18 Co 191/2022- 166

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, na zadostiučinění nemajetkové újmy, o odvolání žalobce proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku ve věci samé (I.) mění tak, že žaloba s návrhem na zaplacení zadostiučinění za porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve výši [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení, se zamítá; konstatuje se, že ve správním řízení vedeném [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno] a v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], byl porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě porušen zákon.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále povinnost v téže lhůtě zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě došlé dne [datum], jíž se žalobce domáhal zaplacení [částka] na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Žalobce tvrdil, že nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk spočíval v porušení povinnosti vydat v přiměřené lhůtě rozhodnutí ve věci vedené u Magistrátu hlavního města Prahy pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno] a v navazujícím řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce žádal odškodnění za správní řízení a navazující soudní řízení správní, když na tato řízení je třeba pohlížet jako na řízení jediné (viz nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]).

3. Žalobce tvrdil, že proti němu bylo od [datum] u Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravních agend, vedeno správní řízení, v němž byl shledán ze spáchání přestupku a uložen peněžitý trest [částka] (pokuta) a povinnost zaplatit náklady správního řízení ve výši [částka]; rozhodnutím Ministerstva dopravy [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo odvolání žalobce zamítnuto. Žalobce napadl shora rozhodnutí vydané ve správním řízení správní žalobou; soudní řízení správní vedené u Městského soudu v Praze bylo skončeno rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž byla žaloba zamítnuta (v právní moci dne [datum]). Trvání správního a navazujícího soudního řízení celkem po dobu 3 let, 7 měsíců a 19 dnů bylo nepřiměřené skutkové a právní složitosti věci. Žalobci hrozila vysoká pokuta, přičemž přestupkové řízení je„ kvazitrestním řízením“, neboť je založeno na principech [anonymizována dvě slova], hrozily tak i další následky, které mohly ovlivnit další podnikání žalobce. Částku [částka] považuje žalobce za adekvátní náhradu, okolnosti zvyšující individuální význam řízení pro účastníka netvrdil.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítala, že žalobci v důsledku vedení správního a navazujícího soudního řízení nevznikla nemajetková újma ve formě zásahu do osobnostní sféry v důsledku nejistoty o výsledku řízení. Žalobce byl v předmětném správním řízení uznán vinným ze spáchání správních deliktů dle § 35 odst. 1 písm. g) a § 35 odst. 2 písm. w) zákona č. 111/1994 Sb.; tento výsledek řízení však musel být žalobci od počátku řízení znám, stejně jako fakt, že za něj bude případně uložená pokuta uhrazena. Žalobce byl v době vedení řízení řidičem taxislužby, zprostředkovaně přes aplikaci [anonymizováno], a stejně jako další dopravci a řidiči využívající tuto aplikaci, systematicky neplnil povinnosti stanovené zákonem č. 111/1994 Sb. Správní řízení o obdobných skutcích byla vedena s vysokým počtem přestupců, např. celkový počet vedených přestupkových řízení Ministerstvem dopravy, Odborem veřejné dopravy, v obdobných věcech dosahoval v [anonymizováno] [rok] počtu cca [anonymizováno]; sankce uložené v těchto správních řízeních hradil ze svého účtu advokát Mgr. [příjmení], který žalobce ve správním řízení zastupoval.

5. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobce byl účastníkem správního řízení vedeného u Magistrátu hl. města Prahy pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno], na nějž navazovalo soudní řízení vedené k žalobě žalobce Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Správní řízení bylo zahájeno vydáním oznámení o zahájení řízení ze dne [datum]. Žalobci bylo kladeno za vinu, že jako dopravce působící [anonymizována tři slova], neměl vozidlo evidováno jako vozidlo taxislužby, vozidlo nebylo vybaveno v souladu se zákonem a žalobce nedoložil doklad k oprávnění podnikání. Rozhodnutím [stát. instituce], Odboru dopravních agend [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno], byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, uložena pokuta [částka] a povinnost k náhradě nákladů správního řízení [částka]; rozhodnutím Ministerstva dopravy [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo odvolání žalobce zamítnuto, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce napadl shora uvedené rozhodnutí správní žalobou dne [datum]. Řízení bylo Městským soudem v Praze vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] byla zaslána žaloba k vyjádření Ministerstvu dopravy, vyjádření podáno [datum] spolu s doručením příslušného spisového materiálu. K výzvě ze dne [datum] [stát. instituce], Odbor veřejné dopravy, jako účastník řízení sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci samé bez nařízení jednání. Podle změny rozvrhu práce pro rok [rok] byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí nově zřízenému soudnímu oddělení. Dne [datum] se konalo ústní jednání ve věci, v němž byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým byla žaloba zamítnuta. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Právním posouzením tohoto skutkového stavu, podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 věty druhé a § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk, dospěl soud I. stupně k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované podle § 14 odst. 1, § 15 odst. 2 OdpŠk; za žalovanou jedná [stát. instituce] (§ 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 6 OdpŠk). Ve správním řízení a v navazujícím soudním řízení správním, které soud I. stupně v souladu se závěry Ústavního soudu obsaženými ve výše uvedeném nálezu posuzoval jako řízení jediné, neboť jejich předmětem bylo rozhodování ve věci základního [anonymizováno] žalobce garantovaného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, došlo k porušení právo žalobce na projednání věci v posuzovaném řízení v přiměřené lhůtě, když délka správního a navazujícího soudního řízení správního řízení 3 roky, 7 měsíců a 19 dnů byla nepřiměřená procesní a hmotněprávní povaze věci. Za situace, kdy bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v posuzovaném řízení v přiměřené lhůtě, je vznik nemajetkové újmy presumován (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Soud I. stupně uzavřel, že domněnka, že žalobci v důsledku porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 OdpŠk) vznikla nemajetková újma v podobě zásahu do osobnostní sféry formou nejistoty a nepříznivého působení dlouhotrvajícího sporu, nebyla žalovanou vyvrácena. K obraně žalované uvedl, že skutečnost, že projednávání obdobných případů představuje pro žalovanou zvýšenou zátěž, nelze klást žalobci, který oprávněn očekával rozhodnutí ve své věci ve lhůtě přiměřené složitosti věci, k tíži, neboť je na státu, aby zabezpečil řádný průběh soudního řízení (viz nález [anonymizována dvě slova] sp. zn. [ústavní nález]). Skutečnost, že předmětné soudní řízení správní skončilo pro žalobce nepříznivě, pak sama o sobě neznamená, že žalobce nebyl po dobu řízení v nejistotě o jeho výsledku (viz rozsudek [anonymizována dvě slova] sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). Rozhodnou pro posouzení věci není ani okolnost, kdo hradil pokuty uložené v obdobných případech jiným přestupcům. Soud I. stupně uzavřel, že s ohledem k délce řízení se poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení [anonymizováno] žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě se nejeví dostačující. Žalobci přiznal peněžitou náhradu, jejíž výši určil na základě základní částky zadostiučinění [částka] za každý rok vedení řízení, tj. [částka]. Neshledal důvody pro krácení této částky, když žalobce průtahy v soudním řízení správním nezavinil a nikterak se nepodílel na vzniku celkové délky řízení. Naopak, s ohledem k mimořádnému průtahu, který nastal v navazujícím řízení soudním, v trvání více než dvou let (od [datum] do [datum]), a celkové délce řízení správního a navazujícího řízení správního, která neodpovídá složitosti věci, uzavřel, že spravedlivým zadostiučiněním je zaplacení požadované částky [částka]. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle výsledku řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) ve prospěch plně úspěšného žalobce.

6. Tento rozsudek soudu I. stupně napadla žalovaná v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Vytýkala soudu I. stupně, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro jeho nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl všechny navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě důkazů, které provedl, pak dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, která poté nesprávně právně posoudil. Uvedená pochybení soudu I. stupně vedla k nesprávnému závěru, že žalobce se po dobu celého řízení nacházel ve stavu nejistoty ohledně jeho výsledku a že v důsledku jeho délky žalobci vznikla újma, resp. domněnku jejího vzniku se žalované nepodařilo vyvrátit, a že by měla kompenzována peněžitým zadostiučiněním. K obraně žalované, spočívající v tvrzení okolností nasvědčujících nepatrnému významu řízení pro žalobce, soud I. stupně neprovedl navržené důkazy. Žalovaná zdůraznila, že smyslem odškodnění nepřiměřené délky řízení kompenzace stavu nejistoty účastníka, ve kterém byl účastník po nepřiměřeně dlouhou dobu zbytečně udržován. V případě žalobce však o žádné nejistotě ohledně výsledku řízení hovořit, žalobci žádná nemajetková újma nevznikla, a není tedy co odškodňovat. Není žádných pochyb o tom, že se žalobce jednání, pro něž byl v přestupkovém řízení stíhán, dopustil a jeho obrana v řízení byla účelová a předem zjevně bezúspěšná. Žalobce nemohl být v nejistotě ani ohledně výše uložené sankce. Vzhledem k tomu, že sankce uložená správním orgánem žalobci za jeho protiprávní jednání nepřekročila hranici 20% horní sazby pokuty dle tehdy platných právních předpisů a její výše byla správními orgány přiléhavě odůvodněna, nemohl žalobce důvodně očekávat, že by soud shledal v uložení takovéto sankce nezákonnost správního rozhodnutí nebo že by byla soudem pokuta moderována (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a dále rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). Již od okamžiku vydání rozhodnutí správním orgánem I. stupně měl žalobce vzhledem k zásadě zákazu reformatio in peius jistotu, že mu v řízení nebude uložena sankce vyšší. Jako podstatná se jeví i skutečnost, že žalobce ani nehradil sankci, která mu byla uložena v přestupkovém řízení, ze svých prostředků. Úhradu ze svých prostředků žalobce v rámci prvoinstančního řízení jakkoliv neprokázal. Důkazní břemeno ohledně úhrady sankce z vlastních prostředků, resp. vyvrácení tvrzení žalované, že tomu tak nebylo, je podle názoru žalované na žalobci. Žalovaná přitom vychází z negativní důkazní teorie, resp. z teorie přenesení důkazního břemene (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3312/16). Tvrzení, že žalobce nehradil uloženou sankci z vlastních prostředků, je tvrzením negativní skutečnosti, které žalovaná prokázat nemůže, neboť z podstaty věci nemá a nemůže mít k dispozici potřebné důkazy či informace, kterými by toto své tvrzení mohla jednoznačně prokázat. Žalovaná předložila soudu I. stupně důkazy prokazující, že sankci za žalobce hradil jeho právní zástupce Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] z účtu vedeného u [příjmení] [příjmení] č. ú. [bankovní účet], jehož je majitelem. Žalovaná dále předložila soudu I. stupně důkazy prokazující, že Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] byly z jeho bankovního účtu vedeného u [příjmení] [příjmení] č. ú. [bankovní účet] zaplaceny sankce uložené jednotlivým přestupcům ve více než stovce případů v celkové výši převyšující 20 mil. Kč, což podle názoru žalované potvrzuje, že platby provedl právní zástupce žalobce z prostředků, které mu na jeho účet poskytla [právnická osoba] B. V., nebo [anonymizována dvě slova] B. V., nebo [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba], nebo [anonymizována dvě slova] Holding B. V. či jiná společnost s některou z těchto společností propojená, právě za účelem hrazení [anonymizováno] jednotlivých přestupců uživatelů [anonymizována dvě slova] v rámci podpory přislíbené dopravcům a řidičům v rámci jejich náboru a zajištění co nejširšího užívání [anonymizována dvě slova] a s tím co nejvyšších příjmů pro [anonymizováno] B. V. z jejího užívání plynoucích. Dne [datum] při ústním jednání v jiné obdobné věci v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] uvedla substituční zástupkyně Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] pro žalovanou novou informaci a totiž, že předmětný účet Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] č. ú. [bankovní účet], ze kterého byla též hrazena sankce jako v případě žalobce, je účtem advokátní úschovy. Tato skutečnost potvrzuje i výše uvedené úvahy. K prokázání svého tvrzení, že žalobce nehradil v přestupkovém řízení sankci ze svých prostředků, resp. že platbu provedl právní zástupce žalobce z prostředků, které mu na jeho účet poskytla [právnická osoba] B. V., navrhla žalovaná, aby odvolací soud doplnil dokazování o informaci, kterou nechť vyžádá od [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ], tj. koho banka identifikovala, resp. evidovala jako vlastníka finančních prostředků na úschovním účtu advokáta Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] č. ú. [bankovní účet] v měsíci červnu [rok], když pokuta a náklady řízení ve výši [částka] byly z účtu advokátní úschovy připsány na účet [stát. instituce] dne [datum] pod [variabilní symbol]. Podle názoru žalované není tento důkazní návrh nepřípustnou novotou ve smyslu § 205a o. s. ř, neboť žalovaná se o skutečnosti, že předmětný účet je účtem advokátní úschovy, dozvěděla až dne [datum], tedy až poté, co soud I. stupně vyhlásil odvoláním napadený rozsudek. Podle § 38 odst. 3 písm. a) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, podá banka zprávu o záležitostech, které jsou předmětem bankovního tajemství, jen na písemné vyžádání soudu pro účely občanského soudního řízení, tedy ji žalovaná nemohla sama opatřit. Pokud žalobce v řízení před soudem I. stupně tvrdil, že správní řízení pro něj mělo význam pro futuro, neboť přestupky se mu evidují, pak význam řízení pro žalobce nemohl spočívat ani v tomto. Evidují se pouze přestupky uvedené v § 9 zákona č. 111/1994 Sb. za účelem posouzení spolehlivosti dopravce ve smyslu zákona [číslo] Sb. a pro žádný z tam uvedených přestupků žalobce stíhán nebyl. Za daných skutkových okolností posuzovaných samostatně i ve vzájemné souvislosti žalovaná vycházíc též z klasické právní zásady ex iniuria ius non oritur (z bezpráví právo nevznikne), kdy žalobce patřil mezi širokou skupinu dopravců, používajících aplikaci [anonymizováno], kteří systematicky porušovali zákon a v přestupkovém řízení se hájili stále stejnou argumentací, považuje poskytnutí jakéhokoliv zadostiučinění žalobci, včetně konstatování porušení [anonymizováno], za rozporné s veřejným pořádkem, dobrými mravy a obecnými principy spravedlnosti. Pokud se žalobce za těchto okolností (stejně jako desítky dalších přestupců užívajících aplikaci [anonymizováno] zastoupených totožným právním zástupcem v obdobných či zcela shodných případech) domáhá poskytnutí zadostiučinění, nelze to podle názoru žalované hodnotit jinak než, že se jedná o jeden z případů systematického zneužití [anonymizováno]. Soud I. stupně dále nesprávně uzavřel, že řízení trvalo 3 roky, 7 měsíců a 19 dní. Řízení bylo zahájeno dne [datum] doručením oznámení o zahájení správního řízení žalobci [číslo jednací] a skončilo dne [datum rozhodnutí], kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací]. Řízení tak trvalo 3 roky, 4 měsíce a 19 dní. Pokud se týká výše přiznaného zadostiučinění, soud I. stupně bez jakéhokoliv zdůvodnění, bez opory v provedeném dokazování a zcela v rozporu s ustálenou judikaturou, kdy se nejednalo o řízení, jehož zvýšený význam je dovozen judikaturou, a žalobce ani zvýšený význam řízení netvrdil, stanovil základní částku odškodnění ve výši [částka] ročně, přičemž zcela nesrozumitelným způsobem dospěl k závěru, že není na místě krátit peněžitou náhradu za první dva roky, když poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], kdy nebyla náhrada za první dva roky krácena, neboť odškodňovaný účastník se stal účastníkem řízení až v pátém roce jeho trvání. Rovněž překvapivé a nejasné je neodpovídající navýšení výše peněžitého zadostiučinění soudem I. stupně na částku [částka] s ohledem k průtahu, který nastal v navazujícím řízení soudním. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku žalobu zamítl. Pokud by přes vše shora uvedené snad odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci náleží poskytnutí zadostiučinění ve formě konstatování porušení [anonymizováno] či snad dokonce i v peněžité formě, žalovaná je názoru, že by odvolací soud za použití § 150 o. s. ř. neměl žalobci přiznat náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Je třeba přihlédnout k tomu, že žalobce patřil do skupiny dopravců, která systematicky porušovala zákon o silniční dopravě, a následně se ve správním řízení předem zjevně bezúspěšně bránil spravedlivému potrestání a v tomto kompenzačním řízení používal pouze šablonovitá podání jako v řadě dalších obdobných případů (viz např. spisy [název soudu] sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a další). [stát. instituce] aktuálně eviduje desítky žádostí právního zástupce žalobce na odškodnění nepřiměřené délky řízení o přestupcích dopravců, využívajících aplikaci [anonymizováno], přičemž je mu z úřední činnosti známo, že další desítky žádostí jsou uplatněny u Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva financí.

7. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. Odškodňování za nepřiměřenou délku přestupkového řízení se řídí stejnými principy jako v případě řízení [anonymizováno]; rozhodnou skutečností je, že účastník řízení byl po nepřiměřeně dlouhou dobu vystaven vedení řízení, které nebylo v jeho dispozici, ohrožen [anonymizována dvě slova]. Skutečnost, že sankce ve správním řízení byla uhrazena z účtu právního zástupce žalobce, nemá pro posouzení významu řízení pro žalobce význam, vzhledem k tomu, že zaplacení pokuty nepředstavovalo benefit pro žalobce, nýbrž tato platba byla žalobcem kompenzována v (blíže neurčené – pozn. odvolacího soudu) nefinanční formě.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.; dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Závěry soudu I. stupně, že ve správním řízení ve spojení s navazujícím řízením soudním došlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a že se na tento případ aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), když judikatura dovodila, že pojem„ [anonymizováno] obvinění“ ve smyslu článku 6 Úmluvy, je nutno vztáhnout rovněž na řízení o přestupku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), jsou správné a odvolatelka jejich nesprávnost ani nenamítá. Správný je rovněž závěr, že nemajetková újma se v daném případě uplatní vyvratitelná domněnka, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 862/10).

10. Při posouzení zásadní odvolací námitky nepatrného významu posuzovaného řízení pro poškozeného žalobce odvolací soud vycházel z odvolání nenapadených skutkových zjištění soudu I. stupně o průběhu posuzovaného správního řízení a navazujícího soudního řízení správního. Podle § 213 odst. 2, 4 o. s. ř. dokazování dále doplnil provedením žalovanou navrženého důkazu k obrannému tvrzení, že význam řízení pro žalovaného byl nepatrný, pokud se ani jeho nepříznivý důsledek v podobě odsouzení a uložení sankce nikterak nepromítl do jeho poměrů, přičemž si byl žalobce na základě obdobných zkušeností jiných dopravců, komunikovaných široce v tisku, během řízení vědom. Z dopisu [stát. instituce], ze dne [datum], adresovaného Ministerstvu dopravy, obsahujícího přehled plateb [anonymizováno] uložených jednotlivým přestupcům v jednotlivých přestupkových řízeních, které byly zaplaceny Mgr. [jméno] [příjmení] z jeho bankovního účtu, odvolací soud zjistil, že v období od [datum] do [datum], bylo na účet MHMP z účtu vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [anonymizováno], č. [anonymizováno] [číslo], na jméno Mgr. [jméno] [příjmení], převedeno cca 220 plateb z titulu pokuty uložené ve správním řízení, v průměrné výši cca [anonymizována dvě slova] až [částka] za jednu platbu.

11. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná takto prokázala skutečnost nasvědčující tomu, že nepříznivý důsledek vedení posuzovaného řízení v podobě odsouzení a uložení sankce se nikterak nepromítl do jeho poměrů, čehož si byl žalobce na základě obdobných zkušeností jiných přestupců vědom. Tvrzení, že žalobce nehradil uloženou sankci z vlastních prostředků, je tvrzením negativní skutečnosti, které žalovaná prokázat nemůže. Vzhledem k tomu, že však přednesla a výše uvedeným důkazem prokázala opěrný bod své obrany, odvolací soud uzavřel, že je na místě přenesení důkazního břemene ohledně skutečnosti, že žalobce byl fakticky ohrožen obavou z uložení peněžité sankce, kterou by býval musel sám uhradit, na žalobce. Žalobci bylo z tohoto důvodu dáno poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a poskytnuta lhůta k navržení příslušných důkazů. Žalobce posléze tvrdil, že platbu za něj sice provedl Mgr. [příjmení], který jej v přestupkovém řízení zastupoval, avšak příslušná částka pro něj nepředstavovala benefit, nýbrž tato platba„ byla žalobcem kompenzována nefinanční formě“; komu byla kompenzace poskytnuta, žalobce netvrdil. K dotazu odvolacího soudu žalobce výslovně uvedl, že k uvedeným tvrzením nenavrhuje důkazy.

12. Odvolací soud neprovedl žalovanou navržený důkaz vyžádáním zprávy od [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ], koho banka identifikovala, resp. evidovala jako vlastníka finančních prostředků na úschovním účtu advokáta Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] č. ú. [bankovní účet] v červnu [rok], kdy byla provedena platba pokuty za žalobce; tento důkaz je po přenesení důkazního břemene ohledně skutečnosti, zda k úhradě pokuty byly užity prostředky ze zdrojů žalobce, nadbytečný.

13. Nejvyšší soud ustáleně vykládá kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného tak, že v případě nižšího významu předmětu řízení pro poškozeného tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o této okolnosti žalovanou. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), tedy to, co je pro něj v sázce, je přitom zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému; konstatování porušení [anonymizováno] v případě porušení [anonymizováno] na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit.

14. V této věci soud I. stupně vycházel ze standardního významu řízení pro žalobce. Odvolací soud považuje za nutné tento závěr revidovat, vzhledem k výsledkům doplněného dokazování a výše uvedených závěrů, a to tak, že význam řízení pro žalobce byl nepatrný. Po doplnění dokazování odvolací soud uzavírá, že prokázané okolnosti vedení posuzovaného správního a navazujícího soudního řízení je třeba hodnotit tak, že řízení mělo pro žalobce nepatrný význam. Žalobce se řízení osobně nezúčastnil, o jeho průběh se (podle obsahu spisu) nezajímal; neprokázal, že by byl uhradil uloženou pokutu. Ve správním i v soudním řízení byl zastoupen advokátem Mgr. [příjmení], z jehož účtu byla uhrazena uložená pokuta a náklady správního řízení. Současně je zřejmé, že se žalobce mohl spolehnout na mechanismus, který se podává z interpretace faktu, že advokát, který jej stejně jako stovky dalších řidičů taxislužby v [obec], využívajících platformu [anonymizováno], zastupoval v přestupkovém řízení, vypořádá [anonymizováno] svého účtu uložené peněžité sankce, tj. že se vedení přestupkového řízení neprojeví v jeho poměrech nejistotou ohledně uložení, resp. výše peněžité sankce, kterou by měl ze svých prostředků správnímu úřadu uhradit. Výsledek přestupkového řízení nebyl pro žalobce významný ani z hlediska případného omezení možnosti dalšího podnikání v oboru silniční dopravy.

15. Nejvyšší soud rovněž opakovaně zdůraznil, že smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud přihlédl rovněž k faktu, že k zásadnímu průtahu v řízení došlo až ve fázi řízení o správní žalobě (samotné správní řízení bylo skončeno ve dvou stupních během 3 měsíců), která byla za daných okolností (právnímu zástupci bylo z jeho profesní činnosti známo to, co bylo známo i obecnému publiku ze sdělovacích prostředků, že poskytování služeb za využití [anonymizována dvě slova] je provozováním taxislužby, byla uložena pokuta za provozování taxislužby bez příslušného živnostenského oprávnění) zjevně nedůvodná. Podle ustálených závěrů soudní praxe (srov. např. názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) nemůže mít neomezené uplatnění premisa, že výsledek posuzovaného řízení, ve kterém mělo dojít k porušení [anonymizováno] žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, není pro posouzení, zda k porušení tohoto [anonymizováno] skutečně došlo, včetně úvahy o významu předmětu řízení pro poškozeného, a tedy i pro stanovení případného zadostiučinění, zásadně rozhodný. Pokud žalobce uplatnil žalobou nárok, o němž již v době podání žaloby věděl, že nemůže být úspěšný, nelze od této skutečnosti odhlížet.

16. Ve vztahu k přiměřenému zadostiučinění ve formě konstatování porušení [anonymizováno] Nejvyšší soud ve Stanovisku uvedl:„ Evropský soud jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení [anonymizováno] jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný).“ Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu má konstatování porušení [anonymizováno] jako přiměřená forma zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení své místo v případech, kdy význam řízení byl pro poškozeného nepatrný, případně kdy délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena jednáním poškozeného. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

17. Ze všech výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že konstatování porušení [anonymizováno] je dostatečným a přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která žalobci vedením řízení, které pro něj mělo nepatrný význam, vznikla. Není proto důvodné přiznání zadostiučinění v peněžité formě. V této souvislosti není významná ani žalobcem namítaná okolnost, že ve skutkově obdobném případě bylo přestupkyni paní [příjmení]. [příjmení] poskytnuto peněžité zadostiučinění, přičemž toto rozhodnutí bylo potvrzeno senátem zdejšího soudu (sp. zn. [spisová značka]). Žalobce přehlíží, že závěry vyslovené v citovaném rozhodnutí nejsou aplikovatelné v dané věci; v řízení sp. zn. [spisová značka] jednala Česká republika organizační složkou Ministerstvo spravedlnosti, která do řízení nevnesla obranu tvrzením nepatrného významu řízení pro žalobce, která byla pro výsledek tohoto odškodňovacího řízení zásadní.

18. Vzhledem k dovozenému nepatrnému významu řízení pro žalobce odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. tak, že žalobu s návrhem na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu zamítl a ve výroku rozsudku poskytl žalobci zadostiučinění formou konstatování, že v předmětném řízení došlo k porušení [anonymizováno] žalobce na vydání rozhodnutí soudu v přiměřené lhůtě.

19. Vzhledem ke změně rozhodnutí soudu I. stupně bylo podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. opětovně rozhodováno o nákladech řízení před soudem I. stupně. Stejně jako v řízení před soudem I. stupně měl žalobce co do základu nároku plný úspěch, přičemž konkrétní způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplýval ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. z právního předpisu. Žalobce má proto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně. Výše náhrady byla určena jako součet soudního poplatku [částka], nákladů na právní zastoupení, tj. odměny advokáta ve výši [částka] za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a sepis závěrečného návrhu [datum] a účast při ú. j. dne [datum], [datum], [datum]) v sazbě [částka] za jeden úkon (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a) AT), a za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 AT (vyjádření k výzvě soudu [datum]) v sazbě [částka] za jeden úkon (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a) AT), náhrady hotových výdajů advokáta paušální částkou podle § 13 odst. 4 AT, tj. [částka] (= 7x [částka]) a dále náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, tj. [částka], celkem náklady za řízení před soudem I. stupně: [částka]. Podání ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], nevyžádaná soudem, jejichž obsahem je vesměs upozornění na podle názoru žalobce relevantní judikaturu vyšších soudů, odvolací soud hodnotí tak, že nebyla potřebná k účelnému uplatňování [anonymizováno] žalobce ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř.; žalovaný sice neuspěl s návrhem na změnu rozhodnutí soudu I. stupně co do základu nároku, avšak prosadil názor, že žalobci nepřísluší peněžité zadostiučinění. Vzhledem k částečnému úspěchu obou účastníků v odvolacím řízení odvolací soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.

Poučení