28 C 56/2022 - 276

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Zapf Vlasákovou, LL.M., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] trvale bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] trvale bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [Jméno advokáta C], narozený [Datum narození advokáta C] trvale bytem [Adresa advokáta C] o určení, že žalobci jsou dědici zůstavitele z titulu zákonné dědické posloupnosti takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobce [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce], je dědicem zůstavitele [jméno FO], narozeného [datum], zemřelého dne [datum].

II. Žalovaná 1. je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 53 851,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Ve vztahu žalobce a žalovaného 2. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce, původně s žalovaným 2., se žalobou ze dne 10. 11. 2022 domáhal určení, že je dědicem zůstavitele [jméno FO], narozeného [datum], zemřelého [datum]. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je synem zůstavitele. V rámci dědického řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] u soudní komisařky JUDr [jméno FO] byla žalovanou 1. předložena listina o vydědění ze dne [datum]. Žalovaná prohlásila, že je sepsána strojově, podepsána vlastní rukou zůstavitele a dvěma svědky. V rámci listiny vydědil zůstavitel oba své syny, přičemž jako důvod uvedl, že ani jeden ze synů o něho trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. Ani jeden ze synů se o něho vůbec nezajímal a nespojil se s ním nejméně 10 let. Tím je u obou synů, a to [Jméno žalobce] i [Jméno advokáta C], naplněn důvod vydědění ve smyslu 469a odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. Důsledky vydědění pak vztáhnul i na potomky obou synů. Žalobce i žalovaný 2. byli dne 31. 5. 2022 seznámeni soudní komisařkou s listinou o vydědění a s tím, že je soudní komisařka je poučila o nutnosti podat žalobu v případě, že chtějí dědit po zůstaviteli. Dne 5. 6. 2022 žalobce i žalovaný 2. sdělili, že mají v úmyslu podat žalobu, dne 14. 10. 2022 pak sdělili soudní komisařce, že uplatňují neplatnost listiny o vydědění. Dne 31. 10. 2022 pak žalobce a žalovaný 2. neodmítli dědictví po zůstaviteli. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], pak byl žalobce a žalovaný 2. odkázán k podání žaloby do dvou měsíců od právní moci usnesení. Žalobce má za to, že je potřeba zjistit, zda listina o vydědění ze dne 5. 10. 2010 splňuje veškeré formální náležitosti. Poukázal na potřebu prokázání totožnosti zůstavitele, svědek musí vědět, jak daná osoba vypadá nebo musí být prokázaná totožnost zůstavitele, což nebylo prokázáno v případě svědkyně [jméno FO]. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 24 Cdo 3356/2023, a sp. zn. 21 Cdo 1706/2018. Dále namítá v tomto řízení neplatnost vydědění, neboť nebyl naplněn důvod vydědění spočívající v neprojevování opravdového zájmu, který jako potomek projevovat měl. Žalobce poukázal na aplikaci zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to s ohledem na přechodné ustanovení § 3069 o. z. Současně poukázal na totožnost důvodu vydědění uvedeného v § 469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a v § 1646 odst. 1 písm. b) o. z. Podle praxe Nejvyššího soudu ČR je třeba otázku, zda potomek o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a ve spektru dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Jedno z hledisek, které je nutné posuzovat je to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tedy zda sám zůstavitel měl zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Vydědění přichází v úvahu pouze tam, kde zůstavitele o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka přímo citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl. Poukázal pak na rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 48/2000, a ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2447/2012. Nelze klást ani na roveň chování rodiče a chování dítěte (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97). Žalobce o zůstaviteli nic neví od rozvodu jeho rodičů, tedy od osmdesátých let minulého století. Tehdy byl žalobce malé dítě. Žalobce odhaduje poslední kontakt se zůstavitelem na konci osmdesátých let minulého století. Ostatně i sama žalovaná 1. připouští kontakt zůstavitele se svými syny. Irelevantní je to, byl mezi matkou žalobce a zůstavitelem konfliktní vztah. Zůstavitel jako otec neprojevoval o žalobce ani o žalovaného 2. žádný zájem. Žalobce si nepamatuje, že by jim zůstavitel někdy zavolal, zajímal se o ně, vzal je na výlet či dovolenou, koupil dárky k narozeninám či Vánocům či jim k narozeninám či k svátku popřál. Zůstavitel se nikdy nezajímal o to, kde jeho potomci studují či jaké mají zájmy. Potomci nebyli pozváni ani na svatbu s žalovanou 1. Příčinou nezájmu žalobce o zůstavitele je absolutní nezájem zůstavitele o něho, a to od samého dětství. V důsledku jeho nezájmu tak nedošlo k vybudování vztahu. O úmrtí zůstavitele se žalobce a žalovaný 2. dozvěděli od soudní komisařky. Je nutné poukázat, že nezájem zůstavitele je patrný také ze samotné listiny o vydědění, neboť je v ní uvedeno špatné datum narození žalobce a špatné bydliště žalobce a žalovaného 2. Dle žalobce tak nebyl naplněn důvod vydědění. Současně má za to, že se jedná o spor o dědické právo, přičemž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5115/2015.

2. Žalovaná 1. se k žalobce vyjádřila tak, že žalobu neuznává a považuje ji za nedůvodnou, navrhla zamítnutí žaloby. Listinu o vydědění ze dne 5. 10. 2010 zůstavitele [jméno FO] považuje na pravou, správnou a platnou. Totožnost svědků dané listiny pak byla prokázána nebo osvědčen, pokud jeden ze svědků uvedl, že si vyžádal průkaz totožnosti a druhá svědkyně uvedla, že byla zaměstnankyní v advokátní kanceláři, kde zůstavitel odebíral právní služby. Nejsou tedy pochybnosti o tom, že by svědci nevěděli, s kým jednají. Žalovaná dále poukázala na to, že žalobce nijak nepopírá, že o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem. Žalovaná 1. poukazuje na to, že zůstavitel po rozvodu s matkou žalobce a žalovaného 2. vyvíjel snahu, aby mohl být se svými syny v kontaktu. Styku zůstavitele se syny však bránila jejich matka. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno] byla schválena dohoda rodičů, kterou bylo umožněno zůstaviteli stýkat se s nezletilým žalobcem a žalovaným 2. jednou za 14 dní v sobotu a v neděli, dále v období Vánoc, Velikonoc a letních prázdnin. Od počátku však matka žalobce a žalovaného 2. styky s nezletilými obstruovala, z toho důvodu byl podán ze strany zůstavitele návrh na výkon rozhodnutí. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] pak byla matce uložena pokuta za nerespektování rozsudku, poté dále usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum]. Z toho je patrné, že zůstavitel jevil o své potomky zájem, avšak kontakt s nimi nemohl být realizován z důvodu na straně jejich matky. Je nutné poukázat i na závěry znalce v rámci znaleckého posudku opatřeného v rámci opatrovnického řízení, ve kterém znalec uvedl, že matka jejich děti o povinnost realizovat styk s otcem ani neinformovala, naopak jim sdělila, že rozhodnutí je na nich a negativně je proti zůstavitele ovlivňovala. Po dvou letech snah zůstavitele přestal zůstavitel s odporem matky bojovat se smířením, že až žalobce a žalovaný 2. dovrší takové mravní a rozumové vyspělosti a až nebudou pod vlivem své matky, sami budou zůstavitele, svého otce, kontaktovat, což se však nikdy nestalo. Období bezprostředně následující po rozpadu vztahu bylo zcela zásadním obdobím (a contrario rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 3435/2006). I přes poškozování vztahu žalobce a žalovaného 2. se zůstavitelem ze strany matky, muselo být žalobci i žalovanému 2. zřejmé, že a to s ohledem na jejich tehdejší věk a rozumovou vyspělost, že o ně měl zůstavitel zájem. Po dosažení zletilosti a odstěhování se z bydliště matky již zůstavitel nedisponoval kontaktními údaji na žalobce a žalovaného 2., ačkoliv on sám bydlel dlouhodobě na stejné adrese. Pokažené vztahy se syny zůstavitely nebyly lhostejné, byl lítostivý při zvláštních příležitostech v roce, pocity lítosti a smutku se stupňovaly s jeho zhoršujícím se zdravotním stavem, v té době v synech neměl oporu. Zůstavitel tak měl zájem o styk s žalobcem, snažil se ho utužovat a zachraňovat. Příčina rozbití vztahu je tak výlučně na straně matky žalobce a žalovaného 2. Současně žalovaná 2. uvedla, že vyděděný nepominutelný dědic není v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2236/2020, a s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017, účastníkem pozůstalostního řízení a svých práv se může domáhat v rámci sporného řízení, nikoliv touto žalobou.

3. Žalovaný 2. se k žalobě nevyjádřil.

4. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo zastaveno řízení, kterým se [Jméno advokáta C] jako žalobce b) domáhal určení, že je dědicem [jméno FO]. Při jednání dne [datum] navrhl žalobce vstup [Jméno advokáta C] na stranu žalované. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], připustil soud přistoupení [Jméno advokáta C] na stranu žalovanou.

5. Z usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že žalobci a žalovanému 2. bylo uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podali u Okresního soudu v Kladně žalobu na určení, že jsou dědici zůstaviteli [jméno FO]. V rámci odůvodnění bylo poukázáno na listinu o vydědění ze dne 5. 10. 2010, přičemž žalobce a žalovaný 2. uplatnili neplatnost listiny, neboť nebyl naplněn důvod, současně dědictví neodmítli. Soudní komisařka [tituly před jménem] [jméno FO] tak postupovala podle § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

6. Z listiny o vydědění ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno FO], narozený [datum], vydědil své syny [Jméno advokáta C], narozeného [Datum narození advokáta C], a [Jméno žalobce], narozeného [datum]. Důvodem vydědění je skutečnost, že ani jeden ze synů o něho trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. Ani jeden ze synů se o něho vůbec nezajímá a nespojil se s ním nejméně 10 let. Tím je u obou synů naplněn důvod vydědění ve smyslu § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. Podle § 469a odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 473 odst. 2 obč. zák. výslovně stanovil, že důsledky vydědění se vztahují i na potomky obou jeho synů. Prohlásil, že tuto listinu pořídil svobodně a vážně a výslovně prohlásil, že obsahuje pravý projev jeho vůle. Listina je podepsána zůstavitelem. Současně listina obsahuje podpis [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], kteří prohlásili, že byli jako svědci přítomni sepsání a podpisu výše uvedené listiny o vydědění, kterou pořídil [jméno FO]. [jméno FO] listinu před nimi nahlas přečetl a vlastnoručně podepsal a výslovně prohlásil, že obsahuje pravý projev jeho vůle. Dále prohlásili, že k panu [jméno FO] nejsou v žádném příbuzenském vztahu či jiném obdobném poměru a že po něm nebudou dědit.

7. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci svědecké výpovědi uvedl, že jména účastníků tohoto řízení mu nic neříkají. Pokud jde však o příjmení [jméno FO], tak si vzpomněl na listinu, kterou připravoval jeho tehdejší kolega [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO] byl jeho klientem. On vystupoval jako svědek podpisu listiny o vydědění, tedy jako fyzická osoba, ačkoliv v té době již byl činný jako advokát, jednalo se o jeden list. Jednalo se o vydědění svou synů. Na důvody si nevzpomíná. K [jméno FO] neměl žádný vztah. Vše se odehrálo v zasedací místnosti, kde seděl dotyčný muž starší o jednu generaci. Kolega mu ho představil, domnívá se, že od něj chtěl i průkaz totožnosti. Dotyčný svůj projev vůle sám přečetl. Po přečtení listinu podepsal, posléze i on a paní [jméno FO], která byla v místnosti také přítomna, všichni byli přítomni současně. Nic nebylo neobvyklé. Vše bylo dobře slyšet. Při nahlédnutí na listinu svědek poznal font a styl písma, který používal [tituly před jménem] [jméno FO]. Podpis se jeví jako jeho.

8. Svědkyně [jméno FO] v rámci svědecké výpovědi uvedla, že jména účastníků jí nic neříkají. V kanceláři [tituly před jménem] [jméno FO] pracovala 19 let v období od roku 2005 do roku 2023 jako asistentka [tituly před jménem] [jméno FO]. 3 x v rámci kanceláře podepsala listinu jako svědkyně, jako fyzická osoba. Při nahlédnutí na listinu svědkyně uvedla, že se jedná o její podpis. Dle svědkyně sepis takové listiny probíhal tak, že obsah byl nadiktován [tituly před jménem] [jméno FO]. Poté šli do zasedací místnosti, kde to dotyčný pořizovatel přečetl a oni to podepsali. Přítomen byl pořizovatel, [tituly před jménem] [jméno FO] a svědci, tedy ona a [tituly před jménem] [jméno FO]. Všichni tam byli současně. Vše bylo v pořádku, jednalo se o jeho vůli, bylo dobře slyšet. Totožnost klienta ověřoval vždy [tituly před jménem] [jméno FO] před každým jednáním. Současně poté sdělil, že se jedná o pana [jméno FO], představil ho. Nyní by [jméno FO] nepoznala, neboť ho viděla jen jednou. Svědkyně byla a je plně svéprávná.

9. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že manželství [jméno FO] a [jméno FO] bylo rozvedeno. Současně nezletilý [jméno FO] a nezletilý [jméno FO] byli svěřeni do péče matky a otci bylo stanoveno výživné. Návrh byl podán ze strany matky. Soud odůvodnil rozvod manželů tím, že vztahy mezi manželi jsou vážně narušeny. Příčiny rozvratu manželství byly spatřovány v neshodách manželů. Pokud jde o nezletilé děti, tak ty soud svěřil do péče matky, neboť z provedeného dokazování, včetně výslechu otce, bylo zjištěno, že matka se o nezletilé stará dobře. Otec však uvedl, že mezi rodiči jsou rozpory ohledně výchovy. Rozsudek nabyl právní moci.

10. Z návrhu na úpravu styku ze dne [datum] soud zjistil, že otec podal návrh na úpravu styku, který odůvodnil tím, že po rozvodu manželství žádal matku o styk s nezletilými dětmi, avšak bezvýsledně. I když spolu bydlí v rodinném domku, tak nezletilé děti se nesmí s otcem stýkat ani bavit.

11. Z protokolu o jednání před Obvodním soudem pro [adresa] ze dne [datum] ve věci sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že matka podala návrh na zvýšení výživného, se kterým byl otec seznámen. Jednání bylo odročeno na [datum].

12. Z protokolu o jednání před Obvodním soudem pro [adresa] ze dne [datum] ve věci sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že matka uvedla, že nemá nic proti styku otce s nezletilými, jen navrhuje, aby byl stanoven s užším rozsahu. V rámci výslechu otec uvedl, že se otec znovu oženil, rodinný domek obývají všichni společně. Nezletilé děti měly k němu dobrý vztah, ale nyní je matka navádí a ovlivňuje proti němu a jeho manželce. Sám mladší nezletilý mu řekl, že s ním nemůže jít do hračkářství, neboť to má zakázané. Nezletilí k němu nesmějí vůbec chodit. Zpochybnil výchovné schopnosti matky. Uvedl, že by nezletilé bral o víkendu ke své matce či by jezdili mimo Prahu. V rámci výslechu matka uvedla, že s ohledem na vypořádání mezi manželi je nyní u nich situace nesnesitelná, neboť všichni obývají rodinný domek společně. Matka popřela, že by nezletilé negativně ovlivnila proti otci, oni sami vidí, jak se otec chová, jak je agresivní, byli přítomni tomu, jak matku dvakrát fyzicky napadl. Uvedla, že otec neměl ke staršímu synovi vřelý vztah, k mladšímu byl lepší. Svědkyně [jméno FO] potvrdila, že by nezletilí přespávali u ní, pokud by byli na styk u otce, potvrdila, že je otec schopen postarat se o nezletilé, a že nezletilí mají dobrý vztah k otci. Následně došlo ke schválení dohody rodičů soudem ohledně styku nezletilých s otcem.

13. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], soud zjistil, že byla schválena dohoda rodičů, kterou se rodiče dohodli na tom, že otec bude oprávněn se stýkat s nezletilým [jméno FO] a nezletilým [jméno FO] jednou za 14 dnů, vždy soud sobotu a neděli v roce od 9:00 hod. v sobotu do 17:00 hod. v neděli, dále každého 25. prosince od 9:00 hod. do 17:00 hod., dále každý sudý rok o Velikonocích a dále 14 dní v období letní dovolené s tím, že termín své dovolené oznámí matce do konce dubna toho kterého roku. První dva běžné styky proběhnou pouze v sudou sobotu od 9:00 hod. do 17:00 hod. v sobotu. V rámci odůvodnění bylo uvedeno, že návrh podal otec s tím, že vztahy s matkou nezletilých jsou velmi špatné a nejsou tak schopni se na formě a intenzitě styku otce s nezletilými domluvit. Z provedeného dokazování vyplynulo, že otec se s nezletilými nestýká, přičemž u otce nebyly zjištěny žádné negativní poznatky, nebylo zjištěno, že by styk otce s nezletilými nezletilé ohrožoval. Rozsudek nabyl právní moci.

14. Z protokolu o jednání před Obvodním soudem pro [adresa] ze dne [datum] ve věci sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že předmětem jednání byl návrh matky na zvýšení výživného pro nezletilé děti. Otec s tímto návrhem nesouhlasil. Otec s návrhem nesouhlasil. Z výslechu matky soud zjistil, že ta uvedla, že se otec s nezletilými stýká, k Vánocům jim dal hračky, dvě šály a rukavice. Otec v rámci výslechu uvedl, že výživné hradí. Koupil dětem svetry a punčocháče. Matka styk neumožňuje a nezletilé děti jsou vychovávány proti němu. Návrh matky na zvýšení výživného byl zamítnut.

15. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], soud zjistil, že návrh matky na zvýšení výživného byl zamítnut. V rámci odůvodnění bylo uvedeno, že návrh není důvodný, neboť nedošlo ke kvalifikované změně poměrů.

16. Z návrhu na výkon rozhodnutí soud zjistil, že zůstavitel, [jméno FO], podal k Obvodnímu soudu pro Prahu návrh na výkon rozhodnutí, a to Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. P 62/86, kterým byl určen styk, neboť matka mu styk s nezletilými neumožnila již dvakrát. Požádal soud, aby vyzval matku k plnění povinnosti, a aby uložil matce pořádkovou pokutu, případně aby nezletilé děti byly matce odebrány a jemu byl umožněn styk s nimi.

17. Z protokolu o jednání před Obvodním soudem pro [adresa] ze dne [datum] ve věci sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že předmětem jednání byl návrh otce na výkon rozhodnutí. V rámci výslechu otec uvedl, že matka i přes poučení ze strany soudu nerespektuje rozhodnutí ohledně styku nezletilých s otcem a nadále nezletilé otci nepředává. Otec se vždy dostavil a nezletilé děti chtěl převzít, nezletilé děti mu řekly, že s ním nechtějí jít, dříve mu to říkala jejich matka. Mladší nezletilý mu pak při posledním pokusu o styk sdělil, že pokud mu nekoupí dárek, tak s ním nepůjde. Matka s ním ohledně styku odmítá jednat. Dárky nezletilým koupil naposledy k Vánocům, rád by jim dal dárky, ale nezletilé nezná, nezná jejich velikost. Pokud jim předával dárky, tak si pro něj chodila matky. Nezletilí mají k němu zásadně dobrý vztah, ale jsou ovlivněny matkou. Otec se již odstěhoval, ale situace se nezlepšila, naopak se zhoršila. Výživné platí řádně. V rámci výslechu matka uvedla, že žije sama s nezletilými, otec se odstěhoval. Uvedla, že nezletilí jsou často nemocní. Ona neví, jaká je sudá a lichá sobota a neděle, otec si pro nezletilé chodí nepravidelně. Poukázala na nedobrý vztah nezletilého [jméno FO] k otci. I nezletilý [jméno FO] pokud vzpomíná, pak vzpomíná na ty negativní věci. Matka se snaží nezletilé na styk psychicky připravit, avšak je toho názoru, že i otec by se měl snažit je motivovat, aby s ním šli. Jednání bylo odročeno na [datum].

18. Z protokolu o jednání před Obvodním soudem pro [adresa] ze dne [datum] ve věci sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že předmětem jednání byl návrh otce na výkon rozhodnutí. Rodiče shodně sdělili, že již začalo docházet k pravidelným stykům, avšak došlo k určitému konfliktu při posledním styku. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem nařízení znaleckého posudku z oboru dětské psychiatrie.

19. Z lékařského nálezu a znaleckého posudku ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] vedené u Obvodního soudu pro [adresa] soud zjistil, že znalec z oboru dětské psychiatrie [tituly před jménem] [jméno FO] dospěl po vyšetření nezletilého [jméno FO] a nezletilého [jméno FO] k závěru, že vztah obou k matce je kladný a přebírají její výchovné názory, které nejsou plně v souladu se zásadami zákona o rodině. Jsou přesvědčeni, že jejich už není jejich otcem, pokud mají nového otce, za kterého považují nového partnera matky. Současně jsou vedeni k tomu, že záleží na jejich přání, zda a v jakém rozsahu se budou s otcem stýkat. Jejich matka dává nepřímo najevo, že si jejich styk s otcem nepřeje a negativně hodnotí otcův charakter. Tím, že matka zdánlivě přenechává rozhodnutí o styku s otcem dětem, které dosud nejsou natolik vyspělé, aby mohly chápat rodinné vztahy, práva a povinnosti, staví děti před problém, který nejsou schopny samy řešit a je bezpečí, že protahováním této situace by mohlo dojít u dětí i k narušení jejich psychického stavu. Nezletilý [jméno FO] má k otci povrchní vztah, v současné době odmítavý, ale nejde o spontánní citové projevy dítěte. Nezletilé děti jsou matkou proti otci negativně ovlivněny.

20. Z protokolu o jednání před Obvodním soudem pro [adresa] ze dne [datum] ve věci sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že předmětem jednání byl návrh otce na výkon rozhodnutí. V rámci výslechu znalec uvedl, že pokud se postoj matky nezmění, bude vztah nezletilých k otci stále negativnější. Jednání bylo odročeno na [datum].

21. Z protokolu o jednání před Obvodním soudem pro [adresa] ze dne [datum] ve věci sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že předmětem jednání byl návrh otce na výkon rozhodnutí. V rámci výslechu otec uvedl, že v roce 1986 neměl nezletilé děti na styk vůbec, poprvé se s nimi stýkal v březnu nebo dubnu 1987. Od května pro nezletilé děti nebyl, ačkoliv má o ně zájem, tak by to bylo zbytečné. Rozhodl se vyčkat na výkon rozhodnutí. Bylo vyhlášeno usnesení, kterým byly matce uloženy pokuty za neuskutečněné styky.

22. Z usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], soud zjistil, že matce byly uloženy pokuty za nerespektování soudního rozhodnutí ze dne [datum]. V rámci odůvodnění bylo uvedeno, že návrh je důvodný, neboť matka ani přes poučení rozhodnutí neplnila, styk se de facto o sobotách a nedělí nekonal. Vyšel i ze znaleckého posudku, ze kterého vyplývá, že nezletilí jsou matkou ovlivněni a není správný její postoj, kdy přenechává rozhodnutí o styku s otcem dětem, které dosud nejsou tak vyspělé, aby mohly chápat vzájemné rodinné vztahy, práv a povinnosti.

23. Z usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]86, soud zjistil, že matce byly uloženy pokuty za nerespektování soudního rozhodnutí ze dne [datum]. Současně byl návrh otce částečně zamítnut. V rámci odůvodnění bylo uvedeno, že v letech 1986 a 1987 nedošlo k realizaci styku otce s nezletilými dětmi. V roce 1988 probíhá styk otce s nezletilými s určitými obtížemi, ačkoliv matka se snaží nezletilé na styk připravit. Ze znaleckého posudku vyplývá, že vztahy k otci nejsou nijak vřelé, nejsou však ani negativní, překážka není ani na straně zdravotního stavu nezletilých. Soud zmínil, že i otec se má snažit děti získat a připravit pro ně zajímavý program, aby se děti těšily. Současně by se rodiče měli vyvarovat vzájemných negativních projevů.

24. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že rozhodnutí bylo částečně změněno, došlo k širšímu zamítnutí návrhu otce, některé pokuty zůstaly beze změny. Odvolací soud v rámci odůvodnění uvedl, že ne všechny styky byly zmařeny vinou matky.

25. Z protokolu o jednání před Obvodním soudem pro [adresa] ze dne [datum] ve věci sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že předmětem jednání byl návrh matky na zvýšení výživného. Otec s návrhem nesouhlasil. Matka v rámci účastnického výslechu uvedla, že se otec s nezletilými nestýká, naposledy s nimi byl na dovolené v roce 1990. Od té doby s nimi není v kontaktu, a to ani v písemném. Žádné dárky nezletilým dětem nedává. Výživné platí řádně a dobrovolně. Otec v rámci účastnického výslechu uvedl, že se s nezletilými dětmi přestal stýkat po dovolené v roce 1990, kdy mu obě nezletilé děti řekly, co by je otravoval v týdnu, kdy se musí určit. Usoudil tedy, že další styky by nebyly vhodné. Písemně se však v roce 1992 dotazoval matky na učení obou nezletilých dětí. Dárky jim žádné nedával, neboť si myslí, že si je z morálního hlediska nezaslouží. Pokud jim v minulosti dával dárky, tak si jich nezletilé děti nevážily. Braly ho vždy jako člověka, který má platit, což je výsledek výchovného působení matky, která je proti němu ovlivňovala. Jejich vztah pak byl vůči němu ze strany nezletilých dětí katastrofální, z toho důvodu usoudil, že je lepší se s nimi nestýkat, aby neuškodil ani sobě, ani jim. Výživné platí řádně a dobrovolně. Současně posléze sdělil na dotaz matky, že by si nezletilé děti chtěl brát ne prázdniny, ovšem děti rozumné, nesprofanované a nenavedené od matky. Za této situace si nezletilé děti brát nebude. Jednání bylo odročeno na neurčito.

26. Z lékařské zprávy zůstavitele ze dne 12. 7. 2023 soud zjistil, že zůstavitel trpěl řadou onemocnění. Ke zhoršení zdravotního stavu došlo zejména v roce 2021.

27. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci výslechu uvedla, že žalobce a žalovaný 2. jsou jejími syny. K žalované 1. žádný vztah nemá, viděla jí naposledy před 40 lety. Společně se zůstavitelem nebydleli od začátku, to se změnilo, až když staršímu synovi byly asi 3 a půl roku, postavili dům. Zůstavitel si nikdy nenašel vztah ke staršímu synovi. Za osm let jejich manželství nikdy nejeli na dovolenou. V roce 1983 došlo k rozvratu manželství a svědkyně podala návrh na rozvod manželství. Zůstavitel se dopustil na svědkyni fyzického napadení, škrcení, přičemž řízení bylo z důvodu amnestie zastaveno. Vztahy mezi nimi byli velmi špatné, podíl na rozpadu manželství vnímá na své straně i na straně zůstavitele. Došlo k vypořádání majetku, které však dle svědkyně nebylo příliš spravedlivé, neboť platila řadu závazků za zůstavitele, navíc dům postavil její otec. Svědkyně neměla důvěru, že by byl zůstavitel schopen se o nezletilé postarat. Je pravdou, že jednou nebo dvakrát si pro nezletilé děti přišel, avšak nezletilé děti s ním odmítli odejít, křičeli. Má za to, že po dovolené, tehdy nezletilý [jméno FO] byl předškolák a nezletilý [jméno FO] chodil do 3. nebo 4. třídy základní školy, přestal mít zůstavitel zájem o styk. Vše skončilo hospitalizací v nemocnici mladšího [jméno FO] v důsledku infekce v těle, neboť se koupali v nádrži, kde byli uhynulé ryby. Zůstavitel synům nikdy nezavolal, nežádal o styk, neposlal pohlednici, a to ani k svátkům, narozeninám či jiným úspěchům a výročím. Jediný způsob jeho komunikace byl ten, že napsal dopis bez oslovení, ve kterém požadoval potvrzení o studiu pro daňové účely. S ohledem na skutečnost, že jeho manželka nemohla otěhotnět, požadoval nezletilé do své péče. Pokud jde o předmětnou dohodu ohledně styku otce s nezletilými, tak svědkyně nechtěla odstřihnout otce od dětí, neboť ona měla hezký vztah se svým otcem, nezletilé podporovala ve vztahu k jejich otci. Postupem let jí bylo líto, že zůstavitel jako otec neví, kde jeho děti studují, co dělají, jak se mají, jí samotné by pomohlo, pokud by se zapojoval. Komunikaci ohledně studia předala mladšímu synovi. Synové kromě potvrzení o studiu nebyli v kontaktu se svým otcem. S mladším synem žila ve společné domácnosti do jeho 26 nebo 27 let věku. Důvod absence styku zůstavitele s dětmi vidí v tom, že nedošlo k navázání kontakt a vztahu mezi nimi ty se i začaly oslabovat plynutím let. Jako mužská autorita pro ně fungoval otec matky, svědkyně, a její přítel [jméno FO], se kterým žila 6 let asi do roku 1992. Nebrala ho nikdy jako otce svých dětí, nikdy ho neoslovovali „táto“. Nestál za zhoršením vztahů mezi zůstavitelem a dětmi. Podílel se na výchově nezletilých synů, avšak rozhodující slovo měla svědkyně. O zůstaviteli neměla za posledních 35 let žádné informace, o jeho smrti se dozvěděla od staršího syna. Věděla dle složenek pouze to, že nebydlí v [Anonymizováno]. O jeho zdravotních problémech věděla z opatrovnického řízení. Pamatuje si, že jí byla uložena pokuta, avšak nevnímá svou vinu za nekontakt zůstavitele se svými syny, za to si může zůstavitel sám. Je toho názoru, že s ohledem na skutečnost, že zůstavitel celou dobu platil pouze výživné, tak mají 100 % právo na to, aby po něm něco zdědili.

28. Žalovaná 1. se k výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vyjádřila tak, že k tomuto výslechu nelze přihlížet, neboť se nejedná o objektivní důkaz. Svědkyně bagatelizuje to, co bylo pravomocně rozhodnuto v rámci opatrovnického řízení ohledně styku. Mylně uvedla, že neřešila vypořádání majetku se svými dětmi. Dále uvedla, že má zájem na výsledku tohoto řízení. Po 40 letech se vyjadřuje zkresleně. Žalovaný 2. na to reagoval tím, že jeho obsah výpovědi věděl od svého dědy, který dům stavěl, jedná se tedy o spekulace žalované 1.

29. Svědek [jméno FO] v rámci svého výslechu uvedl, že zná pouze žalovanou 1. [jméno FO], ročník [Anonymizováno], byl jeho kamarád posledních 20 let, zůstavitele poznal v roce 2007 nebo 2008. Chodívali spolu na kávu, ale navštěvoval ho i doma, není si vědom, že by měl doma fotky svých synů. Bavili se o všem. Zejména se bavili o rodiče svědka, neboť když byl svědek nemocen, často ho navštěvovali jeho dcery. Bavili se o tom, že se o něho starají, že zůstavitel to ze své strany nemá. Svědek sám měl problém s dcerou z prvního manželství, ačkoliv s ní byl ve styku během dětství, tak kontakt utichl, poté se mu ozvala, že se vdává, zda by ji neodvedl k oltáři. Nyní spolu mají normální vztah. Nabádal proto zůstavitele, aby s tím také něco udělal, on ale na to sdělil, že nemá kontakty na své děti, hovořil o telefonickém kontaktu. Zůstavitel nevěděl, kde jeho děti bydlí, adresu bývalé manželky však musel mít. Neví o tom, že by se zůstavitel snažil zkontaktovat svou bývalou manželkou kvůli kontaktu na syny, ví jen, že s ní nechtěl být v kontaktu, nechtěl s ní komunikovat. Nedokázal říct, zda se zůstavitel snažil své děti zkontaktovat jinak, ale nehovořil o zájmu získat kontakty na své syny. Když zůstavitel ležel v nemocnici, tak na něj daná situace tzv. padla a sám sdělil, že by to s dětmi asi řešil jinak. Měl pocit, že si zůstavitel některé věci uvědomil. Dle názoru svědka se toužil udobřit se svými syny, ale už bylo pozdě, to bylo po amputaci první končetiny. Zůstavitel dával za vinu přerušení kontaktu své bývalé manželce, bylo to v něm, ačkoliv se sám mohl snažit. Vinu své ex manželky zmiňoval sám zůstavitel. Jinak o svých dětech mluvil zůstavitel minimálně, zejména, že ho mrzí, že jsou bez kontaktu, ale nesděloval, co dělají. Ví jen, že se jeden se jmenuje [jméno FO] a asi dodělal inženýra, o ukončení studia ho informoval sám zůstavitel. Mrzelo ho to vždycky, zejména posledních pět let. Svědek neví o tom, že by se některý z jeho synů snažil kontaktovat zůstavitele.

30. Žalobce [Jméno žalobce], v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že žalovaný 2. je jeho bratrem a žalovaná 1. byla manželkou jeho otce. K zůstaviteli nemá žádný vztah. Poslední kontakt se zůstavitelem proběhl, když mu bylo šest nebo sedm let, když byli u něj na dovolené, to bylo mezi lety 1987 a 1988. Byli se koupat a pravděpodobně se jednalo o špatnou vodu, dostal infekci, a ta si vyžádala pobyt v nemocnici. Žalobce se pokusil otce, tedy zůstavitele, kontaktovat dvakrát, poprvé, když byl přijat na vysokou školu, následně při ukončení vysoké školy. Napsal mu na adresu uvedenou na složenkách, kterými platil výživné. Žalobci nepřišla žádná odpověď. Minimálně první dopis musel obdržet, neboť dál plnil svou vyživovací povinnost. V rámci prvního dopisu byla informace o přijetí na vysokou školu, v druhém dopise byla informace o ukončení vysoké školy. Účelem dopisů bylo jednak otce informovat a dále se chtěl pochlubit úspěchy. Otci musel být známa jeho adresa s ohledem na složenky, během studií bydlel doma, současně standardem je, že se adresa nadepisuje i na obálku. To byly jediné pokusy o kontakt z jeho strany. Žalobce si nevybavuje vztah své matky a jeho otce před jejich rozvodem, po rozvodu nebyli v kontaktu. S matkou o otci nemluvili, ani pozitivně, ani negativně. Matka žalobce měla později přítele, [jméno FO], určitý čas s nimi sdílel domácnost, cca dva až tři roky. Oslovoval ho „[jméno FO]“. Nevybavuje si, že by jim matka říkala, že zůstavitel není jejich otcem. Žalobce si nepamatuje z dětství žádný kontakt s otcem, ani v dospělosti nebyl ze strany otce kontaktován. Žalobce neměl informaci, že je zůstavitel ženatý, jaký je jeho zdravotní stav, neměl o něm žádné informace, nebyl v kontaktu ani s žádnými rodinnými příslušníky. Nevybavuje si, že by obdržel od otce nějaký dárek či přání k Vánocům či k jakémukoliv výročí narozenin. Ani žalobce otci nepřál k Vánocům či k narozeninám, neposílala mu dárky. O smrti zůstavitele se dozvěděl od svého bratra, který byl řádně obeslán v rámci dědického řízení, neboť u žalobce nebylo uvedeno v rámci listiny o vydědění správně datum narození.

31. Žalovaný 2. [Jméno advokáta C] v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že žalobce je jeho bratrem, žalovaná 2. je manželkou jeho otce. Otce od roku 1988 neviděl nebo si na to nevzpomíná. Poslední vzpomínku má poté, co se vrátili z dovolené, poslední dovolená byla v roce 1987, byla vypojená lednice, a [jméno FO], žalovaná 1., uvařila kuře na česneku, na to nelze zapomenout. K žalované 1. měl neutrální vztah. Otce hledal také na internetu, našel ho v nějaké reportáži na videu, jak se rozčiluje, že někdo špatně parkuje v jeho ulici. Neučinil žádný pokus o kontakt s jeho otcem, ani otec neučinil žádný pokus o kontakt s ním. Nepamatuje si žádné dárky či přání k Vánocům či k narozeninám. Matka žalovaného 2. jen po dosažení plnosti žalovaného 2. napsala otci, že mu končí vyživovací povinnost. Věděl, kde otce bydlí, ale neví, kdy se otec oženil, nebyl mu znám jeho zdravotní stav v dospělosti. O smrti otce se dozvěděl od notářky. Žalovaný 2. i otec se mohli navzájem kontaktovat, ale neudělali to, neboť to oběma vyhovovalo, každý si žil svůj život. Ačkoliv o navázání kontaktu s otcem uvažoval, ale vždycky to nějak zavrhl. Kdyby však otec přišel, byl by kontaktu otevřen. Žalovaný 2. vnímal jako nespravedlnost vypořádání společného jmění jeho rodičů, neboť otec získal větší podíl, než měl nárok. Z toho důvodu i vstoupil do dědického řízení. Nepamatuje si na rodiče svého otce, nebyl v kontaktu ani se širší rodinou otce. V rámci rodiny se neřešil důvod jejich rozchodu, matka s otcem skoro určitě nebyla v kontaktu. Po rozvodu rodičů byl jeho vztah k otci neutrální. Pamatuje si na přítele matky, ale neví, jak dlouho spolu byli. Pocházel z [Anonymizováno], měl dceru [Anonymizováno], byli spolu i na dovolené. Oslovoval ho „[jméno FO]“. Nepamatuje si, že by mu matka říkala, že zůstavitel není jeho otec.

32. Žalovaná 1. [Jméno žalované] v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že žalobce a žalovaný 2. jsou synové jejího zesnulého manžela. Se zůstavitelem se seznámila v roce 1984, poté v roce 1985 následovala svatba, na které děti nebyly, neboť se konala ve východním Slovensku, bývala manželka by je asi nepustila, děti byly malé. Se svým zesnulým manželem jezdila [právnická osoba], které bývalá manželka nechtěla dávat zůstaviteli na styk, říkala, že jsou nemocné, ačkoliv nebyly. To ustalo, když [jméno FO] bylo 10 let, neboť ze znaleckého posudku vyplynulo, že děti trpí, proto se zůstavitel rozhodl nechat děti povyrůst. Neposílal jim ani dárky. Najednou se styk změnil na nulu, nebyl s ním v kontaktu žádným způsobem. Má ale dojem, že se pokoušel o telefonický kontakt, ale jeho bývalá manželka mu je nedala nebo je zapírala. Dále však platil výživné, nejdříve složenkou, posléze na bankovní účet, a to i během vysoké školy jednoho ze synů, ohledně toho se vždy domluvili. Zůstavitel věděl o tom, že ukončili studium, že jeden ze synů ukončil inženýrské studium. Pokud jde o kontakt během studia, tak to probíhalo tak, že když potřeboval potvrzení do zaměstnání, tak se obrátil na ex manželku a ta mu obratem potvrzení zaslala. Jednalo se pouze o formální sdělení, nikdo se nedotazoval na vzájemný kontakt. Ani v pozdějším věku se nesnažil zůstavitel o kontakt se syny, neboť měl zůstavitel dojem, že budou synové stále v pod vlivem jejich matky. Zůstavitel to řešil s žalovanou 1., kam se mohl ozvat, ale nevěděl kam. Bylo to jeho rozhodnutí. Nepokoušel se o osobní kontakt ani na adrese bývalé manželky, nevěděl, jak mají děti školu či kroužky. O kontakt se nesnažil ani dopisem, neboť na syny neměl adresu, ačkoliv se dotazoval doručovatelky na [adresa], zda nezná jejich adresu, ta ji neznala. Kontakt měl jen na bývalou manželku. Doma neměli žádné vystavené fotografie dětí, měli však alba, kde byly i děti zůstavitele. Sám zůstavitel měl v peněžence fotky svých dětí. Přemýšlel, co dělají o prázdninách, zda mají brigády. Když viděl malé děti, tak přemýšlel, zda již není dědečkem. Děti zůstavitele nebyly v kontaktu ani s ostatními rodinnými příslušníky zůstavitele. Zůstavitel se upínal na růst dětí, že vliv bývalé manželky bude menší. Spoléhal na to, že až budou dospělé, že o něj budou mít zájem. Poté, když věděl, že tomu tak není, tak se rozhodl pro sepis vydědění. Byla domluva, že listina bude doma a pokud se kontakt obnoví, tak se listina roztrhá a nepoužije se. K obnovení nedošlo, proto byla použita. V období před smrtí již mě bolesti, měl řadu zdravotních problémů, nechtěl udělat v té době první krok, neboť zůstavitel nechtěl, aby si mysleli, že je kontaktuje, aby se o něj museli starat. Synové znali jejich adresu, na které jsou od roku 1990, do roku 2014 měli i pevnou linku.

33. Soud neprovedl k důkazu výslech [tituly před jménem] [jméno FO], neboť výslechy svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] byly dostatečné pro posouzení listiny. Současně [tituly před jménem] [jméno FO] odkázal na svou mlčenlivost, přičemž k jejímu zproštění nedošlo ze strany žalobce. V tomto případě je nutné odkázat na § 21 odst. 1 a 2 zákona č. 89/1996 Sb. o advokacii, zejména na komentářovou literaturu, dle které v případě smrti či zániku klienta přechází oprávnění zprostit advokáta povinnosti mlčenlivosti na právního nástupce. Má-li klient právních nástupců více, je ke zproštění povinnosti mlčenlivosti potřebný souhlasný projev jich všech (Kolářová, D., Zákon o advokacii, Komentář, Wolters Kluwer, 2017, § 21). Dále soud k důkazu neprovedl protokol o jednání spisu Obvodního soudu pro [adresa] vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn, navíc návrh žalobce přišel až po koncentraci řízení, ačkoliv se nejednalo o žádnou z výjimek odůvodněných v § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

34. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Zůstavitel listinou ze dne [datum] vydědil žalobce, u kterého došlo ke špatnému uvedení roku narození, a žalovaného 2., a to včetně jejich potomků, s odůvodněním, že o zůstavitele neprojevovali opravdový zájem, nejméně 10 let nekontaktovali zůstavitele. Jedná se listinu sepsanou strojově, podepsanou vlastní rukou zůstavitele, který byl dostatečně ztotožněn, projev vůle přečetl před svědky a sdělil, že se jedná o jeho vůli. Listina byla podepsána dvěma svědky, a to [tituly před jménem] [jméno FO] a paní [jméno FO], kteří pracovali v advokátní kanceláři [tituly před jménem] [jméno FO], který listinu připravoval, v prostorách advokátní kanceláře se listina podepisovala, listinu podepsali svědci jako fyzické osoby. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl žalobce odkázán k podání žaloby proti žalované, a to v lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení. Pokud jde o vztah zůstavitele a žalobce, potažmo matky žalobce, pak bylo zjištěno, že mezi matkou žalobce a zůstavitelem došlo k rozvodu manželství rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], současně tímto rozhodnutím byli žalobce a žalovaný 2. svěřeni do péče matky a otci bylo stanoveno výživné, v péči matky nebyly shledány problémy, byly prokázány však rozpory ohledně výchovy mezi rodiči. S ohledem na skutečnost, že zůstaviteli nebyl umožněn styk s žalobcem a s žalovaným 2., podal návrh na úpravu styku. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], byla schválena dohoda rodičů, kterou bylo stanoveno, že zůstavitel je oprávněn se s žalobcem a s žalovaným 2. stýkat každou sudou sobotu a neděli, vždy od 9:00 hodin v sobotu do 17:00 hodin v neděli, současně byly upraveny svátky a prázdniny. S ohledem na neplnění tohoto rozhodnutí byly ze strany zůstavitele podány návrhy na výkon rozhodnutí, usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byly matce žalobce uloženy pořádkové pokuty. V rámci znaleckého dokazování v opatrovnickém řízení bylo dospěno k závěru, že matka zdánlivě přenechává na žalobci rozhodnutí o styku s otcem, žalobce doposud není vyspělý, aby mohl chápat rodinné vztahy, práva a povinnosti. Tím je žalobce postaven před problém, který není schopen sám řešit a je nebezpečí, že protahováním této situace by mohlo dojít u dětí i k narušení jejich psychického stavu. Vztah žalobce se zůstavitelem je povrchní, v současné době odmítavý, nejde o spontánní citové projevy, žalobce je matkou proti zůstaviteli negativně ovlivněn, mezi žalobcem a zůstavitelem tak defacto neexistoval žádný vztah. Poslední vzpomínky má žalobce na zůstavitele z období počátku základní školní docházky, od té doby nebyli spolu v kontaktu, žalobce neměl informace o zůstaviteli, nedostával od něho dárky k Vánocům či k výročím, nebyl v kontaktu s jeho širší rodinou, ani nevěděl, že je zůstavitel ženatý, jeho zdravotní stav mu nebyl znám. O jeho smrti se dozvěděl až v průběhu dědického řízení. Žalobce kontaktoval zůstavitele s informací ohledně svého studia, tedy při přijetí na vysokou školu a při jejím ukončení, zůstavitel také neměl informace o žalobci, ze strany zůstavitele nebyly v zásadě činěny žádné pokusy o kontakt s žalobcem, ačkoliv věděl, kde žalobce žije, pouze plnil svou zákonnou vyživovací povinnost, a to i v období studia na vysoké škole. Pokud jde o vztah zůstavitele k žalobci, pak ke konci života v době svých nemocí projevoval do určité míry lítost nad svým vztahem s žalobcem, avšak ničeho reálně neučinil k tomu, aby vztah s žalobcem navázal, takové pokusy byly prokázány pouze v samotném dětství žalobce, v zásadě totožný vztah byl i mezi zůstavitelem a žalovaným 2.

35. Na daný spor je zapotřebí aplikovat zákon č. 89/2012 Sb., a to za použití § 3069 o. z., na platnost vydědění se pak aplikuje zákon č. 40/1964 Sb. ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., a to za použití § 3072 o. z.

36. Podle § 3069 o. z. při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele.

37. Podle § 3072 o. z. zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

38. Podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. zůstavitel může vydědit potomka, jestliže o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. Podle odst. 2 pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst.

2. Podle odst. 3 o náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění.

39. Podle § 476 obč. zák. zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. Společná závěť více zůstavitelů je neplatná.

40. Podle § 476b obč. zák. závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.

41. Podle § 476e obč. zák. svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit.

42. Podle § 480 obč. zák. závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba k závěti. Zůstavitel zruší závěť také tím, že zničí listinu, na níž byla napsána.

43. Podle § 1646 odst. 1 písm. b) o. z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl.

44. Soud v daném případě s ohledem na vývoj judikatury v průběhu řízení, tedy rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2454/2023-II, přistoupil k tomu, že jedná o spor o dědické právo. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR v případě, že zůstavitel zemřel po 1. 1. 2014 bez zanechání závěti, musí být vydědění učiněnému před 1. 1. 2014 přičítány takové právní účinky, jako by mělo v době pořízení.

45. Pokud jde o náležitosti dané listiny o vydědění, tak z provedeného dokazování vyplynulo, že listina byla sepsána strojově, přičemž byla podepsána jak zůstavitelem, tak i dvěma svědky, kteří byli plně svéprávní. Listina o vydědění splňuje veškeré zákonné náležitosti zákona č. 40/1964 Sb., pokud obsahuje den, měsíc a rok sepisu, jakož i důvod vydědění. Pokud jde o nepřesnosti zejména ohledně data narození žalobce, tak i přesto je zřejmé, jakou vůli zůstavitel projevil, tedy vůči komu vydědění směřuje. Totožnost zůstavitele pak byla oběma svědkům zcela zřejmá a současně zůstavitel jasně projevil svou vůli přečtením listiny o vydědění. Nelze přisvědčit námitce žalobce ohledně neznalosti totožnosti zůstavitele svědkyní [jméno FO], pokud jasně uvedla, že totožnost zůstavitele byla ověřena advokátem, který listinu sepisoval, neboť tak činil vždy. Svědkyně byla tedy způsobilá potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel je jedna a táž osoba ve smyslu namítaných rozhodnutí. V rámci řízení bylo tedy prokázáno, že listina o vydědění splňuje veškeré náležitosti.

46. Soud se dále zabýval existencí zákonného důvodu vydědění, a to ke dni smrti zůstavitele [Fiala, R., Drápal, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, § 3072]. S ohledem na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že zde není dán důvod vydědění, pokud žalobce neprojevoval o zůstavitele opravdový zájem, avšak v rámci řízení bylo prokázáno, že ani ze strany zůstavitele nebyl projevován opravdový zájem. Je nutné přisvědčit žalované 1., že matka žalobce a bývala manželka zůstavitele měla negativní vliv na vztah žalobce a zůstavitele, a že v tu dobu projevoval zůstavitel o styk s žalobcem prokazatelně zájem, to však nic nemění na tom, že poté zůstavitel rezignoval na vztah s žalobcem, jak ostatně sama žalovaná 1. potvrdila. V dospívání a v samotné dospělosti jak žalobce, tak i zůstavitel, plnili pouze své zákonné povinnosti, ať už se jednalo o vyživovací povinnost ze strany zůstavitele směrem k žalobci, tak i povinnost žalobce prokazovat, že se připravuje na své budoucí povolání a není schopen se samostatně živit. Pokud žalovaná 1. uvedla, že se zůstavitel dotazoval poštovní doručovatelky na adresu žalobce, pak takové jednání nebyla schopna časově zařadit, současně se jedná o jediný pokus v řádech let, ačkoliv zůstavitel mohl činit i jiné pokusy získat informace o žalobci. Dle judikatury Nejvyššího soudu CŘ, konkrétně se jedná o rozsudek ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2447/2012, jestliže potomek trvale neprojevuje o zůstavitele zájem proto, že zůstavitel neprojevoval zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění. Vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu i sám podstatně přispěl. V tomto řízení nebylo prokázáno, že by zůstavitel o tento vztah reálně stál, že by se ho to dotýkalo, a že by mu to vadilo, pokud sám nečinil žádné kroky k nápravě. Pouhá lítost či občasně vzpomínání neznamená, že zůstavitel o vztah s žalobcem reálně stál. Dle názoru soudu nastala u zůstavitele po soudních sporech s matkou žalobce určitá lhostejnost ve vztahu k žalobci a určité smíření se s tím, že on již nic činit nebude. Byl tak srozuměn s tím, že k narovnání vztahu dojít nemusí a vztah s žalobcem mu tak byl lhostejný.

47. Současně je nutné dodat, že ani žalovaná 1. netvrdila žádný jiný důvod vydědění, kterým by byl soud oprávněn se zabývat. Soud je oprávněn se zabývat i jiným důvody vydědění (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1777/2019-II). Je však nutné poukázat na obecné pravidlo, že je nutné nejdříve skutečnosti tvrdit a poté je možné tvrzení prokazovat. Na povinnost tvrzení dalšího důvodu vydědění pamatuje i komentářová literatura [Fiala, R., Drápal, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, § 3072]. A ostatně to vyplývá i z předmětného rozhodnutí, dle kterého byly v tamní sporu tvrzeny i jiné důvody vydědění než ty uvedené v rámci listiny o vydědění.

48. Soud tak s ohledem na shora uvedené žalobě vyhověl a určil, že žalobce je dědicem zůstavitelem.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 851,32 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 1, § 7, § 12 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč a ve výši 65 000 Kč, přičemž v případě úkonů do 31. 12. 2024 byl použit zákon ve znění novely č. 406/2021 Sb., v případě úkonu od 1. 1. 2025 byl použit zákon ve znění novely č. 258/2024 Sb., sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 7 x 2 500 Kč (dne 27. 11. 2023, dne 15. 1. 2024, dne 14. 8. 2024, dne 11. 9. 2024, dne 18. 10. 2024, dne 13. 12. 2024 x 2) + 2 x 3700 Kč (dne 24. 2. 2025, dne 31. 3. 2025) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 1 250 Kč za odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t., včetně desíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a dvou paušálních náhrad ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., z cestovného ve výši 1 x 626,54 Kč, 5 x 636,98 Kč a 2 x 636,69 Kč, a to za 72 ujetých km [41,20 Kč (jednání dne 27. 11. 2023), 38,20 Kč (jednání od 15. 1. 2024 do 13. 12. 2024), 35,80 Kč (jednání od 24. 2. 2025 do 31. 3. 2025) za litr paliva při průměrné spotřebě 8,5 l/100 km (s ohledem na metodiku 2003/76B) a 5,20 Kč/km (jednání dne 27. 11. 2023), 5,60 Kč/km (jednání od 15. 1. 2024 do 13. 12. 2024), 5,80 Kč/km (jednání od 24. 2. 2025 do 31. 3. 2025) za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., vyhlášky č. 398/2023 Sb. a vyhlášky č. 475/2024 Sb.], dále náhradu za promeškaný čas ve výši 6 x 400 Kč (100 Kč za každou započatou půlhodinu do 31. 12. 2024) a 2 x 600 Kč (150 Kč za každou započatou půlhodinu od 1. 1. 2025) dle § 14 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 8 116,51 Kč, přičemž soud přiznal náhradu DPH z veškerých úkonů kromě cestovného, celkem tedy náklady řízení tvoří částka 53 851,32 Kč. Zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. by v tomto řízení bylo zcela bezpředmětné. Zaplacení nákladů řízení soud žalované 1. uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

50. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 2., soud rozhodl za situace, kdy žalobce po žalovaném 2. náhradu nákladů řízení nepožadoval, žalovaný 2. souhlasil s podáním žaloby, pokud se i na začátku řízení ocitl na pozici jednoho z žalobců. Za této situace by tak ani nebylo spravedlivé, kdy by žalobce požadoval náhradu nákladů řízení i po žalovaném 2. Současně účast žalovaného 2. v tomto řízení je obligatorní, v opačném případě by byl žalobce neúspěšný. Nelze ani opomenout, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 3543/2022) a je tedy na žalobci, po kom se bude domáhat plnění. V neposlední řadě pak soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2022, č. j. 24 Co 184/2022 -111, v podobné věci.