23 Co 11/2025 - 304

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy [Anonymizováno] a soudkyň [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 184 750 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 27. 8. 2024, č. j. 9 C 8/2023 - 268 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. a IV. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11 980 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 184 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 55 000 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 59 750 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 70 000 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnil tím, že u žalované pracoval jako dělník a rozvozce stavebního materiálu od ledna do března roku 2021. Statutární orgán a jediný společník žalované (pan Jiří Stenzl) byl dlouhodobým partnerem matky žalobce. Žalobce mu proto uvěřil, že pracovní dokumentace bude po nástupu do zaměstnání dodána v písemné podobě a že mu bude rovněž dodatečně vyplacena mzda. V žalobě uvedl, že u žalované odpracoval celkem 739 hodin (220 hodin v lednu 2021, 239 hodin v únoru 2021 a 280 hodin v březnu 2021) s hodinovou sazbou 250 Kč. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět co do částky 56 897,50 Kč a nadále požadoval pouze částku ve výši 130 852,50 Kč. Částečné zpětvzetí žaloby reagovalo na jím navrženou změnu žaloby, kterou však soud prvního stupně nepřipustil. Žalobce vyzval žalovanou dne 29. 8. 2022 k nápravě závadného stavu, tj. k vyhotovení pracovní dokumentace a k výplatě mzdy, což žalovaná odmítla. Dodatečně v říjnu 2022 žalobci vyhotovila evidenční list, důchodové pojištění, potvrzení o zaměstnání, potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a výplatní pásky za leden až březen 2021. V těchto dokumentech však žalovaná uvedla nižší výši mzdy, než jakou požadoval žalobce v žalobě. Žalovaná vycházela ze mzdy sjednané ve výši 150 Kč/hodinu.

2. Okresní soud Praha - východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) řízení co do částky 56 897,50 Kč zastavil (výrok I.), žalované uložil zaplatit žalobci částku 110 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 000 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 850 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 000 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), co do částky 17 002,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 900 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 000 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok III.) a žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 511,60 Kč k rukám zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

3. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, se kterým žalovaná souhlasila, byly splněny podmínky pro zastavení řízení. Ve věci samé měl v řízení za prokázané, že žalobce a žalovaná sjednali pracovní poměr na základě ústně sjednané pracovní smlouvy. Obsahem této smlouvy bylo sjednání druhu práce, tj. pomocné práce na stavebních zakázkách realizovaných žalovanou a vyzvednutí a rozvoz materiálu pro stavby. Den nástupu do práce byl sjednán na počátek ledna 2021 s tím, že práci začal vykonávat dne 6. 1. 2021 a místem výkonu práce byla místa realizovaných zakázek pro žalovanou. Neplatnosti pracovní smlouvy se účastníci nedovolali, a proto je pracovní smlouva platným právním jednáním. Žalobce vykonal pro žalovanou práci v měsících leden až březen 2021 v celkovém rozsahu 739 hodin, o čemž nebylo mezi účastníky sporu. Za tuto práci měl žalobce obdržet odměnu v celkové výši 110 850 Kč (739 hodin x 150 Kč). Žalobce ani přes poučení soudu prvního stupně v řízení neprokázal sjednanou vyšší hodinovou mzdu. Soud prvního stupně rovněž uzavřel, že tato mzda nebyla žalobci dosud ze strany žalované vyplacena, což byla obrana žalované v řízení. Za účelem prokázání této skutečnosti byla k důkazu provedena SMS komunikace ze dne 7. a 8. 4. 2021 a výběr z bankomatu ze dne 4. 4. 2021. Soud prvního stupně neměl z těchto listinných důkazů za prokázanou výplatu mzdy za měsíc březen. Časově nesouhlasil ani výběr hotovosti z účtu žalované. Výběr hotovosti byl uskutečněn dne 4. 4. 2021, tedy ještě před údajnou žádostí žalobce ze dne 7. 4. 2021 o výplatu. Nelze proto usuzovat, že vybraná hotovost sloužila k výplatě mzdy žalobce. K výplatě za leden a únor žalovaná pouze obecně tvrdila, že k tomu došlo, což však nebylo prokázáno ani účastnickým výslechem jednatele žalované, který měl výplatu provádět. Toto sporné tvrzení neprokázaly ani další ve věci provedené důkazy, tj. čestná prohlášení či svědecké výpovědi. Těmi bylo sice v řízení prokázáno, že žalovaná své mzdové závazky vůči svým zaměstnancům řádně plnila a žalobce si nikdy na neplacení mzdy nestěžoval, neprokazuje to však, že žalovaná mzdu zaplatila i žalobci. Bylo na žalované, aby řádně evidovala výplatu, pokud ji realizovala. Žalovaná dále poukazovala na skutečnost, že žalobce v různých řízeních mění svá tvrzení ohledně nezaplacené mzdy a zároveň že se tohoto nároku domáhá až v srpnu 2022, což však rovněž dle soudu prvního stupně neprokazuje, že jeho mzdový nárok byl uspokojen. Tuto skutečnost žalovaná neprokázala ani přes poučení poskytnuté soudem prvního stupně. Jelikož žalovaná neunesla důkazní břemeno o řádném vyplacení mzdy, je nárok žalobce na její výplatu co do částky 110 850 Kč důvodný, a to včetně úroku z prodlení za jednotlivé měsíce. Mzda je ze zákona splatná poslední den měsíce následujícího po měsíci, v němž žalobce práci vykonal. Ve zbylém soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vycházel přitom z původních skutkových tvrzení žalobce obsažených v žalobě, neboť nepřipustil navrženou změnu žaloby. Žalobce po provedeném dokazování a koncentraci řízení začal nově tvrdit odlišný počet odpracovaných hodin v jednotlivých měsících a nově se domáhal nároků za práci přesčas a za práci v sobotu a v neděli. Náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 % uložil soud prvního stupně zaplatit žalované, neboť žalobce byl v řízení úspěšnější.

4. Proti II. a IV. výroku napadeného rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání, v němž navrhla rozhodnutí soudu prvního stupně změnit, žalobu zcela zamítnout a přiznat jí náhradu nákladů řízení. Namítala, že mzda v přiznané výši již byla žalovanou zcela uhrazena. Byť nemá přímý důkaz, kterým by tuto skutečnost mohla prokázat, svědčí o tom ucelený řetězec nepřímých důkazů. Z takto provedených důkazů lze s velkou mírou pravděpodobnosti připustit, že se žalovanou tvrzená skutečnost stala. Soud prvního stupně však v tomto směru nehodnotil důkazy ve vzájemné souvislosti. Odůvodnění napadeného rozsudku tak není dostatečné. Žalobce ve svém výslechu reagoval velmi liknavě na SMS komunikaci, která mezi ním a jednatelem žalované proběhla. O předání peněz svědčí nejen SMS komunikace, ale i výběr hotovosti. Tato hotovost sloužila právě k výplatě mzdy žalobce. Jednatel žalované vždy předával mzdu v hotovosti na počátku měsíce, a proto dříve, než ho o její úhradu žalobce vyzval, vybral peníze. Všichni svědci v řízení potvrdili, že žalovaná své závazky řádně plnila. Žalobce si nikdy nestěžoval, že by mu mzda nebyla vyplacena. Soud prvního stupně nevzal ani do úvahy dobrou vůli jednatele žalované, že žalobce v době pandemie zaměstnal. Žaloba byla podána až poté, kdy se jednatel žalované a matka žalobce rozešli. Žalobce totiž věděl, že žalovaná je v důkazní nouzi. Žalovaná neměla žádný doklad o předání peněz, neboť veškeré jednání s žalobcem bylo neformální s ohledem na v té době blízké vztahy. Žalobce účelově měnil svá tvrzení. Ve své výpovědi zjevně lhal, přesto byl tento důkaz klíčový pro soud prvního stupně. Soud prvního stupně se pak ani nezabýval tím, zda došlo k zápočtu na mzdu, jak v řízení před Okresním soudem ve Svitavách tvrdil sám žalobce. Soud neprovedl veškeré důkazy k prokázání nevěrohodnosti osoby žalobce. Neprovedení těchto důkazů soud prvního stupně dostatečně nevysvětlil.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že považuje napadený rozsudek za věcně správný, a proto navrhl jeho potvrzení. Bylo přihlédnuto ke všem provedeným důkazům a byla z nich učiněna správná skutková zjištění. Žalovanou předložená SMS komunikace neprokazuje, že se žalobce a jednatel žalované na parkovišti setkali, natož že by došlo k předání nějakých peněz. Žalobci měla být mzda zaslána na účet nebo předána v hotovosti v sídle žalované. O její zaplacení nemá zaměstnanec urgovat. Výběr peněz v hotovosti neprokazuje, jak s nimi bylo rovněž naloženo. Soudy se nemají zabývat všemi možnými alternativními ději. Pokud žalovaná v odvolání začala upozorňovat na zápočet mzdy, pak není zjevné, co je její obranou (úhrada žalovanou nebo zápočet). To, že jiným zaměstnancům mzda uhrazena byla, neprokazuje, že byla uhrazena i žalobci. Tento závěr nelze učinit ani ze skutečnosti, zda si žalobce někdy stěžoval, že mu mzda vyplacena nebyla. Ostatně podrobné dokazování k této otázce ani provedeno nebylo. Žalobce si mohl stěžovat jiným osobám, než byli vyslechnutí svědci. Po rozpadu vztahu jeho matky s jednatelem žalované již žalobce nemohl očekávat úhradu mzdy. I pracovní dokumentace byla vyhotovena s velkým zpožděním k výzvě žalobce. Úhrada mzdy tak nebyla prokázána ani nepřímými důkazy.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně bylo zejména zjištěno, že žalobce vykonával pro žalovanou v lednu až březnu 2021 práci. V lednu 2021 odpracoval 220 hodin, v únoru 2021 odpracoval 239 hodin a v březnu 2021 odpracoval 280 hodin, jak vyplývalo ze shodných skutkových tvrzení účastníků učiněných před koncentrací řízení.

8. Jednatelem a jediným společníkem žalované je dle výpisu z obchodního rejstříku pan [jméno FO]. Jejím prokuristou je [jméno FO]. Svědeckou výpovědí [jméno FO] a účastnickými výslechy žalobce i jednatele žalované bylo prokázáno, že jednatel žalované ([jméno FO]) a matka žalobce ([jméno FO]) spolu dlouhodobě žili v partnerském vztahu, a to ještě na počátku roku 2021, kdy žalobce u žalované pracoval. Matka žalobce v té době u žalované pracovala jako administrativní zaměstnanec. Svědeckou výpovědí [jméno FO] bylo rovněž prokázáno, že svědkyně (paní [jméno FO]) zpracovávala pro žalovanou v rozhodném období mzdy zaměstnanců.

9. Žalovaná dodatečně dne 4. 10. 2022 vystavila potvrzení o zaměstnání, evidenční list důchodového pojištění a potvrzení o zdanitelných příjmech. Ze všech těchto listin vyplynulo, že žalovaná potvrdila, že žalobce u žalované pracoval v období od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021 za mzdu ve výši 150 Kč/hodinu. Úhrnný příjem žalobce u žalované za toto období činil 110 850 Kč. Tyto skutečnosti žalovaná uvedla i v potvrzení o uzavřené pracovní smlouvě ze dne 20. 12. 2022. Žalovaná dále vyhotovila žalobci mzdové lístky za předmětné tři měsíce. V každém je uvedena hodinová sazba 150 Kč a odpracovaný počet hodin odpovídající shodným tvrzením účastníků. Mzda v lednu 2021 tak činila v hrubém celkem 33 000 Kč (v čistém 24 420 Kč), v únoru 2021 v hrubém 35 850 Kč (v čistém 26 520 Kč) a v březnu 2021 v hrubém 42 000 Kč (v čistém 31 080 Kč). Vyslechnuté svědkyně ([jméno FO] a [jméno FO]) i vyslechnutí účastníci se shodli, že žalobce neměl v době výkonu práce u žalované v roce 2021 podepsanou žádnou smluvní dokumentaci. Jednatel žalované ve svém výslechu potvrdil, že vše (včetně mzdových lístků) bylo pro žalobce zpracováno dodatečně k jeho žádosti paní [jméno FO]. Předpokládal, že smluvní dokumentaci připraví matka žalobce. Svědkyně [jméno FO] k tomu vypověděla, že žalobce neměl smluvní dokumentaci vyhotovenou, neboť se čekalo na rozhodnutí jednatele žalované, zda půjde o pracovní poměr nebo některou z dohod. Smlouvu by s žalobcem řešila svědkyně dle pokynu jednatele.

10. Soud prvního stupně z provedeného dokazování uzavřel, že žalobce měl obdržet odměnu ve výši 150 Kč/hod. Vyšší odměna ve výši 250 Kč/hod., jak v řízení tvrdil žalobce, nebyla prokázána. Odvolací soud se touto otázkou podrobněji nezabýval, neboť žalobce nepodal odvolání do zamítavého výroku III. napadeného rozsudku. Sám žalobce po provedeném dokazování (v navrhované změně žaloby i v závěrečném návrhu) připustil, že byla v řízení prokázána minimálně mzda ve výši 150 Kč/hod. V této otázce proto odvolací soud pro stručnost odkazuje na závěry soudu prvního stupně, které jsou logické a řádně odůvodněné.

11. Z e-mailů bylo rovněž prokázáno, že dne 4. 2. 2021 odeslal žalobce své matce přehled vykonané práce za leden 2021 (první den práce je vykázán 6. 1. 2021). Odvedenou práci za únor 2021 i za březen 2021 odeslal žalobce e-mailem dne 27. 2. 2021 a dne 30. 3. 2021 své matce a [jméno FO]. Rovněž e-maily žalobce informoval jednatele žalované, popř. svou matku a [jméno FO] o přehledu zakoupených materiálů a závozu materiálu na jednotlivé stavební práce.

12. Pokud jde o samotné předání mzdy za odpracovanou práci, soud prvního stupně k tomu poskytl při prvním jednání dne 18. 7. 2023 žalované poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a to k doplnění tvrzení, kdy a jakým způsobem byla mzda za jednotlivé měsíce leden až březen 2021 žalobci vyplacena a v jaké výši a k navržení důkazů k prokázání těchto tvrzení s poučením o následku nesplnění této výzvy. Za účelem vyhovění této výzvy byla žalované poskytnuta lhůta do 2. 8. 2023, jejímž uplynutím došlo dle § 118b o. s. ř. ke koncentraci řízení.

13. Žalovaná v této lhůtě dotvrdila, že k výplatě smluvené mzdy odpovídající 150 Kč/hod. docházelo bezprostředně po vykonání práce v hotovosti vždy v měsíci následujícím. Žalobce si nikdy nestěžoval, že by mu mzda vyplacena nebyla. Žalovaná rovněž uvedla, že nemá žádný přímý důkaz k prokázání předání peněz. Zdůraznila však, že svým zaměstnancům vždy řádně plnila. Žalovaná uhradila mzdu dne 7. 4. 2021, čemuž i odpovídá, že dne 4. 4. 2021 vybrala z bankomatu větší hotovost. Ani z následné komunikace nevyplývá, že by k předání peněz nedošlo. Standardní komunikace mezi žalobcem a jednatelem žalované probíhala až do rozchodu jednatele žalované a matky žalobce, aniž by se v ní žalobce zmínil o nevyplacené mzdě. Změna v postoji žalobce nastala až dne 4. 7. 2021. K důkazu žalovaná označila SMS komunikaci ze dne 7. a 8. 4. 2021, SMS komunikaci od 8. 1. 2021 do 4. 5. 2021 a následující od 4. 7. 2021, výslech pana Martina Fafílka, čestná prohlášení svých zaměstnanců a subdodavatelů, popř. jejich výslech, výslech pana Jana Machulky a výpis z bankovního účtu žalované za období od 1. 4. 2021 do 6. 4. 2021.

14. Jednatel žalované k výši mzdy vypověděl, že žalobce dělal výkazy práce. Ty zaslal panu [jméno FO], který výkazy rozpočítal na jednotlivé stavby. Výkaz předal paní [jméno FO], která sdělila podklady paní [jméno FO] a ta řekla jednateli žalované, kolik má žalobci vyplatit. Svědek [jméno FO] k tomu vypověděl, že výši mezd určoval jednatel žalované. Žalobce svědkovi zaslal soupis provedené práce za leden až březen 2021. Tyto soupisy používal pro ověření správnosti cenové nabídky, dál je nikam neposílal. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že jí zaměstnanci zasílali výkazy práce, zasílala je jednateli žalované a panu [jméno FO], sama s nimi nepracovala. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že žalobce nebyl zadán do účetnictví a neměla k dispozici jeho smlouvu. Výplaty se však někdy dělaly i bez smlouvy. Byl jí předán papír, na kterém bylo pro každého zaměstnance napsáno, kolik má dostat. Podle možné dotace hodin to dávala do mzdy, případně do odměn, aby to bylo v pořádku. Nevybavovala si, že by měla k dispozici podklady pro výplatu mezd žalobce v podobě mzdových lístků založených do spisu.

15. SMS komunikací bylo prokázáno, že dne 7. 4. 2021 poslal žalobce jednateli žalované zprávu, ve které ho žádá o provedení výplaty a lístků. Jednatel žalované odpověděl, že dne 8. 4. 2021 pojede do Prahy a zavolá, aby to vyřídili. Žalobce odpověděl, že čeká dne 8. 4. 2021 na jednatele žalované na parkovišti v pruhu mezi silnicí. Žalobce k této schůzce ve svém výslechu uvedl, že se uvedený den s jednatelem nepotkal, ohledně výplaty své mzdy se s jednatelem žalované nepotkal vůbec. Jednatel žalované k tomu ve svém výslechu uvedl, že peníze předával osobně žalobci v hotovosti vždy na začátku měsíce. Žádné dokumenty se ohledně toho nepodepisovaly. Jednatel dále uvedl, že si pamatuje pouze předání peněz v dubnu 2021 u dálnice u Kongresového centra. Místo předání peněz za předchozí měsíce si nevybavuje, potkávali se na stavbě, žalobce jezdil s rodinou na návštěvu. Výpisem z účtu žalované bylo rovněž prokázáno, že dne 4. 4. 2021 byla z jejího účtu vybrána v bankomatu 2x částka 120 000 Kč.

16. Žalovaná v souvislosti s předáním peněz opakovaně uváděla, že je v důkazní nouzi, neboť nemá žádný doklad o předání peněz, tj. žádný přímý důkaz. Žalovaná však k poučení soudu prvního stupně rozhodné skutečnosti nejenže neprokázala, ale ani netvrdila. Na splnění primární povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti nemá vliv, zda je účastník řízení následně schopen tato tvrzení i prokázat. Žalovaná zejména nekonkretizovala, jaká konkrétní částka byla v každém jednotlivém měsíci žalobci v hotovosti předána, což je základní předpoklad pro to, aby mohla být se svou obranou úspěšná. Bez tohoto tvrzení a jeho následného prokázání, nelze uzavřít, zda je případně žaloba nedůvodná zcela nebo zčásti. Rovněž nelze souhlasit s žalovanou, že by neměla přímý důkaz k prokázání předání peněz. Takovým důkazem je výslech jednatele žalované, který měl jednotlivé platby předávat. Tento důkaz byl v řízení proveden, ale ani tímto důkazem nebyly rozhodné skutečnosti prokázány. Z výslechu jednatele žalované, jakož i z tvrzení žalované se totiž podává, že problémem žalované není důkazní nouze, nýbrž skutečnost, že žalovaná tyto rozhodné skutečnosti nezná. Její obrana tak spíše než z konkrétních znalostí vychází z obecné domněnky, že nějaká mzda byla žalobci každý měsíc předána, neboť to tak u žalované probíhalo.

17. Při hodnocení důkazů jednotlivě, jakož i v jejich vzájemné souvislosti bylo pouze prokázáno, že dne 8. 4. 2021 předal jednatel žalované žalobci peníze k vyplacení mzdy v nekonkrétní částce. Výpověď jednatele žalované v tomto ohledu korespondovala s SMS komunikací, a proto jí odvolací soud uvěřil. Naopak výpověď žalobce byla v této otázce nevěrohodná. Není pravdou, jak v odvolání namítala žalovaná, že by soud prvního stupně vyšel z výpovědi žalobce. Pouze uvedl, že listinné důkazy neprokazují, že uvedený den došlo k předání mzdy za měsíc březen, neboť není zřejmé, o jakou výplatu se jednalo. Je tak zjevné, že i soud prvního stupně nepochyboval o samotné schůzce jako spíše o tom, jaká částka během ní byla předána. Na takovém závěru pak nic nemění skutečnost, že dne 4. 4. 2021 bylo z bankovního účtu žalované vybráno 2x 120 000 Kč. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že samotný výběr peněz ještě neprokazuje, k čemu byly tyto peníze následně použity. Podstatnější však je, že i kdyby byly takto vybrané peníze z části předány dne 8. 4. 2021 žalobci, stále není zřejmé, kolik mělo být předáno, neboť nelze nalézt jakoukoliv shodu mezi vybranou částkou a uvažovanou mzdou žalobce u žalované za kterýkoliv měsíc.

18. Potřeba konkretizovat výši každé jednotlivé mzdy, která měla být žalobci předána, je umocněna tím, že mzdové lístky byly vyhotoveny s rok a půl trvajícím zpožděním a nadto osobou (paní Kratochvílovou), která v rozhodné době u žalované nepracovala. Naopak osoby (paní [jméno FO] a paní [jméno FO]), které dle výpovědi jednatele žalované mu měly předávat informace o tom, jaká mzda měla být žalobci vyplacena, již u žalované nepracovaly. Nelze tak uzavřít, zda se takto sdělená výše na počátku roku 2021 rovněž shodovala s částkami následně uvedenými ve mzdových lístkách na podzim roku 2022, je-li patrné, že si k tomu jednatel žalované nic konkrétního nepamatuje. Nadto se lze domnívat, že pokud byla nějaká mzda předána, pak zřejmě v čistém, což by opět neodpovídalo žalované částce. Veškeré tyto pochybnosti by žalovaná rozptýlila, pokud by k poučení soudu prvního stupně splnila svoji povinnost tvrzení.

19. Z výše uvedeného je patrné, že nedostatky, kterými obrana žalované trpí, nemůže překlenout její tvrzení o tom, že žalobce v jiných řízeních měnil svůj procesní postoj a byl neúspěšný, že u žalované byl zaměstnán z dobré vůle, jakož ani že o vyplacení mzdy žalovanou nepožádal dříve, popř. že jiným zaměstnancům byla mzda vyplacena včas. Důkazy prokazující tato tvrzení (protokol z jednání konaného u Okresního soudu ve Svitavách dne 1. 2. 2023 ve věci sp. zn. 9 C 211/2022, čestná prohlášení nebo úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 6. 10. 2022, č. j. KRPS-231345-20/TČ-2022-011581 a ze dne 25.11.2022 č.j. KRPS-231345-20/TČ-2022-011581), nejsou způsobilé zvrátit shora uvedené skutkové závěry. Odvolací soud se proto ztotožňuje se zamítnutím zbylých navržených důkazů, které měly tato tvrzení prokázat, neboť se jedná o důkazy nadbytečné.

20. Konečně žalovaná v odvolání namítla, že se soud prvního stupně nezabýval tím, zda došlo k zápočtu na mzdu, jak v řízení před Okresním soudem ve Svitavách tvrdil žalobce. K tomu odvolací soud uvádí, že žádný z účastníků takový zápočet v tomto řízení netvrdil. Soud prvního stupně tak postupoval správně, nevedl-li k tomu žádné dokazování. To, že by k zápočtu mzdy skutečně došlo (kdy a v jaké výši), ani nevyšlo ve smyslu § 132 o. s. ř. za řízení najevo. Nebylo proto důvodu, aby se tím soud prvního stupně zabýval. Správně se tak k této otázce vyjádřil v odst. 39 odůvodnění napadeného rozsudku.

21. Odvolací soud ze skutkového zjištění učiněného soudem prvního stupně vyšel, neboť jej považoval za správné a dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

22. Dle § 20 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších změn (dále jen „zákoník práce“), nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah.

23. Dle § 34 odst. 1 zákoníku práce, pracovní smlouva musí obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce.

24. Dle § 34 odst. 2 zákoníku práce, pracovní smlouva musí být uzavřena písemně.

25. Dle § 109 odst. 1 zákoníku práce, za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

26. Dle § 141 odst. 1 zákoníku práce, mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

27. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byla dle § 34 odst. 1, ve spojení s § 20 zákoníku práce sjednána platná pracovní smlouva, byť v ústní formě, neboť žádná ze stran se neplatnosti nedovolala dříve, než žalobce s plněním započal. Tento závěr je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 21 Cdo 345/2020), dle které nejde-li o výslovné projevy vůle, je třeba vždy zkoumat, zda mezi účastníky nebyl navázán pracovní poměr. Za sjednaný druh práce lze v takovém případě pokládat ten druh, který zaměstnanec bez námitek začal s vědomím zaměstnavatele vykonávat, za sjednané místo výkonu práce, v němž začal pracovat a za sjednaný den nástupu, kdy takovou práci začal skutečně vykonávat. Žalovaná rovněž dodatečně potvrdila, že žalobce byl u žalované v rozhodném období zaměstnán. O existenci pracovního poměru tak ani nebylo mezi účastníky sporu.

28. Žalobci vznikl ve smyslu § 109 odst. 1 zákoníku práce nárok na výplatu mzdy. Za práci vykonanou v lednu 2021 měl nárok na mzdu ve výši 33 000 Kč (220 hod. x 150 Kč/hod.), v únoru 2021 ve výši 35 850 Kč (239 hod. x 150 Kč/hod.) a v březnu 2021 ve výši 42 000 Kč (280 hod. x 150 Kč/hod.). Mzda byla dle § 141 odst. 1 zákoníku práce splatná uplynutím posledního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla práce vykonána. Jelikož nebylo v řízení prokázáno, že žalovaná mzdu žalobci uhradila, dostala se s její úhradou do prodlení. Je proto povinna spolu s dlužnou mzdou uhradit i úrok z prodlení ve smyslu § 1968, ve spojení s § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jak je podrobně popsáno v odst. 46 napadeného rozsudku, na které lze pro stručnost odkázat.

29. Jelikož se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o povinnosti žalované dlužnou částku žalobci uhradit, byl žalobce v tomto rozsahu se svou žalobou úspěšný. Soud prvního stupně proto správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení. Úspěch žalobce činil v řízení 60 % a úspěch žalované 40 %. Soud prvního stupně proto přiznal žalobci náhradu ve výši 20 % z celkových nákladů 112 558 Kč (tvořených zaplaceným soudním poplatkem, 12 úkony právní služby a hotovými výdaji), tj. 22 511,60 Kč. Náhradu nákladů uložil zaplatit žalované k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2, § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), ve znění účinném do 31. 12. 2024.

30. Na základě všech uvedených skutečností odvolací soud výroky II. a IV. napadeného rozsudku v souladu s § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

31. O nákladech řízení před odvolacím soudem, které spočívaly v právním zastoupení, bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady sestávaly z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 20. 2. 2025 a účast na jednání dne 25. 2. 2025) po 5 540 Kč [§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. k), g) AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025] a z paušálních náhrad hotových výdajů za oba úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025). Tarifní hodnota odpovídala předmětu odvolacího řízení (částce 110 850 Kč). Celkem náklady odvolacího řízení činily 11 980 Kč. Žalovaná je povinna je žalobci uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).