23 C 54/2019-378

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl předsedkyní senátu [titul] Gabrielou Černou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 sb., zákona o půdě, v platném znění takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do požadavku na nahrazení projevu vůle ohledně pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], dále ohledně oddělené části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], dle geometrického plánu [číslo] ohledně oddělované části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], dle geometrického plánu [číslo]

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na nahrazení projevu vůle ohledně části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], zbývající po oddělení dle geometrického plánu [číslo] ohledně pozemku [číslo] v k. ú. [obec], pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], a ohledně částí pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], zbývajících po oddělení dle geometrického plánu [číslo].

III. Žalobce je povinen uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu nemovitostí – pozemků specifikovaných ve výroku II tohoto rozhodnutí. Tvrzení a argumenty žalobce 2. Žalobce uvedl, že [název soudu] [anonymizováno] rozsudkem ze dne 1. 11. 2010, č. j. 5 C 37/2007-174, uznal restituční nárok žalobce jako oprávněné osoby ve smyslu § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 243/1992 Sb., žalobce není vlastníkem podílu na dříve odebraných nemovitostech, avšak přísluší mu náhrada za nevydané pozemky ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále též jen„ zákon o půdě“), tj. žalobci jako oprávněné osobě byl mj. přiznán nárok na bezúplatný převod náhradních pozemků podle § 11 odst. 2, § 11a odst. 1 zákona o půdě. Konkrétně došlo k nevydání pozemků o výměře 102,187 m2 za cenu dle ocenění z roku 2011 ve výši 786 326,55 Kč. Podíl žalovaného je o velikosti . Nevypořádaný nárok žalobce za nevydané pozemky tedy činí 196 581,63 Kč. Žalovaná jako dlužník sama nenabídla k uspokojení uvedené částky žádné náhradní pozemky v [katastrální uzemí] [obec], kde nárok vznikl. Naopak, značná část pozemků nebyla veřejně nabízena a byla převedena bezúplatně na města a obce, nebo byla převedena na nájemce v režimu přednostního práva podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb.

3. Žalobce se domnívá, že dlouhodobé neuspokojení jeho nároku je v rozporu s dobrými mravy, že žalovaná porušila svým postupem čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy. Žalobce je přesvědčen, že s ohledem na liknavost žalované je domáhání se restitučního nároku žalobou oprávněné, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/2005.

4. Na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] se nachází meliorační soustava podrobného odvodnění ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], která toto vlastnictví získala delimitací od původního investora, Státního statku [obec]. Společnost [právnická osoba] převede na žalobce předmětnou meliorační soustavu, a to na základě smlouvy o smlouvě budoucí. Žalobce je tedy osobou oprávněnou nejenom na základě nároku za nevydané pozemky, ale dále i s nárokem vyšší kategorie, protože jde o pozemek s meliorační podrobnou sítí. Meliorační soustava je samostatnou věcí podle § 56 odst. 4 písm. d) zákona č. 254/2001 Sb., 254/2001 Sb., vodní zákon Uvedeným ustanovením je zřízeno zákonné věcné břemeno ve prospěch vlastníka melioračních zařízení omezující vlastnické právo vlastníka pozemku.

5. K výzvě soudu žalobce uvedl ohledně své aktivity ve snaze získat od žalované náhradní pozemky, že ve veřejných nabídkách usiloval o nabytí šesti pozemků žalobce sám osobně a dále se účastnil veřejných nabídek prostřednictvím svého bratrance a zmocněnce, [titul]. [jméno] [celé jméno žalobce]. To dokládá mj. plná moc s úředně ověřenými podpisy ze dne 18. 10. 2011, kterou žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] udělil. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] má restituční nárok založený na stejných rozhodnutích, jako žalobce, byla mezi nimi dohoda, že [jméno] [celé jméno žalobce] bude vystupovat jako zmocněnec, případně se bude účastnit sám za sebe a nabyté pozemky žalobci přeprodá. Žalobce se pokoušel být aktivní i sám, ale většinu aktivit přenechal svému zmocněnci a bratranci. [jméno] [příjmení] a pravidelně zjišťoval možnost nabytí relevantních nemovitostí v dosažitelném okolí, nikoliv však pouze v katastrálním území, kde byly zabaveny nemovitosti dědečka. Pravidelnou odpovědí však bylo, že nic není. [jméno] [celé jméno žalobce] se taky pravidelně účastnil veřejných nabídek s tím, že si pozemky ponechá buď on, nebo je dále převede na bratrance. Ve veřejných nabídkách jsou však nabízeny pouze pozemky zemědělské, pro které již nemá stát jiné využití a které jsou ve velké části případů rozdrobené. Navíc pokud se o pozemky přihlásí více restituentů, probíhá dražba a restituent tak za pozemky zaplatí více. Navíc u zemědělských pozemků je nutné, aby se nacházely v rozumném okruhu (do 3 km) od osob, které je mají následně spravovat, starat se o něj, obdělávat ho.

6. K liknavosti a svévoli žalované uvádí žalobce, že žalovaná disponovala použitelnými pozemky v okolí žalobce a [jméno] [celé jméno žalobce], které navíc souvisely a přímo se dotýkaly dalšího majetku žalobce a [jméno] [celé jméno žalobce] Tyto nemovitosti však žalovaná ve veřejné nabídce vůbec nenabízela, některé však byly problematicky převedeny do vlastnictví developerů a spekulantů. Např. došlo k prodeji pozemků, na kterých jsou zbudovaná meliorační zařízení patřící společnosti [právnická osoba] (jejímž jediným společníkem je pan [jméno] [celé jméno žalobce]), [právnická osoba] + [právnická osoba] Ta na nich chtěla v minulosti vystavět fotovoltaickou elektrárnu, ale nedostala potřebná povolení, protože nedisponovala souhlasem vlastníka melioračních zařízení. Žádný z uvedených pozemků však nebyl nabízený ve veřejné nabídce. Tvrzení a argumenty žalované 7. Žalovaná uvedla, že žalobce je oprávněnou osobou, není spor ani o výši jeho restitučního nároku. Žalovaná je oprávněna k poskytování náhrad oprávněným osobám, ale pouze za podmínek a postupem upraveným v zákoně č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), nebo v zákoně č. 503/2012 Sb. Z důvodu dodržení rovnoprávného přístupu ke všem restituentům převáděla a převádí žalovaná náhradní pozemky na základě veřejné nabídky, a to zákonným postupem podle § 11a odst. 1 zákona o půdě. Žalovaná nemá podle zákona povinnost nabízet náhradní pozemky právě v těch katastrech nemovitostí, z nichž pocházejí nároky na vydání náhradních pozemků. Není to možné už proto, že v některých katastrálních území stát vhodné pozemky ani nevlastní. Nelze proto přičítat k tíži žalované, že nenabízí pozemky v k. ú. [obec] u [obec]. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením, že nenabízela dostatek náhradních pozemků vhodných pro žalobce. Žalovaná nabízela podle zákona o půdě více než 35 000 pozemků adekvátních restitučnímu nároku žalobce. Je pouze na žalobci, že si nevybral z nabízených pozemků a neposkytl tak nezbytnou součinnost k uspokojení jeho restitučního nároku. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu, např. podle rozsudku sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, lze převod náhradních pozemků na základě rozhodnutí soudu aplikovat jen ve výjimečných případech, pokud byla prokázána liknavost a svévole žalované vůči žalobci. Taktomu však v posuzovaném případě není. Žalobce se mohl účastnit veřejných nabídek od 20. 1. 2011, aktivně se účastnil nabídek jen v roce 2012 a 2013. Žalobce podal platnou žádost dne 20. 2. 2012 na účast o převod pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Žalobce však nepodepsal návrh smlouvy v zákonné lhůtě 14 dní, předmětný pozemek byl proto převeden dalšímu účastníkovi výzvy dle pořadí. Dále se žalobce účastnil nabídky dne 17. 6. 2013, nakonec žalobce smlouvu opět nepodepsal. Proto lze účast žalobce v nabídce považovat za zcela formální. Pouhé sledování nabídek není součinností, jakou vyžaduje zákon a jakou dovodila judikatura. Žalovaná odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4082/2019, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že pokud se oprávněná osoba bez legitimního důvodu neuchází o převod pozemku z veřejné nabídky, přestože tato nabídka vykazovala potřebné parametry pro uspokojení jejího nároku, ale sleduje cíl domoci se specificky vybraných pozemků, pak není důvod pro uspokojení nároku žalobce mimo veřejnou nabídku na základě rozhodnutí soudu.

8. Žalovaná dále uvedla, že ocenění vydávaného pozemku musí být provedeno podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. – cena pozemku parc. [číslo] je podle znaleckého posudku předloženého žalovanou vyšší, než uvádí žalobce, neboť podle územního plánu jde o pozemek určený k zastavění. Dále ohledně převoditelnosti pozemků upozornila na § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., podle nějž požadovaný pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] není na žalobce převoditelný, je dotčený veřejně prospěšnou stavbou. Dále žalovaná dodává, že žalobce netvrdí, v čem by se měl postup státu vůči žalobci lišit od přístupu k ostatním oprávněným osobám. Žalovaná nabízela ve veřejných nabídkách pozemky vhodné k uspokojení žalobce, a to i s ohledem na výši jeho restitučního nároku. Je na žalobci, aby prokázal svévoli a liknavost ze strany žalovaného. Jedině pak by se mohl domáhat převodu konkrétních pozemků žalobou. Sdělení, které pozemky byly žalovanou převedeny na třetí osoby, nemá na řešení otázky liknavosti žalované žádný vliv – takové pozemky jsou v naprosté většině nezařaditelné do veřejné nabídky. Na pozemky převáděné podle § 7 zákona č. 503/2012 Sb. na kraje a obce se vztahuje blokační ustanovení § 6. Pozemky převáděné podle § 10, § 10a a § 10b zákona č. 503/202 Sb. se převádějí vlastníkům staveb, kteří tyto pozemky řádně užívají, dále se jedná o pozemky v zahrádkářských koloniích apod., převodem takových pozemků jiné osobě by vznikla další křivda.

9. Dále žalovaná k jednotlivým požadovaným pozemkům uvedla, z jakých důvodů je považuje za vyloučené z převodu. Částečné zastavení řízení 10. Návrh žalobce na změnu žaloby ze dne 24. 6. 2020 posoudil soud podle jeho obsahu jako částečné zpětvzetí žaloby. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Skutková zjištění 11. Z rozsudku [název soudu] [anonymizováno] ze dne 1. 11. 2010, č. j. 5 C 37/2007-174, soud zjistil, že soud uznal restituční nárok žalobce jako oprávněné osoby, žalobci nebyly vydány neprávem odebrané pozemky (jejich části), bylo však rozhodnuto, že žalobci náleží za nevydané pozemky náhrada ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb. Rozsudek nabyl právní moci 20. 1. 2011. Uvedeným rozsudkem soud nahradil rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Kutná Hora ze dne 27. 11. 2006, [číslo jednací] / [číslo].

12. Z tabulky„ nároky vybraných oprávněných osob“ soud zjistil, že restituční nárok žalobce činí 196 581,64 Kč (mezi účastníky není o výši restitučního nároku sporu).

13. Z tabulky„ žádosti klientů do veřejných nabídek pozemků a přehled úspěšnosti podaných žádostí“ soud zjistil, že žalobce podal žádost do veřejné nabídky dne [datum] a dne [datum]. V prvním případě žádal o vydání pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], v okrese [obec]; restituční smlouva byla stornována. Ve druhém případě se ucházel o pozemky parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec] v okrese [obec]. U prvních tří pozemků žalobce od žádosti odstoupil, u dalších dvou došlo ke stornu, neboť žalobce ve lhůtě neuzavřel smlouvu.

14. Z žádosti oprávněné osoby soud zjistil, že žádost ze dne 20. 2. 2012 o pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] podepsal za žalobce na základě plné moci pan [jméno] [celé jméno žalobce].

15. Z výzev k podání nabídky nároků na převod pozemků soud zjistil, že o pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] požádalo ve veřejné nabídce více zájemců, vyhlásila se tedy výzva k podání nabídky nároků.

16. Z dopisu Pozemkového fondu soud zjistil, že panu [jméno] [celé jméno žalobce] byla zaslána k podpisu smlouva o převodu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, [titul]. [jméno] [celé jméno žalobce] byl požádán o zajištění podpisu žalobce, lhůta k podepsání smlouvy byla čtrnáct dnů. V dopise je upozornění, že jestliže smlouvy nebudou ve lhůtě vráceny, smlouva uzavřena nebude a návrh smlouvy bude zaslán další oprávněné osobě v pořadí.

17. Z tabulky„ účast klienta ve veřejných nabídkách pozemků“ soud zjistil, že od 20. 1. 2011 proběhlo 35 kol veřejných nabídek podle zákona č. 229/1991 Sb., 11 kol podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb., popř. podle § 12 zákona č. 503/2012 Sb. Pokud se týká pozemků v ceně do 196 581,64 Kč, tak od 20. 1. 2011 jich bylo ve veřejné nabídce nabízeno v celé České republice 35 382 a 43 547, na území hlavního města Prahy a Středočeského kraje 3 995 a 3 439.

18. Z tabulky„ veřejná nabídka pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb.“ soud zjistil, že v době od 20. 1. 2011 do 13. 3. 2020 byly v katastrálním území Bradlec nabízeny kromě pozemku parc. [číslo] o který se žalobce ucházel ve veřejné nabídce, pozemky parc. [číslo] (zahrada) a [číslo] (orná půda) o výměře 848 m2 a 38 m2, v katastrálním území Kosmonosy byl nabízen pozemek parc. [číslo] (ostatní plocha) o výměře 352 m2 Cena pozemků dle nabídky byla 16 673 Kč, 190 Kč a 24 640 Kč. Jde o katastrální území, ve kterých se žalobce domáhá vydání pozemků touto žalobou.

19. Z tabulky„ veřejná nabídka pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb.“ v okrese [obec] soud zjistil, že v době od 20. 1. 2011 do 13. 3. 2020 byly v Okrese [obec] nabízeny desítky až stovky pozemků v ceně do 196 581 Kč. Šlo o pozemky v různých katastrálních územích, o různých výměrách a cenách, s různým způsobem využití; nechyběly ani pozemky orné půdy v ceně přes 100 000 Kč.

20. Soud zamítl návrh na provedení důkazů, které žalovaná navrhovala k prokázání nepřevoditelnosti jednotlivých požadovaných pozemků, neboť vzhledem k právnímu posouzení věci (viz níže) nebylo třeba, aby se soud zabýval překážkami v převoditelnosti jednotlivých pozemků. Soud dále zamítl návrh na provedení dalších důkazů, které navrhoval žalobce. Zprávu Okresní prokuratury v [obec] a usnesení [název soudu] nebylo třeba provádět k důkazu, neboť mezi stranami bylo nesporné, že žalobce je oprávněná osoba, tedy že jeho předkům byl neoprávněně konfiskován majetek – podrobněji toto prokazovat nebylo třeba. V řízení bylo prokázáno, že žalobce se neúčastnil žádných dalších veřejných nabídek, kromě dvou uvedených výše (v roce 2012 a 2013); žalobce ani konkrétně netvrdil, že by se účastnil dalších veřejných nabídek tak, že by byl zastoupen svým bratrancem [jméno] [celé jméno žalobce], který by za něj nabídky do veřejných nabídek podával – žalobce pouze uváděl, že [jméno] [příjmení] pravidelně zjišťoval možnosti nabytí relevantních pozemků atd., to však pro prokázání aktivity žalobce nestačí (je třeba účast ve veřejných nabídkách, k tomu viz níže) – proto soud neprováděl ani důkazy navržené žalobcem k prokázání aktivity pana [jméno] [celé jméno žalobce] (svědeckou výpověď pana [jméno] [celé jméno žalobce], spisy k nabídkám [jméno] [celé jméno žalobce], plnou moc žalobce pro [jméno] [celé jméno žalobce], sdělení žalované k účasti [jméno] [celé jméno žalobce] a společnosti [právnická osoba]). Na právním posouzení věci nemohlo nic změnit tvrzení, že žalovaná prodala jiné pozemky třetím osobám, že se na uvedených pozemcích nacházela meliorační zařízení, a že žalovaná pochybila ve správních řízeních souvisejících s uvedenými pozemky, proto soud neprováděl ani důkazy navržené k prokázání tohoto tvrzení. Závěr o skutkovém stavu 21. Podle rozsudku [název soudu] [anonymizováno] je žalobce oprávněnou osobou ve smyslu zákona o půdě, jeho restituční nárok činí 196 581,64 Kč. Od 20. 1. 2011, kdy nabyl právní moci uvedený rozsudek, se žalobce účastnil pouze dvou veřejných nabídek ve smyslu § 11a zákona o půdě, a to v roce 2012 a v roce 2013; žalobce od žádostí ve veřejných nabídkách částečně odstoupil a ohledně zbytku pozemků nepodepsal smlouvy o převodu pozemků. Od roku 2013 se žalobce veřejných nabídek neúčastnil. Právní posouzení věci 22. Po právní stránce je věc posuzována podle § 4, § 11a zákona o půdě, a aplikován je zejména nález III. US 495/02, I. ÚS 125/10.

23. Náhradový proces je zásadně realizován cestou veřejných nabídek bez ingerence soudu. Soudní rozhodnutí v občanskoprávním řízení, které by nahradilo uplatnění práv podle § 11a zákona o půdě, je prostředkem výjimečným, jehož možnost dovodil Ústavní soud (nález ze dne 1. 9. 2010 sp. zn. I. ÚS 125/10). Předpoklady pro úspěšnost žaloby jsou zbytečné průtahy přičítané povinné osobě, její liknavý či svévolný postup vůči konkrétnímu oprávněnému. Kumulativně s uvedenými předpoklady na straně povinné osoby musí být splněna podmínka aktivního jednání oprávněné osoby k získání náhradních pozemků postupem podle § 11a zákona o půdě. Jinými slovy, musí jít o situaci, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup (opakovaná účast ve vícero veřejných nabídkách) nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1867/2015).

24. Uvedené kvalifikované skutkové musí být vždy shledány přímo v konkrétním případě dané oprávněné osoby (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4190/2015, 28 Cdo 2673/2012). Nelze tedy vycházet ze statistik a dalších přehledů o činnosti žalované. Pouze v těch individuálních případech, kde žalovaná nebo její právní předchůdkyně ve fázi vydávání náhradního pozemku jednala liknavě, účelově a proti smyslu právního předpisu tak, že se oprávněná osoba při plném využití řádných právních prostředků nedomůže svých nároků, se lze cestou autoritativního rozhodnutí soudem domoci nahrazení souhlasu žalované s dohodou o vydání konkrétních náhradních pozemků. Pokud by soud nedbal splnění uvedených podmínek pro vydání náhradních pozemků v občanskoprávním řízení, které, je-li provedeno dle judikaturních kritérií, není diskriminující vůči ostatním oprávněným osobám (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009), nepřípustně by zvýhodnil žalobce před ostatními oprávněnými osobami a dopustil by se tak jejich diskriminace.

25. Žalobce se mohl veřejných nabídek účastnit v době od 20. 1. 2011 (kdy nabyl právní moci rozsudek [název soudu] [anonymizováno] č. j. 5 C 37/2007-174. Z tabulek, předložených žalovanou, soud zjistil, že v období od 20. 1. 2011 do března 2020 bylo ve veřejných nabídkách nabízen dostatek pozemků v ceně do částky odpovídající restitučnímu nároku žalobce.

26. K tomu je třeba podotknout, že žalovaná nemá povinnost nabízet vhodné náhradní pozemky v tom katastrálním území, ve kterém byly původně pozemky odňaty, a už vůbec ne v blízkosti aktuálního bydliště oprávněné osoby, jak požaduje žalobce (taková povinnost žalované z ničeho neplyne).

27. Dále je třeba uvést, že podmínkou úspěchu občanskoprávní žaloby je aktivní účast žalobce ve veřejných nabídkách, nestačí pouhé sledování nabídek, případně sdělení, že nabídek se účastnil bratranec žalobce pan [jméno] [celé jméno žalobce] až pokud by byl úspěšný, účastnil by se i žalobce. Pokud žalobce sám se v problematice tolik neorientoval, nic nebránilo tomu, aby za žalobce podávala žádosti do veřejných nabídek jiná osoba na základě plné moci, jak tomu podle provedeného dokazování bylo v případě žádosti v roce 2012, avšak od roku 2013 již takto žalobce prokazatelně nepostupoval.

28. Proces uspokojení restitučních nároků cestou občanskoprávní žaloby na nahrazení projevu vůle má sloužit k řešení situací, kdy se oprávněná osoba nemůže domoci uspokojení restitučního nároku cestou účasti ve veřejných nabídkách. Nemá však sloužit k tomu, aby si žalobce zvolil pozemky, jejichž vydání chce dosáhnout, a aniž by se po sedm let byť jen pokusil uspokojit svůj nárok cestou veřejných nabídek, podal žalobu týkající se jím vybraných pozemků.

29. Jakkoliv lze pochopit snahu žalobce dosáhnout vydání jím požadovaných pozemků, kdyby soud této snaze vyhověl, diskriminoval by jiné oprávněné osoby, které byly nuceny uspokojit svůj nárok ve veřejných nabídkách, pokud to bylo možné.

30. Není přitom pravda, jak tvrdí žalobce, že by ve veřejných nabídkách žádné vhodné pozemky nabízeny nebyly. Za sedm let, po které se žalobce nabídek neúčastnil, byly jen v okrese [obec] nabízeny desítky pozemků, mnoho z nich byla orná půda a mnoho z nich bylo v dostatečné výměře a ceně odpovídající přibližně výši žalobcova restitučního nároku. Soud přitom připomíná, že žalobce se může účastnit nabídek po celé České republice.

31. Podáním žaloby na nahrazení projevu vůle nelze úspěšně řešit ani situaci, kdy žalobce nesouhlasí s prodejem pozemků [právnická osoba] + [právnická osoba], nebo kdy žalovaná pochybila v procesu řízení o vydání územního rozhodnutí týkajícího se pozemků, na kterých se nacházejí meliorační zařízení společnosti [právnická osoba]

32. Stejně tak nemá na rozhodnutí v této věci žádný vliv tvrzení žalobce, že na pozemku parc. [číslo] jsou meliorační zařízení ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], ani skutečnost, že žalobce požádal žalovanou o bezúplatný převod pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] podle § 10 odst. 3 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb. – o této žádosti bude teprve rozhodnuto žalovanou podle uvedeného zákona. Shrnuto závěrem 33. Dosavadní neúspěch žalobce při získání náhradního pozemku je zcela adekvátní jeho chabé účasti ve veřejných nabídkách, a to nejen počtem veřejných nabídek, do kterých se přihlásil, ale i počtem pozemků, o které v nich usiloval.

34. Právo podat žalobu o nahrazení projevu vůle s vydáním konkrétních náhradních pozemků dosud žalobci nesvědčí. Soud nepokládá účast žalobce ve veřejných nabídkách za dostatečnou, vedle toho jednání žalované v daném případě nelze hodnotit jako liknavé, svévolné a jdoucí proti smyslu zákona. Je nosným pro hodnocení důvodnosti nároku, že tu musí být neuspokojená oprávněná osoba, které se odčinění předchozích křivd v rámci restitučního řízení nedostalo pro civilní delikt žalované (liknavost a svévole) a současně sama nezanedbala své postavení a vyvinula patřičnou aktivitu v rámci veřejných nabídek. Ke dni rozhodnutí soudu takový závěr k postupu žalobce přijmout nelze. Nelze tedy žalobci přisvědčit v úsudku, že je nezbytné nahradit projev vůle žalované soudem. Rozhodnutí soudu o zamítnutí žaloby je rozhodnutím pro tentokrát. Bude-li žalobce v budoucnu při aktivní a (s ohledem na restituční nárok) smysluplné účasti ve veřejných nabídkách i nadále neúspěšný, není vyloučeno, že budou splněny předpoklady pro důvodné podání žaloby. Nyní vydané rozhodnutí pak nebude tvořit překážku věci rozhodnuté, neboť půjde o skutkově odlišnou situaci. Náhrada nákladů řízení 35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle 151 odst. 1, 3 o. s. ř. a podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž žalované, která měla ve věci plný úspěch, náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalované spočívají v paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za těchto 13 úkonů (§ 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.): třikrát účast na soudním jednání, písemná podání ze dnů 16. 12. 2019, 11. 2. 2020, 13. 3. 2020, 16. 3. 2020 a 16. 4. 2020, přičemž sazba podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. činí 300 Kč za každý z těchto úkonů. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen uhradit náklady řízení žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení