23 Co 223/2024 - 389

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] proti žalovaným:

1. Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa]

2. Česká republika - [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o 30 000 Kč a omluvu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. března 2024, č. j. 43 C 76/2023-276, ve spojení s opravným usnesením ze dne 27. května 2024, č. j. 43 C 76/2023-317, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé I a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou V potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé II potvrzuje, ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyni a 2. žalovanou VI se mění jen tak, že částka činí 5270 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované na nákladech odvolacího řízení 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované na nákladech odvolacího řízení 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 22. 3. 2024 soud I. stupně zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti 1. žalované zaplatit žalobkyni 30 000 Kč (I); dále zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla 2. žalovaná povinna do tří dnů od právní moci rozsudku učinit vůči žalobkyni omluvu tohoto znění: „Česká republika se omlouvá žalobkyni za nešetrné jednání [orgán] [adresa] při šetření podnětu Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [místo] o důvodnosti zahájení a trvání dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně, v rámci níž absolvovala v období 4. 4. až 25. 4. 2022 příspěvkovou lázeňskou péči v [ústav], spočívající v tom, že posudkový lékař [orgán] [adresa] použil žalobkyni jako pouhého prostředníka k získání lékařské zprávy od ošetřujícího lázeňského lékaře, namísto aby tuto zprávu opatřil přímo od lékaře, čímž přispěl k narušení bezstresového klidového průběhu léčby žalobkyně“ (II); 2. žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku učinit vůči žalobkyni omluvu ve znění: „Česká republika se omlouvá žalobkyni za nesprávný závěr ve Sdělení [orgán 2] [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne 11. 7. 2022, že dočasná pracovní neschopnost žalobkyně trvající v období od 4. 4. až 2. 5. 2022, v rámci níž absolvovala příspěvkovou lázeňskou léčebně rehabilitační péči v období 4. 4. až 25. 4. 2022, byla nedůvodná“ (ve spojení s opravným usnesením ze dne 27. 5. 2024); 2. žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku učinit vůči žalobkyni omluvu ve znění: „Česká republika se omlouvá žalobkyni za lživé nařčení žalobkyně ve Sdělení [orgán 2] [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 11. 7. 2022, že absolvovala příspěvkovou lázeňskou léčebně rehabilitační péči v [ústav] v období 4. 4. až 25. 4. 2022 v rozporu s právní úpravou v ambulantním režimu, čímž porušila ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištěním“ (výrok IV – ve spojení s doplňujícím usnesením z 27. 5. 2024); dále žalobkyni uložil povinnost zaplatit 1. žalované na nákladech řízení 3 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (V) a 2. žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 7 337,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (VI).

2. Soud I. stupně rozhodoval k návrhu žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobkyni podnětem 1. žalované podaným podle § 65 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, a nešetrným šetřením podnětu ze strany [orgán] [adresa], jakož i lživými tvrzeními [orgán 2] [adresa] uvedenými ve stanovisku ze dne 11. 7. 2022, když žalobkyně pracuje od roku 1999 jako soudce občanskoprávního úseku Krajského soudu v [adresa] na pobočce v [místo], pro trvalé zdravotní problémy s páteří jí byl přiznán rozhodnutím [orgán] [adresa] z 27. 12. 2017 statut osoby zdravotně znevýhodněné, když s účinností od 19. 8. 2019 jí byl přiznán 1. stupeň invalidity s trvale sníženou pracovní schopností na 60 %. Od 1. 8. 2021 pracuje žalobkyně v částečném úvazku v rozsahu 62,5 %, když její zdravotní potíže spočívají v trvalých bolestech v oblasti krční páteře a rukou, tyto se zhoršují při práci u PC i v kanceláři, žalobkyně s ohledem na legislativní úpravu podstupuje intenzivní rehabilitační péči jednou za 2 roky formou příspěvkové lázeňské péče a další rok pak jako samoplátce v lázních, případně absolvováním ambulantních procedur v místě bydliště, když výkon její soudcovské práce se neslučuje s intenzivně probíhající léčbou, eliminoval by efekt léčby, když cílem léčby je uvolnění svalových spazmů a snížení velkých bolestí. Proto žalobkyně podstupuje léčbu v dočasné pracovní neschopnosti, o tom informovala vedení Krajského soudu v [adresa] e-mailem z 10. 3. 2022, kdy žalobkyně oznámila své nadřízené místopředsedkyni pobočky Krajského soudu v [místo] [tituly před jménem] [jméno FO], že od 4. 4. 2022 bude nastupovat dočasnou pracovní neschopnost v souvislosti s intenzivní rehabilitační léčbou, s předpokládanou dobou trvání pracovní neschopnosti jeden měsíc. 17. 3. 2022 [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni e-mailem oznámila, že informaci bere na vědomí, na poradě konající se 25. 3. 2022 [tituly před jménem] [jméno FO] prezentovala kolegům nástup žalobkyně do dočasné pracovní neschopnosti s dotazem na jejich stanovisko k požadavku žalobkyně na zastavení nápadu během dočasné pracovní neschopnosti; dne 7. 4. 2022 podala [tituly před jménem] [jméno FO] podnět k přezkoumání důvodnosti zahájení a trvání dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně u [orgán] [adresa] z důvodu, že žalobkyně pracuje ve zkráceném pracovním úvazku 5 hodin denně, když s delší pracovní neschopností soudce jsou spojeny „závažné důsledky, projevující se například v nutnosti dodržení zásady zákonného soudce“, přitom 4. 4. 2022 žalobkyně nastoupila do dočasné pracovní neschopnosti (dále jen „DPN“). V tomto podnětu žalobkyně (správně místopředsedkyně 1. žalované – poznámka odvolacího soudu) požádala o prověření, zda by žalobkyně mohla absolvovat léčebné procedury ambulantně (lázeňskou léčbu měla podstupovat žalobkyně v [ústav]); dle žalobkyně muselo být [tituly před jménem] [jméno FO] zřejmé, že je nereálný souběh lázeňské léčby a práce odvolacího soudce a že rozsah pracovního úvazku není předpokladem vzniku a trvání DPN. Žalobkyně je přesvědčena, že tak zneužila institutu práva podnětu zaměstnavatele k přezkumu důvodnosti DPN žalobkyně, došlo k její šikaně; v případě právních pochybností se měl zaměstnavatel obrátit na [orgán] s dotazem, zda u soudce se zkráceným pracovním úvazkem na 5 hodin při lázeňské péči (nikoliv komplexní) je možný souběh práce bez DPN s lázeňskou léčebně rehabilitační péčí (při současném řádném informování o podstatě institutu zákonného soudce). Jednání 1. žalované pokládá žalobkyně za šikanózní, kdy spouštěčem byla opovážlivost žalobkyně požadovat na zaměstnavateli protiprávně zadrženou náhradu platu za karanténu z března 2020, která jí byla vyplacena až na základě rozsudku Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] z 5. 10. 2020; žalobkyně rovněž zmínila další rozhodnutí Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] z 28. 3. 2022, kdy 1. žalované byla uložena povinnost omluvit se žalobkyni za postup tehdejšího místopředsedy pobočky Krajského soudu v [místo], pokud tento zamítl na poradě soudců úseku, kde je žalobkyně zařazena, její písemně podanou žádost o mimořádnou pracovně lékařskou prohlídku ze dne 17. 9. 2020; šikanózní přístup vedení spatřuje žalobkyně i v tom, že od 1. 11. 2021 byl žalobkyni spuštěn nápad 66,7 %, tedy nad rámec jejího úvazku 62,5 %; s ohledem na dlouhodobý přístup 1. žalované požaduje žalobkyně peněžité zadostiučinění (omluvu pokládá za nedostačující), když po 2. žalované se domáhá blíže specifikovaných omluv za nešetrný způsob šetření shora označený, za lživé nařčení o porušování lázeňského léčebného režimu a za nesprávný úsudek o nedůvodnosti DPN žalobkyně ze strany [orgán 2], když toto bylo prvotní příčinou psychické újmy žalobkyně po dobu léčebně rehabilitačního režimu. Dne 12. 4. 2022 žalobkyni e-mailem kontaktoval posudkový lékař [orgán] [adresa] s tím, že byl pověřen posouzením důvodnosti zahájení a trvání DPN žalobkyně, žalobkyni pověřil k zajištění lékařské zprávy od ošetřujícího lázeňského lékaře s tím, že od něj bude potřebovat popis procedur včetně zdůvodnění, proč tyto nelze provádět bez DPN, žalobkyně tak byla použita pouze jako prostředník, což pokládá za nemístné, požadavek posudkového lékaře ji uvedl do značného psychického stresu, vyvolal v ní strach z ohrožení léčby, byl tak narušen klidový režim léčby (posudkový lékař ani nezohlednil časový rozpis procedur žalobkyně) nezajímaly ho dojezdové možnosti žalobkyně, uvedené jednání posudkového lékaře [orgán] pokládá žalobkyně za nešetrné, rozporné s § 2 odst. 3 ve spojení s § 6 odst. 2 správního řádu, dočasnou pracovní neschopnost shledal tento posudkový lékař důvodnou, o čemž žalobkyni vyrozuměl podáním z 19. 4. 2022 (když šetření ukončil 15. 4. 2022 bez doložení požadavku na rozpis procedur), pokud žalobkyně požadovala omluvu od [orgán] [adresa] a následně [orgán 2] [adresa], tato jí nebyla poskytnuta, respektive [orgán 2] [adresa] ve stanovisku z 11. 7. 2022 zasáhla do cti žalobkyně lží, že předmětnou lázeňskou léčbu podstoupila v ambulantním režimu, ačkoliv žalobkyně doložila platbu za ubytování v lázeňském komplexu 7 287 Kč za uvedené období. V důsledku zvýšení svalové tenze stresu z pocitu ohrožení průběhu léčby a posuzování důvodnosti DPN došlo u žalobkyně k poruše spánku, dle žalobkyně šetření posudkového lékaře nebylo zaměřeno na důvodnost DPN v souvislosti s poruchou zdraví znemožňující jí výkon práce, ale bylo zaměřeno na to, zda by stíhala po absolvování procedur ještě realizovat výkon práce. 3. 1. žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když realizovala právo zaměstnavatele podle zákona 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, neboť měla pochybnosti o tom, zda lázeňské procedury, které nejsou komplexní lázeňskou léčebně rehabilitační péčí, zakládají vznik dočasné pracovní neschopnosti. Zákon 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, přitom rozlišuje dle 1. žalované komplexní lázeňskou léčebnou rehabilitační péči a příspěvkovou lázeňskou léčebně rehabilitační péči, přičemž důvodem vzniku pracovní neschopnosti je dle zákona o nemocenském pojištění pouze komplexní lázeňská léčebně rehabilitační péče; žalobkyně přitom místopředsedkyni 1. žalované sdělila, že do lázní bude dojíždět (nejednalo se tedy o komplexní lázeňskou péči), bylo nutno řešit rozvrh práce, když u 1. žalované nebyl řešen jiný obdobný případ z důvodu lázeňských procedur, podnět byl učiněn zaměstnavatelem v rámci odstranění pochybností a nedošlo jím k neoprávněnému zásahu do práv žalobkyně. 4. 2. žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Z podnětu zaměstnavatele (§ 65 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění) provádí dle § 74 odst. 1 písm. a) citovaného zákona orgán nemocenského pojištění svým lékařem kontrolu správnosti posuzování zdravotního stavu a DPN, kdy se musí zabývat [orgán] každým podnětem zaměstnavatele; proto posudkový lékař [orgán] [tituly před jménem] [jméno FO] byl pověřen prošetřením důvodnosti DPN, k tomu si vyžádal součinnost žalobkyně, požádal ji o předložení dokladů potřebných ke kontrole zdravotního stavu, konkrétně o zprávu od ošetřujícího lékaře, o rozpis lázeňských procedur včetně zdůvodnění, proč tyto procedury nelze provádět mimo zkrácenou pracovní dobu (bez vystavení DPN), povinnost součinnosti přitom vyplývá ze zákona a je na uvážení lékaře, jakým způsobem si potřebné informace získá; dle 2. žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu zákona 82/1998 Sb. ani ke vzniku odpovědnosti žalované za tvrzenou nemajetkovou újmu (a to ani z titulu nezákonného rozhodnutí).

5. Soud I. stupně provedl ve věci dokazování výslechem žalobkyně, místopředsedkyně Krajského soudu v [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO], svědka [tituly před jménem] [jméno FO] (manžela žalobkyně) a listinnými důkazy blíže specifikovanými pod body 5 až 50 odůvodnění prvostupňového rozsudku (včetně rozsudku Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] ve věci žalobkyně proti 1. žalované o peněžité plnění z titulu nevyplacené náhrady platu v souvislosti s karanténou žalobkyně v covidovém období), podáním žalobkyně z 16. 1. 2022 adresovanému Okresnímu soudu v [adresa] ke sp. zn. [spisová značka] ve sporu vedeném mezi žalobkyní a 1. žalovanou, o poskytnutí omluvy a zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, když v tamním řízení byl schválen smír usnesením dne 28. 3. 2022, č. j. [spisová značka] o poskytnutí omluvy žalobkyni 1. žalovanou v blíže specifikovaném znění, týkající se nevyslání žalobkyně na pracovně lékařskou prohlídku zaměstnavatele, dále usnesením Krajského soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka] z 6. 9. 2022 ve spojení s usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 7. 3. 2022, sp. zn. [spisová značka] ve věci žaloby na zdržení se přidělování nápadu soudkyni – žalobkyni nad dohodnutý rozsah pracovního vztahu – spor mezi žalobkyní a 1. žalovanou, dále rozsudkem Městského soudu v [místo], č. j. [spisová značka] ze dne 13. 12. 2023 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v [adresa] z 23. 5. 2023, č. j. [spisová značka], jehož předmětem řízení bylo odškodnění žalobkyně za tvrzenou nemajetkovou újmu včetně poskytnutí omluvy, když po citaci ustanovení § 84 odst. 4 zákona 6/2002 Sb., § 16 odst. 2, § 17 zákoníku práce a § 2 odst. 3 zákona 198/2000 Sb. (antidiskriminační zákon) ve spojení s § 10 a po citaci § 1, § 13 a § 31a odst. 1 zákona 82/1998 Sb. neshledal žalobu opodstatněnou ve vztahu k 1. žalované, neboť nebyly naplněny odpovědnostní předpoklady státu za újmu tvrzenou žalobkyní, ať již z titulu nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu dle zákona 82/1998 Sb.; v postupu 1. žalované, která podala podnět podle § 65 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb. (prostřednictvím tehdejší 1. místopředsedkyně [tituly před jménem] [jméno FO]) při existujících pochybnostech o důvodnosti trvání DPN žalobkyně neshledal nedostatek oprávnění zaměstnavatele učinit takový úkon v situaci, kdy sama žalobkyně 1. žalovanou informovala o předpokládaném průběhu pracovní neschopnosti při současném sdělení [tituly před jménem] [jméno FO], že bude do lázní dojíždět (jak soud I. stupně zjistil z podrobné blíže specifikované e-mailové komunikace žalobkyně s místopředsedkyní 1. žalované); z e-mailu žalobkyně ze dne 30. 6. 2021 přitom vyplývá, že se žalobkyně vyjadřovala mimo jiné i ke svým pravidelným rehabilitačním pobytům a vyjadřovala domněnku, že není brzdou senátního rozhodování, když odpoledne musí docházet na rehabilitace, že její rekonvalescenční pobyt může být kratší než dva měsíce, že absolvuje lázně v dojezdové vzdálenosti od [místo] a že není problém, aby kolegům byla k dispozici například na neveřejná zasedání i během této léčby; z komunikace účastníků soud I. stupně uzavřel, že nedošlo k převedení žalobkyně na samosoudcovskou agendu, kdy naopak 1. žalovaná se snažila vyjít vstříc žalobkyni v souvislosti s jejím zdravotním stavem tak, aby DPN neparalyzovala činnost senátu; zřejmě nešťastné vyjádření žalobkyně mohlo evokovat dojem, že je připravena během podstupované lázeňské léčby se dostavovat na neveřejná zasedání a tím porušovat režim pracovní neschopnosti, tím zavdala žalobkyně pochybnosti o důvodnosti pracovní neschopnosti. Dne 8. 3. 2021 přitom žalobkyně informovala nadřízenou [tituly před jménem] [jméno FO], že jí byl potvrzen nástup na intenzivní RHB léčení od 6. 4., že její pracovní neschopnost začala 7. 4. 2021, zatímco dne 12. 5. 2021 informovala, že konečně odjíždí na léčbu do lázní, když v průběhu poskytované lázeňské léčby vykonávala, a to v minimálním rozsahu, pracovní činnost – například kontrola rozhodnutí ve věci [spisová značka], komunikace s asistentkou žalobkyně a s [tituly před jménem] [jméno FO] (a to dle původní informace měla nastoupit žalobkyně na pracovní neschopnost již 4. 4. 2021); přitom [tituly před jménem] [jméno FO] pouze věděla od žalobkyně, že má tato absolvovat intenzivní rehabilitační procedury v [ústav], které přitom dle názoru soudu I. stupně mohou mít různou podobu, a to z hlediska rozsahu i časové náročnosti. Dle dohody účastnic z 28. 7. 2021 přitom žalobkyně s ohledem na svůj zdravotní stav měla vykonávat práci odpovídající 25 hodinám týdně (tj. 5 hodin denně); podáním podnětu zaměstnavatele nedošlo k diskriminaci ani tvrzené šikaně žalobkyně, když podle e-mailové komunikace mezi žalobkyní a [tituly před jménem] [jméno FO] zahrnující období od 8. 3. do 19. 3. 2022 žádala místopředsedkyně žalobkyni již před pracovní neschopností v roce 2021 (správně 2022 – poznámka odvolacího soudu) o doložení zprávy lékaře o předpokládané pracovní neschopnosti; přitom [tituly před jménem] [jméno FO] jako vedoucí lékař [orgán] [adresa] měl sdělit zaměstnavateli, že praktický lékař nemůže vydat potvrzení o vzniku budoucí pracovní neschopnosti ani o době trvání této pracovní neschopnosti, když vystavení i délka pracovní neschopnosti se řídí aktuálním zdravotním stavem pojištěnce; postup místopředsedkyně 1. žalované tak směřoval k odstranění pochybnosti o důvodnosti pracovní neschopnosti pro příklad tvrzeného intenzivního rehabilitačního léčení, a to ještě před podáním samotného podnětu k [orgán]. I přes existující pochybnosti o důvodnosti pracovní neschopnosti bylo žalobkyni vyhověno zastavením nápadu dnem doručení rozhodnutí o DPN (o tom byla žalobkyně informována), a to před tím, než zaměstnavatel obdržel stanovisko [orgán] [adresa], zaměstnavatel tedy víceméně předpokládal důvodnost pracovní neschopnosti, jinak by nedošlo k zastavení nápadu, když o konkrétním postupu při kontrole pracovní neschopnosti rozhoduje [orgán], postup tohoto správního orgánu nemohla 1. žalovaná předvídat, a to včetně případného kontaktování žalobkyně ze strany 2. žalované či posudkového lékaře (včetně žádosti o dodání lékařské zprávy aktuálního ošetřujícího lékaře žalobkyně), když [tituly před jménem] [jméno FO] jako posudkový lékař [orgán] měl provést kontrolu důvodnosti zahájení a trvání DPN žalobkyně; tento uvedl přitom v přípisu z 25. 10. 2023, že učinil pokus o kontakt ošetřujícího lékaře v [právnická osoba], ten však nebyl dostupný, ve snaze co nejrychleji se dostat k informacím kontaktoval žalobkyni; ve smyslu § 64 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění takový postup nepokládal soud za chybný, přestože žádost [tituly před jménem] [jméno FO] mohla mít negativní dopad na psychický stav žalobkyně, přesto její reakci pokládal soud za nepřiměřenou; žalobkyně přitom mohla [tituly před jménem] [jméno FO] sdělit, že je aktuálně ubytována v [právnická osoba] bez přístupu ke komunikačním prostředkům, prostřednictvím kterých by mohla vyhovět posudkovému lékaři a že není z důvodu časově náročných léčebných procedur schopna zajistit informace o požadavku posudkového lékaře směřujícího na ošetřujícího lékaře v lázních, přesto žalobkyně zajistila zprávu od [tituly před jménem] [jméno FO] (vedoucí lékař [právnická osoba]), dalším vyjadřováním k přezkumu její pracovní neschopnosti dle závěru soudu I. stupně vyjádřené v bodě 67 odůvodnění žalobkyně prohlubovala svůj stres i nervozitu v souvislosti s léčbou (když informovala i kolegy soudu o své situaci dopisem z 21. 4. 2022); podání podnětu ve smyslu § 65 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění soud I. stupně nepokládal za šikanózní ani v souvislosti s předcházejícími jednáními 1. žalované v rámci shora označených probíhajících sporů o peněžité plnění či nemajetkovou újmu či uložení blíže specifikovaných povinností 1. žalované, když sice žalobkyni byl po dočasném zastavení nápadu od srpna 2021 do října 2021 přidělován nápad nekorespondující dohodě o úpravě rozsahu pracovního vztahu soudce z 28. 7. 2021, tedy nebyl jí přidělován nápad v rozsahu 62,5 %, reálný nápad v rozsahu 66,67 % byl po jednom měsíci tohoto rozvrhu práce změněn; nebyl přitom prokázán úmysl žalobkyni šikanovat či ji poškodit, kdy [tituly před jménem] [jméno FO] se po úpravě úvazku žalobkyně snažila odpovídajícím způsobem upravit i rozvrh práce a deklarovala, že se bude průběžně zabývat vytížeností žalobkyně, respektive zohlednila i upozornění soudcovské rady ohledně rozvrhu práce; rovněž soud I. stupně vyšel z notoricky známých skutečností, že kromě 100% nápadu došlých věcí mohou být v některých případech upraveny i nápady v nižším rozsahu (25, 50, 75 % či 2/3 či 1/3); upravit rozsah nápadu v 62,5 % odpovídající 5/8 je nepoměrně složitější z hlediska chodu senátu a rozvrhu práce, pouze krátkodobý měsíční nápad vyšší o 4,2 %, než by odpovídalo pracovnímu úvazku žalobkyně pokládá soud I. stupně za zanedbatelný, a to i s ohledem na rozdílnou složitost přidělovaných věcí, naopak v postupu 1. žalované shledal soud vstřícný přístup ve vztahu ke změně rozvrhu práce a ve vztahu k nepřesunutí žalobkyně na samosoudcovskou agendu (kdy tento postup by byl pro 1. žalovanou organizačně jednoduší); ze všech těchto důvodů soud I. stupně uzavřel, že 1. žalovaná nezneužila institutu práva podat podnět zaměstnavatele k přezkumu důvodnosti dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně, pokud nebyl dán základ odpovědnosti 1. žalované, nezabýval se soud posouzením formy a výše zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu a v tomto rozsahu žalobu výrokem I zamítl.

6. Ve vztahu k omluvám požadovaným žalobkyní na 2. žalované shledal soud I. stupně žalobu částečně opodstatněnou v rozsahu výroku III v situaci, kdy žalobkyně je na základě rozhodnutí [orgán] [adresa] ze dne 27. 12. 2017 osobou zdravotně znevýhodněnou podle § 67 odst. 3 zákona 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a kdy žalobkyně je od 16. 4. 2019 částečně invalidní dle § 39 odst. 1 zákona 155/1995 Sb. (invalidita 1. stupně a pokles pracovní schopnosti žalobkyně o 40 % z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu); žalobkyni byl 19. 8. 2019 přiznán invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně; pokud zaměstnavatel odmítl původní požadavek žalobkyně v září 2020 vyslat ji pro její zdravotní potíže na pracovně lékařskou prohlídku (prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO]), došlo následně ke změně stanoviska zaměstnavatele, když podle lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] je žalobkyně schopna pracovat s ohledem na svůj zdravotní stav nepřetržitě 3,5 hodiny, poté musí dlouhodobou vynucenou a strnulou pozici vystřídat, rehabilitovat, následně může pracovat ve vynucené pozici u PC a spisů cca 2 hodiny, vyšší pracovní zátěž není vhodná, jinak by docházelo ke zhoršování zdravotního stavu pacientky a k poklesu práceschopnosti; v období březen 2021 žalobkyně s 1. žalovanou korespondovala o provedení pracovnělékařské prohlídky, na základě které vydal [orgán veřejné moci] 15. 6. 2021 lékařský posudek o zdravotní způsobilosti žalobkyně k práci, kdy tato byla uznána zdravotně způsobilou s podmínkou s tím, že práce bude maximálně 5 hodin denně s možností přerušení činnosti dle potřeb zaměstnankyně; jednání o zkrácení úvazku žalobkyně a faktickém nastavení nápadu v rozvrhu práce probíhala mezi žalobkyní a 1. žalovanou i v červenci 2021, žalobkyni byla nabízena opakovaně osobní setkání s místopředsedkyní 1. žalované, pokud žalobkyně požadovala zkrácení úvazku na 60 %, na základě dohody z 28. 7. 2021 došlo ke snížení nápadu žalobkyně na 62,5 % a k úpravě platu v závislosti na předpokládané práci 25 hodin týdně. Pokud žalobkyně byla v uvedeném rozmezí 4. 4. až 25. 4. 2022 ubytována v [ústav] a kontaktoval jí posudkový lékař [orgán] (s ohledem na předchozí údajnou telefonickou nedostupnost ošetřujícího lázeňského lékaře žalobkyně) za účelem přezkoumání odůvodněnosti trvání DPN a zajištění podkladů pro posudkového lékaře včetně zajištění popisu procedur a zdůvodnění ošetřujícím lékařem, proč tyto nelze provádět mimo zkrácenou pracovní dobu, v situaci, kdy posudkovému lékaři byl znám zkrácený pracovní úvazek žalobkyně, reagovala žalobkyně e-mailem na předchozí e-mailový požadavek [tituly před jménem] [jméno FO], že by rovněž ošetřující lékař měl být informován o zkráceném pracovním úvazku, proti postupu [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyně nevznášela žádné námitky, poskytla součinnost (ani nesdělovala, že z důvodu pobytu v lázních má omezený přístup ke komunikačním prostředkům), i s ohledem na vyjádření posudkového lékaře, vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ([funkce] [ústřední orgán]) i vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] ([funkce] [správní orgán]) ohledně stížnosti žalobkyně na postup [orgán] [adresa] i obsahu dokumentace [orgán] [adresa] uvedené v bodě 40 odůvodnění rozsudku neshledal soud I. stupně způsob šetření podnětu 1. žalované ze strany [orgán] [adresa] nešetrným, a proto žalobu výrokem II zamítl.

7. Pokud se žalobkyně domáhala zadostiučinění proti 2. žalované ve formě omluv, a to za lživé nařčení o porušování lázeňského léčebného režimu a za nesprávný úsudek o nedůvodnosti DPN žalobkyně ze strany [orgán 2] [adresa] ve stanovisku z 11. 7. 2022, ze Zprávy ústředního ředitele [správní orgán] [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo ke stížnosti žalobkyně, že rozhodnutí o DPN žalobkyně pouze z důvodu absolvování příspěvkové lázeňské rehabilitační péče bylo vydáno neoprávněně a dle [orgán 2] celá DPN byla nedůvodná, průběh absolvování příspěvkové lázeňské léčebně rehabilitační péče dle [tituly před jménem] [jméno FO] byl nestandardní, v rozporu s právní úpravou absolvován v ambulantním režimu (tím mělo dojít k porušení § 33 odst. 2 zákona 48/1999 Sb., o veřejném zdravotním pojištění), 2. žalovaná však následně revidovala tyto závěry, když původně vyjadřující se osoby za [orgán 2] měly neúplné podklady, proto dospěly k nesprávným vyjádřením. V tomto úředním postupu [orgán 2] spatřoval soud nesprávný úřední postup ve smyslu zákona 82/1998 Sb., kdy [tituly před jménem] [jméno FO] neprezentoval svůj soukromý názor, ale uváděl názor z titulu pozice ústředního ředitele [orgán 2] v reakci na stížnost žalobkyně na postup [orgán] [adresa], v důsledku nesprávných závěrů [orgán 2] došlo k zásahu do osobnostního práva cti žalobkyně, které mělo nepříznivý psychický vliv na žalobkyni a která byla nucena podat žalobu tak, aby neměla v osobní dokumentaci, že porušuje lázeňský a léčebný režim; přípisem z 11. 7. 2022 byla tak žalobkyně poškozena, nesprávný úřední postup byl v příčinné souvislosti s nemajetkovou újmou žalobkyně, a proto soud I. stupně uložil povinnost 2. žalované učinit omluvu ve znění specifikovaném pod výroky III a IV.

8. O nákladech řízení rozhodl ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1 dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné 1. žalované právo na náhradu nákladů řízení – účastníka nezastoupeného advokátem, a to za 11 úkonů právní pomoci blíže specifikovaných v bodě 72, tj. v celkové výši 3 300 Kč.

9. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou odkázal na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla převážně procesně úspěšná, předmětem řízení byly 3 odškodnění nemajetkové újmy ve formě třech samostatných omluv, žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 66,7 % (výroky III a IV) a v rozsahu 33,3 % (výrok II) byla neúspěšná, z tohoto důvodu jí měl vzniknout nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 33,4 %. Požadovala přitom náhradu za soudní poplatek a cestovní výdaje osobním vozidlem včetně cestovních náhrad, náhradu ušlého výdělku doprovodu žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a paušální náhradu za úkony nezastoupeného účastníka, když blíže specifikovala cestovní výdaje na trase [místo] [místo] a zpět; soud rovněž zjistil výši průměrného hodinového výdělku [tituly před jménem] [jméno FO], který doprovázel žalobkyni k jednání, při plném úspěchu by tak žalobkyni náležela náhrada [částka]; s přihlédnutím k částečnému úspěchu přiznal žalobkyni částku 7 337,50 Kč.

10. Proti zamítavým výrokům I a II a závislým výrokům V a VI podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. V něm namítala neúplná skutková zjištění, nesprávné zhodnocení provedených důkazů (III. ÚS 177/04), včetně porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, kdy se soud I. stupně dostatečně nevypořádal s argumentací žalobkyně včetně důvodů pro podání podnětu 1. žalovanou k přezkumu DPN žalobkyně v období 4. 4. až 2. 5. 2022, rozsudek pokládá za nepřezkoumatelný. Dle odvolatelky soud nehodnotil, že příslušný podnět dle § 65 zákona 187/2006 Sb. má být krajním nástrojem použitelným zaměstnavatelem jen v závažných případech, například když zaměstnanec předstírá nemoc, aby se vyhnul práci či porušoval léčebný režim, zatímco žalobkyně v dostatečném časovém předstihu (několik měsíců) podrobně informovala zaměstnavatele o nadcházející intenzivní RHB léčbě symptomů jejího zdravotního postižení, žalobkyně proto dovozovala, že zaměstnavatel nemohl mít žádné pochybnosti o nástupu žalobkyně do DPN za účelem léčby poruch jejího zdraví související s jejím zdravotním postižením (jak ostatně potvrdila i [tituly před jménem] [jméno FO] při jednání). Soud nesprávně „vytěsnil skutková zjištění z posudku o invaliditě, z e-mailové korespondence žalobkyně s [tituly před jménem] [jméno FO]“, ačkoliv zaměstnavateli muselo být zřejmé, že DPN žalobkyně nastupuje tak jako každý rok za účelem léčby poruchy zdraví; respektive dle odvolatelky měl zaměstnavatel možnost učinit pouhé metodické dotazy na příslušnou správu zabezpečení již od jara 2021, cca rok před nástupem žalobkyně do sporné DPN, a to ohledně možnosti absolvovat příspěvkovou lázeňskou péči v rámci DPN a při zhodnocení, zda při nástupu do DPN zaměstnance má význam skutečnost, že zaměstnanec pracuje v částečném úvazku; první informace o předpokládané DPN poskytla žalobkyně již 18. 3. 2021; žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že tehdejší místopředsedkyně [tituly před jménem] [jméno FO] s ohledem na svůj předchozí kariérní postup musela být znalá postupu dle správního práva, měla situaci vyhodnotit a mohla dovodit, že dáním podnětu k zahájení „oficiálního“ šetření správním orgánem zasáhne značně do psychiky žalobkyně, kterou bude muset posudkový lékař kontaktovat (i s ohledem na případné dojíždění z místa zaměstnání do místa léčby – cca jedna cesta autem 45 minut). S ohledem na každoroční (cca 10 let) léčbu podstupovanou žalobkyní v době pracovní neschopnosti měl dle žalobkyně zaměstnavatel dostatek informací o zdravotním stavu žalobkyně, která požívá na trhu práce dle zákona o zaměstnanosti i zákoníku práce zvláštní zákonné ochrany, místopředsedkyně soudu neměla vůči žalobkyni nadhled, respektive měla vůči ní averzi (pokud v e-mailové komunikaci sdělovala [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni, že nepokládá za etické, správné a vhodné ventilování vnitřních problémů soudu před účastníky ve vztahu k počtu neskončených věcí a která se odmítla žalobkyni omluvit za obsah korespondence z března 2022 a která nezajistila správný nápad počtu věcí přidělených žalobkyni nepřekračující rozsah jejího pracovního úvazku). Rozsah zastavení nápadu (přidělování práce) neodůvodňoval dle žalobkyně podnět zaměstnavatele k přezkumu DPN, soud I. stupně přitom provedené důkazy nedostatečně zhodnotil, rovněž se ani nevypořádal s tím, že zmíněné pochybnosti o dojíždění žalobkyně do lázní mohla odstranit 1. žalovaná pouhým dotazem na žalobkyni, aniž by vyčkávala tiše na nástup žalobkyně do sporné DPN; v tom spatřuje žalobkyně zneužití institutu podnětu k přezkumu DPN; rovněž žalobkyně upřesnila, že byla způsobilá naplňovat své pracovní povinnosti konzultacemi s kolegy v senátě i během DPN, když má limitaci fyzickými symptomy, nikoliv duševním onemocněním. Rovněž nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně se nechovala dostatečně preventivně tak, aby předešla případným vzájemným nedorozuměním stran průběhu předmětné DPN, naopak z posudku o invaliditě, předchozí e-mailové korespondence z roku 2021 i z března 2022 bylo zřejmé, že žalobkyně nastoupí k intenzivní RHB léčbě pro symptomy jejího zdravotního postižení, vedení soudu mělo nepochybně podrobné informace, argumentaci soudu v tomto směru pokládá žalobkyně za absurdní a cynickou, naopak „mlčením“ [tituly před jménem] [jméno FO] připravila žalobkyni o možnost prezentovat před nástupem do DPN argumenty na rozptýlení subjektivních pochybností [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně opodstatněnosti DPN; pokud soud dovozoval, že žalobkyně nesplnila svoji informační povinnost ve vztahu k zaměstnavateli, je tento závěr v rozporu s právními normami na ochranu osobních údajů. Ve vztahu k nezaujatosti [tituly před jménem] [jméno FO], ze které vychází soud I. stupně, nedostatečně soud I. stupně dle odvolatelky zhodnotil provedené důkazy (předžalobní výzva z 13. 7. 2021, usnesení Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], e-mailová komunikace mezi žalobkyní a [tituly před jménem] [jméno FO] za období 17. 3. až 24. 3. 2022, obálky datových zpráv z března 2022 týkající se negatorní žaloby), nezhodnotil ani další důkazy – části blíže specifikovaných spisů vedených u Okresního soudu v [adresa], Krajského soudu v [adresa] a Městského soudu v [místo], ze kterých by musel dovodit zaujatost zaměstnavatele vůči žalobkyni, a nesprávně soud nepřihlížel k tomu, že 1. žalovaná protiprávně zadržovala žalobkyni náhradu platu za karanténu, že v minulosti byl žalobkyni zamítnut podnět k vyslání žalobkyně na mimořádnou pracovně lékařskou prohlídkou v září 2020 – po žádosti žalobkyně o snížení objemu přidělované práce. Vytkla soudu I. stupně, že nezhodnotil dostatečně věrohodnost výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] a v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí tuto zásadu porušil, případně porušil poučovací povinnost ve vztahu k žalobkyni, která při posuzování věrohodnosti výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] by po poučení soudem navrhla další důkazy. Za nepřípustnou spekulaci soudu označila žalobkyně závěr, že [tituly před jménem] [jméno FO] přistupovala vstřícně k nepřevedení žalobkyně na samosoudcovskou agendu (toto je předmětem řízení u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]), v tomto směru soud opomenul zhodnotit i výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO] k argumentaci žalobkyně, že žalobkyně byla vedením označována za neplnohodnotného soudce v důsledku zdravotního postižení, proto jí byl navrhován přesun ze senátu na samosoudcovskou agendu, žalobkyni bylo vyhověno a k přesunu nedošlo až po další argumentaci v souvislosti se zhoršením jejího zdravotního stavu, k otázce (ne)vstřícnosti vedení soudu vůči žalobkyni a zařazení do jednotlivých agend měl případně soud poučit jak 1. žalovanou, tak žalobkyni; soud nedostatečně zhodnotil „svědeckou“ výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], která neměla postavení svědka, když nebyla vyslýchána pod sankcí trestněprávní odpovědnosti v případě uvedení nepravdy. Soudu I. stupně vytýkala nedostatečné zhodnocení nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni v důsledku podání podnětu ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4431/2007, kdy prošetřování její DPN výrazně zasáhlo do osobnostní sféry žalobkyně, která, pokud by každoročně nepostupovala lázeňskou rehabilitační péči, hrozila by jí ztráta dosavadního potenciálu v práceschopnosti; po celou dobu šetření podnětu, až do 19. 4. 2022 byla žalobkyně ve strachu a toto znehodnocovalo efekt léčby, její míru nejistoty zvyšovalo i to, že nevěděla, co je obsahem podnětu zaměstnavatele, to se dozvěděla až po ukončení šetření, sama poskytla přitom součinnost posudkovému lékaři, jak jí ukládá zákon, závěry soudu v tomto směru jsou však cynické, pokud dovozoval soud, že si stres měla žalobkyně sama zvyšovat, když informovala kolegy 21. 4. 2022 o vzniklé situaci. S ohledem na její přesvědčení, že cílem přezkumu sporné DPN bylo žalobkyni poškodit, a zasáhnout do osobnostních práv (psychického) zdraví žalobkyně navrhla napadený rozsudek změnit a žalobě vyhovět v rozsahu částky 30 000 Kč a nákladů řízení, a to s odkazem na ustanovení § 2951 a § 2957 o. z. ve spojení s § 4 zákoníku práce; případně navrhla napadené rozhodnutí zrušit.

11. Ve vztahu k zamítavému výroku II opětovně odvolatelka zdůraznila, že posudkový lékař [orgán] postupoval zjevně nešetrně v rozporu se základními zásadami vyplývajícími z § 177 správního řádu ve spojení s § 2 až 8 správního řádu, nerespektoval údaje ve vnitřní evidenci [orgán] (tj. záznamy ve zdravotní dokumentaci žalobkyně – osoby zdravotně postižené včetně přehledu každoročních DPN a včetně posudku o invaliditě), posudkový lékař [orgán] nekontaktoval ošetřující lékařku žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] za účelem vyjasnění, proč vystavila spornou DPN, měl-li i přes záznamy ve zdravotní dokumentaci žalobkyně vedené u [orgán] přesto pochybnosti o důvodnosti sporné DPN, nekontaktoval ani lázeňského lékaře [právnická osoba] (ani telefonicky) či dostupným e-mailem či datovou schránkou lázní před oslovením žalobkyně 12. 4. 2022; tvrzení 2. žalované o údajném neúspěšném pokusu [tituly před jménem] [jméno FO] o telefonický kontakt s ošetřujícím lékařem není dostatečné (jiné důkazy v tomto směru žalovaná nenavrhovala), dle odvolatelky 2. žalovaná neunesla důkazní břemeno. Naopak posudkový lékař postupoval nesprávně, pokud se obrátil na žalobkyni a použil ji jako pouhého poslíčka k opatření si stanoviska lázeňského lékaře, navíc položil dotaz zjevně nesmyslný odporující zákonné úpravě příspěvkové lázeňské péče, při které je vyloučen souběh léčby a výkonu práce, což musel při své odbornosti posudkový lékař [orgán] vědět. Pokud by lékař postupoval šetrně ve smyslu § 2 a 6 správního řádu žalobkyně by se dozvěděla až výsledný verdikt dne 19. 4. 2022 o důvodnosti její DPN, což by u ní nevyvolalo stres – strach z možného zrušení DPN, nedodržením šetrného postupu tak vznikla žalobkyni újma; je přitom notorietou dle žalobkyně, že šetření důvodnosti DPN způsobuje psychický stres každému nemocnému člověku až do ukončení šetření. V rámci tzv. „šetrnosti“ měl posudkový lékař nejprve oslovit ošetřujícího lékaře žalobkyně, který DPN vystavoval (za účelem zjištění, z jakého důvodu DPN vystavil), když oprávnění posudkového lékaře správy sociálního zabezpečení oslovit ošetřujícího lékaře pojištěnce vyplývá ze zákona o nemocenském pojištění, případně mohl kontaktovat ošetřujícího lékaře přes e-mail či datovou schránku [ústav]. Posudkový lékař si z hlediska své odbornosti přitom musel být vědom, že zákon vylučuje souběh práce pojištěnce a zdravotní pojišťovnou schválené příspěvkové lázeňské péče, z toho dovozuje žalobkyně nesmyslnost dotazu posudkového lékaře [orgán] adresovaného lázeňskému lékaři, zda by žalobkyně mohla procedury v rámci příspěvkové lázeňské péče absolvovat mimo zkrácenou pracovní dobu, tedy bez DPN (když rozsah pracovního úvazku nemá význam pro posuzování předpokladů DPN); soud I. stupně pojem šetrnosti nesprávně vyhodnotil. Navrhla proto změnu zamítavého výroku II a vyhovění žalobě. 12. 1. žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla potvrdit rozsudek jako věcně správný, když podnět 1. žalované nebyl žádným šikanózním jednáním, naopak sledoval postup vyplývající z § 65 zákona 187/2006 Sb., žalobkyni nevznikl žádný nárok na peněžitou náhradu dle § 10 zákona 198/2009 Sb. Soud I. stupně ke svému správnému právnímu závěru dospěl na základě dostatečně provedeného dokazování, rozsudek netrpí nepřezkoumatelností, kterou nesprávně zdůrazňuje žalobkyně. Ze strany žalobkyně jde o spekulaci, pokud dovozuje, že zaměstnavatel měl před podáním podnětu podle § 65 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění nejprve podat tzv. „metodický dotaz“, tím by nebyly odstraněny ani pochybnosti o důvodnosti vzniku a trvání DPN žalobkyně. Žalovaná popírala namítanou zákeřnost postupu místopředsedkyně 1. žalované, v tomto směru odkázala 1. žalovaná na svá tvrzení a na zjištění soudu, že sama žalobkyně sdělila 1. žalované, že není problém po dobu lázní být k dispozici kolegům v senátě na neveřejná zasedání (a tedy vykonávat po dobu DPN práci), když se nejednalo o komplexní lázeňskou péči a kdy místopředsedkyně soudu čelila dotazům zbývajících kolegů ohledně rozvrhu práce, když na snahu odstranit pochybnosti reagovala žalobkyně podrážděně. Stejně tak žalobkyně spekuluje, že žalovaná musela znát předem postup [orgán] ve vztahu k okolnostem, které budou následovat po podání podnětu. Je rovněž nepřípadný odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 3542/20 pro odlišnou skutkovou situaci, rovněž na uvedenou věc nedopadají závěry nálezu sp. zn. IV. ÚS 3183/15, rovněž nejsou použitelné ani závěry vyplývající z rozhodnutí III. ÚS 177/04. Ani zvažování zastavení nápadu žalobkyni nemůže založit důvodné pochybnosti opravňující zaměstnavatele k podání podnětu ohledně rozsahu a trvání DPN, po obdržení žádosti žalobkyně o zastavení nápadu, se náměstkyně 1. žalované dotazovala žalobkyně, která jí sdělila, že se nejedná o komplexní lázeňskou léčbu, úvahy odvolatelky o „cynismu soudu“ 1. žalovaná odmítla. Pokud pracovní neschopnost měla započít u žalobkyně 7. 4. 2021 a tato sdělovala zaměstnavateli, že konečně odjíždí na léčbu do lázní 12. 5. 2021, rovněž toto nepřispělo k odstranění pochybností, když během DPN komunikovala žalobkyně i se svojí asistentkou a s vedením soudu. Z provedeného dokazování je zřejmé, že 1. žalovaná prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO] opakovaně nabízela žalobkyni možnost osobního projednání výkonu práce včetně jednání o výši nápadu žalobkyně a jeho snížení; s předmětným sporem nesouvisí postup 1. žalované, která vyhověla žalobkyni a nepřeřadila ji na samosoudcovskou agendu, toto je předmětem řízení u Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], k tomu se vyjadřovala žalovaná i v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]; z pohledu zajištění řádného chodu senátu a soudu proto předestřela 1. žalovaná žalobkyni variantu o samosoudcovské agendě, kvůli nesouhlasu žalobkyně k takovému rozhodnutí nedošlo; případně další navržené důkazy uplatněné mimo koncentraci řízení pokládá 1. žalovaná za nepřípustné; skutkové i právní závěry soudu I. stupně jsou zcela správné, proto navrhuje 1. žalovaná jejich potvrzení. 13. 2. žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně odkázala na svoji předchozí argumentaci a s ohledem na správné skutkové i právní závěry navrhla rozsudek potvrdit.

14. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti 2. žalované dle § 101 odst. 3 o. s. ř., která se k jednání řádně omluvila a nežádala o odročení jednání.

15. Při odvolacím jednání žalobkyně doplnila, že navrhuje doplnit dokazování protokolem z jednání Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] z [datum] ve věci žalobkyně [Jméno žalobkyně] proti žalované České republice – Krajskému soudu v [adresa], o náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka], a dále eventuálně doplňujícím výslechem [tituly před jménem] [jméno FO] dožádaným soudem k otázce jejích skutkových pochybností při dání podnětu k přezkumu důvodnosti DPN, podnět označila za šikanózní, když [tituly před jménem] [jméno FO] věděla více než 1 rok o nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně, o její invaliditě, závěr soudu I. stupně, že žalobkyně nedostatečně informovala o jejím zdravotním stavu, je nesprávný, když zaměstnavatel (ve srovnání s jinými zaměstnanci, uvádějícími při pracovní neschopnosti pouze číslo diagnózy) měl široké portfolio informací o jejím zdravotním stavu, žalobkyně nesouhlasila s tím, že přispěla k pochybnostem na straně zaměstnavatele, v tomto směru označila závěry soudu I. stupně za cynické, u jiných zaměstnanců trvání DPN přezkoumáváno nebylo. Zdůraznila, že [tituly před jménem] [jméno FO] jako osoba znalá práva si měla své právní nejasnosti odstranit, samotná úvaha o zastavení nápadu soudních spisů dle žalobkyně nebyla samo o sobě podnětem k [orgán] o prošetření důvodnosti a trvání DPN; kromě jiného po podání podnětu místopředsedkyně soudu nápad žalobkyni 7. 4. zastavila, verdikt [orgán] se dozvěděla až 12. 4., na stanovisko [orgán] tak zaměstnavatel nepočkal, ačkoliv podnět k přezkoumání důvodnosti zahájení a trvání DPN byl u [orgán] [adresa] místopředsedkyní soudu učiněn 7. 4. 2022; v ostatním žalobkyně odkázala na svoji odvolací argumentaci. 16. 1. žalovaná při odvolacím jednání uvedla, že v mezidobí byl vyhlášen nepravomocně rozsudek ve věci [spisová značka] vedené u Okresního soudu v [adresa], kterým byla zamítnuta žaloba žalobkyně proti 1. žalované o zaplacení 800 000 Kč z titulu tvrzené nemajetkové újmy, v tamním řízení bylo konstatováno, že nedošlo k šikanóznímu přístupu ze strany zaměstnavatele.

17. Poté odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné, a to jak ve vztahu k zamítavému výroku I ve vztahu k 1. žalované a ani ve vztahu k zamítavému výroku o věci samé ve vztahu k 2. žalované.

18. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí zajistil dostatečné skutkové podklady, provedl dokazování v dostatečném rozsahu a potřeba doplnění dokazování nevyplynula ani z odvolacího řízení. Naopak pokud žalobkyně (v rámci neúplné apelace) navrhovala v odvolacím řízení doplnit dokazování obsahem protokolu z jednání vedeného u Okresního soudu v [adresa] ze dne 11. 12. 2024 (ve vztahu k výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO]) ve věci [spisová značka], tento důkaz zhodnotil odvolací soud jako nadbytečný, stejně tak se jevilo nadbytečným doplňovat dokazování opětovným výslechem [tituly před jménem] [jméno FO] (případně dožádaným soudem) k tvrzeným pochybnostem (ať již skutkovým nebo právním) ve vztahu ke vzniku a trvání a důvodnosti DPN žalobkyně, neboť skutkový stav zjištěný soudem I. stupně představoval dostatečný skutkový základ pro následné správné právní posouzení věci.

19. Provedené důkazy soud I. stupně hodnotil způsobem předpokládaným ustanovením § 132 a § 157 o. s. ř., kdy zcela srozumitelně, přehledně a přesvědčivě odůvodnil své skutkové a následné právní závěry; rozhodnutí soudu I. stupně nenese znaky tendenčního hodnocení důkazů v neprospěch odvolatelky, jak tato nesprávně namítala, rovněž nenese znaky libovůle (III. ÚS 2208/21); rozhodnutí není nepřezkoumatelným, když odvolatelka byla schopná ve smyslu konstantní judikatury z odůvodnění napadeného rozhodnutí obsáhle formulovat odvolací důvody i odvolací návrh. Odlišně od odvolatelky neshledává odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně rozporným s obecně sdílenou představou spravedlnosti, jak nesprávně namítá odvolatelka. Ve vztahu k přezkoumatelnosti rozhodnutí opakovaně judikoval Ústavní soud, že není povinností obecného soudu reagovat na každý argument účastníka, pokud soud vyloží logicky stěžejní argumenty, z kterých vyšel ve svém následném rozhodnutí; této povinnosti obvodní soud dostál.

20. Pokud zaměstnavatel – 1. žalovaná učinila zmíněný podnět k [orgán] ve vztahu k přezkoumání důvodnosti zahájení a trvání DPN žalobkyně, se zřetelem k jejímu zkrácenému pracovnímu úvazku 5 hodin denně, a kdy v závislosti na další pracovní neschopnosti bylo nutno řešit otázku zákonného rozvrhu práce (a tím i ošetřit právo účastníka sporu na zákonného soudce), neshledává odvolací soud odlišně od odvolatelky v postupu zaměstnavatele ani nesprávný úřední postup vyplývající ze zákona 82/1998 Sb., ani tvrzený zásah zaměstnavatele do osobnostních práv žalobkyně ve smyslu § 2951 občanského zákoníku, který by odůvodňoval přiznání přiměřeného zadostiučinění v podobě odčinění následků zásahu, či poskytnutí omluvy (které se žalobkyně nedomáhala) či poskytnutí finančního zadostiučinění (§ 2957 OZ).

21. V případě skutkových, a stejně tak i právních, pochybností zaměstnavatele o důvodnosti vzniku a trvání dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance dává zákon zaměstnavateli možnost – oprávnění ve smyslu § 65 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, dát příslušnému orgánu nemocenského pojištění podnět ke kontrole důvodnosti trvání dočasné pracovní neschopnosti a ke kontrole dodržování režimu dočasně práceneschopného pojištěnce, jde-li o zaměstnance (z povahy věci z toho vyplývá i podnět ke kontrole zahájení dočasné pracovní neschopnosti, pokud se má jednat o důvodnost jejího trvání), když v tomto směru orgán sociálního zabezpečení z úřední povinnosti provádí kontrolu správnosti posuzování zdravotního stavu pojištěnce a jeho dočasné pracovní neschopnosti, v zájmu pojištěnce (zaměstnance) i zaměstnavatele je dle názoru odvolacího soudu vhodné provést šetření v co nejkratším čase, a to i právě za účelem odstranění nejistoty účastníků pracovněprávního vztahu a i za účelem ochrany pojištěnce, smyslem tohoto ustanovení je po provedeném šetření odstranit případné pochybnosti; z ustanovení § 65 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění a ani z jiné kogentní úpravy nevyplývá předepsaný způsob šetření příslušného posudkového lékaře a způsob, jakým si tento má obstarat potřebné informace. Z povahy a logiky věci vyplývá, že v případě podnětu zaměstnavatele tento zaměstnavatel konkrétně neseznamuje až do skončení šetření zaměstnance s obsahem uvedeného podnětu, když [orgán] prostřednictvím posudkového lékaře realizuje úkoly [orgán] ve smyslu § 84 a následujících zákona o nemocenském pojištění; konkrétní postup a způsob šetření v zájmu pružnosti a rychlosti prošetření poměrů je na příslušném lékaři (§ 84 odst. 3 písm. e) zákona 187/2006 Sb.); ze skutečnosti, že konkrétní posudkový lékař [tituly před jménem] [jméno FO] nepředkládal žalobkyni či žalované svůj spisový materiál, jehož výstupem byl závěr o důvodnosti dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně, nelze uzavřít, že příslušný posudkový lékař tak neprovedl šetření ve zdravotnické dokumentaci a přístupné dokumentaci v systému zdravotní pojišťovny tak, aby si zajistil dostupné podklady pro posouzení podnětu; z vyjádření posudkového lékaře ze dne 25. 10. 2023 se nepodávají pochybnosti o jeho konkrétním postupu v zájmu urychleného šetření věci. Po zjištění místa a formy provádění léčení – rehabilitace dle samotné výpovědi žalobkyně i jejího manžela (svědka [tituly před jménem] [jméno FO]) bylo prokázáno, že po neúspěšném telefonickém kontaktu [tituly před jménem] [jméno FO] s ošetřujícím lékařem v [právnická osoba] se obrátil telefonicky na telefonní číslo [tel. číslo] – žalobkyně, pokud tuto nezastihl a telefon žalobkyně byl přesměrován na manžela (svědka [jméno FO]), tento výslovně doporučil posudkovému lékaři, aby kontaktoval žalobkyni e-mailem, pokud tak posudkový lékař učinil, reagovala žalobkyně e-mailovou komunikací (kterou soud I. stupně podrobně provedl dokazování a tuto i řádně zhodnotil), sama se dotazovala i posudkového lékaře, zda má sdělovat ošetřujícímu lékaři, že pracuje na částečný pracovní úvazek kvůli svému zdravotnímu stavu. Pokud soud I. stupně v odůvodnění prvostupňového rozsudku uvedl, že žalobkyně nemusela vyvinout součinnost v tom směru, že zajistí od ošetřujícího lékaře v lázních zdravotní podklady pro posouzení důvodnosti DPN, nelze ze znění odůvodnění soudu I. stupně dospět k závěru, že by soud I. stupně vytýkal žalobkyni splnění její zákonné povinnosti, tj. povinnost poskytnout dostatečnou součinnost posudkovému lékaři, z odůvodnění prvostupňového rozsudku pouze vyplývá úvaha, že v případě omezeného přístupu k e-mailu v lázních či v důsledku časového vytížení procedurami mohla žalobkyně o tom lékaře informovat a doporučit mu opětovný kontakt s [ústav], sama žalobkyně však uváděla, že si byla vědoma vytíženosti tohoto zařízení před Velikonocemi, kdy ošetřující lázeňský lékař byl vytížen v případě propouštění pacientů. Žalobkyně se tak i ve svém zájmu ve snaze odstranit nejistotu v průběhu šetření posudkového lékaře jistě sama rozhodla proto, že se vyjádření ošetřujícího lékaře pokusí zajistit, byť byla limitována zřejmě svým nepříznivým zdravotním stavem a časovým sledem procedur a kdy mohla pociťovat určitý diskomfort a nepohodlí při prošetřování důvodnosti trvání její dočasné pracovní neschopnosti. Sama však uvedla, že byla seznámena posudkovým lékařem de facto s obsahem tohoto podnětu, šetřením posudkového lékaře; i se zřetelem k tomu, že do týdenního šetření zasáhly Velikonoce (jak sama žalobkyně uváděla) lze postup posudkového lékaře pokládat za operativní a rychlý, jehož výstupem byl závěr posudkového lékaře k datu 19. 4. 2022, že trvání dočasné pracovní neschopnosti po dobu probíhajícího lázeňského léčení bylo shledáno důvodným.

22. Odvolací soud nespatřuje důvodnou odvolací námitku žalobkyně, že správní orgán při realizaci své pravomoci postupoval v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů uvedených v ustanovení § 2 až 8 správního řádu (ve znění účinném k datu provádění šetření); odvolací soud se neztotožňuje se závěrem odvolatelky, že právě uvedeným způsobem šetření (telefonickým kontaktem, emailem soud a zajištěním a předáním zprávy o zdravotním stavu žalobkyně) nebyla šetřena její práva a oprávněné zájmy tak, aby byla poskytnuta žalobkyni omluva specifikovaná ve výroku II prvostupňového rozsudku. Nelze ani opomíjet obecný požadavek na činnost správních orgánů, která má být v souladu s veřejným zájmem a odpovídat okolnostem daného případu (§ 2 odst. 4 zákona 500/2004 Sb., správní řád), kdy je povinností příslušného posudkového lékaře [orgán] provést šetření s maximálním urychlením, a to nejen v zájmu pojištěnce a jeho ochrany, ale i v zájmu vynakládání prostředků veřejného nemocenského pojištění na odůvodněné případy. Ustanovení § 3 zákona 500/2004 Sb. přitom ukládá správnímu orgánu zjistit stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 citovaného předpisu, když veřejná správa je službou veřejnosti a plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu; ani ve smyslu § 4 odst. 1 citovaného zákona v postupu posudkového lékaře neshledal soud porušení povinnosti chovat se k žalobkyni zdvořile a snažit se vyjít vstříc žalobkyni, když žalobkyni umožnil uplatňovat její práva a oprávněné zájmy, a to komunikací s žalobkyní a i možností předložit ze strany žalobkyně dotčené zprávy o zdravotním stavu (§ 4 odst. 4 správního řádu); rovněž správní řád ukládá správnímu orgánu pokusit se o smírné odstranění rozporů, které by bránily řádnému projednání a rozhodnutí věci, kdy správní orgán postupuje bez zbytečných průtahů; pokud není zákonem stanovena lhůta, činí tak ve lhůtě přiměřené (§ 6); žalobkyně ani nenamítala, že by ze strany správního orgánu došlo k porušení jejích procesních práv ve smyslu rovného postavení (§ 7 odst. 1 správního řádu), současně ani žalobkyně netvrdila, že by ze strany posudkového lékaře bylo postupováno nestranně (§ 7); porušení povinností správního orgánu neshledal ve smyslu zásahu do osobnostních práv žalobkyně odvolací soud ani ve smyslu § 177 správního řádu. Rovněž z ustanovení § 89 zákona 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, vyplývá, že orgány nemocenského pojištění mohou vyzvat pojištěnce, aby sdělil, popřípadě doložil skutečnosti rozhodné pro provádění jeho pojištění; shora zjištěný postup posudkového lékaře tak dle názoru odvolacího soudu, shodně se závěry soudu I. stupně, nenaplňuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a nepředstavuje ani zásah do osobnostních práv ve smyslu § 2951 občanského zákoníku. Přestože žalobkyně pociťovala určitý diskomfort či nepohodlí ze strany posudkového lékaře a v rámci lázeňské léčby při nepříznivém zdravotním stavu mohla krátkodobě pociťovat stresovou situaci, nelze objektivně postup správního orgánu, respektive posudkového lékaře, označit za nešetrný v rámci důvodnosti zahájení a trvání dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně (v období od 4. 4. do 25. 4. 2022 v době příspěvkové lázeňské péče v [ústav]) a pokládat ho za takový nesprávný úřední postup či zásah do osobnostních práv žalobkyně, který by vyžadoval poskytnutí omluvy formulované žalobkyní ve výroku II prvostupňového rozsudku. Pokud žalobkyně by nemohla z objektivních důvodů (fyzických či časových) poskytnout součinnost posudkovému lékaři, jistě ho mohla v tomto směru informovat a požádat ho o prošetření okolností její dočasné pracovní neschopnosti i jiným způsobem, sama žalobkyně přitom neuváděla, že by byla požádána o součinnost neslušně či pod jakýmkoliv nátlakem ze strany posudkového lékaře. Pokud v řízení bylo nepochybně prokázáno, že pro případ předpokládané budoucí pracovní neschopnosti žalobkyně nebylo možné získat předem od ošetřujícího lékaře vyjádření k oprávněnosti vzniku a délce trvání předpokládané pracovní neschopnosti, mohl se kvalifikovaně posudkový lékař vyjádřit k trvání pracovní neschopnosti až v jejím průběhu, z řízení bylo prokázáno, že pokud místopředsedkyně soudu [tituly před jménem] [jméno FO] musela s ohledem na dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, který ostatně v řízení nebyl sporován, a i navrhované zastavení nápadu soudních věcí řešit otázku rozvrhu práce, musela si tak coby funkcionář státní správy zajistit dostatečný podklad pro případný zásah do práva na zákonného soudce a tím i úpravu rozvrhu práce, zmíněný postup místopředsedkyně soudu předpokládaný ustanovením § 65 zákona o nemocenském pojištění tak nepředstavoval šikanózní postup zaměstnavatele, naopak žalobkyně původně oceňovala přístup [tituly před jménem] [jméno FO] po jejím nástupu do funkce v lednu 2021 (ve srovnání s předchozím vedením soudu), a i z emailové korespondence účastníků v průběhu pracovněprávního vztahu tak došlo postupně k vyjasňování odlišných stanovisek funkcionáře státní správy a žalobkyně, kdy sama žalobkyně uvedla, že od roku 2021 preferovala řešení pracovněprávní problematiky, vytížení v senátě a pracovních neschopností písemně, a nikoliv při osobních jednáních, která jí opakovaně [tituly před jménem] [jméno FO] ke konzultaci problému nabízela, jak vyplynulo z podrobně provedeného dokazování, a to jak výslechem žalobkyně, tak i výslechem [tituly před jménem] [jméno FO] ( která byla poučena řádně soudem ve smyslu § 126a o. s. ř. )a i z emailové komunikace účastníků; se zřetelem ke všem provedeným důkazům soudem I. stupně se nikterak nepodávají pochybnosti o pravdivosti výpovědi shora jmenované, které by znevěrohodňovaly její výpověď k předmětnému sporu. Shodně se soudem I. stupně odvolací soud zastává názor, že právě s ohledem na nejasné informace ohledně nástupu do pracovní neschopnosti, odjezdu do lázní, poskytnutí součinnosti při neveřejných zasedáních či konzultacím kolegům ze senátu na jaře 2021 mohla žalobkyně zavdat u zaměstnavatele pochybnosti o rozsahu rehabilitační péče, kterou hodlala čerpat v dubnu 2022.

23. Za účelem zjištění faktických okolností a zdravotního stavu žalobkyně se nebylo možno spokojit s pouhým obsahem zdravotních zpráv, když zaměstnavatel nedisponuje odbornými znalostmi a zkušenostmi a kdy v rozmezí let 2021 až 2022 mohlo dojít i ke změně ve zdravotním stavu žalobkyně; stejně tak není opodstatněný závěr žalobkyně, že [tituly před jménem] [jméno FO] měl dostatečný materiál – zdravotní zprávy z předcházejícího roku 2021 za účelem provedení šetření; z povahy věci vyplývá, že při poskytování léčebně rehabilitační péče, tj. komplexní či příspěvkové lázeňské péče, je třeba vždy vyjít z konkrétních zdravotních poměrů pojištěnce, a to právě v závislosti na vyvíjejícím se zdravotním stavu. Odvolací soud se tak připojuje k závěrům soudu I. stupně ve vztahu k pochybnostem, které mohl mít zaměstnavatel ve vztahu k žalobkyni při podstoupení předpokládané léčby, pokud na předpokládanou rehabilitaci žalobkyně upozornila v e-mailu z března 2022, neuvedla přitom výslovně, že se jedná o komplexní lázeňskou péči s ubytováním v místě poskytnutí této lázeňské péče, podání podnětu zaměstnavatele k prošetření okolností dočasné pracovní neschopnosti tak nebylo neopodstatněným. S ohledem na neúplné skutkové podklady tak stěží bylo možno požadovat po zaměstnavateli jednoznačné vyhodnocení zdravotní situace zaměstnance v dubnu 2022, když ve srovnání s poskytnutím předchozí lázeňské komplexní péče mohlo dojít i ke změně ve zdravotním stavu žalobkyně. Vlastní průběh lázeňské péče, její režim, a ani postup posudkového lékaře při zmíněném šetření tak nemohl zaměstnavatel předpokládat, stejně tak ani nemohl předpokládat značný zásah do psychiky žalobkyně, byť se jedná obecně o nepříznivý stav zaměstnance, který je podrobován určitému šetření, ani zaměstnavatel nemohl předpokládat, zda a kdy bude posudkový lékař kontaktovat žalobkyni. Ze všech důvodů shora uvedených shodně se soudem I. stupně uzavírá odvolací soud, že jak ze strany zaměstnavatele, tak i ze strany 2. žalované se nejednalo o zneužití práva. Z dosud provedeného dokazování a ze snahy provést příslušná rozhodnutí a úpravu rozvrhu práce nelze dovodit averzi či zákeřný přístup [tituly před jménem] [jméno FO] k žalobkyni, po jejím nástupu do funkce sama žalobkyně v e-mailové komunikaci oceňovala její vstřícný přístup, z další e-mailové komunikace, kterou soud I. stupně podrobně provedl k důkazu a kterou i vyhodnotil, vyplývá vstřícnost vedení soudu k řešení požadavků žalobkyně ve vztahu k jejímu nepříznivému zdravotnímu stavu a úpravě rozvrhu práce; nastavení konkrétního procenta nápadu soudních spisů není sice předmětem tohoto řízení, pokud však soud I. stupně provedl v kontextu postavení žalobkyně a její zdravotní situace v průběhu let 2021 až duben 2022 obsáhlé dokazování a uzavřel, že žalobkyně a 1. žalovaná vedou vícero sporů pracovněprávního či civilního charakteru, přihlédl správně ke všem konkrétním okolnostem daného případu. Dle názoru odvolacího soudu žalobkyně spekuluje, pokud dovozuje, že podnět 1. žalované z dubna 2022 k prošetření její DPN byl učiněn v souvislosti se zahájením odvolacího řízení v jiném civilním sporu týchž účastníků a že tak představuje zneužití práva. Jak již shora uváděl odvolací soud, jedná se o legální zákonný institut (§ 65 zákona o nemocenském pojištění), možnost zaměstnavatele tento podnět učinit, vychází z platné právní úpravy; pokud žalobkyně dovozuje, že ve vztahu k žádnému zaměstnanci 1. žalované nebyl učiněn podnět k přezkoumání dočasné pracovní neschopnosti, nebylo tvrzeno (a tím méně prokázáno), že by se u 1. žalované nacházel zaměstnanec ve srovnatelné či stejné pozici (což je z logiky zdravotního stavu každé jednotlivé osoby opodstatněné), u které by bylo možno posoudit, zda postupoval zaměstnavatel rovným způsobem ve vztahu ke každému zaměstnanci, respektive v daném případě k žalobkyni.

24. Žalobkyně sama neuvedla před soudem skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že ze strany zaměstnavatele došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci z důvodů uvedených v § 133a o. s. ř. tak, aby došlo k přesunu důkazního břemene na 1. žalovanou tak, aby tato prokázala, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení a která by tak měla důkazní břemeno ve smyslu prokázání, že se nejednalo o přímou či nepřímou diskriminaci zaměstnance dle zákona 198/2009 Sb. Pokud žalobkyně tyto skutečnosti netvrdila, zabýval se soud I. stupně nad rámec skutkových tvrzení žalobkyně posouzením, že se nejednalo ze strany 1. žalované o přímou diskriminaci (a stejně tak fakticky o nepřímou), úvahy soudu I. stupně však neměly vliv v tomto směru na jinak věcnou správnost napadeného rozsudku, kdy žalobkyně vymezila posuzovaný nárok jako nárok na ochranu osobnosti ve smyslu § 2951 a následujících občanského zákoníku. V postupu 1. žalované nebylo možno ani shledat nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., jak správně uvedl soud I. stupně. Pokud nebyl naplněn základní odpovědnostní předpoklad spočívající v porušení konkrétní povinnosti státu, správně se soud I. stupně nezabýval ani tvrzenou újmou a příčinnou souvislostí mezi porušením povinnosti a následkem v podobě újmy. V postupu místopředsedkyně 1. žalované při podání podnětu a předchozí vyčkávání po zprávě žalobkyně, že nastoupí 4. 4. 2022 do pracovní neschopnosti a bude absolvovat RHB, nelze spatřovat žádnou zákeřnost, když z důvodů sdělovaných žalobkyní v roce 2021 zaměstnavateli dle názoru odvolacího soudu z důvodů podrobně specifikovaných v prvostupňovém rozsudku (bod 51 až 63) mohla žalobkyně zavdat určitou pochybnost ve vztahu k režimu léčebně rehabilitační lázeňské péče, sama uváděla, že preferovala jinou formu kontaktu, než osobní kontakt se svojí nadřízenou, že se jí raději vyhýbala, ačkoliv naposledy v březnu 2022 (podle e-mailové komunikace) k vyjasnění určitých otázek byla navrhována schůzka [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobkyní, zmíněným nedorozuměním tak bylo možno nepochybně předejít, jak ze strany žalobkyně, tak i ze strany 1. žalované vyžádáním odpovědí na zamýšlenou realizaci lázeňské léčby, aniž by musela žalobkyně přitom sdělovat diagnózu či jiné osobní údaje (tyto zaměstnavatel nepochybně nevyžadoval v konkrétní podobě, jak žalobkyně předjímá); naopak zaměstnavatel nemohl spekulovat o vlastním průběhu lázeňské péče, k tomu nedisponoval příslušnými odbornými lékařskými znalostmi; sama žalobkyně si odporuje, pokud na jedné straně uvádí, že by opatřila zprávy o svém zdravotním stavu tak, aby odstranila pochybnosti [tituly před jménem] [jméno FO], na druhé straně uvádí, že toto pokládá za citlivé údaje, které jsou chráněny a jejichž v případě poskytnutí by se bránila. Pokud žalobkyně namítala nešetrným postup ze strany 2. žalované, nelze opomenout, že sama nabízela posudkovému lékaři, že se k lékaři dostaví i za účelem předložení procedur, pokud žalobkyně objasňovala charakter soudcovské práce (se zaměřením na svůj nepříznivý zdravotní stav), nepochybně tyto okolnosti v závěrečné zprávě i posudkový lékař zvážil. Pokud žalobkyně namítala, že její zaměstnavatel neučinil v 2021 či 2022 metodický dotaz na [orgán] ohledně čerpání lázeňské léčebné péče a ve vztahu k pracovní neschopnosti, platná právní úprava neukládá zaměstnavateli tuto povinnost, pokud tak 1. žalovaná dotaz neučinila, nevede tato skutečnost sama o sobě k závěru, že došlo k zásahu do osobnostních práv žalobkyně, který by byl v případě naplnění všech odpovědnostních předpokladů odškodnitelný přiznáním finanční satisfakce. Odvolací soud tak nesouhlasí s názorem odvolatelky, že zmíněný podnět ze strany zaměstnavatele představoval krajní prostředek, použitelný v případě, že nemá zaměstnavatel jiné prostředky ke zjištění důvodnosti vzniku a trvání dočasné pracovní neschopnosti; postup zaměstnavatele tak nepředstavuje zneužití výkonu práva.

25. Odvolací soud nezpochybňuje nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, a to i po dobu šetření důvodnosti vzniku a trvání dotčené pracovní neschopnosti v dubnu 2022, avšak na druhé straně, pokud se žalobkyně podrobně vyjadřovala i písemně ke svým ostatním sporům a poskytovala písemné vyjádření v poměrně širokém rozsahu svým kolegům, nepochybně si tak mohla zvyšovat sama míru stresové situace, na kterou nereagovala příznivě po zdravotní stránce, žalobkyně však jistě vyhodnotila důvody takového svého postupu.

26. Jak bylo již shora uvedeno, soud I. stupně nezatížil řízení žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dostatečným způsobem splnil ve vztahu ke všem účastníkům poučovací povinnost, když ve vztahu ke 2. žalované byl způsob provádění šetření dostatečně zřejmý ze skutkových tvrzení účastníků a provedených důkazů, aniž by bylo nutno prokazovat ze strany 2. žalované negativní skutečnost, tj. že se nepodařilo posudkovému lékaři telefonicky spojit s ošetřujícím lázeňským lékařem (tj. předtím, než kontaktoval neúspěšně telefonicky žalobkyni).

27. Pokud žalobkyně skutkově vymezila svůj tvrzený nárok vůči 1. žalované se zaměřením na ochranu osobnosti, posoudil fakticky soud I. stupně věc správně, pokud ve smyslu § 2956 a následujících občanského zákoníku zásah do přirozeného práva žalobkyně neshledal; pokud z opatrnosti soud I. stupně posuzoval postup 1. žalované ve vztahu žalobkyni ve smyslu § 16, § 17 zákoníku práce ve spojení se zákonem č. 198/2009 Sb. a neshledal v postupu 1. žalované přímou diskriminaci, nelze v tomto postupu shledat vadu, která by měla za následek nesprávné právní rozhodnutí, správně soud I. stupně neshledal ani podmínky pro naplnění tvrzené odpovědnosti 1. žalované ve smyslu zákona 82/1998 Sb. ve smyslu nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu.

28. Pokud žalobkyně ve svém odvolání zmiňovala judikatorní závěry rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 2208/21, IV. ÚS 3542/20, IV. ÚS 3183/15 či závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1070/2021, lze souhlasit s použitelností obecných závěrů těchto zmiňovaných rozhodnutí, ze kterých vyplývá požadavek, aby rozhodnutí soudu nepředstavovalo nepřípustnou soudní libovůli, neporušovalo právo na zachování lidské důstojnosti a osobní cti, dobré pověsti a ochrany poškozeného, nebylo výsledkem přepjatého formalismu (IV. ÚS 3542/20), nepředstavovalo zneužití práva a rozpor s dobrými mravy a rozhodnutí nebylo výsledkem dokazování, ve kterém by došlo k opomenutí důkazů. S těmito obecnými závěry shora citovaných rozhodnutí je rozhodnutí soudu I. stupně v souladu, pokud se jedná o skutkovou situaci zmíněnou v těchto rozhodnutích, je zcela odlišná, než jaká byla zjištěna v tomto řízení, takže v tomto směru jsou závěry velmi omezeným způsobem použitelné či zcela nepoužitelné, když v tomto směru lze přisvědčit argumentaci 1. žalované uvedené v jejím vyjádření k odvolání žalobkyně.

29. Ze všech důvodů shora podrobně specifikovaných odvolací soud potvrdil zamítavé výroky o věci samé I a II, v závislosti na tom rozhodl i o nákladech řízení. Ve vztahu k 1. žalované v závislosti na procesním úspěchu 1. žalované rozhodl správně soud I. stupně o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal 1. žalované jako účastníci řízení nezastoupené advokátem paušální náhradu hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky 254/2015 Sb. s přihlédnutím k 11 úkonům právní pomoci, které správně vypočetl v bodě 72 odůvodnění prvostupňového rozsudku.

30. Ve vztahu k částečnému úspěchu žalobkyně ohledně třech požadovaných omluv, kdy žalobkyně byla úspěšná ve vztahu ke dvěma omlouvám uvedeným ve výrobcích a III a IV prvostupňového rozsudku, vyšel správně soud I. stupně při rozhodování o nákladech řízení z § 142 odst. 2 o. s. ř. a správně stanovil se zřetelem k míře úspěchu a neúspěchu toho z kterého z účastníků právo žalobkyně na náhradu nákladů řízení v rozsahu 33,4 %. Celkové náklady žalobkyně by při zaplacení soudního poplatku ze třech žalob po 2 000 Kč činily 6 000 Kč, dále by žalobkyni náležela náhrada hotových výdajů účastníka nezastoupeného advokátem za 11 úkonů po 300 Kč, tj. 3 300 Kč, dále cestovné za použití blíže specifikovaného osobního vozidla na trase [místo] – [místo] a zpět, když lze odkázat na správný způsob výpočtu vlastního cestovného částkou 672,38 Kč a 623,42 Kč provedený soudem I. stupně. Odvolací soud odlišně od soudu I. stupně však zastává názor, že žalobkyni, které byl dán souhlas k použití osobního vozidla z důvodu jejího nepříznivého zdravotního stavu, náleží i náhrada cestovních výdajů ve formě paušální náhrady za použití vozidla, a to v roce 2023 částkou 5,20 Kč za 1 km použití vozidla, v roce 2024 v částce 5,60 Kč/1 km v souladu s vyhláškou č. 467/2022 Sb. a 398/2023 Sb., při cestě k soudu a zpět 2krát po 120 km ke dvěma jednáním při náhradě 5,20/km náleží za 480 km x 5,20/km částka 2 496 Kč a za rok 2023, rovněž při dvou jednáních v roce 2024 a celkové kilometráži 480 km x 5,60/km částka 2 688 Kč, v součtu by tak 100 % náhrady nákladů žalobkyně činilo 15 779,72 Kč, žalobkyni však náleží pouze 33,4 %, tj. ve výsledku částka 5 270 Kč, kterou je povinna jí zaplatit pouze částečně úspěšná 2. žalovaná v delší než obecné třídenní pariční lhůtě, tj. se zřetelem k napojení na státní rozpočet ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Odlišně od soudu I. stupně nepřiznal odvolací soud žalobkyni se zřetelem k § 137 a jednacímu řádu pro okresní a krajské soudy v rámci náhrady nákladů řízení náklady ušlého výdělku či podnikání [tituly před jménem] [jméno FO], který měl doprovázet žalobkyni na jednání v říjnu a v listopadu 2023 a v lednu a v březnu 2024, když žalobkyně sice předložila daňové přiznání manžela za rok 2023, z něj se pro účely výpočtu náhrady mzdy či jiného ušlého příjmu shora jmenovaného pro rok 2023 podává, že tento vykonával v uvedeném období závislou činnost a současně podnikal, z logiky věci přitom vyplývá, že při účasti u jednání soudu I. stupně by nemohl současně vykonávat podnikatelskou činnost (u které uplatňuje 60% paušál výdajový) a současně činnost v závislém poměru, rovněž nebylo blíže uvedeno, v jakém rozsahu vykonává práci v pracovním poměru /nedoloženo potvrzení zaměstnavatele manžela/, pro rok 2024 žádné údaje pro výpočet náhrady mzdy či podnikatelského příjmu nebyly předloženy; s ohledem na nedostatečné podklady pro přiznání náhrady proto za postupu dle § 220 o. s. ř. změnil odvolací soud výrok o nákladech řízení ve vztahu ke 2. žalované VI tak, že tato je povinna zaplatit žalobkyni pouze částku 5 270 Kč, ve vztahu ke lhůtě k plnění byl tento nákladový výrok rozsudku VI potvrzen.

31. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla úspěšná v odvolacím řízení, je povinna podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. zaplatit procesně úspěšné 1. žalované na nákladech odvolacího řízení 600 Kč, tj. náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní pomoci po 300 Kč (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání), tj. celkem částku 600 Kč v obecné pariční lhůtě.

32. Ve vztahu ke 2. žalované, rovněž nebyla žalobkyně v odvolacím řízení úspěšná, za vyjádření k odvoláním 2. žalované náleží částka 300 Kč na hotových výdajích (§ 151 o. s. ř. a vyhláška 254/2015 Sb.), kdy v souladu s § 224 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit 2. žalované částku 300 Kč v obecné pariční lhůtě.

Poučení