23 Co 131/2025 - 197

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Pavlíny Černé ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce], bytem [Adresa žalobce], zastoupen advokátem [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované A]., IČO: [IČO žalované A], sídlem [Adresa žalované A], zastoupena advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [Jméno žalované B], IČO: [IČO žalované B], sídlem [Adresa žalované B], zastoupena advokátkou [Jméno advokátky], sídlem [Adresa advokátky] o náhradu škody, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 7. 1. 2025, č. j. 9 C 73/2024 - 151, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 886 372,65 Kč s příslušenstvím a 117 886 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.

III. Vedlejšímu účastníku na straně žalované se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha – východ (dále „soud prvního stupně“) mezitímním rozsudkem ze dne 7. 1. 2025, č. j. 9 C 73/2024 - 151, rozhodl tak, že základ nároku žalobce za žalovanou je opodstatněný (výrok I.) s tím, že o nákladech řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, kterým bude řízení skončeno (výrok II.). Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu škody na zdraví (bolestné ve výši 257 476,65 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 628 896 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s léčením - rehabilitací ve výši 20 821 Kč a úhrada nákladů domácí péče poskytnuté bývalou manželkou ve výši 97 065 Kč), která žalobci vznikla v souvislosti s pracovním úrazem, který utrpěl na teambuildingové akci pořádané žalovanou dne 11. 6. 2022, kdy při sjezdu na lanové dráze narazil do dřevěné překážky a přivodil si otevřenou frakturu diafýzy obou bércových kostí s dislokací. V souvislosti s úrazem, kromě bolesti vytrpěné v důsledku samotného úrazu a následných lékařských zákroků, má žalobce trvalé následky v podobě omezení hybnosti hlezenního kloubu a omezení pronace a supinace středního stupně. Požadoval bolestné a ztížení společenského uplatnění dle závěru znalce [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že ztížení společenského uplatnění požadoval žalobce v nižší výši, než jak bylo znalcem stanoveno, neboť v rámci rehabilitace měl pád na kole a příčinná souvislost, pokud jde o omezení pohyblivosti kolenního kloubu, by se s ohledem na tuto skutečnost hůře prokazovala. Dále žalobce požadoval náhradu nákladů na vyhotovení znaleckého posudku ve výši 25 000 Kč, náklady vynaložené v souvislosti s deseti rehabilitačními cvičeními a dále náklady domácí péče, kdy v období od 14. června 2022 do 31. ledna 2024 o něj v rozsahu přesahující míru lidské a rodinné solidarity pečovala bývalá manželka. Žalovaná a vedlejší účastník nárok žalobce popírali, protože předmětný úraz dle jejich závěru nelze hodnotit jako pracovní úraz, neboť k němu došlo sice na akci pořádané žalovanou, avšak jednalo se o akci zcela dobrovolnou, konanou mimo pracovní dobu (v sobotu), kdy žalovaná od zaměstnanců nežádala omluvu neúčasti, ale aktivní přihlášení. Poukazovali i na případné spoluzavinění žalobce, kdy měl vyhodnotit případná rizika spojená s užitím lanovky vzhledem k jeho vlastní tělesné dispozici. Nesouhlasila ani s výší uplatněného nároku, ani se závěry znaleckého posudku, který nedostatečně a nesprávně zohlednil vliv následného úrazu žalobce ze dne 29. 5. 2023 ve výpočtu ztížení společenského uplatnění. Jako neopodstatněný pak žalovaná i vedlejší účastník na straně žalované považovali nárok na ošetřovné, kdy nebyla prokázána účelnost nákladů na domácí péči bývalou manželkou žalobce.

2. Soud prvního stupně vzhledem ke stanovisku žalované, která popírala skutečnost, že úraz žalobce byl úrazem pracovním, rozhodl mezitímním rozsudkem, tedy do základu nároku. Uzavřel, že úraz, který žalobce utrpěl, je třeba hodnotit jako úraz pracovní, neboť se jednalo o akci organizovanou žalovanou pro zaměstnance. I když účast nebyla nijak vynucována, email obsahující pozvánku byl dle závěru soudu jednoznačně formulován tak, aby se zúčastnilo co nejvíce zaměstnanců. Sportovní aktivity (při nichž k úrazu došlo), byly pevnou součástí programu, na což byli zaměstnanci předem upozorněni. Rozřazování zaměstnanců do skupin probíhalo tak, aby v jednom týmu byli zaměstnanci z různých oddělení žalované, kteří se ani vzájemně neznali, což mělo vést k odstranění případné nevraživosti mezi jednotlivými úseky u žalované. Kromě dopravy a tvrdého alkoholu byla akce zaměstnancům hrazena žalovanou. Nepodstatnou skutečnost shledal soud prvního stupně v tom, že i když se jednalo o víkendovou akci, zaměstnanci nevykazovali tuto činnost jako pracovní cestu a nedošlo k reálnému výkonu práce, za podstatné je třeba dle závěru soudu prvního stupně považovat skutečnost, že zaměstnavatel takovou akci pro zaměstnance organizoval, měl zájem, aby se jí zúčastnilo co nejvíce lidí, a proto ji směřoval i na dny pracovního klidu, aby nebylo nutné pozastavit chod celého podniku. Součástí akce byly sportovní aktivity zajišťované třetí osobou (provozovatelem sportovního areálu) a z tohoto důvodu se tedy jednalo o činnost vykonávanou k posílení týmové spolupráce, o které měla žalovaná zájem, a tedy o plnění pracovního úkolu. Soud prvního stupně neshledal ani vedlejším účastníkem namítané spoluzavinění žalobce, neboť, jak bylo prokázáno, žalobce sdělil provozovateli lanové dráhy svoji hmotnost, a pokud v tomto směru nebyly ze strany provozovatele žádné námitky proti tomu, aby ji užil i on, je nepochybné, že lanovou dráhu použil s vědomím, že je pro něj vhodná. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že úraz, který žalobce dne 11. 6. 2022 utrpěl, je pracovním úrazem dle § 271k zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) a žalobci náleží náhrada škody, která mu v souvislosti s ním vznikla v plném rozsahu a k její úhradě je povinna žalovaná podle § 269 odst. 1 zákoníku práce.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včas odvolání žalovaná. Soudu prvního stupně vytýkala neúplně zjištěný skutkový stav, kdy soud prvního stupně nezkoumal účel akce „teambuildingu“, a tedy i motiv žalované k její organizaci z materiálního hlediska, ale omezil se jen na hledisko formální, tedy pouze výpovědi svědků. Nezohlednil, že uvedená akce byla žalovanou organizována způsobem „op – in“ režimem, v době pracovního volna, z čeho je zřejmé, že hlavním účelem nebyl zisk co největšího prospěchu pro žalovanou, ale spíše organizace společenské, tedy seznamovací akce pro zaměstnance žalované. O tom svědčí účast zaměstnanců, kdy pro případ, že by žalovaná uvedenou akcí sledovala vlastní prospěch v podobě prohloubení vzájemných interpersonálních vazeb zaměstnanců, jejich schopnosti, vzájemné kooperace a schopnosti spolupráce s ostatními zaměstnanci, jistě by nepřipustila účast méně než poloviny svých zaměstnanců, neboť taková účast by dosažení tohoto účelu efektivně mařila. Úraz žalobce soud prvního stupně posoudil jako úraz pracovní v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, když se se závěry soudu prvního stupně v plném rozsahu ztotožnil. Rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jde o posouzení charakteru úrazu žalobce, tedy jako úrazu pracovního, je dle žalobce zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, dle které je zaměstnanec v průběhu teambuildingové akce chráněn stejně jako na pracovišti. Poukazoval na to, že sama žalovaná akci nazvala „teambuildingem“. Nelze tedy následně rozlišovat „kategorie“ teambuildingových akcích tak, že u některých by zaměstnanci požívali plnou ochranu a u některých nikoliv. Poukazoval na to, že sama žalovaná v řízení před soudem prvního stupně zaujala široko frontální nevyhraněnou obranu proti základu žalobního nároku a až v odvolání uvedla konkrétní námitky (zejména podíl zaměstnanců, kteří se akce zúčastnili). Za tohoto stavu tedy soud prvního stupně nepochybil, pokud se s nimi nevypořádal. Soud prvního stupně navíc provedl důkazy, ze kterých počet zaměstnanců žalované, i těch, kteří se akce zúčastnili, zjistil, a z tohoto důvodu tedy je námitka žalované nedůvodná.

5. Vedlejší účastník na straně žalovaného ve vyjádření k odvolání nesouhlasil s posouzením úrazu žalobce jako úrazu pracovního soudem prvního stupně, když toto je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Zdůraznil, že úraz se stal při akci, která byla dobrovolná, zcela mimo pracovní dobu. Žalobce zde neplnil žádný pracovní úkol, nebyl vyslán na pracovní cestu, použil soukromé vozidlo bez náhrady mzdy a cestovních nákladů. Program akce, včetně jízdy na lanovce (při které k úrazu došlo), byl zcela dobrovolný. Žalovaná ani předem program sportovních aktivit neznala, neboť to nechala na provozovateli areálu. K úrazu tedy nedošlo při činnosti, která by byla konána pro zaměstnavatele, ale činnosti pořádané pro zaměstnance a jejich společenské vyžití. Soudu prvního stupně vytkl, že se nezabýval úrazovým dějem, neodůvodnil závěr, proč shledal nedůvodnou námitku vedlejšího účastníka o spoluzavinění žalobce a nezjistil skutečně odpovědnou osobu (například postižený zaměstnanec nebo provozovatel lanovky). V tomto směru zdůraznil, že za bezpečný provoz lanovky odpovídá provozovatel z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností podle § 2490 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

7. Soud prvního stupně ve věci rozhodl mezitímním rozsudkem tak, že „základ nároku žalobce za žalovanou je opodstatněný“. Mezitímním rozsudkem ve smyslu ustanovení § 152 odst. 2 věty druhé o. s. ř. se rozhoduje o základu věci, čímž se rozumí posouzení všech otázek, které vyplývají z uplatněného nároku, s výjimkou okolností, které se týkají jen jeho výše. Základ věci v řízení o nároku na náhradu škody proto kromě výše škody, zahrnuje posouzení všech podmínek odpovědnosti, tedy posouzení, zda došlo k protiprávnímu jednání, zda vznikla škoda (majetková újma) a zda existuje příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a vznikem škody. Jestliže uplatněný nárok na náhradu škody sestává z několika dílčích položek, které jsou skutkově samostatnými nároky, je podmínkou vydání mezitímního rozsudku, že všechny předpoklady odpovědnosti za škodu byly splněny, a to ve vztahu ke každému jednotlivému nároku, i když byly uplatněny v jednom řízení. V tomto směru odkazuje odvolací soud na rozsudek na Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3829/2007.

8. V daném případě žalobce uplatnil nárok na náhradu škody na zdraví sestávající z vyčísleného bolestného, ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a úhrady nákladů domácí péče poskytnuté žalobci jeho bývalou manželkou. Soud prvního stupně svůj závěr o opodstatněnosti nároku žalobce však založil pouze na závěru, že úraz, v jehož souvislosti se náhrady škody žalobce domáhá, byl úrazem pracovním, a tedy je dána odpovědnost žalované. Takový závěr však nesplňuje náležitosti pro vydání mezitímního rozsudku, neboť z něj není zřejmé, zda závěr o opodstatněnosti nároku žalobce se vztahuje ke každému dílčímu nároku žalobou uplatněného. Takový závěr nevyplývá ani z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, zvláště ve vztahu k nároku žalobce na úhradu nákladů domácí péče poskytnuté bývalou manželkou, vůči kterému vznesli námitku žalovaná i vedlejší účastník na straně žalované jako celku s poukazem na neúčelnost takových nákladů. Ve vztahu k tomu, zda byly takové náklady vůbec vynaloženy a zda byly účelné, soud prvního stupně neprovedl ani žádné dokazování. Za tohoto stavu je tedy rozsudek soudu prvního stupně (mezitímní) ve výroku I. nepřezkoumatelný.

9. Vzhledem ke stěžejní námitce žalované uplatněné, jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v odvolání, tedy, že v případě žalobce, se nejednalo o pracovní úraz, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně pro shora uvedenou vadu nezrušil, ale nejprve se zabýval tím, zda je úraz žalobce možné hodnotit jako úraz pracovní, a zda je tedy dána odpovědnost žalované jako zaměstnavatele, neboť v případě, že by odvolací soud dospěl k opačnému závěru, byla by na místě změna mezitímního rozsudku soudu prvního stupně a zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Teprve v případě, že by se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, a pokud jde o posouzení úrazu žalobce jako úrazu pracovního, byl by namístě postup dle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. pro shora uvedené pochybení soudu prvního stupně.

10. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z těchto skutkových zjištění: žalobce se dne 11. 6. 2022 jako zaměstnanec žalované zúčastnil akce pořádané žalovanou v rekreačním areálu [adresa]. Tato akce byla objednána zaměstnankyní žalované, včetně sportovních aktivit, které měl rekreační areál Zbraslavice zajistit. Zaměstnanci byli na akci zváni prostřednictvím e-mailu s obsahem: „pozvánka na firemní akci [právnická osoba] 11. 6. až 12. 6. 2022, v rekreačním areálu [adresa]“ s uvedením, že „firemní akce bude obdobná jako loňská“, s uvedením časového harmonogramu, kdy od 13:00 do 17:00 hodin měly probíhat týmové sportovní aktivity a boj o medaile, a poté měl bez bližšího časového určení probíhat večerní program – volná zábava. Strava a nápoje s výjimkou tvrdého alkoholu, včetně ubytování bylo zajištěno a hrazeno žalovanou jako zaměstnavatelem. Dále bylo uvedeno „prosím všechny o závaznou přihlášku do 14. 3. 2022 – osobně, telefonem, e-mailem (pochopíme, když někdo onemocní nebo se z vážných důvodů nebude moct dostavit)“. Akce byla po příjezdu všech účastníků zahájena krátkou řečí ředitele žalované [jméno FO], který zaměstnance přivítal, poděkoval jim za účast na akci, za práci ve firmě a popřál jim pěknou zábavu. Následovalo rozlosování účastníků do týmů tak, aby v týmu byli zaměstnanci z různých oddělení žalované a poté společný odpolední program v podobě netradičních sportovních aktivit. Po skončení sportovní části programu mělo dojít na večerní společnou zábavu, vyhlášení výsledků soutěže, raut, hudbu, což bylo zajištěno žalovanou. Žalobce v průběhu odpoledního programu při jedné ze sportovních aktivit – sjezdu na lanové dráze – utrpěl úraz, když na konci dráhy ve velké rychlosti levou nohou narazil do přistávací dřevěné plošiny, čímž si způsobil otevřenou zlomeninu levé holenní kosti. Následně se odrazem vrátil po lanové dráze, která se vlivem jeho váhy prověsila, kus zpět od přistávací plochy, kde zůstal viset na vodícím lanu v popruzích, dokud se jej nepodařilo spustit na zem. Poté byl ošetřen a odvezen rychlou záchrannou službou. Na místo byla přivolána i policejní hlídka, která u žalobce i instruktora lanové dráhy provedla dechovou zkoušku na alkohol s negativním výsledkem. Úraz žalobce si vyžádal operační zákroky s hospitalizací a následnou rehabilitací, ale také následek v podobě omezení hybnosti hlezenního kloubu středního stupně a omezení pronace a supinace středního stupně.

11. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování výslechy svědků [jméno FO] (současného jednatele žalované, v době úrazu zaměstnance žalované), [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno], tedy zaměstnanců žalované a doplnil řízení listinným důkazem – pozvánkou žalované na sportovní akci ve dnech 19. 6. -20. 6. 2021.

12. Z e-mailu zaslaného všem zaměstnancům žalované dne 5. 5. 2021 s názvem „pozvánka – celofiremní akce pro všechny zaměstnance“ a s přílohou „pozvánka [právnická osoba]“ bylo zjištěno, že zaměstnanci žalované jsou zváni na celofiremní akci s vyhlášením „[Anonymizováno] [Anonymizováno], které se budou konat 19. až 20. 6. 2021 v kempu [právnická osoba]“ s následujícím obsahem: „V sobotu 19. 6. 2021 se společně setkáme v kempu [právnická osoba], kde se všichni ubytujeme a od 15 hodin odstartujeme [Anonymizováno]. Čekají na vás úkoly v týmech, ale ničeho se nebojte, nejedná se o náročné sportovní aktivity. Po sportovním odpoledni nás dále čeká volná zábava, pohoštění je zajištěno a zahraje nám i náš skvělý DJ [jméno FO], kterého můžete znát z našich firemních večírků. V neděli 20. 6. 2021 se nasnídáme a odjedeme zpět do svých domovů. Kvůli naplánování akce všechny prosím o přihlášení se do 11. 5. 2021 na HR oddělení.cz7. Žádám všechny o závazné přihlášení, samozřejmě v situaci, když někdo, ať ze zdravotních či velmi vážných důvodů nebude moct odjet, pochopíme.“ Dále byly popsány detaily ubytování a instrukce ohledně času příjezdu a organizace testování na COVID-19.

13. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že se předmětné akce pořádané žalovanou zúčastnil, rovněž i obdobné akce v roce 2021, včetně aktivity na lanové dráze. Tuto aktivitu popsal tak, že zaměstnancem provozovatele byl upnut do popruhů, následně dostal bezpečnostní instrukce, rovněž od dalšího pracovníka, který ho připnul na lano. O uvedené letní akci se v případě roku 2021 dozvěděl z letáku, neboť neměl firemní e-mail. On, stejně jako jeho kolegové (pracuje v kolektivu asi 20 zaměstnanců, z nichž cca 70 % měla o akci zájem) byl přihlášen hromadně za celé oddělení. Ze strany vedení byla akce prezentována tak, že má přispět k stmelení kolektivu.

14. Z výpovědi svědka [Anonymizováno] bylo zjištěno, že ze strany žalované jsou pro zaměstnance pořádány vždy v lednu vánoční večírky, dále školení a porady a teambuildingy. Školení a porady jsou organizovány v rámci pracovní doby, vánoční večírky a teambuildingy mimo pracovní dobu a mimo pracoviště. Zúčastnil se dvou letních teambuildingových akcií, a to v roce 2021 a 2022, které byly organizačně zhruba stejné. Motivem účasti svědka i jeho kolegů na této akci bylo pobavit se, popít alkohol, ze strany žalované pak možnost udělat něco pro zaměstnance. Pracoval v kolektivu asi 25 lidí, zájemci se na akci přihlašovali individuálně. V rámci akce absolvoval jako účastník týmu, do kterého byl nalosován, rovněž jízdu na lanové dráze, pro kterou byl instruován zaměstnanci provozovatele, kterými byl vybaven popruhy a připnut na lano.

15. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že v době konání akce byl řadovým zaměstnancem (v současnosti je jednatelem žalované) a podílel se na vypracování konceptu předmětné akce, která byla následně organizačně řešena kolegyní. Akce byla dobrovolná, konala se na základě pozvánky. Primárně se vždy u žalované pořádaly vánoční večírky v Praze, a to pro obě pobočky žalované. Vzhledem k postupné slabší účasti z moravské pobočky přistoupili její zaměstnanci na pořádání vlastního vánočního večírku. V případě vánočního večírku je zaměstnancům hrazeno jídlo, zábava, včetně hudby, je organizována i doprava. Od roku 2021 je kromě vánočních večírků pořádána letní víkendová akce se sportovním programem. On sám se akce zúčastnil, v úvodu pronesl uvítací proslov, následně byl zaměstnancům sdělen program akce, který začínal sportovními aktivitami a končil volnou zábavu a společenským večerem. Zaměstnanci byli pro sportovní aktivity rozděleni do týmů, jednak z ekonomických důvodů, aby se vystřídali všichni rovnoměrně na všech stanovištích, dále i proto, že se jednalo o formu soutěže, kdy jednotlivé týmy sbíraly body. V případě, že se někdo nějaké aktivity nechtěl z jakéhokoliv důvodu zúčastnit, nebyl k tomu nucen. Na akci byl po celý den k dispozici zaměstnancům žalované stánek vyhrazený pouze pro ně, kde bylo k dispozici jídlo a pití hrazené žalovanou. Obsahem akce nebylo žádné vzdělávání zaměstnanců, toto je žalovanou pořádáno jinou formou teambuildingu, kdy se jedná o akce pro užší skupinu, vždy tematicky pro vedoucí zaměstnance či širší management a podobně; tyto akce mají pracovní část, následně volnočasovou i sportovní. Probíhají však v pracovních dnech.

16. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že se podílí na organizaci každoročních vánočních večírků a letních sportovních akcí, které se pořádaly od léta 2021 do roku 2024. Letní akce byly zvoleny k pořádání proto, aby došlo ke stmelení kolektivu, kdy se hledal způsob, jak usnadnit komunikaci lidí z různých oddělení. Byly pořádány o víkendu, tak, aby se mohli zúčastnit i zaměstnanci úseků pracujících v nepřetržitém provozu. Zajištěno bylo pro zaměstnance ubytování, občerstvení, včetně denní doby i společenského večera a program. V roce 2022 byl zajištěn balíček sportovních aktivit s tím, že žalovanou byl požadován pouze časový rozsah, náplň byla zcela ponechána na provozovateli areálu. Ze strany žalované nebyl definován potřebný rozsah účasti, tedy nutnost zúčastnit se i sportovní části akce. Po rozlosování zaměstnanců do týmů se stalo, že někdo se konkrétní disciplíny zúčastnit nechtěl, nucen k tomu nebyl. Ona sama se z důvodu strachu z výšky nezúčastnila jízdy lanovou dráhou. Účast na akci je dobrovolná, zaměstnanci jsou o konání akce informováni firemním e-mailem a rovněž vyvěšením informací na nástěnkách jednotlivých pracovišť, k účasti nejsou žádným způsobem motivováni.

17. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 269 odst. 1, § 271, 273 a 274 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoník práce).

18. Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci majetkovou újmu (dále jen „škoda“) nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 269 odst. 1 zákoníku práce).

19. Případy, ve kterých škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů a v nichž k takové újmě došlo v souvislosti s plněním pracovních úkolů, jsou taxativně stanoveny zákonem. Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele, činnost, která je předmětem pracovní cesty, činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či zástupce zaměstnanců v evropské radě zaměstnanců nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem (§ 273 zákoníku práce). V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k němu a zpět; takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ani cesta k němu a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele (§ 274 odst. 1 zákoníku práce). V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je rovněž školení zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti (§ 274 odst. 2 zákoníku práce).

20. Plněním pracovních úkolů ve smyslu ustanovení § 273 odst. 1 zákoníku práce je tedy nejen výkon pracovních povinností zaměstnance vyplývajících z pracovního poměru, ale i každá jiná činnost, kterou zaměstnanec vykonával na příkaz zaměstnavatele. O plnění pracovních úkolů se ve smyslu ustanovení § 273 odst. 1 zákoníku práce jedná pouze tehdy, představuje-li z hlediska věcného (vnitřního účelového), místního a časového objektivně činnost konanou pro (ve prospěch) zaměstnavatele (pro fyzickou nebo právnickou osobu jako zaměstnavatele). O pracovní akci, kdy je dána odpovědnost zaměstnavatele za újmu vzniklou zaměstnanci v souvislosti s takovou akcí, jde dle závěrů konstantní judikatury Nejvyššího soudu tehdy, pokud je taková akce chápána jako „intenzivní a záměrné (cílené) budování a rozvíjení pracovního potenciálu pracovních týmů; zejména bývá kladen důraz na prohloubení motivace a vzájemné důvěry, na zlepšení výkonnosti a komunikace mezi členy pracovního kolektivu, na zlepšení týmové kreativity a podobně“. Charakteristickými rysy takové akce je zejména povinná účast zaměstnanců a program organizovaných zaměstnavatelem.

21. Odvolací soud se v tomto směru neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě lze za takovou akci považovat akci pořádanou žalovanou, při které žalobce utrpěl předmětný úraz. Nelze vycházet pouze z formálního označení akce - „Teambuilding“, ale zejména z jejího obsahu a charakteru. V daném případě, tak jak vyplývá ze znění pozvánky na uvedenou akci, se jednalo o firemní akci, pořádanou žalovanou jako zaměstnavatelem se zajištěním ubytování, stravy a náplně, avšak akci zcela dobrovolnou. Pozvánka na akci byla zaměstnancům žalované zpřístupněna zcela běžnou formou, tedy prostřednictvím pracovního e-mailu a vyvěšením v prostorách žalované. Byla tedy přístupná i těm zaměstnancům, kteří e-mailovou poštu v rámci výkonu pracovních povinností nevyužívají. Pozvánka pro předmětnou akci (tedy konanou v době 11. 6. až 12. 6. 2022) je třeba posoudit i ve spojení s pozvánkou na akci konanou v roce 2021 (tedy v pořadí první akci tohoto druhu), neboť výslovně na tuto předchozí akci odkazuje. V tomto směru je třeba posoudit i údaj o přihlašování, kdy je stanoven konkrétní termín pro závazné přihlášení (uvedeno „pochopíme, když někdo onemocní nebo se z vážných důvodů nebude moct dostavit“). Tento údaj je zkrácením toho, co bylo podrobněji uvedeno na pozvánce na akci v roce 2021, právě s ohledem na to, že v úvodu pozvánky je odkaz na loňskou akci, jako akci obdobnou. V pozvánce na akci v roce 2021, nazvanou „[Anonymizováno]“ je podrobněji uvedeno, že „kvůli naplánování akce je třeba se přihlásit do 11. 5. 2021 na HR oddělení s žádostí o závazné přihlášení s tím, že samozřejmě situace, kdy někdo, ať ze zdravotních či velmi vážných důvodů nebude moct odjet, bude pochopena. V tomto směru odvolací soud uzavírá, že je zcela nepochybně prokázáno, že akce pořádaná žalovanou byla míněná jako zcela dobrovolná, o čemž svědčí kromě shora uvedeného i skutečnost, že byla vyžadována aktivita zájemců ve směru k přihlášení, nikoliv negativní vymezení, že někdo se zúčastnit ať již z jakéhokoliv důvodu nemůže. Předmětná akce byla v celém rozsahu naplánována v mimopracovní dobu, a to s nástupem v sobotu, se zajištěným přespáním do neděle. Byť byla částečně organizována „sportovní aktivita“, a to ve formě týmové soutěže, přičemž náplň nebyla organizována žalovanou, ale zajištěna jako součást balíčku služeb ze strany provozovatele areálu, nelze dle závěru odvolacího soudu uzavřít, že cílem akce bylo prohlubování kvalifikace či vazeb mezi zaměstnanci s cílem zlepšení schopnosti vzájemné spolupráce, komunikace nebo výkonnosti zaměstnancům. Tak jak bylo uvedeno všemi svědky, rovněž i žalobcem, cílem zaměstnanců byla především zábava a poznání dalších zaměstnanců žalované, a to zejména s ohledem na to, že žalovaná má dvě pobočky umístěné ve středních Čechách a na Moravě. Možnost osobního setkání zaměstnanců je tedy omezena pouze na vánoční firemní večírky. Očekávání poznání dalších zaměstnanců žalované z jiných oddělení či poboček žalované ze strany účastníků bylo spíše společenského charakteru, nikoliv proto, aby byla utužena vzájemná spolupráce, která by byla nezbytná pro výkon činnosti pro žalovanou. Z uvedeného je tedy dle odvolacího soudu nepochybné, že uvedená akce nebyla zaměřena na plnění pracovních povinností nebo jiných činností zaměstnanců ve prospěch žalované nebo na zvyšování odborné připravenosti zaměstnanců žalované, ale šlo spíše o společenské setkání zaměstnanců žalované zorganizované jako umožnění seznámení se s dalšími zaměstnanci žalované, kteří pracují na odlišné (místně vzdálené) pobočce žalované. Jednalo se o další společenskou akci pořádanou žalovanou pro její zaměstnancem nad rámec tradičního vánočního večírku, u kterého docházelo postupně k vyčlenění samostatné akce pro moravskou pobočku žalované. Jednalo se tedy spíše o „zábavní akci“ pořádanou a financovanou žalovanou pro její zaměstnance, která neměla žádnou souvislost s jejich pracovními úkoly.

22. Předmětnou akci nelze považovat ani za školení, kterým by bylo sledováno zvyšování odborné připravenosti zaměstnanců žalované; žalobce proto neutrpěl úraz levé dolní končetiny ani v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů ve smyslu ustanovení § 274 odst. 2 zákoníku práce.

23. Ze všech shora uvedených důvodů se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že úraz dolní končetiny, který žalobce utrpěl dne 11. 6. 2022 je úrazem pracovním.

24. Odpovědnost žalované jako zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 261 odst. 2 zákoníku práce nahradit žalobci jako zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem by byla dána tedy pouze za předpokladu, že by byl prokázán pracovní úraz ve smyslu ustanovení § 271k zákoníku práce, neboť předpokladem odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu při pracovním úrazu jsou pracovní úraz, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Za stavu, kdy odvolací soud uzavřel, že nebyl prokázán jeden z uvedených předpokladů, a to pracovní úraz, není dána povinnost žalované k náhradě škody. Za tohoto stavu tedy odvolací soud shledal žalobu nedůvodnou.

25. Odvolací soud proto ze shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

26. Vzhledem k tomu, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se jedná o konečné rozhodnutí ve věci, bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. V řízení před soudem prvního stupně byla v plném rozsahu úspěšná žalovaná (a vedlejší účastník na straně žalované), které vznikly náklady na právním zastoupení, tedy účelně vynaložené náklady. Žalovaná by v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu. Odvolací soud však shledal předpoklady pro postup dle ustanovení § 150 o. s. ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V daném případě shledal odvolací soud předpoklady pro postup dle uvedeného zákonného ustanovení při rozhodování o náhradě nákladů řízení jednak v poměrech žalobce a rovněž i v okolnostech daného případu. Žalobce má s ohledem na zdravotní stav omezenější možnost zaměstnání, je samoživitelem, v péči má dvě nezletilé děti. Odvolací soud přihlédl i k okolnostem daného případu, kdy žalobce nejprve uplatnil svůj nárok u pojišťovny na základě své pojistné smlouvy. Nárok mu byl vyplacen, avšak následně k výzvě pojišťovny, že se jedná o plnění z pracovního úrazu, na které se uvedená pojistná smlouva nevztahuje, ho žalobce vrátil. Rovněž postoj žalované v počáteční fázi svědčil pro uznání úrazu jako úrazu pracovního, když ze strany žalované bylo částečně na nároku žalobce plněno (mzdové nároky). Ve všech těchto okolnostech odvolací soud spatřuje předpoklady pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v řízení před soudem prvního stupně úspěšné žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2, § 150 o. s. ř. I v odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované, kterým vznikly náklady na právním zastoupení. I v odvolacím řízení shledal odvolací soud předpoklady (shodné jako pro řízení před soudem prvního stupně) pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované.