23 Co 142/2025 - 227

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o 1 128 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. ledna 2025, č. j. 22 C 211/2023-189 ve spojení s opravným usnesením ze dne 4. března 2025, č. j. 22 C 211/2023-205, takto:

Výrok

I. Odvolání žalobce se co do částky 200 000 Kč s příslušenstvím požadované jako náhrada nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu uvedené v zamítavém výroku II rozsudku soudu I. stupně, odmítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé I co do částky 900 000 Kč s příslušenstvím požadované jako náhrada nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem IV a ve výrocích o nákladech státu V a VI, potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 23. 1. 2025 soud I. stupně uložil povinnost žalované zaplatit žalobci částku 28 000 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 28 000 Kč od 18. 10. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (I), zamítl žalobu s návrhem o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 1 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 10. 2023 do zaplacení (II). Rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobci za žalobu ve výši 1 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku (III), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 18 672 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (IV) a dále uložil povinnost žalobci zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení 165 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (V) a žalované povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů státu 256 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (VI).

2. Žalobce se původně domáhal náhrady škody ve výši 229 779 Kč z titulu obhajného vynaloženého na zastoupení advokátem v trestním řízení vedeném Krajským soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] a dále částky 1 000 000 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním a zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení ve výši 200 000 Kč v tamním trestním řízení, kdy žalobce byl 2. 6. 2017 obviněn a poté obžalován z přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 348 odst. 1 trestního zákona, jednalo se přitom o trestní medializovanou kauzu, žalobce byl obžaloby zproštěn dle § 226 písm. b) tr. řádu 1. 12. 2022, trestní řízení tak trvalo více než 5 let (tj. nepřiměřeně dlouho) za setrvalého mediálního zájmu o předmětnou kauzu, kdy žalobce vynaložil na odměně jeho obhájce za blíže specifikované úkony právní služby částku 229 779 Kč. Žalobce byl stíhán pro přečin a byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody do 2 let, když byl obviněn po jeho celoživotní činnosti v oboru, ve kterém požíval značné vážnosti, probíhající trestní řízení představovalo mimořádnou psychickou zátěž pro žalobce vyvolávající úzkost, stres a obavy, došlo tím k zásahu do dobré pověsti obviněného v situaci, kdy žalobce je těžce nemocný, došlo ke zhoršování jeho zdravotního stavu, k tomu přispělo i trestní stíhání. Trestní stíhání, které skončilo zprošťujícím rozhodnutím, pokládá žalobce za nepřiměřeně dlouhé, když k zásadní prodlevě došlo například mezi zahájením trestního stíhání žalobce a jeho výslechem (cca roční prodleva), z důvodu personálních změn v obsazení soudu docházelo k prodlevám a bylo nutno opakovat dokazování v situaci, kdy trestní řízení bylo vedeno proti několika obviněným. V důsledku trestního stíhání došlo u žalobce k poruchám koncentrace, k nespavosti, k nechutenství, úzkostem vyúsťujícím v deprese, trestním stíháním trpěla i manželka žalobce a invalidní dcera, vše se odrazilo na fyzickém zdraví žalobce, který v důsledku opakovaných srdečních arytmií byl začátkem roku 2017 operován, při zákroku došlo k masivní srdeční tamponádě vedoucí k urgentní operaci, poté byl žalobce přeložen do lázní a propuštěn byl až 10. 3. 2017, zdravotní stav se u žalobce jednoznačně zhoršil v důsledku trestního stíhání, kdy žalobce trpí vertigem, opakovanými pády, nevolností, panickými a úzkostnými ataky, musí se vyhýbat větší fyzické námaze. Trestní stíhání mělo dopad i do profesní sféry, nemohl dokončit monografii [název] [jméno FO], když nebyl schopen dodělat textovou část pro ztrátu paměti, koncentrace na uvedené téma, rezignoval na další angažmá v prezentaci [název] díla [jméno FO], jeho pověst v odborných kruzích byla nenávratně poškozena; v roce 2022 požádal o vyškrtnutí ze seznamu znalců pro zhoršující se psychické i fyzické zdraví, cítil se poškozen medializací v tisku, televizi i rozhlase, byl tak podrobován nepříjemným dotazům příbuzných, přátel i spolupracovníků, když lidé nebyli schopni odlišit 2 větve trestního stíhání, takže žalobce byl spojován negativně i s články týkajícími se hlavní větve trestního stíhání.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když nesporovala předběžné uplatnění nároku dnem 17. 4. 2023 a že po sdělení stanoviska žalované ze dne 20. 12. 2023 vyhověla žalovaná nároku na úhradu nákladů trestního řízení v částce 147 015 Kč a v úhradě nemajetkové újmy v důsledku nezákonného trestního stíhání ve výši 72 000 Kč; částka 219 015 Kč byla poukázána žalobci na účet 21. 12. 2023 (ve vztahu k nákladům obhajného vyšla žalovaná z výpisů z účtů žalobce a jeho manželky, kdy žalobce prokázal vznik škody na obhajném ve výši 147 015 Kč). K tvrzené medializaci žalovaná poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4280/2011 a na výsledky řízení vedeného o poskytnutí nemajetkové újmy Krajským soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém byla žalobkyni poskytnuta částka 36 000 Kč, i s ohledem na to poskytla žalovaná žalobci částku dvojnásobně vyšší, tj. 72 000 Kč v souvislosti s trestním řízením trvajícím 5 let a 7 měsíců, když v řízení bylo rozhodováno jedenkráte soudem I. stupně, opakovaně bylo rozhodováno o procesních otázkách, majících vliv na délku řízení (například rozhodování o námitce podjatosti, o procesních návrzích obžalovaných); prodlevy v uvedeném řízení žalovaná neshledala, z tohoto titulu nepřiznala žalobci satisfakci z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Žalovaná zdůraznila, že řízení bylo mimořádně obtížné, a to rozsahem spisového materiálu, nutností vyslechnout v přípravném řízení řadu svědků, zajistit rozsáhlý důkazní materiál, vypracovat desítky odborných vyjádření, znaleckých posudků (včetně revizních), z těchto důvodů navrhla žalobu zamítnout.

4. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět co do částky 301 779 Kč včetně úroků z prodlení z této částky od 18. 10. 2023 do zaplacení, z toho částka 229 779 Kč byla uplatněna žalobcem z titulu náhrady škody a částka 72 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání (nemajetková újma), v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno usnesením z 3. 4. 2024.

5. Účastníci učinili nesporným, že nárok žalobce uplatnil u žalované 17. 4. 2023, po výzvě žalovanou k doplnění podání reagovala žalovaná stanoviskem z 20. 12. 2023 a následně vyplatila žalobci 72 000 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním a z titulu obhajného (škoda) částku 147 015 Kč, co do částky 82 764 Kč vzal žalobce žalobu zpět, aniž by se mu v tomto rozsahu dostalo plnění ze strany žalované.

6. Soud I. stupně po provedení dokazování listinami a obsahem trestního spisu vedeného Krajským soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka], z výpovědi žalobce a z výpovědi svědků, tj. [jméno FO] (manželka žalobce), [tituly před jménem] [jméno FO] ([funkce] [příspěvková organizace]), [jméno FO] (dlouhodobé kolegyně žalobce), [jméno FO] (pracovnice [příspěvková organizace]) vzal za prokázané, že v souvislosti s nepravdivými znaleckými posudky k [předmět] za milionové hodnoty byli obviněni 3 soudní znalci, když [bezpečnostní sbor] kladla znalcům za vinu, že vypracovali nepravdivé posudky pro obchodníka s [předmět] [jméno FO], který byl obžalován v souvislosti s obchodem s padělky v jiné trestní větvi a vyplácel jim odměny za vypracování nepravdivých znaleckých posudků, následně došlo k zakoupení těchto padělků i mediálně známými osobami (herečka [jméno FO], [funkce] [společnost] [jméno FO], režisér [jméno FO]); žalobce měl přitom vypracovat mimo jiné i posudek k [předmět] [jméno FO].

7. Soud I. stupně podrobně zjistil obsah trestního stíhání, kdy ve vztahu k žalobci bylo trestní stíhání zahájeno pro podezření ze spáchání přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1 tr. zákoníku dne 2. 6. 2017, rozhodnutí si žalobce převzal 29. 6. 2017, proti usnesení byla podána stížnost, která byla usnesením státního zástupce KSZ v [místo] 29. 6. 2017 zamítnuta pro nedůvodnost; dále bylo zahájeno usnesením z 9. 5. 2018 blíže specifikovaného č. j., trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání pokračujícího přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 1 tr. zákoníku, kdy usnesení bylo žalobci doručeno 15. 5. 2018 (jeho právnímu zástupci 10. 5. 2018), pokud byla podána stížnost, KSZ v [adresa] ji usnesením ze dne 6. 6. 2018 zamítlo. Soud poté podrobně citoval pod bodem 10 vlastní průběh trestního stíhání ve vztahu k jednotlivým úkonům orgánů činných v trestních řízení (včetně zajištění věcí, zajišťování důkazů včetně vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – odvětví posudkové lékařství), když obžaloba byla podána dne 26. 10. 2018 ke Krajskému soudu v [adresa] ve věci 6 obviněných (mimo jiné i žalobce), následně v trestním řízení byla řešena otázka místní příslušnosti (a to i Nejvyšším soudem v [místo]), poté soud podrobně citoval vlastní průběh jednotlivých hlavních líčení včetně zajištění jednotlivých [předmět] a převozu k hlavním líčením u soudů a vypracování znaleckých posudků, včetně posudku [příspěvková organizace] a posudku vypracovaného znaleckým ústavem [ústav] (včetně výslechu znalců); rovněž zjistil, že nedošlo k vyloučení státního zástupce KSZ v [místo] z vykonávání úkonů trestního řízení v předmětné věci (25. 9. 2019), když zjistil opakované žádosti obžalovaných o odročení hlavního líčení (a to i v důsledku vypovězení plné moci jedním z obžalovaných), když v řízení rovněž byla řešena námitka podjatosti předsedkyně senátu krajského soudu; s ohledem na změnu složení senátu soud činil i dotazy na obžalované ohledně souhlasu se čtením protokolu o hlavních líčeních, zatímco žalobce s tímto souhlasil, bylo nutno k návrhu jiného obžalovaného nutno opakovat důkazy, v řízení byly uplatněny i námitky podjatosti znalců, soud musel řešit opakovaně odvolání plné moci advokátu některým z obžalovaných, docházelo i k odročování jednání ze zdravotních důvodů na straně obžalovaných, kdy řízení probíhalo i v době pandemie Covid (jedenkrát odročeno jednání pro onemocnění jednoho z obžalovaných onemocněním Covid-19), když obžalovaní nesouhlasili s konáním řízení v nepřítomnosti obžalovaných, v trestním řízení bylo opakovaně přistoupeno k videokonferenčním výslechům, i v důsledku pandemické situace došlo k omlouvání předvolaných svědků, došlo k úmrtí jednoho z obžalovaných i k úmrtí jednoho svědka, právní pomoc výslechem svědků byla poskytována i soudy na [místo], byla vyžadována i součinnost pro zajištění eskorty při převozu [předmět]; znaleckým ústavem [ústav] byla prověřována v rámci znaleckého posudku pravost 44 kusů blíže specifikovaných [předmět]; rovněž byli nekontaktní někteří předvolávání svědci (a to i prostřednictvím [bezpečnostní sbor]), v průběhu trestního řízení bylo rozhodováno o návrzích na vrácení zabraných věcí; po podrobném konstatování chronologického průběhu trestního řízení soud zjistil, že dne 1. 12. 2022 byl vyhlášen rozsudek č. j. [spisová značka], kdy všichni obžalovaní včetně žalobce byli dle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby Krajského státního zastupitelství v [adresa] ze dne 24. 10. 2018 sp. zn. [spisová značka], kdy právní zástupce žalobce se vzdal práva na odvolání; rozsudek nabyl právní moci 10. 1. 2023.

8. Podle odůvodnění prvostupňového rozsudku žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že trestní stíhání ho výrazně zatěžovalo po stránce fyzické i psychické (musel dojíždět do [místo]), byl po těžké srdeční operaci, před trestním stíháním byl prakticky zdráv, trpěl pouze srdeční arytmií, jeho zdravotní stav se v důsledku trestního stíhání zhoršil, výrazně negativně byl ovlivněn jeho měsíční lázeňský pobyt v [místo], zhoršovaly se jeho problémy s neuropatií, trpěl stavy úzkosti, špatně slyší a má potíže s pamětí. Žalobce uvedl, že neuropatii neměl diagnostikovanou před trestním stíháním. Žalobce cítil despekt ze strany některých mladších kolegů, když v jeho oboru se lidé znají, profesně se od něj kolegové odtahovali, když žalobce vykonával [funkce] [příspěvková organizace] až do nástupu do důchodu, tj. do roku 1997 až 1998, byl registrován jako soudní znalec u Krajského soudu v [místo], na tuto činnost rezignoval před dvěma až třemi roky, když předtím byl dost vytížen jako znalec, po zahájení trestního stíhání zájem o jeho znalectví poklesl, musel zanechat práce na [název] [jméno FO], zpracoval pouze katalog [předmět] a fotografickou dokumentaci, na textovou část rezignoval z důvodu nepříznivého psychického stavu, v letech 2017 až 2023 nebyl schopen ani publicistiky a odborné práce pro nedostatek koncentrace, vnitřního klidu, pohody potřebné k duševní práci, manželka mu přitom byla oporou, nevěřila v důvodnost trestního stíhání, pokud dcera manželky je nemocná (roztroušená skleróza) nemělo trestní stíhání vliv na vztah s žalobcem, stejně tak neovlivnilo nepříznivě vztah k vnučce, když dceři musel žalobce pomáhat, respektive pomoc spočívala více na manželce žalobce, po operaci na [místo] byl žalobce fyzicky omezen a musel se šetřit. Při odchodu do důchodu předpokládal klid a pohodu a výlety po evropských muzeích a galeriích (realizoval pouze dvakrát návštěvu [místo]), dříve měl příznaky neuropatie sporadické, postupem času se zhoršovaly.

9. Z výpovědi manželky žalobce [jméno FO] soud zjistil, že tato si záležitosti s trestním stíháním moc nevybavuje, byť mělo na ni nepříznivý dopad, doma trestní stíhání rozebírali, žalobce je přitom čestný, hodný a slušný člověk, byl [funkce] [příspěvková organizace] a vykonával svou práci dobře, a to v ČR i v zahraničí, byl předsedou [spolek] a spoluzakladatelem [akce] [název], těšil se na odchod do důchodu, pokud byl osloven k vypracování monografie o [název] [jméno FO], měl z toho radost, avšak v důsledku trestního stíhání monografii nedodělal, když na tom nebyl dobře nervově a měl výpadky paměti, i doma omdléval, trpěl arytmiemi a neuropatií dolních končetin, špatně spal, s neuropatií se léčil asi od roku 2018, svědkyni pomáhal žalobce s péčí o její nemocnou dceru a o vnučku. O trestním stíháním vědělo okolí, rodina, sousedé, profesní kolegové žalobce, kteří tomu nevěřili, že je to možné, když manžela znali; znaleckou činnost žalobce ukončil po přemlouvání ze strany svědkyně, když neměl dostatek fyzických i psychických sil, z trestního stíhání je unavená i svědkyně, o manžela má strach.

10. Z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] (kolega žalobce a ředitel [příspěvková organizace]) soud zjistil, že tento byl informován o kauze z tisku, teprve poté se začal o věc zajímat, věděl pouze o stíhání pana [jméno FO], neví, zda odborná veřejnost věděla o trestním stíhání žalobce, svědek se s žalobcem od roku 2010 nestýkal, možná ho viděl příležitostně na nějaké výstavě, o znalecké činnosti žalobce nevěděl, věděl o tom, že žalobce jednal v rámci své profese dříve se zahraničními institucemi, poslanci i senátory, pokládal ho za noblesního člověka, věděl, že má nemocné srdce, bál se, aby žalobce nedostal infarkt, žalobce byl kvalifikovaným znalcem, o jeho soukromí svědek informován nebyl.

11. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] (dlouhodobé kolegyně žalobce a následné rodinné přítelkyně) soud zjistil, že tato věděla o trestním stíhání a znaleckém posudku na kresby [jméno FO], s žalobcem se o tom nebavila, i když jej někdy doprovodila k soudu, pokládá ho za bezúhonného člověka, o trestním stíhání jí řekli manželé [jméno FO], svědkyně se především přátelí s manželkou žalobce, dle svědkyně žalobce a jeho manželka pomáhají nemocné dceři manželky, žalobce vyženil dvě děti a vnoučata, žalobce se dlouhodobě léčí se srdcem, podstoupil i ambulantní zákrok [jméno FO], když poslední zásah se nepovedl a musel prodělal velkou srdeční operaci, poté přišlo trestní stíhání, které ho zlomilo po psychické stránce, žalobce je nejistý, pořád padá, má arytmie, manželka je s ním doma. Žalobce je v odborných kruzích považován za odborníka, bezúhonného člověka, když z [příspěvková organizace] odešel kolem roku 2010, poté vykonával znaleckou činnost, měl dostatečný respekt, v oboru se pracovníci znají, v odborné veřejnosti se o trestním stíhání vědělo, v souvislosti s ostatními stíhanými znalci; znalectví se věnoval žalobce i po odchodu do důchodu, po zahájení trestního stíhání se uzavřel do sebe, kdy lidé s ním méně komunikovali, nebyl schopen dokončit monografii [název] [jméno FO].

12. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] (známé žalobce od roku 1999) soud zjistil, že toto pracovala v [právnická osoba], realizovala s žalobcem několik výstav a vnímala jej jako profesionálně vyspělého a empatického člověka, cenila si jeho znalostí coby soudního znalce, o svých problémech žalobce nehovořil, o trestní kauze nevěděla, o tom se dozvěděla od kolegy [jméno FO], nedoslechla se, že by se v odborných kruzích řešila kauza žalobce, který pracoval odborně i po odchodu do důchodu, proč žalobce ukončil znaleckou činnost, není svědkyni známo, jinak je informována od manželky žalobce o nepříznivém zdravotním stavu žalobce a soukromých záležitostech.

13. Soud I. stupně na základě blíže specifikovaných lékařských zpráv uvedenými pod body 18 až 23 odůvodnění rozsudku zjistil, že žalobce byl hospitalizován v období od 31. 1. 2017 do 6. 2. 2017 a dále od 6. 2. 2017 do 13. 2. 2017 v [ústav] pro kardiologickou diagnózu, když 31. 1. 2017 podstoupil výkon, pro perikardiální výpotek s postupnou progresí byla urgentně provedena kardiochirurgická operace s revizí perikardu pro tamponádu a suturu PK, kdy pooperační průběh byl bez komplikací, byl z kardiochirurgie přeložen na [ústav], a poté na doporučení podstoupil lázeňskou léčbu pro kardiologickou indikaci v [právnická osoba] 13. 2. až 10. 3. 2017, v době lázeňského pobytu byl bez obtíží, arytmií, kardiálně kompenzovaný; dle lékařské dokumentace byl žalobce vyšetřen na neurologii 26. 2. 2018, 7. 8. 2017 a 18. 10. 2022 pro zhoršení pohybových potíží požádal o chodítko, a to z důvodu dlouhodobého zhoršování vertiga, opakovaných pádů, pocitu necitlivosti dolních končetin, možnosti dojít pouze na krátkou procházku; při vyšetření na neurologii byla konstatována polyneuropathie DKK, závratě smíšené etiologie, polyneuropathie, hypertenze.

14. Z článku zveřejněném na webu [název] a stránek [název] soud zjistil, že v trestní kauze týkající se několika stovek údajně padělaných [předmět] byl vzat do vazby hlavní obžalovaný [funkce] [jméno FO], dále byl řešen obchodník s [předmět] [jméno FO], uvedený [funkce] a někteří obvinění byli v prosinci 2022 pravomocně zproštěni obžaloby s tím, že se žádného podvodného jednání nedopustili, když nebyl prokázán podvodný úmysl obžalovaných, ve věci však neexistovala jistota, že celkem 213 uměleckých děl bylo falešných, na posouzení pravosti se neshodli znalci, jiný senát, řešící druhou trestní větev (pravost 183 [předmět]), v srpnu 2019 shledal obžalované vinnými a uložil jim vysoké tresty i milionové sankce; k datu 26. 8. 2019 byl obžalovaný [jméno FO] nepravomocně odsouzen (byla mu uložena 15 milionová pokuta), když tento se hájil (včetně obžalovaného [jméno FO]), že prodávali [předmět] do [příspěvková organizace] i obchodníkům a vycházeli ze znaleckých posudků.

15. Dalšími důkazy uvedenými v bodě 24 odůvodnění rozsudku soud I. stupně řízení nedoplňoval, když tyto důkazy směřovaly k prokázání nesporných tvrzení účastníků. Výpovědi svědků soud pokládal za věrohodné a pravdivé, kdy tyto logicky na sebe navazovaly a doplňovaly se a potvrdily skutečnosti vyplývající z listinných důkazů.

16. Po citaci dotčených ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., a to včetně ustanovení § 31a odst. 1 citovaného předpisu, se soud I. stupně zabýval posouzením základních odpovědnostních předpokladů za újmu způsobenou žalobci v důsledku nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, když ve vztahu k nároku na náhradu škody představované obhajným v rámci posuzovaného trestního řízení vzal žalobce žalobu zpět, a to i po částečném plnění žalované, v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno a tento nárok nebyl již dále předmětem řízení, soud se proto nezabýval námitkami vztahujícími se k náhradě škody.

17. Pokud se jedná o tvrzený nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, za který požadoval žalobce 200 000 Kč, neshledal soud I. stupně naplnění odpovědnostních předpokladů státu, tj. existenci odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup), vznik újmy na straně žalobce a příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, když sice trestní stíhání ve vztahu k žalobci trvalo 5 let a 7 měsíců (od 6. 6. 2017 do 10. 1. 2023), s ohledem na charakter řízení, kdy soud postupoval koncentrovaně a na jeho straně nebyly průtahy, není možno dospět k závěru o nepřiměřené délce tohoto řízení, nedošlo tedy k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. K délce řízení přitom soud přihlížel při stanovení výše odškodnění za nezákonné trestní stíhání (ve smyslu kritérií dle § 31a odst. 3 zákona 82/1998 Sb.). V trestním řízení soud postupoval koncentrovaně, nařizoval hlavní líčení dopředu v několika dnech, v některých případech nevyhověl žádosti o odročení jednání s uvedením, že o konání hlavního líčení obhájce a obžalovaný věděli dostatečně dopředu, pokud došlo ke změně v obsazení senátu a z tohoto důvodu muselo dojít k provedení dokazování opakovaně, měli na toto vliv i sami účastníci řízení v tom směru, že pokud by všichni obžalovaní souhlasili se čtením protokolů z hlavních líčení, soud by opakované dokazování nemusel provádět. Pokud šlo o tvrzení žalobce, že mezi zahájením trestního stíhání červen 2017 a prvním výslechem v září 2018 uběhl více jak krok, v tomto směru neshledal soud I. stupně průtahy, když v mezidobí byly činěny jiné úkony [bezpečnostní sbor] (zajišťování důkazů, výslechy obviněných, procesní úkony), když zákon nestanoví žádnou lhůtu pro pořadí jednotlivých úkonů [bezpečnostní sbor] a provedení výslechu obviněných; přihlédl k tomu, že řízení bylo extrémně složité po procesní a skutkové stránce. Bylo vyslechnuto velké množství svědků a znalců, bylo rozhodováno o svědečném i znalečném, v některých případech se svědci k hlavnímu líčení nedostavili, opakovaně byla prováděna videokonference za účelem výslechu svědků na [místo], bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinami, zajištěno několik stovek [předmět] a uměleckých děl historické hodnoty, ke kterým byla zpracována odborná vyjádření a znalecké posudky (včetně revizních znaleckých posudků), orgány činné v trestním řízení spolupracovaly i se zahraničními znaleckými ústavy, kdy bylo nutné díla za součinnosti [bezpečnostní sbor] převážet na [místo] a zpět, ve věci se jednalo o mnoho z obžalovaných, a i poškozených, bylo rozhodováno o místní příslušnosti, o podjatosti soudce i znalců, soud žádal opakovaně i o zproštění mlčenlivosti znalců, rozhodoval o návrzích na vrácení zajištěných [předmět], proti jeho rozhodnutím byly podávány stížnosti, opakovaně rozhodoval o bezplatné obhajobě, o námitkách na postup státního zástupce, když celá trestní kauza měla několik větví; hlavní líčení byla opakovaně odročována k žádostem účastníků, kdy bylo opakovaně měněno právní zastoupení těsně před konáním hlavního líčení a žádáno o odročení jednání z důvodu seznámení se nového zástupce se stavem dokazování, i když sám žalobce se na délce řízení nepodílel – z hlavních líčení se opakovaně omlouval, souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti i se čtením protokolů z hlavních líčení po změně obsazení senátu. Ze všech těchto důvodů neshledal soud I. stupně žalobu opodstatněnou ve vztahu k tvrzené nepřiměřené délce řízení naplňující nesprávný úřední postup, a z tohoto důvodu žalobu o zaplacení částky 200 000 Kč zamítl.

18. V souladu s konstantní judikaturou, kterou blíže citoval v bodě 40 až 41 odůvodnění rozsudku, s ohledem na zproštění obžaloby žalobce shledal naplnění odpovědnostního předpokladu státu za nemajetkovou újmu v důsledku nezákonného rozhodnutí, když osoba zproštěná obžaloby má zásadně právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání, pokud si vznesení obvinění obžalovaný nezavinil sám nebo pokud trestní stíhání nebylo zastaveno jen proto, že dotyčný není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost či byl pro trestný čin amnestován. Nezákonné rozhodnutí představuje usnesení [bezpečnostní sbor] č. j. [spisová značka] ze dne 2. 6. 2017 (zahání trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu), kdy žalobce byl obviněn ze spáchání přečinu křivé výpovědi a podání nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1 tr. zákoníku, rozsudkem z [datum] (pravomocně 10. 1. 2023) č. j. [spisová značka] byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) tr. řádu; při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání, dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného, kdy zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti; z tohoto důvodu neshledal přiměřeným konstatování porušení práva, které by nepředstavovalo dostatečnou satisfakci ([spisová značka]); vyšel přitom z kritérií uvedených v § 31a odst. 1 zákona 82/1998 Sb. Ve vztahu k povaze trestní věci byl žalobce stíhán pro trestný čin, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody v délce až 2 roky nebo zákaz činnosti, nebyl stíhán vazebně, povaha uvedeného trestného činu je spojena s běžnou mírou společenské nebezpečnosti, když s ohledem na dosavadní bezúhonnost žalobci reálně nehrozila maximální trestní sazba, nejednalo se o trestný čin, který by společnost všeobecně považovala za zvlášť zavrženíhodný (jako je tomu například u pohlavního zneužití či znásilnění), trestní stíhání v délce 5 let a 7 měsíců z důvodů shora podrobně specifikovaných s ohledem na charakter věci po skutkové i procesní stránce pokládal soud za přiměřené; ve vztahu k následkům v osobní sféře poškozeného měla dle žalobce být jeho újma způsobena tím, že trestní stíhání bylo medializováno a mělo zasáhlo profesní pověst žalobce, kdy v důsledku trestního stíhání měl ukončit znaleckou činnost a nedokončit připravovanou monografii a kdy trestní stíhání mělo mít zásadní vliv na zdravotní stav žalobce a kdy žalobce se nemohl starat o postiženou dceru a vnučku tak jako do zahájení trestního stíhání. Soud konstatoval, že každé trestní stíhání má nepříznivé dopady na osobní život trestně stíhaného poškozeného, když toto se projevuje stresem, nespavostí, nervozitou, jiné než obecné dopady trestního stíhání žalobce neprokázal, a to i přes opakované poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Pokud se jedná o lékařské zprávy a výslechy svědků, byl žalobce již dlouhou dobu před zahájením trestního stíhání kardiologický pacient, byla mu diagnostikována již v srpnu 2017 neuropatie dolních končetin, přes poučení žalobce neprokázal, že by se onemocnění rozvinula a zhoršovala právě v důsledku trestního stíhání (respektive byla mu diagnostikována 2 měsíce po zahájení trestního stíhání, přitom jde o onemocnění, které se projevuje postupně a dlouhodobě); bylo možno dojít k závěru, že to nebylo trestní stíhání, které nemoc způsobilo. V řízení však bylo prokázáno, že onemocnění žalobce se v průběhu času i trestního stíhání zhoršovalo, při posuzování dopadu trestního stíhání do zhoršujícího se zdravotního stavu žalobce vzal přitom soud v úvahu, že žalobci bylo v době zahájení trestního stíhání 80 let (značně pokročilý věk), již z počátku trestního stíhání (ostatně i dlouhodobě předtím) byl vážně nemocný (arytmie, neuropatie), nebylo prokázáno, že trestní stíhání bylo zásadní příčinou, která způsobila v čase zhoršující se zdravotní stav žalobce, za tyto příčiny pokládal soud věk a dlouhodobě špatný zdravotní stav žalobce, rovněž nebylo prokázáno, že by se v průběhu nebo po skončení trestního stíhání výrazně zhoršil zdravotní stav a že by žalobce podstoupil další operaci srdce či že byl více medikován, a to při vědomí skutečnosti, že soud nikterak nezlehčoval zdravotní stav žalobce. Pokud trestní stíhání bylo zahájeno v červnu 2017, nedošlo k ukončení lázeňského pobytu žalobce v [právnická osoba] 10. 3. 2017 z důvodu trestního stíhání. Soud přihlédl k tomu, že trestní stíhání mělo nepříznivé dopady na rodinný život žalobce (výpověď žalobce a svědkyň [jméno FO] a [jméno FO]), kdy žalobce se s manželkou staral dlouhodobě o zdravotně indisponovanou dceru a vnučku, pomoc manželů [jméno FO] spočívala zejména v péči o domácnost dcery, hlídání vnučky, v nákupech a odvozech k lékařům, trestní stíhání zasáhlo nepříznivě i manželku žalobce, současně však bylo prokázáno, že žalobci rodina důvěřovala, nikdy nepochybovala o tom, že se nedopustil trestného činu, stejně tak mu důvěřovala svědkyně [jméno FO]; soud neshledal ani nepříznivé ovlivnění pověsti žalobce, když z výslechu svědků ([jméno FO], [jméno FO]) bylo prokázáno, že tito nevěděli o trestním stíhání až do předvolání k soudu, respektive o trestním stíhání zřejmě věděl úzký okruh lidí v odborné veřejnosti, nicméně blíže o tom nebyli svědci informováni, tito věděli o kauze pana [jméno FO], vyslechnutí svědci pokládali žalobce stále za odborníka na historii umění, za seriózní osobu, vyjadřovali se o něm v superlativech; soud proto uzavřel, že nebyl prokázán tvrzený nepříznivý zásah trestního stíhání do pověsti žalobce; pokud věc byla medializována v celostátním tisku, jednalo se o medializaci ve vztahu k osobě poškozené [jméno FO] a dalších poškozených. Pokud žalobce byl poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k prokázání nepříznivých dopadů trestního stíhání do jeho profesní sféry jakožto historika umění, uzavřel soud, že žalobce odešel do důchodu několik let před samotným trestním stíháním, vykonával profesi soudního znalce, neprokázal však, že by ukončil znaleckou činnost v důsledku trestního stíhání, sám uváděl, že zapomínal, nesoustředil se, z výpovědi manželky vyplynulo, že ukončil znaleckou činnost z důvodu věku a zdravotního stavu po přemlouvání ze strany manželky; žalobce ani neprokázal, že by práci na nedokončené monografii o [jméno FO] ukončil v důsledku trestního stíhání. Ačkoliv dopad do života žalobce shledal soud I. stupně značným, přihlédl i k věku žalobce a konstantní judikatuře (II. ÚS 417/21); soud přihlížel ke všem okolnostem daného případu a zejména ke skutečnosti, že ke zhoršování zdravotního stavu žalobce docházelo v důsledku jeho věku, což zřejmě vedlo i k rezignaci na znaleckou činnost. Soud ve smyslu konstantní judikatury přihlížel i k rozhodnutím v obdobných sporech, konkrétně rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], kdy poškozený byl stíhán pro podezření ze spáchání přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 1 tr. zákoníku, hrozil mu trest odnětí svobody až na 2 léta nebo zákaz činnosti, poškozený byl renomovaný soudní znalec, povoláván i v mezinárodních věcech, pedagog a primář, v důsledku trestního stíhání byla poškozena jeho pověst i profesní sféra, kdy se k výkonu profese již nevrátil, musel přerušit znaleckou činnost, stejně tak nebyl prokázán vliv trestního stíhání na zhoršení jeho zdravotního stavu, stejně tak nebylo prokázáno narušení rodinných vztahů, trestní stíhání však v tamním případě trvalo pouze 6 měsíců, poškozenému se dostalo zadostiučinění 100 000 Kč, v tamním případě se jednalo o zásadnější dopady do života poškozeného (profesní sféra, vliv na zdravotní stav), v některých případech došlo k mírnějším dopadům (věk poškozeného, lepší zdravotní stav, kratší doba trestního stíhání) než je tomu u žalobce; výši poskytnutého plnění přitom porovnal s obdobnou věcí projednávanou Městským soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] (Krajský soud v [místo] [spisová značka]), kdy poškozená byla stíhána pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivý znalecký posudek dle § 346 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, hrozil jí vyšší trest než v případě žalobce, byla odsouzena k 6 měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na 24 měsíců, když byla zproštěna až po zrušení věci Nejvyšším soudem (trestní stíhání trvalo 34 měsíců), zásahy do rodinného života byly shledány v obdobné intenzitě jako u žalobce, věc byla medializovaná, poškozené se přitom dostalo na zadostiučinění 36 000 Kč. Soud proto s přihlédnutím k poměrům konkrétní projednávané věci stanovil výši přiměřeného zadostiučinění částkou 100 000 Kč, tedy dvojnásobnou částkou na rozdíl od věci projednávané u Městského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka], přihlédl k věku žalobce a jeho zhoršenému zdravotnímu stavu, proto přiznal dalších 28 000 Kč, když žalovaná žalobci vyplatila z titulu nemajetkové újmy v důsledku nezákonného trestního stíhání pouze částku 72 000 Kč. Za přiléhavou neshledal srovnávací judikaturu uváděnou žalobcem ve věci projednávané Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (nepřiměřená délka řízení) a [spisová značka] a [spisová značka] a Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] pro jiné skutkové okolnosti – trestní stíhání pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby a poškozování cizích práv a trestný čin podvodu. Pokud žalovaná přiznala žalobci [částka], které mu i vyplatila, přiznal soud žalobci dalších 28 000 Kč výrokem I, a to včetně příslušenství, a to až do celkové výše zadostiučinění 100 000 Kč, kdy vyšel z judikatury Evropského soudu pro lidská práva specifikované v bodě 55 odůvodnění rozsudku; co do zbývající části, proto výrokem II žalobu zamítl; s ohledem na prodlení žalované od 18. 10. 2023 přiznal žalobci úrok z částky uvedené ve výroku I; v závislosti na rozhodnutí o věci samé rozhodl rovněž o vrácení poměrné části soudního poplatku pod výrokem III, kdy žalobce se domáhal původně 3 nároků se samostatným skutkovým základem, za každý zaplatil soudní poplatek 2 000 Kč, v rozsahu náhrady škody před zahájením řízení vzal žalobu zpět, proto bylo rozhodnuto o vrácení částky 1 000 Kč; pokud se jedná o náklady řízení rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Přihlédl k tomu, že předmětem řízení byly 3 nároky, a to dvakrát nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu a nárok na náhradu škody ([spisová značka]), kdy vyšel ze vzájemného poměru tarifních hodnot uplatněných nároků a rovněž vyšel z dílčích úspěchů toho kterého z účastníků přihlížejíce k tarifní hodnotě sporu v průběhu řízení, kdy náklady řízení vypočetl způsobem uvedeným v odstavcích 66 až 69 odůvodnění rozsudku, když s přihlédnutím k celkové výši úspěchu žalobce 60,8 % a neúspěchu ve výši 39,2 % přiznal žalobci 21,6 % z jeho nákladů řízení, tj. celkem částku 18 672 Kč. O nákladech státu rozhodl výroky V a VI se zřetelem k § 148 odst. 1 o. s. ř. (náklady svědečného), kdy žalobci uložil povinnost nahradit 39,2 % nákladů státu a žalované 60,8 %.

19. Opravným usnesením ze dne 4. 3. 2025, č. j. [spisová značka] soud I. stupně opravil za použití § 164 o. s. ř. nesprávně uvedené poučení o odvolání, a to tak, že proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí prostřednictvím Obvodního soudu pro [adresa].

20. Proti zamítavému výroku II podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Vytýká soudu nesprávné právní posouzení věci, kdy soud nedostatečně zhodnotil povahu trestní věci, délku trestního stíhání a nepříznivé dopady do osobnostní sféry žalobce. Žalobce uváděl, že jeho profesní i osobní život se zhroutil na podzim 2016, když byl předvolán k podání svědecké výpovědi [orgán] [bezpečnostní sbor] v [adresa], trestní stíhání chápal úkorně, trpěl nespavostí, nechutenstvím, úzkostmi, depresemi, do té doby byl pln energie a optimismu, trestním stíháním trpěla i jeho manželka a invalidní dcera, špatný psychický stav žalobce se odrazil i na jeho fyzickém zdraví, kdy začátkem roku 2017 v důsledku opakujících se srdečních arytmií podstoupil v [ústav] vážnou srdeční operaci, při vlastním výkonu došlo k masivní srdeční tamponádě vyžadující urgentní operaci v oblasti pravé srdeční komory, poté byl přeložen do [právnická osoba] a 10. 3. 2017 propuštěn do domácího ošetřování, polyneuropathie byla diagnostikována u žalobce jako počínající koncem roku 2016, v důsledku špatného psychického stavu se zhoršovala, a to tak, že žalobce je pohybově omezen, nevydrží delší chůzi, nemůže jezdit na kole a musí se vyhýbat fyzické námaze. V roce 2022 byl nucen po dohodě s vydavatelem zrušit smlouvu na dokončení monografie [název] [jméno FO] (pro výpadky paměti, nekoncentrování na dané téma), rezignoval na další angažmá v prezentaci [název] díla [jméno FO], o které ho požádala její dcera, rezignoval na další pracovní závazky, jeho pověst v odborných kruzích je nenávratně poškozena, v roce 2022 požádal o vyškrtnutí ze seznamu soudních znalců. V důsledku mediální prezentace byl žalobce podroben nepříjemným dotazům ze strany příbuzných, spolupracovníků, přátel, sousedů, kdy veřejnost nebyla schopna odlišovat 2 větve trestního stíhání proti hlavnímu obžalovanému galeristovi [jméno FO], na žalobce měly negativní dopad i články a reportáže neuvádějící přímo jeho jméno a navíc týkající se jiného trestního případu; rovněž trestní stíhání se nepříznivě dotklo manželky, která musela převzít péči o chod domácnosti včetně pomoci invalidní dceři, byla tak zmařena snaha žalobce o klidné stáří. Navrhl proto změnit výrok II tak, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 1 100 000 Kč s blíže specifikovaným úrokem a uhradila mu dosavadní náklady řízení.

21. Žalovaná se ve věci nevyjádřila písemně, při odvolacím jednání odkázala na své předchozí procesní stanovisko.

22. S ohledem na neuvedení odvolacího důvodu ve vztahu k požadované nemajetkové újmě z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve smyslu § 205 a § 205a o. s. ř. a neuvedení v čem žalobce spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudu I. stupně, vyzval odvolací soud žalobce (prostřednictvím jeho právního zástupce) u odvolacího jednání k doplnění odvolání se zřetelem k ustanovení § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce byl takto poučen o nutnosti doplnit odvolací důvody ve vztahu k tvrzené nepřiměřené délce řízení, pro které se domáhá částky 200 000 Kč s příslušenstvím, ani po poučení odvolacím soudem včetně upozornění na nebezpečí odmítnutí odvolání tyto vady nebyly žalobcem odstraněny. Odvolání žalobce v tomto rozsahu, tedy co do částky 200 000 Kč s příslušenstvím (zahrnuté v zamítavém výroku II prvostupňového rozsudku), tak nebylo způsobilé věcného projednání a rozhodnutí a odvolacímu soudu nezbylo než pro jeho vady odvolání žalobce v tomto rozsahu odmítnout. Odvolací soud nesouhlasí se stanoviskem právního zástupce žalobce, že v průběhu řízení žalobce nespecifikoval v rámci částky 1 100 000 Kč s příslušenstvím výši požadované náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu v důsledku nepřiměřené délky řízení; z žaloby, provedeného dokazování a dalších podání žalobce je zcela evidentní, že částky 200 000 Kč se domáhal z titulu nepřiměřené délky řízení, přičemž zbývající částky se domáhá z titulu nezákonného trestního stíhání; odvolatel si tak zřejmě neujasnil rozsah odvolání a nebyl schopen odstranit vady odvolání spočívající v nedostatečném uvedení odvolacího důvodu nekorespondujícím původnímu odvolacímu návrhu žalobce; jak bylo již shora uvedeno pro tyto vady nebylo možno odvolacím soudem odvolání projednat.

23. Předmětem odvolacího přezkumu tak nebyl ani vyhovující výrok I a výrok III o vrácení poměrné části soudního poplatku, které tak nabyly samostatně právní moci; předmětem odvolání byla pouze zbývající část zamítavého výroku II, tj. z částky 1 100 000 Kč s příslušenstvím částka 900 000 Kč s příslušenstvím od 18. 10. 2023 do zaplacení, dále závislý výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem IV a závislé výroky o nákladech státu V a VI.

24. Po přezkoumání napadeného rozsudku ve shora naznačeném rozsahu podle § 212 a § 212a o. s. ř. dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

25. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí zajistil dostatečné skutkové podklady, provedl dokazování v dostatečném rozsahu a způsobem vyplývajícím z ustanovení § 132 o. s. ř., když svá správná a úplná skutková zjištění odůvodnil přehledně, srozumitelně a výstižně způsobem korespondujícím ustanovení § 157 o. s. ř. Soud I. stupně i správně v souladu s konstantní judikaturou poskytl žalobci přiléhavé poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., kdy žalobce sice navrhl na základě svých doplněných tvrzení dokazování blíže specifikovanými důkazy, tyto soud I. stupně provedl, rovněž náležitým způsobem následně poučil žalobce, pokud uzavřel, že z dokazování navrženého žalobcem skutkové závěry ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě způsobené nezákonným trestním stíháním nevyplývají v takovém rozsahu, v jakém žalobce uplatnil svůj žalobní požadavek. Soud I. stupně tak nezatížil řízení žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; ve vztahu k výši nároku, která zůstala předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a po částečném zastavení řízení, správně soud zkoumal naplnění jednotlivých odpovědnostních předpokladů ve vztahu k jednotlivým složkám nemajetkové újmy (tj. z titulu nesprávného úředního postupu v důsledku tvrzené nepřiměřené délky řízení a v důsledku nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení zahájení trestního stíhání žalobce), když s ohledem na zpětvzetí žaloby ve vztahu ke škodě spočívající v nákladech obhajného, nebylo již toto dalším předmětem řízení, nebylo proto třeba v tomto rozsahu provádět vůbec dokazování.

26. Soud I. stupně správně rozlišil v souladu s konstantní judikaturou, na kterou výstižně poukazoval, i v souladu s ustanoveními § 5, 7, 8 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. ve vztahu ke zkoumání naplnění základních odpovědnostní předpokladů státu za tvrzenou nemajetkovou újmu jednotlivé složky této odpovědnosti, když neshledal na straně státu nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení z důvodů jím blíže specifikovaných, nicméně toto nebylo předmětem odvolacího přezkumu; ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí (které představuje ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 i 1 Cz 6/90 usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 1 trestního zákona) správně uzavřel, že v důsledku tohoto nezákonného rozhodnutí jsou na straně státu naplněny odpovědnostní předpoklady za nemajetkovou újmu, kdy tato újma na straně žalobce je v příčinné souvislosti s jednáním přičitatelným orgánům činným v trestním řízení, když ve vztahu k žalobci bylo trestní řízení zahájeno dnem 6. 6. 2017 a pravomocně skončilo zproštěním obžaloby k datu 10. 1. 2023; při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění dostatečně zkoumal přitom charakter trestné činnosti, pro kterou byl žalobce trestně stíhán, zhodnotil dostatečně i délku trestního řízení, jednání poškozeného, význam řízení pro žalobce i dopady do jeho osobního života po stránce zdravotní, rodinné i profesní; v tomto směru s ohledem na výstižné odůvodnění soudu I. stupně lze zcela odkázat pod body 42 až 50 na odůvodnění prvostupňového rozsudku.

27. Odvolací soud se tak připojuje k závěrům soudu I. stupně, že pokud žalobce byl stíhán pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 1 trestního zákona, v daném případě s ohledem na jeho předchozí bezúhonnost nemohl předpokládat odsouzení k trestu odnětí svobody až na 2 roky, případně byl ohrožen trestem zákazu činnosti, kdy s uvedenou povahou předmětného trestného činu není spojena všeobecně vyšší míra společenského odsudku tak, jako je tomu například u trestných činů proti životu a zdraví; soud přihlédl i k tomu, že délka trestního řízení (5 let a téměř 7 měsíců) byla delší, nicméně jej neshledal nepřiměřeně povaze věci dlouhým, správně dovodil, že s ohledem na charakter trestné činnosti, stíhání několika obžalovaných, rozsáhlé dokazování na území ČR i v zahraničí, opakovaná vypracování odborných posouzení a znaleckých posudků, kdy znalci se neshodli ve vztahu k některým údajným plagiátům [předmět] na jejich původu (a to i s přihlédnutím k tomu, že byly pověřeny nejvyšší kapacity – [příspěvková organizace], Znalecký ústav [název], [ústav]), i na způsob a rozsah dokazování, kdy bylo třeba za doprovodu eskorty zajistit vůbec vypracování znaleckého posudku a provedení důkazů před soudem, když soud rozhodoval opakovaně i v procesních věcech i v závislosti na procesním postupu některých obžalovaných (který soud I. stupně blíže zmiňoval), rovněž přihlédl v souladu s konstantní judikaturou (30 Cdo 4280/2011, 30 Cdo 1684/2010, 30 Cdo 2290/2007, II. ÚS 590/08 i III. ÚS 1303/2021 a II. ÚS 3395/23 i III. ÚS 3271/20 a I. ÚS 2551/13) i odbornou literaturou k tomu, že nepříznivé důsledky v podobě trestního stíhání, zvlášť úkorně pociťuje osoba stíhaná více než 5 let pro skutek, který nebyl trestným činem, o to je citelnější a závažnější její újma (I. ÚS 2551/13), když obecně zproštění obžaloby tak není důsledkem „důkazní nouze“, ale selháním verifikační (filtrační) funkce přípravného řízení (k tomu srov. MUSIL, J. In ŠÁMAL., P., MUSIL, J., KUCHTA, J. a kol Trestní právo procesní, 4. vydání Praha : C.H.Beck, 2013, s 470), v důsledku postupu orgánů činných v trestním řízení; přihlížejíce však ke konkrétním okolnostem daného případu, individuálním okolnostem sporu, k němuž jsou obecné soudy zavázány ústavní judikaturou, však v daném případě právě pro charakter vytýkané trestné činnosti a výsledky dokazování v trestním řízení, kdy i při vynaložení odborné snahy profesionálů – znaleckých ústavů nebylo možno dospět k jednoznačným závěrům o originalitě některých děl /právě s ohledem i na rozporuplnost znaleckých závěrů/ nelze dospět k jednoznačnému závěru o selhání orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení.

28. Soud I. stupně při celkovém vyčíslení výše přiměřeného zadostiučinění dostatečně přihlédl k závažnosti vzniklé újmy a ke všem okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, kdy správně zhodnotil individuální okolnosti konkrétního případu (II. ÚS 417/21), když přiznaná výše celkového odškodnění (po započtení částky vyplacené žalovanou ve výši 72 000 Kč) činí přiměřenou výši celkem 100 000 Kč, z tohoto titulu správně přiznal žalobci rozdíl, tj. částku 28 000 Kč s úrokem z prodlení od okamžiku prodlení žalované (od 18. 10. 2023) do zaplacení, kdy výše přiznané peněžité náhrady naplňuje požadavky plynoucí z čl. 36 odst. 3 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy. V daném případě celková přiznaná náhrada žalobci není pouze symbolická a není nepřiměřeně nízká, naopak koresponduje obdobným případům (II. ÚS 2175/16), které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují, když soud I. stupně provedl dostatečné srovnání prioritně s rozhodnutími navrhovanými k důkazu žalobcem, soud I. stupně správně zdůraznil skutkové podstaty rozhodnutí navrhovaných k testu proporcionality, kdy odvolací soud může na závěry soudu I. stupně odkázat. Správně soud I. stupně zdůraznil, že pokud se jedná o rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], v tamní projednávané věci byly zjištěny odlišné skutkové okolnosti (trestní stíhání trvající pouze 6 měsíců, masivní zásah do kariéry znalce – vědeckého pracovníka, primáře a pedagoga, výjimečného odborníka majícího renomé i mezi soudci a ustanovovaného běžně v trestních věcech, když své trestní stíhání musel avizovat soudcům, policii, spolupracovníkům i mezinárodním partnerům, když došlo v důsledku trestního stíhání k dramatickému zhoršení zdravotního stavu a dlouhodobé hospitalizaci včetně pozastavení znalecké činnosti a odvezení znalce k úkonům trestního stíhání eskortou, když došlo k dramatickému poklesu příjmů obžalovaného, při následném zproštění obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu) při celkové výši odškodnění 100 000 Kč, když soud I. stupně přihlédl i k závěrům ve věci projednávané Krajským soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] (Městským soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka]), kdy poškozená stíhaná pro trestný čin křivé výpovědi a podání nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byla ohrožena vyšším trestem než žalobce (trest odnětí svobody až na 3 roky), nejprve byla pravomocně odsouzena k 6 měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na 24 měsíců, poté byla zproštěna až po zrušení věci Nejvyšším soudem a při trvajícím trestním stíhání 34 měsíců a razantním zásahům do rodinného života se jí dostalo při medializaci trestního stíhání odškodnění pouze 36 000 Kč; s ohledem na délku trestního stíhání ve srovnání s označeným sporem tak žalobci byla samotnou žalovanou přiznána dvojnásobná částka; právě přihlížejíce k věku žalobce i jeho zhoršenému zdravotnímu stavu tak soud rozhodl o dalším zvýšení o částku 28 000 Kč.

29. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně ve vztahu k nepříznivému zdravotnímu stavu žalobce, kdy žalobce je dlouholetým kardiologickým pacientem (jak ostatně vyplývá z rozsáhlé zdravotnické dokumentace, kterou provedl soud I. stupně dokazování), nelze vyjít z názoru žalobce, že před zahájením trestního stíhání byl „zcela zdráv“, když naopak z dosavadního dokazování vyplývá jeho kardiologická diagnóza vyžadující opakované intervence a invazivní zákroky, u kterých i při správném provedení dochází ke komplikacím – nutnost další operace v roce 2017 podle zjištění soudu I. stupně; sám žalobce ve své výpovědi uváděl, že projevy neuropatie byly u něho shledány již v roce 2016; aniž by odvolací soud nikterak zlehčoval či zdůrazňoval věk žalobce, je nutno obecně dojít k závěru, že v případě žalobce z hlediska jeho zdravotního stavu se jednalo o přirozenou progresi jeho chronických chorob (neuropatie, kardiologická diagnóza), kdy právě z důvodu věku nebylo možno ani po předchozích lékařských zákrocích předpokládat výrazné zlepšení, naopak s nastupujícím věkem obecně dochází k progresi těchto onemocnění.

30. Odvolací soud se tak připojuje k závěrům soudu I. stupně, že v případě zdravotních dopadů tvrzených žalobcem, nebyl prokázán tento masivní zásah trestního stíhání v takovém rozsahu, aby došlo k výraznému zhoršení zdravotních obtíží žalobce a v tomto smyslu bylo nutno přistoupit i k přiznání vyššího zadostiučinění, byť obecně nepříznivé dopady trestního stíhání z konstantní judikatury na psychický i fyzický stav stíhané osoby vyplývají, jak správně uvedl soud I. stupně. Soud I. stupně tak správně uzavřel, že ke vzniku neuropatie nedošlo v důsledku trestního stíhání, když tato byla diagnostikována žalobci již dříve, podle jeho vlastní výpovědi v roce 2016. Pokud žalobce uváděl, že byl výrazně nepříznivě ovlivněn ve svém osobním životě i na svém zdraví již po provedení prvého výslechu, odvolací soud připomíná, že tvrzená nemajetková újma je odškodnitelná pouze v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, které v daném případě představuje usnesení o zahájení trestního stíhání doručené žalobci dne 6. 6. 2017, když k jakýmkoliv nepříznivým projevům na straně žalobce v souvislosti s úkony trestního řízení probíhajícími před datem 6. 6. 2017 pro přiznání přiměřeného zadostiučinění nelze přihlížet.

31. Soud I. stupně po provedení pečlivých výslechů jednotlivých svědků i výslechu žalobce správně uzavřel, že žalobce sice pociťoval diskomfort a újmu v souvislosti s trestním stíháním a nezájem svého okolí o kontakt s žalobcem ze strany některých osob, toto přisuzoval trestnímu stíhání a medializaci věci ; obecně po dobu trestního stíhání se s tímto jednáním setkávají trestně stíhané osoby; žalobce přitom po předchozím poučení soudem I. stupně neprokázal, že by došlo k tak masivnímu zásahu do jeho pověsti jak tvrdil; v tomto směru se odvolací soud připojuje k závěrům soudu I. stupně.

32. Pokud žalobce odkazoval na rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] ve spojení s částečně měnícím a potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v [místo] sp. zn. [spisová značka], kterým odvolací soud přiznal tamnímu poškozenému žalobci částku 200 Kč za den v důsledku nezákonného trestního stíhání, opomíjí žalobce, že toto rozhodnutí Městského soudu v [místo] bylo zrušeno Nejvyšším soudem ČR sp. zn. [spisová značka], když i v souladu s konstantní judikaturou (R 122/2012, R 58/2011, 30 Cdo 3867/2000) není možno výši zadostiučinění stanovit paušálně pro každý případ trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem a kdy není možné matematicky stanovit výši zadostiučinění za určitý časový úsek trestního stíhání předem pro všechny případy; je třeba vždy přihlížet ke specifickým okolnostem konkrétního případu; v tomto směru soud I. stupně dostatečně zvážil veškerá kritéria vyplývající ze zákonné úpravy (§ 31a zákona 82/1998 Sb.), když rovněž přihlédl k tomu, že nedošlo k nikterak zásadnímu zásahu do rodinných vztahů žalobce; z výpovědi svědků i žalobce bylo zřejmé, že rodina ho od počátku zahájení trestního stíhání podporovala, ke zhoršení vztahu nedošlo s manželkou ani s její dcerou a dalšími rodinnými příslušníky, byť žalobce úkorně pociťoval v důsledku svého fyzického i psychického diskomfortu omezenou možnost podílet se na rodinné pomoci ostatním členům rodiny.

33. Pokud se žalobce domáhal i vyššího zadostiučinění z titulu tvrzené medializace, nelze opomenout tu okolnost, že medializace byla pouze důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání a že k určité medializaci přispěly právě mediálně známé osoby ([Anonymizováno]), které si zmíněné padělky měli koupit a investovat tak vysoké finanční prostředky do [předmět]; ostatně z výpovědi svědků, jak podrobně uvádí soud I. stupně ani nevyplynulo, že tito by byli informováni od počátku trestního stíhání z tisku či jiných médií (bývalý kolega z [příspěvková organizace] [jméno FO], kolegyně z oboru svědkyně [jméno FO]), naopak soudem I. stupně vyslechnutí svědci přičítali žalobci vysoký morální kredit a v jeho vinu od počátku nevěřili.

34. Odvolací soud tak uzavírá, že výše zadostiučinění přiznaná soudem I. stupně tak koresponduje obecně sdílené představě spravedlnosti a je tak výrazem správného právního posouzení věci po dostatečném zjištění předchozího skutkového stavu a řádném zhodnocení důkazů.

35. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek v části výroku II, tj. co do částky 900 000 Kč s příslušenstvím, tj. z titulu tvrzené nemajetkové újmy v důsledku nezákonného trestního stíhání jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když v závislosti na procesním výsledku sporu a úspěchu i neúspěchu každého z účastníků (bod 68 odůvodnění) správně soud I. stupně uložil i povinnost převážně procesně neúspěšné žalované zaplatit žalobci poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 3 a odst. 1 o. s. ř.) i s přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žaloby, kdy soud I. stupně správně náklady vypočetl; v tomto směru lze odkázat na způsob výpočtu uvedený v bodě 69 odůvodnění.

36. V závislosti na rozhodnutí ve věci samé soud I. stupně rozhodl i o nákladech státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř., odvolací soud proto výroky V a VI jako věcně správné rovněž podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

37. Žalobce byl neúspěšný v odvolacím řízení (a to jak ve vztahu k částečnému odmítnutí odvolání, tak i ohledně nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí), je proto povinen zaplatit procesně úspěšné žalované v souladu s § 211, § 224 a § 142 odst. 1 o. s. ř. částku 300 Kč z titulu náhrady nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3, § 137 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to v obecné pariční lhůtě.

Poučení