 56 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, mimo jiné uvedl, že informace o účtu, na němž se nacházejí finanční prostředky, na žádost soudu v souvisejících věcech poskytovala banka (společnost UniCredit Bank) a nikoliv právní zástupce žalobkyně, přičemž ustanovení zákona o advokacii o povinnosti mlčenlivosti se mohou vztahovat výhradně na advokáta, nikoliv na třetí subjekty, které ze své činnosti získaly tutéž informaci. Dále uvedl, že takový třetí subjekt se naopak musí při úvaze, zda může civilnímu soudu poskytnout informaci, kterou má k dispozici, řídit právními normami, které jsou adresovány jemu a nikoliv advokátu; v tomto případě ustanovením § 38 odst. 3 písm. a) zákona o bankách, a je tomu tak z prosté logiky věci, jestliže zákonodárce ukotvuje určitou povinnost mlčenlivosti a její rozsah ve vztahu k subjektu v určitém postavení, zavazuje taková povinnost pouze právní normou definovaný subjekt, a nikoliv třetí osobu, která disponuje toutéž informací. Podle Nejvyššího soudu taková osoba totiž není adresátem právní normy; její povinnost mlčenlivosti se řídí výhradně právními normami, které jsou adresována osobě v jejím postavení (§ 38 odst. 3 zákona o bankách). Uzavřel tedy, že předpoklady, při jejichž naplnění může soud v civilním řízení od banky vyžádat a provést důkazní prostředek týkající se informací o účtu advokáta, jenž zastupuje některého z účastníků sporu, se řídí ustanovením § 38 odst. 3 písm. a) zákona o bankách a že soud v civilním řízení za účelem zjištění okolností podstatných pro rozhodnutí ve věci samé může bez dalšího vyžádat od peněžního ústavu jako důkazní prostředek informace o bankovním účtu advokáta a o peněžitých prostředcích nacházejících se na tomto účtu, jež má banka k dispozici, přičemž z prosté logiky věci zároveň plyne, že takto získaný důkazní prostředek soud může využít i v souvisejícím řízení a není třeba, aby si opět vyžadoval důkazní prostředek téhož obsahu.

50. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud v rozsahu předmětu řízení po dovolacím řízení ([částka] s příslušenstvím) zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a současně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. vyhovující výrok I. rozsudku změnil tak, že konstatoval porušení uvedeného žalobcova práva v posuzovaném správním řízení a žalobu o finanční plnění zamítl.

51. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, soudem odvolacím a dovolacím bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. podle dosavadní konstantní judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30Cdo 3726/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 30Cdo 820/2014, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2014, sp. zn. 30Cdo 4552/2014).

52. V daném případě žalobci vznikly náklady v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Odvolací soud s ohledem na obsah písemných podání právního zástupce žalobce založených ve spisu a průběh řízení před soudem prvního stupně jako úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právního tarifu (advokátní tarif), dále jen „AT“, důvodně a účelně učiněné posoudil tyto úkony, u kterých s ohledem na předmět žaloby sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. AT činila [částka]: - převzetí a příprava zastoupení na základě plné moci ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a) AT; - sepis žaloby ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) AT; - písemné vyjádření ze dne [datum] k podání žalované podle § 11 odst. 1 písm. d) AT; - písemné vyjádření ze dne [datum] k podání žalované podle § 11 odst. 1 písm. d) AT; - účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; - písemné vyjádření ze dne [datum] k podání žalované podle § 11 odst. 1 písm. d) AT; - účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; - účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; - písemné vyjádření ze dne [datum] k podání žalované podle § 11 odst. 1 písm. d) AT; - účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; - účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum], při kterém došlo jen k vyhlášení rozsudku podle § 11 odst. 2 písm. f) AT; - odvolání ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. k) AT; - účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; - účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; - dovolání ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. k) AT; - písemné vyjádření ze dne [datum] k dovolání žalované podle § 11 odst. 1 písm. k) AT; - účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; - účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; - účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; za celkem [hodnota] úkonů odměna ve výši [částka]. S ohledem na shora uvedených 19 úkonů právní služby náleželo advokátovi 19 režijních paušálů ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 AT), celkem pak [částka]. Náklady žalobce tedy činily [částka], resp. s připočtením 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši [částka] činily [částka] a po připočtení zaplacených soudních poplatků ze žaloby ve výši [částka] a z dovolání ve výši [částka] činily celkem [částka].

Poučení