23 C 9/2021

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalovaného] žaloba o určení, že žalobkyně je dědicem z titulu závěti takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je dědičkou ze závěti ze dne [datum] po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém [datum].

II. Žalovaný 1 je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 30 646,94 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2 se žalobkyni náklady řízení nepřiznávají.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podanou žalobou žádá soud, aby určil, že je dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém [datum], a to na základě závěti jmenovaného pořízené dne [datum]. Uvedla dále, že k podání žaloby byla odkázána usnesením [název soudu] - notáře Mgr. [jméno] [příjmení] jako pověřeného soudního komisaře pod čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je povolána závětí za jedinou univerzální dědičku, když žalovaný 1 je nevlastním bratrem zůstavitele a žalovaný 2 je bratrem zůstavitele, který platnost závěti zůstavitele uznal. V důsledku tohoto uznání byl žalovaný 2 poučen, že přestává být účastníkem řízení o pozůstalosti, s ohledem na § 7 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních však účast účastníků řízení končí usnesením soudu, které ke dni podání žaloby v uvedeném smyslu vydáno nebylo, proto podala z procesní opatrnosti žalobu i proti tomuto účastníkovi. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný 2 doložil notáři dne [datum] závěť ze dne [datum], když následně došlo notářem k výslechu svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Protože žalovaný 1 pravost závěti neuznal, když tvrdil, že podpis zůstavitele nemá být pravý, uvedla, že tato tvrzení odmítá, neboť z právní úpravy v § 1534 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vyplývá, že závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Dle názoru žalobkyně tak tyto zákonné náležitosti předložené závěti byly beze zbytku naplněny. Žalobkyně poukázala na usnesení NS ČR ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1934/2012, podle kterého„ je-li dědické právo založené na allografní závěti sepsané podle § 476b obč. zák., z výše uvedeného mj. vyplývá, že taková allografní závěť neodůvodňuje postup podle § 175k odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jen proto, že je v řízení sporná samotná pravost vlastnoručního podpisu zůstavitele na závěti. Vzhledem k tomu, že obligatorní součástí allografní závěti sepsané podle § 476b obč. zák. je svědectví dvou svědků o tom, že zůstavitel před nimi (současně přítomnými) výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a že není dobře představitelné, že by zůstavitel před svědky výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, aniž by ji vlastnoručně podepsal. [příjmení] se takové pořízení pro případ smrti stává – na rozdíl od holografní závěti – jen tehdy, byly-li (těmi, kdo si činí právo na dědictví) uvedeny takové skutkové okolnosti, které zpochybňují svědectví osob, které se na závěť podepsaly, jako je např. tvrzení o tom, že svědky závěti ve skutečnosti nebyli, že jsou nezpůsobilými svědky, že zůstavitel před nimi výslovně neprojevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, apod. Allografní závěť sepsaná podle § 476b obč. zák. je neplatná vždy, bude-li vyvráceno řádné svědectví osob, jejichž podpisy byly uvedeny na závěti.“ Pokud tedy žalovaný 1 pouze zpochybnil pravost podpisu, aniž by současně zpochybnil svědectví dvou svědků, kteří předmětnou závěť podepsali a osvědčili, že předmětná listina obsahovala poslední vůli zůstavitele, jenž tuto listinu před svědky vlastnoručně podepsal, resp. nebyla zpochybněna jejich způsobilost jako svědků. Z toho žalobkyně učinila závěr, že dědické právo nemůže být ve skutečnosti sporné.

2. K žalobě se žalovaný 1 vyjádřil v tom smyslu, že má za to, že předložená allografní závěť zůstavitele neobsahuje povinnou náležitost dle § 1534 o. z., a to vlastnoruční podpis zůstavitele. Dle jeho názoru z tohoto důvodu nemohou být pravdivá ani prohlášení svědků. Uvedl dále, že tímto sdělením nepodsouvá svědkům, že by křivě vypovídali, protože se může jednat pouze o jejich nevědomost nebo omyl. Žalovaný 1 dále uvedl, že pokud není allografní závěť opatřena vlastním podpisem, jde o nicotné právní jednání, které není způsobilé založit práva a povinnosti. Na tom nemění nic ani prohlášení svědků, kteří jsou pořizování allografní závěti přítomni pouze z toho důvodu, aby osvědčili totožnost osoby, která závěť pořídila. Odkaz na judikát označený žalobkyní označil za nepřípadný, neboť jeho citace řeší pouze otázku procesního postupu notáře jako soudního komisaře. Pokud tedy žalobkyně nepodala odvolání proti usnesení notáře, má za to, že toto řádně nabylo právní moci a je v pořádku, že soud rozhoduje o určení dědice. Žalovaný 1 v dané věci zpochybnil to, že závěť je opatřena vlastnoručním podpisem zůstavitele, dále zpochybnil i svědectví svědků o tom, že zůstavitel před nimi závěť podepsal. Uvedl, že jinými slovy proto zpochybňuje řádné svědectví osob, které závěť jako svědci podepsali. Uvedl dále, že je důkazním břemenem žalobkyně, aby prokázala, že předmětná závěť má veškeré podstatné náležitosti. Dle jeho názoru bude nezbytné pořídit znalecký posudek ke zjištění, že podpis na závěti je skutečným podpisem zůstavitele.

3. Žalovaný 2 se k žalobě vyjádřil tím způsobem, že nárok uplatněný žalobou uznal v celém rozsahu, neboť plně koresponduje s poslední vůlí jeho zemřelého bratra, navrhl však, že pokud by soud žalobě vyhověl, měl by o nákladech řízení soud ve vztahu k němu rozhodnout tak, že náhrada nákladů řízení se žalobkyni nepřiznává.

4. K vyjádření žalovaného 1 zaslala žalobkyně soudu repliku, ve které uvedla, že otázkou procesního práva, kterého z účastníků stíhá důkazní břemeno ohledně prokázání toho, zda allografní závěť je podepsaná vlastní rukou zůstavitele, se opakovaně zabýval i Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutích pod sp. zn. 24 Cdo 2922/2018 a 21 Cdo 1934/2012 s tím, závěrem, že allografní závěť je neplatná vždy pouze tehdy, bude-li vyvráceno řádné svědectví osob. Nejvyšší soud ČR dále dodává, že pro rozhodnutí sporu o určení dědického práva z allografní závěti není na rozdíl od sporů o určení dědického práva z holografní závěti určující vyřešení otázky pravosti podpisu zůstavitele na závěti. Argumentaci posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu III. ÚS 769/19 ze dne [datum], kdy pro rozhodnutí sporu o určení dědického práva z allografní závěti není zásadně určující vyřešení otázky pravosti podpisu zůstavitele na závěti a allografní závěť sepsaná podle § 476b obč. zák. bude neplatná vždy pouze tehdy, bude-li vyvráceno řádné svědectví těchto osob. Žalobkyně opětovně uvedla, že žalovaný 1 pouze zpochybňuje řádné svědectví osob bez dalšího, tj. neprokazuje, že by svědci nebyli současně přítomni při výslovném projevu vůle zůstavitele o tom, že listina ze dne [datum] je jeho poslední vůlí, nebo že by tuto listinu nepodepsali, či jsou u nich dány zákonné překážky jejich svědecké způsobilosti. S poukazem na další nález sp. zn. IV. ÚS 167/96 ze dne [datum] žalobkyně dále uvedla, že vypovídají-li podpisy svědků zůstavitelovi vůle o jejich přítomnosti při aktu, lze potom sotva pochybovat o tom, že závěť byla sepsána při splnění podmínky zůstavitelova podpisu a jeho výslovného prohlášení, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Za dané situace žalobkyně setrvala na svém požadavku, aby soud určil, že je dědičkou ze závěti po zůstaviteli [jméno] [příjmení].

5. Zůstavitel [obec] [celé jméno žalovaného] zemřel dne [datum] jako svobodný, bezdětný, žijící sám s tím, že jeho rodiče ho předemřeli. Zanechal pouze dva pozůstalé bratry, kteří by v případě zákonné posloupnosti, když by nedošlo k posloupnosti podle dědické smlouvy či závěti, přicházeli v úvahu jako dědici ve třetí dědické třídě. Zůstavitel však ponechal pro případ své smrti allografní závěť ze dne [datum], kterou zůstavil veškerý svůj majetek žalobkyni. [název soudu] byl k projednání dědictví pověřen soudní komisař Mgr. [jméno] [příjmení], který věc vede pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]. Z protokolu notáře ze dne [datum] soud zjistil, že pozůstalý bratr [celé jméno žalovaného] (zde žalovaný 2) předložil závěť nalezenou u zůstavitele v bytě. Z protokolu notáře ze dne [datum] soud dále zjistil, že byla vyslýchána svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že zůstavitele znala přibližně tři roky, v jeho bytě uklízela 2 x v týdnu. K této práci se dostala od paní [příjmení], která znala zůstavitele. Vypověděla, že zůstavitel věděl, že je nemocný, že měl pocit, že na světě dlouho nebude a zmínil se, že neví, co bude s jeho bytem. Proto mu navrhla, že by bylo dobré udělat závěť, kterou mu sama vytiskla z internetu a řekla, co je třeba doplnit, a že potřebuje ještě druhého svědka. Dále vypověděla, že zůstavitel řekl, že sežene kamaráda, se kterým chodí na pivo ke Kauflandu. Den sepisu závěti svědkyně popsala tak, že byla asi sobota, sešli se s panem [příjmení], kterého viděla poprvé v životě, přibližně v 17.00 hodin před domem, kde zůstavitel bydlel. Šli do bytu ve druhém patře, v bytě byli asi 15 minut, než zůstavitel panu [příjmení] vysvětlil, o co se jedná a proč závěť pořizuje. Svědkyně přinesla listinu vytištěnou z počítače, kterou vyplnila poté, co jí zůstavitel diktoval údaje. Zůstavitel se vyjádřil v tom smyslu, že má špatné písmo, že by listinu po něm nikdo nepřečetl. Uvedla, že do závěti zůstavitel uvedl svoji neteř [jméno] [příjmení], kterou viděla pouze jednou. Věděla, že zřejmě má rodinu, víc o ní nevěděla. K doplňujícímu dotazu svědkyně ještě vypověděla, že zůstavitel o ní mluvil velmi pěkně s tím, že se jí narodilo děcko, takže by jí chtěl všechno dát. Domnívala se, že se o něj starala, protože říkal, že ho hodně navštěvovala. Popsala, že listina byla sepsána v obýváku u stolečku za přítomnosti zůstavitele a pana [příjmení]. Zmínila i to, že se zůstavitele ptala, zda nebude třeba ověřit jeho podpis, on však sdělil, že toto mu stačí, že není třeba podpis ověřit. Toto bylo jeho rozhodnutí i přesto, že mu navrhovala, že by ho třeba odvezla na poštu na ověření podpisu. Listinu vyplňovala svědkyně, poté ji zůstavitel přečetl nahlas za přítomnosti i pana [příjmení] s tím, že řekl, že to chce takto a že mu to takto stačí. Listinu podepsal nejdříve zůstavitel, poté ona a nakonec pan [příjmení]. Svědkyně dále vypověděla, že zůstavitel neměl problémy s psaním ani se čtením, používal brýle na čtení, větší problémy se zrakem neměl a psát mohl. Neměl žádné problémy s umístěním svého podpisu, přesně věděl, co dělá a co chce.

6. Z protokolu sepsaného notářem dne [datum] soud dále zjistil, že byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení], který vypověděl, že k podpisu závěti došlo v roce 2018 v sobotu odpoledne v garsonce s malou kuchyňkou ve druhém patře v [část obce] ulici. Uvedl, že se zůstavitelem se znal od vidění z Kauflandu, kde si dávali pivo. Uvedl, že listinu pouze podepsal, protože o to byl požádán jako svědek, proto se k němu vypravil v odpoledních hodinách na schůzku. Na dotaz, co bylo v závěti, uvedl, že ji jenom podepsal, zůstavitel to asi někomu přenechal, věděl, že se jednalo o garsonku. U sepisu závěti zůstavitel seděl, za místo sepisu určil stůl. Upřesnil, že kromě zůstavitele byla přítomna svědkyně [příjmení] a on. Svědkyni viděl na místě poprvé, upřesnil, že se nezdržel na místě moc dlouho, věděl, že se jedná o závěť, byl požádán, aby ji podepsal, nepamatoval si, jestli listinu před nimi zůstavitel přečetl, věděl však, že byt někomu napsal, ale nevěděl přesně komu, protože na to se neptal. Pokud se měl vyjádřit, v jakém pořadí se listina podepisovala, že moc si to nepamatuje, ale nejdřív ji podepsala paní [příjmení] a poté on. Uvedl, že viděl, že listinu zůstavitel podepsal před nimi. Uvedl, že neví o tom, že by zůstavitel měl problémy s očima, protože listinu normálně podepsal a nic zvláštního se nedělo.

7. Dokazováním v tomto řízení bylo nutné vyjasnit okolnosti pořízení závěti, a to zda zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Pro posouzení věci je zásadní hodnocení výpovědí svědků, jak v pozůstalostním řízení před soudním komisařem, tak i v tomto řízení před soudem, a to z toho důvodu, že allografická závěť by byla neplatná pouze tehdy, pokud by bylo vyvráceno řádné svědectví osob. Řádně svědectví by neprokázalo, že svědci byli současně přítomni při výslovném projevu vůle zůstavitele, a dále že listina obsahuje poslední vůli zůstavitele a že by nebyla podepsaná zůstavitelem.

8. Za účelem vymezeným v bodě 7. tohoto rozsudku soud přistoupil k výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že žalobkyni zná jen z doslechu, prvního žalovaného nezná vůbec a druhého žalovaného zná jen zběžně, když jí vypomáhal při stěhování. Dále vypověděla, že zemřelého poznala přes paní [příjmení], která ji doporučila jako jeho uklízečku. Upřesnila, že uklízela více bytů, zemřelému vypomáhala asi tři roky před jeho smrtí, kdy 1 – 2 x týdně uklízela jeho byt. Uvedla, že zemřelý věděl, že je nemocný, že tady dlouho nebude a začal mluvit o tom, že musí naložit nějak se svým majetkem. Proto mu nabídla, že tiskopis vytiskne přes internet a doporučila mu, že pokud ví, komu chce majetek zanechat, že by měl napsat závěť. Vypověděla, že byl rozhodnutý odkázat majetek žalobkyni. O ní mluvil častěji, říkal, že je s ní v kontaktu. Poté svědkyně zjistila, jak funguje sepsání závěti, že to musí podepsat dva a více svědků. Nabídla mu, že by s ním zajela i na poštu, aby ověřil podpis, toto však odmítl, že to není zapotřebí. Když mu nabídla, že zajistí tiskopis, požádal ji, aby byla rovněž svědkyní s tím, že druhého svědka si sežene sám. Poté popsala, že k podpisu došlo v sobotu, přesný datum si již nepamatovala, uvedla, že to bylo odpoledne asi kolem třetí hodiny. Když přišla do bytu zemřelého, pan [příjmení] tam již byl, toho viděla poprvé. V obýváku měl dlouhý stolek, tam si sedli a zemřelý ji požádal, ať tiskopis vyplní spíše ona, že to bude čitelnější. Dočetla se na internetu, že má dokument přečíst zemřelý, proto on dokument před nimi přečetl. Popsala dále, že nejdříve závěť podepsal zemřelý, potom ona a jako poslední jej podepsal pan [příjmení] Ani po podpisech nechtěl jít zemřelý ověřovat podpis na poštu, řekl, že to není zapotřebí. Když svědkyně závěť doplňovala o údaje, iniciály jí diktoval dle občanského průkazu, to jí vždy řekl, co má napsat a ona to vyplnila. Při sepisu závěti byli přítomni všichni. Když zemřelý prohlásil, že se jedná o poslední vůli, byl u toho on, svědkyně a další svědek - pan [příjmení], jinak tam nikdo nebyl. Upřesnila, že zemřelý nosil brýle, měl je na čtení, tyto měl, i když závěť podepisoval, toho dne se choval normálně. Zemřelý se jí nesvěřoval do detailů, jaké má zdravotní potíže, stěžoval si, že je unavený, že chodí po doktorech, z toho pochopila, že byl nemocný. Co mu bylo konkrétně, nezjišťovala. Zhruba 3 měsíce před sepsáním závěti se zmínil, že je nemocný, že tady dlouho nebude. Jeho stav přímo neznala, bavili se spolu spíše o pejscích. Popsala dále, že se žalovaným 2 jsou dlouhodobě kamarádi, zná ho 12 – 13 let. K dotazu upřesnila, že poměr s ním neměla, je 20 let vdaná. Uvedla, že zná i jeho syna [jméno], spíše přes internet získává o něm nějaké informace. Ví, kde žalovaný 2 bydlí, ale nikdy u nich nebyla. Ví dále, že žalobkyně je partnerkou jeho syna [jméno]. K dalšímu dotazu odpověděla, že před dnešním jednáním se bavila s manželem, neboť byla překvapená, že musí jít zase k soudu, když o této věci již vypovídala před notářem. Když přišla, pozdravila se panem [příjmení], žalovaným 2 a advokáta se ptala, jak to bude probíhat, řekl jí, že to bude trvat asi dvě hodiny. K dalšímu dotazu ještě doplnila, že za hodinu práce brala od zemřelého 80 Kč, uklízela tam 1 – 2 hodiny, jednalo se o malý byt. Poté právní zástupce žalovaného 1 poskytl svědkyni připravený papír a tužku a požádal ji o nakreslení schématu, jak vypadala garsonka zemřelého. Toto bylo k jeho žádosti založeno do spisu na čl. 37.

9. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyni nezná, že znám 2. žalovaného, neboť občas spolu stěhují. Vypověděl dále, že zemřelého znal z Kauflandu, občas tam spolu popíjeli pivo. [jméno] se domluvili, že mu bude svědčit při sepisu listiny o dědictví. Uvedl, že si dali sraz před panelákem, kde ho vyzvedl zemřelý. Popsal, že tam byla i paní, co právě odešla (myšleno svědkyně), tu v té době neznal. Poprvé ji viděl u baráku. Věděl, že to bylo v sobotu, je to již dlouho, přesně si to nepamatoval, nesledoval hodiny. Vypověděl, že zemřelý tam něco četl, nevěděl, komu to patřilo (myšleno majetek). Popsal, že dokument podepsal nejdříve zemřelý, poté ta paní a jako poslední on. Situaci blíže popsal tak, že u toho stáli, židle tam ani moc neměl, měl tam hodně starý nábytek. Svědek to moc nevnímal, věděl, že šlo o dědictví, nic dalšího nevěděl. Popsal, že zemřelý listinu četl, zeptal se, zda souhlasí a podepíše to dědictví. Svědek uvedl, že neví, kdo dědil. K dotazu popsal, že zemřelý měl fousy, nevěděl, zda byl vyšší, jakou měl barvu vlasů, nevěděl, uvedl, že snad hnědou. Sdělil, že ho potkával u piva, moc ho neznal. Bylo tam i hodně bezdomovců, on vypadal taky tak. [jméno] se zmínil o tom, zda bych u něho něco podepsal, slíbil jsem mu, že ano. Setkávali jsme se furt, bavili jsme se o všem. Poté právní zástupce žalovaného 1 chtěl zaprotokolovat, že svědek mění výpověď v tom smyslu, že předtím uvedl, že se se zemřelým nebavil, že ho moc neznal, že se spíše potkávali. K tomu svědek uvedl, že i předtím spolu mluvili o životě. Předtím v bytě nikdy nebyl. Popsal, že se jednalo o jednu místnost a malou kuchyňku. Pamatoval si, že přes celý byt byl velký balkon. Na otázku, v jakém stavu byl byt, svědek odpověděl tak, že spát by tam asi nechtěl. Vypověděl dále, že zemřelý mu nadiktoval adresu, svědek popsal, že byt je u„ Mexika“, je to směrem na [anonymizováno] ulici. Sraz měli u paneláku, kde čekal zemřelý. Nevěděl již, kdo tam byl dříve, jestli paní (myšleno svědkyně) nebo on. Vypověděl, že svědkyni viděl prvně. Od zemřelého nevěděl, že k němu svědkyně chodí uklízet, protože se u piva bavili jako chlapi, nikoli o tom, zda mu někdo chodí uklízet. Popsal, že v bytě uklizeno moc nebylo, dle jeho názoru žil zemřelý jako starý mládenec, měl tam rozestlanou postel, nevěděl, zda v kuchyni měl umyté hrnky. K dotazu odpověděl, že za návštěvu peníze nedostal. Právní zástupce žalovaného 1 požádal rovněž tohoto svědka o nakreslení schématu, jak vypadala garsonka zemřelého. A požádal o založení na čl. 38 spisu. K dotazu, kde byla koupelna, uvedl, že toto si nepamatuje, nedíval se, nechodí kontrolovat koupelnu. K dotazu soudu svědek uvedl, že si před jednáním dal guláš a k tomu sklenici piva, protože byl nervózní. Vypověděl dále, že po celou dobu byl při sepsání závěti, nikam neodcházel. Zemřelý tam něco četl, on řekl, že pospíchá. O penězích se tam nemluvilo. Mluvilo se o závěti. Nevěděl, komu co zemřelý přenechával, protože on tomu nerozumí. Věděl o tom, že se jedná o závěť. Nevěděl, kdo bude dědit, ale uvedl, že údaje diktoval zemřelý. O detaily se svědek nezajímal, závěť nečetl, uvedl, přítomni byli jen oni tři. Upřesnil, že on nic nedoplňoval, ta paní (myšleno svědkyně) také ne. Popsal, že svědkyně podepisovala listinu po zemřelém. Svědek uvedl, že ho nezajímaly detaily, po něm chtěli jen podpis. Na otázku odpověděl, že neví, zda zemřelý nosil brýle, v brýlích ho neviděl. K dotazu právního zástupce žalovaného 1, co dělala svědkyně v místnosti, svědek uvedl, že jenom to podepsala a šli. Poté přistoupil právní zástupce žalovaného 1 před svědka, zakryl závěť, odkryl pouze podpis pana [příjmení], aby se ho zeptal, čí je to podpis. Svědek odpověděl, že podpis je jeho. Ukázal i občanku, kde k porovnání poskytl podpis na občance. Poté právní zástupce žalovaného 1 k dotazu soudu uvedl, že i nadále trvá na provedení důkazu zadáním znaleckého posudku ke zjištění, zda je na závěti pravý podpis zemřelého a rovněž pravý podpis svědka. To z toho důvodu, že co měl možnost vidět podpis na občanském průkazu svědka, tento se mu jeví odlišný než na závěti.

10. Z výslechu žalovaného 1 soud zjistil, že od své manželky, která pracovala na poště, ví, že svědkyně měla poměr s jeho bratrem (myšleno žalovaným 2), čekala s ním dvojčata, tipoval, že to mohlo být před 9 lety. Toto jeho manželka zaslechla na poště, že se o tom povídalo. Žádný důkaz k tomu žalovaný 1 nemohl předložit. Uvedl dále, že jeho manželka často viděla jeho bratra před domem svědkyně. Toto viděla proto, že dělala poštovní doručovatelku pro [obec], tu již nedělá tři roky. Žádný důkaz k tomuto svému tvrzení však nenavrhl. Upřesnil, že s bratrem nemá dobrý vztah, nestýkají se spolu tak 15 let. Upřesnil, že měli společnou jen matku, ta zemřela před 7 lety. Vadilo mu, že opakovaně matku navštěvoval v době, kdy pobírala důchod, a tento si bral. Popsal, že dlouhodobě nepracuje, žil z tohoto příjmu. Asi před 2 lety před smrtí matky toto nahlásil na policii, ta to však neřešila, skočilo to zjištěním, že matka mu peníze dala. Popsal, že žalobkyně je partnerkou jeho synovce, zná ji pouze zběžně. Uvedl, že k zemřelému neměl moc blízký vztah. Když pracoval ve [obec], tak ho někdy potkal, nabízel mu, že ho zaveze k matce, toto odmítal s tím, že je ještě mladá. Po smrti matky přestal pracovat ve [obec], takže ho již neviděl, nebyl s ním v kontaktu zhruba 7 let před jeho smrtí. Popsal, že s flaškou zemřelého nikdy neviděl, neví o tom, že by holdoval alkoholu.

11. K výpovědím se chtěl vyjádřit i žalovaný 2, uvedl, že má potřebu vyjádřit se k výpovědi žalovaného 1 v tom smyslu, že je pravdou, že od matky si peníze bral, neboť zajišťoval placení obědů z [obec] a kupoval jí pleny, které byly hodně drahé. Kupoval i další hygienické věci, navíc důchod měla kolem 8 000 Kč. Navíc otec se měl zmínit, že jinak sebere peníze žalovaný 1. Je pravdou, že ten se v poslední chvíli o matku staral, ale předtím také ne. Chtěl uvést, že vlastní dceři chtěl žalovaný 1 zpronevěřit 60 000 Kč, nakonec mu to nevyšlo, domníval se, že soudně to musel vrátit. Své manželce nedal 100 000 Kč z dědictví po jejím otci, takže to je obrázek jeho bráchy. Ještě chtěl uvést, že otec žalovaného 1 a jeho nevlastní otec je prosil, že zažívá peklo se svým synem. K dotazu soudu odpověděl, že mu mohlo být tak 87 let. Bylo to v souvislosti s tím, když měl jeho synovi [jméno] darovat frézu, následně ho žádal, aby mu ji vrátil, že od svého syna nedostane ani najíst. Co se týče nevěry, tuto žalovaný 2 zcela popřel, uvedl, že u svědkyně se stavoval v době, kdy jí pomáhal s renovací domu. Jen když něco chtěla přivést, spíše zajišťoval autodopravu. Svědkyně v době, kdy byla sama a věděla, že má tranzit, ho požádala, aby jí přivezl nějaké věci. Upřesnil. že se znají 10 nebo 15 let, ono to letí. Již si nepamatoval, jak se seznámili. Poté, co je žalovanému 2 připomenuto právním zástupcem žalovaného 1, že svědkyně uvedla, že je 20 let vdaná, kdy tedy byla sama, toto žalovaný 2 přesně neuměl zodpovědět. Uvedl, že od doby, co jí kdysi přivezl věci, ji občas potká v Kauflandu ve [obec], není s ní v kontaktu. Popsal, že se zemřelým se vídal často. Bývali v kontaktu i denně, a protože zemřelý neměl děti, chtěl, aby majetek po něm získali jeho kluci, myšleno jeho vnuci. Upřesnil, že žalobkyně má s jeho synem [jméno] dva syny. Zemřelý nechtěl, aby něco zůstalo pro jejich nevlastního bratra (myšleno žalovaného 1), tomu nechtěl po sobě zanechat nic. Popsal, že vztah se zhoršil poté, kdy se od bývalé manželky žalovaného 1 dozvěděl, jakým způsobem spolu před rozvodem a poté žili. Zemřelý bratr se s jeho synem stýkal často, někdy 3 – 4 x týdně, nevěděl to přesně. Věděl však o tom, že [jméno] k němu chodil, když měl problém s vodou na toaletě, přišel mu to spravit. Žalovaný 2 nevěděl, kdo byl ošetřující lékař zemřelého, k lékařům na [anonymizováno] ho vozila žalobkyně. Uvedl, že zemřelý již byl v důchodu, často marodil. Nevěděl však, co mu přesně bylo, ale chodil furt po doktorech, blíže se nesvěřoval. Popsal, že byl spíše uzavřený, po smrti své přítelkyně a psa byl spíš samotář, nebyl sdílný, bylo možné vycítit, že ho přestal bavit život. Žalovaný 2 vypověděl, že věděl o tom, že bratr sepsal závěť. Řekl mu, kde závěť je, na to reagoval kladně. Poté, co mu řekl, kdo byl u sepsání závěti, reagoval žalovaný 2 kladně a řekl mu, že udělal dobře. Nepřekvapilo ho, kdo u bratra byl. Poté právní zástupce žalovaného 1 žádal soud, aby doslovně zaprotokoloval, že žalovaný 2 byl tázán, zda ho nepřekvapilo, kdo byli svědci. Na tuto konkrétní otázku poté řekl, že ho to nepřekvapilo. Vypověděl, že ví, jak bratr zemřel. Celou situaci viděl soused z okna. Údajně vyšel z paneláku a po pár metrech upadl, odmítl pomoc kolemjdoucích, poté, co upadl na bok, byl převezen do nemocnice. Z té byl přemístěn do zařízení na [část obce], přesnou adresu neznal, ale byl tam za ním. Poté je už jen držel za ruku a nevnímal.

12. Po takto provedených důkazech k dotazu soudu, zda před koncentrací účastníci navrhují další důkazy, právní zástupce žalovaného 1 navrhl provést důkazy: dědickým spisem po matce žalovaných, která zemřela před 7 lety a dědictví se projednávalo před [název soudu], a to za účelem porovnání podpisu zemřelého v tomto spise a na závěti, dále chtěl založit z matriky žádosti o vydání občanského průkazu za účelem porovnání podpisů zemřelého, chtěl učinit dotaz na VZP ke zjištění, kdo byl lékařem zemřelého. Tento důkaz označil za důležitý proto, že chtěl tímto důkazem prokázat, že svědkyně nevypovídala pravdu stran zdravotního stavu zemřelého, neboť dle názoru žalovaného 1 tento netrpěl žádnou z nemocí, popř. jeho zdravotní stav nebyl natolik vážný, že by měl chtít sepisovat závěť., a to navíc za situace, kdy ani žalovaný 2 nebyl schopen uvést, jakou nemocí trpěl a zda vůbec byl nemocen jeho zemřelý bratr. Dále požadoval provést soudem dotaz na VZP ohledně výpisu všech zdravotních úkonů, ze kterého by bylo zřejmé, zda a na co se zemřelý léčil, a to dva roky před jeho smrtí. K těmto navrhovaným důkazům právní zástupce žalobkyně uvedl, že smyslem tohoto jednání není zjišťování zdravotního stavu zemřelého, ale pouze to, zda a za jakých okolností byla pořízena jeho závěť. I přesto, že navrhované důkazy žalovaným 1 označil za irelevantní, z opatrnosti navrhl provést výslech [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalovaného], kteří jsou schopni svědčit o vůli zůstavitele upořádat své poměry pořízením pro případ smrti.

13. Bezprostředně po jednání soudu, kdy byli vyslechnuti svědci přítomní při sepsání závěti, požádal právní zástupce žalovaného 1 o zajištění kamerového záznamu z kamery soudu, neboť záznamem hodlá dokázat, že svědecké výpovědi nejsou důvěryhodné. S ohledem na skutečnost, že tímto požadavkem byla zpochybněna důvěryhodnost svědeckých výpovědí, přistoupil soud ke zhlédnutí kamerového záznamu u jednání soudu s tím, že záznam je součástí tohoto spisu. Soudem bylo konstatováno, že kamerový záznam je možné zhlédnout v pěti částech, poté právní zástupce žalovaného 1 uvedl, že nemá zájem sledovat záznamy od 9 – 11.15 hodin, což byl průběh soudního řízení a požádal o zhlédnutí záznamů od 8.30 hodin. Poté bylo přistoupeno ke sledování záznamu [číslo] v rozmezí od 8.29 hodin s tím, že žalovaný 2 se svědkem přichází ke vchodu soudu, žalovaný 2 telefonuje, po ukončení hovoru předloží ke zhlédnutí svědkovi něco z dokumentů, které drží v ruce. Poté popochází, opětovně telefonuje, svědek stojí opodál. Přistupuje další osoba, jedná se o svědkyni, zhruba minutu se baví a poté vchází dovnitř. Poté právní zástupce žalovaného 1 navrhl zhlédnout záznam bezprostředně po ukončení jednání od 11.15 hodin. Proto se sleduje záznam [číslo] který zaznamenal rozmezí [číslo] - 11.40 hodin. Ze záznamu lze zjistit, že v [číslo] h vychází žalovaný 2 společně se svědkem z budovy soudu, společně se baví, žalovaný 2 sleduje displej mobilu. V [číslo] h poodstoupí od vchodu, žalovaný 2 telefonuje, poté v [číslo] h přistupuje opětovně blíže ke vchodu, přichází další osoba, jsou s ní oba v hovoru, poté tato osoba odchází. Žalovaný 2 opětovně telefonuje, v [číslo] h přistupuje i svědkyně, následně vychází z budovy PZ žalobkyně a všichni se společně baví. Po 7 minutách skupinu opouštějí svědci, kteří odcházejí stejným směrem. Žalovaný 2 zůstal s PZ žalobkyně v hovoru do 11.29 hodin.

14. Po provedení tohoto důkazu právní zástupce žalovaného 1 uvedl, že ze shlédnutého lze vyvodit, že svědkyně [příjmení] u jednání soudu [datum] nevypovídala pravdivě, když k dotazu uvedla, že se před jednáním soudu bavila pouze s manželem, že se s žalovaným 2 pouze pozdravila a s advokátem žalobkyně se bavila pouze o tom, jak dlouho bude jednání probíhat. Uvedl dále, že i přesto, že svědek [příjmení] nevypovídal před soudem o tom, jak probíhal jeho příchod k soudu, ale záznam dle jeho názoru nepotvrzuje to, že by se svědci spolu neznali. Je zřejmé, že nějakou dobu před jednáním soudu a delší dobu po ukončení jednání soudu spolu mluvili, z toho tudíž pro právního zástupce žalovaného 1 vyplývá, že žalovaný 2 má na projednání a výsledku věci ekonomický zájem. Žalovaný 2 ukazoval dokumenty svědkovi před jednáním, poté telefonoval. Následně po ukončení telefonu přišla svědkyně a vešli do budovy. Z toho vyplývá, že svědkyně nemluvila pravdu, když vypovídala před soudem, že před dnešním jednáním se bavila pouze s manželem. Z toho dle jeho názoru vyplývá, že svědci nejsou osoby bez vztahu k účastníkovi, že by se neznali, tudíž že by neměli žádný vztah k výsledku věci. Svědci jsou dle jeho názoru proto nedůvěryhodní ve svých výpovědích, i pokud jde o otázku, jak došlo k sepsání závěti.

15. S tímto hodnocením právního zástupce žalovaného 1 nesouhlasil právní zástupce žalobkyně, který po zhlédnutí kamerového záznamu nedospěl k závěru, že by měly být výpovědi svědků nedůvěryhodné. A to zejména proto, že z protokolu před soudním jednáním z čl. 39 – 42 vyplývá, že svědkyně popsala, že svědka poznala při sepsání závěti, proto se nic dalšího neví o tom, zda se příp. viděli následně. Vypověděla i to, že žalovaného 2 zná zběžně. Svědek vypověděl, že se žalovaným 2 spolu občas stěhují, tudíž nevěděl, z jakých údajů by mělo vyplývat, že svědci se nemají znát vzájemně, ani se žalovaným 2. Z kamerového záznamu lze vidět pouze to, že přišli společně k soudu, nelze však zjistit, o čem se bavili. Proto by bylo pouze spekulací vyvozovat ze záznamu, kdo a s kým telefonicky vlastně mluvil.

16. Poté právní zástupce žalovaného 1 uvedl, že by hodně věci pomohlo, kdyby žalovaný 2 soudu řekl, s kým telefonoval, když je zjevná návaznost mezi telefonátem a následným příchodem svědkyně. K tomu žalovaný 2 uvedl, že toto si již nepamatuje. Navíc uvedl, že ze záznamu je patrné, že telefonoval víckrát, mohlo se jednat o náhodu, že paní [příjmení] vcházela rovněž na jednání.

17. Za této situace, kdy soud vyhodnotil po zhlédnutí požadovaného kamerového záznamu, že nebyla zpochybněna věrohodnost svědeckých výpovědí, neboť ze zhlédnutého nelze dovodit, o čem se případně osoby mezi sebou bavily (mohlo jít o nezávaznou konverzaci, kdy se bavily v obecné rovině jako osoby, které již svědeckou výpověď jednou podávaly). Dle názoru soudu kamerový záznam nevyvrátil pravdivost svědecké výpovědi svědkyně [příjmení], která se měla bavit mimo jiné o průběhu soudního jednání přímo s právním zástupcem žalobkyně, a soudu se zdá logické, že svědci mohli být překvapeni z toho, že mají opětovně podat svědeckou výpověď, kterou již podali před notářem. Tomu nasvědčuje i popsání jejich pocitů před soudem, kdy oba netušili, že budou muset opakovaně o stejné události podávat svědecké výpovědi. Pokud se před soudem potkala svědkyně se žalovaným 2, jednalo se o známého, který jí, jak vypověděla, pomáhal v minulosti (znají se přes 10 let) se stěhováním. Pokud se bavil žalovaný 2 se svědkem, toto se zdá logickým poté, co oba vypověděli, že se znají z příležitostné společné práce. Pokud nelze ze záznamu zjistit, o čem přesně probíhala jejich komunikace, má soud za to, že ze záznamu nelze vyvodit, že zakládá nedůvěryhodnost svědeckých výpovědí.

18. Soud dále dospěl k závěru, že zůstavitel sepsáním závěti projevil svou poslední vůli, když okolnosti jejího sepisu byly prokázány svědecky. Svědci i přes drobné rozpory týkající se pouze detailů (navíc kdy lidé si stejné věci mohou pamatovat různě) se v popsání události v podstatných okolnostech svědecky shodli. Soud nepřisvědčil obrannému tvrzení žalovaného 1, že výpověď svědkyně je nedůvěryhodná, když před notářem zamlčela skutečnost, že zná rodinu žalobkyně, v rozporu s výpovědí před soudem, neboť dle názoru soudu před soudem pouze blíže popsala svůj vztah k rodině žalobkyně – žalovanému 2. Dle názoru soudu však svědkyně vždy shodně vypověděla, že jí je známo, že žalobkyně je partnerkou syna žalovaného 2, tudíž nelze souhlasit s názorem žalovaného 1, že by před notářem hodlala zamlčet, že zná rodinu žalobkyně. Soud se rovněž nedomnívá, že výpověď svědka [příjmení] by byla nedůvěryhodnou mj. proto, že patří do okruhu známých žalovaného 2, se kterým příležitostně pracuje. Pokud dále svědek před notářem uvedl, že si nepamatuje, že by zůstavitel listinu četl, a před soudem uvedl, že něco četl, toto je nutné hodnotit v souvislosti s celkovým projevem tohoto svědka, který dost možná důležitost svých výpovědí nechápe ve svém důsledku. Před soudem navíc vypovídal po požití piva, které zřejmě užívá pravidelně. Proto byla jeho výpověď ne zcela autentická, neboť je zřejmé, že určité z jeho pohledu nedůležité věci může vytěsňovat. Jejich výpověďmi tak bylo prokázáno, že sepsání závěti byli současně přítomni, že v jejich přítomnosti byl vysloven projev vůle zůstavitele, že listina obsahuje poslední vůli zůstavitele a že listina byla podepsána jak zůstavitelem, tak svědky. Proto soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky v § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před 2 svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Protože dle § 565 o. z. bylo dostatečně prokázáno, že za přítomnosti svědků zůstavitel listinu podepsal, nastoupila zákonná vyvratitelná domněnka pravosti a správnosti listiny. Protože žalovaný 1 namítá, že výpovědi svědků jsou nedůvěryhodné a toto se mu nepovedlo prokázat, soud vyhodnotil, že došlo k zákonné domněnce, a proto soud nepřistoupil k dalším důkazům (důkazům opaku, kdy řádné obranné tvrzení žalovaného 1 o absenci podpisu zůstavitele chybí). Soud proto mj. nepřistoupil k zadání znaleckého posudku, a to ani po založení odborného názoru PhDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (čl. 56 – 60 spisu), který založil žalovaný 1 i přesto, že soud konstatoval, že neshledal svědecké výpovědi nevěrohodnými.

19. Soud dále věc posoudil po právní stránce dle § 1539 o. z., dle kterého se svědci zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit.

20. Dle ust. § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

21. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitel byl způsobilý pořídit pro případ smrti předmětnou závěť, před dvěma svědky podepsal listinu, kterou nesepsal, a současně jakožto její pořizovatel prohlásil, že tato listina obsahuje jeho poslední vůli. Za této situace soud nepřistoupil k provedení dalších navrhovaných důkazů, které vyhodnotil za irelevantní, neboť dle výpovědí svědků neměl pochyb o splnění stanovených formálních náležitostí závěti. Vyšel z právní úpravy, kdy k prokázání, že závěť, kterou zůstavitel nesepsal, byla zůstavitelem skutečně pořízena způsobem, který zákon předpokládá, jsou zásadně způsobilí právě svědci závěti. A protože svědci podali své svědectví o pořízení závěti, kdy hodnověrně a zásadně souladně vypověděli o podstatných okolnostech jejího pořízení, jevilo se zkoumání a připuštění důkazů, kterými hodlal žalovaný 1 prokázat nedůvěryhodnost svědeckých výpovědí (že zemřelý před nimi závěť nepodepsal) za nadbytečné. Protože soud neshledal žádné jiné okolnosti či vady, které by způsobovaly neplatnost závěti a ke kterým bylo nutno přihlížet z úřední povinnosti. Proto bylo žalobě vyhověno.

22. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1 soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 646,94 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, který je plátcem DPH a kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a) a § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z úkonů (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby ze dne [datum], podání repliky ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum] od [číslo] do 11.15 hodin, písemné podání ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum] a písemné podání ze dne [datum]. Soud dále přiznal úspěšné žalobkyni 8 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a cestovní náhradu v celkové výši 1 058,94 Kč (za cestu [obec] – [obec] a zpět dne [datum] – 68 km, průměrná spotřeba 5,9 l [číslo] km, s náhradou za použití vozidla 4,40 Kč km, za pohonné hmoty – nafta á 27,80 Kč, a dále za cestu [obec] – [obec] a zpět dne [datum] - 68 km, průměrná spotřeba 5,9 l [číslo] km, s náhradou za použití vozidla 4,70 Kč km, za pohonné hmoty – nafta á 36,10 Kč). Dále soud přiznal žalobkyni náhradu za promeškaný čas v celkové výši 400 Kč (vždy cesta na jednání ve výši 2 půlhodin á 100 Kč za půlhodinu), vč. DPH 21 % a soudního poplatku ve výši 2 000 Kč.

23. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2 soud rozhodl za použití § 150 o. s. ř. tak, že žalobkyni ve vztahu k tomuto žalovanému náklady řízení nepřiznal, neboť žalovaný 2 v řízení o pozůstalosti ze dne [datum] závěť uznal za pravou a platnou, a za situace, kdy žalobkyně byla usnesením čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyzvána, aby žalobu na určení podala pouze proti [celé jméno žalovaného], bylo by nespravedlivé, aby za náklady řízení odpovídal společně a nerozdílně s dalším účastníkem řízení.