23 Co 104/2025 - 781

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň Mgr. Pavlíny Černé a JUDr. Ireny Sekavové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce], státní občanství [Anonymizováno] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 155 000 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu o určení vlastnictví k věci, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 6. 11. 2024, č. j. 13 C 27/2022 - 724 takto:

Výrok

I. Odvolací řízení vedené proti výroku II. napadeného rozsudku se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku III. tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o žalobě nepřiznává a žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu částku ve výši 44 400 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

III. Ve výroku IV. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Praha - západ náhradu nákladů ve výši 5 173,47 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Praha - západ náhradu nákladů ve výši 912,97 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve výroku I. se napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení o žalobě částku ve výši 7 580 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení o vzájemném návrhu částku ve výši 2 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 155 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 155 000 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že dne 1. 7. 2021 byla mezi žalobcem v postavení kupujícího a žalovaným v postavení prodávajícího uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej vozidla značky [Anonymizováno], rok výroby 2008, VIN: [VIN kód] (dále jen „automobil“). Kupní cena ve výši 155 000 Kč byla žalobcem uhrazena v den podpisu smlouvy a tentýž den byl i předán automobil žalobci. Již dne 2. 7. 2021 se automobil stal nepojízdný. Byl dopraven do autoservisu, kde byla zjištěna řada závad (mj. přehřívání motoru, poškození rozvodového řemene, chybějící chladicí kapalina v motoru, nefunkční těsnění motoru, neměněný olej a filtr). Tyto vady byly synem žalobce telefonicky sděleny žalovanému dne 2. 7. 2021. Žalobce se nejprve domáhal opravy automobilu. Poté zjistil, že oprava není ekonomicky efektivní. Od smlouvy proto odstoupil a požadoval vrácení kupní ceny. Žalovaný si musel být vad vědom již v okamžiku prodeje. Naopak žalobce jako laik nebyl schopen tyto vady odhalit.

2. Okresní soud Praha - západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 55 939,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 55 939,85 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl co do zaplacení částky ve výši 99 060,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 99 060,15 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení (výrok II.), žalovanému uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 154 108 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), žalovanému uložil zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 6 086,44 Kč na účet soudu prvního stupně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.) a určil, že vlastníkem automobilu je žalobce (výrok V.).

3. Napadený rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že bylo v řízení prokázáno, že žalobce od žalovaného koupil dne 1. 7. 2021 automobil. Tentýž den si ho žalobce od žalovaného převzal a zaplatil žalovanému kupní cenu ve výši 155 000 Kč. Oba účastníci ve smlouvě vystupovali jako nepodnikatelé. Již následující den se však automobil stal nepojízdný, což bylo žalovanému oznámeno. Automobil byl žalovaným žalobci prodán s vadami (zejména špatný stav motoru a únik chladicí kapaliny). Tyto vady existovaly již v okamžiku prodeje. Automobil tak neměl sjednané vlastnosti. Vadou automobilu byla i skutečnost, že vozidlo bylo v minulosti masivně poškozeno, což má vliv na jeho obvyklou cenu. Žalobce žalovanému vadu vytkl včas sdělením, jak se vada projevuje. Žalobce se domáhal zaplacení slevy (nikoliv opravy vozidla žalovaným). Takto učiněnou volbu již nemohl žalobce bez souhlasu žalovaného změnit. Žalobce následně dopisem ze dne 26. 9. 2021, žalovanému doručeným dne 6. 10. 2021, od smlouvy odstoupil. Jelikož však bylo započato s opravou automobilu, což bylo spojeno s nevratnými změnami na něm, nemohl již být automobil vrácen v původnímu stavu, a proto žalobce nemohl od smlouvy odstoupit. Může se tak nadále domáhat pouze přiměřené slevy z kupní ceny. Obvyklá cena automobilu k 1. 7. 2021 bez vad (odpovídající pouze stáří a najetým kilometrům) činila 133 000 Kč. Obvyklá cena automobilu k 1. 7. 2021 s prokázanými vadami (zejména s přihlédnutím ke špatnému motoru a k dopravní nehodě, která způsobila masivní poškození automobilu) byla 85 000Kč. Rozdíl tak činí 48 000 Kč, což je 36,0902256 % ze 133 000 Kč. Při úvaze o výši slevy je třeba přihlédnout ke sjednané kupní ceně účastníky ve výši 155 000 Kč. Přiměřená sleva z kupní ceny tak v daném případě činila 36,0902256 % ze 155 000 Kč, tj. 55 939,85 Kč. Soud prvního stupně proto co do této částky včetně úroku z prodlení žalobě vyhověl a ve zbylém žalobu zamítl. Jelikož žalobce nebyl oprávněn odstoupit od kupní smlouvy, vyhověl soud prvního stupně i vzájemnému návrhu žalovaného na určení, že žalobce je vlastníkem automobilu. Žalobci rovněž přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Předně vyšel ze závěru, že řízení o žalobě i o vzájemném návrhu je jedním řízením, a proto rovněž rozhodoval pouze jedním výrokem o těchto nárocích. V případě žaloby byl žalobce se svým návrhem sice částečně neúspěšný, avšak rozhodnutí soudu prvního stupně záviselo na znaleckém zkoumání. Žalobce má proto i právo na plnou náhradu nákladů řízení. Pokud šlo o řízení o určení vlastnického práva k automobilu, představovalo toto řízení naprosto nepatrnou část jeho předmětu. Současná cena automobilu není známá, a proto při úvaze o významu tohoto řízení vycházel soud prvního stupně z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný co do 88 %. Velká část nákladů řízení nadto vznikla v souvislosti se zjišťováním přiměřené slevy, nikoliv se stanovením vlastnictví k automobilu. Tento závěr odpovídá i okolnostem případu a jeví se dle soudu prvního stupně za spravedlivý. V řízení totiž bylo bez pochyb prokázáno, že předmětné vozidlo bylo prodáno žalovanému s vadami, které hned druhý den po jeho koupi znemožnily jeho užívání a které byly zcela evidentně podstatným porušením smlouvy. Žalovaný to však po celou dobu řízení popíral. Soudní řízení zjevně vyvolal žalovaný. I z tohoto důvodu se soudu prvního stupně jeví jako nespravedlivé, aby měl žalobce nést, byť jen část svých nákladů řízení (tvořené mj. spotřebovanými zálohami na náklady důkazů v celkové výši 62 838 Kč). S ohledem na uvedený závěr o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně i o náhradě nákladů státu ve výši 6 086,44 Kč, které uložil zcela k úhradě žalovanému.

4. Proti napadenému rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, které nejprve směřoval do výroku I., II., III. a IV. Následně vzal své odvolání zpět do zamítavého výroku II. Navrhl napadený rozsudek změnit a žalobu zcela zamítnout, žalovanému přiznat náhradu nákladů řízení a žalobci uložit zaplatit náhradu nákladů státu. Své odvolání odůvodnil tím, že žalovaný plnil řádně a bez vad. I kdyby nějaké vady existovaly, nebyly vytčeny včas (bez zbytečného odkladu), což bylo žalovaným v řízení namítnuto. Řadu skutkových zjištění soud prvního stupně učinil ze svědeckých výpovědí blízkých rodinných příslušníků žalobce, kteří mají zájem na výsledku sporu. Žalovaný sporoval telefonickou komunikaci se synem žalobce a se svědkem [Anonymizováno] dne 2. 7. 2021. Žalovanému nebyla sdělena nepojízdnost automobilu. V řízení bylo naopak prokázáno, že svědek [jméno FO] automobil zkontroloval až po měsíci, co ho měl u sebe. Žalobce tak ani do té doby žádné vady vytknout nemohl, neboť nemohl vědět, zda automobil nějaké vady skutečně má. Vady tak byly reálně oznámeny až dopisem ze dne 10. 10. 2021. Tyto vady pak žalovaný i rozporoval. Soud prvního stupně v této souvislosti pominul skutečnost, že autorem protokolu o vadách není svědek [jméno FO], ale žalobce. Žalobce tak od počátku předkládal listinu, o které věděl, že ji sepsal sám. Naopak ručně psaná listina byla předložena až po koncentraci. Takový důkaz již neměl být v řízení proveden. Není správný závěr, že by vady mohly být vytčeny pouze obecně. Vady mohly být namítnuty nejdříve po jejich zjištění v autorizovaném servise. Nepojízdnost automobilu dne 2. 7. 2021 mohla být způsobena řadou různých důvodů, mj. i tím, že došly pohonné hmoty. S touto námitkou se však soud prvního stupně nevypořádal. Soud prvního stupně zjištěné vady opřel o výpověď svědka [jméno FO], který nemá odborné vzdělání v této oblasti. Znalec naopak v řízení konstatoval, že s ohledem na provedené zásahy nelze stav automobilu zpětně zjistit. Pokud by měl vady, které uzavřel soud prvního stupně, nemohl by ani odjet zkušební jízdu. Svědci [jméno FO] a [jméno FO] se nezmiňovali o zahřívání motoru a znalec nezjistil významné poškození chladicí soustavy, aby během jízdy mohla chladicí kapalina unikat. Svědek [jméno FO] zmínil chybějící kapalinu až po měsíci, co u něj automobil stál. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že automobil byl v minulosti masivně poškozen, zcela však opomněl skutečnost, že byl i opraven. Následně byl pravidelně servisován. Žádná vada mající původ v nehodě se neprojevila. Takovou vadu ostatně ani žalobce žalovanému nevytkl a žalovaný o nehodách automobilu nevěděl. V otázce náhrady nákladů řízení měl být poměřován úspěch a neúspěch každého z účastníků. Soud prvního stupně pominul, že žalobce od počátku žaloval nárok z bezdůvodného obohacení, nikoliv slevu z kupní ceny. Závěr tak nezávisel pouze na znaleckém zkoumání. Rovněž nárok žalovaného uplatněný vzájemnou žalobou nebyl v řízení nepatrný s ohledem na hodnotu automobilu. Soud prvního stupně pak vyšel i z nesprávné tarifní hodnoty (správně mělo být vycházeno z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč). Není důvodu, aby žalovanému nebyla náhrada nákladů řízení přiznána pouze pro majetkové a zdravotní poměry žalobce. Žalovaný po celou dobu prodeje jednal poctivě.

5. Žalobce navrhl napadený rozsudek potvrdit, neboť je kvalitní a správný. Zdůraznil, že žalovanému byly vady oznámeny včas. Okamžitě byl telefonicky informován o nepojízdnosti automobilu a byl s ním konzultován další postup. [jméno FO] to žalovaný, kdo komunikoval se žalobcem s prodlevami. Ve snaze automobil zprovoznit do něho bohužel zasáhl svědek [jméno FO]. Vady však automobil zjevně měl. Žalovaný o nich musel vědět, neboť automobil prodával již po dvou měsících od pořízení. Již v době první prohlídky automobilu svítila kontrolka motoru. Vada tak byla odstraněna pouze provizorně. Žalovaný lhal i v průběhu řízení o tom, že nebyl účasten obhlídky automobilu u svědka [jméno FO]. Tímto svým postojem zatížil a prodloužil soudní řízení. Soud prvního stupně pečlivě hodnotil veškeré výpovědi svědků. Správně bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení. Vznik soudního sporu zavinil žalovaný tím, že žalobci prodal nepojízdný automobil. Jednal tak nepoctivě. Je pravdou, že žalobce na počátku požadoval nárok vyplývající z odstoupení. Akceptoval však závěr soudu prvního stupně o nároku na slevu z kupní ceny. Přesvědčila ho argumentace obsažená v napadeném rozsudku. Délka soudního sporu byla způsobena chováním žalovaného. Žalovaný sporoval veškeré skutečnosti, které musely být v řízení prokázány. Bylo by nespravedlivé, aby žalobce hradil žalovanému náklady v souvislosti s řízením o zaplacení dlužné částky. Žalobce je invalidní důchodce.

6. Odvolací soud předně upřesňuje, že byť žalovaný při jednání odvolacího soudu uvedl, že jeho křestní jméno je Igor, v registru České republiky (jakož i v kupní smlouvě nebo správních rozhodnutích založených ve spise) je evidován s křestním jménem Ihor, a proto je takto označen i v rozsudku.

7. Žalovaný vzal odvolání směřující do zamítavého výroku II. napadeného usnesení zpět, a proto odvolací soud ve smyslu § 207 odst. 2 o. s. ř. odvolací řízení v tomto rozsahu zastavil.

8. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není co do věci samé důvodné.

9. Z provedených důkazů soud prvního stupně zjistil, že dne 1. 7. 2021 podepsal žalobce v postavení kupujícího a žalovaný v postavení prodávajícího kupní smlouvu, na základě které měl žalovaný převést vlastnické právo k automobilu na žalobce a žalobce měl zaplatit kupní cenu ve výši 155 000 Kč. Tentýž den byla kupní cena uhrazena a žalovaný předal automobil žalobci. V kupní smlouvě bylo uvedeno, že automobil byl vyroben v roce 2008 a má najeto 252 700 km s tím, že stav karoserie odpovídá stáří a ujetým kilometrům. Žalobce prohlásil, že si je vědom, že kupuje věc užívanou, že se podrobně a pečlivě seznámil s technickým stavem automobilu a že byla provedena zkušební jízda. Žalovaný prohlásil, že žádnou závadu, která je mu známa, žalobci nezatajil. Konečně bylo dohodnuto, že žalobce zajistí na svůj náklad nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel a že vlastnické právo k automobilu přechází na žalobce zaplacením kupní ceny. Oba účastníci vystupovali při uzavírání kupní smlouvy v postavení fyzických nepodnikajících osob.

10. Žalobce je osobou se zdravotním postižením, hledal proto pohodlné, bezpečné a bezproblémově fungující auto. Syn žalobce [jméno FO] a žalobce našli automobil na internetu. Jeli do Průhonic se na něj podívat. Viděli, že svítí kontrolka motoru, jinak se automobil zdál v pořádku. Žalovaný to vysvětlil tím, že automechanici asi po výměně klapky zapomněli vypnout hlášení. Když tam přijeli po pár dnech znovu, už kontrolka nesvítila. Udělali testovací jízdu, která trvala asi 10 minut. Něco klapalo u levého předního kola někde pod motorem. Žalovaný říkal, že to není vada, která by bránila v jízdě. Svědek [jméno FO] se ptal žalobce, proč automobil tak brzy prodává (koupil ho dle technického průkazu asi dva měsíce nazpět). Říkal, že potřebuje větší. Žalovaný věděl, že automobil je pro žalobce, který má zdravotní postižení. Žalovaný svědka [Anonymizováno] ujišťoval, že automobil je bezproblémový a bude dobře fungovat.

11. Dne 2. 7. 2021 jela dcera žalobce [jméno FO] společně se svým bratrem ([jméno FO]) automobilem, který řídil svědek [jméno FO]. Před tím s ním jel [jméno FO] pouze do práce, jinak s ním nikdo nejezdil. Automobil bylo třeba dotankovat. Již v garáži svědkyni [jméno FO] přišlo, že se automobil začal zasekávat, nepřikládala tomu však důležitost. Po vyjetí z garáže jeli z Václavského náměstí na Nuselský most. Po jeho přejetí asi po 100 metrech začal automobil zpomalovat, nefungoval plyn. Poté automobil zastavil úplně. Svědek [jméno FO] se marně pokoušel automobil několikrát nastartovat. Zavolal žalovanému a řekl mu, že automobil nejde nastartovat. Měli spolu i videohovor a zaslal žalovanému fotografii palubní desky. Žalovaný sdělil, že neví, co se děje, ale že to zkusí zjistit. [jméno FO] poté volal automechanikovi [jméno FO], který potvrdil, že tam může automobil přepravit. Asi po 20 až 30 minutách volal zpět žalovaný s tím, že servis, kam volal, je asi zavřený (byl pátek po 19. hodině večer). [jméno FO] žalovanému sdělil, že vozidlo nechají odvézt ke svědkovi [jméno FO] Dokhvatovi a žalovaný se tam na něj přijede podívat. Žalovaný proti tomu nic nenamítal. [jméno FO] zavolal odtahovou službu. Když automobil dovezli k [jméno FO] Dokhvatovi, podíval se na něj svědek [jméno FO] pouze zběžně. Odkryl motor a viděl něco utrženého. Sdělil, že to nebude lehká oprava. [jméno FO] [právnická osoba] automobil v červenci nekontroloval. Svědek [jméno FO] dal svědkovi [jméno FO] kontakt na žalovaného, aby se ho mohl zeptat, co bylo s automobilem v minulosti.

12. Asi za měsíc dotlačil svědek [jméno FO] s kolegy automobil z parkoviště do provozovny. Žalovaný se tam přijel s kamarádem na automobil podívat. Udělali kontrolu tlaku. Tlak válce ukazoval nulu. Žalovaný nedal svědkovi [Anonymizováno] pokyn, co s automobilem má dělat. Pokyny k opravě dával svědek [jméno FO]. Poté přijel žalobce. Motor rozebrali a vše nafotili. Bylo vidět, že zdvihátka byla popraskaná, komiky byly staré, všechny ventily byly ohnuté. V automobilu chyběla chladicí kapalina. Opravu hlavy motoru objednali u svědka [Anonymizováno]. Po její opravě a výměně těsnění automobil nastartovali a zpod hlavy začala téct voda. Vyndali hlavu motoru a zjistili špatnou plochu bloku motoru. Domluvili se na zbroušení bloku motoru a znovu vyměnil těsnění. Hlavu motoru dali na kontrolu a zjistili prasklinu, kterou opravili svářečkou. Potřetí vyměnili těsnění, ale stále tekla voda do motoru. Dál už to svědek [jméno FO] neopravoval. Závady uvedené v protokolu ze dne 29. 9. 2021 (tj. roztrhaný rozvodový řemen, chybějící chladicí kapalina [právnická osoba], nedržící blok a hlava motoru, nefunkční těsnění motoru, špatný stav napínání ozubeného řemene, tekoucí voda z prostoru bloku a hlavy motoru, prasklý šroub napínací kladky, zničené ventily, baterie na vyhození, nevyměněný olej a filtr, zničené hydroštely a komiky) odpovídají dle sdělení svědka [jméno FO] závadám, které zjistil po měsíci, kdy automobil zkontroloval. Sice nemohl vyzkoušet přehřívání motoru, ale jelikož chyběla chladicí kapalina, motor by se přehříval. Svědek [jméno FO] sepsal ručně psanou listinu obsahující seznam závad, nikoliv protokol psaný na počítači. Měl rovněž podezření, že automobil byl bouraný. Svědek [jméno FO] měl živnostenské oprávnění mj. v oboru údržba motorových vozidel a jejich příslušenství od 1. 2. 2016 do 1. 5. 2018.

13. Automobil prošel pravidelnými kontrolami STK dne 8. 10. 2020, dne 18. 1. 2021 a dne 12. 4. 2021, během nichž byl shledán technický způsobilý k provozu. S automobilem došlo dne 7. 4. 2017 a dne 12. 12. 2020 k dopravním nehodám. Ve druhém případě bylo vyplaceno pojišťovnou pojistné plnění ve výši 110 000 Kč za totální škodu. Došlo k čelnímu středu dvou automobilů. Po nehodě bylo třeba vyměnit 52 dílů a další díly zkontrolovat. Bylo navrženo automobil neopravovat, neboť je možnost dalšího poškození motoru. Automobil byl servisován mj. v roce 2019 a poté dne 12. 3. 2021.

14. V důsledku prováděných opravárenských nevratných změn (kompletní rozebrání motoru, demontáž hlavy motoru a ventilů z hlavy) již nebylo možné stav vozidla zjistit znalecky k 1. 7. 2021. Znalec však potvrdil, že chybějící chladicí kapalina má přímou souvislost s možným přehříváním motoru. Je-li automobil užíván bez předepsaného množství chladicí kapaliny a bez předepsaného množství olejové náplně v motoru, lze i při kratší vzdálenosti než 100 km poškodit motor tak, že se automobil stane nepojízdným. Poškozené těsnění, které je mezi blokem motoru a hlavou motoru, může způsobit únik chladicí kapaliny a následné přehřívání motoru. Přehříváním motoru dojde k poškození hlavy a bloku. Dojde-li k přehřívání motoru, poškodí se těsnění. Chladicí soustava je uzavřená. Musela by být výrazněji poškozena, aby došlo k samovolnému úniku chladicí kapaliny. Nedostatek pohonných hmot způsobí nepojízdnost automobilu, nikoliv však únik chladicí kapaliny. Tržní hodnota automobilu k 1. 7. 2021 byla ve výši 133 000 Kč včetně DPH (za situace, kdy je automobil běžně opotřeben vzhledem ke stáří a najetým km). Rozdíl cen nebouraného automobilu a automobilu po nehodě z prosince 2020, byť byl automobil poté opraven, činí 10 až 15 %. Znalec rovněž potvrdil, že rozebrání motoru vozidla je nevratný proces. Vzhledem k servisu, v němž byl automobil opravován, mohlo dojít i ke znehodnocení motoru automobilu. Před rozebráním motoru by se měla provést kompletní diagnostika motoru. Závadu lze zjistit, aniž by se motor rozebral. V případě úniku vody lze pomocí barviva zjisti, kudy voda uniká, popř. lze udělat analýzu z výfukových plynů automobilu. Pořízení srovnatelného motoru s obdobným nájezdem stojí cca 40 000 Kč. S jeho výměnou jsou spojeny další náklady. Celkem tak oprava vyjde cca na 50 000 až 60 000 Kč v neautorizovaných servisech. Absenci chladicí kapaliny nehlásí žádná samostatná kontrolka. Zjišťuje se to v rámci údržby. V průběhu jízdy lze na teploměru vidět, že automobil nechladí. I když se automobil táhne a točí se kola, zvyšují se kilometry na tachometru. Automobil s vadami vyplývajícími z výslechu svědka [právnická osoba] měl hodnotu 100 000 Kč včetně DPH.

15. Svědek [jméno FO] průběžně vše se žalovaným řešil. Žalovaný potvrdil, že automobil viděl. Žalovaný odmítl existenci skryté vady. Dne 21. 7. 2021 souhlasil žalovaný s částkou 10 000 Kč, kterou však vyplatí až po přepsání automobilu, na což bylo sděleno, že předpokládaný odhad opravy je 30 000 až 40 000 Kč. Rodina žalobce dala svědkovi [Anonymizováno] 20 000 Kč. Někdy v srpnu automobil rozebral. Cenu opravy nakonec vyčíslil na 60 000 až 70 000 Kč. Dne 4. 8. 2021 syn žalobce požádal žalovaného o potvrzení, že zaplatí kompenzaci za opravu automobilu. Dne 24. 9. 2021 sdělil svědek [jméno FO] žalovanému, že automobil je stále u mechanika a má velké závady. Automobil je dosud nepojízdný.

16. Dne 6. 10. 2021 bylo žalovanému doručeno odstoupení od smlouvy z důvodu podstatného porušení smlouvy (automobil byl prodán s významnou skrytou vadou, pro kterou nemůže sloužit svému účelu) a žalobce požádal o vrácení kupní ceny ve výši 155 000 Kč do tří dnů od doručení dopisu. Žalobce obdržel reakci žalovaného, v níž s odstoupením nesouhlasil (ani při prohlídce automobilu u svědka [jméno FO] nebyla zjištěna žádná vada, kterou by měl automobil v době předání). S ohledem na neodborné zacházení svědka [jméno FO] již nelze dle žalovaného důvod nepojízdnosti zjistit a od smlouvy odstoupit, neboť již žalobce nemůže automobil vrátit ve stavu, v jakém jej obdržel.

17. Žalovanému byl dne 14. 10. 2021 doručen protokol o nalezených závadách. Dne 12. 11. 2021 zaslal zástupce žalobce žalovanému návrh dohody o narovnání, dle které žalovaný uzná svůj dluh ve výši 50 000 Kč. Naopak žalovaný navrhl v rámci smírného řešení uhradit žalobci 25 000 Kč. Žalovaný byl opětovně vyzván k zaplacení 155 000 Kč předžalobní výzvou ze dne 13. 1. 2022 doručenou žalovanému dne 14. 1. 2022. Žalovaný rovněž vyzval žalobce dopisem ze dne 8. 10. 2021 o poskytnutí součinnosti s přepisem automobilu (žalobce měl totiž v dispozici veškeré potřebné doklady). Žalovaný podal dne 21. 12. 2021 žádost o zápis změny vlastníka automobilu na Magistrátu hl. m. Prahy, která byla dne 25. 2. 2022 zamítnuta. Automobil je stále v registru vozidel veden ve vlastnictví žalovaného. Po předání automobilu žalobci obdržel žalovaný v souvislosti s automobilem pokutu ze dne 29. 1. 2022 ve výši 2 000 Kč a ze dne 3. 8. 2021 ve výši 500 Kč.

18. Takto zjištěný skutkový stav považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za dostatečný pro rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně srozumitelně a logicky vysvětlil, jak jednotlivé důkazy hodnotil. Tomuto hodnocení nelze nic vytknout. Důkazy nebyly hodnoceny izolovaně, nýbrž v souladu s § 132 o. s. ř. i v jejich vzájemné souvislosti. Svědecké výpovědi byly ve shodě se zjištěními vyplývajícími z listinných důkazů. Věrohodnost svědků nemůže a priori snížit jejích blízká rodinná vazba s žalobcem. Soud prvního stupně takové výpovědi hodnotil s dostatečnou obezřetností a náležitě vysvětlil, proč je za věrohodné považoval. Vzájemným hodnocením jednotlivých důkazů mohl soud prvního stupně uzavřít, že mezi žalovaným a synem žalobce proběhla již dne 2. 7. 2021 telefonická komunikace, během níž svědek [jméno FO] (syn žalobce) sdělil žalovanému, že automobil je nepojízdný. Tomuto závěru odpovídá i skutečnost, že mu téhož dne prostřednictvím aplikace WhatsApp zaslal fotografii palubní desky. Tu by jistě neposílal, pokud by zároveň neřešili nepojízdnost automobilu a jeho odtah.

19. Žalovaný dále namítal, že protokol o nalezených závadách na vozidle nesepsal svědek [jméno FO] a že ručně psaná listina o závadách byla k důkazu označena až po koncentraci. Odvolací soud k tomu uvádí, že pro rozhodnutí ve věci nebylo stěžejní, kdo protokol o nalezených závadách sepsal. Podstatný byl stav automobilu popsaný svědkem [Anonymizováno] v rámci jeho výpovědi. Svědek potvrdil, že veškeré závady uvedené v tomto protokolu odpovídaly závadám, které sám zjistil. Pouze k přehřívání motoru upřesnil, že to nemohl ověřit, ale jelikož chyběla chladicí kapalina, lze dovodit, že by se přehříval. Skutková zjištění ohledně popisu stavu automobilu poté, co se stal nepojízdný, se tak opírají o svědeckou výpověď [právnická osoba], nikoliv o ručně psanou listinu. K tomu žalovaný rovněž namítal, že vady automobilu bylo možné zjistit pouze znaleckým zkoumáním, nikoliv svědeckou výpovědí [právnická osoba], který není profesionálem. V souladu s § 125 o. s. ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze stav věci zjistit. Učinil-li soud prvního stupně skutková zjištění o stavu automobilu ze svědecké výpovědi [právnická osoba], nelze tomuto postupu nic vytknout. Svědek [jméno FO] není v oboru opravy vozidel úplným laikem, jak naznačuje žalovaný. V tomto oboru pracuje. I znalec potvrdil, že vady, které byly svědkem [Anonymizováno] popsány, byly způsobilé zapříčinit nepojízdnost automobilu. Soud prvního stupně tak skutkové závěry neopřel výlučně o svědeckou výpověď svědka [jméno FO], nýbrž tu podrobil výslechem znalce důkladné kritice.

20. Namítal-li dále žalovaný, že se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s tím, zda nepojízdnost automobilu nebyla způsobena nedostatkem pohonných hmot, popř. jinou příčinou (aniž by jakoukoliv další příčinu tvrdil), pak je třeba odkázat na odst. 63 a 74 napadeného rozsudku, v nichž se touto otázkou soud prvního stupně zabýval. Výslechem znalce bylo prokázáno, že dojdou-li pohonné hmoty, nemá to žádný vliv na únik chladicí kapaliny, ani to nemůže způsobit zjištěné poškození automobilu. V řízení bylo rovněž prokázáno, že v automobilu v okamžiku jeho prohlídky svědkem [Anonymizováno] (na počátku srpna 2021) chyběla chladicí kapalina a olej [právnická osoba] a dále bylo mj. poškozeno těsnění, hlava motoru a blok motoru. Již samotný únik chladicí kapaliny dokládal existenci vady automobilu. Pokud by byl automobil v okamžiku prodeje v deklarovaném stavu (odpovídajícímu stáří a najetým kilometrům), nebyl by důvod, aby chladicí kapalina unikala. Znalec potvrdil, že pouhým stáním automobilu chladicí kapalina nemůže uniknout, neboť se nachází v uzavřeném systému. Je tak zřejmé, že problém s únikem chladicí kapaliny již musel existovat v okamžiku prodeje (stání automobilu u svědka [jméno FO] na to nemohlo mít vliv), aniž by na to byl žalobce upozorněn. Chybějící chladicí kapalina způsobuje přehřívání motoru. Únik chladicí kapaliny může být dle závěrů znalce způsoben řadou důvodů, např. i poškozeným těsněním (viz str. 29 znaleckého posudku č. [hodnota]-131/2023 ze dne 15. 10. 2023 vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO]), které v řízení prokázáno bylo. Je-li pokračováno v jízdě s chybějícím olejem a chladicí kapalinou, dojde dle závěru znalce i při vzdálenost 89 km k poškození motoru v rozsahu popsaném svědkem [Anonymizováno]. Lze tak dospět k závěru, že k tak masivnímu poškození motoru automobilu nemohlo dojít druhý den po nákupu automobilu po ujetí méně než 100 km, aniž by byl automobil poškozený již v okamžiku prodeje.

21. Konečně pokud v souvislosti se zjištěným poškozením automobilu žalovaný namítal, že v takovém případě by automobil nemohl odjet ani zkušební jízdu, pak ze závěrů znalce lze uzavřít, že dokud se [právnická osoba] chladicí kapalina nacházela (tj. zcela neunikla), byl automobil pojízdný. Únik chladicí kapaliny a přehřátí motoru je trvající proces, který nenastane během krátké zkušební jízdy v délce cca 10 minut. Navíc v souvislosti s únikem chladicí kapaliny se ani nerozsvítí žádná kontrolka, která by žalobce, popř. jeho syna při zkušební jízdě nebo po převzetí automobilu na tento problém upozornila.

22. Při právním hodnocení odvolací soud nejprve uzavřel, že s ohledem na skutečnost, že kupní smlouva byla uzavřena v České republice mezi účastníky, kteří jsou sice státními příslušníky zemí nepatřící do Evropské unie (žalobce je státním příslušníkem Íránu a žalovaný Ukrajiny), avšak oba mají bydliště na území České republiky a řízení bylo zahájeno v České republice, je soud prvního stupně, jakož i odvolací soud příslušný dle článku 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech k projednání a rozhodnutí ve věci (ke stejnému závěru je třeba ve vztahu k žalovanému dojít i s odkazem na článek 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech č. 123/2002 Sb. m. s. ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech č. 77/2008 Sb. m. s.). Rozhodným právem je v daném sporu právo České republiky dle článku 4 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.

23. Dle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

24. Dle § 2095 o. z., prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

25. Dle § 2099 odst. 1 věta prvá o. z., věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096.

26. Dle § 2100 odst. 1 věta prvá o. z., právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později.

27. Dle § 2106 odst. 1 o. z., je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo: a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy.

28. Dle § 2106 odst. 2 věta prvá a druhá o. z., kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná.

29. Dle § 2002 odst. 1 o. z., poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

30. Dle § 2110 o. z., kupující nemůže odstoupit od smlouvy, ani požadovat dodání nové věci, nemůže-li věc vrátit v tom stavu, v jakém ji obdržel. To neplatí, a) došlo-li ke změně stavu v důsledku prohlídky za účelem zjištění vady věci, b) použil-li kupující věc ještě před objevením vady, c) nezpůsobil-li kupující nemožnost vrácení věci v nezměněném stavu jednáním anebo opomenutím, nebo d) prodal-li kupující věc ještě před objevením vady, spotřeboval-li ji, anebo pozměnil-li věc při obvyklém použití; stalo-li se tak jen zčásti, vrátí kupující prodávajícímu, co ještě vrátit může, a dá prodávajícímu náhradu do výše, v níž měl z použití věci prospěch.

31. Dle § 2112 odst. 1 o. z., neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci.

32. Dle § 2112 odst. 2 o. z., k účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.

33. Mezi účastníky byla uzavřena ve smyslu § 2079 a následujících o. z. kupní smlouva, na základě které žalovaný prodával žalobci použitý automobil. K jakosti bylo dle § 2095 o. z. ve smlouvě pouze uvedeno, že stav karoserie odpovídá stáří a ujetým kilometrům. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaný si byl vědom, že automobil je pořizován za účelem jeho provozu na pozemních komunikacích žalobcem. Byť se tak jednalo o nákup použité věci, byla sjednána jakost automobilu odpovídající jeho běžnému opotřebení vzhledem k jeho stáří a najetým kilometrům. Nebylo avizováno, že by se jednalo o automobil technicky nezpůsobilý k provozu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020).

34. Žalobce však od žalovaného obdržel automobil, který takové vlastnosti neměl. V důsledku úniku chladicí kapaliny došlo již druhý den po nákupu automobilu a ujetí 89 km k přehřátí motoru, což způsobilo jeho nepojízdnost. Je tak zřejmé, že se dle § 2099 odst. 1 o. z. jednalo o věc vadnou. S ohledem na důvody, které vedly k nepojízdnosti automobilu, a na skutečnost, kdy se tato vada projevila, je zřejmé, že takovou vadou automobil trpěl již při přechodu nebezpečí škody na žalobce (§ 2100 odst. 1 o. z.). Jelikož tato vada znemožnila užívání automobilu k jeho obvyklému účelu, jednalo se dle § 2106 odst. 1 o. z. o podstatné porušení smlouvy. Žalovaný si totiž musel být s ohledem na tuto vadu vědom, že žalobce by si automobil nekoupil, pokud by o takové vadě věděl (§ 2002 o. z.).

35. Žalobce žalovanému vadu prostřednictvím syna vytkl včas, a to bezprostředně poté, kdy se vada objevila, a již druhý den po koupi automobilu. Syn žalobce žalovanému v telefonu sdělil, že je vozidlo nepojízdné a tuto informaci doplnil fotografií palubní desky. Námitka žalovaného, že vada nebyla oznámena včas ve smyslu § 2112 o. z. tak není důvodná. Žalobce proto má právo z vadného plnění. K tomu, aby byla vada oznámena včas je postačující, aby bylo žalovanému (prodávajícímu) sděleno, jak se taková vada projevuje. Je tak dostatečné, byl-li žalovaný informován, že je automobil nepojízdný, neboť již to je dostatečná informace upozorňující, že automobil nemá sjednané vlastnosti (neslouží svému obvyklému účelu – není provozuschopný na pozemní komunikaci). Nelze souhlasit se žalovaným, že k úspěšnému oznámení vady je třeba sdělit příčinu vady. Takovou povinnost nelze na žalobce jako laika klást. V daném případě ke zjištění příčiny, proč je automobil nepojízdný, je třeba odborné znalosti, kterou žalobce (ani jeho syn) nemá. Je dostačující, pokud je popsáno, jak se daná vada projevuje (tento postup ostatně předpokládá i § 1921 odst. 1 o. z.). K oznámení vady (jednostrannému právnímu jednání) není zákonem předepsána žádná forma, může být učiněno i ústně [srov. komentář k § 2112 v Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024].

36. Žalobce si mohl dle § 2106 o. z. vybrat právo z vadného plnění. Je třeba souhlasit se soudem prvního stupně, že si žalobce vybral právo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Rozhodl se totiž vadu opravit u svědka [právnická osoba] a od žalovaného požadoval vyplacení částky odpovídající této opravě. Žalobce tak již nemohl bez souhlasu žalovaného provedenou volbu změnit. Žalobce nemohl od kupní smlouvy odstoupit dopisem doručeným žalovanému dne 6. 10. 2021 i s ohledem na skutečnost, že již v průběhu srpna začal s opravou motoru, kterou nevratným způsobem do automobilu zasáhl a nemohl ho tak již vrátit dle § 2110 o. z. ve stavu, v jakém jej obdržel, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

37. Žalobci proto napadeným rozsudkem přiznal slevu z kupní ceny. Nárok na slevu z kupní ceny by měl v zásadě odpovídat rozdílu mezi hodnotou, kterou by měl automobil bez vad, a hodnotou, kterou měl automobil s vadami. Při určení výše slevy je třeba přihlédnout ke všem rozhodným okolnostem daného případu, jakož i k povaze a rozsahu vady, ke snížení funkčních vlastností automobilu, k ceně nutných oprav apod. Závěr o výši slevy je závěrem právním, do něhož je třeba veškeré tyto rozhodné skutečnosti promítnout s přihlédnutím k odborným zjištěním vyplývajícím ze znaleckého posudku [srov. komentář k § 2106 v Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024]. Soud prvního stupně této povinnosti dostál. Náležitě vysvětlil, jaké veškeré skutečnosti považoval za rozhodné při určení výše slevy a jakým způsobem k výsledné slevě dospěl. Nelze tak ani vytýkat, že vzal do úvahy skutečnost, že automobil byl v době prodeje po dopravní nehodě a že rovněž tuto skutečnost považoval za vadu automobilu. Následky po dopravní nehodě pojišťovna považovala za totální a nedoporučila ani opravu automobilu (dle pojišťovny hrozilo možné další poškození motoru). Nejednalo se tak o opravu, kterou lze běžně očekávat u obdobně starého automobilu a s obdobným nájezdem kilometrů. Pokud by žalobce měl při nákupu informaci o takto rozsáhlém poškození automobilu, byl by to významný indikátor, zda automobil koupí, popř. za jakou cenu. Důvěra ve významně bouraná (byť následně opravená) auta je totiž obecně nižší a kupující proto preferují nákup nebouraného vozidla. Rovněž znalec potvrdil, že tato skutečnost má vliv na cenu automobilu. Žalobce možné dopravní nehody namítal v průběhu soudního řízení. Z toho důvodu navrhl, aby si soud prvního stupně vyžádal od pojišťovny veškeré doklady o pojistném plnění. Až v průběhu soudního řízení se tak žalobce s jistotou dozvěděl, po jakých dopravních nehodách automobil je a co všechno muselo být opraveno. Dříve ani nemohl tuto skutečnost namítnout. Je bez významu, že žalovaný o předchozích dopravních nehodách nevěděl, neboť i v takovém případě za vady odpovídá prodávající. Na způsob výpočtu slevy lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku (odst. 92 až 94). Výslednou zjištěnou slevu (55 939,85 Kč) je třeba považovat za přiměřenou i s ohledem na závěr znalce, že oprava automobilu vyjde cca na 50 000 až 60 000 Kč. Žalovaný slevu z kupní ceny žalobci neuhradil, a proto měl žalobce rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z.

38. Jelikož odvolací soud shledal napadené rozhodnutí ve věci samé za správné, v souladu s § 219 o. s. ř. jej potvrdil. Neztotožnil se však se způsobem, jak bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o náhradě nákladů, v tomto rozsahu napadené rozhodnutí změnil dle § 220 o. s. ř. Je-li řízení vedeno o žalobě a o vzájemné žalobě ve společném řízení, je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení posoudit věc uplatněnou žalobou a věc uplatněnou vzájemnou žalobou samostatně. U každé věci je tak třeba samostatně posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků a u každé jednotlivé věci stanovit, zda je dána povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 142 o. s. ř. a který z účastníků má podle zákonných pravidel právo na náhradu nákladů řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4609/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 21 Cdo 2715/2023 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 2027/24).

39. Pokud jde o řízení o žalobě na zaplacení, nesouhlasí odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že je na místě rozhodnout dle § 142 odst. 3 o. s. ř., tj. žalobci přiznat plnou náhradu nákladů řízení, i když měl úspěch jen částečný, neboť rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku. V tomto směru nelze přehlédnout, že žalobce se žalobou nedomáhal zaplacení slevy z kupní ceny. Žalobce požadoval vydání bezdůvodného obohacení odpovídající zaplacené kupní ceně. Svůj nárok odůvodnil odstoupením od kupní smlouvy. Svůj postoj nezměnil po celou dobu řízení, tj. ani poté, kdy mu soud prvního stupně sdělil, že žalobce nemohl od smlouvy platně odstoupit a lze se domáhat pouze slevy z kupní ceny. Žalobce si trval na platném odstoupení od kupní smlouvy a na důvodnosti nároku z bezdůvodného obohacení i v závěrečné řeči. V souvislosti s rozhodováním o nároku na slevu z kupní ceny pouze uvedl, že v takovém případě by se sleva měla rovnat celé zaplacené kupní ceně. Žalovaný nárok tak nijak neponížil, jak by bylo možné očekávat. Žalovaný přitom již v okamžiku doručení odstoupení od kupní smlouvy namítal, že s ohledem na provedené opravy již nelze od kupní smlouvy odstoupit. V okamžiku podání žaloby měl žalobce veškeré informace k tomu, aby se rozhodl, jaký nárok bude v řízení uplatňovat a s jakým může být v řízení úspěšný. Za takového stavu je neudržitelný závěr, že se neúspěch žalobce v řízení odvíjel od znaleckého zkoumání. Neúspěch žalobce způsobený chybně zvoleným žalovaným nárokem nelze přenášet na žalovaného. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení o žalobě proto bylo na místě vycházet z obecného principu úspěchu a neúspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při zohlednění žalované částky včetně příslušenství v porovnání s tím, s čím byl nakonec žalobce v řízení úspěšný, činil úspěch žalobce v řízení 29 % a úspěch žalovaného 71 %. Žalovaný by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení o žalobě v rozsahu 42 %. Odvolací soud však žalovanému dle § 150 o. s. ř. náhradu nákladů řízení o žalobě nepřiznal (na možnost aplikace tohoto ustanovení byli účastníci upozorněni v průběhu odvolacího řízení). Odvolací soud vzal do úvahy okolnosti hodné zvláštního zřetele. Žalobce si automobil pořizoval jako osoba invalidní, o čemž žalovaný věděl. Automobil se stal nepojízdným hned druhý den poté, kdy si jej žalobce od žalovaného zakoupil. Od té chvíle začal žalobce aktivně řešit příčiny této vady a odhalil závažné problémy s motorem. V průběhu celého tohoto procesu žalobce se žalovaným komunikoval a snažil se zajistit součinnost žalovaného. Naopak přístup žalovaného byl i z pohledu odvolacího soudu pasivní v porovnání s tím, jak závažný problém žalobce s automobilem řešil. Ani odvolací soud proto nepovažuje za přiměřené uložit žalobci hradit náklady žalovaného o tomto nároku.

40. Pokud jde o náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě (o určení vlastnického práva k automobilu), tam byl žalovaný zcela úspěšný. Má tak nárok na plnou náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nenavrhl uplatnit v souvislosti s tímto nárokem užití aplikace § 150 o. s. ř. Rovněž odvolací soud neshledal pro takový postup důvod. Žalobce byl od srpna 2021 (kdy byly provedeny nevratné změny na automobilu) srozuměn s tím, že již nemůže pro nepojízdnost automobilu od kupní smlouvy odstoupit. Rovněž se v kupní smlouvě zavázal, že na svůj náklad zajistí nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel. Tuto svou smluvní povinnost nedodržel. V důsledku toho byl žalovaný nucen platit pokuty spojené s automobilem poté, kdy již vlastnické právo přešlo na žalobce. Jelikož žádost žalovaného o zápis změny vlastníka automobilu byla zamítnuta, nezbylo žalobci, než se svého nároku domáhat vzájemnou žalobu. Odvolací soud proto neshledává žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by žalovanému neměla být náhrada nákladů řízení o vzájemné žalobě přiznána. Rovněž nelze souhlasit se soudem prvního stupně, že se jednalo o podružné řízení a že veškeré důkazy byly prováděny výlučně k žalobě o zaplacení. Až po provedeném znaleckém zkoumání a výslechu znalce soud prvního stupně účastníky poučil, že věc bude po právní stránce posouzena jinak. I soud prvního stupně tak při svém závěru o nemožnosti od kupní smlouvy odstoupit vycházel ze znaleckého zkoumání. Toto zjištění je pak kruciální pro rozhodnutí, kdo je vlastníkem předmětného automobilu.

41. Žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení o vzájemné žalobě v celkové výši 44 400 Kč. Tato náhrada je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou za 16 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 15. 8. 2022, účast na jednání u soudu prvního stupně dne 17. 8. 2022, dne 24. 8. 2022 v rozsahu dvou úkonů právní služby, dne 19. 10. 2022 v rozsahu dvou úkonů právní služby, dne 23. 11. 2022, dne 21. 12. 2022, vyjádření ze dne 10. 1. 2023, ze dne 16. 4. 2024 a ze dne 18. 11. 2023, účast na jednání u soudu prvního stupně dne 6. 3. 2024 v rozsahu dvou úkonů právní služby, dne 13. 3. 2024 a dne 6. 11. 2024) po 2 500 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 35 000 Kč) a náhradou hotových výdajů za 16 úkonů právní služby po 300 Kč za úkon [§ 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/, ve znění účinném do 31. 12. 2024]. Náhrada hotových výdajů však byla přiznána v poloviční výši, neboť úkony byly činěny i v souvislosti s podanou žalobou, za kterou však odvolací soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Zástupce žalovaného není plátcem DPH. Žalobce je povinen náhradu nákladů žalovanému uhradit k rukám zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud k tomu dodává, že při písemném vyhotovení rozsudku bylo zjištěno, že došlo při vyhlášení rozsudku k početní chybě. Součet přiznané náhrady činí 44 400 Kč, nikoliv 42 400 Kč, jak bylo nesprávně vyhlášeno. Tuto zjevnou nesprávnost odvolací soud již tímto v souladu s § 164 o. s. ř. v písemném vyhotovení rozsudku opravil.

42. Odvolací soud změnil ve smyslu § 220 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. i výrok o náhradě nákladů státu, které činily celkem 6 086,44 Kč. V řízení o žalobě byl žalobce úspěšný z 29 % a v řízení o vzájemné žalobě byl zcela neúspěšný. Celkově tak úspěch žalobce za obě řízení činil 15 %, je proto povinen státu zaplatit náklady ve výši 5 173,47 Kč. Naopak žalovaný byl v řízení o žalobě úspěšný ze 71 % a v řízení o vzájemné žalobě byl zcela úspěšný. Celkový úspěch žalovaného činil 85 %, je tak povinen státu zaplatit náklady ve výši 912,97 Kč. Náklady jsou účastníci povinni uhradit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

43. O nákladech odvolacího řízení o žalobě rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl s odvoláním ve věci samé neúspěšný (rozhodnutí o nákladech je akcesorický výrok, jehož správnost posuzuje odvolací soud z úřední povinnosti). Náklady žalobce činí 7 580 Kč a jsou tvořeny odměnou za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 23. 3. 2025 a účast na jednání u odvolacího soudu dne 8. 7. 2025) po 3 340 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 55 39,85 Kč) a dvěma náhradami hotových výdajů po 450 Kč za úkon [§ 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k), § 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025]. Zástupce žalobce není plátcem DPH. Žalovaný je povinen náhradu nákladů žalobci uhradit k rukám zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

44. O nákladech odvolacího řízení o vzájemné žalobě směřující pouze do výroku o náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalovaného činí 2 300 Kč a jsou tvořeny odměnou za jeden úkon právní služby v poloviční výši (odvolání ze dne 13. 2. 2025) ve výši 1 850 Kč (z tarifní hodnoty 65 000 Kč) a jednou náhradou hotových výdajů ve výši 450 Kč [§ 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 2 písm. c) a § 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025]. Zástupce žalovaného není plátcem DPH. Náhrada byla přiznána pouze za odvolání, neboť jednání nebylo třeba k rozhodnutí o náhradě nákladů. Žalobce je povinen náhradu nákladů žalovanému uhradit k rukám zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení