23 C 546/2024 - 32

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Coufalovou, MLB, ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] pro zaplacení 188 297 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba ze dne [datum], kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. [právnická osoba]., IČO [IČO], (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným dne [datum] (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka]. Žalovaný se zavázal, že poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku a dalších plateb bude hradit v měsíčních splátkách ve výši [částka]. Žalovaný neplnil řádně ani včas povinnosti ze smlouvy, právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy, předčasně ji ukončila ke dni [datum]. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni. Ani přes předžalobní výzvu odeslanou dne [datum] žalovaný ničeho dalšího nezaplatil. Žalovanou pohledávku žalobkyně vymáhala v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zastaveno usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Exekuční řízení bylo vedeno na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], který dle žalobkyně není - s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a Ústavního soudu – pravomocným rozhodnutím, které by založilo překážku věci pravomocně rozhodnuté, neboť pravomoc rozhodce vycházela z neplatné rozhodčí doložky.

2. Žalovaný uvedl, že žalovanou pohledávku žalobkyně vymáhá exekučně na základě usnesení o nařízení k provedení exekuce vydaného Okresním soudem v Litoměřicích dne [datum], č.j. [spisová značka]. Proti usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], kterým bylo zastaveno exekuční řízení z důvodu bezvýslednosti, žalovaný podal odvolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Žalovaný navrhl přerušení řízení vzhledem k tomu, že rozhodnutí závisí na otázce, kterou soud není oprávněn řešit v tomto řízení.

3. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Z dokumentu označeného „Žádost / Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. [hodnota] s datem [datum] soud zjistil, že jako klient je označen žalovaný, předmětem je úvěr s maximální výší [částka], RPSN s pojištěním: 19,45 % a RPSN bez pojištění: 15,05 %. Žalovaný prohlásil, že žádá o poskytnutí úvěru tak, že právní předchůdkyně žalobkyně v případě akceptace uvedené žádosti převede peněžní prostředky ve výši poskytnutého spotřebitelského úvěru. Dokument však není opatřen podpisem za právní předchůdkyni žalobkyně.

5. Z Obchodních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty společnosti [právnická osoba]. č. [hodnota] ze dne [datum] (dále jen „obchodní podmínky“) soud zjistil, že akceptací žádosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s čl. III odst. [právnická osoba] podmínek vzniká smlouva o spotřebitelském úvěru (čl. I odst. [právnická osoba] podmínek). Z čl. III odst. [právnická osoba] podmínek soud zjistil, že k akceptaci žádosti dochází převedením peněžních prostředků ze strany právní předchůdkyně žalobkyně odpovídajících maximální výši úvěru. Dále, z čl. VI odst. 7 soud zjistil, že majetkové spory budou rozhodovány v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení a.s. podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení SPRR. Z čl. I odst. 4 obchodních podmínek soud zjistil, že se prodlužuje promlčecí doba veškerých nároků právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému, a to uzavřením smluv, na dobu 10 let od okamžiku, kdy každá příslušná promlčecí doba začne poprvé běžet, s tím, že uvedené ustanovení se vztahuje i na práva vzniklá výpovědí či odstoupením od některé ze smluv.

6. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o ukončení smlouvy ke dni [datum] a vyzvala jej k úhradě dlužné částky.

7. Z rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že žaloba, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému domáhala částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy, byla rozhodci doručena dne [datum].

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy č. [hodnota] až č. [hodnota] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že na jejím základě jsou postupovány pohledávky specifikované v příloze č. [hodnota], která je nedílnou součástí uvedené smlouvy, včetně žalované pohledávky. Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení žalované pohledávky na žalobkyni.

9. Z usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] soud zjistil, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Litoměřicích dne [datum], č.j. [spisová značka] se zastavuje, neboť doba bezvýsledného vedení exekuce přesáhla šest let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce, nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a exekucí není postižena nemovitá věc, a oprávněná – žalobkyně – souhlasila se zastavením exekuce (§ 55 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů).

10. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně téhož dne odeslala žalovanému uvedenou výzvu k úhradě dluhu.

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky [částka] do [datum]. Z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že téhož dne zástupce žalobkyně zaslal žalovanému písemnost.

12. Ze sazebníku poplatků platného a účinného od [datum] soud zjistil výši poplatků stanovenou právní předchůdkyní žalobkyně.

13. Z doručenky datové zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla uvedeného dne doručena písemnost odeslána soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO]. Z doručenky datové zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že uvedeného dne žalovaný zaslal písemnost soudnímu exekutorovi [tituly před jménem] [jméno FO].

14. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne [datum] soud ověřil existenci žalobkyně.

15. Podle § 387 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění platném a účinném do [datum], (dále jen „ObchZ“) právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Podle odst. 2 promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.

16. Podle § 388 odst. 1 ObchZ promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

17. Podle § 391 odst. 1 ObchZ u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

18. Podle § 397 ObchZ nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

19. Podle § 402 ObchZ promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

20. Podle § 403 odst. 1 ObchZ promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

21. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soukromé právo spočívá zejména na zásadách, mimo jiné že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých (písm. c) a daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny (písm. d).

22. Podle § 3 odst. 3 o. z. soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.

23. Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

24. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 věty první tohoto ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu.

25. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

26. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

27. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

28. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

29. Podle § 1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob.

30. Podle § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.

31. Podle § 3 věty první o. s. ř. je občanské soudní řízení jednou ze záruk spravedlnosti a práva, slouží upevňování a rozvíjení zásad soukromého práva.

32. Podle § 5 o. s. ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.

33. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]: „…věřitelé, kteří uplatnili rozhodčí doložku před [datum] (před vydáním usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], uveřejněného pod č. [Anonymizováno] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), tak činili v období neustálené změny judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám a aplikuje se na ně ustanovení o stavení promlčecí lhůty. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm věřitelům, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. S takovýmto postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.“ (shodně též nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]; ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]).

34. Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]: „…jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem...“ 35. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané pouze tolik, že vůči žalovanému byla vedena exekuce soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka], která byla nařízena usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a to na základě rozhodčího nálezu sp. zn. [Anonymizováno], který vydal rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum]. Nemá však ani přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. za prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy, kdy žalovanou pohledávku údajně vzniklou z této smlouvy žalobkyně učinila předmětem řízení. Pokud se žalobkyně dovolávala toho, že předložila smlouvu, pak z této pouze vyplývá, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru, nikoliv však to, že tato smlouva byla vůbec uzavřena. Pouhé tvrzení, že k tomu tak došlo, není dostačující. I kdyby soud od tohoto odhlédl, z ničeho nevyplývá, jaké podmínky takového úvěru byly – výše poskytnutého úvěru, smluvní úroky, sankce atd. Skutečnost, že žalobkyně soudu doložila, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného upomínala, resp. následně měla tuto smlouvu „ukončit“ z důvodu porušení smluvních ujednání, nevyplývá, že smlouva byla uzavřena, jaké byly její podmínky a že je žalovaný následně porušil.

36. I kdyby soud odhlédl od výše uvedeného ohledně nedoložení uzavření smlouvy, pak musí poukázat na to, že pohledávky z tvrzené smlouvy jsou zjevně promlčené. Jak totiž vyplývá z předložených listin, zejména z rozhodčího nálezu rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], exekuce na majetek žalovaného byla nařízena usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Právní předchůdkyně žalobkyně doručila žalobu rozhodci až dne [datum], rozhodčí nález právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila v exekuci až poté, co došlo ke sjednocení postupu civilních soudů stran posuzování platnosti rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, což mělo vést k zastavení exekučního řízení dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu. S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu, srov. rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podání žaloby dne [datum] a uplatnění takového rozhodčího nálezu po [datum] nevedlo ke stavení promlčecí doby, konkrétně exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Pokud tedy žalobkyně v nynějším řízení uplatnila pohledávky ze smlouvy, které byly i dle samotné žalobkyně zesplatněny ke dni [datum], jsou tyto pohledávky zjevně promlčené z důvodu marného uplynutí čtyřleté promlčecí doby dle § 397 ObchZ. Uvedená promlčecí doba marně uplynula, jak pokud by soud nárok posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]: „…je-li vztah z bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění bez právního důvodu obchodním závazkovým vztahem (jako v tomto případě), pak odpověď na otázku, kdy počíná běžet promlčecí doba ve vztahu k takovému plnění, dává ustanovení § 391 obch. zák. a otázku délky promlčecí doby zodpovídá ustanovení § 397 obch. zák.“), tak i pokud by jej posuzoval z titulu smlouvy.

37. Soud si je vědom skutečnosti, že žalovaný nevznesl námitku promlčení, přesto musel přihlédnout k promlčení, jak je dále odůvodněno (srov. TICHÝ, Jan. Soudní vymáhání promlčených pohledávek ze spotřebitelských smluv. Právní rozhledy, 2024, č. [hodnota], s. 193; rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

38. Do podnikatelské činnosti žalobkyně, jak je soudu známo z úřední činnosti, náleží hromadné nabývání pohledávek vzniklých jiným osobám a jejich následné vymáhání, přičemž tak činí soustavně, na vlastní účet a odpovědnost, a za účelem dosažení zisku. V tomto konkrétním obchodním případě, který realizovala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], žalobkyně nabyla za úplatu množství pohledávek a prohlásila mimo jiné, že se důkladně seznámila se stavem postupovaných pohledávek s tím, že na práva a povinnosti smluvních stran nemůže mít vliv např. neexistence exekučních titulů, žalobkyně si je vyplývajícího rizika vědoma (čl. I odst. 6 smlouvy o postoupení pohledávek). Žalobkyně a její právní předchůdkyně výslovně sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně neodpovídá za existenci, vymahatelnost ani dobytnost postupovaných pohledávek (čl. III odst. 3 smlouvy o postoupení pohledávek).

39. Konkrétně v této věci uplatnila žalobkyně žalobou proti žalovanému dne [datum] pohledávku zesplatněnou ke dni [datum], přičemž promlčecí doba, jejíž běh započal dne [datum], uplynula dne [datum], tj. více než 11 let před podáním žaloby.

40. Pokud by žalobkyně k soudnímu uplatnění žalované pohledávky přistoupila s respektem k obecné povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře (v tuzemském právu vyjádřené kupř. v § 159 odst. 1 o. z. a § 51 odst. 1, § 52 a § 53 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů); k východiskům, na nichž stojí platná právní úprava (viz zejména § 4 odst. 1 o. z.), a dbala přitom i ostatních principů a zásad soukromého práva (zejména principu poctivosti, zákazu zneužití práva a ochrany spotřebitele, resp. zásady ochrany slabší strany), k realizaci takového záměru by nepřistoupila, a tudíž by ani nepodala žalobu v této věci.

41. Úvahy žalobkyně se odvíjely diametrálně odlišným směrem, který nelze hodnotit jako právem aprobovaný, a jemuž v podmínkách demokratického právního státu nenáleží právní ochrana.

42. Žalobkyně zřejmě vycházela z předpokladu, že dlužníci její právní předchůdkyně, tj. osoby (spotřebitelé dle § 52 odst. 3 ObčZ, § 419 o. z.), kterým právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr, ve většině nepatří mezi osoby, které budou, resp. budou vůbec schopny náležitě hájit svá práva a oprávněné zájmy, a budou v průběhu soudního řízení buď pasivní, tedy neuplatní námitku promlčení, anebo budou sice do jisté míry aktivní, avšak jejich procesní aktivita se omezí jen na přítomnost u případného soudního jednání a eventuální žádost o splátky dluhu, a tedy ani za této situace neuplatní námitku promlčení (protože nevědí, že ji mohou – a mají – uplatnit, aby žaloba byla zamítnuta). Skutečnost, že se takovým způsobem pravidelně chovají dlužníci v případě dluhů ze spotřebitelských úvěrů, zápůjček soud považuje za obecně známou, a to zvláště v širším justičním prostředí a u osob, které s pohledávkami obchodují a vymáhají je.

43. Žalobkyně zároveň spoléhá na to, že soud nesmí žalovaného poučit o hmotném právu, např. o promlčení práva, možné námitce promlčení a procesních důsledcích takové námitky (srov. § 5 a § 118a odst. 4 o. s. ř. a contrario).

44. Pokud by se žalobkyně v jakémkoliv soudním řízení, v němž vymáhá promlčené pohledávky, setkala s osobou mající kvality presumované § 4 odst. 1 o. z., nebyla by ve věci úspěšná. Kdyby tedy předpokládala totéž, co objektivní právo, zjevně promlčené pohledávky by soudně neuplatnila a pravděpodobně by je od jiných osob ani nenabyla, natož za úplatu.

45. Žalobkyně však ví, že se s takovou osobou ve většině případů nesetká, protože proti ní bude stát osoba nedbalá (a)nebo neznalá, tzn. osoba slabší, a současně ví, že soud tuto faktickou nerovnost nemůže narovnat jednoduchým poučením o hmotném právu, a tudíž ví, že kvůli těmto okolnostem bude při soudním uplatnění i zjevně promlčeného práva pravděpodobně úspěšná.

46. Sociální a právní skupinou, vůči které žalobkyně tyto své podnikatelské aktivity směřuje, jsou spotřebitelé, tj. objektivním právem zvláště chráněná skupina dlužníků (slabší strana určitého typu právních vztahů), a to – v případě spotřebitelských úvěrů – zpravidla spotřebitelé pocházející z komplikovanějších sociálních vrstev, jejichž intelektuální a volní schopnosti bývají omezovány složitou životní situací.

47. Podnikatelskou činnost od základu vybudovanou na těchto předpokladech – dle přesvědčení soudu – nelze považovat za poctivou, protože žalobkyně, jako podnikatelka a osoba znalá právní úpravy i praxe, takto zamýšlí generovat zisk a i jej generuje, přičemž spoléhá výhradně na slabost jiných, na jejich nevědomost či neznalost, na jejich pasivitu či neschopnost náležitě hájit svá práva, a současně na v tomto směru bezzubost soudu, který z formálního hlediska nedisponuje právními nástroji, jimiž by na danou situaci mohl účinně reagovat.

48. Popsaný mechanismus do jisté míry ilustruje průběh jednání před soudem v této věci, k němuž se žalovaný sice osobně nedostavil, ale pokusil se náležitě hájit svá práva, což bývá v obdobných věcech spíše výjimkou, vyjádřením ze dne [datum]. Ovšem – jelikož neodpovídá konceptu průměrně rozumného (znalého) a opatrného člověka podle § 4 odst. 1 o. z. – zřejmě se o věci neradil s nikým znalejším, nesjednal si advokátní zastoupení a sám zřejmě netušil o absolutní neplatnosti smlouvy pro obcházení zákona, neboť čl. VI odst. 7 obchodních podmínek pouze odkazuje na rozhodčí řád, důsledkem je nezpůsobilost vydaného rozhodčího nálezu jako exekučního titulu, a existenci institutu promlčení práva, jenž mu nabízel jednoduchou možnost, jak se ubránit podané žalobě, neboť právní předchůdkyně žalobkyně podala žalobu po [datum], tj. po ustálení judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám, proto s tímto nemůže být spjato stavení promlčecí doby.

49. V této věci se střetávají dvě skupiny soukromoprávních principů, z nichž jedna svědčí žalobkyni a druhá žalovanému, a soud musel zvážit, která z nich se prosadí, aby rozhodnutí věci nedůvodně nezvýhodňovalo jednoho účastníka a bylo rozumné a spravedlivé (konkrétně na straně jedné ochrana spotřebitele, princip poctivosti, a na straně druhé princip, že smlouvy mají být plněny, že bdělým náležejí práva).

50. Ochrana spotřebitele je jedním z projevů soukromoprávní zásady ochrany slabší strany (viz kupř. § 3 odst. 2 písm. c), odst. 3, § 433 odst. 2 o. z.), je jednou z vůdčích zásad uplatňujících se ve spotřebitelských vztazích a vyplývá z práva komunitárního (např. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum]) i práva vnitrostátního. Právní úprava České republiky, odvíjející se od té komunitární, se kontinuálně vyvíjí od vzniku řešeného právního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně, žalobkyní a žalovaným až do současnosti, přičemž standard ochrany spotřebitele se zvyšuje (viz např. tehdy účinný zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, dále od 1. 11. 2011 účinný zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a nyní – od 1. 12. 2016 – účinný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

51. Princip poctivosti je jedním z nejširších právních principů, který prostupuje celým právním řádem. Vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích, vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Uplatňuje se v soukromém právu hmotném (viz zejména § 6 až § 8 o. z.) i procesním (viz § 1 až 3 o. s. ř.) a byl součástí právního řádu již před účinností o. z., jakkoliv byl výslovně kodifikován až v § 6 o. z. Každý soukromoprávní vztah tudíž lze poměřovat principem poctivosti. Ten plní funkci limitující, neboť usměrňuje chování stran tak, aby odpovídalo uvedenému standardu poctivosti, což platí nejenom při uzavírání smlouvy, ale také po celou dobu trvání právního vztahu, a to jak pro plnění povinností, tak i pro výkon či uplatňování práv. Limitující funkci principu poctivosti ztělesňuje i institut zákazu zneužití práv zakotvený v § 8 o. z. Užitím tohoto institutu má být odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu anebo smlouvě, avšak jenž je vzhledem k okolnostem konkrétního případu nepřijatelný. Též zákaz zneužití práv je institut, který se uplatňuje v právu hmotném i procesním.

52. Princip poctivosti nalézá uplatnění o to naléhavěji v právních vztazích, v nichž se současně uplatňuje zásada ochrany slabší strany. Konkrétně ve spotřebitelských vztazích lze poukázat např. na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] ze kterého lze v daných souvislostech citovat následující: „Ze střetu autonomie vůle a z ideje rovnosti potom vyplývá ochrana slabší smluvní strany, a to s cílem dosažení vyvážené pozice, tj. spravedlnosti, ekvity či rovnováhy zúčastněných zájmů. Dále autoři (pozn.: Hurdík, J., Lavický, P. Systém zásad soukromého práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 197 s., ISBN 978-802-1050-631, s. 115 a s. 120n.) uvádějí, že ve vztazích, v nichž vystupují strany, jejichž výchozí pozice jsou značně nerovnovážné (například vztah podnikatele se spotřebitelem), se nelze spokojit s tím, že oběma stranám budou poskytnuty stejné právní prostředky, tedy jakási formální rovnost, neboť ve skutečnosti nerovnost výchozích prostředků způsobuje i nerovnost ve výsledku samotném. … Princip autonomie vůle a princip rovnosti jsou doplňovány a korigovány principem ekvity či spravedlnosti. …a v pojetí nového občanského zákoníku je tento pojem obsažen v imperativu „každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ (srov. § 6 nového občanského zákoníku a důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). … Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. A proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele také očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu v poctivost svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu (srov. § 265 obchodního zákoníku nebo § 6 nového občanského zákoníku).“ 53. Zásadu, že smlouvy mají být plněny, kodifikovanou v § 3 odst. 2 písm. d) o. z., objektivní právo modifikuje institutem promlčení, resp. zásadou: bdělým náležejí práva. V případě promlčeného dluhu je jen na vůli dlužníka, zda bude plnit, či namítne promlčení a plnění odepře. Neplnění promlčeného dluhu tudíž nelze považovat za rozporné se zásadou, že smlouvy mají být plněny, a nelze je považovat ani za jednání nečestné, příčící se zásadě poctivosti (snad až na zcela výjimečné případy, v nichž judikatura dovodila možný rozpor námitky promlčení s dobrými mravy – což by však nepřicházelo v úvahu v této věci, pokud by žalovaný promlčení namítl).

54. Z toho je zřejmé, že ani jedna z uvedených zásad, jež jsou jinak ve skupině svědčících v této věci spíše pro žalobkyni, jí nesvědčí silně (a)nebo výlučně. Zásada, podle níž práva náležejí bdělým, zde dopadá na oba účastníky. Primárně to ale byla žalobkyně, kdo se touto zásadou neřídil, když svá subjektivní práva, vyplývající z tvrzené smlouvy, včas efektivně nebránila a nechala je promlčet, byť si byla vědoma, že rozhodčí nález vydaný [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] není rozhodnutím zakládajícím překážku věci pravomocně rozhodnuté. A jde-li o žalovaného, mohl a měl namítnout promlčení, což neučinil zřejmě z důvodů shora vysvětlených. Nicméně dopad této zásady na žalovaného nutně koriguje zásada ochrany slabší strany (spotřebitele), jejíž slabost je dána právě významně nižší mírou právních znalostí a zkušeností. Zásada: smlouvy mají být plněny svědčí sice jen žalobkyni, ovšem – jak bylo již vysvětleno – nikoliv silně (z důvodu promlčení práva).

55. Princip poctivosti a zásada ochrany slabší strany působí výhradně ve prospěch žalovaného a – s ohledem na okolnosti této věci – se projevují výrazně silněji a ostatní relevantní obecné zásady modifikují.

56. Žalobkyně záměrně nabyla existující, leč oslabená subjektivní práva a uplatňuje je u soudu s vírou v to, že se dlužníci – spotřebitelé - pro svou slabost žalobám neubrání a dluhy – v mezidobí výrazně zvýšené narůstajícím úrokem z prodlení – na nich vymůže, byť třeba jen zčásti. Tento její postup dle názoru soudu nabývá takové intenzity nepoctivosti, že jej lze posoudit i jako zjevné zneužití práva (§ 8 o. z.).

57. Principem poctivosti je třeba poměřovat právní vztah po celou dobu jeho trvání včetně fáze uplatňování subjektivních práv z něj vzešlých. Žalobkyně žalovanou pohledávku nabyla až v roce [Anonymizováno], tj. za účinnosti o. z., proto je třeba její postup (chování, podnikatelskou aktivitu) hodnotit dle příslušných ustanovení o. z. včetně § 6 a § 8 o. z. Zásadou poctivosti v této věci soud nepoměřoval jednání o uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným a obsah této smlouvy, nýbrž chování žalobkyně.

58. Soud tudíž dospěl k závěru, že v tomto případě je třeba odepřít právní ochranu uplatněnému a již dlouhou dobu promlčenému subjektivnímu právu žalobkyně za užití § 6 odst. 1 a 2 o. z., protože nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého činu (zde konkrétně ze zjevného zneužití slabosti druhé strany), resp. též za užití § 8 o. z., neboť zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

59. V kontextu s tím je namístě poukázat i na zřejmé zneužití procesního práva žalobkyní, a to konkrétně procesní koncepce poučovací povinnosti soudu (§ 5, § 118a odst. 4 o. s. ř.), která soudu zásadně brání poučit účastníka o hmotném právu, bez ohledu na jeho hmotněprávní a sociální postavení. A právě to je jeden ze základních kamenů, na kterých žalobkyně postavila svůj podnikatelský záměr, tj. nabývání a soudní uplatňování promlčených subjektivních práv. Postup žalobkyně se tudíž protiví i imperativům vyjádřeným v § 2 a § 3 o. s. ř. K zneužití procesního práva a jeho důsledkům srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], aprobující rozhodnutí obecných soudů, která – s odkazem na zákaz zneužití práv – odepřela subjektivní procesní právo na náhradu nákladů řízení, jež byly uměle konstruovány za účelem dosažení neopodstatněného zisku. Z odůvodnění nálezu lze kupř. citovat: „Takovou situací, kdy náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem nebude možno přiznat, je krom jiného zneužití práva na zastupování advokátem. Zákaz zneužití práva je právní zásadou, jež se uplatňuje nejen v hmotném právu, ale též v právu procesním; v platném právu ji dokonce výslovně vyjadřuje § 2 o. s. ř. Ve shodě s literaturou (Lavický, P. Účelnost nákladů spojených se zastoupením advokátem. Právní fórum, 2012, č. 5, s. 191 a násl.) lze za zneužití procesního práva považovat jednání procesní strany, které je v rozporu s účelem procesní normy či procesního institutu a jímž se procesní strana snaží pro sebe dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem, anebo zmařit řádný postup řízení. Jedním z případů zneužití procesního práva je šikanózní jednání; od obyčejného zneužití práva se liší tím, že je vedeno přímým úmyslem způsobit protistraně škodu.“ 60. Poučovací povinnost soudu je institut mající dopomoci k ochraně práv a oprávněných zájmů účastníků, s důrazem na ty, kteří nejsou zastoupeni právním profesionálem. Pravidlo, dle nějž soud nepoučuje o hmotném právu, má garantovat rovnost stran. Žalobkyně, zastoupena advokátem, využívá této koncepce a slabosti advokátem nezastoupeného žalovaného, aby získala majetkový prospěch, a činí tak v rozporu se smyslem a účelem těchto procesních institutů. Žalobkyně tedy v tomto ohledu procesní právo zjevně zneužívá.

61. Má-li občanské soudní řízení zajišťovat spravedlivou ochranu soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků a vychovávat k úctě k právům jiných osob (§ 1 o. s. ř.), má-li být jednou ze záruk spravedlnosti a práva a sloužit k upevňování zásad soukromého práva (§ 3 o. s. ř.) a má-li soud dbát, aby práv nebylo zneužíváno, a zvláště pak na úkor slabší strany (§ 2 o. s. ř.), nemůže být žalobkyně se svou žalobou úspěšná. V opačném případě by byly popřeny základní principy, na kterých je civilní proces vybudován. Základní ustanovení občanského soudního řádu v tomto směru rozvíjejí principy a zásady vyjádřené mj. v § 6 a § 8 o. z. a výslovně jejich působnost rozšiřují i na oblast práva procesního.

62. Přijaté rozhodnutí nenarušuje formální rovnost účastníků. Soud svým rozhodnutím, opírajícím se o všeobecné zásady právní, které jsou důležitou součástí právního řádu, pouze nastolil stav, jenž by nastal, kdyby se žalobkyně – jak předpokládá právo (§ 4 odst. 1 o. z.) – v této věci utkala s člověkem průměrně rozumným a opatrným, který by namítl promlčení práva, a nikoliv s osobou slabší (spotřebitelem), jež tak pro svou neznalost a nezkušenost neučinila.

63. Žalovaný v budoucnu může splnit žalovanou pohledávku, avšak toliko dle svého uvážení, a nikoliv na základě autoritativního rozhodnutí soudu. Žalobou uplatněná pohledávka nadále existuje v podobě tzv. naturální obligace (viz § 2997 odst. 1 o. z.).

64. V daných souvislostech soud dále poukazuje na právní úpravu Slovenské republiky, jejíž právní kultura a historie, jakož i společenské a sociokulturní poměry byly donedávna blízké poměrům České republiky. Slovenský zákonodárce, v zájmu zachování důvěryhodnosti a smysluplnosti právní úpravy (ochrany spotřebitele), neignoroval hromadné zneužívání práva a definitivní řešení těchto situací nenechal ani jen na soudní moci. Podle § 54a slovenského občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Zb., občiansky zákonník) v aktuálně platném a účinném znění platí, že „Premlčané právo zo spotrebiteľskej zmluvy nemožno vymáhať a ani ho platne zabezpečiť; ustanovenie § 151j ods. 2 tým nie je dotknuté. Zmeniť obsah premlčaného práva zo spotrebiteľskej zmluvy, nahradiť ho novým právom alebo obnoviť jeho vymáhateľnosť možno len na základe právneho úkonu dlžníka, ktorý o premlčaní vedel.“ 65. S ohledem na vše výše uvedené ohledně neprokázání uzavření smlouvy, zjevného promlčení jakýchkoli pohledávek týkajících se této smlouvy soud žalobu ze dne [datum] zamítl.

66. Jde-li o návrh žalovaného na přerušení řízení z důvodu, že rozhodnutí závisí na otázce, kterou soud v tomto řízení není oprávněn řešit, soud návrh při jednání zamítl. Soud poukázal na shora citované závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. Není zde překážka, která brání v pokračování řízení, tj. ani překážka v podobě existence předběžné otázky (např. zda byl spáchán trestný čin nebo přestupek), kterou soud není oprávněn řešit v nynějším řízení.

67. Podle § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

68. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, ale žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly, a proto žádnému z účastníků soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení