23 Co 12/2025 - 365

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [samosprávný celek], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. října 2024, č. j. 42 C 119/2023-289, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o nákladech řízení II mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 4 500 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 30. 10. 2024 soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 29. 3. 2023, dané žalovaným žalobci dne 30. 3. 2023 (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 44 044 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného (výrok II).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 29. 3. 2023, daná mu žalovaným podle § 52 písm. g) zákoníku práce, je neplatná. Žalobce tvrdil, že byl zaměstnancem žalované od 1. 7. 2020, pracoval jako [funkce]. Na základě dohody o změně pracovní smlouvy došlo s účinností ke dni 1. 5. 2021 ke změně rozsahu vykonávané práce, když po dobu realizace projektu „[název]“, byl zaměstnán zčásti jako odborný garant klíčové aktivity „[funkce]“ v projektu [název]“ (0,8 pracovního úvazku), a zčásti nadále pracoval jako [funkce] (0,2 pracovního úvazku). Po skončení projektu dne 28. 2. 2023 mělo dojít k obnovení původního sjednaného druhu práce. [funkce] [tituly před jménem] [jméno FO] se vůči žalobci dopouštěl v rámci projektu [název] šikanózního jednání. Dne 5. 12. 2022 žalobce převzal Oznámení o závažném porušení povinností vyplývajících z právních předpisů a upozornění na možnost ukončení pracovního poměru výpovědí podle § 52 g) zákoníku práce (dále také jen „Oznámení“), které měl iniciovat [tituly před jménem] [jméno FO]. Porušení mělo spočívat v překročení kompetencí svěřených žalobci a ve svévolném provedení změn v návrhu Směrnice – [funkce] [název] (dále také jen „Směrnice“). Proti oznámení se žalobce ohradil s tím, že změny realizoval v rámci svých kompetencí odpovědného odborného garanta, který ručí za dosažení plánovaných projektových výstupů a odvrácení případných škod, a že jednal po dohodě se svým nadřízeným [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále byl žalobci doručen dne 21. 12. 2022 tzv. vytýkací dopis, jímž byl žalobce informován, že se měl dopustit méně závažného porušení povinností, a to tak, že měl odmítnout splnění úkolu spočívajícího v přípravě a v předložení aktualizovaného materiálu pro schválení tzv. [název] [orgán]. Tento úkol žalobce ale splnil. Dále bylo žalobci vytknuto, že v rozporu s pokynem nadřízeného odmítl kontaktovat uchazeče ohledně chyb v zadávací dokumentaci. Žalobce však neodmítl kontaktovat uchazeče, pouze požádal kolegyni pracující na projektu, aby tento požadavek vykonala z důvodu žalobcova pracovního zaneprázdnění. Dne 30. 3. 2023 žalobce převzal výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce pro soustavné méně závažné porušování povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, datovanou dnem 29. 3. 2023. Podle výpovědi měl žalobce údajně porušit své povinnosti tím, že podle pokynů zaměstnavatele nezadal sebehodnocení do systému periodického hodnocení v modulu [název]. Tento úkol však žalobce splnil v požadovaném termínu 21. 2. 2023, jak mu to v tuto dobu umožnilo softwarové rozmezí systému periodického hodnocení. Dne 7. 3. 2023 [tituly před jménem] [jméno FO] e-mailem upozornil dva další zaměstnance žalovaného, pana [jméno FO] a paní [jméno FO], na to, že své sebehodnocení stále nemají vyplněno. Těmto zaměstnancům na rozdíl od žalobce nebyla doručena výtka ani vůči nim nebyly činěny jiné personalistické kroky. Se všemi výše uvedenými výtkami žalovaného žalobce vyjádřil svůj nesouhlas ve svém sdělení, že považuje výpověď za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání. Podle žalobce je výpověď neplatná, neboť není dostatečně skutkově specifikován výpovědní důvod. Výpovědním důvodem je výše uvedená svévolná změna Směrnice, která byla v Oznámení klasifikována jako závažné porušení, a dále pouze další méně závažná, opakovaná pochybení a pouze obecně se zde odkazuje na další „po sobě následující porušení pracovních povinností i porušení pracovní kázně, a to v krátkém časovém rozpětí“. Podání výpovědi je vyústěním dlouhodobé neřešené šikany žalobce ze strany vedení žalovaného. Nelze hovořit o porušení závažném ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce. Výpověď byla žalobci dána bezprostředně po úspěšném dokončení projektu, kdy se prokázalo, že žalobcův postup v tomto projektu byl správný a v souladu s nastavenými pravidly.

3. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obrany žalovaného, který se žalobou nesouhlasil, neboť danou výpověď považoval za platnou, soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z provedených listinných důkazů a výpovědí svědků.

4. Soud prvního stupně vzal v řízení za prokázané, že žalobce pracoval u žalovaného na pozici [funkce] v rozsahu 0,2 pracovního úvazku. Žalobce neměl podřízené. Jeho přímým nadřízeným byl vedoucí [orgán]. [orgán] bylo začleněno do [správní orgán]. S účinností od 1. 11. 2022 byla agenda [funkce] převedena do oddělení nakládaní s majetkem v [orgán]. Vedoucím oddělení byl [tituly před jménem] [jméno FO]. Další pracovní pozicí žalobce byla pozice odborný garant klíčové aktivity „[název]“ v projektu [název] v rozsahu 0,8 pracovního úvazku. Žalobce neměl podřízené. Jeho přímým nadřízeným byl vedoucí [orgán] [tituly před jménem] [jméno FO]. Vedoucím projektu a současně podřízeným [tituly před jménem] [jméno FO] byl [jméno FO]. O těchto skutečnostech byl žalobce vyrozuměn v popisu pracovního místa ze dne 1. 11. 2022, e-mailovou zprávou ze dne 11. 10. 2022, zápisem z koordinační schůzky ze dne 8. 11. 2022 a na schůzce konané dne 10. 1. 2023.

5. Dne 5. 12. 2022 a 21. 12. 2022 byly žalobci doručeny vytýkací dopisy a následně mu byla dne 30. 3. 2023 doručena výpověď z pracovního poměru ze dne 29. 3. 2023 podle § 52 písm. g) zákoníku práce pro soustavné méně závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Danou výpověď žalobce odmítl převzít. Ve výpovědi žalovaný uvedl níže uvedená jednání, v nichž spatřoval porušení povinností: a) Žalobce provedl v rozporu s pokynem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 14. 10. 2022 svévolné zásadní změny v návrhu Směrnice, čímž způsobil zdržení ve schvalovacím procesu Směrnice. Na toto porušení povinností byl žalobce žalovaným písemně upozorněn oznámením z 28. 11. 2022, převzatým 5. 12. 2022, ve kterém byl současně upozorněn na možnost výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, pokud dojde k dalšímu porušení povinností. b) Žalobce odmítl splnit úkoly zadané mu [tituly před jménem] [jméno FO] dne 14. 11. 2022. Žalobce měl předložit na [orgán] dne 24. 11. 2022 materiál [název]. Žalobce odmítl úkol splnit s tím, že žádá, aby materiál vložil do systému jiný zaměstnanec nebo aby mu bylo umožněno vložit materiály do [název] pod jinou identitou. Tento úkol musel následně splnit přímý nadřízený žalobce, kdy zároveň příloha k tisku následně vykazovala vážné nedostatky, a to neaktuální data. Na toto porušení byl žalobce upozorněn upozorněním z 12. 12. 2022, převzatým 21. 12. 2022, ve kterém byl rovněž upozorněn na možnost výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, pokud dojde k dalšímu porušení povinností. c) Žalobce odmítl splnit úkol zadaný mu [tituly před jménem] [jméno FO] dne 24. 11. 2022, aby zaslal uchazečům ve výběrovém řízení dotaz ohledně špatně uvedených parametrů zakázky. Na toto porušení byl žalobce rovněž upozorněn upozorněním z 12. 12. 2022. d) Žalobce neprovedl sebehodnocení v systému [název], které byl povinen provést do 21. 2. 2023 do 20:00 hodin.

6. K porušení povinnosti ad a) soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne 14. 10. 2022 zaslal [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci prostřednictvím e-mailové zprávy sdělení, ve kterém uvedl, že je třeba dořešit Přílohu č. 3 Přezkoumávání EnMS, resp. odst. 2.2.

3. Sledování cílových hodnot, a případnou úpravu i příslušného názvu položky v tabulce. [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci sdělil, že finální verze Směrnice je uložena na T:\3. [Anonymizováno] AKTUÁLNÍ\[Anonymizováno]\Směrnice, a uložil mu provést uvedené úpravy a poté je dát k podpisu vedoucí paní [jméno FO] a následně zaslat panu [jméno FO]. Dne 8. 11. 2022 žalobce zaslal [tituly před jménem] [jméno FO] vypořádání připomínek ke Směrnici, přičemž téhož dne [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil žalobci, že ve Směrnici provedl žalobce bez vědomí a v rozporu s jeho pokynem úpravy, a to v čl. 1 odst. 3 [tituly před jménem] [jméno FO] odsouhlasené znění: „Seznam organizací, jejichž budovy jsou aktuálně zahrnuty do systému [název], je uveden v dokumentu [název], který je přílohou [název], schválené [orgán] [samosprávný celek]“ na znění: „Seznam organizací, jejichž budovy jsou aktuálně zahrnuty do systému [název], je uveden v dokumentu [název] schválené [orgán] [samosprávný celek] Usnesením č. [spisová značka] ze dne 22. 4. 2021“; a dále v čl. 3 odst. 1 písm. i) [tituly před jménem] [jméno FO] odsouhlasenou definici pojmu [adresa] systému ve znění: „hranice systému vymezuje působnost EnMS a je součástí schválené [název]“ na znění: „hranice systému vymezuje působnost [název] a je součástí schválené [Anonymizováno] politiky [samosprávný celek] Usnesením č. [číslo] ze dne 22. 4. 2021“. Předmětem usnesení č. [číslo] z 22. 4. 2021 nebylo schválení [Anonymizováno] politiky, ani schválení dokumentu [název]. Reakcí žalobce na e-mailovou zprávu bylo sdělení [tituly před jménem] [jméno FO], že Směrnici připravil na podkladě externí firmy v souladu s Usnesením. Žalovaný vytkl žalobci, že nepostupoval podle pokynů [tituly před jménem] [jméno FO], čímž způsobil zdržení ve schvalovacím procesu a ohrozil tak úspěšnou realizaci projektů, oznámením o závažném porušení povinností vyplývajících z právních předpisů a upozorněním na možnost ukončení pracovního poměru výpovědí dle § 52 g) zákoníku práce datovaným 28. 11. 2022. Žalobce převzal Oznámení dne 5. 12. 2022.

7. K porušení povinnosti ad b) měl soud prvního stupně za prokázané, že dne 16. 11. 2022 [tituly před jménem] [jméno FO] zadal žalobci pokyn vložit materiál [název] do [název] k projednání na příští [Anonymizováno], na tento e-mail reagoval žalobce tak, že doporučil [tituly před jménem] [jméno FO] „si ještě dnes sednout“ a vyjasnit žalobcem v e-mailu uvedené skutečnosti, neboť materiál není správně zpracován, pokud by měl být vložen do [název], bude muset být vložen přes jinou osobu. [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci následně prostřednictvím e-mailu sdělil, že materiál konzultoval a trvá na jeho vložení do [název]. V uvedeném jednání žalovaný spatřoval méně závažné porušení povinností, na což žalobce upozornil tzv. vytýkacím dopisem ze dne 12. 12. 2022 (viz níže).

8. K porušení povinnosti ad c) vzal soud prvního stupně za prokázané, že dne 25. 10. 2022 e-mailem žalobce zaslal výzvu k podání nabídek na veřejnou zakázku Zajištění certifikace systému [název] podle [spisová značka], v jejímž textu bylo uvedeno, že etapa certifikace bude realizována dodavatelem do 28. 2. 2022, místem plnění bude [adresa], počet budov 5. Následně [jméno FO] [tituly za jménem], [funkce], sdělila [tituly před jménem] [jméno FO] k jeho dotazu stran nesprávných formulací ve výzvě k podání nabídek na veřejnou zakázku - datum realizace etapy certifikace (28.2.2022 místo 28.2.2023) a nesprávný počet budov (5 místo 1 budovy) 2 varianty, a to dotázat se všech uchazečů nebo zrušit poptávkové řízení a administrovat znovu. V návaznosti na uvedené zadal [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci úkol - obeslat všechny společnosti, co podaly nabídku, s informací, že ve výzvě byl chybně uveden počet budov u [adresa] a požádat o potvrzení, zda-li jejich nabídka i za těchto podmínek platí. E-mailovou zprávou žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] k tomuto úkolu sdělil, že „není důvod k ověřování“, to, co [tituly před jménem] [jméno FO] chce, je „nesmysl“, pokud to [tituly před jménem] [jméno FO] chce, tak žalobce z časových důvodů pověřuje „[jméno FO]“ k zajištění tohoto požadavku. Na méně závažné porušení povinnosti ad b) a ad c) žalovaný upozornil žalobce v Upozornění ze dne 12. 12. 2022. Žalobce byl upozorněn, že se dopustil porušení povinností podle § 38 odst. 1 písm. b) a § 301 písm. a), b), c) a d) zákoníku práce, dále povinností vyplývajících z pracovního poměru, které jsou stanoveny pracovní smlouvou a popisem pracovního místa a dále definovaných v čl. 15 pracovního řádu. Žalobce byl upozorněn na možnost výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Toto upozornění žalobce odmítl převzít dne 21. 12. 2022.

9. K porušení povinnosti ad d) soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne 1. 2. 2023 byl žalobci [tituly před jménem] [jméno FO] zaslán pokyn k sebehodnocení v systému [název], termín sebehodnocení byl 21. 2. 2023 v 20:00 hodin. E-mailovou zprávou od [tituly před jménem] [jméno FO] byl žalobce upozorněn na potřebu vyplnění sebehodnocení. Žalobce spustil modul [název] pouze dne 6. 4. 2023, po spuštění modulu [název] byl spuštěn textový editor [název] a byly prováděny tzv. printscreeny, které byly vkládány do vytvořeného dokumentu [název]. Žalobce nenahlásil technický problém spojený s vyplněním sebehodnocení v modulu [název]. Do modulu [název] se žalobce přihlásil pouze dne 9. 1. 2023 a dne 6. 4. 2023. [jméno FO] [funkce], sdělil žalobci, že v modelu [název] je vidět pouze poslední změna a při přetížení systému není v modulu [název] evidováno neúspěšné připojení.

10. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalobce byl v průběhu trvání pracovního poměru upozorněn na porušení pracovních povinností upozorněními ze dne 22. 2. 2022, 4. 4. 2022, 30. 5. 2022, 31. 5. 2022, 23. 8. 2022 a 24. 8. 2022. Dopisem ze dne 26. 4. 2021 vedoucí odboru [název] [tituly před jménem] [jméno FO] a vedoucí oddělení [název] [tituly před jménem] [jméno FO] informovali [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] o dlouhodobě velice obtížné spolupráci se žalobcem a požádali, aby s nimi na projektu již nespolupracoval nebo aby byly rozděleny projekty na jiný odbor a požádali o udělení vytýkacího dopisu žalobci. Dne 9. 11. 2021 se konalo jednání na základě podnětu žalobce ze dne 8. 11. 2021 k vyšetření údajného nátlaku na jeho osobu, ze strany jeho nadřízených a oznámení ztráty dokumentace, rovněž žalobce poukázal na nevyjasněné kompetence v oblasti energetiky. Stížností ze dne 22. 3. 2022 si žalobce stěžoval na nerovné zacházení v zaměstnání týkající se pracovních podmínek ze strany jeho nadřízeného [tituly před jménem] [jméno FO]. Stížností ze dne 12. 12. 2022 si žalobce stěžoval na manipulaci s materiály [orgán] a zneužívání pravomoci ze strany [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 30. 11. 2022 si žalobce stěžoval na šikanu ze strany [tituly před jménem] [jméno FO]. Stížností ze dne 10. 3. 2023 si žalobce stěžoval na narušování pracovních činností v projektu [název] ze strany [tituly před jménem] [jméno FO]. Na tuto stížnost reagoval [správní orgán] dne 27. 3. 2023, kdy sdělil žalobci, že pokyny k práci v rámci projektu může zadávat i jiný vedoucí zaměstnanec stojící v organizačním uspořádání nad [funkce], s tím, že nadřízeným [jméno FO] je [tituly před jménem] [jméno FO].

11. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ust. § 52 písm. g) a § 334a zákoníku práce. Shledal, že daná výpověď obsahuje veškeré zákonné obsahové i formální požadavky, když výpověď byla dána písemně, je datována, podepsána [funkce] žalovaného a je v ní vymezen pracovní poměr, který je ukončován. Po skutkové stránce je výpovědní důvod vymezen dostatečně, určitě a takovým způsobem, že jej nelze dodatečně měnit. Výpověď byla doručena žalobci do vlastních rukou dne 30. 3. 2023, kdy ji žalobce odmítl převzít.

12. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] soud prvního stupně poukázal na to, že zaměstnanci jsou povinni plnit povinnosti, které jsou stanoveny právními předpisy, pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance s tím, že porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci je výpovědním důvodem podle § 52 písm. g) zákoníku práce jen tehdy, bylo-li zaměstnancem zaviněno (úmyslně či nedbalostně). Zaměstnanec je povinen plnit pouze takové pokyny, které jsou vydány v souladu s právními předpisy nadřízeným zaměstnancem, který je k tomu oprávněn. Je-li zaměstnanci vydán pokyn, který není v souladu s právními předpisy, není zaměstnanec povinen takový pokyn splnit. Zaměstnanec je povinen plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy bez ohledu na to, jaké odborné stanovisko k nim zaujímá.

13. Pokud jde o to, kdo byl oprávněn dávat žalobci v rámci výkonu jeho činnosti závazné pokyny a úkoly, kdo byl jeho nadřízeným, pak soud prvního stupně vzal za prokázané, že pozice [funkce] aktivity „[funkce] [název]“ v projektu [název]“ (0,8 pracovního úvazku) a pozice [funkce] (0,2 pracovního úvazku) spolu souvisely a vzájemně se prolínaly. Nadřízené osoby spolu vzájemně komunikovali a o jednotlivých pokynech a úkolech, které byly žalobci sdělovány prostřednictvím e-mailových zpráv, se nadřízení zaměstnanci informovali v kopiích e-mailů. Soud prvního stupně se blíže nezabýval otázkou, z jakého důvodu bylo pracovní místo žalobce převedeno pod jiný odbor, když se pracovní úvazky žalobce prolínají, jelikož organizační změny u žalovaného nebyly předmětem řízení. Přímým nadřízeným žalobce na pozici [funkce] byl vedoucí tohoto oddělení - [tituly před jménem] [jméno FO]. V rámci projektu byl přímým nadřízeným žalobce [funkce] pan [jméno FO], jeho nadřízeným byl jako vedoucí [orgán] [název] [tituly před jménem] [jméno FO]. Ke dni 1. 11. 2022 došlo k organizační změně - oddělení [název] bylo převedeno pod Oddělení nakládání s majetkem, Odbor majetku, jehož vedoucím byl [tituly před jménem] [jméno FO]. V rámci projektu byl přímým nadřízeným žalobce projektový vedoucí pan [jméno FO], jeho nadřízeným byl jako vedoucí oddělení [název] [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce věděl, kteří zaměstnanci žalovaného jsou jemu nadřízení a oprávněni mu udělovat pracovní pokyny a úkoly. Uvedené skutečnosti byly žalobci opakovaně sdělovány. Soud prvního stupně uvedl, že žalobci nepříslušelo hodnotit, jak měl žalovaný upraveny vztahy nadřízenosti a podřízenosti. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaný dopustil vůči žalobci šikany či diskriminace.

14. Pokud jde o porušení povinnosti ad a), soud prvního stupně vzal za prokázané, že pokyn k úpravě Směrnice dal žalobci [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], který k tomu byl oprávněn z titulu postavení zaměstnance nadřízeného žalobci, a to jak na pozici garant klíčové aktivity, tak na pozici [funkce]. V tomto pokynu není uvedeno, že by žalobce měl provést změnu definice pojmu [název]. V řízení bylo prokázáno, že žalobce v návrhu Směrnice provedl svévolné úpravy, a to změnu definice pojmu [název]. Tuto skutečnost ani žalobce nesporoval. Účastníci komunikovali ohledně definice pojmu [název], přičemž žalobci bylo k tomu oprávněným nadřízeným zaměstnancem žalovaného sděleno, že definice pojmu bude v podobě uvedené žalovaným. Změny, které žalobce v návrhu Směrnice provedl, tak byly v rozporu s pokynem a rozhodnutím žalovaného. Přitom v řízení bylo prokázáno, že žalobce byl obeznámen s tím, že žalovaný chce definici pojmu v takové podobě, jak je uvedena v návrhu Směrnice, že s touto definicí pojmu projevil žalobce nesouhlas, a že i přes nesouhlas žalobce žalovaný trval na definici pojmu v žalovaným uvedené podobě. Podle soudu prvního stupně nebylo v dané situaci namístě, aby žalobce činil další kroky ve snaze zamezit definování pojmu [název], tak jak jej definoval žalovaný. V řízení nebylo prokázáno, zda mohlo dojít touto definicí pojmu ke škodě žalovaného, či k tomu, že žalovaný tímto poruší pro něj závazné pokyny. Bylo ale prokázáno, že Směrnice byla následně schválena v podobě, jakou po žalobci požadoval [tituly před jménem] [jméno FO]. Nebylo prokázáno, že bez zásahu žalobce v úpravě Směrnice, mohla nastat tzv. systémová chyba. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce se dopustil tohoto porušení povinnosti minimálně v úmyslu nepřímém. Dne 5. 12. 2022 žalobce převzal Oznámení, v němž mu bylo vytknuto výše uvedené jednání a současně byl upozorněn na možnost ukončení pracovního poměru výpovědí podle § 52 g) zákoníku práce.

15. Pokud jde o porušení povinnosti ad b), v řízení bylo prokázáno, že žalobci byl doručen dne 21. 12. 2022 tzv. vytýkací dopis, jímž byl žalobce informován, že se měl dopustit méně závažného porušení povinností, a to tak, že měl odmítnout splnění úkolu spočívajícího v přípravě a v předložení aktualizovaného materiálu pro schválení tzv. [název] [orgán] [samosprávný celek]. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobci byl [tituly před jménem] [jméno FO], jako jeho nadřízeným, dán pracovní pokyn, který žalobce odmítl splnit, nesplnění pokynu žalobce nesporoval. [tituly před jménem] [jméno FO] jako druhý nadřízený žalobce byl o tomto pokynu obeznámen. Podle soudu prvního stupně se žalobce dopustil tohoto porušení povinnosti minimálně v úmyslu nepřímém.

16. Pokud jde o porušení povinnosti ad c), soud prvního stupně vzal za prokázané, že [tituly před jménem] [jméno FO], nadřízený žalobce, udělil žalobci dne 24. 11. 2022 pracovní pokyn dotázat se uchazečů, kteří odpověděli na zakázku žalovaného, na doplňující informace. Tento pokyn žalobce odmítl splnit, když vyjádření žalobce v e-mailové zprávě z 24. 11. 2022 lze vykládat tak, že odmítá splnit úkol. Podle soudu prvního stupně se žalobce dopustil tohoto porušení povinnosti minimálně v úmyslu nepřímém.

17. Pokud jde o porušení povinnosti ad d), soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce porušil pracovní kázeň dne 20. 2. 2023 tím, že podle pokynu nadřízeného nezadal sebehodnocení do systému periodického hodnocení (modul [název]). Pokyn k vyplnění sebehodnocení byl žalobci dán dne 1. 2. 2023, přičemž [tituly před jménem] [jméno FO] i [tituly před jménem] [jméno FO], byli oprávněni zadávat žalobci pracovní pokyny a úkoly, a postupovali v souladu s organizačním řádem žalovaného. Kompetence [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] k dávání pracovních pokynů žalobci, byla žalobci opakovaně sdělována ze strany vedení žalovaného. Soud prvního stupně posoudil jako účelové tvrzení žalobce, že program k vyplnění sebehodnocení byl nefunkční, a tak nemohl sebehodnocení vyplnit, což doložil snímkem obrazovky. V řízení bylo prokázáno, že po zadání úkolu žalobce tento modul spustil pouze dne 6. 4. 2023, po spuštění modulu [název] byl spuštěn textový editor [název] a byly prováděny tzv. printscreeny, které byly vkládány do vytvořeného dokumentu „[název]“. Skutečnost, že žalovaný sebehodnocení v termínu nevyplnil, dále potvrzuje, že poté, co byla 7. 3. 2023 žalobci doručena e-mailová zpráva od žalovaného (od [tituly před jménem] [jméno FO]), ve které mu bylo sděleno, že dosud nebylo vyplněno jeho sebehodnocení, žalobce na tuto e-mailovou zprávu nijak nereagoval. Soud prvního stupně uvedl, že pokud by program [název] žalobci skutečně nefungoval, bylo by logické, že by toto [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil (a to například prostřednictvím odpovědi na jemu doručenou e-mailovou zprávu), případně že by toto nahlásil jako technický problém. Dále soud prvního stupně uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce nemohl přihlásit do modulu [název] z důvodu přetížení systému, či že by s přetížením měli problém i další zaměstnanci. Žalobcem doložený snímek obrazovky byl vytvořen až dne 6. 4. 2023. Pokud žalobce namítal, že vůči dalším zaměstnancům, kteří ve stanovené lhůtě nevyplnili předmětné sebehodnocení, žalovaný nepodnikl stejné kroky jako u žalobce, soud prvního stupně uvedl, že je zcela na individuálním zvážení a posouzení zaměstnavatele, jak vyhodnotí porušení pracovních povinností zaměstnance. V řízení bylo prokázáno, žalobce opakovaně neplnil pokyny žalovaného, přičemž nevyplnění sebehodnocení bylo z jeho strany dalším porušením pracovních povinností. Podle soudu prvního stupně uvedené porušení povinnosti je minimálně méně závažným porušením povinnosti. Soud prvního stupně poukázal rovněž na prokázanou obtížnou spolupráci s žalobcem.

18. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ani jeden z pokynů, které žalobce nesplnil, nebyl v rozporu s právními předpisy, pokyny byly vydány nadřízenými zaměstnanci žalobce v rámci jejich kompetence a jejich obsah spadal do náplně práce žalobce. Porušení povinnosti ad a), b), c) i d) shledal jako minimálně méně závažné porušení povinnosti podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Porušení povinností se žalobce dopouštěl soustavně, když se dopustil více než tří porušení povinností, mezi kterými byla časová souvislost (od 14. 10. 2022 do 21. 2. 2023). Soud prvního stupně shledal, že uvedených porušení povinností se žalobce dopustil zaviněně, ve formě úmyslu. Proto uvedená porušení povinnosti nehodnotil jako ojedinělá vybočení z řádného plnění pracovních povinností. Poukázal na to, že žalobce byl upozorněn na možnost výpovědi v oznámení ze dne 28. 11. 2022 (doručeném žalobci do vlastních rukou dne 5. 12. 2022) a upozorněním ze dne 12. 12. 2022 (doručeném žalobci do vlastních rukou dne 21. 12. 2022), tedy ve lhůtě 6 měsíců před podáním výpovědi (doručené žalobci do vlastních rukou dne 30. 3. 2023). Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že výpověď je platná a žalobu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal žalovanému, který byl v řízení procesně úspěšný. Náklady žalovaného jsou náklady na právní zastoupení, kdy advokátka učinila v řízení celkem 13 úkonů právní služby. Výši odměny soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Soud prvního stupně shledal, že náklady na advokáta, jsou účelně vynaloženými náklady, a to s ohledem na složitost posuzované věci, kdy účastníky byla předložena velká řada listinných důkazů, bylo třeba zabývat se více porušeními povinností žalobce, které ve svém souhrnu tvořily jeden výpovědní důvod, dále s ohledem na organizační složení právního oddělení žalovaného, které zaměstnává 12 osob, kteří se zabývají širokou agendou věcí, mj. i přípravou smluv, právním poradenstvím zaměstnancům nebo žádostmi o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., a úroveň právní pomoci žalobce, který byl od počátku zastoupen odborovým svazem. O lhůtě k plnění soud prvního stupně rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř., když neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

20. Proti rozsudku podal přípustné a včasné odvolání žalobce. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., tedy že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V poměrně obsáhlém odvolání žalobce vytýkal soudu prvního stupně, že ignoroval důkazy (např. převedení pod jiný odbor, organizační řád apod.), uvedl argumenty v přímém rozporu s výpovědí svědků (např. u stanoviska [funkce]) i prokazatelné nepravdy (např. ve věci škody, stanoviska [jméno FO] apod.). Připustil diskriminaci a nerovné zacházení na pracovišti. Preferoval ústní výslechy svědků před písemnými důkazy. Nezabýval se stanoviskem kolegů žalobce. Uvěřil účelovým tvrzením žalovaného ohledně jednání a chování žalobce, přičemž žalobce nikdy nebyl upozorněn na nevhodné chování. Soud nepřistupoval k žalobci jako ke slabší straně, nezohlednil kontext nezákonného sledování zaměstnanců podle § 316 zákoníku práce. Odůvodnění rozsudku neodpovídá důkazní situaci a je v rozporu s předloženými důkazy a provedenými výslechy. Soud nezohlednil porušování práv zaměstnance, kdy žalovaný nereagoval na písemné stížnosti žalobce (celkem 6 neřešených stížností). Rovněž nezohlednil kontext nezákonného sledování zaměstnanců podle § 316 zákoníku práce, podezřelé personální obsazení u řízení dotačního projektu apod., kdy mohlo dojít k porušování pravidel hospodaření samosprávných celků a zákonů ČR ze strany některých zaměstnanců [správní orgán]. Podle žalobce je odůvodnění rozsudku nepodložené, v rozporu s předloženými důkazy, nedostatečně odůvodněné, a tendenční. Odůvodnění rozsudku v bodech č. 47, 55, 56, 57, 60, 61, 62, 63, 64, 66, 67, 68, 69 a 70 neodpovídá důkazní situaci a je v rozporu s předloženými důkazy a provedenými výslechy. Žalobce namítal, že soud prvního stupně argumentoval v rozporu s tvrzením svědkyně [jméno FO], poukazoval na svou pracovní pozici odborného garanta a odpovědnost z toho vyplývající. Vytýkal soudu prvního stupně, že při hodnocení intenzity údajného porušení povinností nepřihlédl k relevantním skutečnostem, zákonem požadovaná intenzita údajných porušení nebyla naplněna. Soud prvního stupně nevzal v úvahu pracovní pozice žalobce, nevyjasněné kompetence, odpovědnost žalobce a jeho snahu zabránit případné škodě ve výši 10 mil. Kč. Celkově žalobce nesouhlasí se skutkovými zjištěními ani skutkovými závěry soudu prvního stupně, ani s právním posouzením věci, protože má za to, že se žádného porušení pracovních povinností nedopustil a soud jeho věc nesprávně posoudil. Žalobce nesouhlasil ani s rozhodnutím o nákladech řízení, když soud prvního stupně nepostupoval podle nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. I ÚS 1011/12 a nepřihlédl k tomu, že žalovaný disponuje vlastním právním oddělením s celou řadou kvalifikovaných zaměstnanců a využívá externí právníky přes vlastní právní kapacity. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že vyhoví podané žalobě a přizná žalobci náhradu nákladů soudního řízení před soudy obou stupňů.

21. Žalovaný se vyjádřil k odvolání žalobce tak, že odvolání považuje za nedůvodné a s tvrzeními žalobce v něm obsaženými nesouhlasí. Většina odvolacích námitek k rozsudku není pro meritum věci vůbec relevantní, rovněž žalobce uvádí tvrzení, která nemají oporu v provedených důkazech. Žalovaný zdůraznil, že žalobce v průběhu jednání před soudem prvního stupně nikdy nesporoval, že se dopustil vytýkaných jednání [kromě porušení povinnosti ad d), které střídavě popírá a nepopírá], pouze je ze svého subjektivního pohledu nepovažoval za porušení. K nákladům řízení žalovaný uvedl, že již ve svém podání ze dne 31. 10. 2024 podrobně odůvodnil, proč má žalovanému náležet náhrada nákladů řízení a proč bylo zastoupení advokátem účelné. Odůvodnění soudu prvního stupně je podle žalovaného dostatečné. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.

22. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobce není opodstatněné.

23. Vzhledem k tomu, že sporná výpověď z pracovního poměru byla žalobci doručena dne 30. 3. 2023, je třeba projednávanou věc posoudit podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2023 (dále jen „zákoník práce“).

24. Podle § 50 odst. 2 zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52.

25. Podle § 52 písm. g) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

26. Podle § 334 odst. 1 zákoníku práce, písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost"), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou.

27. Podle § 334 odst. 2 zákoníku práce, písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti; není-li to možné, může ji zaměstnavatel doručit zaměstnanci a) kdekoliv bude zaměstnanec zastižen, b) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, c) prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo d) prostřednictvím datové schránky.

28. Podle § 334 odst. 3 zákoníku práce, nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

29. Okruh dokazovaných skutečností v dané věci definovaly obsah dané výpovědi z pracovního poměru a tvrzení účastníků. Soud prvního stupně tak provedl ve věci poměrně obsáhlé dokazování, a to listinami a výslechem svědků. Provedené důkazy soud prvního stupně hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.), tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Skutková zjištění, která soud prvního stupně učinil z listinných důkazů i výslechu svědků (včetně svědkyně [jméno FO]), jsou správná, takže i zjištěný skutkový stav věci je správný a má oporu v provedeném dokazování. Odvolací námitka žalobce, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním [§ 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] tak není důvodná. Tato námitka zjevně vychází z nespokojenosti žalobce s výsledkem řízení, přičemž žalobce se snaží zpochybnit zjištěný skutkový stav předestřením vlastního hodnocení provedených důkazů, včetně toho, k jakému závěru o skutkovém stavu věci (jež by konvenoval žalobcovu žalobnímu požadavku) měl soud prvního stupně dospět.

30. K jednotlivým námitkám žalobce v části II. odvolání se odvolací soud vyjadřuje následovně: Skutková zjištění učiněná z výpovědi [jméno FO], uvedená v bodu 47. odůvodnění rozsudku, odpovídají výpovědi této svědkyně. Svědkyně rozhodně nevypověděla, že [tituly před jménem] [jméno FO] požadoval certifikaci nemocnic, rovněž nevypověděla, že podklady zajišťoval pouze žalobce, jak tvrdí žalobce, ale uvedla, že podklady jí dával pouze žalobce, žalobce byl pro ni jedinou spojkou. Žalobce zjevně zkresluje skutečná zjištěná, jež z výpovědi, nejen této svědkyně, vyplývají. Pokud žalobce vznesl námitky proti bodům 55., 56 a 57. odůvodnění rozsudku, pak v bodu 55. odůvodnění rozsudku soud prvního stupně toliko citoval závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu, shodně tak v bodu 56. odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl závěry dlouhodobě dovozené judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99 nebo rozsudek ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 21 Cdo 282/2005), a konečně i v bodu 57. odůvodnění rozsudku soud odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu. K námitkám žalobce proti bodu 60. odůvodnění napadeného rozsudku lze uvést, že pro posouzení věci není rozhodné, z jakých důvodů žalovaný uvedl v jedné listině popis dvou pracovních pozic zastávaných žalobcem – [funkce] a [funkce]. Pokud žalobce zastával dvě pracovní pozice, jeví se logické, že náplň pracovní činnosti žalobce byla uvedena v jedné listině. V řízení bylo prokázáno, že žalobce nastoupil do pracovního poměru k žalovanému dne 1. 7. 2020, sjednaným druhem práce byl [funkce]. V průběhu pracovního poměru došlo ke změně v druhu sjednané práce, a od 1. 5. 2021 žalobce vykonával práci [funkce] v rozsahu 0,2 pracovního úvazku a práci [funkce] „[název] [funkce] [název]“ v projektu [název] v rozsahu 0,8 pracovního úvazku (nejpozději do 28. 2. 2023). Nedůvodně žalobce zpochybňuje skutkové zjištění soudu prvního stupně, že žalobcem zastávané pozice spolu souvisely a vzájemně se prolínaly, neboť uvedená skutečnost byla prokázána výpovědí svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Námitky proti pravdivosti jejich výpovědí žalobce neuplatnil. Žalobci nepřísluší hodnotit důvody převedení pracovního místa [funkce] do jiného odboru, a jak správně poznamenal soud prvního stupně, organizační změna nebyla předmětem tohoto řízení. K námitkám žalobce proti bodu 61. odůvodnění rozsudku lze uvést, že v řízení bylo prokázáno listinnými důkazy a výslechem svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], kdo byl nadřízeným zaměstnancem žalobce na té, které pozici, i ta skutečnost, že [jméno FO] byl projektovým vedoucím. Pro posouzení věci není rozhodné, zda [jméno FO] měl či neměl kancelář na [správní orgán], jakým způsobem komunikoval se žalovaným, či v jakém vztahu byl k žalovanému. Relevantní je zjištění, že i v rámci projektu byl oprávněn udílet žalobci pokyny a úkoly jeho nadřízený [tituly před jménem] [jméno FO], který byl rovněž nadřízeným [jméno FO]. K námitkám žalobce k bodu 62. odůvodnění rozsudku lze uvést, že odvolací soud neshledal žádný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudu prvního stupně. Je zcela zavádějící tvrzení žalobce, že svědek [tituly před jménem] [jméno FO] měl vypovědět, že neví, jak je zamýšlen organizační řád. Svědek ve skutečnosti vypověděl, že není kompetentní k výkladu čl. 10, odstavce 3 organizačního řádu, má ale za to, že když vstupuje [funkce], neznamená to, že už zde nefiguruje nadřízený. Ani z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] nevyplynulo, že by [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl nadřízeným žalobce v rámci projektu, když svědek vypověděl, že [funkce] žalobce byl pan [jméno FO], ale ten spadal pod pana [jméno FO]. I když tedy z čl. 10 odst. 3 organizačního řádu vyplývá, že zaměstnanci v rámci projektového řízení pro projektovou činnost jsou podřízení příslušnému [funkce], neznamená to, že žalobce nebyl povinen plnit pokyny a úkoly dané mu nadřízeným projektového [funkce] [jméno FO], kterým byl právě [tituly před jménem] [jméno FO], [funkce] [orgán]. Namítá-li žalobce, že k soudu nebyla předvolána právnička žalovaného (žalobcem ale konkrétně neoznačená), pak to bylo z toho důvodu, že žalobce výslech takové osoby vůbec nenavrhoval. K bodu 64. odůvodnění rozsudku žalobce opětovně vznáší polemiku se zjištěním soudu prvního stupně, že jeho nadřízeným byl [tituly před jménem] [jméno FO], ačkoli v řízení byla tato skutečnost jednoznačně prokázána. Zápis z jednání dne [datum], na němž byly vyjasňovány kompetence ve vztahu k žalobci, vskutku podepsán nebyl, a to z toho důvodu, že s vypracovaným zněním zápisu nesouhlasil [tituly před jménem] [jméno FO]. Nic to ale nemění na tom, že podle svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] byly kompetence vedoucích vyjasněny. K námitkám žalobce proti bodu 64. odůvodnění rozsudku lze uvést, že v řízení bylo prokázáno porušení povinnosti ad a) ze strany žalobce (viz body 18-23 odůvodnění napadeného rozsudku). Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalobce si po svém vykládal zadané úkoly. E-mailem ze dne 14. 10. 2022 bylo žalobci toliko sděleno, že je třeba dořešit Přílohu č. 3 Směrnice, avšak žalobce bez vědomí svého nadřízeného provedl úpravy v čl. 1 odst. 3 a čl. 3 odst. 1 písm. i) návrhu samotné Směrnice. I za situace, kdy materiál zpracovával žalobce, nebyl oprávněn nerespektovat pokyn svého nadřízeného a přes nesouhlas svého nadřízeného iniciativně měnit také definici pojmu [název]. Výpovědí svědka [tituly před jménem] [jméno FO] bylo prokázáno, že kvůli jednání žalobce se celý projekt zdržel, a že certifikát [název] dostala definice svědka. Osobou, která tak mohla svým jednáním způsobit žalovanému škodu, nebyl svědek [tituly před jménem] [jméno FO], ale žalobce. Pokud se žalobce odvolává na svědkyni [jméno FO], ta obecně potvrdila, že při certifikaci se vyskytly problémy, v prvním stupni certifikace (únor 2023) jsou vždy nějaké problémy, ale do druhého stupně (březen 2023) byly vypořádány. Nic to však nemění na prokázané skutečnosti, že žalobce porušil pokyn svého nadřízeného [tituly před jménem] [jméno FO]. K námitkám žalobce k bodu 66. odůvodnění rozsudku lze uvést, že pokud nadřízený [tituly před jménem] [jméno FO] uložil žalobci vložit materiál do systému [název], aby byl připraven na [Anonymizováno], pak za splnění úkolu nelze považovat odpovědi žalobce zasílané nadřízenému prostřednictvím e-mailů. Pokud žalobce namítal, že tento úkol mu nebyl oprávněn zadat [tituly před jménem] [jméno FO], pak výpovědí svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] bylo prokázáno, že tento úkol se týkal druhu práce [funkce], takže [tituly před jménem] [jméno FO], který byl nadřízeným žalobce v pozici energetický [funkce] kraje, byl oprávněn takový úkol žalobci zadat. Nelze přisvědčit žalobci, že sdělení „vložím pod jinou identitou“ není možné vnímat jako odmítnutí splnit úkol. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] k tomu vypověděl, že zadání pod jinou identitou není běžnou praxí, toto přiděluje systém a není to možné. Námitky žalobce k bodu 66. odůvodnění rozsudku rovněž nejsou důvodné, protože v řízení bylo prokázáno, že žalobce pochybil ve výzvě k podání nabídek na veřejnou zakázku ze dne 25. 10. 2022, přičemž následně odmítl splnit úkol obeslat společnosti, které podaly nabídku, s informací o chybném sdělení ve výzvě a požádat je o potvrzení, zda jejich nabídka platí i za jiných podmínek. Tento úkol delegoval na jiného zaměstnance žalovaného, ačkoli k tomu nebyl oprávněn, sám podřízené zaměstnance neměl. Posledně uvedené zjištění bylo prokázané pracovní náplní žalobce. Není podstatné, že u pozice žalobce v projektu je uvedeno, že řídí tým, když tomu tak ve skutečnosti nebylo. Námitky žalobce k bodu 68. a 69. odůvodnění rozsudku byly vyvráceny provedenými důkazy. Tvrdí-li žalobce, že sebehodnocení zadal do systému periodického hodnocení, pak v řízení bylo prokázáno, že tento úkol ze dne 1. 2. 2023 měl žalobce splnit do 21. 2. 2023 a v tomto termínu žalobce úkol nesplnil. Za splnění úkolu nelze považovat, pokud se přihlásil do modulu [název] až dne 6. 4. 2023. Z odůvodnění napadeného rozsudku nevyplývá, že by soud prvního stupně preferoval výpověď zaměstnance žalovaného, svědka [jméno FO], oproti vyjádření nezávislého odborníka [jméno FO]. Zatímco ale [jméno FO] ve svém sdělení zaslaném žalobci e-mailovou zprávou toliko sdělil, že v modulu [název] je vidět pouze poslední změna, svědek [jméno FO] se vyjádřil k fungování systému [název] jako takovému s tím, že v systému by bylo vidět, že se někdo o přihlášení do modulu [název] pokoušel. Jestliže žalobce nepovažoval výpověď svědka [jméno FO] za dostatečnou, popřípadě s ní nesouhlasil, nic mu nebránilo, aby navrhl výslech [jméno FO] jako svědka k vyvrácení výpovědi svědka [jméno FO], popřípadě výslech jiného zaměstnance žalovaného, který má na starosti IT. To ale neučinil. Žalobci pak nepřísluší polemizovat s tím, proč žalovaný navrhl jako svědka právě pana [jméno FO]. Jestliže měl žalobce technické obtíže, které mu zabránily ve vyplnění sebehodnocení, měl kontaktovat osoby, které byly uvedeny v e-mailu ze dne 1. 2. 2023. V řízení ale bylo prokázáno, že tak neučinil. Není tak pravdivé tvrzení žalobce, že při plnění zadaného úkolu postupoval správně podle zadaných instrukcí. K námitkám žalobce k bodu 70. odůvodnění rozsudku lze uvést, že opakované stížnosti žalobce, ani iniciování jednání k řešení situace, nevyvrací prokázanou skutečnost, že žalobce opakovaně porušoval pracovní povinnosti.

31. Práce vykonávaná v pracovním poměru je závislou prací. Takovou se rozumí práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně (§ 2 odst. 1 zákoníku práce). Protože závislá práce je vykonávána na odpovědnost zaměstnavatele (§ 2 odst. 2 zákoníku práce), zaměstnanec je povinen respektovat a plnit pokyny dané mu jeho nadřízeným. Tato povinnost vyplývá zaměstnancům z ust. § 38 odst. 1 písm. b) a § 301 písm. a) zákoníku práce. Žalobce se proto mýlí, pokud má za to, že není třeba plnit pokyny nadřízených. Žalobce by nebyl povinen plnit pouze takový pokyn, který by byl v rozporu s právními předpisy (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4467/2007). V posuzované věci však takové pokyny žalobci dány nebyly. Neplnění pokynů ze strany nadřízených nelze ospravedlnit subjektivním přesvědčením žalobce, že postupoval tak, aby nedošlo ke kolizi s právními předpisy a zabránil vzniku škody. Byť byl žalobce v pozici odborného garanta projektu, nebyl oprávněn nerespektovat pokyny nadřízeného zaměstnance a počínat si svévolně.

32. O počínání žalobce jako zaměstnance svědčí i ta prokázaná skutečnost, že v období od února do října 2022, tedy před doručením upozornění na porušování pracovních povinností, jež byly předmětem tohoto řízení, byl žalobce 8 x písemně upozorněn na porušování svých pracovních povinností.

33. K námitce žalobce, že k jiným zaměstnancům, kteří rovněž nevyplnili sebehodnocení ve stanoveném termínu, přistupoval žalovaný odlišně, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 596/2007, v němž dovolací soud vyjádřil názor, že je věcí zaměstnance, aby se choval takovým způsobem, aby zaměstnavatel neměl důvod ke skončení pracovního poměru výpovědí, a nemůže přitom spoléhat na to, zda k porušování povinností dochází také u jiných zaměstnanců. Z žádného ustanovení zákoníku práce totiž nevyplývá, že je povinností zaměstnavatele rozvázat pracovní poměr se zaměstnancem, a to i v případě, že pracovní kázeň porušuje. Tento jednostranný úkon je zcela na uvážení zaměstnavatele. Dospěl-li proto zaměstnavatel k závěru, že se zaměstnancem chce rozvázat pracovní poměr, a byly-li podmínky pro skončení pracovního poměru výpovědí splněny, nelze tento závěr soudu zvrátit tvrzením, že výpovědí měl být pracovní poměr skončen také s jinými zaměstnanci.

34. Pokud se žalobce odvolával na nerovné zacházení ze strany zaměstnavatele, které má vyplývat ze závěrů Oblastního inspektorátu práce, pak v řízení žádnou listinu vydanou Oblastním inspektorátem práce nepředložil. V řízení nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaný postupoval v rozporu s ust. § 316 odst. 2 zákoníku práce, narušoval soukromí žalobce a sledoval jeho aktivity na počítači. Pokud žalovaný doložil aktivity žalobce v souvislosti se zadáním úkolu vyplnit sebehodnocení, učinil tak v souvislosti se svojí povinností důkazní, kdy jeho procesní povinností bylo prokázat své tvrzení vztahující se k porušení pracovních povinností žalobcem. Z tohoto důvodu také odvolací soud zamítl jako nadbytečný návrh žalobce na doplnění dokazování obsahem e-mailové komunikace žalobce s kybernetickým úřadem pro národní bezpečnost.

35. Odvolací soud je tedy shodného názoru jako soud prvního stupně, že výpověď z pracovního poměru ze dne 29. 3. 2023 je platná, a to jak z formálního hlediska, tak i z materiálního hlediska. K formálním náležitostem výpovědi lze v zájmu stručnosti odkázat na vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku v bodech 53. a 54. Z hlediska materiálního naplnění výpovědního důvodu bylo v řízení prokázáno, že žalobce se dopustil vytýkaného porušení pracovních povinností, kdy soustavně porušoval pracovní povinnosti, přičemž intenzitu porušení povinností vyhodnotil žalovaný v dané výpovědi jako méně závažnou. Nedůvodně žalobce vytýká soudu prvního stupně, že pochybil při hodnocení kritérií intenzity porušení pracovních povinností. Každé zaviněné porušení pracovních povinností, které nedosahuje intenzity zvlášť hrubého nebo závažného porušení pracovních povinnosti, je třeba hodnotit jako méně závažné. Jestliže žalovaný projevil vůli rozvázat pracovní poměr se žalobcem pro soustavné méně závažné porušování pracovních povinností, nemůže již soud posoudit totéž porušení povinnosti z důvodu přísnějšího (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4596/2014). Za situace, kdy bylo žalobci prokázáno porušení pracovních povinností, které žalovaný zaměstnavatel považoval za méně závažné porušení povinností, tak již nebylo třeba zvažovat, jaké intenzity dosáhlo porušení povinností ze strany žalobce, tj. zabývat se okolnostmi podstatnými z hlediska posouzení intenzity porušení pracovních povinností (osobou žalobce jako zaměstnance, zastávanou pracovní pozicí, jeho dosavadním postojem k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovních povinností, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda žalobce svým jednáním způsobil zaměstnavateli škodu, apod.).

36. Mezi žalovanou označenými a v řízení prokázanými čtyřmi porušeními pracovních povinností ze strany žalobce, je přiměřená časová souvislost, přičemž byla splněna i hmotněprávní podmínka dané výpovědi, a sice že žalobce byl upozorněn na možnost výpovědi v posledních 6 měsících předcházejících dání výpovědi, a to dopisem ze dne 28. 11. 2022, který mu byl doručen do vlastních rukou dne 5. 12. 2022, a dopisem ze dne 12. 12. 2022, který dne 21. 12. 2022 odmítl převzít a byl tak doručen v souladu s ust. § 334 odst. 3 zákoníku práce (významově shodné ust. § 334a odst. 2 zákoníku práce bylo do zákona vloženo zákonem č. 281/2023 Sb. s účinností od 1. 10. 2023), shodně jako výpověď z pracovního poměru ze dne 29. 3. 2023. Výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zákoníku práce je v dané věci dán a pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil na základě výpovědi ze dne 29. 3. 2023.

37. Lze uzavřít, že soud prvního stupně posoudil věc správně i po právní stránce, odkázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu a své rozhodnutí odůvodnil způsobem předpokládaným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., včetně toho, že se řádně vypořádal s námitkami žalobce.

38. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

39. Odvolací soud však nesouhlasí se soudem prvního stupně, že náklady, které vynaložil žalovaný na právní zastoupení, byly vynaloženy účelně. Soud prvního stupně náležitě neuvážil, že žalovaný je samosprávným celkem, u něhož lze presumovat existenci dostatečného personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. V pracovněprávním sporu se svým zaměstnancem by měl žalovaný umět obhájit své rozhodnutí v podobě dané výpovědi.

40. Podle judikatury Ústavního soudu nebude-li prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Ve vztahu k účelnosti vynaložených nákladů právního zastoupení je tak judikatorně dovozena vyvratitelná právní domněnka svědčící v neprospěch samosprávného celku, který, chce-li její premisu vyvrátit, musí v potřebné míře přesvědčit soud, že jsou dány mimořádné důvody pro opačný postup a výklad § 142 odst. 1 o. s. ř. (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2434/19).

41. Odvolací soud je názoru, že v posuzované věci nejsou dány žádné mimořádné důvody pro posouzení vynaložených nákladů na advokáta jako nákladů účelných. Sám žalovaný tvrdil, že má právní oddělení, které zaměstnává 12 zaměstnanců, z toho 9 má právní vzdělání. Předmětem řízení byl pracovněprávní spor, důvodem sporné výpovědi bylo soustavné méně závažné porušování pracovních povinností zaměstnancem, tedy nikoli problematika, která by již nebyla soudy řešena, kdy i z odůvodnění napadeného rozsudku je zjevná existence judikatury vážící se k této problematice. Za této situace žalovanému náleží náhrada nákladů ve výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb., tj. v paušální výši 300 Kč za jeden úkon, přičemž podle obsahu spisu bylo v řízení učiněno celkem 15 úkonů – vyjádření k žalobě ze dne 31. 8. 2023, příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne 19. 2. 2024, písemné podání ve věci samé ze dne 28. 3. 2024, příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem dne [datum], a to každé započaté dvě hodiny, příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem dne [datum], příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem dne [datum], závěrečný návrh ze dne 21. 10. 2024, příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem dne [datum].

42. Odvolací soud proto změnil výrok II o nákladech řízení mezi účastníky podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výši náhrady nákladů řízení tak, že tato činí 4 500 Kč. Ohledně místa plnění i lhůty plnění byl výrok II potvrzen jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

43. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada byla přiznána žalovanému, který byl v odvolacím řízení procesně úspěšný. I za odvolací řízení byla přiznána náhrada v paušální výši 300 Kč za jeden úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za tři úkony – vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu, celkem 900 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalobci stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokátka žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení