23 C 70/2019-352

Rubrum

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 375 272 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný 1. a žalovaná 2. do tří dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku uhradili částku ve výši 375 272 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 4. 2019, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého ze žalovaných, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1. náklady řízení ve výši 162 941 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 2. náklady řízení ve výši 150 696 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované 2.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 3 753 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 5. 2019 domáhala na žalovaném 1. a žalované 2. zaplacení částky 375 272 Kč s příslušenstvím, a to konkrétně částky 80 989 Kč jako bolestného a částky 294 283 Kč jako náhrady za ztížení společenského uplatnění. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že v důsledku jejího pádu na komunikaci ve vlastnictví žalovaného 1., konkrétně na rozhraní komunikace nacházející se na pozemku par. [číslo] (ulice [ulice]) a pozemku par. [číslo] ([ulice]), oba v k. ú. [obec], zakopla o vyčnívající dlažební kostky, jež nebyly pro běžného chodce při běžné chůzi viditelné a žalobkyně tak nemohla výskyt těchto kostek nikterak předpokládat či na něj účinně reagovat a upadla. V důsledku tohoto pádu žalobkyně utrpěla zranění dislokované tříštivé zlomeniny hlavičky radia vlevo, tržné rány nosu 12 x 2 mm, odřeniny 5 x 5 cm na čele vpravo, zhmoždění ramene a paže vlevo, zhmoždění ruky, konkrétně dlaní vpravo i vlevo a odřeniny obou kolenních kloubů, která si vyžádala dlouhodobé léčení a rehabilitace. Žalobkyně měla za to, že za tímto pádem způsobené zranění odpovídá žalovaný 1., neboť vzdor svým povinnostem specifikovaným v ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, nezajistil„ řádnou a včasnou opravu komunikace ve svém vlastnictví.“ Žalobkyně však následně uvedla, že osobou pasivně legitimovanou je v projednávané věci v souladu s ustanovením § 27 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, také žalovaná 2., a to jako osoba odpovědná za správu předmětné komunikace, kde došlo k úrazu žalobkyně. Žalovaný 1. pak vystupuje jako„ zákonný ručitel“ žalované 2. Závěrem své žaloby proto žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem tak, že žalovaný 1. a žalovaná 2. jsou povinni do 3 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku žalobkyni uhradit částku ve výši 375 272 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 4. 2019, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého žalovaného. Žalobkyně rovněž navrhla, aby o náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žalovaný 1. a žalovaná 2. jsou povinni žalobkyni tyto náklady řízení nahradit, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, přičemž plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého žalovaného.

2. Žalovaný 1. ve svých vyjádřeních k žalobě opakovaně navrhoval její zamítnutí, neboť měl za to, že žalobkyně nejprve dostatečně nespecifikovala a následně ani neprokázala místo jejího úrazu. V řízení tak nebylo prokázáno, kde skutečně k avizovanému pádu žalobkyně došlo, a co bylo jeho příčinou, neboť v této souvislosti provedené důkazy, jakož i vyjádření samotné žalobkyně, jsou ve vzájemném rozporu, popř. nemají potřebnou vypovídací hodnotu. Navíc žalobkyní avizovaná existence vyvrácených dlažebních kostek, které měly být údajnou příčinou jejího pádu, nenaplňuje pojem tzv. závady ve schůdnosti komunikace ve vlastnictví žalovaného 1., s níž pouze lze spojit jeho případnou odpovědnost za újmu žalobkyně. Žalobkyní vytýkaný stav komunikace nebyl pro ni nepředvídatelný, neboť údajné místo pádu bylo v blízkosti jejího bydliště a žalobkyně stav komunikace dostatečně znala, avšak tomuto stavu své jednání nikterak nepřizpůsobila. Žalovaný 1. dále uvedl, že prostřednictvím smlouvy o dílo pověřil správou a údržbou komunikací ve svém vlastnicí žalovanou 2.

3. Žalovaná 2. ve svých vyjádřeních k žalobě shodě jako žalovaný 1. opakovaně navrhovala její zamítnutí, přičemž taktéž obdobě jako žalovaný 1. zdůraznila, že nebylo prokázáno místo, (a to včetně závady ve schůdnosti), kde mělo dojít k pádu žalobkyně. Žalovaná 2. pak měla rovněž za to, že s ohledem na žalobkyní tvrzený stav komunikace, přehlednost úseku a znalost místních poměrů, by nebyl naplněn ani předpoklad tzv. závady ve schůdnosti, z kterého by bylo možno dovozovat na případnou odpovědnou žalované 2. za újmu na zdraví způsobenou pádem žalobkyně. Žalovaná 2. měla navíc za to, že kontroly a údržbu komunikací ve vlastnictví žalovaného 1. prováděla řádně a pravidelně.

4. Dne 27. 9. 2019 na návrh žalovaného 1. vyslovila společnost [právnická osoba], (dříve [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa], svůj souhlas se vstupem do předmětného řízení jako vedlejší účastnice na straně žalovaného 1.

5. Vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. se k žalobkyní vznesenému nároku opakovaně vyjadřovala obdobně jako žalovaný 1. a žalovaná 2., včetně návrhu na jeho zamítnutí, kdy navíc rozporovala vyčíslení žalobkyní požadované náhrady újmy, a to konkrétními námitkami proti znaleckému posudku vypracovaným [titul] [příjmení].

6. Rozsudkem ze dne 1. 10. 2019, č. j. 23 C 70/2019-180, Okresní soud v Sokolově rozhodl ve výroku I. tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku ve výši 75 054,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 16. 4. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho zaniká povinnost druhého z nich. Výrokem II. byla žaloba o 300 217,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 5. do 15. 4. 2019 z částky 375 272 Kč a od 16. 4. 2019 do zaplacení z částky 300 217,60 Kč, zamítnuta. Výrokem III. pak bylo rozhodnuto, že žalovaní a vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. jsou povinni nahradit žalobkyni prostřednictvím jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 38 701,92 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho z nich zaniká povinnost druhého z nich. Konečně výrokem IV. bylo rozhodnuto, že žalovaní jsou povinni nahradit státu prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově soudní poplatek 3 753 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

7. Proti tomuto rozsudku podali všichni účastníci i vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. odvolání.

8. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 4. 2020, č. j. 13 Co 45/2020-239, rozhodl tak, že rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 1. 10. 2019, č. j. 23 C 70/2019-180, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Stěžejním důvodem pro uvedené rozhodnutí byla skutečnost, že soud prvního stupně v rozporu se zákonem provedl ústní jednání v nepřítomnosti vedlejší účastnice na straně žalovaného 1., a proto bylo nutné provést celé dokazování znovu, a to při zachování procesních práv této vedlejší účastnice.

9. Rozsudkem ze dne 9. 9. 2020, č. j. 23 C 70/2019-258, Okresní soud v Sokolově po opětovně provedeném dokazování, znovu rozhodl tak, že výrokem I. uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 75 054,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 16. 4. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho zaniká povinnost druhého z nich. Výrokem II. byla žaloba o 300 217,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 5. do 15. 4. 2019 z částky 375 272 Kč a od 16. 4. 2019 do zaplacení z částky 300 217,60 Kč, zamítnuta. Výrokem III. pak bylo rozhodnuto, že žalovaní a vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. jsou povinni nahradit žalobkyni prostřednictvím jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 38 701,92 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho z nich zaniká povinnost druhého z nich. Konečně výrokem IV. bylo rozhodnuto, že žalovaní jsou povinni nahradit státu prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově soudní poplatek 3 753 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

10. Také proti tomuto rozsudku podali všichni účastníci i vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. odvolání.

11. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 5. 2021, č. j. 13 Co 13/2021-287, rozhodl tak, že rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 9. 2020, č. j. 23 C 70/2019-258, zrušil a věc vrátil tomuto okresnímu soudu k dalšímu řízení. Jako stěžejní důvody pro toto své rozhodnutí soud druhého stupně uvedl, že v řízení nebylo stále najisto postaveno ani prokázáno místo pádu žalobkyně, přičemž důkazní břemeno ohledně prokázání tohoto místa pádu leží právě na žalobkyni. Krajský soud napadenému rozhodnutí dále vytkl, že v rozsudku nebyl popsán, hodnocen ani vyložen popis okolností, za nichž ke škodě na zdraví žalobkyně došlo, ani případná závada ve schůdnosti či možné spoluzavinění žalobkyně. Mezi dalšími nedostatky napadeného rozsudku pak byla uvedena absence příslušného poučení účastníků soudem, nedostatečné vypořádání se soudu s relevantní judikaturou či neprovedení některých účastníky navržených důkazů.

12. Ve věci se proto dne 7. 3. 2022 a 2. 5. 2022 konala před Okresním soudem v Sokolově další ústní jednání.

13. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění.

14. Z lékařské zprávy [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ [právnická osoba]“), soud zjistil, že žalobkyně byla dne 8. 5. 2016 v 15:33 hodin ambulantně ošetřena ve zdravotnickém zařízení [anonymizována tři slova], a to pro mnohočetná drobná poranění končetin, na čele a nose, přičemž provedeným vyšetřením nebylo možné jednoznačně vyloučit ani traumatické změny levé horní končetiny. Jako příčinu svého zranění žalobkyně uvedla pád na chodníku, ohledně jehož okolností si vše pamatovala.

15. Z předběžné propouštěcí zprávy [anonymizováno] krajské nemocnice a. s., [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ ze dne [anonymizováno] krajské nemocnice a. s.“), 19. 5. 2016 soud zjistil, že žalobkyně dne 17. 5. 2016 kvůli zlomenině hlavičky radia podstoupila operaci levé horní končetiny, kdy jako příčinu tohoto zranění žalobkyně uvedla pád na rovině po uklouznutí nebo zakopnutí na ulici a silnici.

16. Z lékařské zprávy [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 18. 8. 2016 soud zjistil, že se žalobkyně téhož dne podrobila kontrole levé horní končetiny po zranění, jehož příčinou měl být pád.

17. Z lékařských zpráv [anonymizováno] krajské nemocnice a. s. ze dne 23. 2. 2017 a 30. 8. 2018 soud zjistil, že se žalobkyně dne 23. 2. 2017 a 30. 8. 2018 podrobila kontrole levé horní končetiny.

18. Ze znaleckého posudku ze dne 17. 3. 2019, [číslo] vypracovaného znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, [titul] [jméno] [příjmení], (dále jen„ znalec“), soud zjistil, že na základě žalobkyní předložených lékařských zpráv a vyšetření žalobkyně provedeném znalcem dne 8. 3. 2019 znalec určil, že žalobkyně utrpěla dislokovanou tříštivou zlomeninu hlavičky radia vlevo, tržné rány nosu 12 x 2 mm, odřeniny 5 x 5 cm na čele vpravo, zhmoždění ramene a paže vlevo, zhmoždění ruky, konkrétně dlaní vpravo i vlevo a odřeniny obou kolenních kloubů, přičemž tato zranění si žalobkyně nepřivodila sebepoškozením či pod vlivem alkoholu. Důsledkem výše uvedených zranění bylo omezení funkce levého ramenního a loketního kloubu. K ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo dne 8. 5. 2017. Znalec stanovil výši bolestného za předmětný úraz žalobkyně na částku 80 989 Kč, a to na základě určení bodové výše bolesti 306ti body a hodnotě jednoho bodu 264,67 Kč. Výši ztížení společenského uplatnění pak znalec stanovil na částku 294 283 Kč.

19. Z faktury [číslo] soud zjistil, že za vypracování výše uvedeného znaleckého posudku ze dne 17. 3. 2019, [číslo] požadoval znalec úhradu částky 5 100 Kč.

20. Z listiny označené jako„ Žádost o náhradu škody“ ze dne 23. 5. 2016, soud zjistil, že žalobkyně označila jako místo a příčinu svého pádu ze dne 8. 5. 2016 komunikaci na křižovatce ulic [ulice] a [ulice] v [obec], kde měla bezprostředně poté, co po rozhlédnutí vkročila do této komunikace, zakopnout o vyvalené silniční kostky, čímž si způsobila zlomeninu loketního kloubu, jejíž léčení stále trvá. Jako svědky této události žalobkyně uvedla manžela a neznámého muže. Předmětnou listinu převzala od žalobkyně téhož dne pracovnice městského úřadu.

21. Z Oznámení pojistné události – Úraz ze dne 20. 6. 2016 adresované vedlejší účastnici na straně žalovaného 1. soud zjistil, že žalobkyně nahlásila vedlejší účastnici na straně žalovaného 1. pojistnou událost – poranění levé paže a jiné části těla způsobené úrazem, který se měl žalobkyni stát dne 8. 5. 2016 v [obec] při přecházení silnice.

22. Z informace ke škodní události vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. ze dne 26. 7. 2016 soud zjistil, že vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. obdržela oznámení pojistné události, která se měla stát dne 8. 5. 2016 v [obec] u křižovatky ulic [ulice] a [ulice], a to tak, že žalobkyně zakopla o vyčnívající silniční kostky na komunikaci ve vlastnictví žalovaného 1. a upadla. Na základě fotografií místa žalobkyní označeného jako místo jejího pádu (fotografie na č. l. 15 – 16) a vyjádření žalovaného 1. vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. vyhodnotila, že s ohledem na skutečnost, že žalobkyně přecházela komunikaci ve vlastnictví žalovaného 1. na místech mimo přechod pro chodce a míst určených pro přecházení a s ohledem na skutečnost, že žalobkyní tvrzené vyvrácené dlažební kostky nepředstavují závadu ve schůdnosti na této komunikaci, žalovaný 1. za újmu na zdraví žalobkyně neodpovídá a ani on ani vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. nejsou povinni ji nahradit. Z uvedených důvodů vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. odmítla žalobkyni jí požadované plnění poskytnout.

23. Z dopisu žalobkyně ze dne 31. 1. 2017 adresovaného vedlejší účastnici na straně žalovaného 1. soud zjistil, že žalobkyně vyjádřila s výše uvedenou argumentací vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. svůj nesouhlas. Žalobkyně měla za to, že vzdor tvrzení vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. nemohla při přecházení předmětné komunikace využít přechod pro chodce, neboť k jejímu pádu mělo dojít v místě, které je historickým centrum obce, které není frekventované a ve kterém není možné, aby vozidla jezdila vyšší rychlostí, a proto se na tomto místě žádné přechody pro chodce nenachází. Žalobkyně tak i nadále za příčinu svého pádu považovala závadu na komunikaci ve vlastnictví žalovaného 1., která nebyla žalovaným 1. ani žalovanou 2. odstraněna.

24. Z dopisu vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. ze dne 3. 2. 2017 adresovaného žalobkyni soud zjistil, že vedlejší účastnice na straně žalovaného 1., s obdobnou argumentací jako byla uvedena v informaci ke škodní události ze dne 26. 7. 2016, opakovaně odmítla poskytnout žalobkyni jí požadované plnění.

25. Z dopisu žalobkyně ze dne 12. 11. 2018 adresovaného vedlejší účastnici na straně žalovaného 1. soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyjádřila svůj nesouhlas s rozhodnutím vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. neposkytnout žalobkyni jí požadované plnění jako náhradu újmy na zdraví žalobkyně způsobené pádem žalobkyně dne 8. 5. 2016. Žalobkyně k okolnostem jejího pádu uvedla, že se před přecházením komunikace na jí označeném místě rozhlédla a ubezpečila se, že nic nejede. Následně se začalo blížit vyšší rychlostí jedoucí vozidlo, žalobkyně se proto ohlédla, aby zjistila, v jaké vzdálenosti se toto vozidlo nachází a ona mohla přechod bezpečně dokončit, když zakopla o vyčnívající dlažební kostky.

26. Z dopisu vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. ze dne 4. 12. 2018 adresovaného žalobkyni soud zjistil, že v reakci na dopis žalobkyně ze dne 12. 11. 2018 vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. opakovaně odmítla poskytnout žalobkyni jí požadovanou náhradu újmy na zdraví, a to z důvodu že žalobkyní označené místo pádu nevykazovalo havarijní stav. Navíc si žalobkyně, jako chodkyně, pro případ, že se na jí označeném místě rozhodla přecházet komunikaci, měla počínat se vší obezřetností tak, aby nevznikla škoda na zdraví a majetku.

27. Ze snímku internetové aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí soud zjistil, že jako vlastník parcely [parcelní číslo] v k. ú. [obec] je v katastru nemovitostí evidován žalovaný 1.

28. Ze snímku internetové aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí soud zjistil, že jako vlastník parcely [parcelní číslo] v k. ú. [obec] je v katastru nemovitostí evidován žalovaný 1.

29. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 23. 3. 2019 adresované žalovanému 1. a ze dne 5. 5. 2019 adresované žalované 2. a podacího lístku ze dne 6. 5. 2019 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného 1. k úhradě částky 80 989 Kč jako náhrady bolestného a částky 294 283 Kč jako náhrady za ztížení společenského uplatnění, které žalobkyně utrpěla v důsledku jejího pádu na uvolněných dlažebních kostkách na komunikaci u křižovatky ulic [ulice] a [ulice] v [obec]. Žalobkyně v této souvislosti rovněž požadovala náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 24 491 Kč. To vše v případě žalovaného 1. nejpozději do 15. 4. 2019 a v případě žalované 2. do 15. 5. 2019. K okolnostem a průběhu pádu žalobkyně bylo dále uvedeno, že se žalobkyně před přecházením předmětné komunikace z chodníku na ulici [ulice] nejprve ujistila, že po komunikaci nejede vozidlo, a poté vstoupila do vozovky. Zhruba v polovině přecházení této komunikace se náhle objevilo vozidlo jedoucí vyšší rychlostí. Žalobkyně, aby předešla případnému střetu s tímto vozidlem, proto zrychlila chůzi, přičemž vozidlo dále sledovala. Těsně před tím, než žalobkyně na protější straně komunikace vstoupila na chodník, však zakopla o vyvrácené dlažební kostky. Následkem tohoto zakopnutí byl pád a zranění žalobkyně.

30. Z dopisu zástupce žalovaného 1. ze dne 5. 4. 2019 jeho opravy ze dne 9. 4. 2019 adresovaného zástupci žalobkyně soud zjistil, že případné nároky z odpovědnosti za poškození zdraví třetích osob na komunikacích ve vlastnictví žalovaného 1. hradí vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. Zástupce žalovaného 1. nárok žalobkyně na náhradu újmy způsobené tvrzeným pádem žalobkyně odmítl.

31. Z dopisu vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. ze dne 9. 4. 2019 adresovaného zástupci žalobkyně soud zjistil, že vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. opakovaně odmítla poskytnout žalobkyni náhradu za újmu způsobenou tvrzeným pádem žalobkyně.

32. Ze smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu soud zjistil, že se žalovaný 1. a vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. prostřednictvím [právnická osoba] – [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], dne 30. 9. 2010 písemně dohodli, že vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. pro případ způsobení škody vzniklé za podmínek specifikovaných v této dohodě poskytne žalovanému 1. nebo jiné osobě sjednané plnění. Za tento závazek vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. se žalovaný 1. zavázal zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného 1. cenu 42 378 Kč, a to k 1. 11. 2010. Doba trvání této dohody byla sjednána jako roční, s možností automatického prodloužení vždy k 1. 11. příslušného roku.

33. Ze smlouvy o dílo ze dne 14. 1. 2016 soud zjistil, že žalovaný 1. a žalovaná 2. se dne 14. 1. 2016 písemně dohodli, že žalovaná 2. bude pro žalovaného 2. nejméně do konce roku 2016 zajišťovat, mimo jiné, správu a údržbu komunikací ve vlastnictví žalovaného 1., a to za cenu 1 614 938 Kč včetně DPH.

34. Ze zápisů ze stavebního a montážního deníku ze dne 2. 1. 2015 – 17. 2. 2017 a výzev zaměstnanců [stát. instituce] [číslo], [číslo], [číslo] ze dne 3. 3. 2015, [číslo] ze dne 19. 3. 2015, [číslo] ze dne 29. 4. 2015, [číslo] ze dne 19. 5. 2015, [číslo] ze dne 1. 12. 2015, [číslo] ze dne 7. 12. 2015, [číslo] ze dne 3. 2. 2016, [číslo] ze dne 5. 9. 2016, soud zjistil, že žalovaná 2. sledovala povětrnostní podmínky, prováděla údržbu a preventivní kontrolu vybraných komunikací ve vlastnictví žalované 1. v pravidelných nejméně dvoutýdenních intervalech. Žalovaná 2. rovněž prováděla opravy těchto komunikací, a to i v reakci na výzvy zaměstnanců [stát. instituce].

35. Z výzvy [stát. instituce] [číslo] ze dne 23. 5. 2016 soud zjistil, že svědkyně [příjmení] vyzvala žalovanou 2. k opravě uvolněných dlažebních kostek na komunikaci u křižovatky ulic [ulice] a [ulice].

36. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 1. 2. 2007, č. j. [spisová značka], stanoviska Policie České republiky ze dne 28. 8. 2006, [číslo jednací], protokolu o odstranění závad a nedodělků ze dne 31. 10. 2006, projektové dokumentace k akci„ Přístup k památkám historické části [územní celek]“, kopie výňatku z čsn 73 [číslo] na č. l. 166 a map a fotografií na č. l. 171 – 172 soud zjistil, že se v blízkosti místa, které žalobkyně označila jako místo jejího pádu, nachází místa se sníženým obrubníkem.

37. Z mapy na č. l. 54 a fotografií na č. l. 16 – 17 a 53 soud zjistil, že žalobkyně jako místo svého pádu označila místo na komunikaci u křížení ulice [ulice] a [ulice] v [obec], přičemž na tomto místě se dne 23. 5. 2016 nacházely vyvrácené dlažební kostky. Jako místo, kde se žalobkyně poté, co měla upadnout, potkala se svým manželem, označila žalobkyně chodník u domu na pozemku označeném na mapě č. l. 54 [číslo] na [ulice].

38. Z mapy na č. l. 55 a 56 soud zjistil, že svědkyně [příjmení] označila místo, kde viděla žalobkyni ležet na komunikaci v [obec], odlišně od místa, než jak jej ve své žalobě a na č. l. 54 označila žalobkyně.

39. Z fotografií na č. l. 316 – 317 soud zjistil, že na těchto fotografiích zachycený bílý a červený automobil, konkrétně zadní část tohoto bílého automobilu a první polovinou červeného automobilu, se nachází zhruba ve čtvrtině [ulice] v [obec], tedy na místě odlišném, než které jako místo svého pádu na č. l. 54 označila žalobkyně.

40. Z listiny na č. l. 337 – 338 soud zjistil, že zaměstnanci [stát. instituce] se o skutečnosti, že žalobkyně měla na místě křížení ulic [ulice] a [ulice] dne 8. 5. 2016 upadnout dozvěděli dne 23. 5. 2016, přičemž k žalobkyní vznesenému nároku na náhradu újmy na zdraví způsobené předmětným pádem připojili své stanovisko.

41. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 12. 1. 2019, č. j. [číslo] [spisová značka], soud zjistil, že [stát. instituce] bylo dne 12. 1. 2019 odmítnuto poskytnout žalobkyni fotodokumentaci místa u křížení ulic [ulice] a [ulice], označeného žalobkyní jako místo jejího pádu, která byla pořízena svědkyní [příjmení] dne 23. 5. 2016.

42. Z výpovědi svědkyně [příjmení] soud zjistil, že blíže neurčeného dne v měsíci květnu roku 2016 pomáhal žalobkyni, která ležela na komunikaci v přesně nespecifikovaném místě na [ulice] v [obec], zvednout se ze země neznámý muž. Poté co neznámý muž pomohl žalobkyni vstát, společně s žalobkyní tuto komunikaci přešli a došli až ke dveřím domu žalobkyně. Ve dveřích domu ani v jeho blízkosti se manžel žalobkyně nenacházel. Manžel žalobkyně ani nikdo jiný nešel žalobkyni naproti.

43. Z výpovědi svědkyně [příjmení] soud zjistil, že je zaměstnankyní [stát. instituce]. Dne 23. 5. 2016 svědkyně [příjmení] fotografovala místo, které žalobkyně za její přítomnosti a přítomnosti svědkyně [příjmení] označila jako místo, kde měla žalobkyně dne 8. 5. 2016 upadnout. Svědkyní [příjmení] pořízené fotografie tohoto místa jsou fotografie na č. l. 15 – 16 spisu. Za účelem nahlášení škodní události vedlejší účastnici na straně žalovaného 1. vyhotovila svědkyně [příjmení] podle pokynů svědkyně [příjmení] tzv.„ košilku“ k hlášence škodní události na č. l. 337 – 338. Samotný pád žalobkyně svědkyně [příjmení] neviděla.

44. Z výpovědi svědkyně [příjmení] soud zjistil, že je zaměstnankyní [stát. instituce], kde pracuje jako vedoucí majetkového odboru. Dne 23. 5. 2016 byla spolu se svědkyní [příjmení] přítomna na místě, které žalobkyně označila jako místo jejího pádu. Žalobkyní označené místo bylo zdokumentováno výhradě fotograficky, kdy tyto fotografie pořizovala svědkyně [příjmení]. Fotografie, které byly svědkyní [příjmení] pořízeny, jsou fotografie na č. l. 15 – 16 spisu. K probíhajícímu soudnímu řízení je na městském úřadě veden spis, přičemž stěžejní podklady z toho spisu již byly soudu poskytnuty. S ohledem na nízkou frekvenci škodních událostí, které svým charakterem odpovídají projednávané věci, nedisponují zaměstnanci [stát. instituce] standardizovanými pravidly či pokyny upravujícími postup řešení takových událostí.

45. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že dne 8. 5. 2016 byla žalobkyně ošetřena, a to zejména pro zranění její levé ruky, ve zdravotnickém zařízení v [obec]. S odstupem v řádu dnů od tohoto ošetření se žalobkyně podrobila operaci levé ruky v nemocnici v [obec]. Dne 23. 5. 2016 se žalobkyně dostavila na [stát. instituce], aby nahlásila úraz, který se jí měl stát dne 8. 5. 2016 na křižovatce ulice [ulice] a [ulice] při přecházení místní komunikace, když zakopla o vyčnívající dlažební kostky a upadla. Právě tento pád měl být příčinou zranění žalobkyně blíže specifikovaných v žalobě. Zaměstnankyně městského úřadu, svědkyně [příjmení], na základě informací poskytnutých žalobkyní sepsala listinu označenou jako Žádost o náhradu škody na č. l. 12 – 13, kterou žalobkyně následně podepsala. Konkrétní místo svého úrazu žalobkyně za přítomnosti svědkyně [příjmení] a [příjmení] na místě samém označila, přičemž toto místo bylo některým z pracovníků [stát. instituce] následně fotograficky zdokumentováno. Nikdo jiný nebyl dne 23. 5. 2016„ ohledání“ žalobkyní označeného místa přítomen. Žalobkyně sama si místo svého pádu nijak nezdokumentovala. Žádosti žalobkyně o náhradu bolestného a újmy za ztížení společenského uplatnění v souhrnné výši 375 272 Kč nebylo ze strany žalovaného 1., žalované 2. ani vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. vyhověno.

46. Z dílčích skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

47. Žalobkyně dne 8. 5. 2016 utrpěla zranění dislokované tříštivé zlomeniny hlavičky radia vlevo, tržné rány nosu 12 x 2 mm, odřeniny 5 x 5 cm na čele vpravo, zhmoždění ramene a paže vlevo, zhmoždění ruky, konkrétně dlaní vpravo i vlevo a odřeniny obou kolenních kloubů, pro které byla téhož dne ošetřena ve zdravotnickém zařízení [právnická osoba] Následně se dne 17. 5. 2016 žalobkyně v [anonymizováno] krajské nemocnici a. s. podrobila operaci levé horní končetiny. Dne 23. 5. 2016 se žalobkyně dostavila na [stát. instituce], kde nahlásila, že dne 8. 5. 2016 na komunikaci u křižovatky ulic [ulice] a [ulice] zakopla o vyčnívající dlažební kostky, upadla a způsobila si výše uvedená zranění. Žalobkyní označené místo bylo téhož dne svědkyní [příjmení] fotograficky zdokumentováno. Poblíž místa označeného žalobkyní jako místo jejího pádu se z obou stran v blízké vzdálenosti nacházela místa se sníženým obrubníkem. Žalobkyně na vedlejší účastnici na straně žalovaného 1. opakovaně požadovala náhradu jí tvrzeným pádem způsobené újmy na zdraví, přičemž poskytnutí takové náhrady bylo žalobkyni ze strany vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. opakovaně odmítnuto. Žalobkyně si nechala v souvislosti se svým výše uvedeným zraněním vypracovat znalecký posudek, kterým znalec stanovil bolestné za výše uvedený úraz žalobkyně na částku 80 989 Kč a ztížení společenského uplatnění v souvislosti s tímto úrazem na částku 294 283 Kč. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného 1. a žalovanou 2. k úhradě částky 80 989 Kč jako náhrady bolestného a částky 294 283 Kč jako náhrady za ztížení společenského uplatnění a náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 24 491 Kč, a to nejpozději do 15. 4. 2019 (resp. 15. 5. 2019). Žalovaný 1. a žalovaná 2. tento žalobkyní vznesený nárok odmítli uhradit.

48. Žalovaný 1. a vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. se prostřednictvím [právnická osoba] – [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], dne 30. 9. 2010 písemně dohodli, že vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. pro případ způsobení škody vzniklé jinému v souvislosti s v této dohodě specifikovanou činností žalovaného 1. poskytne žalovanému 1. nebo jiné osobě sjednané plnění. Za tento závazek vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. se žalovaný 1. zavázal zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného 1. ročně cenu 42 378 Kč, a to k 1. 11. 2010. Doba trvání této dohody byla sjednána jako roční, s automatickým prodloužením vždy k 1. 11. příslušného roku, pro případ, že vedlejší účastnicí na straně žalovaného 1. nebo žalovaným 1. nebude nejméně 6 týdnů před uplynutím doby 1. 11. příslušného roku sděleno, že na dalším trvání této dohody nemá zájem.

49. Žalovaný 1. a žalovaná 2. se dne 14. 1. 2016 písemně dohodli, že žalovaná 2. bude pro žalovaného 2. nejméně do konce roku 2016 zajišťovat, mimo jiné, správu a údržbu komunikací ve vlastnictví žalovaného 1. za cenu 1 614 938 Kč včetně DPH, přičemž preventivní kontrolu vybraných komunikací ve vlastnictví žalované 1. žalovaná 2. prováděla v pravidelných nejméně dvou týdenních intervalech. Žalovaná 2. rovněž prováděla opravy těchto komunikací, a to i v reakci na výzvy žalovaného 1.

50. Z provedených důkazů však soud neučinil dílčí skutková zjištění, na základě kterých, by bylo možno učinit skutkový závěr, že k pádu žalobkyně dne 8. 5. 2016 skutečně došlo na vyvýšených dlažebních kostkách na komunikaci u křižovatky ulic [ulice] a [ulice] v [obec] tak, jak toto místo žalobkyně označuje na č. l. 54.

51. Podle ustanovení § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

52. Podle ustanovení § 2895 o. z. je škůdce povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.

53. Podle ustanovení § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

54. Podle ustanovení § 2913 odst. 1 o. z. platí, že poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

55. Podle ustanovení § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními v první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

56. Podle ustanovení § 2957 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

57. Podle § 2958 o. z. stanoví, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanovení se podle zásad slušnosti.

58. Podle § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace, d) účelová komunikace.

59. Podle § 6 odst. 1 a 2 zákona o pozemních komunikacích, místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce. Komunikace se rozdělují podle dopravního významu, určení a stavebně technického vybavení do těchto tříd: a) místní komunikace I. třídy, b) místní komunikace II. třídy, kterou je dopravně významná sběrná komunikace s omezením přímého připojení sousedních nemovitostí, c) místní komunikace III. třídy, kterou je obslužná komunikace, d) místní komunikace IV. třídy, kterou je komunikace nepřístupná provozu silničních motorových vozidel nebo na které je umožněn smíšený provoz.

60. Podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku.

61. Podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o pozemních komunikacích, součástmi dálnice, silnice a místní komunikace jsou mostní objekty (nadjezdy), po nichž je komunikace vedena, včetně chodníků, revizních zařízení, ochranných štítů a sítí na nich, strojní vybavení sklopných mostů, ledolamy, propustky, lávky pro chodce nebo cyklisty.

62. Podle § 12 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích, pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou součástmi místních komunikací též přilehlé chodníky, chodníky pod podloubími, veřejná parkoviště a obratiště, podchody a zařízení pro zajištění a zabezpečení přechodů pro chodce.

63. Podle ustanovení § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

64. Podle ustanovení § 26 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích Je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. [příjmení] pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody.

65. Podle ustanovení § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích se závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

66. Z výše uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že zákon o pozemních komunikacích zakládá přísnou, tzv. objektivní odpovědnost vlastníka, popř. správce, komunikace za újmy, jejichž příčinou byly závady ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je spojena pouze s existencí závady ve schůdnosti, tedy s takovým nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro uživatele nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy. Tím není vyloučena případná obecná odpovědnost vlastníka, popř. správce, komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle obecného předpisu, jímž je občanský zákoník. Zákon o pozemních komunikacích totiž upravuje jen objektivní odpovědnost správce komunikace za škody, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti či ve schůdnosti, nikoliv obecnou odpovědnost každého za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením konkrétní právní povinnosti. Obecnou odpovědnost založenou na principu presumovaného zavinění upravuje občanský zákoník, přičemž předpoklady objektivní odpovědnosti (za výsledek) a předpoklady odpovědnosti obecné (za zaviněné porušení právní povinnosti) nejsou totožné a totožné nejsou ani podmínky, za nichž se lze odpovědnosti zprostit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 684/2012, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3597/2013, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 580/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1481/2017).

67. Popsané pojetí tak vychází z možné kombinace obou typů odpovědnosti a umožňuje postihovat jak případy újem způsobených nepředvídatelnými závadami ve schůdnosti (založením objektivní odpovědnosti vlastníka komunikace s možností liberace ve smyslu § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích), tak situace, v nichž chodec utrpí újmu ze změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, která pro něj byla předvídatelná (možným vznikem povinnosti vlastníka komunikace k náhradě újmy ze zaviněného porušení zákonné povinnosti ve smyslu § 2910 o. z.).

68. V případě že se jedná o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, s čímž v obecné rovině počítá i § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, popř. odst. 6 téhož ustanovení zákona o pozemních komunikacích, která stíhá vlastníka, popř. správce, v případě, že nastane zákonem zvlášť kvalifikovaná okolnost, jíž je újma způsobená závadou ve schůdnosti, nemusí být v soudním sporu prokázáno protiprávní počínání vlastníka, popř. správce, této komunikace, nýbrž pouze to, že předmětná újma vznikla v příčinné souvislosti se zákonem označenou příčinou. Naproti tomu v případě vzniku obecné„ subjektivní“ povinnosti k náhradě majetkové a nemajetkové újmy pak bude vždy odviset od konkrétního protiprávního, případně též zaviněného jednání vlastníka, popř. správce, kdy v soudním sporu musí být prokázáno nejen, že předmětná újma vznikla v příčinné souvislosti se zákonem označenou příčinou, ale též protiprávní či zaviněné počínání vlastníka, popř. správce, této komunikace.

69. Společným jmenovatelem shora uvedených typů odpovědnosti za žalobkyni způsobenou újmu je podmínka kumulativního splnění předpokladů, kterými jsou existence škodní události (tedy porušení zákonné či smluvní povinnosti ve smyslu ustanovení § 2910 o. z. a ustanovení § 2913 o. z. či existence zvlášť kvalifikované okolnosti v případě aplikace ustanovení § 2895 o. z.), vznik újmy (škoda, nemajetková újma) a vztah příčinné souvislosti mezi škodní událostí a vznikem újmy. V intencích projednávané věci se tak pro aplikaci některé z uvedených možností právního posouzení jako stěžejní jeví skutkové zjištění existence škodné události, žalobkyni vzniklé újmy a zjištění, že tyto jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001), přičemž příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána. V uvedeném směru jde tedy o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit.

70. K uvedenému je třeba rovněž připomenout rovněž obecné pravidlo rozdělení důkazního břemene v civilním sporném řízení, podle něhož "procesní strana nese důkazní břemeno ohledně skutečností, jež odpovídají skutkovým znakům právní normy, která je procesní straně příznivá, resp. právní normy, na jejímž základě uplatňuje procesní strana své právo." (srov. MACUR, Josef. Dělení důkazního břemena v civilním soudním sporu. Brno: Masarykova univerzita, 1996, s. 144). Takovému nastavení odpovídá i rozdělení důkazního břemene v případě prokazování předpokladů odpovědnosti za újmu, kdy obecně platí, že poškozený je povinen tvrdit protiprávní jednání škůdce (či existenci zákonem předpokládané skutečnosti), vznik škody a existenci příčinné souvislosti mezi těmito skutečnostmi a svá tvrzení prokázat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2007, sp. zn. 25 Cdo 3144/2005).

71. Z obecného konstatování uvedeného shora tedy vyplývá, že možné rozhodnutí o odpovědnosti žalovaného 1. a žalované 2. za žalobkyni vzniklou újmu je v konkrétním případě, mimo jiné, podmíněno skutkovým zjištěním soudu, na jakém místě (včetně zjištění stavu tohoto místa) a jakým způsobem došlo ke vzniku újmy žalobkyně tak, aby bylo možno posoudit, zda tyto konkrétní soudem zjištěné skutečnosti odpovídají pojmu závady ve schůdnosti a jsou s touto závadou (a újmou žalobkyně) v příčinné souvislosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1495/2003, nebo rozsudek ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1257/2005), příp. zda by tyto soudem zjištěné skutečnosti mohly být v příčinné souvislosti jak s újmou žalobkyně, tak s porušením konkrétní zákonné či smluvní povinnosti žalovaného 1. či žalované 2. (či dokonce samotné žalobkyně), popř. jiné zákonem předpokládané kvalifikované okolnosti.

72. Jak bylo řečeno, z provedených důkazů však soud neučinil dílčí skutková zjištění, na základě kterých, by bylo možno dospět ke skutkovému závěru, že k pádu žalobkyně došlo dne 8. 5. 2016 na vyvýšených dlažebních kostkách na komunikaci u křižovatky ulic [ulice] a [ulice] v [obec].

73. Na nutnost prokázání místa pádu žalobkyně, jakož i na důkazní břemeno, které v tomto směru žalobkyni tíží, přitom ve svém usnesení ze dne 31. 5. 2021, č. j. 13 Co 13/2021-287, upozornil již odvolací soud.

74. Výpověď žalobkyně v části vztahující se k prokázání místa jejího pádu soud nepovažoval za věrohodnou, a to zejména pro její rozpor s obsahem dalších soudem provedených důkazů, konkrétně pro rozpor s obsahem výslechu svědkyně [příjmení], [příjmení] a [příjmení], s obsahem listiny označené jako„ Žádost žalobkyně o náhradu škody“ ze dne 23. 5. 2016, s obsahem dopisu žalobkyně ze dne 31. 1. 2017 adresovaného vedlejší účastnici na straně žalovaného 1., dopisu žalobkyně ze dne 12. 11. 2018 adresovaném vedlejší účastnici na straně žalovaného 1., s obsahem předžalobní upomínky zástupce žalobkyně adresované žalovanému 1. ze dne 23. 3. 2019 a žalované 2. ze dne 5. 5. 2019.

75. Zatímco ve své žádosti o náhradu škody ze dne 23. 5. 2016 popsala žalobkyně místo a průběh okolností provázejících její pád tak, že se před přecházením křižovatky ulice [ulice] a [ulice] rozhlédla a bezprostředně po tomto rozhlédnutí zakopla o vyvalené silniční kostky, v dopisu adresovaném vedlejší účastnici na straně žalovaného 1. ze dne 12. 11. 2018 žalobkyně k místu a okolnostem jejího pádu uvedla, že se na místě křížení ulic [ulice] a [ulice] rozhlédla, vkročila do vozovky, následně se však vyšší rychlostí po předmětné komunikaci začalo blížit vozidlo, po kterém se žalobkyně ohlédla a následně zakopla o vyčnívající dlažební kostky. Naproti tomu v předžalobních upomínkách adresovaných žalovanému 1. a žalované 2., byly okolnosti pádu žalobkyně popsány tak, že se žalobkyně před přecházením nejprve ujistila, že po předmětné komunikaci nejede žádné vozidlo, vstoupila do vozovky, když zhruba v polovině přecházení vozovky se náhle objevil vyšší rychlostí jedoucí automobil. K zakopnutí žalobkyně o vyvrácené dlažební kostky a jejímu pádu však došlo až těsně před tím, než žalobkyně na protější straně komunikace vstoupila na chodník. V doplnění žaloby ze dne 12. 11. 2021 žalobkyně uvedla, že jedoucí automobil zaregistrovala až těsně před dokončením jejího přecházení komunikace na křižovatce ulic [ulice] a [ulice], ale o vyvrácené a mírně vyčnívající dlažební kostky zakopla již zhruba dva metry před chodníkem. ke kterému směřovala, a poté celým tělem upadla na komunikaci a chodník. Konečně při svém výslechu žalobkyně k místu a okolnostem jejího pádu uvedla, že zhruba v polovině přecházení komunikace u křižovatky ulice [ulice] a [ulice] nejprve zaslechla blížící se automobil, zrychlila svoji chůzi, avšak poté co tento automobil zahlédla a opět zrychlila chůzi, zakopla o vyčnívající dlažební kostky, padala dva až tři metry a dopadla na chodník.

76. Odlišný popis místa pádu žalobkyně pak vyplynul rovněž z dalších soudem provedených důkazů, a sice z lékařské zprávy ze zdravotnického zařízení [právnická osoba], ze dne 8. 5. 2016, kde byla žalobkyně ošetřena bezprostředně poté, co mělo dojít k jejímu pádu a ve které je uvedeno, že žalobkyně upadla na chodníku. Naproti tomu v předběžné propouštěcí zprávě [anonymizováno] krajské nemocnice a. s. ze dne 19. 5. 2016 je jako místo pádu žalobkyně uvedena ulice a silnice.

77. Z v předchozích odstavcích uvedených popisů místa a okolností pádu žalobkyně jsou tak zřejmé rozpory v tom, jak byly žalobkyní v průběhu času místo a okolnosti jejího pádu prezentovány, ale také s obsahem samotné výpovědi žalobkyně, přičemž k dotazu soudu žalobkyně tyto rozpory věrohodně vysvětlit nedokázala.

78. Je sice pravdou, že popis místa a okolností provázejících pád žalobkyně tak, jak jsou zachyceny v žádosti o náhradu škody ze dne 23. 5. 2016, označila žalobkyně za nepravdivý, přičemž toto své tvrzení žalobkyně dále odůvodnila tím, že předmětná žádost nebyla sepsána samotnou žalobkyní, ale svědkyní [příjmení], která do uvedené žádosti zřejmě zaznamenala nepravdivé skutečnosti. Soud však tomuto tvrzení žalobkyně neuvěřil. Žalobkyně při svém výslechu sama potvrdila, že svědkyně [příjmení] předmětný zápis činila spolu s žalobkyní, a to na základě informací, které jí žalobkyně poskytla. K dotazu soudu, proč žalobkyně připojila k žádosti o náhradu škody svůj podpis, když údajně tato žádost obsahovala nepravdivé informace, žalobkyně uvedla, že si obsah žádosti zřejmě nepřečetla. Jak již bylo uvedeno výše, soud v tomto směru považuje výpověď žalobkyně za tendenční, vedenou snahou vysvětlit rozpor v průběhu času měnícího se popisu místa a okolností pádu žalobkyně. Žalobkyně při svém výslechu uvedla, že po operaci levé horní končetiny, tedy ještě před tím, než nahlásila její úraz [stát. instituce], žádala ošetřujícího lékaře, aby do lékařské zprávy zapsal detailní okolnosti jejího pádu, a to včetně informace o blížícím se automobilu, avšak ošetřující lékař tomuto požadavku žalobkyně odmítl vyhovět s argumentem„ že nemá čas“. Lze tedy jen těžko uvěřit, že při pro žalobkyni tak významném úkonu, jakým byla žádost o náhradu jí způsobené újmy, ve které lze co nejpřesnější popis místa a okolností jejího pádu považovat za stěžejní, se žalobkyně spokojila s popisem, který sama označila za„ blbost“ a listinu obsahující takové informace podepsala. To vše přesto, že na přesném popisu okolností jejího pádu dbala natolik, že ještě před nahlášením úrazu městskému úřadu požadovala po ošetřujícím lékaři, aby tyto detailní okolnosti zapsal přímo do lékařské zprávy. K uvedenému je třeba rovněž doplnit, že informaci o projíždějícím automobilu žalobkyně neuvedla ani v jejím dopise adresovaném vedlejší účastnici na straně žalovaného 1. ze dne 31. 1. 2017, ve kterém vyjadřovala svůj nesouhlas s negativním stanoviskem vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. k náhradě újmy, kterou měla žalobkyně v důsledku jí tvrzeného pádu utrpět. Namísto toho žalobkyně sama v tomto dopise uvedla, že k jejímu pádu došlo v historickém centru obce, a to na místě, které nebylo frekventované, a ve kterém nebylo možné, aby automobily projížděly vyšší rychlostí. Ani v tomto případě se žalobkyně o rychle projíždějícím vozidle, které se objevilo až poté, co se žalobkyně nacházela zhruba v polovině předmětné komunikace, nezmínila.

79. Navíc rozpor v popisu místa a okolností pádu žalobkyně vyplývá i z obsahu dalších soudem provedených důkazů, a to z předžalobních výzev žalobkyně adresovaných žalovanému 1. a žalované 2., ve kterých je uvedeno, že žalobkyně upadla na dlažebních kostkách až těsně před samotným dokončením přecházení komunikace u křižovatky ulic [ulice] a [ulice]. Naproti tomu v doplnění žaloby ze dne 12. 11. 2021 bylo uvedeno, že žalobkyně zaregistrovala jedoucí automobil až těsně před dokončením přechodu komunikace na křižovatce ulic [ulice] a [ulice], ale o vyvrácené a mírně vyčnívající dlažební kostky měla zakopnout již zhruba dva metry před chodníkem, ke kterému směřovala, poté celým tělem upadnout na komunikaci a chodník. Při svém výslechu však žalobkyně k místu a okolnostem jejího pádu uvedla, že zhruba v polovině přecházení komunikace u křižovatky ulice [ulice] a [ulice] nejprve zaslechla blížící se automobil, zrychlila svoji chůzi, avšak poté co tento automobil zahlédla a opět zrychlila chůzi, zakopla o vyčnívající dlažební kostky, padala dva až tři metry a dopadla na chodník.

80. Obsah výslechu žalobkyně je však třeba ve vztahu k místu jejího pádu považovat rozporný rovněž s obsahem výpovědi svědkyně [příjmení]. Svědkyně [příjmení] nejen že samotný pád žalobkyně neviděla, ale při svém výslechu opakovaně uvedla, že viděla žalobkyni ležet, resp. zvedat se, přímo na komunikaci. Naproti tomu žalobkyně při svém výslechu uvedla, že poté co na komunikaci zakopla, letěla několik metrů a dopadla na chodník. Je sice pravdou, že sama svědkyně si některými tvrzeními ve své výpovědi, zejména s ohledem na značný časový odstup, nebyla jistá, nicméně ohledně skutečnosti, že žalobkyně ležela přímo na komunikaci, svědkyně [příjmení] nevyjádřila pochybnost. K uvedené skutečnosti se svědkyně [příjmení] vyjadřovala opakovaně totožně a svoji jistotu zdůvodnila tím, že právě v souvislosti s polohou žalobkyně přímo na komunikaci měla svědkyně za to, že příčinou předpokládaného pádu žalobkyně mohla být srážka s automobilem. S ohledem na skutečnost, že v řízení nebyl zjištěn žádný vztah svědkyně [příjmení] k žalovanému 1. a žalované 2., popř. k vedlejší účastnici na straně žalovaného 1., který by mohl ovlivnit její výpověď, jakož i s ohledem na skutečnost, že samotný tvrzený pád žalobkyně svědkyně neviděla a neviděla tedy ani jeho příčinu, byla to v souvislosti s místem, na kterém se žalobkyně po jejím pádu nacházela, právě logická úvaha svědkyně [příjmení] o možné příčině toho, proč se žalobkyně nacházela právě na komunikaci. Naproti tomu výpověď žalobkyně o tom, že po pádu dopadla na chodník, je v tomto směru rozporná nejen s výpovědí svědkyně [příjmení], ale rovněž s , jak již bylo uvedeno, vlastním popisem žalobkyně, kdy v doplnění žaloby ze dne 12. 11. 2021 žalobkyně uvedla, že celým tělem upadla na chodník a komunikaci.

81. V této souvislosti je třeba doplnit, že ani samotné konkrétní místo, které svědkyně [příjmení] při své výpovědi označila na mapě na č. l. 55 jako místo, kde se měla žalobkyně na silnici nacházet, se neshoduje s místem, které jako místo svého zakopnutí a pádu označila sama žalobkyně. Svědkyně [příjmení] nejen, že toto místo identifikovala na opačné straně komunikace, než na které se nacházely žalobkyní označené vyčnívající dlažební kostky, ale rovněž uvedla, že se toto místo nacházelo nikoliv na samotném křížení ulic [ulice] a [ulice], ale pod tímto křížením, přímo na [ulice]. Poté co byly svědkyni [příjmení] ukázány snímky ulice [ulice] a [ulice] v [obec] na serveru Mapy.cz pomocí funkce„ Panorama“ umožňující vnímat okolí nikoliv z ptačí perspektivy na dvojrozměrné mapě, ale z panoramatického pohledu složeného z reálných fotografií daného místa pořízeného zhruba ve výšce běžného pozorovatele, svědkyně [příjmení] označila místo, kde viděla žalobkyni ležet na komunikaci, ve směru od ulice [ulice] zhruba ve čtvrtině [ulice], konkrétně mezi zadní částí bílého automobilu a přední polovinou červeného automobilu (viz z této aplikace pořízená snímek na č. l. 316 – 317). Soud však v tomto směru zohlednil tvrzení samotné svědkyně, která si označením konkrétního místa na mapě či pomocí funkce„ Panorama“ nebyla, a to zejména s ohledem na časový odstup, úplně jistá, stejně tak jako skutečnost, že v průběhu řízení sama svědkyně tento údaj měnila (byť jí označená místa nebyla totožná s místem, které jako místo svého pádu označila sama žalobkyně), a proto soud nepovažoval ani svědkyní [příjmení] označená místa za prokázaná.

82. Vyjma výše uvedeného soud ve vztahu k věrohodnosti výpovědi žalobkyně hodnotil také rozpor s obsahem výpovědi svědkyně [příjmení] ohledně přítomnosti manžela žalobkyně, jako očitého svědka pádu žalobkyně. Žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že její manžel celou událost, tedy pád žalobkyně a situaci kdy jí neznámý muž pomáhal zvednout se ze země, sledoval ze dveří jejich domu. Následně se měl sám vydat žalobkyni naproti, přičemž zhruba v polovině cesty mezi místem, které žalobkyně označila jako místo jejího pádu a domem, kde žalobkyně s manželem na [ulice] bydleli, mělo dojít k jejich setkání. Svědkyně [příjmení] však uvedla, že ve dveřích domu ani nikde v jeho okolí manžela žalobkyně neviděla, a to přesto, že sledovala žalobkyni a neznámého muže až ke dveřím domu žalobkyně. Také v tomto ohledu považoval soud výpověď svědkyně [příjmení] za pravdivou, a to nejen s ohledem na shora uvedené důvody, ale rovněž s ohledem na skutečnost, že svědkyně [příjmení] manžela žalobkyně znala a nelze tedy předpokládat, že by nedokázala manžela žalobkyně identifikovat, tím spíše když samotnou žalobkyni, kterou nejen podle svých slov, ale také podle tvrzení žalobkyně, znala méně než manžela žalobkyně, identifikovala zcela bezpečně.

83. Konkrétní místo pádu žalobkyně nemá soud za prokázané ani z výpovědí svědkyň [příjmení] a [příjmení], neboť tyto samotný pád žalobkyně neviděly. O tom, že se žalobkyni na jí označeném místě měl stát úraz, se dozvěděly až zprostředkovaně, a to dne 23. 5. 2016 od samotné žalobkyně. Soud v tomto směru neměl důvod o pravdivosti výpovědi těchto svědkyň pochybovat, a to přesto, že jsou obě svědkyně zaměstnankyněmi žalovaného 1., když skutečnost, že tyto svědkyně při svém dalším postupu (pořízení fotografií místa označeného žalobkyní, pokyn k jeho opravě, vyjádření k nároku žalobkyně adresované vedlejší účastnici na straně žalovaného 1., tvorbě spisu) vycházely ohledně místa a příčiny pádu žalobkyně výhradě z jejího tvrzení.

84. Obdobně ani na základě fotografií na č. l. 15 – 16, nemohl soud tvrzení žalobkyně o tom, že dne 8. 5. 2016 upadla právě na těchto fotografiích zachycených vyvýšených dlažebních kostkách, považovat za prokázané. Předmětné fotografie byly pořízeny až dne 23. 5. 2016, tedy s časovým odstupem dvou týdnů ode dne, kdy měla žalobkyně upadnout, přičemž místo, které bylo na těchto fotografiích svědkyní [příjmení] zachyceno, označila pouze sama žalobkyně.

85. K uvedenému je třeba doplnit, že Nejvyšší soud ve skutkově obdobném případě ve vztahu k fotografiím pořízeným, byť jen jeden den poté, co měl žalobce na těchto fotografiím zachyceném místě zakopnout o na zemi položenou plastovou desku a upadnout, uvedl, že„ předložená fotografie, která byla pořízena až dne následujícího po dni úrazu, tudíž nemá žádnou vypovídací hodnotu ohledně stavu podlahy v době úrazu“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2387/2020).

86. Konečně pak není tvrzení žalobkyně ohledně konkrétního místa pádu prokázáno ani obsahem již avizovaných žádostí žalobkyně o náhradu škody, popř. dopisů žalobkyně adresovaných vedlejší účastnici na straně žalovaného 1., popř. předžalobních výzev žalobkyně či lékařských zpráv, které nejen že obsahují informace o pádu žalobkyně tvrzených samotnou žalobkyní či získaných zprostředkovaně od samotné žalobkyně, ale i obsah těchto žádostí, dopisů či lékařských zpráv je ohledně místa pádu a jeho okolností tak, jak je v podrobnostech rozvedeno výše, ve vzájemném rozporu.

87. S ohledem na výše uvedené tak soud v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), žalobkyni nejprve písemně usnesením ze dne 25. 10. 2021, č. j. 23 C 70/2019-295 a následně i při ústním jednání dne 7. 3. 2022 vyzval k označení všech důkazů k prokázání tvrzení žalobkyně, že k jejímu pádu došlo na vyvýšených dlažebních kostkách na komunikaci ve vlastnictví žalovaného 1., a to v místě, které je žalobkyní označeno na č. l. 54, neboť ve vztahu k dosavadnímu průběhu řízení, neměl soud tyto skutečnosti za prokázané. Žalobkyně byla rovněž poučena, že pro případ, že tak neučiní, mohlo by to mít za následek zamítnutí žaloby pro neunesení břemene důkazního.

88. Žalobkyně na toto poučení soudu reagovala návrhem na provedení důkazu výslechem svědkyně [příjmení] a [příjmení], jakož i šetřením na místě. Při ústním jednání dne 2. 5. 2022 žalobkyně své důkazní návrhy doplnila o návrh na výslech tajemníka a další zaměstnankyně [stát. instituce], paní [příjmení], jakož i o návrh na provedení důkazu spisy, resp. veškerými dokumenty, kterými městský úřad v Kynšperku nad Ohří a vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. k projednávané věci disponují.

89. Provedení těchto žalobkyní navržených důkazů, vyjma provedení důkazu výslechem svědkyně [příjmení] a [příjmení], soud zamítl. Důvodem pro toto rozhodnutí, odhlédne-li soud od skutečnosti, že část těchto důkazních návrhů učinila žalobkyně až poté, co již uplynula k tomu soudem poskytnutá lhůta, byla zejména skutečnost, že žalobkyní navrhované důkazy nejsou s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzení žalobkyně, že k jejímu úrazu došlo v důsledku zakopnutí na vyvýšených dlažebních kostkách u křížení ulic [ulice] a [ulice], neboť ve vazbě na toto tvrzení žalobkyně nedisponují předmětné důkazní návrhy vypovídací potencí.

90. Výše uvedený závěr soud odvozuje od skutkového zjištění, prokázaného nejen výslechem svědkyně [příjmení] a [příjmení], ale také výpovědí samotné žalobkyně, jakož i provedenými listinnými důkazy (listina na č. l. 337 – 338), že zaměstnanci městského úřadu se o skutečnosti, že se žalobkyni na jí označeném místě měl stát úraz, dozvěděli až dne 23. 5. 2016, a to přímo od žalobkyně. S minimálně stejným časovým odstupem se o této skutečnosti dozvěděla rovněž vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. Právě z těchto žalobkyní poskytnutých informací pak žalovaní a vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. při svém dalším postupu (fotografování místa pádu žalobkyně, následné hodnocení tohoto místa, vyřízení žádosti žalobkyně o náhradu jí způsobené újmy, tvorbě spisu, atp.) vycházeli. Přičemž o obsahu žalobkyní poskytnutých informací, tedy toho, jak sama žalobkyně označuje místo svého pádu a popisuje jeho průběh a příčinu, nemá soud pochybnosti. Nicméně k prokázání tohoto tvrzení, tedy k prokázání, že k pádu žalobkyně skutečně došlo na jí označeném místě, navrhované důkazy (a to ani návrh na provedení místního šetření s prakticky šesti letým odstupem) nemohou mít již zmiňovanou potřebnou vypovídací hodnotu. Uvedený závěr soudu podporuje rovněž již předestřený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2387/2020).

91. Totožně soud rozhodl rovněž o důkazních návrzích žalované 2. a vedlejší účastnice na straně žalovaného 1., neboť s ohledem na konstatované zásadní deficity při zjišťování skutkového stavu věci by provedení těchto důkazů bylo nadbytečné.

92. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, tak soud žalobu žalobkyně pro neunesení důkazního břemene ohledně konkrétního místa pádu žalobkyně zamítl a vzhledem k tomuto svému závěru se dalším právním posouzením zjištěného skutkového stavu již dále nezabýval.

93. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému 1., jež byl v řízení zcela úspěšný, vůči zcela neúspěšné žalobkyni, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 162 941 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 753 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 9 820 Kč za každý ze 13 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení – jeden úkon, vyjádření k žalobě ze dne 2. 12. 2021 – jeden úkon, účast na jednání dne 1. 10. 2019 (9:13 hod. – 13:00 hod., 13:31 hod. – 13:41 hod.) - 2 úkony, sepis odvolání ze dne 25. 10. 2019 – jeden úkon, účast na jednání dne 9. 9. 2020 (10:11 hod. – 13:07 hod., 13:53 hod. – 14:13 hod.) – 2 úkony, sepis odvolání ze dne 8. 10. 2020 – jeden úkon, účast při jednání dne 7. 2. 2022 (9:37 hod. – 11:38 hod.) – 2 úkony, účast při jednání dne 2. 5. 2022 (9:48 hod. – 14:37 hod.) – 3 úkony) včetně 13 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., a 21% DPH ve výši 27 628 Kč (počítáno z částky 131 560 Kč).

94. Ve vztahu k žalované 2. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení rovněž podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované 2., jež byla v řízení zcela úspěšná, vůči zcela neúspěšné žalobkyni, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 150 696 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 753 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 a. t., sestávající z částky 9 820 Kč za každý ze 13 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení – jeden úkon, účast na jednání dne 1. 10. 2019 (9:13 hod. – 13:00 hod., 13:31 hod. – 13:41 hod.) - 2 úkony, sepis odvolání ze dne 25. 10. 2019 – jeden úkon, účast na jednání dne 9. 9. 2020 (10:11 hod. – 13:07 hod., 13:53 hod. – 14:13 hod.) - 2 úkony, sepis odvolání ze dne 8. 10. 2020 – jeden úkon, účast při jednání dne 7. 2. 2022 (9:37 hod. – 11:38 hod.) – 2 úkony, účast při jednání dne 2. 5. 2022 (9:48 hod. – 14:37 hod.) – 3 úkony) včetně 13 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., a 21% DPH ve výši 25 503 Kč (počítáno z částky 121 440 Kč).

95. O náhradě nákladů řízení soud dále rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal vedlejší účastnici na straně žalovaného 1., jež byla v řízení zcela úspěšná, vůči zcela neúspěšné žalobkyni, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 753 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku za podané odvolání ze dne 23. 10. 2019, přičemž vedlejší účastnice na straně žalovaného 1. žádné další náklady řízení nepožadovala.

Poučení