11 Co 373/2021- 324

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudkyň JUDr. Markéty Čermínové a JUDr. Elišky Galiazzo v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím k odvolání obou účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 49/2020 - 273, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění jen tak, že se zamítá žaloba co do částky [částka], ohledně částky [částka] se potvrzuje. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10% úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a ohledně částky [částka] s 10% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] (výrok I.), žalobu ohledně vícežalované částky [částka] s příslušenstvím a příslušenství z částky [částka] zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení jednak nemajetkové újmy za nezákonně vedené trestní stíhání, které bylo vedeno u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. [spisová značka], a dále náhradu skutečné škody v podobě náhrady obhajného ve výši celkem [částka] s tím, že [částka] jako náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání, které zasáhlo do jeho osobnostní sféry, a náhradu škody ve výši [částka] za náklady obhajoby. Žalovaná se bránila uplatněnému nároku, když sporovala všechny aspekty vzniku odpovědnosti státu za škodu, a to zejména existenci odpovědnostního titulu, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nimi. Zdůraznila, že žalobce de facto zmařil předběžné projednání nároku, a dále namítla, že nárok žalobce je, pokud se týká nemajetkové újmy za trestní stíhání, promlčen. Dále uvedla, že žalobce nepodal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost. Nalézací soud provedl důkaz spisem Okresního soudu [okres] sp. zn. [spisová značka] a vzal z něho za prokázaný průběh trestního řízení vedeného proti žalobci. Vzal za prokázáno, že řízení skončilo zproštěním obžaloby. Trestní stíhání probíhalo od [datum] do pravomocného skončení [datum] tedy 2 roky a 3 měsíce. Žalobce byl ohrožen trestní sazbou 2 až 8 let, přičemž již při prvním odsuzujícím rozsudku dne [datum] byl uložen žalobci stejný trest jako v následném rozhodnutí, a to k trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou v trvání čtyř let s podmíněným odkladem. Žalobce tedy již v září [rok] věděl, že mu nehrozí vyšší trest než dva roky. Dále vzal za prokázáno, že žalobce měl obhájce Mgr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] a jaké částky mu byly těmito obhájci za právní zastoupení účtovány a jaké částky jim žalobce zaplatil. Mezi účastníky nebylo sporné, že obhájci žalobce provedli účtované úkony. Dále vzal za prokázáno, že žalobce v souvislosti s trestním stíháním trpěl zdravotními potížemi, změnilo se jeho chování, nebyl schopen jednat s klienty, což mu předtím nedělalo žádné problémy, někdy jel pro klienty k jednání a musel se vrátit, neboť nebyl schopen ani dojet na místo. Žalobce bere prášky na uklidnění, má bolesti v oblasti páteře, objektivní nález tremor hlavy a hlasu, dne [datum] u praktického lékaře s výsledkem protrahovaný stres a vyšetřování mají negativní odezvu ve zdravotním stavu pacienta. Žalobce je od roku [rok] vyšetřován na neurologii pro třes s tím, že nyní je bez pravidelné medikace, s nálezem jednoho tremoru hlasu, hlavy, horních končetin, kolísá v souvislosti psychickou tenzí, dominuje statický tremor horních končetin více vlevo, se závěrem polymorfních obtíží - insomnie psychické změny funkční obtíže psychogenní z chronického stresu. Takto zjištěný skutkový stav posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále též„ zákon“ nebo„ OdpŠk“). Zabýval se námitkou žalované, že žalobce nepodal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost. Konstatoval, že žalobci již zahájením trestního stíhání vznikla újma, a podaná stížnost by tuto skutečnost již nemohla změnit. Na tom by nemohlo nic změnit ani rozhodnutí, kterým by usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno (pouze by se zkrátila doba, po kterou újma trvala). Konstatoval, že stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání prakticky nepředstavuje efektivní opravný prostředek a poukázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 35/09. Dospěl k závěru, že by stížnost podaná proti usnesení o vznesení obvinění nemohla být úspěšná, neboť z dalšího pokračujícího trestního řízení je zcela zřejmé, že toho názoru nebyl ani soud prvého stupně, ale ani soud druhého stupně. Tedy trestní stíhání bylo zahájeno na základě zákonných podmínek. Žalobce nepodal proti tomuto rozhodnutí stížnost, avšak i kdyby stížnost podal, nemohla by být úspěšná, proto za této situace soud dospěl k závěru, že jsou tady důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nemusí být splněna podmínka podání stížnosti. K námitce promlčení nalézací soud konstatoval, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil nárok u žalované ve smyslu ustanovení § 14 zákona, pouze nedoložil současně s podáním žádosti plnou moc k zastupování. Podání ze dne [datum] obsahovalo uplatnění nároku na částku [částka] představující [částka] zadostiučinění za nemajetkovou újmu a [částka] za obhajobu z titulu vydání nezákonného rozhodnutí s tím, že byly specifikovány jednotlivé úkony právní služby. Toto podání bylo doručeno žalované dne [datum]. Žalovaná dne [datum] informovala právního zástupce žalobce, že [datum] obdržela podání, a uvedla spisovou značku, pod kterou je žádost evidována. Žalobce, resp. právního zástupce žalobce, nevyzvala k předložení plné moci, z tohoto podání se tedy právní zástupce žalobce mohl domnívat, že jeho žádost splňuje všechny náležitosti, které žádost má mít. Teprve podáním ze dne [datum] vyzvala žalovaná právního zástupce žalobce k předložení plné moci. Tato výzva byla doručena právnímu zástupci žalobce dne [datum], a to poté, kdy již bylo u soudu zahájeno řízení (podána žaloba [datum], doručená žalované [datum]) a žalovaná se již měla vyjádřit k žalobě. Žalobce nakonec prostřednictvím právního zástupce plnou moc ze dne [datum] soudu předložil. Je tedy zřejmé, že v době, kdy uplatňoval právní zástupce žalobce u žalované předběžně nárok, měl platnou plnou moc, a jen z důvodu pochybení tuto spolu s nárokem nedoložil. Soud proto uzavřel, že žalobce splnil povinnost předběžného projednání nároku u žalované. Námitku promlčení posoudil podle ust. § 32 OdpŠk. Konstatoval, že v daném případě skončilo trestní stíhání pravomocně [datum], dne [datum] byla doručena žalované žádost o projednání nároku a [datum] žaloba ve věci, čili zákonné lhůty pro včasné uplatnění práva žalobce na náhradu nemajetkové újmy byly zachovány a jeho nárok není promlčen. Dále se zabýval nemajetkovou a majetkovou újmou, která žalobci v souvislosti s trestním stíháním vznikla. Tuto posoudil podle ust. § 2894 a násl. o. z. a § 31a OdpŠk. Ohledně majetkové újmy konstatoval, že tato vznikla žalobci tím, že byl povinen zaplatit za obhajobu svému obhájci, a stanovil škodu ve výši [částka] - za úkon po Kč [částka] a [částka] režijní paušál, přiznal soud žalobci náhradu škody za tyto úkony - převzetí a přípravu obhajoby, poradu ze dne [datum], poradu [datum], vyjádření k žalobě, poradu ze dne [datum] před hlavním líčením, účast na hlavním líčení dne 24. 5., za tři úkony za poradu dne [datum], vyjádření na výzvu soudu, doplnění důkazu, za poradu dne [datum] před hlavním líčením, za účast na hlavním líčení, [datum] poradu ze dne [datum] a vyjádření, účast při hlavním líčení, podání doplnění tvrzení a další vyjádření, účast při hlavním líčení a podané odvolání. Za poradu dne [datum], tedy za 21 úkonů po [částka], 21x režijní paušál [částka], tj. [částka] a [částka], dohromady [částka] + 21% daň [částka], tj. celkem [částka]. Soud nepřiznal tyto úkony - žádost o odročení hlavního líčení ze dne [datum], neboť se nejedná o úkon ve věci samé, dále nepřiznal poradu ze dne [datum], neboť přiznal poradu [datum] a tudíž poradu ze dne [datum] již nepovažoval za důvodnou, dále nepřiznal žádost o prodloužení lhůty ze dne [datum], neboť není úkonem dle advokátního tarifu, čili není účelná. Nepřiznal úkon námitky proti formulaci otázek ze dne [datum], návrh na opravu protokolu ze dne [datum], poradu ze dne [datum], neboť se konala porada [datum], kterou soud přiznal. Úkony nahlížení do spisu ze dne [datum] a poradu ze dne [datum] vzal žalobce zpět. V této části bylo řízení zastaveno samostatným usnesením. Soud přiznal náhradu navzdory námitce žalované, že úhrada nákladů za právní zastupování byla účtována v souvislosti s podnikáním žalobce a nikoli v souvislosti s jeho trestním řízením. Předmětem trestního stíhání byla právě podnikatelská činnost, proto soud nespatřoval žádný důvod, proč by nepřiznal náhradu škody na základě vystavených faktur znějících na zaplacení právních služeb z podnikání. Ohledně dalšího nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] soud odkázal na závěry Nejvyššího soudu učiněné v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, který stanovil kritéria významná z hlediska intenzity nemajetkové újmy vzniklé žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy za a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo. Konstatoval, že žalobce byl trestně stíhán pro spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že městu [obec] fakturoval v období od [datum] do [datum] částky za odvoz odpadní vody ze skládky odpadu, která neodpovídá reálně vyvezenému a zlikvidovanému objemu odpadních vod, čímž se tímto jednáním obohatil v celkové výši [částka] Trestní stíhání žalobce trvalo od prosince roku [rok] do března [rok] Trestní sazba za uvedený čin činí 2 až 8 let odnětí svobody. Konstatoval dále, že ve věci byly vydány 3 rozsudky z toho 2 odsuzující, 2 rozsudky odvolacího soudu, které zrušily rozsudky soudu prvého stupně, a třetí rozsudek žalobce zprostil obžaloby z důvodu, že popsaný skutek není trestním činem. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 3 měsíce. Nebylo zjištěno, že by si žalobce zavinil trestní stíhání sám. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, soud uzavřel, že tomu vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představována zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do práva na ochranu soukromého života, dobré pověsti a jména. Soud zjistil ze zdravotnické dokumentace žalobce, že ten se léčil se zdravotními problémy, v průběhu jeho trestního stíhání a v průběhu řízení, které probíhalo v civilních věcech, došlo ke zhoršení zdravotního stavu. Zohlednil věk žalobce a dospěl k závěru, že vnímal trestní stíhání úkorněji, než člověk zdravý a mladší. V průběhu trestního stíhání trpěl žalobce psychickými obtížemi, které byly i fyzicky viditelné, poruchami spánku, nebyl schopen jednání s klienty. K formě i výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním soud uzavřel, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání ani omluva se nejeví dostačující satisfakcí. Dostačujícím momentem završujícím satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jevila částka [částka]. Konkrétní výši přisouzené částky odůvodnil zejména povahou trestní věci, kdy byl žalobce ohrožen vysokým trestem odnětí svobody (i když po méně než roce mohlo být žalobci zcela zřejmé, že trest odnětí svobody nepodmíněný mu uložen s největší pravděpodobností nebude), délka trestního stíhání, která nebyla nepřiměřeně dlouhá (2 roky a 3 měsíce) a zásah do života žalobce. Soud pro inspiraci použil rozsudek stejného soudu ve věci sp. zn. 10 C 206/2017, který se v podstatných znacích shoduje s věcí žalobce, kdy šlo o stejnou trestní sazbu i stejnou délku řízení a stejné dopady do osobnostní sféry jako u žalobce. Pokud žalobce předložil soudu 3 rozsudky, které by měly odůvodňovat nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka], pak ani jeden z předložených rozhodnutí nedopadá na případ žalobce, proto se jimi nemohl při stanovení výše řídit. Prvý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] je rozsudek pod č.j. 69 Co 302/2016 - 391, kde se jednalo o trestný čin s trestní sazbou 3 až 10 let, trestní stíhání trvalo 5 let a 10 měsíců, věc byla silně medializována i v bulvárním tisku, jednalo se o jinou profesi, šlo o vojáka z povolání, kdy došlo k citelnému zásahu do profesního života, v průběhu řízení byl poškozený dočasně zproštěn výkonu služby, kdy před zahájením trestního stíhání měl vysoké ambice s vyhlídkou kariérního postupu. Nakonec mu bylo vyplaceno zadostiučinění ve výši [částka]. Ve vztahu k žalobci, kdy nedošlo k takovému zásahu do profesního života žalobce, jeho věc nebyla medializována, hrozil mu nižší trest odnětí svobody a řízení bylo téměř o polovinu kratší, tedy ani v jedné věci se případ žalobce s předloženým případem poškozeného neztotožňuje. Dalším případem, který žalobce předložil soudu je rozsudek Městského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 72 Co 83/2013, kde se jednalo o stejný trestný čin podvodu, trestní stíhání však bylo doprovázeno vazbou poškozeného, což značně poškozuje trestně stíhanou osobu, i když za vazbu byl odškodněn poškozený částkou [částka], tj. [částka] za každý den. Soud nakonec uložil zaplatit poškozenému částku [částka], když řízení trvalo 16 let, jednalo se o poškozeného politika, trestní stíhání mu citelně zasáhlo do jeho politické činnosti, resp. vedlo ke konci jeho politické činnosti, tedy požadovaná částka žalobcem [částka] není srovnatelná s tímto případem, které netrvalo ani zdaleka takovou dobu, věc nebyla medializována a nešlo o veřejného činitele, tedy politika, neodrazilo se trestní stíhání v osobnostní sféře, pokud se týká manželství, což u výše zmiňovaného politika bylo. V dalším případě se jednalo o trestní stíhání proti lékařce, která v souvislosti s trestním stíháním přišla o řadu pacientů, citelně mělo trestní stíhání dopad na jejím podnikání. Jednalo se o stejnou trestní sazbu, délka trvání byla o tři čtvrtě roku delší než u žalobce, tedy trestní stíhání trvalo delší dobu, avšak dopady do profesní sféry byly rozsáhlejší než v případě žalobce. Soud však nepřiznal žalobci požadované úroky z prodlení, a to s odůvodněním, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok, aniž by byla součástí podání plná moc, žalovaná pochybila v tom, že nevyzvala žalobce v zákonné 6 měsíční lhůtě k tomu, aby tuto skutečnost napravil. Pokud by žalobce podal žádost opatřenou plnou mocí, mohla žalovaná namísto výzvy zaslat již své stanovisko ve věci a součástí tohoto stanoviska mohlo být i částečné plnění. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že je namístě, aby po zohlednění všech skutečností nepřiznal žalobci nárok na zaplacení úroku z prodlení, když žalovaná se neocitla v prodlení vzhledem k tomu, že nebyla podána řádná žádost o předběžné projednání nároku. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci včasné a přípustné odvolání.

3. Žalovaná podala odvolání do výroku I. rozsudku, a to v rozsahu do soudem přiznané náhrady škody ve výši [částka] a dále do přiznaného zadostiučinění ve výši [částka] za nemajetkovou újmu. K náhradě škody nesprávné právní posouzení a skutkové zjištění soudu spatřovala v závěrech soudu týkajících se přiznání náhrady škody za tyto úkony právní služby - poradu ze dne [datum], poradu ze dne [datum], poradu ze dne [datum] před hlavním líčením, poradu ze dne [datum], poradu dne [datum] před hlavním líčením, poradu ze dne [datum], poradu dne [datum] a dále za doplnění důkazů ze dne [datum] a doplnění tvrzení a důkazů ze dne [datum]. Jedná se tedy celkem o 9 úkonů právní služby á [částka], 9x režijní paušál á [částka] a DPH v celkové souhrnné částce [částka]. Zdůraznila, že již v nalézacím řízení opakovaně namítala, že žalobce ničím nedokládá, že tyto porady byly skutečně konány a ani že byly konány v uvedené délce, když čestné prohlášení samotného žalobce považovala za nedostačující. Nalézacímu soudu vytkla, že se s touto její námitkou nikterak nevypořádal. Faktury předložené žalobcem obsahují dle svého popisu obecně fakturaci právních služeb poskytnutých v souvislosti s podnikatelskou činností žalobce a ani v žalobcem předložených přílohách těchto faktur nejsou účtované právní porady specifikovány. Z těchto příloh navíc vyplývá, že právní služby byly žalobci současně poskytovány i v dalších věcech nesouvisejících s napadeným trestním řízením a následně účtovány souhrnně bez bližšího rozlišení. Zdůraznila, že za účelné ve smyslu § 31 odst. 3 OdpŠk lze považovat pouze porady, které časově předcházely nějakému jinému úkonu právní služby (např. porada byla konána před hlavním líčením apod.). Zejména u žalobcem účtovaných porad konaných dne [datum] (žalobcem byly účtovány a soudem přiznány porady s obhájcem konané dne [datum] a [datum], přičemž mezi těmito poradami nedošlo k žádné změně v dané věci a ani nebyl učiněn žádný jiný úkon právní služby) a [datum] pak žalovaná namítá, že tyto porady nepředcházely žádnému dalšímu úkonu obhájce žalobce, jedná se tedy o porady neúčelné, jejichž délka přesahující jednu hodinu je nedůvodná, a jako takové nejsou způsobilé k náhradě. K soudem přiznané náhradě za žalobcem účtované úkony právní služby doplnění důkazů ze dne [datum] a doplnění tvrzení a důkazů ze dne [datum] žalovaná uvádí, že se nejedná o úkony účtovatelné dle advokátního tarifu a způsobilé k náhradě dle OdpŠk, neboť jde o podání obsahující pouze návrhy na doplnění dokazování a odměna za ně nepřísluší (s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). K úkonu doplnění důkazů ze dne [datum] žalovaná dále namítla též neúčelnost tohoto úkonu, když žalobce současně účtoval (a soudem mu byla přiznána náhrada) i úkon vyjádření na výzvu soudu ze dne [datum]. Dovozovala, že účelným a standardním postupem bylo, aby obhájce spojil tato dvě časově totožná a obsahově související podání v jedno a nikoliv tato podání rozdělit a následně nárokovat jako dva samostatné úkony právní služby. I pokud by se odvolací soud neztotožnil s výše uvedenou argumentací žalované a dovodil, že za úkony právní služby doplnění důkazů ze dne [datum] a doplnění tvrzení a důkazů ze dne [datum] přísluší náhrada, namítala dále, že za tyto úkony právní služby by měla být žalobci přiznána odměna pouze ve výši jedné poloviny úkonu dle § 11 odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu. K přiměřenému zadostiučinění ve výši [částka] za nemajetkovou újmu žalovaná nesouhlasila s právním posouzením promlčení žalovaného nároku na náhradu nemajetkové újmy a setrvala na svém závěru, že žalovaný nárok je promlčen. Zrekapitulovala, že žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované podáním doručeným dne [datum], a to prostřednictvím svého právního zástupce, nicméně k podání žalobce nebyla připojena plná moc právního zástupce žalobce, která by právního zástupce k jednání se žalovanou opravňovala. [příjmení] moc nebyla ze strany žalobce předložena ani na základě výzvy žalované ze dne [datum]. Žalovaná byla tedy nucena podání žalobce považovat za podání učiněné neoprávněnou osobou a mimosoudní projednání ukončit bez vlastního věcného šetření. Vzhledem k tomu nedošlo ze strany žalobce k řádnému uplatnění nároku u žalované dle § 14 OdpŠk, a nemohlo tak dojít ani k stavení promlčecí lhůty dle § 35 OdpŠk. Založení plné moci ze strany žalobce ex post dne [datum], a to až po vznesení námitky promlčení ze strany žalované a na základě výzvy soudu učiněné na jednání dne [datum], nemá na promlčení nároku žalobce žádný vliv. Poukázala na ust. § 32 odst. 3 OdpŠk a argumentovala, že předmětné trestní řízení pravomocně skončilo dne [datum], nejpozději tímto dnem se tedy žalobce dozvěděl o újmě, a kdo za ni odpovídá. Ode dne následujícího počala běžet subjektivní promlčecí lhůta v délce 6 měsíců ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy. Žaloba byla podána dne [datum] a vzhledem k tomu, že v daném případě nedošlo k stavení promlčecí lhůty dle § 35 OdpŠk, žaloba nebyla včasná. Dále pak poukázala na to, že v souladu s judikaturou se vznik nemajetkové újmy v případě vydání nezákonného rozhodnutí nepresumuje a je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Intenzitu nemajetkové újmy (vedoucí ke stanovení přiměřené formy zadostiučinění) je třeba tvrdit a prokázat (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2555/2010, či rozhodnutí téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Nesprávné právní posouzení a skutkové zjištění soudu prvního stupně spatřovala žalovaná v závěrech soudu týkajících se vzniku a intenzity nemajetkové újmy žalobce, jež neodpovídají výsledkům provedeného dokazování. Z k důkazu provedených lékařských zpráv nijak nevyplývá, že by zdravotní obtíže žalobce měly jakoukoliv souvislost s trestním stíháním žalobce. Všechny žalobcem předložené lékařské zprávy jsou navíc datovány až v období půl roku a více po skončení trestního řízení. Z předložených lékařských zpráv i samotného tvrzení žalobce je navíc zřejmé, že zdravotní potíže žalobce nejsou dosud diagnostikovány, není tedy možné ani dovozovat příčinu těchto potíží a jejich případnou příčinnou souvislost s trestním stíháním žalobce. V lékařské zprávě žalobce ze dne [datum] je navíc odkazováno na soudní spor žalobce s klienty od 6/ 2016, který byl recentně ukončen, a v souvislosti s tímto sporem je v lékařské zprávě uváděna cit.„ ..nespavost, stres a změny chování. V péči neurologů, dr. [příjmení], hodnoceno jako esencilní tremor, exhausce, nasazena léčba.“ Z provedené lékařské zprávy bylo tedy naopak prokázáno, že žalobce byl vystaven též dlouhodobému stresovému faktoru nesouvisejícímu s trestním stíháním žalobce a tento faktor (tj. soudní spor žalobce s klienty od 6/ 2016) dle lékařské zprávy vedl k zdravotním potížím žalobce zde uváděným. Odkázala na výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] o tom, že žalobce prodělal boreliózu se zdravotními následky. Žalovaná brojila proti závěrům nalézacího soudu, že v řízení bylo prokázáno, že by v souvislosti s trestním stíháním žalobce došlo k zhoršení zdravotního stavu žalobce a že by případné zdravotní potíže žalobce byly přičitatelné k tíži žalované, a rovněž proti závěrům, že též došlo k zásahům do dobré pověsti a jména žalobce, a vytkla nalézacímu soudu, že nijak nekonkretizuje, o jaké konkrétní zásahy se mělo jednat a jakými důkazy byly tyto zásahy v řízení prokázány. Trestní stíhání žalobce nebylo medializováno, v průběhu řízení před nalézacím soudem žalobce neuvedl žádné konkrétní tvrzení (a nepředložil tedy v tomto smyslu ani žádné důkazy), že by došlo k poškození dobré pověsti a jména žalobce v souvislosti s jeho trestním stíháním. V průběhu účastnického výslechu žalobce k dotazu soudu, zda zaznamenal z okolí nějaké reakce, zda o tom trestním stíhání vůbec někdo věděl, uvedl, že neví. Obdobně svědkyně při svém výslechu uvedla, že žádné reakce z okolí nezaznamenala. Stejně tak brojila proti srovnání imateriální újmy žalobce, kdy soud vycházel při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění pro srovnání z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 10 C 206/2017. V této věci však byl žalobce stíhán pro trestný čin pohlavního zneužití nezletilé, povaha trestní věci při porovnání s projednávaným případem je tedy diametrálně odlišná a nese s sebou již ze samotné povahy věci též zcela jinou míru případného odsouzení takového skutku společností a s tím související dopady do osobnostních sfér trestně stíhaných osob. Dovozovala, že soudem přiznané zadostiučinění je nepřiměřené a neodpovídající konkrétním okolnostem projednávané věci. Z hlediska povahy trestní věci se jednalo o majetkovou trestnou činnost a již po méně než roce mohlo být žalobci zřejmé, že nepodmíněný trest odnětí svobody mu uložen nebude. Délka trestního stíhání žalobce byla i nalézacím soudem shledána zcela přiměřenou a zásahy do života žalobce (konkrétně zejména zásahy do zdravotní sféry, dobré pověsti a jména žalobce) vzniklé v příčinné souvislosti s napadeným trestním stíháním nebyly žalobcem v řízení prokázány. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek v odvoláním napadených výrocích změnil tak, že zamítne žalobu v žalobním požadavku na zaplacení [částka] a přizná žalované náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobce se odvolal co do částky [částka] představující část uplatňovaného nároku na náhradu nemajetkové újmy; co do příslušenství (zákonný úrok z prodlení ve výši 10% p. a. od [datum] do zaplacení) z částky [částka] a co do příslušenství (zákonný úrok z prodlení ve výši 10% p. a. od [datum] do zaplacení) z částky [částka]. Nenapaden rozsudek zůstal v rozsahu výroku II. co do částky [částka] představující část uplatňovaného nároku na náhradu škody (obhajné); a co do příslušenství (zákonný úrok z prodlení ve výši 10% p. a. od [datum] do zaplacení) z částky [částka]. Žalobce vytkl soudu, že nevzal v potaz všechny relevantní skutečnosti při stanovení výše přiměřeného peněžitého zadostiučinění. Odkázal na svá žalobní tvrzení o poškození, které mu přineslo trestní stíhání, a to ve sféře osobního života i ve sféře jeho podnikání. Soudu vytkl, že tyto důsledky nevzal v potaz a rovněž nereflektoval zcela zjevnou nepřiměřenost zákroku policie, kdy se na místo podnikání žalobce dostavilo 5 až 6 členné policejní komando s žádostí o okamžité zpřístupnění provozovny za účelem prohlídky podnikatelských prostor. Odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek v rozsahu výroku II. co do částky [částka] a dále co do příslušenství představující zákonný úrok z prodlení ve výši 10% p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% p. a. z částky [částka] [anonymizováno], Kč od [datum] do zaplacení zrušil a se závazným právním názorem věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí. Zároveň se vyjádřil k odvolání žalované a její odvolací argumentaci zcela odmítl. Ztotožnil se se závěrem nalézacího soudu v závěru, že jeho nárok promlčen není. Setrval na svém tvrzení, že veškeré právní porady, které žádá nahradit, byly poskytnuty v rámci dotčeného trestního řízení, a rovněž se vymezil proti argumentaci, že některé z účtovaných porad nebyly účelné. Argumentoval, že všechny porady byly účelné, a rozebral, z jakého důvodu se každá ze čtyř namítaných porad uskutečnila.

5. Z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích přezkoumal odvolací soud rozsudek nalézacího soudu a přezkoumal zároveň i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, odvolání žalované je důvodné toliko částečně.

6. Předně se odvolací soud ztotožnil s námitkou žalované, že z provedených důkazů dosud nevyplývá, že porady, jejichž úhradu jako materiální újmu žalobce žádal, byly poskytnuty jeho advokáty v rámci dotčeného trestního řízení. Proto za použití ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzval žalobce k předložení dalších důkazů, způsobilých prokázat jeho tvrzení. Žalobce předložil soudu potvrzení Mgr. [jméno] [příjmení], ze kterého vzal odvolací soud za prokázáno, že v rámci obhajoby v namítaném řízení proběhly v jeho kanceláři následné právní porady - [datum] v trvání 2 hodiny, [datum] v trvání 2 hodiny, [datum] v trvání 2 hodiny, [datum] v trvání 2 hodiny, [datum] v trvání 2 hodiny, [datum] v trvání 3 hodiny, [datum] v trvání 3 hodiny a [datum] v trvání 1,5 hodiny. Dále pak žalobce soudu předložil potvrzení JUDr. [jméno] [příjmení], ze kterého odvolací soud zjistil, že v rámci namítaného trestního řízení se v jeho kanceláři konala porada se zde žalobcem dne [datum] v době od 9:00 do 10:30 hodin.

7. Dále pak odvolací soud dospěl k závěru, že ani věc, se kterou nalézací soud porovnával věc zde souzenou, ani věci, které ke srovnání nabízel žalobce, nejsou pro odlišnosti jak v důvodu trestního stíhání, tak v ostatních odlišnostech, vhodné k porovnání s věcí zde souzenou. Jelikož mu jsou z úřední činnosti známy kauzy v podobných případech, provedl důkaz k porovnání věcí souzenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 129/2017, v níž probíhalo trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 tr. z. Řízení trvalo 2 roky, poškozenému hrozila sazba až 10 let, poškozený v souvislosti s trestním stíháním přišel o některé zakázky, projevily se u něho psychické problémy, došlo k rozvratu jeho osobního života a poškozený ztratil některé přátele. Finanční odškodnění imateriální újmy činilo [částka]. V další věci souzené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 617/2014 probíhalo trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 tr. z., řízení trvalo 2 roky a 7 měsíců, poškozené hrozila sazba 2 až 8 let. V průběhu trestního stíhání se u poškozené projevily psychické problémy, někteří přátelé a kolegové na ni pohlíželi„ jako na podvodnici“ a v důsledku toho pak poškozená ukončila živnost prodeje na trzích. Finanční odškodnění činilo [částka]. Ve věci souzené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 172/2016 probíhalo trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 tr. z. Řízení trvalo 1 rok a 7 měsíců, poškozenému hrozila sazba 5 až 10 let. U poškozeného se projevily psychické problémy, bál se plánovat budoucnost, obával se o ztrátu zaměstnání, nemohl se účastnit výběrových řízení. Finanční odškodnění činilo [částka].

8. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

9. Předně se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem nalézacího soudu o tom, že nárok žalobce promlčen není. Bylo spolehlivě skutkově zjištěno, že nárok na odškodnění uplatnil jménem žalobce u žalované jeho advokát, aniž by předložil řádné zmocnění od žalobce k tomuto úkonu. Nicméně bylo na žalované, aby okamžitě vyzvala dotyčného advokáta k předložení řádné plné moci opravňující jej k takovému úkonu a v případě, že by tato doložena nebyla, odmítnout uplatněný nárok jako uplatněný neoprávněnou osobou. Žalovaná však vyzvala advokáta žalobce k doložení řádné plné moci až dopisem datovaným [datum], tedy až po uplynutí 6 měsíční doby stanovené žalované k posouzení uplatněného nároku (uplatněn dne [datum]) a až po zahájení tohoto řízení ([datum]). Advokát následně své pochybení napravil a řádnou plnou moc předložil. Za tohoto stavu nutno pohlížet na uplatnění nároku jako na řádné, uskutečněné v zákonem stanovené lhůtě, a z uvedeného vyplývá jediný závěr, že nárok promlčen není. K tomu odvolací soud pouze poznamenává, že nalézací soud se dopustil pochybení při skutkovém zjištění, pokud konstatoval, že žaloba v této věci byla podána dne [datum] (bod 18. rozsudku). Pokud by tomu tak byla, byl by nárok skutečně promlčen. Avšak žaloba byla podána, jak shora uvedeno (a vyplývá i z identifikátoru elektronického podání žurnalizovaného na č. l. 129 spisu), dne [datum].

10. Ohledně nároku na náhradu imateriální újmy nalézací soud dospěl ke správnému závěru, že v tomto případě trestní stíhání způsobilo žalobci zásah do jeho osobnostních práv. Existence nezákonného rozhodnutí je zřejmá, tudíž žalovaná odpovídá za škodu, která žalobci z něho vznikla. Tímto nezákonným rozhodnutím je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce. Za vzniklou škodu, resp. nemajetkovou újmu, tak žalovaná odpovídá podle § 7 a násl. OdpŠk. Nalézací soud pak správně zjistil skutkový stav ohledně dopadů trestního stíhání na žalobce. Pokud žalobce poukazoval na dle jeho názoru nepřiměřený zásah policie při domovní prohlídce, nutno konstatovat, že tento zásah vnímá negativně toliko žalobce sám, když ani netvrdí, že by byl při této příležitosti jakkoli fyzicky napaden, pouze namítá nadměrný počet členů„ komada“, které žádalo o zpřístupnění prostor. Rozhodně tato skutečnost není důvodem pro jakékoli navýšení imateriální újmy, která žalobci v souvislosti s namítaným trestním řízením vznikla.

11. Odvolací soud, jak konstatováno shora, porovnal zde souzenou věc s věcmi skutkově podobnými a po provedení této komparace dospěl k závěru, že odškodnění imateriální újmy v částce [částka], jak ji přiznal nalézací soud, je nepřiměřeně vysoké. Se žalovanou a její odvolací argumentací se odvolací soud ztotožňuje v závěru, že nebyly prokázány závažné dopady trestní stíhání na zdraví žalobce, když bylo spolehlivě zjištěno, že žalobce prodělal onemocnění boreliózou s určitými následky, a i z lékařské zprávy se podává, že největším stresovým faktorem pro žalobce byl jeho obchodní soudní spor. I další lékařské zprávy hovoří o protrahovaném stresu, bez bližšího uvedení jeho příčiny. Odvolacímu soudu se jako zcela přiměřené jeví odškodnění imateriální újmy ve výši [částka], které je shodné jako ve věci shora zmíněné sp. zn. 31 C 617/2014, kde byla poškozená obžalována ze stejného trestného činu, se stejnou sazbou, trestní stíhání trvalo ještě o několik měsíců déle, nicméně ve zde souzené věci přihlédl odvolací soud ke skutečnosti, že žalobce byl po dvakráte nepravomocně odsouzen, což nepochybně jeho psychickou újmu navýšilo. Z uvedeného důvodu ve vyhovující části změnil rozsudek nalézacího soudu za použití ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a ponížil přiznanou částku odškodnění imateriální újmy o [částka].

12. Ohledně náhrady materiální újmy pak v průběhu odvolacího řízení žalobce po poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázal příčinnou souvislost mezi jemu poskytnutými právními poradami a namítaným trestním řízením, tedy že všechny porady, za něž žádá náhradu, byly poskytnuty v rámci tohoto trestního řízení. Tím byla vyvrácena původně důvodná námitka žalované, že tato příčinná souvislost prokázána nebyla. Odvolací soud se pak zabýval další námitkou žalované, a to, že některé z těchto (byť uskutečněných) porad nelze hodnotit jako účelné. Odvolací soud se ztotožňuje s námitkou žalované, že jako účelnou nelze hodnotit poradu konanou dne [datum], když žalobce požaduje náhradu i za poradu konanou pouhé dva dny před tím, tedy [datum] Odvolací soud se neztotožňuje s argumentací žalobce o tom, že porada potřebná byla, neboť porada dne [datum] byla pouze seznamovací a teprve poté advokát nastudoval spis a další porada se již konala se znalostí věci. Takový postup účelný není, když advokát může poskytnout kvalifikovanou poradu pouze se znalostí věci a pokud žalobci byla přiznána náhrada za poradu [datum], nemůže mu být přiznána náhrada za poradu konanou jen o dva dny později z důvodu, že teprve před ní si advokát nastudoval spis. Naproti tomu odvolací soud hodnotí jako důvodnou poradu konanou dne [datum], která předcházela jednak vyjádření datovanému o den později a jednak hlavnímu líčení [datum], když je pochopitelné, že advokát musí s klientem probrat strategii obhajoby a argumentaci, která v rámci obhajoby u soudu zazní. Jako neúčelné pak hodnotí odvolací soud ve shodě se žalovanou podání z [datum] a [datum], neboť obě obsahovala pouhé doplnění důkazních návrhů, když není rozhodné, zda k doplnění těchto důkazů vyzval advokáta soud nebo si advokát (dokonce) vyžádal sám lhůtu k dalšímu označení důkazů a tvrzení a v souvislosti s tím žádá nahradit další úkon. Shrnuto, odvolací soud hodnotí jako neúčelné 3 úkony, za které náhradu nepřiznává. Jedná se tedy o částku 3x 2 300 + 3x 300, součet navýšen o 21% DPH ([částka]), tedy celkovou přiznanou částku za obhajné ve výši [částka] ponížil o částku [částka] a změnil takto opět za použití ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadený rozsudek ve vyhovující části.

13. Oproti nalézacímu soudu pak přiznal ke konečné částce, která se ukládá žalované žalobci zaplatit, i příslušenství, když se zcela odchyluje od úvahy nalézacího soudu, jak je vyjádřena v bodu 28 přezkoumávaného rozsudku. Tato úvaha nalézacího soudu je vnitřně logicky rozporná. Ohledně promlčení nároku mohly nastat dvě hypotetické situace - buď by byl nárok promlčen, a pak by žalobci nenáleželo nejen příslušenství, ale ani náhrada samotná, nebo nárok promlčen není, ergo byl uplatněn včas a řádně a vzhledem k tomu, že žalovaná svoji povinnost nesplnila, stíhá ji ve smyslu ust. § 1968 o. z. i povinnost platit příslušenství (úroky z prodlení), a to ode dne [datum], kdy činil úrok z prodlení podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 10%.

14. Vzhledem k částečně změně rozsudku pak odvolací soud originárně rozhodl i o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Před soudem nalézacím byla meritem věci (pro účely nákladů řízení coby tarifní hodnota) částka [částka] (v odůvodnění odvolací soud odkazuje na správné odůvodnění nalézacího soudu pod bodem 29 rozsudku). Žalobce vzal částečně žalobu zpět ku svému procesnímu neúspěchu ohledně částky [částka] a příslušenství ze žalované částky za dobu od [datum] do [datum] a byl (počítáno ohledně merita věci) úspěšný v částce [částka] za imateriální újmu a z požadované částky náhrady škody ve výši [částka] se mu dostalo [částka]. Pro účely stanovení merita věci pro výpočet nákladů řízení tedy žalobce žádal [částka] a dostalo se mu [částka], tedy byl úspěšný v 60% uplatněného nároku. Odečtem úspěchu žalované od úspěchu žalobce tedy vyplývá, že žalobce má nárok na náhradu 20% nákladů řízení před nalézacím soudem. Žalobci za toto řízení náleží náhrada (s odkazem na správné odůvodnění nalézacího soudu pod bodem 29 rozsudku) ve výši [částka], z čehož 20% činí [částka].

15. V řízení před odvolacím soudem pak byla předmětem řízení (pro účely nákladů řízení coby tarifní hodnota) částka [částka] za imateriální újmu a částka [částka] jako náhrada škody, v součtu tedy [částka]. Z toho byl žalobce úspěšný co do částky [částka] za imateriální újmu a co do částky [částka] jako náhradu škody, v součtu tedy [částka]. Žalobce byl tedy úspěšný v 88% nároku a odečtem úspěchu žalované od úspěchu žalobce vychází, že žalobce má nárok na náhradu svých odvolacích nákladů v rozsahu 76%. Odvolací náklady na straně žalobce jsou tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po [částka] (odvolání, vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání odvolacího soudu), náhradou tří režijních paušálů po [částka], to vše navýšeno o 2 % DPH [částka], celkem tedy [částka]. Z této částky 76% činí [částka].

16. Náklady řízení žalobce přes soudy obou stupňů tedy činí [částka]. Bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2, pro odvolací řízení v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. s ohledem na administrativní postupy při čerpání prostředků ze státního rozpočtu.

Poučení