23 Co 132/2025 - 322

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] [adresa], [stát] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. listopadu 2024, č. j. 43 C 82/2021-291, ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. prosince 2024, č. j. 43 C 82/2021-299, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavých výrocích o věci samé I a II potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v nákladovém výroku III mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 37 268 Kč, přičemž tato částka bude žalované vyplacena po právní moci rozsudku ze složené zálohy k rukám [Jméno advokáta B], advokáta.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 043 Kč, přičemž tato částka bude žalované vyplacena po právní moci rozsudku ze složené zálohy k rukám [Jméno advokáta B], advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 11. 11. 2024 soud prvního stupně zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla určena neplatnost zrušení pracovního poměru žalobce u žalované učiněného formou e-mailu ze dne 27. 4. 2021 (výrok I), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla určena neplatnost rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované učiněného formou dohody o ukončení smlouvy o poskytování manažerských služeb ze dne 6. 5. 2021 (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 37 268 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III). Usnesením ze dne 16. 12. 2024 soud prvního stupně postupem podle § 164 o. s. ř. opravil v rozsudku ze dne 11. 11. 2024 zjevnou písařskou chybu v datu vydání rozsudku.

2. Soud prvního stupně výše označeným rozsudkem, v pořadí druhým, rozhodl o žalobě doručené soudu 28. 6. 2021, kterou se žalobce domáhal proti žalované určení neplatnosti zrušení pracovního poměru učiněného formou e-mailu ze dne 27. 4. 2021. Neplatnost žalobce dovozoval ze skutečnosti, že se jednalo o prostý e-mail, bez uznávaného elektronického podpisu. Nadto byl v době doručení e-mailu v pracovní neschopnosti. Dále se žalobce domáhal proti žalované určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru učiněného formou dohody o ukončení smlouvy o poskytování manažerských služeb ze dne 6. 5. 2021. Neplatnost dohody žalobce dovozoval ze skutečnosti, že dohodu podepsal pod nátlakem ze strany žalované. Dohoda rovněž neobsahuje uznávané elektronické podpisy stran.

3. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout, když předně sporovala, že by mezi účastníky vznikl pracovní poměr. E-mail ze dne 27. 4. 2021 nebyl úkonem, kterým by měl být ukončen vztah mezi účastníky. Zpochybňovala, že by dohoda ze dne 6. 5. 2021 byla uzavřena nedobrovolně, v tísni či za jakýchkoliv podmínek, které by právně zpochybnily její platnost či projev vůle žalobce.

4. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obrany žalované, soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z provedených důkazů – listin a výslechu svědka [jméno FO] a zjištěný skutkový stav věci posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

5. Jako předběžnou otázku soud posuzoval, zda mezi účastníky vskutku vznikl pracovní poměr, a s ohledem na prokázané skutečnosti dospěl k závěru, že činnost, kterou vykonával žalobce pro žalovanou vykazovala většinu znaků závislé práce ve smyslu ust § 2 zákoníku práce, takže mezi žalobcem a žalovanou vznikl na základě smlouvy o poskytování manažerských služeb ze dne 4. 1. 2021 pracovní poměr.

6. Následně se proto zabýval jednáními žalované, která směřovala ke skončení pracovního poměru. Pokud jde o e-mail ze dne 27. 4. 2021, v němž [jméno FO] sděloval žalobci, že se rozhodl, že smlouva žalobce bude ukončena, jakmile žalobce vyčerpá všechny dny volna na zotavenou a dovolenou, tedy k 29. 4. 2021, pak soud prvního stupně shledal, že se jedná o zdánlivé právní jednání, neboť předmětný e-mail nesplňoval podmínky dané ust. § 335 odst. 2 zákoníku práce, když nebyl podepsán uznávaným elektronickým podpisem. Pokud e-mail nebyl řádně podepsán, nemohl být ani řádně doručen žalobci, přičemž nicotné jednání nevyvolává právní účinky a nelze posuzovat jeho platnost. Proto žalobu v této části zamítl výrokem I.

7. Pokud jde o listinu označenou ukončení smlouvy o poskytování manažerských služeb ze dne 6. 5. 2021, tu soud posoudil podle obsahu jako dohodu o rozvázání pracovního poměru. Ve vztahu k této dohodě byly splněny veškeré podmínky stanovené ustanovením § 49 zákoníku práce, kdy se strany dohodly, že smlouva bude ukončena ke dni 6. 5. 2021. Dohoda byla uzavřena v písemné formě a každá ze stran obdržela jedno její vyhotovení.

8. Pokud žalobce tvrdil, že uzavřenou dohodu vnímal toliko jako prováděcí dokument k rozvázání pracovního poměru, v důsledku čehož měl být ze strany žalované uveden v omyl, soud prvního stupně poukázal na obsah dokumentu, v němž je výslovně uvedeno, že strany uzavřely smlouvu o poskytování manažerských služeb dne 4. 1. 2021 s pozdějším dodatkem uzavřeným 9. 2. 2021, a že se dohodly na ukončení smlouvy tak, že bude ukončena ke dni 6. 5. 2021. Podle soudu prvního stupně nevyvolává předmětná formulace jakékoliv pochybnosti o úmyslu jednajících stran ukončit uzavíranou dohodou daný smluvní vztah. Dospěl tedy k závěru, že žalovaná nemohla uvést žalobce v omyl.

9. Pokud žalobce dále tvrdil, že ho žalovaná přinutila podepsat dohodu, pak bylo jeho povinností prokázat, že při podpisu existovala okolnost vylučující svobodu jeho vůle. Za takovou okolnost žalobce označil skutečnost, že se k datu podpisu dohody nacházel v [stát], kde byl zcela vystaven vůli žalované, která podpisem dohody podmiňovala úhradu odměny za měsíc duben 2021 a asistenci při odjezdu z [stát]. Žalobcem navrženými a soudem provedenými důkazy ale nebylo prokázáno, že žalovaná na žalobce před podpisem dohody činila jakýkoliv nátlak, aby dohodu podepsal. Žalobce neoznačil konkrétní osobu či osoby, které nutily žalobce, aby dohodu podepsal. Sám žalobce uvedl, že do [stát] přijel, protože výpověď považoval za černou kaňku na své kariéře a snažil se rozhodnutí žalované zvrátit. Chtěl si přijet i pro věci a současně chtěl sdělit kolegům, že odchází z osobních důvodů. Soud shledal, že to byl žalobce, kdo se rozhodl do [stát] odcestovat, přičemž žalovaná zajistila žalobci letenky, odvoz z letiště a ubytování v [místo] žalované, přestože se žalobcem komunikovala ohledně ukončení spolupráce prostřednictvím elektronické komunikace a jeho osobní přítomnost v [stát] nevyžadovala. Návrh dohody o ukončení spolupráce měl být podle žalobce zaslán [jméno FO]. V řízení nebylo prokázáno, že by svědek [jméno FO] či paní [jméno FO] na žalobce vyvíjeli nátlak, aby dohodu podepsal. E-mailová komunikace předložená žalobcem neobsahuje žádné zmínky o podmiňování úhrady odměny za měsíc duben 2021, asistence při odjezdu z [stát], ubytování v [místo] žalované, zajištění letenek, podpisem dohody o ukončení spolupráce. Ani prohlášení pana [jméno FO] nepovažoval soud za dostatečně prokazující žalobcem tvrzený nátlak žalované, neboť prohlášení obsahuje pouze obecné formulace. Soud uzavřel, že žalobce své tvrzení o okolnostech vylučujících svobodu vůle uzavřít dne 6. 5. 2021 dohodu o rozvázání pracovního poměru neprokázal, a proto žalobu zamítl i v této části výrokem II.

10. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal v řízení procesně úspěšné žalované. Náklady žalované jsou náklady na právní zastoupení, kdy advokát učinil v řízení 11 úkonů právní služby.

11. Proti rozsudku se odvolal žalobce. Namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vytýkal soudu prvního stupně, že nedostatečně zjistil skutkový stav a tento nesprávně vyhodnotil, pokud jde o okolnosti ohledně uzavření dohody o ukončení smlouvy ze dne 6. 5. 2021. Žalobce ještě před podpisem dohody brojil proti výpovědi, což doložil e-mailovou komunikací. V ní upozorňoval své nadřízené na to, že ukončení jeho pracovního poměru výpovědí nemůže být platné a žádal o přezkum. Proto nešlo věc vyřešit bez osobní účasti žalobce v [stát]. V ten moment si žalovaná začala uvědomovat nedostatečnou formu výpovědi, jak přiznal i svědek [jméno FO] ve své výpovědi. Žalovaná potřebovala, aby žalobce dohodu uzavřel, aby tak došlo k napravení situace vzniklé v důsledku nicotné výpovědi. Podle žalobce jeho tíseň při podpisu dohody lze dovodit již ze samotného znění dohody. Pokud mu soud klade k tíži, že neprokázal tvrzenou tíseň, poukazuje na to, že soud zamítl jeho důkazní návrhy, kterými chtěl tuto skutečnost prokázat, a to jeho účastnický výslech, a dále opakovaný výslech pana [jméno FO], případně jiného zaměstnance pobočky žalované v [stát]. Rovněž navrhoval, aby soud prvního stupně u žalované vyžádal veškerou e-mailovou komunikaci žalobce se žalovanou, kterou žalobce nemá k dispozici. Tyto důkazy soud prvního stupně neprovedl. Vytýkal soudu, že se nevypořádal s jeho tvrzením, že dohodu uzavíral nejen v tísni, ale i v omylu. Žalobce nevěděl, proč byla dohoda zaslána k podpisu. Žalobce se domníval, že pracovní poměr u žalované byl skončen na základě výpovědi zaslané e-mailem a dohodu považoval pouze za prováděcí dokument, kterým budou vymezeny podmínky jeho odjezdu z [stát] a vypořádán jeho nárok z dovolené. Dohodu neuzavíral s vůlí právní poměr u žalované ukončit. Žalovaná zneužila jeho neznalost v českém právním řádu. Žalobce nepředpokládal, že by se jím uzavřená smlouva o poskytování manažerských služeb dala vykládat jinak a očekával, že i v případě ukončení pracovního poměru musí být chráněn před libovůlí žalované. Neztotožnil se ani se závěrem soudu prvního stupně ohledně řádného doručení dohody žalobci. Poukázal na ustanovení § 335 zákoníku práce s tím, že v rámci dohody o poskytování manažerských služeb ze dne 4. 1. 2021 svolil k tomu, aby mu dokumenty byly žalovanou doručeny e-mailem na e-mailovou adresu tam uvedenou, a proto mu žalovaná nemohla platně doručit dokumenty týkající se zrušení pracovního poměru na jinou e-mailovou adresu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a změnil tak, že se žalobě v plném rozsahu vyhovuje a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

12. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce tak, že setrvává na své argumentaci, že vztah mezi účastníky nebyl pracovněprávním vztahem. Žalobce pak neprokázal své tvrzení o tísni při činění projevu vůle z jeho strany. V řízení byly provedeny všechny důkazy, které měly potenciál k objasnění sporu a zamítnuty byly všechny důkazy, které byly zjevně redundantní. Namítá-li žalobce dále, že dohoda byla uzavřena v omylu, pak právní omyl, tedy omyl v názoru aktéra právního úkonu na obsah platného práva je v zásadě právně bezpředmětný. Úvahová konstrukce žalobce, kdy výslovně uvádí, že nezná české právní předpisy a nevěděl, že výpověď jemu zaslaná je s ohledem na nedostatek formy neplatná, na jedné straně popírá tvrzenou tíseň a na druhou stranu jako samostatná nemůže obstát. Omyl nemá povahu skutkového omylu, ale má povahu omylu v obsahu platného práva. I když je žalobce z jiné právní kultury, tak podstata jím tvrzeného omylu je univerzální. Žalobce podepsal dobrovolně dokument, který je označen jako dohoda a formuluje skončení vztahu. V žádné právní kultuře pojem dohoda neznamená nic jiného, než jednání, které činí strany dobrovolně. Souhlas stran s elektronickým doručováním právních úkonů je obecný a nezavazuje používat konkrétní adresu, pokud k doručení skutečně dojde. Podle žalované je tak platné i jednostranné ukončení pracovního poměru učiněné formou e-mailu ze dne 27. 4. 2021. Podle žalované jde o platné právní jednání, byť soud žalobu výrokem I zamítl. Absence elektronického podpisu a potvrzení přijetí podle § 335 odst. 2 a 3 zákoníku práce nezakládá absolutní neplatnost, pokud zájem, který mají tato ustanovení chránit, nebyl dotčen. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř., a po doplnění dokazování níže uvedenými listinami (§ 213 odst. 2, § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalobce není opodstatněné.

14. Vzhledem k tomu, že žalobce je cizím státním příslušníkem, s trvalým pobytem v [stát], zaměstnavatel je českou právnickou osobou a faktický výkon práce žalobce byl na území [stát], zakládá tato skutečnost mezinárodní prvek a zároveň nutnost posoudit, jakým právem se vztah účastníků řídil a jaké soudy mají mezinárodní příslušnost (pravomoc) věc rozhodnout. S ohledem na ujednání mezi stranami ve smlouvě o poskytování manažerských služeb ze dne 4. 1. 2021, že smlouva se řídí a vykládá v souladu se zákony země, kde má sídlo společnost [Jméno žalované]., a že v případě sporu strany tento předloží soudu, v jehož územní působnosti má společnost [Jméno žalované]. své registrované sídlo, soud prvního stupně správně mlčky dovodil, že je dána pravomoc českého soudu a použitelné právo na vztah mezi účastníky je české. Při absenci příslušné smlouvy mezi Českou republikou a [stát] je v dané věci nutno vycházet ze zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. platí, že pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Podle § 88 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. platí, že pravomoc českých soudů ve věcech pracovních může být založena také ujednáním stran v písemné formě. Místní příslušnost soudu, je-li žalovaným právnická osoba, je upravena v ust. § 85 odst. 3 o. s. ř. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. platí, že smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu.

15. Odvolací soud se neztotožňuje s námitkou žalobce, že skutkový stav věci byl zjištěn nedostatečně. Z obsahu předloženého spisu je zjevné, že soud prvního stupně provedl všechny listinné důkazy, které účastníci označili a vyslechl žalovanou navrženého svědka [jméno FO], [funkce] pro oblast [Oblast]. Svědek podrobně vypovídal při jednání soudu dne 23. 1. 2023, a odpověděl na otázky právních zástupců účastníků i samotného žalobce, který byl jeho výslechu přítomen. S ohledem na obsah výpovědi svědka [jméno FO], kdy se vyjádřil ke všem skutečnostem podstatným pro posouzení věci, nebylo třeba, aby byl ve věci slyšen opakovaně. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování opakovaným výslechem svědka [jméno FO].

16. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, pokud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu účastnickým výslechem žalobce. Výslech účastníka řízení má sloužit k tomu, aby jeho provedením byl soud přesvědčen o pravdivosti skutkových tvrzení, které účastník řízení má zájem dokazovat. Důkaz výslechem účastníka řízení tak není určen k tomu, aby teprve při něm uváděl účastník řízení svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, naopak předpokládá, že potřebná tvrzení již byla přednesena a nyní tato tvrzení mají být prokázána. Jedná se v podstatě o poslední možnost, která účastníkovi řízení zůstává, pokud nelze jeho tvrzení prokázat jinak. Navíc o výslechu účastníka řízení by měl tedy soud rozhodnout tehdy, kdy bude přesně vědět, které skutečnosti mají být tímto důkazem prokázány. Nemělo by proto přicházet v úvahu, aby teprve výslechem účastníka řízení byla doplňována neúplná či chybějící skutková zjištění (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. z. Pl. ÚS 37/03). Předpokladem dokazování účastnickým výslechem je tedy to, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Pokud účastník navrhne k důkazu svůj výslech, musí nejen označit tvrzení, která jím mají být prokázána, ale také uvést a osvědčit zákonné podmínky, že prokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak (srov. např. usnesení Ústavního soudu z 15.4.2010, sp. zn. I. ÚS 2091/07). Žalobce navrhl provést důkaz svým účastnickým výslechem až v podání ze dne 6. 8. 2024 (viz č. l. 261 a násl.), a to za účelem „prokázání okolností ohledně podpisu dohody“, kdy chtěl „dovysvětlit okolnosti podpisu dohody o ukončení“ (viz tvrzení žalobce v jeho podání ze dne 23. 9. 2024 na č. l. 281). Žalobce v těchto podáních blíže nespecifikoval, jaké další okolnosti podpisu dohody má na mysli, přičemž k tvrzením o okolnostech ukončení právního vztahu mezi účastníky dohodou, která jsou uvedena v žalobě, žalobce označil listinné a tyto soud prvního stupně provedl k důkazu. Provedenými listinnými důkazy ve spojení s výpovědí svědka [jméno FO] byly okolnosti ukončení právního vztahu mezi účastníky objasněny dostatečně. V dané věci proto nebyly splněny výše uvedené podmínky pro provedení účastnického výslechu žalobce. Pokud žalobce navrhl svůj účastnický výslech, protože měl potřebu vyjádřit se ještě k věci, mohl tak učinit v písemném podání, případně se dostavit k soudnímu jednání, stejně jako učinil při jednání soudu dne 23. 1. 2023, kdy se ve věci obsáhle vyjádřil.

17. Nedůvodná je rovněž námitka žalobce, že soud prvního stupně pochybil, pokud si u žalované nevyžádal veškerou e-mailovou komunikaci žalobce se žalovanou z „té doby“ a tuto neprovedl k důkazu. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobce označil v žalobě k důkazu e-maily ze dne 27. 4. 2021, 1. 5. 2021 a 31. 5. 2021. V průběhu řízení pak v podání ze dne 4. 5. 2022, jakož i v podání ze dne 10. 2. 2022 žalobce označil k důkazu e-mailovou komunikaci mezi účastníky z měsíce dubna a května 2021, aniž by ji blíže konkretizoval. K její specifikaci soud vyzval žalobce při jednání dne 24. 6. 2024. V reakci na to (podání na č. l. 261 a násl. ze dne 6. 8. 2024) žalobce soudu sdělil, že nemá přístup ke své e-mailové adrese u žalované, nemůže tak předložit celou e-mailovou komunikaci, ale předkládá některé jím vybrané e-mailové zprávy. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce disponuje určitou e-mailovou komunikací mezi účastníky, z níž část, kterou považoval za podstatnou, soudu předložil. Žalobce netvrdil, co mělo být obsahem další e-mailové komunikace, kterou nedisponuje, ani jaká tvrzení by jí měla být prokázána, nikdy ani soudu nenavrhoval, aby postupoval podle § 129 odst. 2 o. s. ř. a uložil žalované ediční povinnost. Soud prvního stupně provedl k důkazu všechny e-maily, které žalobce konkrétně označil v žalobě a následně v průběhu řízení.

18. Provedené důkazy soud prvního stupně hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a jeho skutková zjištění jsou správná. Správně posoudil předběžnou otázku, zda mezi účastníky vznikl pracovní poměr a následně posoudil správně po právní stránce i právní jednání žalované směřující ke skončení pracovního poměru.

19. Podle § 334 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2023 (dále jen „zákoník práce“), písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost"), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Podle § 334 odst. 2 zákoníku práce písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti; není-li to možné, může ji zaměstnavatel doručit zaměstnanci a) kdekoliv bude zaměstnanec zastižen, b) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, c) prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo d) prostřednictvím datové schránky. Podle § 335 odst. 1 zákoníku práce prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací může zaměstnavatel písemnost doručit výlučně tehdy, jestliže zaměstnanec s tímto způsobem doručování vyslovil písemný souhlas a poskytl zaměstnavateli elektronickou adresu pro doručování. Podle § 335 odst. 2 zákoníku práce písemnost doručovaná prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací musí být podepsána uznávaným elektronickým podpisem. Podle § 335 odst. 3 zákoníku práce písemnost doručovaná prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací je doručena dnem, kdy převzetí potvrdí zaměstnanec zaměstnavateli datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem. Podle § 335 odst. 4 zákoníku práce doručení písemnosti prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou adresu zaměstnance vrátila zaměstnavateli jako nedoručitelná nebo jestliže zaměstnanec do 3 dnů od odeslání písemnosti nepotvrdil zaměstnavateli její přijetí datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem.

20. Odvolací soud doplnil dokazování listinami, a to Smlouvou o poskytování manažerských služeb uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou dne 4. 1. 2021, a e-mailem ze dne 27. 4. 2021, protože je z nich možné učinit další skutková zjištění významná pro posouzení věci.

21. Smlouvou o poskytování manažerských služeb ze dne 4. 1. 2021, konkrétně čl. 7.1 vzal odvolací soud za prokázané, že strany smlouvy se zavázaly, že veškerá oznámení smluvně vyžadovaná nebo přípustná musí být učiněna písemně a mohou být doručena osobním předáním nebo doručena doporučeně poštou nebo e-mailem na uvedenou adresu druhé strany, přičemž e-mailovou adresou žalobce je adresa [e-mail]. E-mailem [jméno FO] ze dne 27. 4. 2021 adresovaným žalobci ve věci ukončení smlouvy, vzal odvolací soud za prokázané, že byl žalobci doručen na adresu [e-mail].

22. Každé jednostranné právní jednání zaměstnavatele směřující ke skončení pracovního poměru (výpověď, okamžité zrušení pracovního poměru, zrušení ve zkušební době) musí být v písemné formě, jinak se k těmto právním jednáním nepřihlíží (§ 50 odst. 1, §60, § 66 odst. 2 zákoníku práce), přičemž náležitostí písemné formy je i podpis jednající osoby (§ 561 odst. 1 o. z.). Stejné právní účinky jako vlastnoruční podpis má i uznávaný elektronický podpis, upravený v ust. § 6 odst. 2 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. E-mail ze dne 27. 4. 2021, kterým žalovaná sdělila žalobci, že jeho smlouva bude ukončena ke dni 29. 4. 2021 (a který žalobce považoval za výpověď), není podepsán uznávaným elektronickým podpisem, jak vyžaduje ust. § 335 odst. 2 zákoníku práce. Právní jednání učiněné e-mailem ze dne 29. 4. 2025 nebylo učiněno v zákonem předepsané formě, a proto se k němu nepřihlíží. Je-li právní jednání zdánlivé, nemohlo ve vztahu mezi účastníky vyvolat žádné právní účinky a nelze posuzovat jeho platnost, jak správně uvedl soud prvního stupně.

23. Odvolací soud je shodně jako soud prvního stupně toho názoru, že žalobce neuzavřel dohodu o ukončení smlouvy dne 6. 5. 2021 v omylu.

24. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

25. Omyl je založen na nesprávné představě jednajícího o určité skutečnosti týkající se jeho právního jednání. Omyl může být spojen s vůlí jednajícího i s jejím projevem. Právní omyl spočívá v neznalosti anebo v neúplné znalosti obecně závazných právních předpisů a z toho plynoucí nesprávné představy o právních následcích právního jednání. K tomu, aby podstatný omyl působil neplatnost právního jednání, je podle § 583 dále nezbytné, aby byl účastník v takový omyl uveden druhou stranou (srov. HANDLAR, Jiří. § 583 [Podstatný omyl]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1874.). Dohodu ze dne 6. 5. 2021 žalobce nemohl považovat za „prováděcí dokument“ k rozvázání pracovního poměru e-mailem ze dne 27. 4. 2021 již s ohledem na jednoznačný a srozumitelný text dohody, včetně data ukončení právního vztahu k 6. 5. 2021. Dohoda byla sepsána v anglickém jazyce, který žalobce ovládá slovem i písmem, jak potvrdil ve svém podání ze dne 26. 10. 2022 (č. l. 142). I při neznalosti českého právního řádu, a nevědomosti o tom, že právní úprava nevylučuje rozvázání pracovního poměru více právními jednání, která po sobě následují, nemohl mít žalobce mylnou představu o tom, jaké právní jednání ve vztahu k žalované činí, pokud akceptuje návrh dohody ze dne 6. 5. 2021, a jaké právní důsledky má uzavření dohody o „ukončení smlouvy“. Námitka žalobce, že nevěděl, proč je mu dohoda zasílána, neobstojí, jelikož již přede dnem 6. 5. 2021 (a současně po 29. 4. 2021) žalovaná se žalobcem komunikovala ohledně ukončení vzájemné spolupráce, svědek [jméno FO] vypověděl, že měl se žalobcem skypový hovor, který trval cca do půl hodiny, žalobci vysvětlil důvody ukončení spolupráce. Žalobce si tak mohl předem učinit přesnou představu o vůli žalované ukončit s ním pracovní poměr i o důvodech, které k tomu žalovanou vedly. Žalobce nebyl žalovanou uveden v omyl. Z uvedených důvodů je vyloučeno, že by dohoda ze dne 6. 5. 2021 byla neplatným právním jednáním z důvodu omylu na straně žalobce.

26. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle §587 odst. 1 o. z. kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

27. Má-li právní (pracovněprávní) jednání (navenek projevená vůle) účastníka právního vztahu odpovídat jeho vlastní vůli, musí být výsledkem jeho vnitřního (duševního) rozhodovacího procesu. Jen tehdy lze usuzovat na to, že vůle účastníka byla svobodná. Vůle není svobodná, byla-li utvořena pod vlivem bezprávné výhrůžky (psychického donucení, vis compulsiva), neboť vůle zde není projevem přání jednajícího účastníka pracovněprávního vztahu, ale jednající je přinucen ke svému projevu vůle vzbuzením důvodné bázně (důvodného strachu). Právní jednání zde sice vzniká (stává se existujícím, perfektním), avšak v důsledku psychického donucení je neplatné. Naproti tomu fyzické násilí (fyzické donucení, vis absoluta), při němž se v právním jednání neprojevuje vůle jednajícího účastníka, ale ve skutečnosti vůle jiné osoby, způsobuje, že právní jednání vůbec nevznikne, stává se zdánlivým, neboť zde chybí vůle jako jeden z pojmových znaků právního jednání. Od bezprávné výhrůžky je třeba též odlišovat tíseň, kterou se rozumí nejen objektivní hospodářský nebo sociální stav, nýbrž i psychický stav (např. rozrušení, obavy o blízkou osobu apod.) jednajícího, bez něhož by takové právní jednání neučinil, ale nejedná nesvobodně, neboť jeho vůle není ovlivňována fyzickým nebo psychickým násilím (nátlakem); tíseň je jedním z předpokladů lichvy (§ 1796 o. z.) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2250/2018).

28. Soud prvního stupně se vypořádal správně s námitkou žalobce, že dohodu o ukončení smlouvy dne 6. 5. 2021 podepsal pod nátlakem ze strany žalované. Z důvodu stručnosti lze proto odkázat na bod 29. odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud žalobce v odvolání namítal, že při podpisu dohody byl v tísni, přičemž tuto tíseň dovozuje ze samotného znění dohody, v níž jsou vymezeny i podmínky pobytu žalobce v [stát] a podmínky jeho odjezdu ze země, pak je třeba poukázat na skutečnost, prokázanou výpovědí svědka [jméno FO], že žalobce do [stát] přijel z vlastní vůle, žalovaná po něm nepožadovala, aby z [stát] přicestoval. Svědek [jméno FO] se v [stát] nenacházel, a žalobce tak nemohl důvodně očekávat, že právě v [stát] vyřeší věc osobně. Pokud se žalobce rozhodl přijet do [stát], žalovaná se o něj postarala, zajistila a zakoupila mu letenky tam i zpět, dopravu z/na letiště, včetně bezpečnostní eskorty a ubytování. Z obsahu dohody se nepodává, že by žalovaná podmiňovala zajištění dopravy a ubytování podpisem dohody ze strany žalobce. Ani z jiných provedených důkazů nevyšlo najevo, že by žalovaná vyvíjela na žalobce nátlak za účelem podpisu dohody o ukončení spolupráce. Tvrzené obavy žalobce, co by nastalo, pokud by dohodu nepodepsal, jsou subjektivního rázu, žádné objektivní skutečnosti, z nichž by se dala dovodit žalobcem tvrzená nesvobodná vůle při podpisu dohody, v řízení prokázány nebyly.

29. Je prokázanou skutečností, že dohoda o ukončení smlouvy byla žalobci doručena na jinou elektronickou adresu pro doručování než na tu, na které se účastníci dohodli ve smlouvě o poskytování manažerských služeb ze dne 4. 1. 2021. Pro zaměstnavatele poměrně přísná právní úprava doručování písemností uvedených v ust. § 334 odst. 1 zákoníku práce byla přijata za účelem ochrany zaměstnance jako slabší strany pracovněprávního vztahu. Nepochybně má svůj význam a na jejím dodržování ze strany zaměstnavatele je třeba trvat. V posuzované věci odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že obsahem e-mailu ze dne 6. 5. 2021 nebylo jednostranné právní jednání žalované směřující ke skončení pracovního poměru, ale právní jednání směřující k uzavření dohody, tj. návrh na uzavření dohody o ukončení smlouvy. Dohoda je dvoustranným právním jednáním, a aby mohla být uzavřena, je třeba, aby druhý účastník dohody akceptoval učiněný návrh. Odvolací soud považuje za podstatné, že účastníci se na doručování prostřednictvím služby elektronických komunikací domluvili ve smlouvě ze dne 4. 1. 2021, dále že návrh dohody o ukončení spolupráce byl opatřen uznávaným elektronickým podpisem osoby jednající za žalovanou, že byl doručován žalobci na e-mailovou adresu, kterou běžně užíval v době trvání pracovního poměru, že mu byl návrh dohody doručen a dostal se tak do jeho dispozice. Po seznámení se s obsahem dohody žalobce návrh akceptoval, opatřil jej svým uznávaným elektronickým podpisem a zaslal žalované. Ta si dokument zobrazila a opatřila uznávaným elektronickým podpisem. Skutečnost, že v dané věci nebyl návrh dohody o skončení pracovního poměru doručen žalobci na jím poskytnutou e-mailovou adresu, podle názoru odvolacího soudu nepředstavuje takovou vadu v doručení ve smyslu ust. § 335 odst. 1 zákoníku práce, jež by měla za následek neplatnost uzavřené dohody.

30. Nad rámec uvedeného odvolací soud doplňuje, že nesouhlasí s právním názorem soudu prvního stupně, že na e-mail ze dne 6. 5. 2021 s návrhem dohody o ukončení spolupráce by bylo možné nahlížet jako na platné zrušení pracovního poměru žalobce ve zkušební době ze strany žalované. Pokud žalovaná projevila vůli ukončit pracovní poměr se žalobcem dohodou, když žalobci zaslala návrh takové dohody, a dohoda je dvoustranným právním jednáním, jednak nelze dovozovat, že by se současně mohlo jednat o jednostranné právní jednání, jednak ani z obsahu dohody nevyplývá projev vůle žalované ukončit právní vztah mezi účastníky ve zkušební době.

31. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek ve výrocích o věci samé I a II podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

32. Odvolací soud potvrdil jako věcně správný i akcesorický výrok o nákladech řízení III, avšak s tou změnou, že nestanovil žalobci pariční lhůtu (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), ale s ohledem na skutečnost, že žalobce složil v průběhu řízení zálohu na náklady řízení podle § 11 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v celkové výši 47 311 Kč, rozhodl, že přiznané náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 37 268 Kč budou žalované zaplaceny z této zálohy, po právní moci rozsudku. Platebním místem zůstává advokát žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

33. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované. Náklady žalované jsou náklady na právní zastoupení, kdy advokát učinil dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“) – vyjádření k odvolání ze dne 9. 2. 2025, účast na jednání odvolacího soudu dne 11. 6. 2025. Odměna za jeden úkon právní služby činí 3 700 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5 advokátního tarifu (z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč), náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby činí 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Odvolací soud přiznal žalované náhradu v požadované výši 10 043 Kč, skládající se z odměny za dva úkony ve výši 7 400 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč a náhrady za DPH 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a), § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 1 743 Kč. Jelikož celková výše zálohy na náklady řízení složená žalobcem v průběhu řízení činí 47 311 Kč a tato částka pokryje přiznané náklady řízení žalované před soudem prvního stupně v rozsahu 37 268 Kč, takže zbývá částka 10 043 Kč, odvolací soud rozhodl, že přiznané náklady odvolacího řízení ve výši 10 043 Kč budou žalované zaplaceny z této zálohy, po právní moci rozsudku. Platebním místem je advokát žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení