23 C 295/2017-1305

Rubrum

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedou senátu Mgr. Romanem Vystrčilem jako samosoudcem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce], zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci tuto smlouvu o převodu pozemků: [země] [anonymizováno] [název žalované] [IČO] se sídlem [adresa žalované] (dále jen„ převodce“) a [celé jméno žalobce] [rodné číslo] bytem [adresa žalobce] (dále jen„ nabyvatel“) uzavírají podle ust. §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“), tuto: Smlouvu o převodu pozemků: I. [země] [anonymizováno] [název žalované] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen„ pozemky“): - parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k.ú. [okres], [územní celek], - parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek], - parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k.ú. [územní celek], [územní celek] [anonymizována dvě slova], - parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k.ú. [územní celek] [anonymizováno], [územní celek] [anonymizována dvě slova] - parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek], - parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], [územní celek], - parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k.ú. [obec] u [obec], [územní celek], - parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek].

II. Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ust. § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí [rozhodnutí] [anonymizováno] [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], rozhodnutí [rozhodnutí] [anonymizováno] [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] a rozhodnutí [rozhodnutí] [anonymizováno] [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí].

III. Na uspokojení nároku nabyvatele dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatele pozemky uvedené včl. I. této smlouvy, včetně součástí a nabyvatel je přijímá do svého vlastnictví.

IV. Vlastnické právo k převáděným pozemkům, včetně součástí, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Převodce: Nabyvatel: [země] [anonymizováno] [název žalované] [celé jméno žalobce]

II. Žalovaná je povinná zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 335 847,64 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení].

III. Ve vztahu mezi žalobkyní [celé jméno původní účastnice] a žalovanou se účastníkům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 27. 12. 2017 ve znění následujících doplňujících podání a částečných zpětvzetí se žalobci domáhali vydání rozsudku, kterým by soud nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu shora uvedených náhradních pozemků, na který žalobcům vznikl nárok podle § 11a zákona o půdě na základě rozhodnutí [rozhodnutí] [anonymizováno] [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], rozhodnutí [rozhodnutí] [anonymizováno] [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] a rozhodnutí [rozhodnutí] [anonymizováno] [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], a který nebyl státem dosud vypořádán. Soud podané žalobě částečně vyhověl rozsudkem ze dne 30. 1. 2020, č.j. 23 C 295/2017-1039, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 6. 2. 2020, č.j. 23 C 295/2017-1046, s tím, že ve vztahu k uplatněnému nároku na převod náhradních pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [územní celek], parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [územní celek] [anonymizováno] a parc. [číslo] v k.ú. [obec], žalobu zamítl. 2. [název soudu] svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení s tím, aby soud zjistil aktuální stav a cenu požadovaných náhradních pozemků, posoudil hodnotu restitučního nároku žalobců a v případě, že znovu dospěje k závěru, že stav některých pozemků brání jejich převodu, žalobce řádně poučil o tomto svém závěru a umožnil jim uplatnit k převodu jiné vhodné pozemky. V průběhu nového řízení před soudem prvého stupně vzala žalobkyně [celé jméno původní účastnice] ve vztahu ke své osobě žalobu v plném rozsahu zpět.

3. Za účelem zjištění aktuální ceny náhradních pozemků nechal soud vypracovat nový znalecký posudek [celé jméno znalce]. Z jeho znaleckého posudku a výslechu znalce vzal soud za prokázané, že v případě parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], ocenil znalec nemovitosti stejnou částkou, jako to učinila [titul] [příjmení] v posudcích, ze kterých vyšel soud v dřívějším rozsudku, na tento rozsudek tak lze v této části plně odkázat. Na rozdíl od posudků [titul] [příjmení] však znalec určil cenu pozemku parc. [číslo] v k.ú. [okres] jen na 18 843,60 Kč a cenu parc. [číslo] v k.ú. [okres] jen na 22 509,75 Kč s tím, že cena trvalých porostů na těchto pozemcích činí 51 430 Kč, cena oplocení pozemků byla určena na 892,50 Kč. Znalec při ocenění vyšel z toho, že pozemky je nutno ocenit jako zemědělské, neboť v aktuálním územním plánu [územní celek] jsou tyto pozemky zahrnuty v zóně [zóna] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Samo zahrnutí pozemků jako územní rezervy však z pozemků nedělá pozemky stavební. Cena pozemku parc. [číslo] v k.ú. [územní celek] byla znalcem určena na částku 179 448 Kč, cena parc. [číslo] v k.ú. [územní celek] na částku 185 607,40 Kč. Znalec opět tyto pozemky oceňoval jako pozemky zemědělské, neboť územním plánem jsou zahrnuty toliko do územní rezervy, což z nich nečiní stavební pozemky. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [územní celek ] ocenil znalec na 11 920 Kč a 3 100 Kč s tím, že cenu trvalých porostů určil jen na částku 370 Kč s tím, že vyšel z počtu trvalých porostů v den ohledání. Cena pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] byla určena na 7 261,80 Kč a 7 443,80 Kč, přičemž znalec uplatnil srážku 4% za svažitost terénu a srážku 5% za skutečnost, že pozemky se nachází v pásmu památkové rezervace. Parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] byla oceněna na 29 802,70 Kč, parc. [číslo] v k.ú. [obec] na 14 025 Kč.

4. Soud dále doplnil dokazování aktuálními územními plány [územní celek] a [územní celek] [anonymizována tři slova] (dostupných na webu [územní celek] [webová adresa] v sekci město a úřad – odbory a oddělení – odbor územního plánování). Takto bylo zjištěno, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [okres] jsou v územním plánu [územní celek] zahrnuty v [zóna] [anonymizováno], [anonymizována tři slova]. Z textové části územního plánu bylo zjištěno, že zóna A zahrnuje plochy zemědělské (str. 30, str. 44 územního plánu) R1 je plocha rezervy pro bydlení jižně od ulice [ulice] (str. 52). Z územního plánu [územní celek] [anonymizována dvě slova] vyplývá, že parc. [číslo] v k.ú. [územní celek] [anonymizováno] jsou zahrnuty v ploše C, parc. [číslo] v k.ú. [územní celek ] v ploše A a část z nich i v ploše R – III. Z textové části územního plánu vyplývá, že plocha C je plocha obytná smíšená (str. 11, str. [číslo]) plocha A je plocha zemědělská (str. 21, str. 43 - 44), plocha R-III je plochou územní rezervy (str. 139). Z textové části územního plánu jakož i ze zprávy [územní celek] [anonymizována dvě slova] dále vyplývá, že v ploše C je přípustné využití pozemků pro pěstitelství, chovatelství a agroturistiku, pokud je slučitelné s bydlením a pokud svým provozním a technickým zařízením nenarušuje užívání staveb, nesnižuje kvalitu prostředí a svým charakterem a kapacitou nezvyšuje dopravní zátěž v území. Ze zprávy [stát. instituce], odboru výstavby, vyplývá, že pozemky parc. [číslo] v k.ú. [územní celek] [anonymizováno], jakož i pozemky parc. [číslo] k.ú. [územní celek], nejsou dotčeny veřejně prospěšnou stavbou.

5. Z památkového katalogu (dostupného na webu [web] [anonymizována dvě slova] [webová adresa] [číslo]) bylo dále zjištěno, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] se nachází uvnitř památkové zóny [územní celek]. Z aplikace [aplikace] portálu [webová adresa] je patné, že oba pozemky se nacházejí ve svahu, což ve své výpovědi uvedl i soudem ustanovený znalec, podle kterého je svažitost v místě 25%.

6. Po takto doplněném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud se týká splnění předpokladů pro podání tohoto typu žaloby (liknavost žalovaného atd.) jakož i způsobu ocenění pozemků odňatých a pozemků náhradních, odkazuje soud v zájmu stručnosti na odůvodnění rozsudku ze dne 30. 1. 2020, č.j. 23 C 295/2017-1039, jakož i na odůvodnění usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], s tím, že v další části se bude zabývat toliko otázkami, které byly krajským soudem předloženy k novému posouzení, tedy otázkou hodnoty restitučního nároku, otázkou ceny náhradních pozemků a otázkou převoditelnosti náhradních pozemků.

7. K prvé otázce je na místě uvést, že po vydání rozsudku ze dne 30. 1. 2020 přistoupila žalovaná k novému ocenění restitučních nároků žalobců vyplývajících z rozhodnutí [číslo jednací] a [číslo jednací], když v prvém případě byl tento nárok u každého ze žalobců oceněn na 544 262,40 Kč a ve druhém případě na 166 500 Kč Tyto částky nejsou ze strany žalobce nijak rozporovány, žalobce se stanovením hodnoty nároku v této výši souhlasí, soud má proto za to, že v této části lze dle § 120 odst. 3 o.s.ř. při oceňování nároku vyjít ze shodných stanovisek účastníků. Ohledně restitučního nároku plynoucího z rozhodnutí [číslo jednací] bylo zpracováno několik znaleckých posudků, kdy spor byl veden především v rovině, zda je nutno ocenit odňatý pozemek jako pozemek stavební či nikoliv a jaké případné srážky je na místě při stanovení ceny uplatnit. Stejnou otázkou se zabýval i [název soudu] a [název soudu] v řízení o žalobě, ve kterém žalobce uplatnili nárok na převod náhradních pozemků na základě téhož restitučního nároku jako v tomto řízení. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], vyplývá, že [název soudu] stanovil hodnotu restitučního nároku z rozhodnutí [číslo jednací] na částku 309 150 Kč. Tento rozsudek je v právní moci, dovolání podané proti němu žalovanou bylo odmítnuto usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. V odůvodnění rozsudku se [název soudu] zabýval podrobně otázkou proč je nutno odňatý pozemek ocenit jako stavební a jaké srážky a proč je na místě z obvyklé ceny provést, soud proto v podrobnostech odkazuje na odůvodnění tohoto rozsudku. Jelikož u zdejšího soudu probíhá řízení, které se týká týchž účastníků a téhož nároku jako v řízení před [název soudu] a [název soudu] a které vychází ze stejného skutkového stavu jaký byl zjištěn v těchto řízeních (pokud se týká odňatých pozemků) a jelikož jediný rozdíl mezi oběma řízeními je v tom, že v řízení u zdejšího soudu uplatnil žalobce nárok na převod jiných náhradních pozemků, má soud s ohledem na ustanovení § 13 občanského zákoníku za to, že hodnotu restitučního nároku z rozhodnutí [číslo jednací] je na místě stanovit stejným způsobem, jakým to učinil [název soudu], neboť v tomto řízení nebyly zjištěny žádné nové okolnosti, které by odůvodňovaly odklon od závěrů tohoto soudu. Pouze je na místě zdůraznit, že právní předchůdkyně žalobce byla podílovým spoluvlastníkem odňatého pozemku ve výši id. , hodnotu restitučního nároku žalobce je proto třeba stanovit ve výši této částky (vedle žalobce byla právní nástupkyní [jméno] [příjmení] i [celé jméno původní účastnice], která z řízení vystoupila, takže na žalobce připadá jen nároku [jméno] [příjmení], tj. z částky určené [název soudu]), tedy nikoliv celou částkou 309 150 Kč ale toliko částkou 77 287,50 Kč. V součtu tak celková hodnota restituční nároku žalobce činí 788 049,90 Kč.

8. V otázce ceny náhradních pozemků rozporovala žalovaná správnost znalcem stanovené ceny u pozemků v k.ú. [okres], k.ú. [územní celek ] a k.ú. [obec]. Při řešení otázky jakým způsobem ocenit pozemek je-li územním plánem zahrnut do územní rezervy, je dle názoru soudu na místě vyjít z ustanovení § 23b stavebního zákona, který územní rezervu definuje jako plochu nebo koridor, které jsou vymezené v územně plánovací dokumentaci pro využití, jehož potřebu a plošné nároky je třeba následně prověřit. Z uvedeného je zřejmé, že územní rezerva by neměla mít trvalý charakter, její využití zamýšleným způsobem by mělo být v přiměřené lhůtě prověřeno a následně by mělo dojít ke zformulování konečného rozhodnutí o využití tohoto území a k aktualizaci zásad územního rozvoje či územního plánu. Územní rezerva představuje ze své podstaty dočasné a relativně šetrné omezení vlastnického práva, neboť zakazuje pouze ty změny v území, které by mohly stanovené využití podstatně ztížit nebo znemožnit. Zahrnutím některého pozemku do územní rezervy se tedy nic nemění na jeho původním určení dle katastrálního zákona. V podrobnostech lze odkázat na judikaturu a literaturu, které uváděli žalobci ve svém vyjádření ze dne 1. 11. 2021 (čl. 1234 spisu), ale též i na Průcha, P., Gregorová, J., a kol.: Stavební zákon. Praktický komentář. Praha: Nakladatelství Leges, 2017.

9. Při oceňování náhradních pozemků bylo třeba, aby znalec vycházel z vyhlášky Ministerstva financí č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Ta ve svém § 14 stanoví zvlášť způsob stanovení ceny pozemku určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří či zahrada. Zároveň toto ustanovení obsahuje odkaz na ustanovení § 6 vyhlášky FMTIR č. 85/1976 Sb., které stavební pozemek definovalo jako část území určená územním plánem zóny nebo územním projektem zóny, územním plánem sídelního útvaru zpracovaným v měřítku 1:5 000 nebo měřítku větším nebo územním rozhodnutím k zastavění a pozemek zastavěný hlavní stavbou. Obdobně definuje stavební pozemek i současný stavební zákon, když ve svém ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) uvádí, že stavebním pozemkem je pozemek, jeho část nebo soubor pozemků, vymezený a určený k umístění stavby územním rozhodnutím, společným povolením, kterým se stavba umisťuje a povoluje (dále jen "společné povolení"), anebo regulačním plánem.

10. Je proto na místě rozlišovat mezi tím, zda je pozemek v územním plánu zahrnut toliko jako územní rezerva nebo zda je určen k umístění stavby, neboť v prvém případě jde o opatření toliko dočasné, neměnící nic na charakteru pozemku, ale toliko značící, že pozemek může být v budoucnu dotčen změnou, ke které však při přehodnocování zásad územního rozvoje vůbec nemusí dojít. Pro účely ocenění je proto dle názoru soudu za stavební pozemky považovat jen ty, které jsou takto zapsány v katastru nemovitostí nebo jsou v územní plánovací dokumentaci určeny k zastavění či jsou již dokonce zastavěné. Zahrnutí územní rezervy do kategorie stavebních pozemků by bylo v rozporu s tím, jak jsou územní rezerva a stavební pozemek definovány v ustanovení § 23b a § 2 stavebního zákona a pro účely ocenění rovněž v rozporu s § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Pokud tedy znalec při oceňování pozemků v k.ú. [okres] a v k.ú. [územní celek] zohlednit, že dle předpisů užitých k ocenění nebylo možno posuzované pozemky považovat za stavební pozemky, je jeho závěr správný.

11. Stejně tak se soud ztotožňuje s tím, pokud znalec v případě pozemků v k.ú. [obec] uplatnil srážky dle položky 9 a položky 10.1 Přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Skutečnost, že se oba pozemky nacházejí ve svahu je patrná z provedeného dokazování. Týká-li se památkové zóny, tato byla v obci [obec] zřízena vyhláškou Ministerstva kultury č. 249/1995 Sb., o prohlášení území historických jader vybraných obcí a jejich částí za památkové zóny. Skutečnost, že oba pozemky se nachází uvnitř památkové zóny pak vyplynula z [katalog] [anonymizována čtyři slova]. Svažitost terénu byla znalcem zjištěna při místním šetření a vyplývá i z příslušných mapových podkladů.

12. S ohledem na výše uvedené proto soud nemá ke správnosti znaleckého posudku [celé jméno znalce] žádné námitky a při stanovení ceny náhradních pozemků z tohoto posudku v plném rozsahu vyšel. V součtu tak byla cena žalobci požadovaných náhradních pozemků určena na 697 235,50 Kč.

13. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že oprávněná osoba se nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu. Jako náhradní pozemky lze oprávněné osobě vydat toliko pozemky vhodné, jež by byly zařaditelné do veřejné nabídky; při posuzování„ vhodnosti“ pozemku přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, přičemž tato hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (pro srovnání kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp.zn. 28 Cdo 2729/2018 či ze dne 10. 2. 2020, sp.zn. 28 Cdo 4185/2019).

14. Soud se proto znovu zabýval otázkou převoditelnosti požadovaných náhradních pozemků ve vztahu k pozemkům u kterých byla žaloba dřívějším rozsudkem zamítnuta. V původním rozhodnutí vyšel soud při zamítnutí žaloby ze zjištění, že pozemky parc. [číslo] v k.ú. [územní celek] a pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [územní celek] [anonymizováno] jsou určeny k zastavení stavbou dopravní infrastruktury, přičemž ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] byl obcí [obec] [anonymizována tři slova] uplatněn nárok na jejich převod dle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. Z doplněného dokazování aktuálním územním plánem [územní celek] [anonymizována dvě slova], jakož i ze zpráv této obce a [stát. instituce] však vyplývá, že ani u jednoho z pozemků již není v územním plánu počítáno s jeho zastavěním veřejně prospěšnou stavbou. Převodu těchto pozemků tak nebrání překážka stanovená v § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. Dle názoru soudu převodu pozemků nebrání ani skutečnost, že o převod části z nich v minulosti požádala obec, v jejímž katastru se pozemky nacházejí. Z ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., totiž vyplývá, že pozemky v majetku státu lze na obec převést ve stručnosti proto, že mají být zastavěny veřejně prospěšnými stavbami, jsou již zastavěny stavbou ve vlastnictví obce, jsou určeny k realizaci veřejné zeleně či veřejně prospěšných opatření či se nacházejí v zóně národního parku. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 503/2012 Sb., pak lze na obec převést silniční pozemky či silniční pomocné pozemky. V důsledku změny územního plánu však pozemky již nejsou dotčeny veřejně prospěšnou stavbou. Pozemky nejsou zastavěné, dle aktuálního územního plánu nejsou zahrnuty v plochách určených pro veřejnou zeleň, nejsou dotčeny ani veřejně prospěšným opatřením (dle komentáře k zákonu č. 503/2012 Sb., nakladatelství Wolters Kluver dostupném v systému ASPI jde o opatření nestavební povahy sloužící ke snižování ohrožení území a k rozvoji anebo k ochraně přírodního, kulturního a archeologického dědictví, vymezené ve vydané územně plánovací dokumentaci jako např. úpravy vodních toků, protipovodňová opatření atp.) a nenachází se ani na území [národní park] [anonymizována dvě slova]. Rovněž tak nejde o silniční pozemky, které by mohly být na obec převedeny dle § 7 odst. 2 zákona č. 503/2012 Sb. Byť je zde tedy stále ona žádost [územní celek] [anonymizována dvě slova] o převod pozemků, v důsledku změny územního plánu se tato žádost stala obsoletní, neboť změnou podmínek pro využití dotčených pozemků pominuly důvody, o které obec svůj nárok na převod pozemků opírala. Soud je proto toho názoru, že k takové žádosti obce nelze v řízení při rozhodování dále přihlížet. Pozemky jsou vhodnými náhradními pozemky i jinak, neboť parc. [číslo] jsou pozemky zemědělskými a jsou v územním plánu zahrnuty v zemědělské ploše, pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] jsou sice zahrnuty v ploše obytně smíšené, nicméně za předpokladu že jejich způsob užívání nebude zasahovat do jiných dotčených práv a zájmů, lze je účelově využít pro pěstitelství, chovatelství a agroturistiku. Právní předchůdkyni žalobce nebyla státem odňata půda jen v kultuře role, ale i v kultuře zahrada, požadované náhradní pozemky tak lze s ohledem na výše uvedené užívat obdobným způsobem jako některé pozemky odňaté a dle názoru soudu lze proto i tyto pozemky považovat za vhodné náhradní pozemky.

15. Žalovaná namítala nevhodnost náhradního pozemku i případě parc. [číslo] v k.ú. [obec], neboť o tento pozemek požádal dle § 10 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb., pan [jméno] [příjmení]. Dle citovaného zákonného ustanovení může [název žalované] vlastníkovi, popřípadě spoluvlastníkovi stavby, která je nemovitou věcí, převést jiný zemědělský pozemek nebo jeho oddělenou část v podobě parcely, pokud jsou s touto stavbou funkčně spojeny a vlastník, popřípadě spoluvlastník stavby je oprávněným uživatelem tohoto pozemku. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že pojem funkční souvislosti pozemku se stavbou by neměl být vykládán příliš volně, neboť v této otázce dospěl soud k závěru, že by bylo neúměrným zvýhodněním vlastníka stavby, pokud by veškeré dopady činnosti realizované prostřednictvím určité stavby byly ztotožňovány s funkční souvislostí. Vlastník stavby by pak v podstatě volbou intenzity či extenzity způsobu, jímž se rozhodne stavbu využívat, mohl ovlivňovat rozsah pozemků, k jejichž nabytí mu bude svědčit přednostní právo. O funkční souvislosti dané hospodářským využitím určité stavby tedy bude na místě uvažovat především tehdy, pokud by hospodářský provoz stavby byl bez daného pozemku ve své podstatě vyloučen (pro srovnání kupř. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. 28 Cdo 1758/2013).

16. Pomine-li soud, že pozemek parc. [číslo] který [jméno] [příjmení] uváděl ve své žádosti dle katastrální mapy nijak nesousedí s pozemkem parc. [číslo] naopak se nachází poměrně daleko od tohoto pozemku a funkční souvislost tak nemůže být dána, neshledal soud funkční souvislost pozemku parc. [číslo] ani s rodinným domem [adresa], jehož vlastníkem je žadatel, a který se nachází na pozemku sousedícím s dotčeným pozemkem. Z fotografické katastrální mapy obsažené ve znaleckém posudku [titul] [celé jméno znalce] je totiž zcela nepochybně patrné, že rodinný dům, jakož i všechny pozemky, které žadatel označil ve své žádosti jako své pozemky, jsou přístupné z veřejné komunikace popřípadě přes pozemky ve vlastnictví žadatele, pozemek parc. [číslo] tak není nezbytně nutný k tomu, aby žadatel měl zajištěn přístup na své nemovitosti, užívání rodinného domu žadatele jím není nijak podmíněno, neboť ten stojí na zcela samostatném a volně přístupném pozemku. Bydlení žadatele v tomto domě tak bez vlastnictví pozemku parc. [číslo] není nijak omezeno, rovněž tak žadateli nic nebrání užívat ostatní přilehlé pozemky, neboť ty by mohl plnohodnotně obhospodařovat i bez užívání pozemku parc. [číslo]. Jediná souvislost parc. [číslo] s pozemky a stavbou ve vlastnictví žadatele je dána skutečností, že tento pozemek se nachází v bezprostřední sousedství s nemovitostmi ve vlastnictví žadatele, který jeho užíváním toliko zvětšuje jím obhospodařovanou plochu. Takové pojetí funkční souvislosti však Nejvyšší soud ve své judikatuře odmítnul jako nepřípustné. Na rámec výše uvedeného soud dodává, že Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že nárok oprávněných osob dle zákona o půdě má prioritní postavení a že stát nemůže před uspokojením nároků oprávněných osob upřednostňovat převody pozemků dle zákona č. 95/1999 Sb. (který byl nahrazen zákonem č. 503/2012 Sb.) Pro srovnání lze odkázat kupř. na nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp.zn. III. ÚS 495/02, ze dne 30. 10. 2007, sp.zn. III. ÚS 495/05, ze dne 13. 10. 2010, sp.zn. I. ÚS 3169/07 či ze dne 1. 9. 2010, sp.zn. I. ÚS 125/10. S ohledem na tyto skutečnosti nepovažuje existenci žádosti o převod parc. [číslo] za skutečnost, která by bránila vydání tohoto pozemku oprávněným osobě – žalobci. Pokud se týká převoditelnosti pozemků v k.ú. [okres] odkazuje soud ve stručnosti na odůvodnění svého dřívějšího rozsudku.

17. Po doplněném dokazování proto soud dospěl k závěru, že zde nejsou okolnosti, které by bránily převodu některého z požadovaných pozemků na žalobce. Jak již bylo uvedeno, hodnota restitučního nároku žalobce činí 788 049,90 Kč. V řízení vedeném u [název soudu] a [název soudu] bylo vyhověno žádosti žalobce o převod náhradních pozemků v hodnotě 46 536 Kč [název soudu] pak byly ''vydány'' pozemky v hodnotě 125 353 Kč. Z těchto částek však na uspokojení nároku žalobce připadá vždy jen neboť v obou řízeních byly pozemky přikázány do podílového spoluvlastnictví žalobce a [celé jméno původní účastnice], restituční nárok žalobce tak byl v těchto řízeních uspokojen v součtu jen do částky 85 944,50 Kč. Dosud neuspokojený nárok žalobce proto po odečtení této částky proto činí 702 105,40 Kč. Hodnota pozemků požadovaných v tomto řízení byla určena na 697 235,50 Kč. Žalobce tak podanou žalobou nepožaduje více, než kolik činí jeho neuspokojený nárok, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný, a pokud v řízení docházelo k částečným zpětvzetím žaloby byla tato skutečnost vyvolána okolnostmi, které nemohl žalobce předem ovlivnit, neboť žalobce bral žalobu částečně zpět vždy z důvodu, že v průběhu řízení vyšlo najevo, že u pozemků, ve vztahu ke kterým byla žaloba vzata zpět, byly zjištěny okolnosti bránicí jejich převodu. S ohledem na předmět řízení nelze po oprávněných osobách, které uplatňují nárok s jehož uspokojením je stát dlouhodobě v prodlení, spravedlivě požadovat, aby u každého jednotlivého pozemku ve vlastnictví státu samy prováděly šetření, zda je požadovaný pozemek k převodu vhodný či zda jeho převodu nebrání některá zákonná překážka. Poslední zpětvzetí pak bylo učiněno z důvodu, že v důsledku vystoupení žalobkyně [celé jméno původní účastnice] zůstal předmětem řízení jen restituční nárok žalobce, který byl o něco nižší, než hodnota požadovaných pozemků, žalobce tak reagoval pouze na skutečnost, kterou sám procesně nijak nezavinil. Soud je proto toho názoru, že žalobce má právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady v případě žalobce sestávají z odměny za právní zastoupení za celkem 23 úkonů právní služby. Při stanovení výše odměny vyšel soud z toho, že podle § 9 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, se v případě žaloby na nahrazení projevu vůle použije zde uvedená tarifní hodnota 35 000 Kč jen v případě, že nelze cenu práva zjistit. V projednávané věci však bylo předmětem řízení nahrazení projevu vůle u smlouvy o převodu nemovitostí, jejichž hodnota byla v řízení určena soudem zadaným znaleckým posudkem. Hodnotu práva tak lze zjistit z takto zpracovaného posudku, soud proto při stanovení odměny za právní zastoupení vyšel z toho, že tarifní základ činí ve věci částka 697 235 Kč, dle § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu tak výše odměny za jeden úkon právní služby činí 11 100 Kč. Za účelně uplatněné považuje soud tyto úkony právní služby – převzetí zastoupení, sepis žaloby ze dne 27. 12. 2017, replika žalobce k vyjádření žalované ze dne 6. 3. 2018, odvolání žalobce do usnesení o přerušení řízení ze dne 22. 3. 2018, doplnění skutkových tvrzení ze dne 25. 6. 2018, replika žalobce k vyjádření žalované ze dne 15. 8. 2018, účast na soudním jednání dne 21. 8. 2018, doplnění skutkových tvrzení dne 20. 9. 2018, vyjádření k charakteru odňatých pozemků ze dne 31. 1. 2019, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 1. 7. 2019, vyjádření k dodatku posudku ze dne 2. 10. 2019, účast na soudním jednání dne 19. 11. 2019, odvolání žalobce do rozsudku ze dne 21. 1. 2020, vyjádření k odvolání žalované ze dne 23. 3. 2020, doplnění odvolání dne 7. 7. 2020, doplnění odvolání dne 22. 12. 2020, doplnění odvolání dne 7. 1. 2021, doplnění skutkových tvrzení dne 14. 10. 2021, doplnění skutkových tvrzení dne 21. 10. 2021, replika k vyjádření žalované dne 1. 11. 2021, účast na soudním jednání dne 11. 11. 2021, účast na soudním jednání dne 16. 12. 2021 a sepis závěrečného návrhu dne 4. 1. 2022. Za účelně vynaložené úkony právní služby soud naopak nepovažuje účtované podání ze dne 20. 8. 2018 a ze dne 24. 4. 2019, neboť v rámci těchto podání právní zástupce žalobce soudu toliko předkládal znalecký posudek se sdělením závěru znalce, aniž by provedl jakýkoliv právní rozbor vlivu těchto posudků na probíhající řízení, jde tak toliko o předložení listinného důkazu, za který dle § 11 advokátního tarifu náhrada nenáleží. Za úkon, za který by měla náležet náhrad soud dále nepovažoval podání ze dne 11. 12. 2018 a ze dne 31. 1. 2020, neboť v těchto podáních právní zástupce žalobce toliko na dotaz soudu sděloval, že žalobce nemá žádné otázky na znalce a že souhlasí s tím, aby soud vydal doplňující rozsudek bez jednání, jednalo se toliko o prosté sdělení, ke kterém nebylo potřeba využít žádných odborných znalostí právního zástupce. V případě podání ze dne 2. 7. 2019 se tímto podáním žalobce vyjadřoval k otázce vstupu vedlejšího účastníka, bylo však nutno zohlednit, že žalovaná vstup vedlejšího účastníka do řízení nijak nevyvolala a navíc, že Krajským soudem v Brně bylo určeno, že vstup vedlejšího účastníka do řízení je přípustný, v takovém případě nelze tento náklad hradit na úkor žalované, která se na jeho vynaložení nijak nepodílela. V případě podání ze dne 20. 11. 2019 a ze dne 22. 12. 2021 šlo o částečná zpětvzetí žaloby, která byla učiněna v reakci na hrozící částečný neúspěch ve sporu buď z důvodu zjištěné nepřevoditelnosti některých pozemků nebo z důvodu vystoupení žalobkyně z řízení. Jak již bylo uvedeno, v prvém případě nelze klást za takové zpětvzetí vinu žalobci, na druhou stranu však za ně neodpovídá ani žalovaná, neměla by proto náklady řízení za tyto úkony hradit.

19. Výše odměny za právní zastoupení proto byla soudem stanovena jen ve výši 255 300 Kč. K této částce je nutno připočíst paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce žalobce za přiznaných 23 úkonů právní služby dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč za úkon a náhradu za ztrátu času právního zástupce žalobce z [obec] k jednání soudu a zpět v délce 10 započatých půlhodin dle § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu po 100 Kč za každou započatou půlhodinu, při čtyřech soudních jednáních tak celkem 4 000 Kč. Součástí nákladů řízení jsou i cestovní výlohy právního zástupce žalobce z [obec] k jednání soudu a zpět v délce 414 km při spotřebě benzinu Natural 95 dle technického průkazu vozidla [značka automobilu] ve výši 9,9l/6,5l/7,7l na 100 km. Cestovní výdaje za jednání v roce 2018 byla stanovena podle vyhlášky č. 463/2017 Sb., která stanovovala cenu pohonných hmot částkou 30,50 Kč a sazbu základní náhrady částkou 4 Kč/km na 2 670,36 Kč. Cestovné za jednání v roce 2019 bylo stanoveno dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., která stanovovala cenu pohonných hmot částkou 33,10 Kč a sazbu základní náhrady částkou 4,10 Kč/km na 2 798,23 Kč. Při stanovení cestovného za jednání v roce 2021 byla soudem aplikována vyhláška č. 375/2021 Sb., stanovující cenu pohonných hmot na 33,80 Kč a sazbu základní náhrady na 4,40 Kč/km, čemuž odpovídá cestovné ve výši 2 945,72 Kč, při dvou jednáních v roce 2021 celkem ve výši 5 891,44 Kč. V součtu tak cestovní výdaje právního zástupce činí 11 360,03 Kč. Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, náklady řízení je proto třeba navýšit o 21% DPH ve výši 58 287,61 Kč Náklady řízení proto celkem činí 335 847,64 Kč.

20. Jak již bylo uvedeno, žalobkyně [celé jméno původní účastnice] vzala žalobu ze své strany zcela zpět, řízení vůči její osobě bylo nepravomocně zastaveno. V rámci usnesení soud nerozhodl o nákladech řízení mezi touto žalobkyní a žalovanou, proto v souladu s § 166 odst. 1 o.s.ř. do rozsudku pojal i výrok, kterým rozhodnuti o částečném zastavení řízení doplnil i o rozhodnutí o nákladech řízení účastníků. Vycházeno striktně z ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. by soud dle zásady procesního zavinění na zastavení řízení měl k náhradě nákladů řízení zavázat žalobkyni, soud je však toho názoru, že je třeba zohlednit širší okolnosti případu, pro které dle názoru soudu nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby státu platila nějaké náklady řízení. Nelze pominout, že uplatněný nárok žalobkyně byl co do základu zcela důvodný, neboť skutečnost, že stát postupoval vůči žalobkyni při uspokojování jejího restitučního nároku liknavě, pročež se žalobkyně může domáhat vydání náhradních pozemků žalobou podanou u soudu, byla shledána nejen tímto soudem, ale i soudy projednávající další žaloby podané na základě téhož skutkového stavu, přičemž v jednom případě již bylo dovolání žalované shledáno jako nedůvodné. Žalobkyně nakonec vzala žalobu zpět jen proto, že jí bylo přislíbeno uspokojení jejího nároku mimosoudní cestou. Stát je organizace, kterou si občané ze svých daní nuceně platí mimo jiné i proto, aby jim stát zajistil, že bude státem právním a že se jeho občané v rozumné době dočkají ochrany svých oprávněných práv a zájmů. Jestliže však naopak stát prostřednictvím některých svých orgánů uspokojení zcela důvodných nároků (navíc nároků ve vztahu přímo ke státu) dlouhodobě nedůvodně brání a jestliže proto občan nakonec na obranu svých práv rezignuje, bylo by dle názoru soudu zcela nemravné, aby za této situace měl občan státu, který nebyl schopen zajistit ochranu jeho práv, ještě něco dalšího platit. Soud proto při rozhodování o nákladech řízení aplikoval ustanovení § 150 o.s.ř. a žalované ve vztahu k žalobkyni požadovanou náhradu nákladů řízení nepřiznal.

21. Pro úplnost soud dodává, že o náhradě nákladů řízení státu za zpracované znalecké posudky bude rozhodnuto samostatným usnesením, neboť znalec [titul] [celé jméno znalce] dosud neprovedl vyúčtování odměny za zpracovaný posudek a není tak dosud určena výše nákladů státu v řízení vzniklých.

Poučení