23 C 49/2020-273

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem [adresa] o zaplacení 626 989,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [příjmení] 166 066, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení Kč 423 776, 50 s příslušenstvím a příslušenství z částky 166 066 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši Kč 20 980, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhá zaplacení jednak nemajetkové újmy za nezákonně vedené trestní stíhání, které bylo vedeno u [příjmení] [okres] pod sp. zn. 17 T 34/2017, a dále náhradu skutečné škody v podobě náhrady obhajného ve výši celkem 626 989,50 Kč s tím, že 500 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání, které zasáhlo do jeho osobnostní sféry, poškodilo ho jako člověka a jako podnikatele, tedy zasáhlo do jeho rodinného života, soukromí, poškodilo jeho osobní důstojnost, čest a dobrou pověst. Do té doby byl žalobce bezúhonný. Dále žádá náhradu škody ve výši 126 989,50 Kč za náhradu obhajoby, kterou je povinen za poskytnutou obhajobu obhájci Mgr. [příjmení] a JUDr. Strnadovi zaplatit na základě faktur.

2. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dne [datum] uplatnil předběžně svůj nárok u žalované.

3. Žalovaná nesouhlasila se žalobou, na svou obranu uvedla, že žalobce neuplatnil svůj nárok u žalované, neboť součástí žádosti nebyla přiložena plná moc, která by právního zástupce žalobce k jednání se žalovanou opravňovala. Žalovaná dne [datum] (po 10 měsících, pozn. soudu) zaslala právnímu zástupci výzvu k doplnění žádosti (vč. doložení plné moci). Na tuto výzvu právní zástupce žalobce nijak nereagoval a existenci svého oprávnění zastupovat neprokázal. Žalovaná sporuje všechny aspekty vzniku odpovědnosti státu za škodu, a to zejména existenci odpovědnostního titulu, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nimi a žádá, aby žaloba byla z tohoto důvodu zamítnuta. Dále uvedla, že přestože nedodržela šestiměsíční zákonnou lhůtu podle § 15 zák. č. 82/1998 Sb., že vzhledem k tomu, že žalobce nedoložil plnou moc, byl by výsledek mimosoudního projednání věci totožný, neboť žalobce de facto zmařil toto projednání. Žalovaná dále namítla právě z tohoto důvodu, že nárok žalobce je, pokud se týká nemajetkové újmy za trestní stíhání, promlčen, neboť nebyl řádně předběžně u žalované uplatněn. Dále namítla, že žalobce nepodal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost.

4. Žaloba v této věci byla zdejšímu soudu doručena dne [datum]. Soud má prokázáno ze spisu [příjmení] [okres], sp. zn. 17 T 34/2017, že proti žalobci bylo vzneseno obvinění usnesením Policie ČR ze dne [datum] ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že městu [obec] fakturoval v období od [datum] do [datum] částky za odvoz odpadní vody ze skládky odpadu [část obce], kterou měl na základě smlouvy o spolupráci uzavřené dne [datum] s městem Jílové u Prahy vyvážet a řádně likvidovat v množství, které neodpovídá reálně vyvezenému a zlikvidovanému objemu odpadní vody, kdy k podvodnému jednání využil pracovní nedbalosti obsluhy váhy a strážce odpadu [část obce], kdy [celé jméno žalobce] jeho synové [celé jméno žalobce] Filip [celé jméno žalobce] prováděli odvoz odpadní vody ze skládky odpadu [část obce], kdy bez řádného zvážení uvedeného vozidla, pouze na základě sdělení [celé jméno žalobce] o počtu údajně uvedených jízd dotiskl [jméno] [příjmení] tolik vážných lístků s fiktivními údaji, aby počet vážních lístků odpovídal počtu jízd, které mělo vždy v konkrétní den předmětné cisternové vozidlo provést, a to na základě tvrzení [celé jméno žalobce], přičemž ten uvedl [jméno] [příjmení] vyšší počet vykonaných jízd, než skutečně bylo v konkrétní den provedeno a následně fiktivní vážní lístky využil, jako podklad k měsíčním fakturacím za odvoz a likvidaci odpadní vody, kdy tímto jednání způsobil městu [obec] min. zjištěnou reálnou škodu ve výši 312 593 Kč za již uhrazené faktury v období měsíce října a prosince roku 2015 a měsíce ledna až dubna roku 2016, dále se pokusil způsobit škodu v min. zjištěné výši 204 414 Kč za neuhrazené faktury z měsíce května a června roku 2016, přičemž tímto jednáním se obohatil a pokusil se obohatit o celkovou částku min. zjištěné výši 517 007 Kč, která odpovídá množství 417,46 tun odpadní vody. Dne [datum] podala státní zástupkyně soudu obžalobu. Rozsudkem ze dne [datum] [příjmení] [okres] byl žalobce uznán vinným pro obvinění v obžalobě uvedeným skutkem a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání čtyř let. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Na základě odvolání KS v [obec] usnesením ze dne [datum] napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Soud prvého stupně pak v dalším řízení postupoval dle instrukcí odvolacího soudu a dne [datum] vydal zprošťující rozsudek s tím, že v žalobním návrhu označení skutek není trestním činem a jak plyne z odůvodnění rozsudku, stalo se tak v souvislosti s použitím zásady„ in dubio pro reo“ tedy v pochybnostech ve prospěch obžalovaného. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] Trestní stíhání proti žalobci trvalo od [datum] do [datum], tj. 2 roky a 3 měsíce.

5. Žalobce byl obviněn a následně obžalován pro trestní čin podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 trestního zákona. Po dvou odsuzujících rozsudcích na základě dalšího dokazování po zrušení rozsudku odvolacím soudem třetí rozsudek v pořadí byl zprošťující, a to s odůvodněním, že nebyl bezpochyby prokázán skutek, který je předmětem obžaloby. Trestní stíhání probíhalo od [datum] do pravomocného skončení [datum] tedy 2 roky a 3 měsíce. Žalobce byl ohrožen trestní sazbou 2 až 8 let, přičemž již při prvním odsuzujícím rozsudku dne [datum] byl uložen žalobci stejný trest jako v následném rozhodnutí, které je výše citováno, a to k trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou v trvání čtyř let s podmíněným odkladem. Žalobce tedy již v září 2017 věděl, že mu nehrozí vyšší trest než dva roky. Soud má prokázáno, že žalobce měl obhájce Mgr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], což vyplývá z protokolů o hlavním líčení a z plných mocí založených ve spise a mezi účastníky tato skutečnost není sporná. Soud má prokázáno, že Mgr. [jméno] [příjmení] fakturoval žalobci fakturou [číslo] částku 13 525 Kč dne [datum] za poskytnuté právní služby v souvislosti s podnikatelskou činností, fakturou [číslo] dne [datum] částku 121 000 Kč za poskytnuté právní služby v souvislosti s podnikatelskou činností, fakturou [číslo] částku 24 200 Kč dne [datum] za právní služby poskytnuté v souvislosti s podnikatelskou činností, fakturou [číslo] částku 54 450 Kč dne [datum] za poskytnuté právní služby v souvislosti s podnikatelskou činností, dle vyúčtování k faktuře [číslo] má soud prokázáno, že byly účtovány tyto úkony: komunikace s klientem, vyjádření dne [datum] - 1 hodina [datum] - 2 hodiny a 22. a [datum] - 5 hodin v souvislosti s vyjádřením k žalobě a přezkumu dat z tachografu, z vyúčtování k faktuře [číslo] ze dne [datum], že 15. 5. byly účtovány 2 hodiny komunikace s klientem, 22. 5. příprava na jednání – 2 hodiny a 23. 5. za 5 hodin příprava k hlavnímu líčení, 24. 5. – 8 hodin za hlavní líčení a 31. 5. seznámení se s civilní věcí se spisem – 1 hodina, z faktury [číslo] že Mgr. [jméno] [příjmení] účtoval žalobci částku 117 975 Kč za poskytnuté právní služby v souvislosti s podnikatelskou činností v měsíci červnu 2017 za 39 hodin a součástí faktury je vyúčtování za 39 hodin – jednání s klientem 1 hodina, 2,5 hod. za vyhodnocení výzvy k soudu vydání věci, 2 hod. jednání s klientem, 1 hod. vyhodnocení a reakce ustanovení znalce tachografy, vyjádření obžalovaného k prvnímu hlavnímu líčení 1,5 hod., 1. 6. jednání s klientem 2 hod., 8. a [datum] e-mailová korespondence 1 hod., 12. 6. jednání s klientem 3 hod., právní rozbor 2 hod., další právní rozbor, přibrání znalce 0,5 hod., 13. 6. vyjádření k výzvě soudu 3 hod., 14. 6. jednání s klientem 1 hod., 15. 6. příprava odvolání 3 hod., 16. 6. finalizace odvolání 3 hod., 19. 6. námitky k protokolaci - 2 hod., 20. 6. příprava k vyjádření k hlavnímu líčení 3 hod. a doplnění důkazů 4 hod., finalizace vyjádření 1 hod. a 30. 6. jednání s klientem 1 hod., z faktury [číslo] ze dne [datum], že byla účtována částka 16 637,50 Kč za právní služby poskytnuté v souvislosti s podnikatelskou činností v měsíci červenci 2017 – 5,5 hod., z faktury [číslo] že byla účtována částka 75 625 Kč za právní služby poskytnuté v souvislosti s podnikatelskou činností v srpnu 2017 za 25 hod., [datum] částka 69 575 Kč, z faktury [číslo] byla účtována částka 62 012,50 Kč dne [datum], z faktury [číslo] dne [datum] byla účtována 4 840 Kč za právní služby v měsíci únoru 2018 dva úkony, z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období [datum] až [datum], že byla zaplacena částka 75 625 Kč s variabilním symbolem [číslo] [datum] byla zaplacena částka 62 012,50 Kč variabilní symbol [číslo] [datum] částka 16 637,50 Kč variabilní symbol [číslo] [datum] částka 54 450 Kč variabilní symbol [číslo] [datum] částka 121 000 Kč [variabilní symbol], [datum] částka 24 200 Kč [variabilní symbol], [datum] částka 117 975 Kč [variabilní symbol]. Z faktury [číslo] má soud prokázáno, že JUDr. [jméno] [příjmení] účtuje částku 31 200 Kč za poradu a převzetí obhajoby, prostudování spisu, účast u hlavního líčení, poradu s klientem, prostudování spisu, z pokladního dokladu JUDr. [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že dne [datum] byla složena částka 31 200 Kč od [celé jméno žalobce].

6. Ze svědecké výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] manželky žalobce má soud prokázáno, že účet č. [bankovní účet] je účet žalobce. Dále, že žalobce v souvislosti s trestním stíháním trpěl zdravotními potížemi, změnilo se jeho chování, nebyl schopen jednat s klienty, což mu předtím nedělalo žádné problémy, někdy jel pro klienty k jednání a musel se vrátit, neboť nebyl schopen ani dojet na místo. A tuto skutečnost potvrdil sám žalobce, který uvedl, že dříve byl pracovitý člověk, nebylo pro něj zátěží kdykoliv být k dispozici klientům a v souvislosti s trestním stíháním pak tuto schopnost ztratil, objevily se u něj i zdravotní potíže, zadrhával v hlase i došlo k fyzickým změnám, nespavosti apod. problémům, se kterými navštívil lékaře. Trestní stíhání mělo velký dopad na podnikání žalobce, neboť poté ztratil klienty, kteří se prostřednictvím dotazů policie o trestním stíhání dozvěděli. Tito klienti se již k žalobci nevrátili, ale objevili se noví. Žalobcovo trestní stíhání mělo dopad na celou jeho rodinu, kdy manželka i synové podnikali spolu se žalobcem.

7. Ze zdravotnické dokumentace žalobce ze dne [datum] má soud prokázáno, že bere prášky na uklidnění, má bolesti v oblasti páteře, objektivní nález tremor hlavy a hlasu, dne [datum] u praktického lékaře s výsledkem protrahovaný stres a vyšetřování mají jistě negativní odezvu ve zdravotním stavu pacienta. Žalobce uvedl, že od 6/ 2016 má soudní spor s klienty, který je recentně ukončen, trpí nespavostí, stresem, změnou chování, je v péči neurologů, doktor [příjmení] hodnotil jako esenciální tremor exhausce a s nasazením léčby. Při vyšetření [datum] u MUDr. [jméno] [příjmení] neurologa, má soud zjištěno, že od roku 2017 je vyšetřován pro třes s tím, že nyní je žalobce bez pravidelné medikace, s nálezem jednoho tremoru hlasu, hlavy, horních končetin, kolísá v souvislosti psychickou tenzí, dominuje statický tremor horních končetin více vlevo, se závěrem polymorfních obtíží – insomnie psychické změny funkční obtíže psychogenní z chronického stresu.

8. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 428/05 (dostupném stejně jako ostatní citovaná rozhodnutí ÚS na stránkách [webová adresa]), uzavřel, že každé zahájené a vedené trestní stíhání představuje postup porušující jednotlivá osobnostní práva, a to vždy (byť v různé intenzitě) minimálně práva garantovaná čl. 10 listiny. Jestliže soud spojuje bez dalšího vznik nemajetkové újmy s nesprávným úředním postupem představovaným porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, pak soud dospívá k závěru, že i v případě nezákonného trestního stíhání je na místě rozumně koncipovat vyvratitelnou domněnku o tom, že obviněnému (obžalovanému) tím zásahem do jeho osobnostních práv jistá nemajetková újma vznikla. Pokud se však jedná o odškodnění této újmy, její forma a případně výše musí vždy odpovídat intenzitě zásahu. [jméno] této intenzity bude dle soudu dána vždy především tím, zda dané trestní stíhání bylo spojeno s omezením osobní svobody obviněného či nikoliv, dále tím, v jakém postavení – ve smyslu sociálních vazeb – se v době zásahu obviněný nacházel, jaké publicity se trestní stíhání dostalo, dále tím, zda se v případě obviněného jednalo o osobu bezúhonnou či naopak osobu mající kriminální minulost apod., jakož i naplnění veškerých dalších kritérií, s nimiž pracuje soudní judikatura ve věcech odškodňování nemajetkové újmy způsobené porušením osobnostních práv (srovnej § 13 odst. 2 OZ: pokud by se jevilo dostačujícím zadostiučinění podle odst. 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její závažnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích), jak ve shora uvedené citace vidno, soud konstruoval v případě zahájení a vedení trestního stíhání v uvedeném rozhodnutí vyvratitelnou domněnku vzniku nemajetkové újmy zcela shodně jako u nepřiměřeně dlouhého řízení. Podobně v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 642/05, ústavní soud konstatoval:„ každé trestní stíhání negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorně rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (nález sp. zn. I. ÚS 554/04, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 36, nález [číslo] str. 717). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestním činem. V nálezu IV. ÚS 428/05 ústavní soud vyšel z přesvědčení, že samotné trestní stíhání je způsobilé vyvolat dokonce vznik nemateriální újmy.“ Uvedená konstrukce však (dle názoru soudu) nadále neobstojí, neboť podle později přijatých judikaturních závěrů platí, že zatím co v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založena jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010, či rozhodnutí téhož soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, dostupná stejně jako ostatní citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na stránkách [webová adresa]). V rozhodnutí téhož soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, Nejvyšší soud uzavřel, že při důsledném respektování presumpce nevinny přestavuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován nestal, případně nebyl trestním činem (viz např. nález ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3193/10, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dostupná na internetových stránkách ústavního soudu. V poměrech předmětné věci je výše popsaná judikatura východiskem Nejvyššího soudu prosazují v tomto ohledu, že vznik nemajetkové újmy na straně žalobce nebylo nutné prokazovat, jelikož zdejší soud je přesvědčen, že obdobnou újmu jako žalobce by utrpěla v podobné situaci, jak bude níže popsána, každá osoba a jde tudíž o notorietu, kterou není třeba prokazovat. Ostatně, jakkoliv to účastníci neučinili nesporným tvrzením z přístupu žalované je zřejmé, že se s žalobcem v závěru o vzniku nemajetkové újmy shoduje, což se projevilo v tom, že jí poskytla zadostiučinění ve formě omluvy a konstatování vydání nezákonného rozhodnutí.

9. Zdejší soud zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, pozornost v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska intenzity nemajetkové újmy vzniklé žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy za a) délkou trestního stíhání, b) povahou trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a za d) okolnosti, za něž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

10. Mezi účastníky nebylo sporné, že obhájci žalobce provedli účtované úkony.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem:

12. Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle ust. § 5 zák. stát odpovídá za podmínek stanových tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, zle nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele vhodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 14 odst. 1 zák. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 odst. 2, byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 zák. přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6 měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ust. § 26 zák., pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona, též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za niž k nemajetkové újmě došlo.

14. Soud se nejprve bude zabývat námitkami, které vznesla žalovaná k samotnému nároku uplatněnému v žalobě, a to námitkou promlčení, kdy podle žalované nebyl řádně uplatněn nárok ve smyslu ust. § 14 a 15 zák., a dále že nebyla splněna povinnost, kterou ukládá ust. § 8 nebyla podána proti zahájení trestního stíhání stížnost.

15. K námitce nepodání stížnosti proti zahájení trestního stíhání: obhájce žalobce nepodal stížnost do usnesení ze dne [datum], kterým bylo zahájeno trestní stíhání proti žalobci. V případě usnesení, kterým se zahajuje trestní stíhání, je třeba postupovat dle ust. § 8 odst. Ě. zákona, neboť rozhodnutí, kterým se zahajuje trestní stíhání je vykonatelné bez ohledu na právní moc, tzn., že se podle tohoto usnesení postupuje až do doby, než bude zrušeno. Žalobci již zahájením trestního stíhání vznikla újma a podaná stížnost by tuto skutečnost již nemohla změnit. Na tom by nemohlo nic změnit ani rozhodnut, kterým by usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno (pouze by se zkrátila doba, po kterou újma trvala). V takovém případě by pak šlo skutečně o vydání nezákonného rozhodnutí (nehledě na shora uvedené) ve smyslu ust. § 8 bez dalšího, čili žalobce by měl zásadně právo na náhradu škody a nemajetkové újmy. V daném případě však žalobce stížnost nepodal a trestní stíhání pokračovalo podáním obžaloby. Soud prvého stupně vydal 3 rozsudku, z toho 2 odsuzující a třetí (poslední) zprošťující, odvolací soud rozhodoval dvakrát. Ani jeden soud v řízení nedospěl k závěru, že by trestní stíhání mělo skončit zastavením čili, že by zahájení trestního stíhání bylo nezákonné, naopak věc byla rozhodnuta rozsudkem a dvakrát rozhodl soud prvého stupně a uznal žalobce vinným. Z tohoto průběhu řízení vyplývá, že by podaná stížnost musela být zamítnuta jako nedůvodná, a proto trvat na tom, že žalobce nesplnil byť zákonnou povinnost k tomu, že nepodal proti usnesení stížnost, když je zřejmé, že stížnosti by nebylo vyhověno, a zamítnout žalobu bez dalšího by bylo ve vztahu k žalobci nespravedlivé. Zde jde o případ zvláštního zřetele vhodný, neboť bylo na obhájci žalobce, jaký zvolí postup při své obhajobě a nelze klást k tíži žalobce, že tak obhájce neučinil. Žalobce sdělil soudu při svém výslechu, že nechtěl podávat stížnost, avšak bylo to z důvodu, že věřil, že jeho trestní stíhání skončí zproštěním nebo zastavením, nikoliv proto, že by se následně k trestní činnosti doznal nebo že by věděl, že trestní čin spáchala nechal na vyšetřovatelích, aby v řízení toto bylo prokázáno. Zdejší soud se za svou praxi setkal pouze s jedním případem, kdy na základě stížnosti bylo usnesení zrušeno, čili lze konstatovat, že stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání prakticky nepředstavuje efektivní opravný prostředek a zdejší soud poukazuje na nález ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. PL.ÚS 35/09 podle kterého„ judikatura ÚS (vč. nyní přijatého nálezu) totéž zákonné ustanovení za pomoci výkladu nejen gramatického interpretuje opačně, totiž že obviněnému náleží nárok na náhradu škody, i když nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ledaže by tu opět (v konkrétním případě) byly dány důvody vhodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady škody. Tato interpretace vychází z neopominutelného a úzkého propojení přezkoumávané normy jednoduchého práva s čl. 36 odst. 3 listiny základních práv a svobod. Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím orgánu státní moci jakožto ústavně zaručené základní právo je pro svůj ústavní charakter omezitelné jen výkladem jednoduchého práva ctícím princip proporcionality; opačný výklad by byl ústavně nekomfortní. S tímto rozhodnutím ústavního soudu zcela nesouhlasí Nejvyšší soud, považuje toto rozhodnutí přinejmenším diskutabilní. V daném případě však je na nejvýš zřejmé, že by stížnost podaná proti usnesení o vznesení obvinění nemohla být úspěšná, neboť z dalšího pokračujícího trestního řízení je zcela zřejmé, že toho názoru nebyl ani soud prvého stupně, ale ani soud druhého stupně. Tedy trestní stíhání bylo zahájeno na základě zákonných podmínek. Žalobce nepodal proti tomuto rozhodnutí stížnost a lze zcela jednoznačně konstatovat, že i kdyby stížnost podal, nemohla by být úspěšná, proto za této situace soud dospěl k závěru, že jsou tady důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nemusí být splněna podmínka podání stížnosti. Jiná situace by byla, pokud by soud po podání obžaloby hned vydal usnesení, kterým by zastavil trestní stíhání s tím, že nemělo být zahájeno, pak by bylo možné stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání označit za relevantní. Pokud by bylo usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] po podané stížnosti zrušeno, stále by trval nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy a náhrady škody za období od vydání usnesení o zahájení trestního stíhání do rozhodnutí stížnosti proti tomuto usnesení. K tomu již cit. zákonné ust. § 8 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.

16. K námitce promlčení: Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil nárok u žalované, ve smyslu ustanovení § 14 zákona, pouze nedoložil současně s podáním žádosti plnou moc. Podání ze dne [datum] obsahovalo nárok o částku 626 959,50 Kč představující 500 000 Kč zadostiučinění za nemajetkovou újmu a 126 989,50 Kč za obhajobu z titulu vydání nezákonného rozhodnutí s tím, že byly specifikovány jednotlivé úkony právní služby. Toto podání bylo doručeno žalované dne [datum]. Žalovaná dne [datum] informovala právního zástupce žalobce, že [datum] obdržela podání a uvedla spisovou značku, pod kterou je u nich žádost evidována. V této výzvě žalobce resp. právního zástupce žalobce ještě nevyzvala k předložení plné moci, z tohoto podání se tedy právní zástupce žalobce mohl domnívat, že jeho žádost splňuje všechny náležitosti, které žádost má mít. Teprve podáním ze dne [datum] vyzvala žalovaná právního zástupce žalobce k předložení plné moci. Tato výzva byla doručena právnímu zástupci žalobce dne [datum], a to poté, kdy již bylo u zdejšího soudu zahájeno řízení (podána žaloba [datum], doručená žalované [datum]) a žalovaná se již měla vyjádřit k žalobě. Žalobce nakonec prostřednictvím právního zástupce plnou moc ze dne [datum] soudu předložil. Je tedy zřejmé, že v době, kdy uplatňoval právní zástupce žalobce u žalované předběžně nárok, měl platnou plnou moc a jen z důvodu pochybení tuto spolu s nárokem nedoložil. Soud proto uzavírá, že žalobce splnil povinnost předběžného projednání nároku u žalované a soud proto může jeho nárok projednat.

17. Podle § 32 zák. odst. 1 nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 3 nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle ust. § 35 odst. 1 zák. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

18. V daném případě skončilo trestní stíhání pravomocně [datum], [datum] byla doručena žalované žádost o projednání nároku a [datum] žaloba ve věci čili zákonné lhůty pro včasné uplatnění práva žalobce na náhradu nemajetkové újmy byly zachovány a jeho nárok není promlčen.

19. Poté, kdy soud dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá za škodu, která vznikla žalobci, v souvislosti s trestním stíháním přistoupil ke stanovení výše majetkové újmy ve smyslu ust. § 2894 a násl. OZ a nemajetkové újmy ve smyslu § 31a zákona.

20. Žalobci v souvislosti s trestním stíháním vznikla škoda tím, že je povinen zaplatit za obhajobu svému obhájci a stanovil škodu ve výši 66 066 Kč následujícím způsobem: za právní úkon po Kč 2 300 a 300 Kč režijní paušál, přiznal soud žalobci náhradu škody za tyto úkony: převzetí a přípravu obhajoby, poradu ze dne [datum], za poradu [datum], vyjádření k žalobě, poradu ze dne [datum] před hlavním líčením, účast na hlavním líčení dne 24. 5., za tři úkony za poradu dne [datum], vyjádření na výzvu soudu, doplnění důkazu, za poradu dne [datum] před hlavním líčení, za účast na hlavním líčení, [datum] poradu ze dne [datum] a vyjádření, účast při hlavním líčení, podání do doplnění tvrzení a další vyjádření, účast při hlavním líčení a podané odvolání. Za poradu dne [datum] tedy za 21 úkonů po 2 300 Kč, 21x režijní paušál 300 Kč, tj. 6 300 Kč a 48 300 Kč, dohromady 54 600 Kč + 21% daň 11 466 Kč, tj. celkem 66 066 Kč. Soud nepřiznal tyto úkony: žádost odročení hlavního líčení ze dne [datum], neboť se nejedná o úkon ve věci samé, dále nepřiznal poradu ze dne [datum], neboť přiznal poradu [datum] a tudíž poradu ze dne [datum] již nepovažoval za důvodnou, dále nepřiznal žádost o prodloužení lhůty ze dne [datum], neboť není úkonem dle advokátního tarifu, čili není účelná. Nepřiznal úkon námitky proti formulaci otázek ze dne [datum], návrh na opravu protokolu ze dne [datum], za poradu ze dne [datum], neboť se konala porada [datum], kterou soud přiznal. Úkony nahlížení do spisu ze dne [datum] a poradu ze dne [datum] vzal žalobce zpět. V této části bylo řízení zastaveno samostatným usnesením.

21. Celkem bylo ve věci přiznáno 21 úkonů po 2 300 Kč (Kč 48 300), 21x režijní paušál po Kč 300 (6 300 Kč) + 21% DPH, (Kč 11 466) celkem 66 066 Kč a ve zbývající části soud žalobu zamítl. Soud přiznal tuto částku navzdory námitce žalované, že úhrada nákladů za právní zastupování bylo účtováno v souvislosti s podnikáním žalobce a nikoli v souvislosti s jeho trestním řízením. Předmětem trestního stíhání byla právě podnikatelská činnost, proto soud nevidí žádný důvod, proč by nepřiznal náhradu škody na základě vystavených faktur znějících na zaplacení právních služeb z podnikání.

22. Ohledně dalšího nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, soud postupoval dle závěrů Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, který stanovil kritéria významná z hlediska intenzity nemajetkové újmy vzniklé žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy za a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a za d) okolnosti, za něž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo. Z usnesení o zahájení trestního stíhání vyplývá, že žalobce byl trestně stíhán pro spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že městu [obec] fakturoval v období od [datum] do [datum] částky za odvoz odpadní vody ze skládky odpadu, která neodpovídá reálně vyvezenému a zlikvidovanému objemu odpadních vod. Čímž se tímto jednáním obohatil v celkové výši 517 007 Kč. Zahájení trestního stíhání odůvodnil policejní orgán řadou důkazů. Trestní stíhání žalobce trvalo od prosince roku 2016 do března 2019 Trestní sazba za uvedený čin činí 2 až 8 let odnětí svobody.

23. Ve věci byly vydány 3 rozsudky z toho 2 odsuzující, 2 rozsudky odvolacího soudu, které zrušily rozsudky soudu prvého stupně a třetí rozsudek žalobce zprostil obžaloby, z důvodu, že popsaný skutek není trestním činem. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 3 měsíce. Orgány činné v trestním řízení zahájily trestní stíhání dle ust. § 160 trestního řádu po splnění zákonných podmínek. Dále nebylo zjištěno, že by si žalobce zavinil trestní stíhání sám ve smyslu zákonného ustanovení §12 zákona.

24. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, lze uzavřít, že tomu vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představována zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (zpráv vyčtených v čl. 10 listiny) práva na ochranu soukromého života, dobré pověsti a jména. Soud zjistil ze zdravotnické dokumentace žalobce, že ten se léčil se zdravotními problémy, které v průběhu jeho trestního stíhání a v průběhu řízení, které probíhalo v civilních věcech, došlo ke zhoršení zdravotního stavu i s ohledem na věk žalobce lze soudit, že vnímal trestní stíhání úkorněji, než člověk zdravý a mladší. V průběhu trestního stíhání trpěl žalobce psychickými obtížemi, které byly i fyzicky viditelné, poruchami spánku, nebyl schopen jednání s klienty, což bylo prokázáno z jeho účastnické výpovědi i z výpovědi jeho manželky.

25. K formě i výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím smyslu nutno zdůraznit) ani omluva ani samotné konstatování se soudu s přihlédnutím ke shora uvedeným vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že„ forma v případě výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání fiskální satisfakce jistě nevelela, ve věci žalobce nejde. Dostačujícím momentem jaksi završujícím satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být právě zaplacení částky 100 000 Kč. V této souvislosti, nutno zrůznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné očištění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo či mohlo přinést, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Konkrétní výši přisouzené částky odůvodňuje zejména povahou trestní věci, kdy byl žalobce ohrožen vysokým trestem odnětí svobody (i když po méně než roce mohlo být žalobci zcela zřejmé, že trest odnětí svobody nepodmíněný mu uložen s největší pravděpodobností nebude), délka trestního stíhání, která nebyla nepřiměřeně dlouhá (2 roky a 3 měsíce) a zásah do života žalobce, jak byl výše popsán.

26. Soud pro inspiraci použil rozsudek zdejšího soudu ve věci 10 C 206/2017, který se v podstatných znacích shoduje s věcí žalobce, kdy šlo o stejnou trestní sazbu i stejnou délku řízení a stejné dopady do osobnostní sféry jako u žalobce. Žalobce předložil soudu 3 rozsudky, které by měly odůvodňovat nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, soud musí konstatovat, že ani jeden z předložených rozhodnutí nedopadá na případ žalobce, proto se jimi nemohl při stanovení výše řídit. Prvý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] je rozsudek pod čj. 69 Co 302/2016-391, kde se jednalo o trestný čin s trestní sazbou 3 až 10 let, trestní stíhání trvalo 5 let a 10 měsíců, věc byla silně medializována i v bulvárním tisku, jednalo se o jinou profesi, šlo o vojáka z povolání, kdy došlo k citelnému zásahu do profesního života, v průběhu řízení byl poškozený dočasně zproštěn výkonu služby, kdy před zahájením trestního stíhání měl vysoké ambice s vyhlídkou kariérního postupu. Nakonec mu bylo vyplaceno zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. Ve vztahu k žalobci, kdy nedošlo k takovému zásahu do profesního života žalobce, jeho věc nebyla medializována, hrozil mu nižší trest odnětí svobody a řízení bylo téměř o polovinu kratší, tedy ani v jedné věci se případ žalobce s předloženým případem poškozeného neztotožňuje, avšak z pohledu zadostiučinění tam přiznaného 200 000 Kč a ve vztahu k žalobci, kdy bylo přiznáno 100 000 Kč za řízení, které trvalo kratší dobu s menší trestní sazbou a menšími dopady do osobnostní sféry poškozeného žalobce utvrzuje zdejší soud o správnosti stanovené výše zadostiučinění. Dalším případem, který žalobce předložil soudu je rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2013, čj. 72 Co 83/2013, kde se jednalo o stejný trestný čin podvodu, trestní stíhání však bylo doprovázeno vazbou poškozeného, což značně poškozuje trestně stíhanou osobu, i když za vazbu byl odškodněn poškozený částkou 411 000 Kč, tj. 1 500 Kč za každý den. Soud nakonec uložil zaplatit poškozenému částku 500 000 Kč, když řízení trvalo 16 let, jednalo se o poškozeného politika, trestní stíhání mu citelně zasáhlo do jeho politické činnosti, resp. vedlo ke konci jeho politické činnosti, tedy požadovaná částka žalobcem 500 000 Kč není srovnatelná s tímto případem, které netrvalo ani zdaleka takovou dobu, věc nebyla medializována a nešlo o veřejného činitele, tedy politika, neodrazilo se trestní stíhání v osobnostní sféře, pokud se týká manželství, což u výše zmiňovaného politika bylo. Jednalo se o trestní stíhání proti lékařce, která v souvislosti s trestním stíháním přišla o řadu pacientů, citelně mělo trestní stíhání dopad na jejím podnikání. Jednalo se o stejnou trestní sazbu i délka trvání byla o tři čtvrtě roku delší než u žalobce, tedy trestní stíhání trvalo delší dobu, avšak dopady do profesní sféry byly rozsáhlejší než v případě žalobce.

27. Soud je toho názoru, že výše uvedené zadostiučinění by mělo kompenzovat žalobci vzniklou nemajetkovou újmu.

28. Soud uložil žalované zaplatit žalobci výše uvedenou částku, avšak nepřiznal žalobci požadované úroky z prodlení, a to s odůvodněním, že nehledě na to, co bylo výše uvedeno, je skutečností, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok, aniž by byla součástí podání plná moc, žalovaná pochybila v tom, že nevyzvala žalobce v zákonné 6 měsíční lhůtě k tomu, aby tuto skutečnost napravil. Pokud by žalobce podal žádost opatřenou plnou moci, mohla žalovaná namísto výzvy zaslat již své stanovisko ve věci a součástí tohoto stanoviska mohlo být i částečné plnění. Z tohoto důvodu se soud domnívá, že je na místě, aby po zohlednění všech skutečnosti, nepřiznal žalobci nárok na zaplacení úroku z prodlení, když žalovaná se neocitla v prodlení vzhledem k tomu, že nebyla podána řádná žádost o předběžné projednání nároku.

29. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 a odst. 2 a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení za tyto úkony, dle ust. § 7 a 9 odst. 4 advokátního tarifu, ve spojení s ust. § 13 – 300 Kč za 1 úkon paušální náhradu po Kč 8 [číslo] vypočteno s tarifních hodnot 50 000 Kč + 126 989,50 = 176 989,5 za převzetí a přípravu, sepis žaloby, podání ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast při jednání [datum], dne [datum], tj 6 úkonů, soudní poplatek ve výši 4 000 Kč a 21 % DPH Kč (10 684,80), celkem náklady řízení Kč 65 564,80. Žalobce byl úspěšný v 66% a neúspěšný ve 34%, odečtením úspěchu od neúspěchu, činí náklady řízení Kč 20 980, tj. 32% celkových nákladů řízení.