23 C 72/2020

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] všichni zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] žaloba o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Řízení se v části žaloby, v níž se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalované k převodu pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno], [územní celek] a parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno], [územní celek], zastavuje.

II. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobci a), b) a c) tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“): 1) [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa žalované] (dále jen„ [anonymizována tři slova]“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to: - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]. 2) [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], bytem [adresa žalobkyně], [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa], [datum narození], bytem [adresa], jsou oprávněnými osobami ve smyslu ust. § 4 zákona o půdě (dále jen„ oprávněné osoby“). 3) Oprávněné osoby mají na základě rozhodnutí: - Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha Čj [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], - Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha Čj [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], - Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha Čj [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], - Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha Čj [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], - Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha Čj [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], - Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha Čj [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], - Ministerstva zemědělství – [pozemkový úřad] [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] (ve spojení s rozsudkem [název soudu] Čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s rozsudkem [název soudu] Čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]), - SPU [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo]) ze dne [datum], - SPU [číslo] ze dne [datum], nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky jim v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. 4) Státní pozemkový úřad k uspokojení nároku oprávněných osob na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí do podílového spoluvlastnictví, a to žalobci a) [celé jméno žalobkyně] z jedné ideální poloviny, dále žalobci b) [celé jméno žalobce] z jedné ideální čtvrtiny, a dále žalobci c) [celé jméno žalobce] z jedné ideální čtvrtiny, tyto pozemky: - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]; - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo], a oprávněné osoby tyto pozemky do podílového spoluvlastnictví přijímají.

III. Žalovaná je povinna nahradit náklady řízení žalobkyni a) ve výši [částka], žalobci b) ve výši [částka], žalobci c) ve výši [částka], celkem tedy [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou domáhali nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o převodu pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“) s odůvodněním, že jsou oprávněnými osobami dle § 4 zákona o půdě, když žalobci b) a c) jsou dědici restitučního nároku na základě ukončeného dědického řízení po zemřelé [jméno] [příjmení] dle usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] pod čj. [číslo jednací]. Žalobci svůj nárok uplatnili s odkazem na rozhodnutí: [stát. instituce] – [pozemkový úřad] čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Rozhodnutí 1“), [stát. instituce] – [pozemkový úřad] čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Rozhodnutí 2“), [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Rozhodnutí 3“), [stát. instituce] – [pozemkový úřad] čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Rozhodnutí 4“), [stát. instituce] – [pozemkový úřad] čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Rozhodnutí 5“), [stát. instituce] – [pozemkový úřad] čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Rozhodnutí 6“), [stát. instituce] – [pozemkový úřad] čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], ve spojení s rozsudkem [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s rozsudkem [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (dále jen„ Rozhodnutí 7“), [stát. instituce] – [pozemkový úřad] čj. [anonymizováno] [číslo] Kav ([anonymizováno] [číslo]) ze dne [datum] (dále jen„ Rozhodnutí 8“), [anonymizována dvě slova] úřadu čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Rozhodnutí 9“). Ohledně nároků vyplývajících z Rozhodnutí 1, 2, 3, 4 a 5 předložili žalobci znalecké posudky, které oceňují jejich nárok (odpovídající podílu ve výši 2/6 za nevydané pozemky) v celkové výši [částka]. Stran tohoto ocenění žalobci uvedli, že pozemky z titulu Rozhodnutí 1 až 5 mají být oceněny jako stavební, když v kupní smlouvě je uvedeno, že prodávající nemovitost prodávají pro potřeby výstavby [anonymizováno] města a ze stavebně technické dokumentace údajně rovněž stavební charakter odňatých pozemků. Stran dalších rozhodnutí [anonymizováno] – [pozemkový úřad] čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], poté, co žalobci nechali vypracovat znalecký posudek č. [rok] [číslo] od znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] spolu s 2 x stavebnětechnickou dokumentací, žalobci uvedli, že jejich restituční nárok se navýšil o dalších [částka]. Žalobci rovněž doložili, že znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] pod [číslo] ze dne [datum] ocenila pozemek p. č. [rok] [číslo] v k. ú. [obec], a to v návaznosti na rozhodnutí MZ – [pozemkový úřad] čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s rozsudkem [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kdy pozemek byl oceněn na celkovou cenu [částka], když žalobci mají nárok na [anonymizováno] z této ceny, tedy celkem v hodnotě [částka]. Žalobci dále po předložení rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] ([anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]) a rozhodnutí SPÚ [číslo] ze dne [datum] navýšili jejich restituční nárok o dalších [částka] s poukazem na znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] č. [rok] [číslo] ze dne [datum] Celkem tedy uplatňují žalobci v tomto řízení restituční nárok ve výši [částka].

2. Žalovaná s tvrzením žalobců, že mají být odňaté pozemky z titulu prvních 5 Rozhodnutí oceněny jako stavební, však zásadně nesouhlasí a trvá na tom, že ocenění tak, jak toto předkládají žalobci, je nesprávné. Pokud v této souvislosti žalobci argumentují, že stavební charakter vyplývá ze samotných uzavřených kupních smluv, v nichž je uveden účel výkupu, pak žalovaná zdůrazňuje, že tento v žádném případě nemůže být dostačující pro možné ocenění nevydaného pozemku cenou dle § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. Uvádí dále, že případné použití takového ocenění bez vymezení jednotlivých pozemků v platném stavebním předpisu v době převzetí státem je totiž jednoznačně v rozporu s ust. § 28a zákona o půdě. Postup při oceňování nevydaného pozemku pro účely stanovení výše nároků vychází v souladu s ust. § 28a zákona o půdě vždy jen ze zásad stanovených vyhláškou č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., tj. ze stavu pozemků vedených v evidenci nemovitostí v době jejich převzetí státem. Uvedený cenový předpis stanovuje v ust. § 14 odst. 1 i cenu pozemku určeného pro stavbu, když takový pozemek je vymezen ust. § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu. Dle mínění žalované tak v konkrétním případě mohly být pro účely stanovení výše nároků na náhradu pozemky oceněny cenou jako stavební pozemky jen v případě, že pozemky převzaté státem po r. 1976 byly určeny pro stavbu územně plánovacími podklady stanovenými v ust. § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., tj. územním plánem zóny nebo územním projektem zóny, územním plánem sídelního útvaru zpracovaným v měřítku 1:5 000 nebo měřítku větším nebo územním rozhodnutím k zastavění, že pozemky převzaté státem v r. 1971 až 1973 byly určeny pro stavbu dle ust. § 2 vyhl. Č. 144/1959 Ú.I., kterou provádí zákon o stavebním řádu, tj. pokud byly vymezeny územním rozhodnutím k zastavění. Dle mínění žalované je z výše uvedeného zřejmé, že samotné uvedené účelu výkupu pozemků stavební charakter pozemků bez dalšího nezakládá a tento musí zásadně vyplývat ze zákonem stanovené stavební dokumentace. Žalovaná dále uvedla, že vzhledem k tomu, že restituční nároky žalobců b) a c) se odvozují od jejich matky, paní [jméno] [příjmení], [datum narození], přičemž každý z žalobců zdědil jejího restitučního nároku, pro zjednodušení lze uvést restituční částky rozdělené na dvě poloviny, přičemž jednu polovinu restitučního nároku má žalobkyně a) a druhou polovinu pak žalobci b) a c). V této souvislosti pak žalovaná trvá na tom, že nevydané pozemky měly být oceněny (se zohledněním podílu žalobců v souhrnné výši 2/6 odňatých a v restituci nevydaných pozemků) takto: -) pozemky dle Rozhodnutí 1 na částku ve výši [částka] pro žalobkyni a) a žalobce b) a c), tj. celkem [částka] (oproti žalobci tvrzených [částka]) - pozemky dle Rozhodnutí 2 na částku ve výši [částka] pro žalobkyni a) a žalobce b) a c), tj. celkem [částka] (oproti žalobci tvrzených [částka]) - pozemky dle Rozhodnutí 3 na částku ve výši [částka] pro žalobkyni a) a žalobce b) a c), tj. celkem [částka] (oproti žalobci tvrzených [částka]) - pozemky dle Rozhodnutí 4 na částku ve výši [částka] pro žalobkyni a) a žalobce b) a c), tj. celkem [částka] (oproti žalobci tvrzených [částka]) - pozemky dle Rozhodnutí 5 na částku ve výši [částka] pro žalobkyni a) a žalobce b) a c), tj. celkem [částka] (oproti žalobci tvrzených [částka]). Žalovaná uvedla, že pokud žalobci dokládali znalecké posudky znalce [příjmení]. Ing. [příjmení], že rozhodně nesouhlasí s oceněním nevydaných pozemků, resp. nesouhlasí se závěrem znalce o tom, že pozemky lze vůbec jako stavební ocenit. Žalovaná tedy předně nesouhlasí s „ právním posouzením“ charakteru předmětných pozemků, které znalec učinil. Takový závěr dle žalované znalci nepřísluší činit. Žalovaná tak evidovala restituční nárok žalobkyně z titulu Rozhodnutí 1, 2, 3, 4 a 5 v celkové výši [částka]. Žalobci na základě úspěšné účasti v nabídce pozemků podle zákona o půdě čerpali z titulu nároku dle Rozhodnutí 2, a to Smlouvou [číslo] částku ve výši [částka] každá, tj. celkem [částka] a Smlouvou [číslo] částku ve výši [částka] každá, tj. celkem [částka]. Zbývající výše nároku dle Rozhodnutí 2 tak činí celkem [částka] (tj. [částka] pro žalobkyni a) a žalobce b) a c). Po výše uvedeném čerpání žalovaná z titulu Rozhodnutí 1, 2, 3, 4 a 5 evidovala restituční nárok žalobců v celkové výši [částka]. Pokud žalobci argumentují, že ve věci již bylo stran výše uvedeného restitučního nároku rozhodováno v případě žalobkyně paní [jméno] [příjmení], a to např.: - Rozsudkem [název soudu] čj. [číslo jednací] - Rozsudkem [název soudu] čj. [číslo jednací] ve spojení s [anonymizováno] [název soudu] č.j. [číslo jednací] - Rozsudkem [název soudu] [anonymizováno] čj. [číslo jednací] ve spojení s [anonymizováno] [název soudu] č.j. [číslo jednací] - Rozsudkem [název soudu], čj. [číslo jednací] ve spojení s Rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] - Rozsudkem [název soudu] čj. [číslo jednací] ve spojení s Rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] - Rozsudkem [název soudu] čj. [číslo jednací] ve spojení s Rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] - Rozsudkem [název soudu], čj. [číslo jednací] ve spojení s Rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] pak žalovaná zdůrazňuje, že ani v jednom ze shora uvedených rozhodnutí není ve výroku jednoznačně určeno, v jaké (údajně) správné výši je restituční nárok žalobkyně, proto je nutné tuto otázku samostatně zkoumat i v rámci nadepsaného soudního řízení a nikoliv jen odkázat na soudní řízení jiných účastníků, resp. jiných žalobců. Žalovaná se dále vyjádřila i k nárokům žalobců vyplývajících z Rozhodnutí 6 až 9. Uvedla, že z uvedených rozhodnutí eviduje nároky v následujících výších pro daná rozhodnutí: • Dle Rozhodnutí 6 nárok ve výši [částka] pro všechny žalobce dohromady • Dle rozhodnutí 7 nárok ve výši [částka] pro všechny žalobce dohromady • Dle rozhodnutí 8 nárok ve výši [částka] pro všechny žalobce dohromady • Dle rozhodnutí 9 nárok ve výši [částka] pro všechny žalobce dohromady. Dle názoru žalované tak z uvedených Rozhodnutí 1) – 9) vyplynul žalobcům dohromady nárok ve výši [částka] s tím, že tato částka je již částkou čistou po započítání plnění pro žalobce na uzavřené smlouvy [číslo] a smlouvu [číslo]. Žalovaná poskytla dále ve svém vyjádření i seznam soudních řízení ohledně důkazů o tom, že žalobci vedou s žalovanou ještě další soudní spory u jiných soudů v rámci České republiky o další pozemky v souhrnné hodnotě celkem [částka]. Ohledně tvrzené absence aktivního přístupu žalobců ve veřejných nabídkách žalovaná uvedla, že v souvislosti s podanou žalobou trvá na tom, že vůbec nebyly splněny podmínky pro její podání. Byť Ústavní soud připustil možnost domáhat se restitučních nároků prostřednictvím individuálních náhradových žalob, je nutné v souladu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu vyjít z toho, že žaloba o nahrazení projevu vůle k převodu náhradního pozemku je, ve srovnání s účastí ve veřejné nabídce ve smyslu § 11a zákona o půdě, výjimečným postupem a kumulativními podmínkami tohoto postupu jsou dlouhodobá aktivní, leč marná snaha oprávněné osoby získat náhradní pozemek ve veřejných nabídkách a kvalifikovaný nezákonný postup žalované vůči oprávněné osobě při tomto jejím snažení. V souvislosti s požadavkem účasti oprávněných osob ve veřejných nabídkách žalovaná pak dále odkázala mj. na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2014 č. j. 28 Cdo 2143/2014, ve kterém Nejvyšší soud explicitně uvedl, že ke splnění tohoto požadavku nepostačuje pouze pasivita ve smyslu sledování veřejných nabídek náhradních pozemků, aniž by se oprávněná osoba do některé z nich sama přihlásila a aniž by si včas opatřila podklady pro ocenění svého restitučního nároku po dobu více než 6 let. Z uvedeného plyne, že oprávněná osoba se musí obligatorně před podáním náhradové žaloby zúčastnit veřejných nabídek. Žalovaná má proto za to, že není splněna ani první kumulativní podmínka, a to dlouhodobá, leč marná snaha oprávněné osoby získat náhradní pozemek ve veřejných nabídkách. Ohledně zkoumání liknavosti a svévole, co je druhá kumulativní podmínka pro podání náhradové žaloby, žalovaná zastává názor, že je možno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4190/2015:„ Z relevantní judikatury sluší se poukázat zejména na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (spolu s dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupný na jeho webových stránkách), reflektující též rozhodovací praxi Ústavního soudu (srov. zejm. nálezy ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 495/05); z ní vyplývá i to, že důvodnost žaloby na uložení povinnosti Pozemkovému fondu ČR (jehož nástupkyní je od [datum] žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad; srov. § 22 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.) je podmíněna zjištěním okolností, z nichž lze usuzovat na závěr, že postup žalované při uspokojování nároku oprávněné osoby lze charakterizovat jako liknavý, svévolný či diskriminační.“. Pokud by tak soud posoudil délku restitučního řízení jako celku, bylo by uvedené jak v rozporu se zákonem, tak i v rozporu s dosud ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nadto žalovaná odkazuje i na aktuální judikaturu, dle které delší doba (navíc ve fázi, která je odlišná od fáze uspokojování nároku) sama o sobě nedokládá nekorektnost přístupu žalované – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2772/2014:„ Delší doba, po niž nárok oprávněné osoby nebyl uspokojen, byť jinak nežádoucí, nedokládá sama o sobě, že by postup Fondu (žalované) byl nekorektní a bránící úspěšnému uplatnění jejích nároků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1807/2013)“. Pokud se mělo jednat o údajnou nedostatečnost náhradních pozemků, k tomu žalovaná uvedla, že stran otázky domnělé liknavosti pak žalobci dále argumentují údajnou nedostatečností nabídky vhodných pozemků (co do kvalitativních a kvantitativních parametrů), nabízených v rámci veřejných nabídek. Žalobci v řízení před nadepsaným soudem tvrdí, že nebylo možné domoci pozemků odpovídající kvalitou a velikostí v rámci veřejné nabídky a toto své tvrzení nesprávně opírají argumentačně o systém veřejných nabídek v rámci zákona o půdě. V této souvislosti je však dle názoru žalované nutné zdůraznit zásadní dopad novely zákona o půdě, s účinností ode dne [datum], v níž došlo ke změně v tom, že zákonodárce umožnil oprávněným osobám uspokojovat své nároky na převody náhradních pozemků účastí ve veřejných nabídkách na území celé České republiky a nikoliv pouze na území obce, v níž se nachází pozemky odňaté, což byl nepochybně významný posun. V souvislosti s uvedenou novelizací zákona o půdě pak žalovaná v souladu se smyslem a účelem dané novely řádně prokazuje, že nabízela na území celé ČR dostatek adekvátních pozemků a dokládá přehled veřejných nabídek pozemků za roky 1998 [číslo] na území České republiky, i na území Středočeského kraje resp. hl. m. [obec], spolu s přehledem počtu kol veřejných nabídek vyhlášených žalovaným. Dle mínění žalované to však jsou právě žalobci, kdo v tomto směru nesplnil svou povinnost tvrzení. Žalobci totiž poukázali pouze na údajně omezené množství nabízených pozemků, aniž by k tomu předložili jediný důkaz a napadají samotné znění zákona o půdě, kterým je však žalovaná plně vázána a napadat žalovanou za samotný přijatý text zákona je zcela nedůvodné. Žalovaná tak shrnuje, že dle jejího názoru prokázala obsáhlost a dostatečnost nabídky náhradních pozemků ve veřejných nabídkách a je to právě žalobkyně, kdo neunesl důkazní břemeno ohledně prokázání údajně nedostatečné nabídky náhradních pozemků. Co se týče údajného svévolného postupu ve vztahu k žalobcům, dle mínění žalované žalobci nijak neprokázali své tvrzení, že žalovaná přímo vůči nim při uspokojování jejího nároku postupovala liknavě, svévolně či diskriminačně, a pokud odkazovali na údajnou nekorektnost postupu žalované v rámci některých nabídek, pak tyto údajné nezákonnosti žalovaná důrazně popírá. V takto vymezeném vyjádření ze dne [datum] žalovaná rovněž uvedla, že ve vztahu k požadovaným náhradním pozemkům zpracovává důkladné prověření požadovaných pozemků, a z toho důvodu požádala o poskytnutí dodatečné lhůty 3 kalendářních měsíců k dokončení prověrky náhradních pozemků.

3. K tomuto vyjádření žalované zaslali dne [datum] žalobci stanovisko, kterým se připojili k tvrzením žalované, pokud jde o výši doposud uspokojeného restitučního nároku. Uvedli, že v řízení vedeném [název soudu] sp. zn. [spisová značka] byl restituční nárok již uspokojen ve výši [částka], v řízení vedeném [název soudu] sp. zn. [spisová značka] byl restituční nárok již uspokojen ve výši [částka], v řízení vedeném [název soudu] sp. zn. [spisová značka] byl restituční nárok uspokojen ve výši [částka] a v řízení vedeném [název soudu] sp. zn. [spisová značka] byl restituční nárok uspokojen ve výši [částka]. Žalobci uvedli, že pokud žalovaná i nadále zpochybňuje výši restitučního nároku ze strany žalobců, je nutné vycházet i z rozsudku [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kdy pod bodem [anonymizováno] je uvedeno, že z výše uvedených znaleckých posudků (totožných jak v této věci) byl soudem vypočítán celkový nárok žalobců ve výši [částka]. Žalobci rovněž poukázali na skutečnost, že žalovaná proti tomuto rozhodnutí odvolání nepodala. Žalobci rovněž odkázali na řešení věci Nejvyšším soudem ČR, a to ve věci týchž účastníků pod sp. zn. 28 Cdo 1007/2020, kdy žalovaná podala dovolání právě z důvodu nesouhlasu s oceněním nevydaných pozemků jako pozemků stavebních, když dovolání žalované bylo odmítnuto.

4. Žalovaná po shora uvedeném prověření požadovaných pozemků zaslala soudu další doplnění svého vyjádření ze dne [datum], ve kterém uvedla v souladu s tvrzením žalobců, že je nutné zohlednit žalobci citované rozsudky, navíc s poukazem i na rozsudek Krajského soudu [obec] čj. 26 Co 44/2019-594 ze dne 17. 12. 2019 a na rozsudek Nejvyššího soudu ČR čj. 28 Cdo 1007/2020-612, na základě kterých je celková výše uspokojeného restitučního nároku žalobců [částka], tudíž celková výše zbylého restitučního nároku podle ocenění žalobců tak činí [částka]. Žalovaná setrvala na svém názoru, že z uvedených rozhodnutí 1 – 9 vyplynul žalobcům dohromady nárok ve výši [částka].

5. Žalovaná dále zaslala vyjádření ze dne [datum] s doplněním, že v mezidobí bylo meritorně rozhodnuto i v soudním řízení vedeném u [název soudu] a rozsudkem čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo dosaženo převodu 28 pozemků v celkové hodnotě [částka]. Celková částka dosud čerpaného restitučního nároku žalobců přiznaných soudy činí [částka], když dle tvrzení žalované učiněné následně v závěrečné řeči po nové aktualizaci činí výše čerpaného nároku [částka].

6. Žalobci vzali postupem dle ust. § 96 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalobu v části, v níž se domáhali nahrazení projevu vůle žalované k převodu pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno], [územní celek] a parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno], [územní celek], zpět a soudu navrhli, aby řízení ohledně těchto pozemků zastavil. Žalovaná s tímto postupem souhlasila. Účastníci učinili nesporným, že ocenění náhradních pozemků, které jsou předmětem tohoto sporu, tvoří částku [částka]. [příjmení] zůstalo pouze ocenění odňatých pozemků, nicméně žalovaná v rámci tohoto řízení uvedla, že si je vědoma shora citovaných rozsudků jiných soudů, které vycházely při ocenění odňatých pozemků z předmětných znaleckých posudků, kterými prokazují svá tvrzení žalobci i v tomto řízení. Soud za dané situace dospěl k závěru, že nemá pochyb o správnosti ocenění odňatých pozemků, shoduje se s názorem soudů shora uvedených, když danou věc posoudil nejenom odvolací, ale i Nejvyšší soud ČR.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona o půdě. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona o půdě oprávněnou osobou je státní občan [obec] a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od [datum] do [datum] do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany [obec] a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel. Dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, 9c nebo jednoduchou, nebo drobnou, anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení. Dle ust. § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. [příjmení], na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Dle ust. § 11a odst. 13 zákona o půdě cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. [příjmení] způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11. Dle ust. § 28a zákona o půdě, pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Z ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu vyplývá, že osoby, jimž podle zákona o půdě vznikl nárok na převod náhradních pozemků, se mohou žalobou domáhat, aby žalované uložena povinnost uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétních pozemků, byť jinak právem na výběr pozemku, který jim má být poskytnut jako náhradní, nadány nejsou, pokud žalovaná neplní svou povinnost udržovat nabídku náhradních pozemků mající takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a k počínání, které by bylo lze označit za liknavé, či dokonce svévolné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3893/2008, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 495/02, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 495/05). Tento výklad není dotčen ani vložením ustanovení § 11a reglementujícího proces převodu náhradních pozemků oprávněným osobám do zákona o půdě (srovnej kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3453/2007, popřípadě nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 125/10), ani sukcesí žalované do práv a povinností Pozemkového fondu České republiky v souladu s § 22 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014). Uvedený postup v situaci, v níž oprávněná osoba v důsledku nedostatků v postupu žalované není s to dosáhnout uspokojení svého nároku na vydání náhradních pozemků dle zákona o půdě, nelze považovat za diskriminační vůči jiným restituentům, jelikož je jím pouze dán průchod soukromoprávnímu principu, podle něhož práva náležejí bdělým (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1324/2014). Problematikou oceňování pozemku, jenž byl v evidenci formálně veden jako zemědělský, avšak v okamžiku přechodu na stát byl určen k zastavění (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby), se opakovaně zabýval Nejvyšší soud, přičemž dospěl k závěru, že v takovém případě je třeba oprávněnému subjektu poskytnout náhradu jako za pozemky stavební a ocenit je jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010, ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4237/2013, a ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, či jeho usnesení ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1949/2016, ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2552/2016, nebo ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4758/2016). Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. 6. 2015 sp. zn. 28 Cdo 4678/2014,„ při stanovení jednotkové ceny pozemku podle ustanovení § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb. se zásadně vychází z údaje o jeho kultuře v písemných operátech evidence nemovitostí. Nebyla-li však pozdější změna účelového určení pozemku v evidenci nemovitostí dosud vyznačena, je pro účely stanovení ceny pozemku nutno vycházet z platné územně plánovací dokumentace (územního plánu zóny, územního projektu zóny), ze schváleného seznamu pozemků pro výstavbu rodinných domků, z územního rozhodnutí o umístění stavby, popřípadě z územního rozhodnutí o využití území (srov. stanovisko např. Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum], sp. zn. Cpj 140, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedenému závěru ostatně nasvědčuje i dikce samotného ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (nehledě na v něm uvedený normativní odkaz na ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu). Totožnou problematikou, o kterou jde ve věci nyní posuzované – určení výše náhrady za pozemek, který nebylo možno pro zákonem stanovenou překážku vydat oprávněné osobě – se přitom Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zabýval opakovaně (srov. např. rozsudek ze dne 7. října 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010; rozsudek ze dne 17. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4237/2013; nebo rozsudek ze dne 3. dubna 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014), docházeje vždy k témuž závěru, a to sice že za pozemky je třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu (§ 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.), byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, byly-li určeny ke stavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby).“ Nejvyšší soud v souladu s účelem restitučních předpisů, jimiž demokratická společnost usiluje o alespoň částečné odčinění bezpráví napáchaných nedemokratickým režimem (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1895/14, bod 23) aprobuje flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 1. 3. 2017 s. zn. 28 Cdo 4120/2016, ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. 28 Cdo 1227/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010 sp. zn. 28 Cdo 1974/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012 sp. zn. 28 Cdo 127/2012 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2013 sp. zn. 28 Cdo 527/2013). Jak uvedl Nejvyšší soud, mezi faktory podstatnými pro úsudek o tom, zdali se v určité situaci jednalo o stavební pozemky, má přitom zpravidla značný význam existence územně plánovací dokumentace, jež dané pozemky předurčuje ke stavebnímu využití, a tak jejich hodnotu ke dni přechodu na stát do značné míry determinuje (viz kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2012 sp. zn. 28 Cdo 1013/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013 sp. zn. 28 Cdo 1816/2013, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2013 sp. zn. 28 Cdo 2637/2013). Takto Nejvyšší soud aproboval závěr soudu, jenž primárně na základě směrného územního plánu hlavního města Prahy platného mezi lety 1964 a 1969 naznal, že žalované příslušela náhrada za pozemky určené pro stavbu (usnesení ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. 28 Cdo 1227/2015). Stejně tak dovodil, že nelze ničeho vytknout postupu nalézacích soudů, které na základě v rozhodnutích specifikovaných dokumentů, mimo jiné regulačního a zastavovacího plánu z roku 1935, jež je dle Nejvyššího soudu možné ve světle jeho dřívější judikatury považovat za relevantní územně plánovací dokumentaci, ke zjištění, že již v době přechodu předmětné nemovitosti na stát se jednalo o pozemek určený pro stavbu, čemuž následně přizpůsobily i své závěry stran oceňování odňatého pozemku (viz usnesení ze dne 1. 3. 2017 sp. zn. 28 Cdo 4120/2016). Soud ve shodě se závěry Ústavního soudu připomíná, že k restitučním věcem třeba přistupovat s přihlédnutím k tomu, že těm, kteří restituují, byla v minulosti způsobena celá řada křivd, včetně majetkových. Již Ústavní soud ČSFR ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 597/92 ze dne [datum] (viz Sbírka usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR, ročník 1992, nález [číslo]) dovodil, že restitučními zákony se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd vzniklých v období od [datum] do [datum]. Stát a jeho orgány jsou tedy povinny postupovat podle restitučního zákona v souladu s oprávněnými zájmy osob, jejichž újma, způsobená za totalitního komunistického režimu má být alespoň částečně kompenzována. Vůdčím principem musí být vždy výše uvedený účel restitucí, k jehož naplnění je nutné, aby restituční zákony byly interpretovány ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji, v duchu snahy o zmírnění některých křivd, v jejichž důsledku k odnětí majetku došlo (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 154/95 ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 754/01 ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2896/09 ze dne [datum] či Pl. ÚS 10/13).

8. Při posouzení dané věci bylo povinností soudu zkoumat, zda žalovaná při uspokojování nároku žalobců nepostupovala liknavě, svévolně nebo diskriminačně, a protože sporným i nadále zůstalo ocenění odňatých pozemků, dostali se žalobci do situace, kdy od vydání rozsudku [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s rozhodnutím NS [anonymizováno] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], byl žalovanou restituční nárok veden v nulové výši. Za této situace proto zastává soud názor žalobců, že nebylo v jejich moci domáhat se svých nároků jinou cestou, než podáním žaloby k soudu.

9. Protože shora citované soudy již dříve pravomocně spornou otázku mezi účastníky v dané věci vyřešily, použil zdejší soud odůvodnění dřívějších rozhodnutí v tom rozsahu, v jakém dopadají i na situaci řešenou v tomto řízení, a to z toho důvodu, že o analogických nárocích by mělo být podle zásady spravedlnosti rozhodováno totožně. V tomto smyslu rozhodoval Nejvyšší soud ČR pod sp. zn. 28 Cdo 2375/2012 a Ústavní soud pod sp. zn. Pl. ÚS 29/11.

10. Soud vyšel při určení výše odměny advokáta zastupujícího žalobce z toho, že předmět řízení je penězi ocenitelný, neboť je známa hodnota spoluvlastnických podílů na vydávaných náhradních pozemcích a v této hodnotě je uspokojován restituční nárok jednotlivých žalobců. Postupoval proto podle ust. § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“), (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015 sp. zn. 22 Cdo 809/2015 Sb.). Vzhledem k tomu, že se jednalo o společné zastoupení jedním advokátem, postupoval soud podle ust. § 12 odst. 4 a. t., a to v souladu s judikaturou dovolacího soudu, podle které stanovení mimosmluvní odměny za společné úkony advokáta zastupujícího více žalobců, z nichž každý uplatňuje v jednom řízení jím žalovanou částku sám pro sebe, náleží advokátu za každou takto zastupovanou osobu samostatná mimosmluvní odměna vypočtená podle tarifní hodnoty připadající na každého žalobce, snížená o 20 %. Tarifní hodnotou je proto cena vydaných pozemků (v celkové výši [částka]) každému ze žalobců, tedy v případě žalobkyně a) ve výši [částka] a v případě žalobců b) a c) vždy ve výši [částka]. Výše odměny za jeden úkon činí po snížení o 20 % v případě žalobkyně a) [částka] (snížena z původní částky [částka]) a v případě žalobců b) a c) vždy [částka] (snížena z původní částky [částka]), a to za provedených 5 úkonů právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání dne [datum] (2 úkony právní služby, neboť jednání bylo zahájeno v 9:00 hod. a skončilo v 11:05 hod), sepis závěrečného návrhu. Celkem tak za 5 úkonů právní služby ve vztahu k žalobkyni a) činí odměna [částka], ve vztahu k žalobci b) činí odměna [částka] a stejně tak ve vztahu k žalobci c) činí odměna [částka]. Dále celkem 5 režijních paušálů v celkové výši [částka] a cestovní náhradu z [obec] ([ulice a číslo]) do [obec] a zpět, tj. [anonymizováno] km, vozidlem [anonymizována tři slova] [číslo] s průměrnou spotřebou dle technického průkazu [anonymizováno] l na 100 km, při ceně nafty [částka] a amortizaci 4,20 Kč/km činí celkové cestovní náklady za toto vozidlo částku [částka]. Žalobci vyúčtovali i ztrátu času, tj. 4 x započatá půlhodina, tj. [částka]. Celkové takto vypočtené náklady řízení ve výši [částka] soud dělil třemi s tím, že každý ze žalobců má dále nárok na poměrnou část ve výši [částka].