24 Co 184/2022- 111

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [obec], [ulice a číslo], okres [okres], adresa pro doručování: [adresa], zastoupena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, sídlem [adresa], proti žalovaným: 1) [jméno] [příjmení], narozen [datum], bytem [adresa], zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, sídlem [adresa], 2) [jméno] [příjmení], narozen [datum], bytem [adresa], o určení dědického práva žalobkyně po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřel [datum], z titulu prosté allografní závěti z [datum], o odvolání žalovaného [jméno] [příjmení] proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze 14. 2. 2022, č. j. 23 C 9/2021-76, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný [jméno] [příjmení] je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení 6 776 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem v [obec a číslo].

III. Ve vztahu žalobkyně a žalovaného [jméno] [příjmení] žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. určil žalobkyni za dědičku ze závěti ze dne [datum] zůstavitele [jméno] [příjmení], který zemřel [datum], výrokem II. uložil žalovanému [jméno] [příjmení] povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení 30 646,94 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem v [obec a číslo], a konečně výrokem III. ve vztahu žalobkyně a žalovaného [jméno] [příjmení] rozhodl o tom, že se žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

2. V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v tomto sporu účastníků bylo úkolem soudu dokazováním vyjasnit okolnosti pořízení prosté allografní závěti s datem [datum] zůstavitelem [jméno] [příjmení], který zemřel [datum], zejména pak to, zda zůstavitel zkoumanou listinu vlastnoručně podepsal a zda před dvěma současně přítomnými svědky výslovně prohlásil, že listina s datem [datum] představuje vskutku jeho poslední vůli. Zásadním tak k posouzení této otázky bylo vyhodnotit před soudem podané výpovědi dvou svědků závěti, a to jak v tomto sporném řízení, tak v pozůstalostním řízení zůstavitele, konkrétně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Podle jeho názoru oba tito svědci závěti i přes určité drobné rozpory, které se však týkají jen určitých pro věc nepodstatných detailů, jež si navíc obecně vzato lidé mohou pamatovat různě, se v jimi popisovaných událostech, týkajících se posuzované listiny (závěti zůstavitele), se ve svých výpovědích shodli, nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, které by osoby těchto svědků učinily nedůvěryhodnými. Výpovědi těchto dvou svědků závěti pak nebyly zpochybněny ani kamerovým (obrazovým) záznamem z kamery soudu ze dne konání jednání Okresního soudu v Kladně, který byl k důkazu přehrán, při němž tito svědci podávali svá svědectví v dané sporné věci, pokud jen z tohoto obrazového záznamu bez současného zvuku, který by dal informaci o konkrétním rozhovoru, nelze usuzovat na to, že by svědci byli jakkoliv před podáním svého svědectví kýmkoliv ovlivňováni, proto by bylo možné předpokládat, že neuváděli pravdu. Tyto jejich výpovědi pak nebyly vyvráceny, či jen zpochybněny, ani žádným dalším v řízení provedeným důkazem. Z těchto jejich svědeckých výpovědí pro soud jednoznačně vyplynulo, že oba tito svědci byli, jako svědci závěti, kteří byli předem s touto funkcí ztotožněni, současně přítomni tomu, že v jejich přítomnosti zůstavitel projevil, že posuzovaná listina obsahuje jeho poslední vůli, že se na zkoumanou listinu po jejím„ vyplnění“ rukou svědkyně závěti dle pokynů zůstavitele vlastnoručně podepsal, přičemž zkoumanou listinu také, jako svědci závěti, oba vlastnoručně podepsali. Za tohoto skutkového stavu věci tak zkoumaná listina splňuje podmínky § 1534 z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ, jde-li o závěť zůstavitele, kterou sice nesepsal celou sám vlastní rukou, ale vlastní rukou ji podepsal, přičemž před dvěma současně přítomnými svědky závěti výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Nastupuje tak vyvratitelná domněnka pravosti a správnosti této listiny, přičemž v situaci, kdy se žalovanému [jméno] [příjmení] nepodařilo v řízení prokázat, že by slyšení svědci závěti byli nevěrohodní, že by uváděli nepravdy, bylo by nadbytečné v řízení provádět dále důkaz jím navržený, a to znalecký posudek ke zkoumání pravosti podpisu zůstavitele na zkoumané listině, a to ani na podkladě odborného stanoviska znalce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], z [datum]. Jak znalecký posudek, tak tento odborný názor, jsou totiž tzv. nepřímými důkazy, jež samy o sobě nejsou svou podstatou způsobilé vyvrátit přímé důkazy, konkrétně přímá svědectví dvou svědků závěti, jež věrohodně potvrzují pravost podpisu zůstavitele na zkoumané listině, protože to osobně vnímali svými smysly, pokud své závěry mohou podávat jen v určité míře pravděpodobnosti. Takového nepřímé důkazy samy o sobě k vyvrácení přímých svědectví očitých svědků nemohou postačovat. Bylo-li pak dále v řízení prokázáno (ostatně toto nebylo ani zpochybňováno), že zůstavitel byl způsobilý pro případ smrti předmětnou závěť pořídit, nebyly shledány žádné jiné okolnosti či vady, které by způsobovaly neplatnost závěti, je namístě právně uzavřít, že z posuzované listiny žalobkyni svědčí dědické právo (univerzálně) po zůstaviteli [jméno] [příjmení].

3. Včasné odvolání si, prostřednictvím svého zástupce, proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný, [jméno] [příjmení]. Navrhl napadený rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že se žaloba žalobkyně zamítá, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. V důvodech svého odvolání tento odvolatel poukazuje na to, že v řízení před soudem prvního stupně opakovaně argumentoval tím, že svědectví svědků závěti nemůže být pravdivé, protože závěť není opatřena podpisem zůstavitele, ačkoliv svědci závěti tvrdí, že byli jejímu podpisu zůstavitelem přítomni. K tomuto svému tvrzení navrhoval důkazy, mj. soudu předložil odborné vyjádření znalce z oboru expertiza písma, který uzavřel, že se na zkoumané listině pravděpodobně nejedná o pravý podpis zůstavitele. Z jeho pohledu tedy měl být v řízení proveden jím navržený znalecký posudek za účelem ověření pravosti podpisu zůstavitele na zkoumané listině, protože důvodně vznikají pochybnosti o tom, zda skutečně sám zůstavitel tuto listinu podepsal. Bez provedení tohoto důkazu není řízení úplné, nelze totiž jednoznačně uzavřít o konkrétním rozhodném skutkovém stavu věci a nelze tak provést ani právní posouzení věci. Nadále je přesvědčen o tom, že svědci závěti nemluví pravdu, když uvádí, a prohlásili to i na závěti v rámci svědecké doložky, že byli současně přítomni projevu vůle zůstavitele a tomu, že závěť zůstavitel sám vlastnoručně podepsal. Provedením navrženého znaleckého posudku by k této z jeho pohledu stále sporné otázce pravdivosti tvrzení svědků bylo postavilo tzv. najisto. I nadále přece v právu platí to, že platným právním jednáním zůstavitele je pouze a jedině allografní závěť zůstavitele, pokud ji zůstavitel sám skutečně vlastní rukou podepíše. Proto je přesvědčen o tom, že se soud prvního stupně řádným způsobem otázkou naplnění tohoto zákonného požadavku pro platnost allografní závěti zůstavitele nezabýval. Z jeho pohledu tedy nebyl zjištěn v řízení před soudem prvního stupně úplným způsobem rozhodný skutkový stav věci, nemůže tedy obstát, jako správný, soudem prvního stupně vyjádřený právní závěr o tom, že žalobkyni svědčí dědické právo po zůstaviteli z konkrétní prosté allografní závěti zůstavitele.

5. Žalobkyně se k odvolání žalovaného [jméno] [příjmení], prostřednictvím svého zástupce, vyjádřila tak, že shledává rozhodnutí soudu prvního stupně po věcné i právní stránce správným, navrhla proto jeho potvrzení.

6. V důvodech zdůrazňuje to, že se z jejího pohledu žalovanému [jméno] [příjmení] nepodařilo jím uvedenými tvrzeními a předloženými, popř. navrženými, důkazy v řízení před soudem prvního stupně zpochybnit přímá svědectví osob, které závěť podepsaly, jako svědci závěti. Tito svědci závěti vypovídali podle jejího přesvědčení před soudem pravdivě, věrohodně, souladně. Za této situace tak měl soud prvního stupně dán spolehlivý skutkový podklad pro svůj právní závěr o tom, že posuzovaná závěť zůstavitele má všechny náležitosti, včetně pravosti podpisu zůstavitele a projevu vůle zůstavitele před dvěma současně přítomnými svědky závěti. Je tak přesvědčena o tom, že v daném řízení bylo dostatečně prokázáno věrohodným způsobem to, že konkrétní závěť zůstavitele opravdu obsahuje poslední vůli tohoto zůstavitele, kterou pořídil univerzálně o svém majetku pro případ své smrti v její prospěch [obec] [anonymizováno]. Vznášené pochybnosti ohledně výpovědi svědků byly dalším provedeným dokazováním jednoznačně rozptýleny. Nelze tak pochybovat o tom, že zkoumaná listina je platným právním titulem pro závěr o tom, že jí z této závěti svědčí univerzálně dědické právo po zůstaviteli [jméno] [příjmení]. Není pak přípustné navrhovat v řízení znalecký posudek ke zkoumání pravosti podpisu zůstavitele jen jako prostředek, který má ve své podstatě jen za účel zpochybňovat svědectví svědků závěti.

7. Žalovaný [jméno] [příjmení] se k odvolání žalovaného nevyjádřil.

8. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláním žalovaného [jméno] [příjmení] napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a neshledal odvolání odvolatele opodstatněným.

9. Z hlediska svého předmětu jde i podle závěru odvolacího soudu v daném řízení o taková společná práva na straně žalovaných ve vztahu ke zkoumané listině – svým obsahem prosté allografní závěti zůstavitele - v důsledku čehož se rozhodnutí soudu v této sporné věci musí vztahovat na všechny účastníky tohoto řízení, tj. na oba bratry zůstavitele, jako v úvahu přicházející zákonné dědice zůstavitele, kteří na straně žalované v tomto sporu na podkladě žaloby žalobkyně vystupují; úkon odvolání [jméno] [příjmení] proto platí i pro žalovaného [jméno] [příjmení], neboť z hlediska hmotněprávního je základ této projednávané žaloby v právu žalovaných nedílné povahy (pro to, aby mohl žalovaný [jméno] [příjmení] se svým dědickým právem po zůstaviteli na základě zákonné posloupnosti uspět, je v této konkrétní věci vyžadováno, aby na straně žalované v tomto sporu o určení dědického práva žalobkyně po zůstaviteli vystupovalo současně více osob, konkrétně všechny ty osoby, jimž také může svědčit dědické právo po zůstaviteli, pokud by snad nakonec neměla zkoumaná závěť zůstavitele, jako pravá a platná, obstát, tj. i druhý bratr zůstavitele). Odvolací soud tak tedy posuzoval odvolání [jméno] [příjmení] jako úkon jednoho z nerozlučných společníků, který platí i pro žalovaného [jméno] [příjmení].

10. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

11. Pokud jde o záležitost existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na jí požadovaném určení, tak odvolací soud k tomuto (v souladu se závěrem soudu prvního stupně, byť v jeho rozhodnutí není explicitně vyjádřen) v souladu s konstantní soudní judikaturou k z. č. 40/1964 Sb., dále jen obč. zák., jež je podle jeho názoru tzv. použitelná i v poměrech OZ, uzavírá, že žaloba, podaná žalobkyní k soudu ve smyslu § 170 z. č. 292/2013 Sb., dále jen z. ř. s., na základě odkazu účastníka z pozůstalostního řízení zůstavitele na podání sporné žaloby o určení sporné skutečnosti (dědického práva), není určovací žalobou ve smyslu § 80 o. s. ř., nýbrž žalobou tzv. svého druhu na určení sporné právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá přímo z právního předpisu, žalobkyně tak tedy nebyla v tomto sporném řízení povinna tvrdit a prokazovat skutečnosti o existenci svého naléhavého právního zájmu na jí požadovaném určení sporné skutečnosti, tedy podle obsahu jí podané žaloby svého dědického práva po zůstaviteli na základě jím v její prospěch, jako univerzální dědičky, pořízené konkrétní prosté allografní závěti s datem [datum] (z pohledu odvolacího soudu se v daném řízení, i přes formulaci žalobního petitu, vzhledem k uplatněným skutečnostem, žalobkyně v tomto sporném řízení ve skutečnosti domáhá určení nikoliv toho, že je dědičkou konkrétního zůstavitele, jak jí, z pohledu odvolacího soudu nesprávně, bylo uloženo v pro ni odkazujícím usnesení pozůstalostního soudu, ale určení toho, že jí svědčí dědické právo po zůstaviteli [jméno] [příjmení] z konkrétní jím pořízené prosté allografní závěti; v opačném případě by totiž žalobkyně neměla na své straně dán naléhavý právní zájem na určení toho, že je dědičkou zůstavitele, pokud o tom, kdo je či není dědicem konkrétního zůstavitele, může rozhodovat vždy jen pozůstalostní soud v pozůstalostním řízení konkrétního zůstavitele v souvislosti s vydáním konečného rozhodnutí).

12. Dále je k důvodům tohoto rozhodnutí namístě odvolacím soudem konstatovat, že žalobkyně podala svoji žalobou na podkladě odkazu, který jí byl dán v pozůstalostním řízení zůstavitele usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 12. 2020, č. j. 31 D 1009/2019-133, na určení svého dědického práva po zůstaviteli [jméno] [příjmení] z konkrétní jím pořízené v její prospěch prosté allografní závěti s datem [datum], ve lhůtě soudem pro tento účel jí stanovené, tedy včas.

13. O rozhodném skutkovém stavu věci nebylo mezi účastníky tohoto sporného řízení ve své podstatě sporné to, že zůstavitel [obec] [anonymizováno] zemřel dne [datum], jako svobodný, bezdětný, žil sám, rodiče jej předemřeli, zanechával dva bratry, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a listinu s datem [datum], jež není celá sepsána vlastní rukou zůstavitele, je podepsána jménem a příjmením [obec] [anonymizováno], byla pořízena za účasti dvou svědků závěti, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří svými podpisy na listině pod zde uvedenou svědeckou doložkou potvrdili, že před nimi oběma současně přítomnými, jako svědky závěti, zůstavitel [obec] [anonymizováno] listinu vlastní rukou dne [datum] podepsal a výslovně před nimi projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, v níž povolal za svoji jedinou univerzální dědičku veškerého svého majetku [jméno] [příjmení] (žalobkyni). Pohřeb zůstaviteli vypravil jeho bratr, [jméno] [příjmení], který tak byl do pozůstalostního řízení zůstavitele volán pozůstalostním soudem k podání informací v rámci předběžného šetření, přičemž již v této souvislosti jím byla do pozůstalostního řízení zůstavitele předložena posuzovaná listina, s tím jeho tvrzením, že tuto listinu nalezl u zůstavitele v bytě po jeho smrti, nebyl přítomen sepisu této listiny, pokud je listina sepsána vlastní rukou, nejedná se o písmo zůstavitele, pravděpodobně jde o písmo svědkyně závěti, na listině by se měl nacházet vlastnoruční podpis zůstavitele, jak jej znal. Tato listina, jde-li o její obsah, je pak v záhlaví nadepsána jako„ Závěť, má poslední vůle“, je částečně psaná na stroji (počítači), částečně ručně, je datována [datum], měla být podle tvrzení [jméno] [příjmení] i žalobkyně, jde-li o její ruční sepis, tzv.„ vyplněna do z internetu svědkyní závěti [jméno] [příjmení] na základě zůstavitelem vysloveného přání staženého formuláře“ vlastní rukou svědkyně závěti, [jméno] [příjmení], jde-li o podpis zůstavitele, je opatřena vlastnoručním podpisem zůstavitele, pod tzv. svědeckou doložkou jsou vlastnoruční podpisy dvou svědků závěti, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], před nimiž oběma současně přítomnými měl zůstavitel výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a měl ji i před nimi vlastnoručně podepsat. Zůstavitel a oba svědci závěti se měli podle tvrzení žalobkyně setkat na základě vysloveného přání zůstavitele ve vztahu ke každému svědku závěti samostatně za účelem pořízení závěti zůstavitelem v prosté allografní formě dne [datum] v bydlišti zůstavitele, tj. v jeho bytě (garsonce) ve [obec], v [část obce] ulici [adresa], sepisovatelem této listiny, jak je uvedeno již výše, měla být svědkyně závěti, [jméno] [příjmení], která při tomto osobním setkání údaje do předem připravené (z internetu stažené a vytištěné) listiny vlastní rukou vepsala podle pokynů zůstavitele. Stav a obsah této závěti byl pak zjištěn notářem v [anonymizováno], Mgr. [jméno] [příjmení], dne [datum], jako pověřeným soudním komisařem. Bratr zůstavitele, [jméno] [příjmení], stejně tak i žalobkyně, jako závětí obmyšlená osoba, tuto závěť zůstavitele uznali za pravou a platnou v pozůstalostním řízení zůstavitele. Bratr zůstavitele, [jméno] [příjmení], zpochybnil pravost a platnost této závěti zůstavitele v pozůstalostním řízení zůstavitele tím svým tvrzením, že se na listině nenachází pravý podpis zůstavitele a, že nebyla naplněna zákonná podmínka toho, aby zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěti ve vztahu ke konkrétní listině projevil svoji poslední vůli. Těmito vyjádřeními byl v pozůstalostním řízení zůstavitele nastolen procesní stav skutkového sporu o dědické právo po zůstaviteli mezi v úvahu přicházejícím jedním zákonným dědicem zůstavitele, žalovaným [jméno] [příjmení], a závětí zůstavitele obmyšlenou osobou, coby jeho dědičky, žalobkyní, který byl vyřešen pozůstalostním soudem vydáním dne 8. 12. 2020 pod č. j. 31 D 1009/2019-133 (právní moc [datum rozhodnutí]) usnesení, jímž uložil žalobkyni, jako osobě, která od soukromé listiny - závěti - odvozuje své dědické právo po zůstaviteli - podat ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení u Okresního soudu v Kladně žalobu proti [jméno] [příjmení] na určení, že je dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém [datum], z prosté allografní závěti ze dne [datum]. Na podkladě tohoto odkazu z pozůstalostního řízení pak žalobkyně podala žalobu proti oběma žalovaným, jako dvěma v úvahu přicházejícím zákonným dědicům zůstavitele, u Okresního soudu v Kladně dne [datum] na určení (podle svého obsahu) svého dědického práva po zůstaviteli [jméno] [příjmení] z konkrétní jím pořízené závěti v prosté allografní formě dne [datum]. Pozůstalostní řízení zůstavitele je tak fakticky přerušeno do skončení tohoto sporného řízení, vedeného Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. 23 C 9/2021.

14. S ohledem na datum úmrtí zůstavitele, jakož i datum vzniku posuzované listiny (podle svého obsahu prosté allografní závěti konkrétního zůstavitele), se při projednání pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [příjmení] a rovněž i v tomto sporném řízení o určení dědického práva žalobkyně z konkrétní závěti zůstavitele na podkladě žaloby žalobkyně, jíž, jak bylo vysvětleno odvolacím soudem výše v důvodech tohoto rozhodnutí, podala v souladu s provedeným odkazem pro ni pozůstalostním soudem na sporné řízení z pozůstalostního řízení zůstavitele, uplatní platné procesněprávní i hmotněprávní předpisy dědického práva, tedy o. s. ř., z. ř. s. a OZ.

15. Podle § 1534 OZ závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

16. Podle § 1539 OZ svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli sto potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a tatáž osoba. Svědek se podepíše na listinu, obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku, poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž jej lze zjistit. Svědkem nemůže být osoba nesvéprávná nebo osoba, která není znalá jazyka nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí.

17. V obecné rovině je tak namístě k důvodům tohoto rozhodnutí po právní stránce odvolacím soudem uvést, že závěť je jedním z dědických titulů, jedná se o jednostranný, kdykoliv odvolatelný nebo změnitelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Jedná se tedy o jednostranné právní jednání, kterým zůstavitel povolává jednu nebo více osob za své dědice, popř. povolává také odkazovníka. Závěť může být pořízena v podobě soukromé či veřejné listiny, ve formě písemné i ústní. Pořizuje-li zůstavitel pro případ své smrti o svém majetku, platí, že musí mít pořizovací způsobilost ke dni podpisu příslušného právního jednání, musí splnit určité formální požadavky, stanovené pro jednotlivá pořízení pro případ smrti. Účinky pořízení pro případ smrti v případě závěti nastávají až po smrti zůstavitele. Mezi závěti pořízené tzv. soukromou listinou patří mj. i závěť, pořízená před dvěma svědky závěti, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, tzv. allografní závěť prostá. Při posuzování platnosti tohoto právního jednání zůstavitele je pak třeba preferovat platnost před neplatností a je třeba co nejvíce respektovat vůli zůstavitele. K tomu, aby prostá allografní závěť byla platným právním jednáním zůstavitele je předně požadováno to, aby zůstavitel takovou závěť vlastní rukou podepsal. Zůstavitel dále musí před dvěma svědky závěti současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli (tj. způsobem, nevzbuzujícím pochybnosti o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli). Další náležitosti prosté allografní závěti vyplývají z § 1539 OZ; i nadále tak tedy platí, že svědek prosté allografní závěti musí být funkcí svědka závěti předem zůstavitelem pověřen, tj. musí si této funkce být vědom (tzn. toho, že je u pořízení konkrétní závěti zůstavitelem svědkem jejího pořízení závěti), tedy svědkem závěti není ten, kdo by byl tomuto právnímu jednání zůstavitele přítomen tzv. jen zcela náhodně, svědek závěti nemusí vůbec znát její obsah, nemusí být účasten ani jejího sepisu, a ani podpisu závěti zůstavitelem.

18. Vzhledem k výše uvedenému tak je možné zkonstatovat, že i v právních poměrech dědického práva dle OZ je i nadále plně využitelná dřívější soudní judikatura vyšších soudů k problematice allografní závěti, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 2447/99, sp. zn. 21 Cdo 985/99, Krajského soudu v Brně, sp. zn. 18 Co 397/98, a další.

19. V prvé řadě je namístě i odvolacím soudem k důvodům tohoto rozhodnutí, jako podstatné, uvést to, že žalovaný [jméno] [příjmení] v průběhu pozůstalostního řízení i tohoto sporného řízení, nakonec ani žádný jiný účastník pozůstalostního řízení, či tohoto sporného řízení, netvrdil neplatnost posuzovaného právního jednání zůstavitele z pohledu § 581 OZ; u odvolacího soudu (ve shodě se soudem prvního stupně) na podkladě vyhodnocení výsledků v řízení provedeného dokazování v tomto směru ani žádné pochybnosti nevznikly, týká-li se pořizovací schopnosti zůstavitele k datu podpisu posuzované listiny. Přímí svědci posuzovaného právního jednání zůstavitele v rozhodné době shodně a přesvědčivě pro soud uváděli, že zůstavitel byl v rozhodné době plně orientován osobou i časem, jeho chování bylo přiléhavé, jakož i jeho projev vůle, nezaznamenali u něj, byť i jen jako laici, žádné známky, odrážející poruchy myšlení. Žalovaný [jméno] [příjmení] pak sám v řízení uvedl, že se dlouhodobě, řadu let, se zůstavitelem před vznikem posuzované listiny osobně nestýkal. V tomto směru tedy i z pohledu odvolacího soudu nevyšla v tomto řízení najevo žádná konkrétní skutková zjištění, jde-li o nedostatek pořizovací schopnosti zůstavitele k datu podpisu posuzované listiny.

20. Za této situace posuzované rozhodnutí soudu prvního stupně zcela správně vychází ze skutkového závěru o zachované plné pořizovací způsobilosti zůstavitele ve vztahu ke zkoumané listině v době jejího pořízení.

21. Dále je namístě v důvodech tohoto rozhodnutí odvolacím soudem zkonstatovat, že ani v pozůstalostním řízení, ani v tomto sporném řízení, žalovaný, [jméno] [příjmení], nepřinášel žádná svá konkrétní skutková tvrzení o tom, že by snad zůstavitel neučinil posuzovaný projev vůle jakkoliv svobodně; z výsledků v řízení provedeného dokazování pak ani žádné takové pochybnosti najevo nevyšly.

22. Rovněž pak ani o tom, že by snad zůstavitel v době sepisu posuzované listiny nemohl číst a psát, nevznikly z výsledků v řízení provedeného dokazování žádné pochybnosti ani u odvolacího soudu; ostatně ani v tomto směru žádná svá konkrétní skutková tvrzení žalovaný, [jméno] [příjmení], v pozůstalostním řízení zůstavitele, ani v tomto sporném řízení, nepřinášel, ostatně, jak již bylo uvedeno výše, k tomuto svému tvrzení nemohl mít objektivně vzato ani žádné konkrétní informace za té situace, kdy, jak uváděl tomto řízení, se zůstavitelem se řadu let před sepisem zkoumané listiny a později i před jeho smrtí, osobně nestýkal.

23. Jak správně konstatoval soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí, z obsahu žaloby žalobkyně v projednávané sporné věci vyplývá, že žalobkyně požaduje v daném sporném řízení určit své dědické právo po zůstaviteli z konkrétní prosté allografní závěti zůstavitele s tvrzením o pravosti a platnosti do pozůstalostního řízení osobou žalovaného [jméno] [příjmení] předložené prosté allografní závěti zůstavitele, a sice ve vztahu k listině datované [datum], jež měla být podepsána vlastnoručně zůstavitelem dne [datum], ve vztahu k níž měl zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěti výslovně projevit (prohlásit), že tato listina obsahuje jeho poslední vůli, konkrétně před [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], která, jde-li o veškerý majetek zůstavitele, svědčí v její prospěch, coby dědičky zůstavitele [jméno] [příjmení], a to za té situace, kdy v pozůstalostním řízení, a rovněž i v tomto sporném řízení, bratr zůstavitele, jako jeden ze dvou v úvahu přicházejících zákonných dědiců tohoto zůstavitele, [jméno] [příjmení], považuje tuto listinu za nikoliv pravou a platnou závěť zůstavitele jí svědčící, a to jednak proto, že zůstavitel vlastní rukou zkoumanou listinu nepodepsal, a jednak proto, že zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěti výslovně neprohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

24. Tedy, souhrnně řečeno, tvrzení žalovaného bratra zůstavitele [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], jež mají působit v projednávané věci absolutní neplatnost projednávané listiny – závěti zůstavitele, pořízené jím v prosté allografní formě – jsou tato: zkoumanou listinu, jež byla předložena do pozůstalostního řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení] dne [datum], s datem [datum], jež je ve svém záhlaví označena jako„ Závěť, má poslední vůle“, zůstavitel [obec] Černý vlastnoručně nepodepsal, a zůstavitel [obec] Černý neučinil své výslovné prohlášení před současně přítomnými dvěma svědky závěti, o tom, že projednávaná listina obsahuje jeho poslední vůli.

25. Těmto tvrzením bratra zůstavitele, [jméno] [příjmení], odporují žalobkyně a žalovaný, bratr zůstavitele, [jméno] [příjmení], tvrdí-li naopak shodně, že projednávaná listina byla zůstavitelem vlastnoručně podepsána dne [datum], a to před dvěma současně přítomnými svědky závěti, jež jsou na listině podepsáni, a, že zůstavitel učinil před dvěma současně přítomnými svědky závěti, jež jsou na zkoumané listině podepsáni vlastnoručně, své výslovné prohlášení o tom, že projednávaná listina obsahuje jeho poslední vůli.

26. Z hlediska těchto uplatněných námitek žalovaného [jméno] [příjmení] proti zkoumané listině se tak i odvolací soud v prvé řadě zabýval řešením otázky platnosti posuzované listiny z pohledu naplnění té zákonné náležitosti platné závěti zůstavitele, jde-li o to, zda tuto listinu zůstavitel vlastnoručně podepsal.

27. K prokázání pravdivosti skutkového tvrzení o tom, že zkoumaná listina obsahuje vlastnoruční podpis zůstavitele, stíhá v dané sporné věci účastníků důkazní povinnost žalobkyni, s ohledem na v řízení uplatněnou námitku žalovaného, [jméno] [příjmení], v té situaci, kdy žalobkyně své dědické právo po zůstaviteli tzv. odvozuje od prosté allografní závěti, která není veřejnou listinou (§ 565 OZ), tedy od listiny soukromé.

28. K prokázání splnění této zákonné podmínky prosté formy allografní závěti zůstavitele žalobkyně navrhla v řízení k důkazu výslechy dvou svědků závěti.

29. Tyto žalobkyní navržené důkazy soud prvního stupně v řízení procesně relevantním způsobem provedl a po jejich zhodnocení ve vzájemných souvislostech i s dalšími v řízení provedenými důkazy i odvolací soud (zcela ve shodě se soudem prvního stupně) uzavírá, že bylo skutkově v dané věci zjištěno to, že tvrzení žalobkyně o tom, že posuzovanou listinu, jež byla v pozůstalostním řízení zůstavitele prohlášena jako jeho závěť dne [datum] pověřeným soudním komisařem, notářem v [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], zůstavitel vlastnoručně podepsal dne [datum], je pravdivé.

30. Má-li být i v právních poměrech OZ (§ 1539 odst. 1 OZ) reálně naplněn ten předpoklad, že úkolem svědků závěti je po smrti konkrétního zůstavitele v případě sporu o pravost a platnost jím pořízené závěti to, aby dosvědčili (potvrdili), že ten, kdo konkrétní závěť pořídil, je vskutku zůstavitel, který vskutku projevil svoji vůli, pak bezpochyby patří k úkolu svědků závěti i to, aby, byli-li osobně přítomni podpisu zůstavitele na závěti, v případě následného sporu o pravost tohoto jeho podpisu na závěti po jeho smrti, dosvědčili (potvrdili), co sami osobně svými smysly vnímali i k této záležitosti, tj, co sami viděli a slyšeli, jde-li o umístění vlastnoručního podpisu zůstavitele na konkrétní prostou allografní závěť (samozřejmě tento závěr platí jen s tou výhradou, že ne nutně vždy nastane ta situace, kdy je, musel by být, osobně svědek závěti přítomen tomu, že na prostou allografní závěť zůstavitel umístí svůj vlastnoruční podpis).

31. Proto z hlediska výše uvedeného předpokladu bylo i pro odvolací soud primárně významné zhodnotit výpovědi svědků závěti, kteří v tzv. svědecké doložce na zkoumané listině, ale i ve svých výpovědích, jak je podali v tomto sporném řízení před soudem, pravost podpisu zůstavitele na zkoumaná listině, totožnost mezi pořizovatelem zkoumané listiny a zůstavitelem, jakož i to, že závěť, na kterou žalobkyně poukazuje, vskutku představuje pravou vůli zůstavitele, potvrzují, tedy to, zda tak činí shodně a přesvědčivým způsobem, tedy pravdivě.

32. I odvolací soud konstatuje, že po vyhodnocení těchto v řízení soudem prvního stupně procesně relevantním způsobem v tomto řízení provedených důkazů, jde-li o svědecké výpovědi svědků závěti, ve vzájemných souvislostech i s dalšími v řízení provedenými důkazy, považuje oba svědky závěti za jednoznačně důvěryhodné osoby, které pravdivě a vzájemně souladně (jen s výjimkou drobných pro věc nevýznamných detailů, které si svědci s odstupem doby nemuseli již přesně pamatovat, popř. si je i mohli pamatovat různě, pokud jim nepřikládali potřebný význam), popsali při podání své svědecké výpovědi před soudem po zákonném poučení dle § 126 o.s.ř. okolnosti, za nichž došlo k sepisu a podpisu, včetně projevu vůle zůstavitele, zkoumané listiny s datem [datum], která byla prohlášena v pozůstalostním řízení zůstavitele jako jeho do řízení předložená závěť, pořízená v prosté allografní formě, z čehož vyplývá ten závěr, že údaj, který je obsažen v tzv. svědecké doložce na zkoumané listině, je správný.

33. Totiž oba tito slyšení svědci závěti shodně před sporným soudem potvrdili, že osobně viděli, jak zůstavitel zkoumanou listinu vlastnoručně dne [datum] v přítomnosti jich obou vlastnoručně podepsal poté, co dle jeho pokynů byl svědkyní závěti vyplněn její rukou vlastní obsah této listiny, k čemuž došlo při osobním setkání zůstavitele a dvou svědků závěti z přání zůstavitele, které realizoval ve vztahu ke každému svědku závěti zvlášť, v bydlišti zůstavitele. S oběma svědky závěti se zůstavitel osobně znal, každého z nich sám oslovil v tom smyslu, zda by mu nepomohli s pořízením jeho závěti v prosté allografní formě tak, že by mu svědkyně závěti obstarala na internetu informace ohledně potřebných náležitostí závěti v této formě a formulářový text a oba mu, jako důvěryhodné osoby, tuto závěť podepsali, coby svědci, kteří případně budou podávat o okolnostech jejího pořízení svá svědectví, což mu příslíbili a skutečně se se s ním v jeho bydlišti dne [datum] sešli a zde s vědomím toho, že zkoumanou listinu podepisují jako svědci závěti, ji osobně podepsali poté, co jim, současně přítomným, svoji vůli pořídit o svém majetku pro případ své smrti zůstavitel projevil tím, že před nimi současně přítomnými diktoval svědkyni závěti obsah, který má být do připraveného textu závěti vyplněn, jde-li o označení osoby, která závěť pořizuje, osoby, v jejíž prospěch je závětí pořizováno, rozsah majetku, o kterém je pořizováno. Oba svědci potvrdili, že viděli zůstavitele listinu osobně při tomto jejich setkání podepsat, že na listině je jejich pravý podpis. I z pohledu odvolacího soudu oba svědci závěti o těchto rozhodných skutečnostech shodně vypověděli před soudem v tomto sporném řízení způsobem, nevzbuzujícím žádné pochybnosti (§ 1534 OZ). Žádný konkrétní důvod, pro který by bylo namístě výpovědím těchto svědků neuvěřit, ani z pohledu odvolacího soudu v řízení zjištěn nebyl.

34. Jak správně konstatoval soud prvního stupně, z hlediska věrohodnosti výpovědi svědkyně závěti, [jméno] [příjmení], nelze ničeho negativního dovodit jen ze skutečnosti, že tato svědkyně vypovídala-li před notářem, jako pověřeným soudním komisařem, ve vztahu ke zkoumané listině, tak neuvedla, že zná rodinu žalobkyně. Jednak je z obsahu protokolu o výpovědi této svědkyně závěti, obsaženého v pozůstalostním spise zůstavitele [jméno] [příjmení], ze dne [datum], zřejmé to, že výslovně byla tato svědkyně závěti pozůstalostním soudem dotazována v úvodu podání své výpovědi jen na její vztah k zůstaviteli a na okolnosti, které si pamatuje ohledně přípravy a sepisu a podpisu zkoumané závěti, tedy na svůj vztah k osobě touto závětí zůstavitele obmyšlené dědičky výslovně pozůstalostním soudem dotazována nebyla, sama tuto záležitost, jako právní laik, nemusela naznat za významnou natolik, aby o ní sama hovořila, ale především je zde ta okolnost, že tuto její výpověď z pozůstalostního řízení nelze vůbec brát v potaz, jako v relevantní procesní formě provedený důkaz, pokud nebylo podáno svědectví této osoby v pozůstalostním řízení zůstavitele při jednání pozůstalostního soudu, k němuž by byla předvolána nejen svědkyně závěti, ale i všichni účastníci pozůstalostního řízení (toto se podle obsahu pozůstalostního spisu nestalo). Před soudem prvního stupně ve sporném řízení pak tato svědkyně závěti k dotazu soudu odpověděla na dotazy, týkající se jejích vztahů k zůstaviteli i k účastníkům tohoto sporného řízení, přičemž ze skutečností, které soudu sdělila, ani pro odvolací soud nevyplývají žádné takové konkrétní okolnosti, které by její výpověď měly znevěrohodnit.

35. Stejné pak podle odvolacího soudu platí i pro hodnocení věrohodnosti svědka závěti, [jméno] [příjmení], který, pokud byl před soudem v rámci sporného řízení vyslýchán, vyjádřil se v úvodu své výpovědi ke svému vztahu k zůstaviteli i k ostatním účastníkům tohoto sporného řízení, ta jím zmíněná skutečnost, že příležitostně vypomáhá bratru zůstavitele, [jméno] [příjmení], při jím prováděné činnosti – stěhování osob - jeho svědeckou výpověď v dané věci nikterak nezpochybňuje. Pokud byl tento svědek vyslýchán v pozůstalostním řízení zůstavitele, nelze z této jeho výpovědi nikterak vycházet, vzhledem k nedostatku procesní formy provedení tohoto důkazu.

36. I z pohledu odvolacího soudu pak věrohodnost těchto svědeckých výpovědí svědků závěti, jak je podali v tomto sporném řízení před soudem, nebyla nikterak zpochybněna ani obsahem k důkazu provedeného kamerového obrazového záznamu z kamery soudu ze dne konání jednání soudu prvního stupně, k němuž byli svědci závěti předvoláni za účelem podání svědeckých výpovědí. Z tohoto obrazového záznamu bez hlasového záznamu totiž nelze ničeho konkrétního zjistit o tom, o čem probíhala vzájemná komunikace svědků závěti, jejich komunikace s právním zástupcem žalobkyně a s žalovaným [jméno] [příjmení]. Bezpochyby se mohlo jednat o zcela nezávaznou společenskou konverzaci osob, které se v minulosti spolu již setkaly, mj. v souvislosti s předvoláním k notáři, jako pověřenému soudnímu komisaři, za účelem podání svědeckých výpovědí, ve shodný den [datum] v časové souvislosti, potkaly se konečně, byť poprvé, v souvislosti s posuzovaným právním jednáním zůstavitele, kdy svědci závěti, jako právní laici, mohli být překvapeni tím, že mají podávat svědeckou výpověď v téže věci opakovaně před soudem, a v této souvislosti jejich komunikace mohla probíhat v obecné společenské rovině. Na obrazovém záznamu pak není možné rozpoznat, do jakých listin žalovaný [jméno] [příjmení] dával svědkovi závěti nahlédnout, s kým právní zástupce žalobkyně či žalovaný [jméno] [příjmení] telefonovali. Tedy jen to zjištění, že se v souvislosti s konáním soudu, k němuž byli účastníci, jejich zástupci a svědci, předvoláni, setkali před budovou soudu, a to před začátkem jednání, i po jeho skončení, popř., že svědci závěti spolu přicházeli k budově soudu, bez dalšího nemusí ještě nic znamenat, jde-li o otázku možného ovlivnění svědků závěti před podáním jejich svědectví před soudem.

37. Pokud pak žalovaný [jméno] [příjmení] namítal existenci blízkého osobního vztahu svědkyně závěti a žalovaného [jméno] [příjmení], tak je skutečností, že existenci tohoto blízkého osobního vztahu oba popřeli a toto tvrzení žalovaného [jméno] [příjmení] v tomto směru pak již zůstalo dále čistě jen v ničím nepodložené rovině jeho tvrzení, pro které navíc získal podklad jen tzv. z doslechu. Ani tato okolnost tak z pohledu odvolacího soudu nepůsobí možnost podaným svědeckým výpovědím svědků závěti, jak je podali před soudem, neuvěřit, popř. o nich důvodně pochybovat.

38. Tedy, porovnal-li i odvolací soud obsah svědecké doložky na zkoumané listině a podané výpovědi svědků závěti, jak je podali v řízení před soudem prvního stupně v tomto sporu účastníků o dědické právo po zůstaviteli [jméno] [příjmení], pak zcela ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že tyto důkazy ve vzájemné souvislosti potvrzují zcela přesvědčivým způsobem tvrzení žalobkyně o pravosti podpisu zůstavitele na zkoumané listině, potvrdili-li oba shodně a přesvědčivě, že osobně viděli zůstavitele tuto listinu vlastní rukou podepsat, že oba zůstavitele osobně znali, proto mohou tzv. ztotožnit osobu zůstavitele a osobu, která zkoumanou listinu, jež vyjadřuje její poslední vůli, pořídila, že zkoumaná listina vskutku vyjadřuje vůli zůstavitele [jméno] [příjmení] Ani odvolací soud při posouzení v řízení soudem prvního stupně provedených důkazů v procesně relevantní formě ve vzájemných souvislostech nezjistil žádný konkrétní důvod, pro který by bylo namístě výpovědím těchto svědků závěti neuvěřit, popř. o nich důvodně pochybovat.

39. Konečně je potřeba také odvolacím soudem k důvodům tohoto rozhodnutí uvést, že z hlediska projevu svědků závěti, jak jsou zachyceny v protokole o jednání soudu prvního stupně, ani odvolací soud nemá žádné pochybnosti o jejich rozumové a duševní úrovni, vzhledem ke způsobu reprodukce rozhodných skutečností, jak byly zachyceny v protokole o jednání soudu prvního stupně, k nimž byli tito svědci soudem, popř. i zástupci účastníků, dotazováni, k jejich chování při výslechu, k jejich ochotě dostavit se k jednání soudu a odpovídat na otázky jim kladené, k plynulosti jejich výpovědí, k vzájemné souladnosti těchto výpovědí. Na tomto místě je potřeba připomenout tu skutečnost, že oba svědci byli soudem prvního stupně řádně poučeni o své povinnosti vypovídat pravdu, nic nezamlčovat, pod sankcí možného trestního stíhání své osoby. Ani na odvolací soud tyto jejich výpovědi, jak byly zachyceny v protokole o jednání soudu prvního stupně, nepůsobí nikterak nevěrohodně, popř. koordinovaně, a to ani ve vztahu ke skutečnosti, že posuzovanou listinu po smrti zůstavitele v jeho bydlišti nalezl jeho bratr, [jméno] [příjmení], který ji předložil do pozůstalostního řízení na samém jeho počátku, s přihlédnutím k podstatné okolnosti, že podle svých tvrzení ani jeden z bratrů se zůstavitelem po velmi dlouhou dobu nebyl před jeho smrtí v běžných rodinných vztazích, vzájemně se nenavštěvovali, nepomáhali si. Ostatně i proto žalovaný [jméno] [příjmení], byl-li soudem dotazován, nemohl se nikterak vyjádřit k pravdivosti výpovědi svědka závěti [jméno] [příjmení] ohledně toho, jak zůstavitel vypadal v době pořízení zkoumané listiny, protože se s ním po řadu let osobně nesetkal, není nikterak informován o tom, jak žil, s kým se stýkal. Oba svědci závěti, pokud na to byli soudem prvního stupně dotazováni, potvrdili, že nebyli nikým před podáním své výpovědi před soudem, ostatně ani před pověřeným soudním komisařem, tzv. instruováni o tom, jak mají vypovídat, že s nimi nebyla probírána záležitost doplnění či zpřesnění jejich výpovědí. Ostatně v tomto směru ani sám žalovaný [jméno] [příjmení] žádná konkrétní skutková tvrzení do řízení nepřinesl, jen s výjimkou obrazového záznamu z kamery soudu v den konání výslechu svědků závěti, ze kterého, jak již bylo odůvodněno výše v tomto rozhodnutí, žádné konkrétní skutečnosti, zpochybňující výpověď těchto svědků závěti, nevyplynuly.

40. Odvolací soud se pak také plně ztotožňuje s přijatým závěrem soudu prvního stupně o tom, že, prokazují-li jednoznačně a přesvědčivě v řízení provedené výpovědi svědků závěti pravost podpisu zůstavitele na zkoumané listině, pak„ přesnější“ závěr nelze přijmout na podkladě navrženého nepřímého důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví ze strany odvolatele. Svou podstatou jde u tohoto navrženého důkazu znaleckým posudkem jen o důkaz nepřímý, který již jen ze své podstaty může přinést závěr jen v určité rovině pravděpodobnosti, proto se tak nejedná o důkaz, který by byl tzv. sto vyvrátit přímý důkaz, jímž je právě výpověď očitých dvou svědků závěti, kteří podali svá svědectví o tom, co vlastními smysly v souvislosti s pořízením konkrétní listiny viděli a slyšeli. Tento důkazní prostředek by bylo namístě využít v řízení jen v tom případě, kdy by soud na podkladě výpovědí svědků závěti získal důvodné pochybnosti o pravosti podpisu zůstavitele na zkoumané listině. Jak již ale bylo uvedeno výše, žádné takové pochybnosti však ani u odvolacího soudu nevyvstaly v souvislosti s obsahem žalovaným [jméno] [příjmení] předloženým odborným vyjádřením PhDr. [jméno] [příjmení], z [datum], které si u tohoto soudního znalce z oboru písmoznalectví vyžádal právní zástupce žalovaného [jméno] [příjmení], konstatuje-li PhDr. [jméno] [příjmení] ve výsledcích svého zkoumání svůj přijatý závěr jen s určitou mírou pravděpodobnosti s významným poukazem na tu okolnost, že neměl k dispozici pro své posouzení originál sporné závěti zůstavitele, dostatek relevantního srovnávacího materiálu k podpisům zůstavitele z období, v němž došlo k pořízení projednávané listiny, ani informace o psychosomatickém stavu zůstavitele v době, v níž došlo ke vzniku zkoumané listiny. I z pohledu odvolacího soudu není přípustné, ostatně ani účelné, aby prostřednictvím žalovaným navrženého důkazu znaleckým posudkem bylo z jeho strany usilováno o to získat podklad pro možnost zpochybňovat svědectví svědků závěti. Argumentace odvolatele v podaném odvolání tedy ve své podstatě směřuje proti vyhodnocení soudem řádně podaných svědectví osob, které v souvislosti se vznikem zkoumané listiny působily jako svědci závěti. Tohoto však z hlediska výše uvedených důvodů nelze dosáhnout prostřednictvím provedení žalovaným navrženého důkazu.

41. Odvolací soud tedy uzavírá, že, neprovedl-li soud prvního stupně toto dokazování, postupoval zcela správně, neboť výsledky tohoto dokazování nemohou mít zásadně vliv na závěr o skutkovém stavu věci a následně i na právní posouzení této věci.

42. Ostatně ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu již dříve dospěla k závěru, že spornost pravosti podpisu zůstavitele na prosté allografní závěti není namístě řešit cestou zadání znaleckého posudku z oboru písmoznalectví bez toho, aniž by bylo (také) důvodně zpochybněno svědectví osob, které se na allografní závěť jako svědci závěti podepsali (např. k tomuto srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu Česká republika, sp. zn. ve 21 Cdo 1934/2012, sp. zn. 24 Cdo 2922/2018).

43. Jinak řečeno, byť by i v projednávané věci znalec z oboru písmoznalectví, odvětví zkoumání ručního písma, uzavřel, že se v případě přezkoumávaného podpisu zůstavitele na posuzované listině jeví s určitou mírou pravděpodobnosti, že nejde o vlastnoruční podpis zůstavitele, pak při existujícím přímém svědectví dvou svědků závěti, jež nebyla zpochybněna, i nadále by se uplatnil ten závěr soudu (skutkový), že ve vzájemné souvislosti je v dané věci provedenými důkazy k návrhu žalobkyně prokazováno, že zůstavitel zkoumanou listinu vlastnoručně podepsal.

44. Proto ani odvolací soud neshledal žádný důvod k tomu, aby dokazování k této otázce pravosti podpisu zůstavitele na zkoumané listině dále doplňoval důkazem, který žalovaný [jméno] [příjmení] již v řízení před soudem prvního stupně navrhoval. Jak již bylo uvedeno, z podstaty věci může totiž do úvahy tento znalecký posudek přicházet jen jako nepřímý důkaz, což při existenci přímého věrohodného svědectví ztrácí jakýkoliv smysl, nemůže-li vést k žádnému upřesnění výše uvedeného závěru, pokud již jen svou povahou toto nepřímé dokazování není způsobilé vyvrátit důkazy přímé. I z pohledu odvolacího soudu, prováděl-li by soud prvního stupně toto dokazování, činil by tak zcela zbytečně a neúčelně, vedlo by to jen k protahování tohoto soudního sporu.

45. Z výše uvedených důvodů tak tedy vyplývá, že i odvolací soud, zcela ve shodě se soudem prvního stupně, dospěl k tomu skutkovému závěru, že posuzovaná listina, která je dle svého obsahu závětí zůstavitele, kterou zůstavitel nepsal vlastní rukou, zůstavitel vlastní rukou podepsal.

46. Žádné konkrétní pochybnosti o tom, že by ten, kdo zkoumanou závěť pořídil, nebyl zůstavitel, v daném řízení ani nevznikly, v tomto směru nebyly ani žalovaným [jméno] [příjmení] žádné námitky vzneseny, ostatně by je vyvracely věrohodné, přesvědčivé, shodné výpovědi svědků závěti, pokud potvrdili, že osobně zůstavitele znali, že tato osoba zůstavitele je tou osobou, která pořídila zkoumanou listinu.

47. Při tomto soudem prvního stupně přijatém správném skutkovém závěru odvolací soud dále, opět zcela ve shodě se soudem prvního stupně, uzavřel po právní stránce, že byla dodržena základní formální náležitost tohoto typu pořízení pro případ smrti ze strany zůstavitele, jde-li o prostou allografní závěť.

48. S ohledem na tento i odvolacím soudem přijatý skutkový a právní závěr pak bylo namístě dále zabývat se v této věci po skutkové i právní stránce (vzhledem k uplatněné další námitce žalovaného [jméno] [příjmení]) tím, zda zůstavitel [obec] [anonymizováno] před dvěma svědky závěti současně přítomnými konkrétního dne prohlásil, že konkrétní listina obsahuje jeho poslední vůli, a to způsobem, který nevzbuzuje žádné pochybnosti (§ 1534 OZ), když soud prvního stupně při svém vyhovujícím rozhodnutí o žalobě žalobkyně vyšel z toho předpokladu, že provedené důkazy prokazují skutečnost, že zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěti výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

49. S ohledem na zcela shodný obsah výpovědí dvou svědků závěti, jak jsou zachyceny v protokole o jednání soudu prvního stupně v dané sporné věci, které podali po příslušném zákonném poučení dle § 126 o.s.ř., přičemž je zřejmé i to, jak k této formální náležitosti závěti zůstavitele směřovaly otázky jednak soudu, jednak zástupců účastníků, rovněž i odvolací soud má za to, aniž by bylo třeba jakkoliv provedené dokazování z řízení před soudem prvního stupně opakovat, či doplňovat, že lze po skutkové stránce z výsledku tohoto provedeného dokazování bez jakýchkoliv pochybností uzavřít, že zůstavitel konkrétního dne ([datum]) ve vztahu k projednávané listině před dvěma současně přítomnými svědky závěti, tj. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], tedy osobami, které nebyly přítomny jeho prohlášení tzv. jen náhodně, byly srozuměny s tím, že jsou u prohlášení zůstavitele přítomny, coby svědci závěti, způsobem, nevzbuzujícím žádnou pochybnost, prohlásil, že posuzovaná listina skutečně obsahuje jeho poslední vůli. Oba tito svědci totiž zcela jasně a vzájemně v souladu na jim položené otázky odpověděli tak, že byli současně přítomni konkrétního dne na konkrétním místě tomu, že svědkyně závěti, [jméno] [příjmení], na podkladě přání zůstavitele přinesla na jejich osobní setkání se zůstavitelem předem vytištěnou listinu z počítače, kterou v přítomnosti obou svědků závěti a zůstavitele z pokynů zůstavitele vlastní rukou vyplnila, jde-li o osobu, která pořizuje listinou svoji poslední vůli, jde-li o osobu, jež je závětí obmyšlena, včetně rozsahu majetku. Při zvážení i toho, jak si sám zůstavitel sjednal osoby, které se s ním setkaly osobně za účelem pořízení jeho závěti, co jim o účelu jejich setkání sám řekl (jednoznačně mluvil před nimi o závěti), ani odvolací soud nemá žádné pochybnosti o tom, že by zůstavitel před dvěma přítomnými svědky závěti dle [datum] způsobem nevzbuzujícím žádné pochybnosti neprohlásil, že posuzovaná listina obsahuje jeho poslední vůli.

50. Vzhledem k výše uvedeným důvodům tak i odvolací soud, jde-li o právní posouzení věci, uzavřel, že posuzovaná listina má z hlediska formálních náležitostí, jako prostá allografní závěť zůstavitele, veškeré potřebné náležitosti ve smyslu § 1534 a § 1539 OZ, jde-li o to, že bylo v řízení prokázáno, že zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěti výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, že svědci závěti potvrdili, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba, že zůstavitel zkoumanou listinu, kterou nesepsal celou vlastní rukou, vlastní rukou podepsal.

51. I z pohledu odvolacího soudu se ve vztahu osob svědků závěti a závětí obmyšlené dědičky zůstavitelem nejedná o vztah osob v poměru rodinném či obdobném, pokud by újmu utrpěnou jedním z nich druhá pociťovala jako vlastní. Nejedná se tedy ve vztahu ke konkrétním svědkům zkoumané závěti zůstavitele o osobě svědecky nezpůsobilé dle § 1540 OZ.

52. Jak již bylo uvedeno výše, z pohledu odvolacího soudu osoby svědků závěti nebyly přítomny projevu vůle zůstavitele a jen tzv. náhodně, byly touto funkcí svědků závěti zůstavitelem pověřeny předem a byly s touto svojí funkcí srozuměny.

53. Z výše uvedeného tak tedy vyplývá, že i odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, že posuzovanou listinu, která je svým obsahem závětí zůstavitele, jíž zůstavitel nesepsal vlastní rukou celou, vlastní rukou podepsal a před dvěma současně přítomnými svědky výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli způsobem, který nevzbuzuje žádné pochybnosti. Za této skutkové situace pak i odvolací soud učinil právní závěr o tom, že ve vztahu ke zkoumané listině se jedná o platnou prostou allografní závěť zůstavitele, svědčící univerzálně ve prospěch dědického práva žalobkyně.

54. Z hlediska tohoto vysloveného skutkového i právního závěru odvolací soud k odvolání žalovaného [jméno] [příjmení] napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jako věcně správné, jde-li o výrok I., s využitím § 219 o. s. ř., potvrdil, když, z hlediska podstaty věci, neměl žádných pochybností o tom, že žalobkyni šlo v tomto sporném řízení o určení, že jí svědčí dědické právo z konkrétní prosté allografní závěti zůstavitele [jméno] [příjmení] s datem [datum] po tomto zůstaviteli.

55. Věcně správným pak odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně i ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (II. a III.), kdy vychází z ustanovení § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Z hlediska výsledku tohoto řízení byla žalobkyně s uplatňováním svého práva proti žalovaným plně úspěšná, má tak proti žalovaným zásadně právo na náhradu účelně jí vynaložených nákladů v tomto řízení proti neúspěšným žalovaným. V průběhu řízení před soudem prvního stupně úspěšné žalobkyni účelně vznikly náklady na zaplaceném jí soudním poplatku z návrhu na zahájení řízení a na nákladech jejího právního zastoupení advokátem.

56. Za toho stavu, kdy dané řízení bylo zahájeno již v situaci, kdy Ústavní soud České republiky zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. a soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení vycházel z provedeného vyúčtování nákladů právního zastoupení žalobkyně jejím právním zástupcem s podpůrným použitím vyhlášky č. 177/1996 Sb., má i odvolací soud za to, že právním zástupcem žalobkyně vyúčtovaná výše nákladů právního zastoupení advokátem, ať již jde o odměnu či hotové výdaje, cestovní výdaje, náhradu za ztrátu promeškaného času a DPH, šlo-li v tomto řízení svým předmětem o nemovitý majetek, náležející do pozůstalosti zůstavitele, plně odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky. Ani z pohledu odvolacího soudu nebylo v řízení zjištěno, ostatně ani žalovanými [jméno] [příjmení], ničeho konkrétního tvrzeno, k tomu, aby soud mohl případně zvažovat své moderační oprávnění z hlediska § 150 o. s. ř. při svém rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky. Ve vztahu k žalovanému [jméno] [příjmení] žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala za té situace, že tento žalovaný závěť zůstavitele v průběhu pozůstalostního řízení uznal za pravou a platnou a ani v tomto řízení dědické právo žalobkyně po zůstaviteli nezpochybňoval, účastníkem tohoto sporného řízení na straně žalované byl jen za toho předpokladu, že v případě úspěchu žalovaného [jméno] [příjmení] s argumenty, vedoucími k tzv. zneplatnění závěti zůstavitele, je osobou, které ze zákona po zůstaviteli rovněž svědčí samostatně dědické právo po zůstaviteli, jako jeho bratru (§ 1637 odst. 1 OZ), přičemž, pokud by se toho řízení neúčastnil, závěry, přijaté soudem k otázce platnosti zkoumané závěti, by jej nezavazovaly. Za této situace by tak ani nebylo spravedlivé, aby žalobkyně po tomto žalovaném náhradu nákladů řízení požadovala. Rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku III. tak tedy reflektuje stav, kdy se žalobkyně vůči tomuto žalovanému [jméno] [příjmení] práva na náhradu nákladů řízení vzdala.

57. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je pak žalovaný [jméno] [příjmení] povinen zaplatit úspěšné žalobkyni na její straně účelně vzniklé náklady odvolacího řízení (§ 151 odst. 1, § 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 1 o. s. ř.), a to tak, jak je ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.

58. V průběhu odvolací řízení plně úspěšné žalobkyni, jde-li o bránění jejího práva, vznikly účelně náklady na její právní zastoupení advokátem, který v tomto odvolací řízení učinil účelně dva úkony právní služby. Odvolací soud tak (za i nadále přetrvávajícího stavu Ústavním soudem České republiky zrušené vyhlášky č. 484/2000 Sb. bez jakékoliv přijaté náhrady) při podpůrné aplikaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. a současně na podkladě žalobkyní podaného vyúčtování nákladů právního zastoupení advokátem v odvolacím řízení, jde-li o odměnu advokáta ve výši 5 000 Kč (2x2 500 Kč), je toho názoru, že takto vyúčtovaná výše odměny advokáta plně úspěšné žalobkyně v odvolacím řízení s přihlédnutím k předmětu řízení a významu odvolacího řízení pro účastníky odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky. S připočtením hotových výdajů advokáta v paušální výši 300 Kč úkon právní služby, tj. celkem 600 Kč, a 21 % DPH, jde celkem na nákladech právního zastoupení advokátem plně úspěšné žalobkyně v odvolacím řízení o částku 6 776 Kč Ani v odvolacím řízení odvolací soud nezjistil žádnou konkrétní skutečnost, kterou by případně mohl zvažovat ve prospěch možnosti uplatnění moderačního oprávnění soudu, daného § 150 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení v tomto odvolacím řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným [jméno] [příjmení].

59. Ve vztahu žalobkyně a žalovaného [jméno] [příjmení] se žalobkyně práva na náhradu nákladů odvolacího řízení proti tomuto žalovanému vzdala.

60. Odvolací soud tak o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl způsobem, jak je uvedeno ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

61. Neúspěšnému žalovanému [jméno] [příjmení] svědčí pro poskytnutí přiznaného plnění ve prospěch úspěšné žalobkyně na nákladech řízení před soudy obou stupňů zákonná lhůta tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, platebním místem je pak právní zástupce žalobkyně.

Poučení