69 Co 45/2025-438

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o náhradu nemajetkové újmy ve výši 300.000 Kč, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 12. 2024, č. j. 24 C 139/2023-375,

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I., v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 50.000 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku, potvrzuje.

II. Ve zbývající části výroku I. ohledně uložené povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 30.000 Kč se rozsudek okresního soudu mění takto:Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 30.000 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 100.850 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, .

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 12.902 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 80.000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 170.000 Kč zamítl (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 100.849,74 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku do výroku I. a III. podala odvolání žalovaná s tím, že uplatňuje odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Žalovaná má za to, že odůvodnění rozsudku není přiléhavé a že přiznaná částka finančního odškodnění není adekvátní. Pokud jde o zásah do osobnostní sféry žalobce, je prokázané, že žalobce nijak v souladu s trestním stíháním neomezil své aktivity ve sféře osobní, rodinné či pracovní, nijak se neuzavřel do sebe a zůstal nadále velmi aktivní. Nadále podnikal, zúčastňoval se politického života na úrovni zastupitelstva obce , adresa, , nadále se účastnil jednání v rámci Místní akční skupiny , Anonymizováno, a v rámci svazku obcí mikroregionu , Anonymizováno, . Nikdy nebylo v příslušných orgánech projednáváno jeho trestní stíhání, nikdy nikdo veřejně v této souvislosti proti němu nevystoupil (například, že by navrhoval jeho odvolání z funkce), že by napadal jeho dobré jméno a pověst ve spojení s trestním stíháním. Pokud jde o psychické problémy žalobce, za tento zásah žalovaná již odškodnění poskytla, navíc je třeba zmínit, že žalobce předložil jen jednu lékařskou zprávu, kdy k návštěvě lékaře došlo ještě před zahájením trestního stíhání, pak již žádné lékařské zprávy prokazující psychické potíže nedoložil. Ostatně právě ve vztahu s tím, že žalobce neomezil své společenské, podnikatelské a politické aktivity, lze usuzovat, že tyto následky nadále nepřetrvávaly. Pokud jde o závěr soudu, že pověst a dobré jméno žalobce mohlo být poškozeno v rámci obecného občanského života po zásahu provedených domovních prohlídek, žalovaná uvádí, že pro přiznání odškodnění je třeba jednoznačně prokázat příčinnou souvislost mezi újmou poškozeného a trestním stíháním. Pokud jde o dočasné zhoršení vztahu s přítelkyní , jméno FO, , ani toto nepovažuje žalovaná za jednoznačně prokázané, když s ní žalobce nadále spolupracoval v ekonomické a osobní oblasti. Například tím, že na společnost , právnická osoba, kde byla jediným společníkem, převedl žalobce veškeré nemovité věci na LV , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , tj. nemovité věci, ve kterých žalobce bydlel a bydlí. , právnická osoba, tím, že dotyčná ve společnosti , právnická osoba, byla jediným společníkem a svěřenským správcem. Pokud snad mohly být některé aktivity omezeny, nelze pominout, že v době trestního stíhání žalobce proběhla rozsáhlá epidemie covid-19 a tím došlo k zásadnímu omezení společenského a pracovního života celé společnosti. Dále je třeba zmínit, že pokud žalobce nepředložil uzavřenou smlouvu se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., Anonymizováno, . a kupní smlouvu na prodej pozemku se společností , právnická osoba, , jednalo se o pouhý zamýšlený záměr, a stejně tak jako nejsou v takovém případě splněny nerealizací záměru podmínky pro vznik škody, nemůže vzniknout na straně žalobce ani nemajetková újma. Zde je možno odkázat na usnesení NS 28 Cdo 2242/2011. Rovněž je třeba zmínit, že soud vycházel ze sdělení uvedené společnosti, které bylo zasláno na základě žádosti právního zástupce žalobce, tedy z listiny, která nemá žádnou právní závaznost. V souvislosti s tím, že žalobce naposledy absolvoval , Anonymizováno, , Anonymizováno, v roce 2013, nepovažuje žalovaná za věrohodné, že by renomovaná automobilová stáj hodlala po mnoha letech žalobce angažovat na pozici závodního jezdce, a to shodou okolností zrovna v době, kdy byl trestně stíhán. Obdobná situace je v případě údajného záměru žalobce kandidovat do krajských voleb za ANO, kdy ani nikdy předtím ani potom nebyl žalobce na kandidátní listině a nebyl z takové listiny stažen z důvodu trestního stíhání. Pokud jde o podnikatelské aktivity žalobce, nebylo jednoznačně prokázáno, že by údajná újma na dobré pověsti vznikla v bezprostřední příčinné souvislosti s trestním stíháním či tomu nebylo v důsledku toho, že některé společnosti žalobce – viz například společnost , právnická osoba, měly značné dluhy a skončily v insolvenci. Případně, že došlo v důsledku epidemie covid-19 k výraznému omezení činnosti veřejné správy a tím pádem ke snížení poptávání zakázek z jejich strany. V rámci srovnávání odkázal soud na jiné rozsudky. Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 39 Co 20/2021 není vhodný pro srovnání vůbec, respektive okresní soud chybně uvádí, že bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 100.000 Kč (odškodnění v penězích v dané věci soudem poskytnuto nebylo). Ohledně rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 21 Co 378/2021 okresní soud chybně uvádí, že bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 190.875 Kč, když bylo soudem přiznáno pouze 120.000 Kč, přičemž došlo k zásadnímu zásahu do práv žalobce na jeho osobní a rodinný život (plánoval s přítelkyní dítě, které odložil po zahájení trestního stíhání z důvodu finančních i psychických, jeho zdravotní a psychický stav se zhoršil zejména v době, kdy byl vyhlášen odsuzující rozsudek, bral antidepresiva, před zahájením trestního stíhání byl aktivní, sportoval, jezdil s rodinou 2x ročně na dovolenou, věnoval se dětem, jeho trestní stíhání způsobilo odcizení v rodině, uzavření se do sebe, zhoršení komunikace s okolím). Ohledně rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově sp. zn. 108 C 125/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 71 Co 348/2022, kterým bylo poškozenému přiznáno odškodnění 80.000 Kč žalovaná uvádí, že na rozdíl od dané věci ve srovnávané bylo prokázáno, že přímým důsledkem trestního stíhání byla ztráta zaměstnání o ukončení politické kariéry. Žalovaná má za to, že srovnávací rozsudky nejsou přiléhavé, když zásah do osobních práv poškozeného byl ve srovnávaných věcech vyšší intenzity, případně stíhání probíhalo delší dobu. Soud neprovedl dostatečnou komparaci ve smyslu judikatury – NS 30 Cdo 1747/2014 – nedostatečně vysvětlil, jakým způsobem se společné a rozdílné znaky promítly do výše přiznaného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jinými zadostiučiněními přiznanými z jiného právního důvodu. Přiléhavými jsou komparativní rozsudky Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Co 373/2021, rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 35 Co 189/2022 a u Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 85 C 214/2021, z jejichž porovnání žalovaná vycházela, když přiznala na náhradě nemajetkové újmy 50.000 Kč. Nebylo prokázáno, že by došlo k výraznějšímu zásahu do osobnostní sféry žalobce než v komparativních rozsudcích. Žalovaná tak navrhuje změnu rozsudku tak, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta.

3. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že odvolací námitky jsou liché a nejsou způsobilé přivodit kasaci ani změnu napadeného rozsudku. Žalobce zdůrazňuje, že odvolací námitky nelze vystavit na vlastní skutkové verzi ani na alternativním hodnocení provedených důkazů. Důkazní hodnocení a tvorba skutkových závěrů náleží do výsostné kompetence nalézacího soudu, což platí o to více závisí-li rozhodnutí na soudním uvážení, jak je tomu u sporů o náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem orgánů státu. Skutkové úvahy lze zpochybnit jen tehdy, jsou-li zjevně excesivní. Připouští-li důkazní situace více skutkových variant a nalézací soud dostatečně odůvodnil, proč se přiklonil k jedné z nich, není existence jiné přípustné skutkové varianty kvalifikovaným důvodem, pro který by úvaha nalézacího soudu nemohla obstát. Nejvyšší soud již konstantně judikuje u sporů, jejichž rozhodnutí je založeno na soudním uvážení, že do něj odvolací soud může zasáhnout jen při zjevném excesu v myšlenkových pochodech nalézacího soudu či při zjevné svévoli v jeho závěrech. Nic z toho se netýká projednávané věci. Žalobce akcentuje, že je nutno stran požadavku na žalobcovo břemeno tvrzení a břemeno důkazní striktně odlišovat spory o náhradu majetkové škody od sporů o náhradu nemajetkové újmy. U sporů o náhradu majetkové škody musí žalobce prokázat konkrétní výši, o kterou se jeho majetek v důsledku trestního stíhání snížil nebo naopak, o kterou se proti standardnímu běhu věcí nezvýšil. Naopak u sporů o náhradu nemajetkové újmy žalobce musí tvrdit a prokázat pouze oblasti, do kterých bylo trestním řízením zasaženo a intenzitu zásahu, přičemž výši zadostiučinění stanoví soud svou volnou úvahou tak, aby se jevila jako spravedlivá a dostatečná k odškodnění veškerého příkoří. Pokud žalovaná tvrdí, že příčinou snížení poptávky po službách žalobce nebylo trestní stíhání, ale covidová pandemie nebo dluhy společnosti , právnická osoba, , je na žalované, aby tuto tvrzenou příčinu prokázala. Samotná teoretická možnost těchto příčin nemůže zpochybnit úvahu soudu, že újma na dobré pověsti žalobce v rámci jeho podnikání a pokles poptávky po jeho službách je v příčinné souvislosti s trestním stíháním s ohledem na časovou souvztažnost a racionální přípustnost takové úvahy. Navíc tvrzení žalované o covidové pandemii jako příčině poklesu poptávky je nedovolenou novotou, kterou žalovaná před nalézacím soudem netvrdila. Zásah do osobnostní sféry je prokazován zejména účastnickým výslechem žalobce. Ten podrobně popsal, jaké dopady v tomto směru na něj trestní stíhání mělo. Žalobce popsal, že měl úzkostné stavy a strach z výsledku trestního stíhání, a to zejména s ohledem na to, že mu státní zástupce navrhoval pětiletý trest odnětí svobody. Žalobce trpěl nespavostí a měl problémy v sexuálním životě. Po domovní prohlídce se psychicky zhroutil, musel vyhledat pomoc psychiatra a měl sebevražedné myšlenky. Bral psychofarmaka ze skupiny antidepresiv a anxiolytik. Tyto stavy u žalobce do dnešního dne ještě zcela neodezněly. V současnosti stále bere nárazově léky, dojde-li k dekompenzaci stavu, a to i v důsledku odškodňovacího řízení, kdy je nucen si celou věc znovu vybavovat a prožívat. Žalobce popsal, že došlo k narušení jeho partnerského vztahu, ať již jde o sexuální život nebo jeho celkový soulad. Ve vztahu vládla napjatá atmosféra, disharmonie spojená s nejistou budoucností žalobce s ohledem na jeho trestní stíhání a došlo i k dočasné rok trvající faktické partnerské odluce. Žalobce s partnerkou v důsledku situace tehdy rezignovali na početí potomka, které společně plánovali. Žalobce v rámci zásahu do rodinného života popsal, že se psychicky zhroutila z jeho trestního stíhání i jeho matka, došlo k narušení jeho dříve souladného vztahu se sestrou, která se cítila trestním stíháním sama profesně ohrožena, jelikož v té době zastávala významnou pozici ve společnosti Veolia, proto se rozhodla od žalobce distancovat. Vyjma výslechu žalobce jsou tyto skutečnosti prokazovány lékařskou zprávou psychiatra. Je přitom lhostejno, zda žalobce vyhledal psychiatrickou pomoc před nebo po vydání usnesení o zahájení trestního stíhání. Zjevně k psychickému kolapsu došlo v návaznosti na domovní prohlídku, která je neodkladným a neopakovatelným úkonem, kterým v daném případě bylo zahájeno přípravné řízení dle trestního řádu. Daná problematika již byla judikatorně vyřešena tak, že je nutno odškodnit i újmu, která vznikla v důsledku policejních úkonů předcházejících vydání usnesení o zahájení trestního stíhání. Navíc psychické potíže žalobce přetrvávaly po celou dobu trestního řízení, a dokonce zcela neodezněly ani do současnosti. Bagatelizovat tyto problémy s poukazem na počet lékařských zpráv je nemístné. Pokud žalovaná poukazuje na prodej nemovitosti společnosti , právnická osoba, vlastněnou partnerkou žalobce a na angažmá partnerky ve společnosti , právnická osoba, je tato argumentace bez právního významu. Žalobce netvrdí, že by trestní stíhání vedlo k definitivnímu zániku partnerského vztahu, ale popisuje dopad trestního stíhání do partnerského života v podobě disharmonie, narušení sexuálního života a nestability, s ohledem na nejasnou predikci vývoje trestního řízení, což vedlo až k dočasné, rok trvající faktické partnerské odluce. Na těchto reálných dopadech trestního řízení nic nemění prodej nemovitosti ani angažmá partnerky v citované společnosti. Je třeba odlišovat osobní partnerský vztah a vztahy obchodní. Žalobce popsal, jakým způsobem zasáhlo trestní stíhání do jeho podnikání a politického angažmá, že vešlo ve známost v malé obci , adresa, , kde působil řadu let jako místostarosta, i v širším regionu, kde měl angažmá v místní akční skupině , Anonymizováno, a mikroregionu , Anonymizováno, . Odvrátili se od něj obchodní partneři, zejména pak starostové jednotlivých obcí regionu, kterým poskytoval poradenskou činnost v rámci investičních zakázek obcí a dotačních programů. Rovněž mu klesly volební preference. Žalobce také popsal ztrátu možnosti kandidovat v krajských volbách za hnutí ANO, kterou mu nabídl tehdejší krajský politik a posléze poslanec , tituly před jménem, , jméno FO, , a která pro něj byla nebýt trestního řízení zcela reálná. Trestní řízení žalobce vešlo ve známost v celém regionu a zkomplikovalo pozici v obou regionálních uskupeních. Dodnes jej považují mnozí za zločince, kterému se jen podařilo vyklouznout. Vyjma účastnického výslechu žalobce je zásah do politické a komunitní sféry prokazován listinami o výsledku obecních voleb za jednotlivé roky a výslechem svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Žalobce podrobně popsal podnikatelské těžkosti, které mu trestní řízení, ať již jde o jeho podnikání OSVČ nebo prostřednictvím obchodních korporací. Zásadní byla nedůvěra obchodních partnerů k žalobci a jeho společnostem zapříčiněná trestním řízením a s tím spojenou nejistotou jeho budoucnosti. Z logiky věci poklesla důvěra obchodních partnerů v žalobce a jeho společnosti, ať už z důvodu, že byl orgány činnými v trestním řízení označen za podvodníka, který podvedl svého společníka , jméno FO, a jeho děti, přes obavy z majetkových sankcí, které žalobci trestním stíháním hrozily, až po reálnou hrozbu nepodmíněného trestu, který by vedl k ukončení podnikatelské činnosti žalobce. Jde-li o platební neschopnost společnosti , právnická osoba, následné insolvenční řízení, to se nijak nedotýká podnikání žalobce jako fyzické osoby nebo jeho podnikání v dalších společnostech, zejména ve společnosti , právnická osoba, , kterou ovládá prostřednictvím založeného svěřenského fondu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Společnost , právnická osoba, se zabývala stavební činností, kdežto společnost , právnická osoba, poskytovala poradenství v rámci investičních zakázek obcí a dotačních programů, přičemž zejména do této oblasti podnikání trestní stíhání žalobce masivně dosáhlo. Insolvenční návrh spojený s návrhem na reorganizaci podala sama společnost , právnická osoba, až v srpnu 2021, tedy rok a půl po domovní prohlídce a více než rok po vydání usnesení o zahájení trestního stíhání. Finanční problémy společnosti , právnická osoba, byly způsobeny zejména tím, že ji dlužníci neuhradili své závazky ve výši cca 43.000.000 Kč. Věřitelé společnosti souhlasili s reorganizačním plánem, avšak insolvenční soud chybně vyšel z pohledávky věřitele, u níž vyšlo následně najevo, že v rozhodné výši neexistuje. Společnost mohla podat proti usnesení o zamítnutí reorganizace odvolání, ale prodleva, než by rozhodl vrchní soud, by již nedovolovala reorganizační plán splnit. Navíc nelze přehlédnout, že insolvenční soud v usnesení o zamítnutí reorganizace výslovně zmiňuje jako jeden z důvodů zamítavého rozhodnutí trestní stíhání žalobce, z něhož dovozuje nepoctivý záměr. Informace o trestním stíháním byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku, součástí trestního řízení byla i prohlídka podnikatelských prostor společnosti , právnická osoba, a zajištění věcí. Trestní stíhání nepochybně zásadním způsobem negativně ovlivnilo činnost společnosti , právnická osoba, a přispělo k neschválení reorganizačního plánu a prohlášení konkurzu. Žalobce také v účastnickém výslechu též podrobně vysvětlil dopad trestního stíhání na jeho závodní kariéru v , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Smlouva byla připravena k podpisu, ale majitel stáje , Anonymizováno, nakonec na uzavření smlouvy rezignoval z důvodu obavy z možných negativních dopadů trestního stíhání žalobce a jeho možné medializace na celý tým. Žalobce tak přišel o životní šanci po dobu pěti let závodit za renomovaný závodní tým na nejprestižnějším rallye závodě na světě. Tento zásadní dopad je prokazován vyjma účastnické výpovědi žalobce přípisem majitele týmu , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., Anonymizováno, . Jedná se o stěžejní listinný důkaz, který byl předložen v originále spolu s podpisem statutárního ředitele společnosti. Žalovaná obsahovou správnost důkazů nenamítala, a i kdyby tak učinila, bylo by důkazní břemeno stran nedostatku obsahové správnosti na její straně. V řízení bylo rovněž prokázáno, že postupem státního zástupce byly zajištěny nemovitosti, které měl v úmyslu žalobce prodat. Jednalo se jednak o převod podílu k nemovitostem na sestru žalobce, který byl již předmětem vkladu do katastru a v důsledku zajištění majetku byl vklad zamítnut, ale zejména o prodej nemovitosti v k. ú. , adresa, společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., za níž stál investor , jméno FO, . Kupní smlouva byla připravená k podpisu a podepsána ze strany žalobce, v důsledku trestního stíhání však investor na poslední chvíli na koupi nemovitostí rezignoval z obavy možného postižení těchto nemovitostí orgány činnými v trestním řízení či zpochybnění převodu. Toto bylo prokázáno účastnickým výslechem žalobce, výslechem svědka , jméno FO, a návrhem kupní smlouvy. Není pravdou, že by rezignace kupujícího na uzavření smlouvy bezprostředně před podpisem nemohla způsobit nemajetkovou újmu. Žalobce tím přišel o reálnou příležitost nemovitost prodat. Nutno dodat, že k jejich prodeji nedošlo do dnešního dne a zmařená příležitost se tedy doposud neopakovala, byť žalobce o prodeji nadále intenzivně usiluje. Poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2242/2011 ze dne 8. 2. 2012 je zcela nepatřičný, na danou věc nedopadá. Odvolací argumentace žalované neobstojí ani ve vztahu k povinnosti soudu provést komparaci s obdobnými případy v jiných řízeních. Za stěžejní komparativní případ žalobce považuje rozsudek Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově sp. zn. 108 C 125/2021 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 71 Co 348/2022. Šlo o věc poškozeného stíhaného pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku a sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, veřejné soutěže a veřejné dražby dle § 256 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, kdy poškozený byl ohrožen stejnou trestní sazbou 2-8 let. Na rozdíl od komparované věci ovšem v našem případě státní zástupce žalobci v obžalobě navrhoval uložení pětiletého trestu odnětí svobody. V komparované věci byl poškozený ohrožen náhradou škody ve výši 1.500.000 Kč, kdežto v naší věci šlo o náhradu škody ve výši přes 4.950.000 Kč, pro kterýžto domnělý nárok státní zástupce zajistil nemovitosti. V komparované věci nemělo trestní stíhání žádné následky v manželském a rodinném životě, kdežto v této mělo trestní stíhání následky v partnerském vztahu, tak i ve vztahu k matce a sestře. V komparované věci poškozen nebyl podnikatel a nedošlo k žádnému zásahu do podnikatelské činnosti, v komparované věci poškozený neměl žádné zdravotní obtíže, v komparované věci nebylo nijak zasaženo do majetkové sféry poškozeného. Trestní stíhání sice v komparované věci mělo dopad na poškozeného co do výkonu funkce fotbalového rozhodčího, poškozený soudcoval jen nižší soutěže dorostu, což se s dopadem na žalobcovu kariéru závodního jezdce stáje , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, nedá vůbec srovnat. V komparované věci trestní stíhání také ovlivnilo politické angažmá poškozeného, který již nekandidoval do voleb za ČSSD, ale v naší věci byla politická angažovanost žalobce širší. V komparované věci činila celková náhrada nemajetkové újmy částku 80.000 Kč, kdyžto v naší věci celková náhrada (včetně dobrovolného plnění státu v hodnotě 50.000 Kč) činí 130.000 Kč. Rozdíl ve výši 50.000 Kč je plně odůvodněný mírou vzniklých hrozících následků a jejich intenzitou. Žalobci hrozil mnohaletý nepodmíněný trest odnětí svobody a více než trojnásobně vyšší náhrada škody. Trestní stíhání zasáhlo do širšího spektra činností žalobce. V oblastech, do nichž trestní stíhání zasahuje v této věci, tak i v komparované věci, byla intenzita zásahu v této věci podstatně vyšší než v komparovaném případě, zejména v případě zmaření kariéry závodního jezdce a prodeje nemovitostí v k. ú. , adresa, . Výraznější v této věci je i zásah do politické činnosti a do osobní sféry a dobrého jména žalobce. V komparované věci čelil poškozený trestnímu stíhání po dobu 21 měsíců, kdežto v této věci stíhání trvalo 25 měsíců a pokud započítáme i přípravné řízení a domovní prohlídky, tak dokonce 30 měsíců. S ohledem na uvedené žalobce navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání, tj. ve výrocích I. a III., jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání je důvodné zčásti.

5. Skutková zjištění, která okresní soud učinil na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá. Hodnocení důkazů okresním soudem je v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř., okresní soud vzal v úvahu všechny skutečnosti, které vyšly v řízení najevo, důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a skutkové závěry odpovídají provedenému dokazování. Žalovaná deklaruje odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., že soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, námitkám v tomto směru však přisvědčit nelze. Důvodné nejsou výhrady k hodnocení psychického stavu žalobce, který byl doložen lékařskou zprávou a výpovědí žalobce. Závěr okresního soudu není nijak diskvalifikován ani datem lékařské zprávy, kdy nelze považovat za překvapivé, že stav v průběhu trestního řízení nadále přetrvával, jak potvrdila výpověď žalobce. Zhoršení vztahu s přítelkyní , jméno FO, bylo rovněž prokázáno, sama obchodní spolupráce nevylučuje skutkový závěr o narušení partnerského vztahu. Lze pak akceptovat i závěr okresního soudu, že žalobce se měl podílet na , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a negativními vlivy (újmou) ve sféře žalobce lze považovat v souladu se závěry okresního soudu za prokázanou, naopak nebylo nijak prokázáno, že by podstatnou příčinou byl právě covid-19, jak žalovaná namítá. Naopak okresní soud neshledal příčinnou souvislost trestního stíhání s problémy společnosti , právnická osoba, Negativní vlivy trestního stíhání na pověst žalobce či jeho politické působení ve smyslu ztráty preferencí a narušení možnosti kandidovat lze mít rovněž za prokázané.

6. Za správné považuje krajský soud i právní závěry okresního soudu, který uplatněný nárok proti státu posuzoval v režimu zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce se domáhá peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přičemž se jedná o nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je zde usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť žalobce byl následně zproštěn obžaloby.

7. Při stanovení výše zadostiučinění je dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. třeba přihlédnout k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Okresní soud se řádně zabýval vzniklou újmou i okolnostmi, za nichž k této došlo. Vzal v úvahu povahu trestní věci, délku trestního stíhání, jakož i jednotlivé následky ve sféře žalobce. S okresním soudem je možno souhlasit v tom, že při stanovení nemajetkové újmy je třeba přihlédnout právě k těm okolnostem, které okresní soud rekapituluje v bodě 31 odůvodnění. Za podstatné v tomto směru lze považovat především psychické problémy vzniklé u žalobce pod tlakem trestního stíhání, narušení vztahu s partnerkou, jakož i neúčast na rallye. Za významný lze považovat i zásah do dobré pověsti žalobce, jeho politického života a podnikání, kdy nepochybně tyto oblasti života byly narušeny. Podnikání a politický život nebyly však stíháním zcela znemožněny. Narušení zapojení do politického života lze považovat spíše za méně intenzivní, o čemž svědčí to, že žalobce nadále působil v zastupitelstvu a v krajských volbách napříště nekandidoval. V případě podnikání by mělo jít primárně o vyčíslitelnou majetkovou újmu (ztráta zakázky), nemajetkovou újmu zde lze považovat spíše za sekundární, resp. v poměrech dané věci méně významnou. V případě zmaření prodejů má krajský soud za to, že by mohlo jít snad o majetkovou škodu, nemajetkovou újmu lze v tomto případě shledávat minimální.

8. Krajský soud tak dospívá k závěru, že do úvah o výši zadostiučinění se promítají svou závažností primárně vzniklé psychické problémy, přechodné narušení soužití s partnerkou a rodinou, poškození pověsti a ztráta účasti na rallye, o něco méně výrazně narušení účasti na politickém životě a při podnikání. S přihlédnutím k délce trestního stíhání a komparací s obdobnými případy dospívá krajský soud k závěru, že zadostiučinění dle § 31a odst. 1 z. č. 82/1998 Sb. je třeba stanovit částkou 100.000 Kč. S přihlédnutím k částce 50.000 Kč, která byla již vyplacena žalovanou a pro niž bylo řízení zastaveno, je tak třeba žalobci přiznat další částku 50.000 Kč.

9. Okresní soud postupoval správně, když se při stanovení výše zadostiučinění zabýval též srovnáním s případy, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). Porovnáním s obdobnými věcmi je třeba dospět k závěru, že závažnost újmy a okolností, za nichž k ní došlo, svědčí pro přiznání zadostiučinění právě ve výši 100.000 Kč. Za věc, která se v některých ohledech shoduje, lze považovat řízení vedené u OS v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 108 C 125/2021. S ohledem na okolnosti projednávané věci lze však přiznat zadostiučinění o něco vyšší než ve věci vedené u OS v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 108 C 125/2021, neb u žalobce je narušení oblastí života širší, a to s ohledem na jeho výrazné zapojení v životě politickém, podnikání i v oblasti sportovní, u žalobce trestní stíhání zasáhlo navíc do života partnerského i rodinného, zasáhlo tak do více oblastí života, trestní stíhání žalobce trvalo také déle. Přiznaný rozdíl je tak odpovídající odlišnosti obou věcí. K věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Co 378/2021 je třeba uvést, že tam byla skutečně přiznána za nemajetkovou újmu částka toliko 120.000 Kč, nikoli 190.785 Kč, jak uvedl okresní soud, odškodnění bylo poskytnuto především za psychické útrapy, vliv na zdravotní stav, negativní zásah do společenského a rodinného života, přehodnocení plánu na dalšího potomka. Trestní stíhání bylo podstatně delší (5 let a šest měsíců), hrozil vyšší trest (5 až 12 let) a ve hře byla vyšší škoda (15.000.000 Kč). S ohledem na okolnosti lze považovat trestní stíhání v komparované věci za tíživější pro poškozeného a je tak důvodné, že v projednávané věci bude odškodnění o něco nižší než tam přiznaných 120.000 Kč.

10. Nelze akceptovat argumenty žalované, pokud poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 11 Co 373/2021, kde bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 50.000 Kč. Narušení oblastí života tam nebylo nepochybně tak široké jako u žalobce, když v komparované věci byla odškodněna v podstatě toliko psychická újma, resp. určité zhoršení zdraví v důsledku trestního stíhání. Rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Co 189/2022, kde bylo přiznáno 50.000 Kč, nelze považovat vůbec za srovnatelnou věc, jednalo se tam o osobu, která byla odškodněna za psychické útrapy a za zhoršení podmínek ve výkonu trestu, kde se po určitou dobu nacházela. Stejně tak se nejedná o srovnatelnou věc v případě rozsudku Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 214/2021, kde bylo přiznáno za nemajetkovou újmu 30.000 Kč, když se jednalo o osobu, která byla odškodněna především za psychické útrapy, zapojení do politického či sportovního života nebylo dáno jako v případě žalobce. Z těchto srovnávaných věcí namítaných žalovanou je možno naopak učinit závěr, že zadostiučinění v případě žalobce musí být jednoznačně vyšší než žalovanou poskytnutých 50.000 Kč. Pokud jde o další okresním soudem zmiňovaná srovnávaná rozhodnutí, tak ta se nijak nepříčí přiznání zadostiučinění právě ve výši 100.000 Kč.

11. Krajský soud s ohledem na shora uvedené rozsudek okresního soudu potvrdil ve výroku I. v částce 50.000 Kč a ve zbývající části výroku I. do částky 30.000 Kč rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl.

12. Vzhledem ke změně rozsudku okresního soudu bylo třeba rozhodnout též nově o nákladech řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

13. O nákladech řízení před soudem prvého stupně bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť uspěl v základu a bylo mu přiznáno peněžité zadostiučinění, přičemž výše plnění závisela na úvaze soudu. Výše náhrady nákladů řízení činí 100.850 Kč, přičemž ohledně specifikace nákladů řízení lze odkázat na bod 33 napadeného rozhodnutí. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na uplatněné poměry žalované dle § 160 o. s. ř. delší než zásadně třídenní.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobce má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 2 úkony právní služby dle § 9a odst. 2 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. po 3.100 Kč (tarifní hodnotou je přiznaná částka) za vyjádření a účast u odvolacího jednání, k tomu 2x režijní paušál po 450 Kč, dále cestovní náklady vozidlem na cestě Karviná – Olomouc a zpět 250 km ve výši 2.362,90 Kč, náhrada za promeškaný čas 8 půlhodin po 150 Kč, 21 % DPH, celkem 12.902 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na uplatněné poměry žalované dle § 160 o. s. ř. delší než zásadně třídenní.