23 Co 135/2024 - 155

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Marie Jelínkové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátem [Adresa zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [Anonymizováno] IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], advokátem [Adresa zainteresované osoby 2/0] o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 3. 2024, č. j. 21 C 168/2022 – 119, ve znění usnesení ze dne 16. 4. 2024, č. j. 21 C 168/2022 - 124 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně, ve spojení s usnesením ze dne 16. 4. 2024, č. j. 21 C 168/2022 – 124, se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 6 676 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru z důvodu podle § 52 písm. e) zákoníku práce, doručené žalobci dne 10. 5. 2022, s tím, že lékařský posudek poskytovatele pracovnělékařských služeb ze dne 17. 3. 2022, na jehož základě byla výpověď dána z pracovního poměru, nevycházel z pravdivých údajů o konkrétní žalobcem vykonávané práci „příjmový skladník skladu [Anonymizováno] v útvaru [Anonymizováno]“. Žalobce dále namítal, že s ním žalovaná zacházela nerovně z důvodu jeho zdravotního stavu, což spatřoval v tom, že mu žalovaná po doručení lékařského posudku v rozporu se svým vnitřním předpisem nenabídla práci na chráněném pracovišti, ani ho tam pracovně nezařadila, ač ve stejné době jiné zaměstnance vykazující zdravotní nezpůsobilost k výkonu dosavadní práce do chráněného pracoviště běžně zařazovala. V uvedeném postupu žalobce spatřuje přímou diskriminaci, vycházející ze skutečnosti, že žalobce jako oznamovatel dlouhodobě upozorňoval na různá pochybení žalované ve vztahu k němu, přičemž vůči němu jakožto oznamovateli nebylo postupováno korektně a nediskriminačně.

2. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zamítl žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru, doručená žalobci dne 10. 5. 2022, je neplatná (výrok I.), uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení 24 441,29 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované (výrok II.), a konečně žalobci uložil zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů řízení vzniklých státu ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.). Usnesením ze dne 16. 4. 2024, č. j. 21 C 168/2022 – 124, pak soud prvního stupně rozhodl, že výše náhrady nákladů řízení vzniklých státu, jež byla uložena výrokem III. napadeného rozsudku, činí 3 316 Kč.

3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že předmětná výpověď z pracovního poměru splňuje formální náležitosti, byla učiněna písemně a výpovědní důvod je v ní skutkově vymezen dostatečně a nezaměnitelně s jiným důvodem. Vzhledem k tomu, že žalobce s obsahem lékařského posudku o zdravotní způsobilosti ze dne 17. 3. 2022, jež byl podkladem výpovědi, nesouhlasil a namítal jeho vady, doplnil soud prvního stupně na návrh obou účastníků dokazování znaleckým posudkem. Z něj vzal soud prvního stupně za prokázané, že „žalobce skutečně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě pozbyl pro obecné onemocnění ke dni doručení výpovědi zdravotní způsobilost k výkonu své práce“ a „pro své onemocnění není schopen vykonávat ani pozici operátora logistiky, ani úžeji vymezenou pozici skladníka“. Uzavřel, že ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru byl výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce naplněn. Pokud žalobce namítal, že mu žalovaná nenabídla práci na chráněném pracovišti, uzavřel soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, že porušení kolektivní smlouvy v ujednání o tzv. nabídkové povinnosti zaměstnavatelem nezpůsobuje neplatnost navazující výpovědi z pracovního poměru pro rozpor se zákonem.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně, že neprovedl jeho účastnickou výpověď, jíž měl v úmyslu reagovat bezprostředně na výslech znalce [tituly před jménem], jehož posudek a výpověď před soudem podrobil v odvolání kritice. Podle žalobce soudní znalec uvedl před soudem nepravdivé tvrzení o žalobcově několikahodinové ztuhlosti a odkázal se na lékařskou zprávu z roku 2022, která ovšem tvrzení znalce nedokazuje. Znalec nevycházel z aktuálního zjištěného zdravotního stavu žalobce prostřednictvím prohlídky vykonané [tituly před jménem] [Anonymizováno] dne 17. 3. 2022, která „proběhla předepsaným způsobem a byly provedeny všechny úkony ke zjištění, zda aktuální zjištěný stav odpovídá zdravotní způsobilosti pro výkon práce“, nýbrž z lékařských zpráv a podkladů z doby, kdy byl žalobcův zhoršený zdravotní stav na vrcholu a posuzoval tedy jeho zdravotní stav nikoliv k době lékařské prohlídky a k době výpovědi z pracovního poměru. Podle žalobce znalec úmyslně zamlčel další lékařské zprávy z roku 2022, a to ze dne 21. 4. 2022 a 20. 7. 2022, které, podle žalobce, dokazují, že se jeho zdravotní stav zlepšil, cítí se lépe, lépe se pohybuje, bolesti jsou mírnější a ranní ztuhlost trvá 30 až 45 minut. Žalobce soudu prvního stupně vytýkal, že „alibisticky a slepě převzal závěry znaleckého posudku a zejména jeho doplnění výslechem znalce“, přestože se znalec neseznámil s žalobcovým konkrétním pracovním prostředím, ani neznal konkrétní obsah práce, kterou vykonával a nemohl tedy žalobcovu způsobilost řádně posoudit. Dále žalobce poukazoval na to, že jestliže je za přijatelnou pracovní polohu obecně považována práce vsedě nebo vestoje popřípadě s možností střídání sedu a stoje, pak podle žalobce, „práce v profesi příjmový skladník [Anonymizováno] je v podstatě ideální pracovní polohou“. Žalobce poukazoval rovněž na to, že znalecký posudek soudního znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] neobsahuje znaleckou doložku o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku a je tedy vyhotoven v rozporu s ustanovením § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Vytýkal soudu prvního stupně, že nijak nezohlednil, že žalovaná v žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky neuvedla konkrétní pracovní činnost, kterou žalobce vykonával na základě konkludentní změny pracovní smlouvy ve vymezení druhu práce na druh práce příjmový skladník, čímž si vytvořila předpoklad pro dání výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce. Rovněž namítal, že se soud prvního stupně nijak nevypořádal s jeho námitkou nerovného zacházení, ve formě přímé diskriminace ze strany zaměstnavatele, kdy poukazoval na to, že se zaměstnavatel a odborová organizace v kolektivní smlouvě zavázali, že zaměstnavatel je povinen při změně zdravotního stavu zaměstnance nabídnout vždy přiměřené náhradní pracovní místo nebo jej převést na jinou práci a k těmto účelům vytvářet chráněná pracovní místa. A přestože žalovaná měla k dispozici chráněná pracoviště, svoji povinnost vůči žalobci se ani nepokusila splnit. Podle žalobce se stal „nepohodlným, a proto objektem nerovného, diskriminačního zacházení ve srovnání s jinými, patrně loajálnějšími zaměstnanci“, protože „na pracovišti důsledně vyžadoval plnění povinností zaměstnavatele vůči zaměstnanci“. Soud se řádně nevypořádal s tím, že žalovaná již dne 14. 3. 2022, kdy ještě nebyla vykonána mimořádná lékařská prohlídka a nemohl být znám posudkový závěr poskytovatele pracovnělékařských služeb, žalobci zaslala oznámení, že od 17. 3. 2022 nebude vykonávat práci z důvodů dlouhodobé nezpůsobilosti ji konat. Žalobce to pokládá za zjevný úmysl žalované rozvázat se ním pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. e), ještě v době trvání jeho pracovní neschopnosti. Podle žalobce, výpověď z pracovního poměru také nesplňuje všechny formální náležitosti platné výpovědi, neboť neobsahuje řádné vymezení jeho pracovní smlouvy, neobsahuje přesné vymezení konkrétní jím vykonávané práce, kdo vydal lékařský posudek a kdy s ním byl zaměstnanec seznámen, pro jakou konkrétní práci a pracovní činnost zaměstnanec pozbyl zdravotní způsobilost. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, popřípadě aby napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření odvolací námitky žalobce odmítla, navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. K některým námitkám uvedla, že žalobce měl prostor se ke znaleckému posudku i výpovědi znalce vyjádřit. Z její strany nikdy nebyla projevena vůle ke změně druhu práce u žalobce, když žalovaná pouze za trvání pracovního poměru využívala svého dispozičního oprávnění a žalobce zařazovala na pracovní místa v souladu se sjednaným druhem práce „operátor logistiky“. Poukázala na to, že pro posouzení věci je to přitom v podstatě nerozhodné, jelikož i pokud by byl druh práce sjednán úžeji jako skladník (a nikoliv šířeji jako operátor logistiky), pak s ohledem na žalobcem skutečně vykonávanou práci by závěr o tom, že žalobce skutečně dlouhodobě ztratil zdravotní způsobilost k doposud vykonávané práci, zůstal nezměněn. Připomněla, že napadené rozhodnutí vychází nikoliv z obecných úkolů a požadavků na druh práce operátor logistiky, ale naopak z konkrétní pracovní náplně pracovního místa žalobce a požadavků na něj, když „soud prvního stupně nejprve zjistil (převážně z nesporných tvrzení stran), jaká byla konkrétní pracovní náplň žalobce na jeho pracovní pozici, dále zjistil, jaké jsou podmínky, za kterých je tato práce vykonávána zejména co do posouzení rizik a na základě toho pomocí znaleckého zkoumání posoudil, zda zdravotní stav žalobce mu umožňuje takovou práci vykonávat“.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení předcházející jeho vydání podle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobci byla dne 10. 5. 2022 doručena výpověď z pracovního poměru s odkazem na ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce s tím, že na základě lékařského posudku ze dne 17. 3. 2022 dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost konat dále dosavadní práci v útvaru [Anonymizováno], a to z důvodu obecného onemocnění.

8. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 19. 8. 2022, tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 511/2021 Sb. (dále jen „zákoník práce“).

9. Podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci.

10. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

11. V řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru je na žalobci, aby prokázal zejména existenci pracovního poměru, skutečnost, že ze žalované strany došlo k právnímu jednání směřujícímu k jeho ukončení, a že žalobu dle ustanovení § 72 zákoníku práce podal před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr podle napadeného úkonu skončit. Na žalovaném pak spočívá důkazní břemeno k prokázání, že byly splněny všechny formální i věcné předpoklady k platnému skončení pracovního poměru. Tedy především, že právní jednání, jímž měl být pracovní poměr skončen, bylo učiněno v zákonem stanovené formě, bylo žalobci řádně doručeno (popř. v zákonné lhůtě, pokud ji zákon stanoví), a že důvod skončení pracovního poměru byl náležitě skutkově vymezen tak, aby ho nebylo možno zaměnit s jiným. Je-li předmětem řízení namítaná neplatnost rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, pak je na žalovaném zaměstnavateli, aby zejména prokázal, že ke dni úkonu směřujícího k rozvázání pracovního poměru s žalobcem existoval uplatněný (v tomto úkonu skutkově vymezený) důvod, který lze podřadit pod některý ze zákonem upravených důvodů skončení pracovního poměru [§ 52 písm. a) – h) resp. § 55 odst. 1 zákoníku práce].

12. Soud prvního stupně správně posoudil otázku zachování dvouměsíční lhůty k podání žaloby podle ustanovení § 72 zákoníku práce, když žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru byla podána před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr žalobce na základě touto žalobou napadené výpovědi skončit.

13. Z obsahu soudního spisu se podává, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 1. 2016, ve znění dohod o změně pracovní smlouvy ze dne 23. 6. 2016, ze dne 27. 11. 2017 a ze dne 22. 8. 2018, na pozici operátor logistiky. V období od 21. 5. 2021 do 16. 3. 2022 byl žalobce v pracovní neschopnosti. Bezprostředně po jejím skončení byl žalobce na základě žádosti žalované podroben poskytovatelem pracovnělékařských služeb žalované mimořádné lékařské prohlídce, právě z důvodu jeho předcházející dlouhodobé dočasné pracovní neschopnosti. Výstupem z prohlídky byl lékařský posudek o zdravotní způsobilosti ze dne 17. 3. 2022, jímž byla u žalobce konstatována dlouhodobá ztráta zdravotní způsobilosti k výkonu dosavadní práce pro obecné onemocnění v [Anonymizováno]. Žalobce se závěrem posudku nesouhlasil a podal proti němu dne 25. 3. 2022 odvolání. [Výsledek přezkumu není z obsahu soudního spisu zřejmý, pouze z výpisu ze zdravotnické dokumentace žalobce obsaženém v bodu 1.3 posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno] se podává, že k přezkumu lékařského posudku Krajským úřadem Středočeského kraje pro nespolupráci ze strany žalobce (bez omluvy se nedostavil k prohlídce) nedošlo a následně, vzhledem k ukončení pracovního poměru, se jím již krajský úřad zabývat nebude. Žalobce ovšem současně tvrdí, že o průběhu (pozvání na prohlídku) a výsledku přezkumu lékařského posudku nebyl nijak informován; na otázku, zda se o výsledek zajímal, popř. se proti němu bránil správní žalobou, nedokázal dát žalobce uspokojivou odpověď. Výsledek správního přezkumu lékařského posudku nicméně nebyl pro posouzení věci podstatný.]

14. Vzhledem k žalobcově nesouhlasu se závěrem posudku o zdravotní způsobilosti ze dne 17. 3. 2022 byl na návrh obou stran soudem prvního stupně nařízen znalecký posudek. Před jeho zadáním, žalobce na výzvu soudu (s vědomím, že se to stane podkladem pro znalce) popsal v podání ze dne 30. 1. 2023 činnosti, které na své pracovní pozici u žalované vykonával. Tuto žalobcovu pracovní náplň učinila žalovaná v podání ze dne 10. 2. 2023 nespornou a soud prvního stupně ji pak učinil součástí zadání znaleckého posudku k posouzení žalobcovy [podezřelý výraz] způsobilosti k výkonu této práce ke dni výpovědi z pracovního poměru. [tituly před jménem] [jméno FO], soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání, zdravotnická odvětví různá se specializací na posudkové lékařství, pak v posudku jednoznačně uzavřel, že žalobcův doložený zdravotní stav byl důvodem dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti k pracovní pozici, jejíž náplň byla účastníky učiněna nespornou. Na svých závěrech setrval i při svém výslechu před soudem.

15. Jak shrnul soud prvního stupně, žalobce trpí několika onemocněními, mj. svalovým revmatismem, který může odeznít za jeden až dva roky, páteřním syndromem v oblasti bederní páteře, který se nebude zlepšovat, a oboustrannou artrózou kyčelních kloubů II. – III. stupně, která není léčbou ovlivnitelná a v konečném stádiu bude nutná náhrada kloubů. Uvedené choroby mají významný vliv na svalové a pohybové ústrojí a omezují žalobce ve výkonu dělnické profese, zdravotní stav žalobce způsobil neschopnost výkonu práce v nucených pracovních polohách v kategorii 3, přičemž žalobce pro svůj zdravotní stav nemůže pracovat ve vynucených polohách a v nepříznivých klimatických podmínkách, páteřní potíže omezují i trvalé sezení vsedě např. práce u počítače pro žalobce není vhodná, rovněž je žalobce omezen při užívání horních končetin.

16. K námitce žalobce týkající se znalecké doložky odvolací soud uvádí, že ve smyslu ustanovení § 28 odst. 7 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, musí znalec na poslední stranu znaleckého posudku připojit znaleckou doložku, která obsahuje označení seznamu, v němž je zapsán, označení oboru a odvětví, popřípadě specializaci, ve kterých je oprávněn podávat znalecké posudky, a číslo položky, pod kterou je znalecký posudek zapsán v evidenci znaleckých posudků. Žalobcem namítaná náležitost vyplývající z ustanovení § 127a o. s. ř. se týká toliko znaleckých posudků předkládaných účastníky, nikoliv posudků vypracovaných na základě zadání soudem.

17. Pokud žalobce znaleckému posudku mimo jiné vytýkal i to, že se v něm znalec nevyjádřil k tomu, zda byl lékařský posudek ze dne 17. 3. 2022 podán v souladu s příslušnými předpisy, je tato námitka irelevantní. Nejenže to nebylo součástí soudem zadaného znaleckého úkolu, ale posuzování, zda byl něčí postup v souladu s právními předpisy znalci z oboru zdravotnictví ani nepřísluší. Navíc v rámci řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru je zkoumána již nikoliv správnost lékařského posudku, z něhož vycházel zaměstnavatel (to mohlo být součástí správního přezkumu posudku na základě žalobcova odvolání), ale především objektivní zdravotní způsobilost zaměstnance k výkonu dosavadní práce (ke dni výpovědi). Proto již není pro posouzení důvodnosti výpovědi nijak zásadní ani to, jak přesně byla v lékařském posudku poskytovatele pracovnělékařských služeb označena pracovní pozice vyšetřeného zaměstnance, neboť v rámci soudního řízení o neplatnost výpovědi potažmo znaleckého zkoumání se vychází z náplně pracovní pozice, kterou zaměstnanec, jehož zdravotní způsobilost je posuzována, prokazatelně podle pracovní smlouvy vykonával. Soud prvního stupně proto tuto otázku správně řešil ještě před zadáním znaleckého posudku a nepochybil, pokud vyšel z žalobcovy pracovní náplně tak, jak ji obě strany učinily nespornou. Pozdější (i odvolací) argumentace, že žalobce vykonával něco jiného, než posuzoval znalec, se tak jeví jen jako účelová snaha za každou cenu závěry znaleckého posudku zpochybnit.

18. Je třeba zdůraznit, že v rámci řízení o neplatnost výpovědi dané z důvodu dle § 52 písm. d) a e) zákoníku práce je rozhodující objektivní zhodnocení zdravotního stavu zaměstnance ve vztahu k práci, se kterou by se na dosud vykonávané pracovní pozici mohl setkat, byť by některý pracovní úkon vykonával jen nepravidelně a zřídka. Naproti tomu subjektivní pocit zaměstnance, zda a do jaké míry mu výkon toho kterého pracovního úkonu činí obtíže, je jen podpůrnou informací, když subjektivní vnímání vlastního zdravotního stavu a objektivní odborný nález se mohou i diametrálně lišit.

19. Nedůvodné jsou i další námitky, napadající neprovedení účastnického výslechu žalobce, obsahové náležitosti výpovědi a postup žalované v souvislosti s ukončením žalobcova pracovního poměru.

20. Výslech účastníka řízení je jen jedním z důkazních prostředků sloužících k prokázání tvrzení účastníka a nelze jej zaměňovat s vylíčením rozhodných skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Nemůže tak sloužit k realizaci procesních práv účastníka. Rozhodne-li soud o věci samé bez výslechu účastníka, nejedná se o takový postup, kterým by byla účastníku odňata možnost jednat před soudem. Neprovedení tohoto důkazu mu nijak nebrání vyjádřit se k věci či k ostatním důkazům. Je jen na úvaze soudu, které z navržených důkazů provede a které bude považovat za nevýznamné pro posouzení věci; v odůvodnění pak uvede, z jakého důvodu důkaz neprovedl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3844/2016, dostupný na webových stránkách /www.nsoud.cz/). Žalobce měl dostatečný prostor k vyjádření se ke znaleckému posudku (kterého podrobným písemným podáním i využil) a mohl se vyjádřit (formou přednesu) i k výslechu znalce. Pokud byl navrhován jeho účastnický výslech, nebylo tvrzeno, jaká tvrzení a skutečnosti by tímto důkazním prostředkem měly být prokazovány a proč je nelze prokázat jinak (srov. § 131 odst. 1. o. s. ř.). Za těchto okolností soud nepochybil a nedopustil se nepřípustného zkrácení žalobcových práv, pokud jeho výslech neprovedl.

21. Ve smyslu ustanovení § 50 zákoníku práce musí být výpověď z pracovního poměru písemná, zaměstnavatel ji může zaměstnanci dát jen z důvodu, který lze podřadit pod některý z důvodů výslovně stanovených v § 52 zákoníku práce, tento důvod musí ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, a dodatečně ho nesmí měnit. Jestliže tedy v daném případě žalovaná pouze odkázala na lékařský posudek ze dne 17. 3. 2022 s tím, že podle něj žalobce pozbyl způsobilost k výkonu dosavadní práce, nevyvolávalo to žádné pochyby o tom, o jaký posudek se jedná a jaké důsledky jsou z něj vyvozovány. Žalobcem namítaný požadavek na uvedení, kdo vydal lékařský posudek a kdy s ním byl zaměstnanec seznámen, či podrobnější informace o pracovní smlouvě a konkrétní pracovní činnosti, pro kterou zaměstnanec pozbyl zdravotní způsobilost, nevyplývají z žádného zákonného ustanovení. Uplatněný výpovědní důvod byl vymezen jednoznačně a nezaměnitelně.

22. Zaměstnavatel nesmí připustit, aby zaměstnanec konal práci, ke které není zdravotně způsobilý [srov. např. § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce], proto pokud žalovaná ještě před skončením žalobcovy deset měsíců trvající pracovní neschopnosti rozhodla o tom, že po formálním ukončení pracovní neschopnosti nezačne pracovat s preventivním předpokladem, že by jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mohl vést ke ztrátě zdravotní způsobilosti pro výkon dosavadní práce, nelze v tom shledávat žádný záměr už předem směřující k ukončení žalobcova pracovního poměru.

23. Není pravdou, že by se soud prvního stupně nijak nevypořádal s žalobcovou námitkou nerovného zacházení, které žalobce spatřuje v tom, že mu žalovaná v rozporu s kolektivní smlouvou nenabídla přiměřené náhradní pracovní místo. Soud prvního stupně s odkazem na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 13. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2244/2018, dostupný na webových stránkách /www.nsoud.cz/) uzavřel, že případné porušení kolektivní smlouvy v ujednání o tzv. nabídkové povinnosti zaměstnavatelem nezpůsobuje neplatnost navazující výpovědi z pracovního poměru pro rozpor se zákonem. V této souvislosti pak odvolací soud připomíná, že výpověď žalobci byla předem projednána s odborovou organizací působící u žalované, která by měla bdít nad plněním ujednání obsažených v kolektivní smlouvě.

24. Na základě výše uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil ve všech jeho výrocích (ve spojení s usnesením ze dne 16. 4. 2024, č. j. 21 C 168/2022 – 124, jímž byla stanovena výše náhrady nákladů řízení státu).

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované byla přiznána náhrada vzniklých nákladů spočívajících v nákladech za právní zastoupení. Ty sestávaly odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 2 500 Kč [§ 9 odst. 3, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“)], dále z paušální náhrady hotových výloh při dvou úkonech právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 1 176 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení