23 Co 207/2025 - 2045

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň Mgr. Pavlíny Černé a JUDr. Ireny Sekavové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: Česká republika – [Jméno žalované], IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 2. 2025, č. j. 5 C 141/2023 - 1855, takto:

Výrok

I. Změna žaloby, navržená žalobkyní při jednání konaném dne 25. 11. 2025, kterou se domáhá nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu podílu o velikosti 2/10 na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], který je ve vlastnictví státu, a tento podíl bezúplatně převést do vlastnictví žalobkyně, se připouští.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 7 200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu 49 pozemků ve vlastnictví žalované do vlastnictví žalobkyně. Svůj nárok odůvodnila tím, že má na základě správních rozhodnutí nárok na nabytí vlastnického práva k náhradním pozemkům za pozemky jí v restituci nevydané z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Žalobkyně se svých nároků snaží domoci dlouhodobě. Žalovaná však ve vztahu k žalobkyni postupuje svévolně a liknavě. Žalobkyně se v minulosti opakovaně účastnila veřejných nabídek o náhradní pozemky, v žádné však nebyla úspěšná. Žalovaná navíc nerespektuje mnohá soudní rozhodnutí, která potvrzují dosud neuspokojený restituční nárok žalobkyně. Žalovaná veškeré žalobkyni nevydané pozemky ocenila jako ornou půdu, aniž by zohlednila jejich skutečný charakter v době přechodu na stát. Žalobkyně si proto nechala své restituční nároky znalecky ocenit. Její celkový restituční nárok činí 11 522 169,52 Kč. Žalovaná jej však eviduje v záporné výši. I z tohoto důvodu se již žalobkyně nemůže veřejných nabídek účastnit. Dosud byla se svým nárokem uspokojena pouze částečně. Žalobkyně v průběhu řízení svým podáním ze dne 29. 4. 2024 vzala žalobu částečně zpět Co do 40 náhradních pozemků. Řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno a předmětem řízení zůstalo nadále 9 náhradních pozemků.

2. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě. Dle této smlouvy žalovaná spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to pozemek parc. č. 3711/29 se spoluvlastnickým podílem id. 2/10 pozemku, v katastrálním území Příbram, obec Příbram, pozemek parc. č. [Anonymizováno] se spoluvlastnickým podílem id. pozemku, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], pozemek parc. č. [Anonymizováno] se spoluvlastnickým podílem id. pozemku, v katastrálním území Jerusalem, obec [adresa], pozemek parc. č. [Anonymizováno] se spoluvlastnickým podílem id. pozemku, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], pozemek parc. č. [hodnota] se spoluvlastnickým podílem id. pozemku, v katastrálním území Drásov u Příbramě, obec Drásov, pozemek parc. č. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], obec [adresa], pozemek parc. č. [hodnota], v katastrálním území [adresa], pozemek parc. č. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], obec [adresa], část pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsaného v evidenci katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV [Anonymizováno], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], označenou v rozdělovacím geometrickém plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno], vyhotoveném [Anonymizováno]., schváleném Katastrálním úřadem pro Středočeský Kraj, Katastrální pracoviště [adresa], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku jako pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (dále společně jen „náhradní pozemky“) a žalobkyně jako osoba oprávněná dle zákona o půdě má na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha č. j. [datum], Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha č. j. [datum], Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha č. j. [datum], Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha č. j. [datum], Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha č. j. [datum] (dále jen „správní rozhodnutí 1. – 5.“), Ministerstva zemědělství — Pozemkového úřadu Praha č. j. [datum], [právnická osoba] č. j. [datum] ve spojení s rozhodnutím [právnická osoba] [Anonymizováno] ze dne [datum], [právnická osoba] č. j. [datum], ve spojení s rozhodnutím [právnická osoba] č. j. [datum], [právnická osoba] č. j. SPU [RČ] ze dne [datum], ve spojení s rozhodnutím [právnická osoba] č. j. [datum] Ministerstva zemědělství — Pozemkového úřadu Praha č. j. [datum], ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. [spisová značka] ze dne [datum], ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum], Ministerstva zemědělství — Pozemkového úřadu Praha č. j. [datum], ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum] (dále jen „správní rozhodnutí 6. – 11.“), Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[datum], Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha, č. j. [datum], Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha, č. j. [datum] Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha, č. j. [datum] (dále jen „správní rozhodnutí 12. – 15.“) nárok na nabytí vlastnického práva k náhradním pozemkům za pozemky jí v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě nevydané. Žalovaná k uspokojení nároků žalobkyně na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí do vlastnictví žalobkyně náhradní pozemky a žalobkyně náhradní pozemky přijímá (výrok I.). Žádnému z účastníků nepřiznal soud prvního stupně náhradu nákladů řízení (výrok II.).

3. Napadený rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobkyně je oprávněnou osobou, která má zákonný nárok na převod náhradních pozemků za pozemky v restituci nevydané. Žalovaná dosud neuspokojila nárok žalobkyně, který řádně a včas uplatnili již její právní předchůdci. Žalobkyně se svých nároků domáhá od roku 1992. Nevydané pozemky byly odkupovány bez znaleckých posudků pro účely výstavby sídliště Jižní Město. Pozemkový úřad rozhodl o nevydání pozemků z důvodu jejich zastavěnosti. Vzniklo tak žalobkyni právo na vydání náhradních pozemků. Žalovaná eviduje restituční nárok žalobkyně v nesprávné výši 416 538,62 Kč. Žalobkyně byla neúspěšná se svou žádostí o jejich přecenění. Nevydané pozemky bylo třeba ocenit jako pozemky stavební, byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské. Restituční nárok žalobkyně po přecenění činí 11 522 169,52 Kč. Celkem byl uspokojen restituční nárok žalobkyně ve výši 8 799 130,13 Kč (soudními rozhodnutími ve výši 8 712 191,40 Kč a vyplacenou částkou ve výši 86 938,73 Kč). Žalobkyni zbývá k uspokojení nárok ve výši 2 723 039,39 Kč. Žádná část nároku není promlčená. Tato námitka byla vznesena nedůvodně. Byť byla žalobkyni dne 14. 10. 2008 vyplacena částka 86 938,73 Kč v souvislosti s částí jejího restitučního nároku, náhrada byla několikanásobně nižší, než činila přeceněná část. Nárok je proto vypořádán jen částečně. Žalobkyně nadále disponuje dostatečným nárokem. Žalobkyně se veřejných nabídek bezúspěšně účastnila. Z důvodu nesprávného ocenění restitučního nároku byla v několika nabídkách vyloučena z uspokojení svého nároku. Nárok žalobkyně nebyl po řadu let uspokojen, a to ani přes množství opakovaných výzev a urgencí k dokončení restitučních řízení. Na úkor oprávněných osob jsou žalovanou uspokojovány nároky jiných osob, čímž dochází ke snižování nabídky náhradních pozemků, kterými by mohl být nárok žalobkyně uspokojen. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám však patří k základním povinnostem žalované s tím, že náhrada by měla být poskytnuta v Co možná nejkratší době Co nejširšímu okruhu oprávněných osob. S ohledem na liknavý, svévolný a diskriminační přístup žalované, je žalobkyně oprávněna domáhat se žalovaného nároku soudní cestou. Náhradní pozemky požadované žalobou jsou ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví žalované. U žádného z náhradních pozemků nebyla zjištěna žádná překážka vydání. Hodnota všech vydaných náhradních pozemků činí 28 877,64 Kč, nedojde tak k překročení neuspokojeného nároku, a proto lze žalobě v tomto rozsahu vyhovět. Z důvodu hodných zvláštního zřetele nepřiznal soud prvního stupně úspěšnější žalované právo na náhradu nákladů řízení.

4. Proti oběma výrokům napadeného rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Navrhla jej změnit, žalobu v plném rozsahu zamítnout a žalované přiznat náhradu nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím. Namítla, že hlavním jádrem sporu je posouzení restitučního nároku žalobkyně, a to zejména ve vztahu ke správním rozhodnutím 12. – 15., které byly v minulosti uhrazeny plnohodnotnou finanční náhradou. Tuto výši žalobkyně nijak nesporovala. K uplatnění těchto nároků přistoupila až po cca patnácti letech po obdržení vyplacené částky. Žalobkyně tak v současnosti již nedisponuje žádným restitučním nárokem. Soud prvního stupně nijak neodůvodnil, jak dospěl k důvodnosti restitučního nároku ve výši 11 435 230,79 Kč. Rovněž se nijak nevypořádal s námitkou o částečném plnění v souvislosti se správními rozhodnutími 12. – 15. a vznesenou námitkou promlčení na přecenění restitučních nároků, které byly v minulosti k žádosti žalobkyně vypořádány zaplacením finanční náhrady žalované. Žalobkyně požádala dne 18. 6. 2008 o vyplacení částky 86 938,70 Kč a tato částka jí byla rovněž vyplacena. Následně neprojevila žádný nesouhlas s výší náhrady. Kvalifikovanou výzvou k přecenění restitučního nároku tak byla až žaloba z roku 2023. Námitka promlčení nemůže být v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyni nic nebránilo v době jednání o vyplacení náhrady ohradit se proti výši peněžité náhrady, popř. podat ve tříleté lhůtě od vyplacení náhrady žalobu k soudu. Mezi týmiž účastnicemi proběhlo řízení vedené před Obvodním soudem pro [adresa] němž bylo uzavřeno, že vznesená námitka promlčení není důvodná a že žalobkyně má restituční nárok ve výši 11 435 230,79 Kč. Byl proto žalobkyni vydán náhradní pozemek parc. č. 887/2 v katastrální území Hostavice v hodnotě 1 527 202 Kč. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2025, č. j. [spisová značka]. Jednalo se dosud o jediné rozhodnutí, které rozhodovalo i o restitučním nároku vyplývajícím ze správních rozhodnutí 12. – 15. Obě rozhodnutí však byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2025, č. j. [spisová značka], kterým byla vyslyšena žalovanou vznesená námitka promlčení. Žalobkyně obdržela pozemky v hodnotě 8 741 281,53 Kč. Její nárok tak již byl zcela vyčerpán. I v odvolacím řízení je třeba přihlížet k pozemku v Hostavicích, neboť je nadále v katastru nemovitostí zapsán ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaná činí veškeré kroky k tomu, aby byl pozemek zapsán opět na žalovanou. I tímto pozemkem je však stále plněn restituční nárok žalobkyně. K plnému uspokojení restitučního nároku totiž dochází až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobkyně se vlastníkem náhradních pozemku stává až zápisem do katastru nemovitostí, tj. konstitutivním vkladem. Logicky proto i ke zrušení čerpání restitučního nároku dochází až po provedeném vkladu, kterým je vlastnické právo zapsáno zpět na žalovanou. Žalovaná dále namítla překážky pro vydání náhradních pozemků, se kterými se soud prvního stupně nevypořádal. V případě pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území Drásov u Příbramě, je žalovaná pouze spoluvlastníkem, a proto je ohrožen hladký výkon práv žalobkyně. K pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrální území [adresa], žalovaná namítala zastavěnost pozemku a technickou infrastrukturu na pozemku, což měl odstranit geometrický plán. Nadále se však pozemek nachází v dobývacím prostoru [adresa]. Pozemek je rovněž dotčen právem třetí osoby (společnosti [právnická osoba].). Obsahem věcného břemene je zemní kabelové vedení. V případě pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území Příbram, je žalovaná marginálním vlastníkem podílu o velikosti id. 2/10, což nezaručuje bezproblémový výkon práv. Navíc spoluvlastník již v minulosti požádal o vydání pozemku. V souvislosti s tímto pozemkem soud prvního stupně nesprávně určil hodnotu podílu žalované. Částka ve výši 1 593,50 Kč odpovídá id. 1/10 na pozemku. Vyhověno však bylo v rozsahu id. 2/10. V souvislosti s pozemkem parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území Jerusalem, žalovaná namítla svůj spoluvlastnický podíl, spoluvlastník rovněž požádal o vydání, dále marginální výměru pozemku, která vylučuje zemědělské hospodaření, a veřejně prospěšnou stavbu. Část pozemku je určena ke stavbě dopravní infrastruktury (veřejně prospěšné stavby č. DI 02 „Dálnice D4“). V případě pozemků parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], oba v katastrálním území Jerusalem, žalovaná namítla marginální výměru, spoluvlastnický podíl žalované a žádost spoluvlastníka o vydání. V případě pozemku parc. č. 386/10, v katastrálním území Drsník, namítla nedostatek přístupu, což značí nevhodnost vydání takového pozemku. Ke všem náhradním pozemkům rovněž vznáší námitku veřejných staveb. Žalovaná konečně nesouhlasila ani s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně byla se svou žalobou v naprosté většině zcela neúspěšná. Žaloba byla podána ohledně 49 pozemků, úspěšná však byla pouze s 9 pozemky. I v případě tohoto typu sporů má být vycházeno ze zásady poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně zavinila zastavení řízení ve vztahu ke 40 náhradním pozemkům. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze opřít o tvrzenou liknavost a svévoli žalované, neboť ta není předmětem sporu. Je pouze otázkou předběžnou. U všech 40 pozemků, u nichž vzala žalobkyně žalobu zpět, se nejednalo o překážky nezjistitelné. Žaloba ostatně ani neobsahovala tvrzení o vhodnosti navrhovaných náhradních pozemků.

5. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že nepopírá, že část restitučního nároku žalobkyně byla vypořádaná formou peněžitého plnění. Nejednalo se však o správní rozhodnutí, pouze o částečné plnění. Nadále však disponuje restitučním nárokem v neuspokojené výši. V okamžiku finančního plnění neexistovala soudní judikatura týkající se ocenění restitučních nároků. Žalovaná se svou obranou snaží legalizovat nezákonný a protiústavní postup. Částečným plněním restituční nárok nezaniká, neučinila-li žalobkyně projev vůle, kterým se zbytku restitučního nároku vzdává. K tomu však nedošlo. Navrhla proto potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů řízení.

6. Žalobkyně v odvolacím řízení navrhla změnu žaloby, kterou odůvodnila tím, že podanou žalobou se domáhala vydání spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/10 na pozemku parc. č. 3711/29 v katastrálním území a obci Příbram, neboť to odpovídalo tehdejšímu zápisu v katastru nemovitostí. V průběhu soudního řízení se však žalovaná stala vlastníkem podílu o velikosti id. 2/10 na tomto pozemku, a proto v tomto rozsahu navrhla rozšíření žaloby. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, tomuto návrhu vyhověl, neboť pro takový postup byly splněny zákonné podmínky dle § 211 ve spojení s § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Předně odvolací soud uvádí, že žádost žalované o odročení jednání neshledal za důvodnou. Žalovaná byla k jednání nařízenému na 25. 11. 2025 předvolána dne 14. 10. 2025. O odročení jednání požádala až dne 19. 11. 2025 z důvodů, které jí byly známé od počátku. Žádost o odročení jednání navíc opřela o novelu § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o Státním pozemkovém úřadu“) účinnou od 1. 10. 2025. K tomu je třeba uvést, že citované ustanovení bylo novelizováno zákonem č. 287/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen zákon č. 287/2025 Sb.), který byl platný od 12. 8. 2025. Žalovaná tak měla dostatek času zkontrolovat, zda u devíti náhradních pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, existuje nějaká nová zákonná překážka pro jejich vydání. Legisvakační lhůta slouží právě k seznámení s novou právní úpravou a případně učinění nezbytných kroků k tomu, aby mohla být od své účinnosti ihned užívána. O to důsledněji je třeba takový přístup vyžadovat právě od žalované. Nadto dle přechodných ustanovení upravených v čl. II. odst. 1 zákona č. 287/2025 Sb. se řízení zahájená podle zákona o Státním pozemkovém úřadu, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle zákona o Státním pozemkovém úřadu, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

9. Důkazy provedenými před soudem prvního stupně, doplněnými o důkazy provedenými před soudem odvolacím, bylo prokázáno, že žalobkyni nebyly na základě správních rozhodnutí 1. – 5. z důvodu zastavěnosti vydány pozemky dle PK části parc. č. [Anonymizováno], dle PK části parc. č. [hodnota], dle EN části parc. č. [hodnota], dle PK části parc. č. [hodnota], dle PK části parc. č. [hodnota], dle PK části parc. č. [hodnota], dle PK části parc. č. [Anonymizováno] dle PK části parc. č. [hodnota], dle PK části parc. č. [Anonymizováno], dle PK části parc. č. [hodnota],dle PK části parc. č. [hodnota], všechny v rozsahu id. 4/6. Tyto pozemky v rozsahu id. 4/6 byly oceněny celkem na částku 3 950 150 Kč (znaleckými posudky vypracovanými [tituly před jménem] [jméno FO], CSc., znalcem z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady nemovitostí ze dne 10. 6. 2016, číslo znaleckého deníku [Anonymizováno]2016 a ze dne 8. 2. 2013 číslo znaleckého deníku 2181/06/III/2013). Žalovaná eviduje restituční nároky žalobkyně v souvislosti s těmito pozemky v hodnotě 154 570,48 Kč.

10. Žalobkyni dále nebyly na základě správních rozhodnutí 6. – 11. z důvodu zastavěnosti vydány pozemky dle PK části parc. č. [hodnota], dle PK části parc. č. [Anonymizováno] dle PK parc. č. [hodnota], dle PK parc. č. [hodnota], dle PK parc. č. [hodnota], dle EN parc. č. [hodnota], dle PK [Anonymizováno], dle PK [Anonymizováno], dle PK [Anonymizováno], dle KN parc. č. [Anonymizováno], dle KN části parc. č. [Anonymizováno], dle KN parc. č. [Anonymizováno] oddělené geometrickým plánem č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 28. 12. 2012 a označené jako pozemky parc. č. [Anonymizováno] všechny v rozsahu id. 4/6. Tyto pozemky (vyjma posledního pozemku dle KN parc. č. [Anonymizováno]) byly v rozsahu nároku žalobkyně (id. 4/6) oceněny znaleckým posudkem č. [hodnota]-[Anonymizováno] vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 14. 6. 2018 na částku 3 485 621,32 Kč. Žalovaná eviduje restituční nárok žalobkyně v souvislosti s těmito pozemky v hodnotě 261 968,14 Kč. Pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že z předchozích soudních rozhodnutí je odvolacímu soudu známo, že žalobkyně si nechala znaleckým posudkem ze dne 11. 6. 2019, č. [hodnota]-68/2019 ocenit i hodnotu pozemku parc. č. [Anonymizováno] v rozsahu id. 4/6 na částku 161 000 Kč. Tento znalecký posudek však nebyl žalobkyní v řízení předložen. Sama žalobkyně v žalobě uplatnila restituční nárok dle správních rozhodnutí 1. – 11. pouze ve výši 7 435 771,32 Kč. Odvolací soud proto posuzoval důvodnost restitučního nároku pouze v tomto rozsahu.

11. Veškeré tyto nevydané pozemky byly vykoupeny (s výjimkou pozemků parc. č. [Anonymizováno], které přešly na stát bez právního důvodu) za účelem výstavby sídliště Jižního Města na základě kupních smluv z let 1971 až 1973 a z roku 1984. Jednalo se o pozemky tvořící součást areálu staveb v rámci pražské čtvrti Chodov, funkčně spojený s okolními obytnými budovami podléhající zvláštnímu režimu, který vylučuje jejich užívání k jinému účelu (zemědělskému).

12. Žalobkyně se domáhala přecenění svých restitučních nároků dle ceny stavebních pozemků, avšak bezúspěšně. V letech 2014 až 2019 bylo vyhlášeno 19 veřejných nabídek přístupných na internetových stránkách žalované. Žalobkyně se účastnila veřejných nabídek pozemků s tím, že žádný pozemek ve veřejné nabídce nezískala. V některých případech vzhledem k evidenci restitučního nároku žalobkyně v nižší výši byla žalobkyně vyloučená z možnosti uspokojení.

13. Nárok žalobkyně byl již uspokojen formou náhradních pozemků vydaných v civilních řízeních ve výši 7 181 999,49 Kč. Soudy konstatovaly liknavost žalované, která vůči žalobkyni při vyřizování jejích restitučních nároků postupovala svévolně. Žalobkyně byla dlouhodobě vyloučena z možnosti účasti ve veřejných nabídkách. Dále byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 9. 2024, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2025, č. j. [spisová značka], nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. 887/2, v katastrální území Hostavice, obec Praha v hodnotě 1 527 202 Kč. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2025, sp. zn. [spisová značka], byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2025, č. j. [spisová značka], a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 9. 2024, č. j. [spisová značka], zrušen a věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. Soudy se mají předně zabývat tím, zda žalobkyně v souvislosti s vyplacením částky 86 938,73 Kč dle správních rozhodnutí 12. – 15. neprojevila vůli vzdát se práva na uspokojení případné zbývající části restitučního nároku. Za takového stavu by totiž nárok žalobkyně na převod pozemku v hodnotě 1 572 202 Kč zjevně dán nebyl (restituční nárok plynoucí z ostatních správních rozhodnutí dosahuje 7 435 771,32 Kč a co do částky 7 185 201,89 Kč již byl uspokojen). Dále se soudy měly podrobněji zabývat námitkou promlčení v souvislosti s restitučním nárokem žalobkyně plynoucím ze správních rozhodnutí 12. – 15. Ke dni 25. 11. 2025 byla žalobkyně v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník pozemku parc. č. 887/2, v katastrální území Hostavice, obec Praha.

14. K požadovaným náhradním pozemkům bylo v řízení prokázáno, že žalovaná je v katastru nemovitostí zapsaná jako vlastník, popř. spoluvlastník ke všem náhradním pozemkům v požadovaném rozsahu s právem hospodařit.

15. V případě pozemku parc. č. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], obec [adresa] o výměře 2 966 m, orná půda, je druhým zapsaným spoluvlastníkem (v rozsahu id. 8/10) [právnická osoba], čp. [Anonymizováno], [adresa]. Hodnota podílu o velikosti id. 2/10 na tomto pozemku činí 3 187,10 Kč. Jmenované zemědělské družstvo v čestném prohlášení ze dne 9. 7. 2024 potvrdilo, že nemá žádných námitek ohledně převodu spoluvlastnického podílu žalované do vlastnictví žalobkyně. V žádosti ze dne 15. 2. 2021 toto zemědělské družstvo požádalo o vypořádání podílového spoluvlastnictví.

16. Druhým zapsaným spoluvlastníkem podílu o velikosti na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] o výměře 20 m, trvalý travní porost, parc. č. [Anonymizováno] o výměře 20 m, trvalý travní porost a parc. č. [Anonymizováno] o výměře 6 m, trvalý travní porost, vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], je [tituly před jménem] [právnická osoba]. Hodnota podílu o velikosti id. na pozemku parc. č. [Anonymizováno] činí 608,20 Kč, na pozemku parc. č. [Anonymizováno] činí 41,25 Kč a na pozemku parc. č. [Anonymizováno] činí 8,78 Kč. Ing. [Anonymizováno] v čestném prohlášení ze dne 9. 7. 2024 sdělil, že si je vědom toho, že pozemky parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] jsou dotčeny soudním řízením a nemá žádných námitek proti jejich případnému převodu do vlastnictví žalobkyně. [právnická osoba] [adresa] ve sdělení ze dne [datum] uvedl, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] není určen územním plánem [adresa] ani regulačním plánem k zastavění veřejně prospěšnými stavbami dopravní infrastruktury. Rovněž z ortofotomapy je patrné, že přes tento pozemek nevede stavba dopravní infrastruktury (dálnice D4). Dálnice D4 je již v tomto úseku dokončena a vede mimo předmětný pozemek.

17. Druhým zapsaným spoluvlastníkem podílu o velikosti na pozemku parc. č. [hodnota], v katastrálním území Drásov u Příbramě, obec Drásov, o výměře 4 658 m, trvalý travní porost, je [tituly před jménem] [právnická osoba]. Hodnota podílu o velikosti id. na tomto pozemku činí 8 836,76 Kč. [tituly před jménem] [právnická osoba] v čestném prohlášení ze dne 9. 7. 2024 sdělil, že si je vědom toho, že tento pozemek je dotčen soudním řízením a nemá žádných námitek proti jeho případnému převodu do vlastnictví žalobkyně.

18. Žalovaná je zapsaná jako výlučný vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno], v katastrálním území a obci [adresa] o výměře 3 098 m, trvalý travní porost. Geometrickým plánem č. [hodnota]-[Anonymizováno], vyhotoveným [Anonymizováno] z pozemku parc. č. [Anonymizováno] oddělen pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 561 m při zachování původního označení parc. č. [Anonymizováno] o výměře 2 537 m2. Dle znaleckého posudku je na části pozemku parc. č. [Anonymizováno] vybudována komunikace o výměře 335 m v hodnotě 70 Kč/m, zbývající část o výměře 2 763 m pak má hodnotu 13 262,40 Kč (6,40 Kč/m) a celoplošný výskyt porostu pak hodnotu 2 648,25 Kč, celková zjištěná cena činí 39 360,65 Kč. Hodnota vydávaného pozemku v rozsahu geometrického plánu pak činí 14 825,85 Kč. [právnická osoba] [adresa], odbor výstavby a územního plánování podáním ze dne 4. 2. 2025 sdělil, že tento pozemek není na základě aktuálně platného územního rozhodnutí o umístění stavby či územního souhlasu určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou dopravní infrastruktury, již se na něm nacházejí stávající sítě technické infrastruktury (energetické vedení, vedení elektronických komunikací, STL plynovod) a veřejně přístupná účelová komunikace (v terénu znatelná cesta) vzniklá nezávisle na správním rozhodnutí. Obvodní báňský úřad pro území Hlavního města Prahy a kraje Středočeského v podání ze dne 7. 2. 2022 sdělil, že předmětný pozemek se nachází v dobývacím prostoru Sedlčany. Těžba již byla ukončena a tento dobývací prostor bude rekultivován. Na pozemku se nachází energetické vedení elektřiny VN.

19. Hodnota pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa] o výměře 513 m, orná půda, jehož výlučnou vlastnicí je žalovaná, činí 1 910 Kč. Hodnota pozemku parc. č. [hodnota], o výměře 126 m, trvalý travní porost, činí 519,75 Kč a pozemku parc. č. 386/10, o výměře 97 m, orná půda, činí 533,50 Kč. Oba jsou v katastrálním území [adresa], obec [adresa] a ve výlučném vlastnictví žalované. Hodnota veškerých náhradních pozemků ve vlastnictví žalované činí 30 471,19 Kč.

20. Odvolací soud shledal takto zjištěný skutkový stav za dostatečný pro rozhodnutí ve věci a případné další návrhy na doplnění dokazování za nadbytečné.

21. Dle § 14 odst. 1 zákona o půdě, oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

22. Dle § 6 odst. 1 zákona o Státním pozemkovém úřadu, ve znění účinném do 30. 9. 2025, podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti [právnická osoba] vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu, g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí, nebo h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b).

23. Dle § 6 odst. 1 písm. i) a j) zákona o Státním pozemkovém úřadu, ve znění účinném od 1. 10. 2025, podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. a) nabyté směnou nebo koupí podle § 3 odst. 2 pro potřeby pozemkových úprav, nebo zemědělské pozemky určené pro dopravní, vodní nebo energetickou infrastrukturu nebo strategické investiční stavby podle příloh č. [hodnota] až 3 k zákonu č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů.

24. Dle § 980 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.), je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

25. Dle § 1105 o. z., převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

26. Odvolací soud předně uzavřel, že žalobkyně je oprávněnou osobou k uplatnění restitučních nároků ze správních rozhodnutí 1. - 15. pro nabytí vlastnického práva k náhradním pozemků náhradou za pozemky nevydané z důvodu existence překážek uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a § 14 odst. 1 zákona o půdě. Opakovaně již bylo mezi účastnicemi v soudních řízeních uzavřeno, že za nevydané pozemky dle správních rozhodnutí 1. – 11. má být žalobkyni poskytnuta náhrada jako za pozemky stavební, byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské. Již v době jejich převodu na stát totiž byly určeny k zastavění. Tento způsob ocenění odpovídá konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 427/2018). Žalovaná tak dlouhodobě eviduje restituční nároky ze správních rozhodnutí 1. – 11. v nesprávné výši. Celkem restituční nárok za tyto nevydané pozemky činí 7 435 771,32 Kč (restituční nárok podle správních rozhodnutí 1. – 5. ve výši 3 950 150 Kč a podle správních rozhodnutí ve výši 6. – 10. ve výši 3 485 621,32 Kč). K tomu odvolací soud dále dodává, že jelikož ke dni rozhodnutí zdejšího soudu nebyl dosud uspokojen ani nárok v této výši, nezabýval se odvolací soud již důvodností restitučního nároku dle správních rozhodnutí 12. – 15., tj. zda žalobkyně po výplatě částky 86 938,73 Kč projevila vůli vzdát se zbývající části nároku, popř. zda je tento nárok již promlčen (jak v řízení namítla žalovaná).

27. V soudních řízeních byl dosud uspokojen restituční nárok žalobkyně ve výši 7 181 999,49 Kč. Stále tak z restitučního nároku ve výši 7 435 771,32 Kč zbývá uspokojit 253 771,83 Kč. Předmětem tohoto řízení jsou náhradní pozemky v celkové hodnotě 30 471,19 Kč. I v případě vyhovění, tak nedojde k úplnému vyčerpání nároku žalobkyně dle správních rozhodnutí 1. – 11. Odvolací soud nezohlednil do již uspokojeného nároku žalobkyně pozemek v Hostavicích v hodnotě 1 527 202 Kč, byť byla ke dni rozhodnutí odvolacího soudu dosud zapsaným vlastníkem v katastru nemovitostí žalobkyně. V řízení však bylo prokázáno, že rozhodnutí, na základě kterých k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí došlo, byla zrušena Nejvyšším soudem. Účastnice se rovněž shodly, že již probíhá zpětný zápis vlastnického práva žalované k tomuto pozemku. Odvolací soud tímto nijak nezpochybňuje závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. IV. ÚS 164/24, v němž Ústavní soud mj. uvádí: „V intencích nyní posuzované věci má být tedy žaloba nahrazení projevu brána jako žaloba na plnění podaná za účelem vydání rozhodnutí, na základě něhož by měla oprávněná osoba nárok na uzavření smlouvy; rozhodnutí soudu sice nahrazuje chybějící souhlas s ní, ale oprávněná osoba se rozhodnutím soudu nestává vlastníkem pozemku“. Ostatně zodpovězení otázky, zda rozsudek o nahrazení projevu vůle v restitučních věcech představuje rozhodnutí konstitutivní, jenž je podkladem pro deklaratorní zápis do katastru nemovitostí, nebo zda je na základě něho uzavřena smlouva, která představuje podklad pro konstitutivní zápis do katastru nemovitostí, je v této věci bez významu. Způsob nabytí vlastnického práva k nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí popsaný v citovaném nálezu Ústavního soudu odpovídá úpravě obsažené v § 1105 o. z. Převádí-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí, nestává se nabyvatel vlastníkem takové nemovité věci již na základě smlouvy, ale až zápisem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Zápis má v zásadě konstitutivní účinek. Platná smlouva vyvolává pouze obligačněprávní závazky, bez zápisu nemá věcněprávní účinky. Není-li však platného právního důvodu nabytí vlastnického práva (obligační smlouvy), nedojde k převodu vlastnického práva, třebaže bude zapsán do katastru nemovitostí. O nápravu zápisu se musí postarat samy smluvní strany. Zápisem dle takového smlouvy nabyvatel vlastnické právo nenabývá [srov. komentář k § 1105 v Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024]. Zápis vlastnického práva k nemovité věci do katastru nemovitostí představuje pouze vyvratitelnou právní domněnku, že bylo právo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem (§ 980 odst. 2 o. z.). V daném případě bylo v řízení vyvráceno, že se žalobkyně stala vlastníkem pozemku v Hostavicích, byť je stále jako vlastník zapsána. Vlastnické právo bylo totiž zapsáno na základě titulu (a to ať je takovým titulem samotný rozsudek nebo smlouva, u které je tímto rozsudkem nahrazen projev vůle žalované), který byl pro svou nesprávnost zrušen (obdobně jako v případě zápisu dle neplatné smlouvy). Rozhodnutí o dovolání má účinky ex tunc s tím, že na zrušené rozhodnutí se hledí, jako by nikdy nebylo vydáno. Žalobkyně se tak v důsledku zrušení pravomocných rozhodnutí Nejvyšším soudem nemohla stát vlastnicí pozemku, a to bez ohledu na dočasný zápis jejího údajného vlastnického práva do katastru nemovitostí (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. III. ÚS 1500/18).

28. Rovněž otázka aktivního přístupu žalobkyně ve veřejných nabídkách, jakož i otázka liknavosti a svévole žalované již byla opakovaně vyřešena v předchozích soudních sporech mezi týmiž účastnicemi. Žalobkyně svůj restituční nárok uplatnila již v roce 1992 a dosud nebyl uspokojen. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem žalované. Náhrada by měla být poskytnuta v co možná nejkratší době, co nejširšímu okruhu oprávněných osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014). Restituční nárok žalobkyně nebyl s ohledem na nedostatečnou kvalitu a kvantitu pozemků ve veřejných nabídkách a na nesprávně evidovanou výši restitučního nároku žalovanou od roku 2009 uspokojen. Žalobkyně se tak nemohla předpokládaným způsobem domoci odpovídajících náhradních pozemků. Nesprávným oceněním restitučního nároku bez ospravedlnitelného důvodu žalovaná ztěžovala uspokojení žalobkyně. V důsledku tohoto postupu se žalovaná ocitala v mnohaletém prodlení. Na straně žalované je proto třeba shledat liknavost. Po žalobkyni nelze za tohoto stavu požadovat účast ve veřejných nabídkách, a proto bylo důvodné žalobě o nahrazení projevu vůle Co do základu vyhovět (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015). Žalovaná v řízení namítla promlčení na přecenění všech uplatněných nároků. Takto vznesenou námitku však podrobněji odůvodnila pouze v souvislosti s přeceněním restitučního nároku vyplývajícího ze správních rozhodnutí 12. – 15., u nichž byla žalobkyně částečně finančně uspokojena výplatou částky 86 938,70 Kč. Touto námitkou se však s ohledem na shora uvedené odvolací soud se nezabýval. Pokud jde o blíže neodůvodněnou námitku promlčení ve vztahu ke zbylým správním rozhodnutím, pak tu považoval odvolací soud za lichou. Žalobkyně se dlouhodobě aktivně snaží domoci uspokojení svého restitučního nároku ve výši 7 181 999,49 Kč a je se svými žalobami úspěšná. Ostatně ani v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2025, č. j. 28 Cdo 1142/2025 - 366, nebyla zpochybněna důvodnost nároku ve výši 7 435 771,32 Kč.

29. K tomu lze pro úplnost odkázat i na § 13 o. z., podle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní spor bude rozhodnut obdobně jako jiný již rozhodnutý spor. V daném případě jde v předchozích soudních řízeních dokonce o nároky uplatněné mezi shodnými účastnicemi opřené co do základu o stejná skutková tvrzení a důkazy. Ostatně i sama žalovaná ve svém odvolání připouští konstantní rozhodovací praxi soudů co do restitučního nároku žalobkyně plynoucího ze správních rozhodnutí 1. – 11 (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. I. ÚS 1663/16).

30. Žalobkyně si k částečnému uspokojení svého restitučního nároku vybrala devět náhradních pozemků, u kterých odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal žádné zákonné překážky pro jejich vydání. Žalovaná předně v případě pozemků parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrální území [adresa] a pozemků parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], všechny v katastrálním území [Anonymizováno], namítala, že je pouze spoluvlastníkem, a proto je ohrožen bezproblémový výkon práva. I v judikatuře Nejvyššího soudu, na kterou žalovaná upozorňovala, je dovozeno, že lze restituční nárok uspokojit i skrze spoluvlastnický podíl. Musí tomu však předcházet test vhodnosti, aby vydání například nepředstavovalo základ pro budoucí potenciální spory (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019). U žádného z těchto pozemků v řízení nevyvstala důvodná obava o výkon práv žalobkyně. Všichni spoluvlastníci potvrdili, že nemají žádných námitek k převodu podílu ve vlastnictví žalované na žalobkyni. Nejeví se tak, že by zde měly v budoucnu vznikat mezi spoluvlastníky nějaké významné spory. V případě [tituly před jménem] [právnická osoba] se naopak z vyjádření žalobkyně podává, že mají mezi sebou kladný vztah umožňující v budoucnu dobrou vzájemnou komunikaci. Překážkou ani není, že spoluvlastníci v minulosti žádali stát o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Jedná se o několik let staré žádosti, které zjevně nevedly ke vzájemné dohodě. K žádným dalším krokům však spoluvlastníci nepřistoupili. Je pravdou, že v případě pozemku parc. č. [Anonymizováno], katastrální území Příbram, je žalovaná vlastnicí pouze podílu o velikosti id. 2/10, avšak na pozemku o výměře 2 966 m2. Nárok žalobkyně tak bude tímto podílem uspokojen ve výši 3 187,10 Kč. Není proto důvod i s ohledem na vyjádření většinového spoluvlastníka podíl na pozemku žalobkyni nevydat.

31. V případě pozemků parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a parc. [Anonymizováno], všechny v katastrálním území [adresa], žalovaná dále namítla marginální výměru. Výměra pozemku nepředstavuje žádnou ze zákonných překážek ve smyslu § 6 zákona o Státním pozemkovém úřadu, ve znění účinném do 30. 9. 2025, jakož ani v novelizovaném znění, která by vydání bránila. Samotná výměra nebrání potencialitě zemědělského obhospodařování. Za obhospodařování lze považovat nejen takové hospodaření na pozemcích, které je podnikáním v zemědělství, ale i takové, které uchovává pozemek ve stavu způsobilém k jeho zařazení do kategorií pozemků příslušících do zemědělského půdního fondu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 28 Cdo 756/2025). V řízení nevyplynuly žádné skutečnosti, které by takové obhospodařování předmětných pozemků vylučovaly.

32. U pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území Jerusalem, navíc žalovaná namítla, že část pozemku je určena ke stavbě dopravní infrastruktury (dálnice D4). Tato skutečnost však byla v řízení provedenými důkazy vyvrácena, a to zejména sdělením [právnická osoba] Příbram a kontrolou ortofotomapy.

33. V případě geometrickým plánem oddělené části pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] žalovaná sice potvrdila, že oddělením již pozemek není zastavěn technickou infrastrukturou, ale nadále se nachází v dobývacím prostoru Sedlčany. Tato skutečnost však vydání pozemku rovněž nebrání, neboť bylo v řízení prokázáno, že těžba již byla ukončena a prostor bude rekultivován. Žalovaná rovněž namítla zemní kabelové vedení. Ani tato skutečnost není překážkou pro jeho vydání. Věcné břemeno zemního kabelového vedení, ani ochranné pásmo elektrického vedení nebrání tomu, aby byl pozemek i nadále zemědělsky využíván. Zemědělsky využívané pozemky jsou mnohdy dotčeny právě i elektrickým vedením a jeho ochrannými pásmy, a přesto jsou jejich vlastníky (příp. pachtýři) dlouhodobě a zcela bez problémů zemědělsky využívány, přičemž jimi nejsou ani nijak omezeni v dispozicích s takovými pozemky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4325/2018).

34. Konečně v případě pozemku parc. č. [Anonymizováno], v katastrálním území Drsník, žalovaná namítla nedostatek přístupu. Ani tato skutečnost nepředstavuje překážku pro vydání takového pozemku. Samotný nedostatek napojení pozemku na veřejnou cestu totiž nebrání právním dispozicím s ním (pozemek lze prodat či pronajmout, eventuálně zjednat přístup k němu právním jednáním s vlastníky či uživateli okolních pozemků) a nepředstavuje ani žádnou jinou zákonnou či judikatorně odvozenou překážku jeho vydání, coby náhradního pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3824/2018).

35. Žalovaná konečně ke všem náhradním pozemkům vznesla obecnou námitku ve smyslu § 6 odst. 1 písm. j) zákona o Státním pozemkovém úřadu, ve znění účinném od 1. 10. 2025. Rovněž tato nekonkrétní námitka nemohla odůvodnit překážku pro vydání náhradních pozemků. Jak bylo vysvětleno shora, žalovaná měla dostatek času náhradní pozemky, které jsou předmětem tohoto odvolacího řízení, podrobit kontrole ve světle aktualizovaného znění citovaného ustanovení a případně konkrétně uvést, jaké zákonné překážky vydání brání.

36. Jelikož vydáním náhradních pozemků v celkové hodnotě 30 471,19 Kč dosud nedošlo k úplnému vyčerpání restitučních nároků žalobkyně ve výši 7 435 621,32 Kč, shledal odvolací soud nárok žalobkyně po právu. Napadený rozsudek proto v souladu s § 2019 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Za správný shledal odvolací soud i výrok II. týkající se náhrady nákladů řízení. Soud prvního stupně v souladu s § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. uzavřel, že v řízení úspěšnější byla žalovaná, neboť žalobkyně žalobou uplatnila nárok na převod 49 náhradních pozemků, avšak následně bez bližšího vysvětlení vzala žalobu zpět pro 40 náhradních pozemků. Soud prvního stupně proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval poměr úspěchu a neúspěchu ve věci. I v tomto typu řízení je totiž třeba zabývat se tím, zda oprávněná osoba z procesního hlediska nezavinila, že řízení muselo být zastaveno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3063/21). To však nebrání tomu, aby, jsou-li pro takový postup shledány zákonné důvody, byl ve věci uplatněn § 150 o. s. ř. a úspěšnější žalované nebyla náhrada nákladů zcela, popř. zčásti přiznána. Žalobkyně se na počátku řízení domáhala vydání 49 náhradních pozemků. Dříve než soud prvního stupně přistoupil k projednávání důvodnosti žalovaného nároku a než se začal zabývat oprávněností jednotlivých náhradních pozemků, rozhodla se žalobkyně vzít žalobu částečně zpět. Řízení tak nebylo prodlouženo o dokazování spojené s tímto poměrně velkým počtem navrhovaných náhradních pozemků. Předmětem řízení nakonec zůstalo devět náhradních pozemků, které byly následně žalobkyni vydány. Při úvaze o aplikaci § 150 o. s. ř. nelze navíc přehlédnout, že žalobkyně byla v důsledku neospravedlnitelného postupu žalované (která dlouhodobě přes řadu soudních rozhodnutí odmítá přecenit restituční nárok žalobkyně) nucena zahájit víc jak dvacet soudních sporů, aby vůbec došlo k uspokojení jejího restitučního nároku. Byť žalovaná namítla, že otázku liknavosti žalované nelze vzít do úvahy při poměřování úspěchu a neúspěchu účastnic, neboť se jedná o otázku předběžnou. Při užití § 150 o. s. ř. je třeba zohlednit věc v širším kontextu a mnohaletý přístup žalované k nároku žalobkyně nelze zcela pominout. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně spatřuje v souzené věci důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nebyla žalované náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně přiznána.

37. O nákladech řízení před odvolacím soudem, které spočívaly v právním zastoupení, bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně sestávaly z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 17. 7. 2025 a účast na jednání dne 25. 11. 2025) po 2 340 Kč [§ 7 bod 5., § 8 odst. 1 (z tarifní hodnoty 30 471,19 Kč), § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“)], za jeden úkon právní služby (účast při vyhlášení rozsudku dne 2. 12. 2025) po 1 170 Kč, [dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. f) AT] a z paušálních náhrad hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT). Žalovaná je povinna náhradu nákladů žalobkyni uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení