23 Co 227/2025 - 425

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Pavlíny Černé ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozen [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupený [Jméno žalobce B], advokátem sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], IČO: [IČO žalovaného A] sídlem [Adresa žalovaného A] zastoupený [Jméno žalovaného B], advokátkou sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 29. 4. 2025, č. j. 46 C 122/2023 – 381 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 22 019,63 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou na žalovaném domáhal zaplacení 120 000 Kč s úrokem z prodlení z titulu slevy z kupní ceny díla zhotoveného žalovaným na základě smlouvy o dílo ze dne [datum] s tím, že si u žalovaného objednal zhotovení maringotky za dohodnutou cenu 500 000 Kč s vlastnostmi uvedenými ve smlouvě. Krátce po předání maringotky žalobci, žalobce zjistil, že maringotka byla osazena použitými, místy rezavými a poškozenými, okny, ačkoliv měla být osazena okny novými. Ač podle smlouvy měla být maringotka zateplena stříkanou polyuretanovou pěnou, ve skutečnosti byla k jejímu zateplení použita skelná vata a polystyren s horšími izolačními vlastnostmi. V rozporu se smlouvou o dílo nebyl interiér maringotky opatřen nátěrem bezbarvého laku. Uvedené vady žalobce žalovanému vytkl nejprve telefonicky a po neúspěšných urgencích o přislíbenou opravu také písemně dne [datum] za současného požadavku na přiměřenou slevu z ceny díla. Na základě cenové nabídky, kterou si nechal žalobce vyhotovit, byla výbava maringotky novými okny a její venkovní zateplení vyčísleno na 95 224 Kč. Následně, v polovině března 2024, se v interiéru maringotky objevila další vada v podobě loupajícího se sprchového koutu, která byla žalovanému v žalobě vytknuta. Žalobce s ohledem na chybějící vnitřní bezbarvý nátěr, loupající se sprchový kout a žalostnou estetickou stránku maringotky v důsledku poškozených oken připočetl k požadované slevě na základě cenových nabídek částku 25 000 Kč a neúspěšně vyzval žalovaného k úhradě slevy z kupní ceny v celkové výši 120 000 Kč.

2. Okresní soud Praha - východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil žalovanému zaplatit žalobci 120 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 000 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v téže lhůtě uložil žalovanému zaplatit žalobci na nákladech řízení 112 219,34 Kč, k rukám zástupce žalobce (výrok II.) a konečně, rovněž v téže lhůtě, uložil žalovanému zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha - východ na nákladech řízení státu 51 817 Kč (výrok III.).

3. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobce jako objednatel uzavřel s žalovaným jako zhotovitelem smlouvu, na jejímž základě se žalovaný zavázal vyrobit pro žalobce dřevěnou maringotku na míru podle specifikace uvedené ve smlouvě, aniž by se žalobce zároveň zavázal předat žalovanému podstatnou část materiálu potřebného k její výrobě. V tomto právním vztahu vystupoval žalobce jako spotřebitel a žalovaný jako podnikatel. Vzal za prokázané, že k převzetí maringotky došlo dne [datum], kdy při návštěvě žalobce u žalovaného předcházející závozu maringotky na místo určení, k čemuž došlo až několik dní poté, byla doplacena druhá část kupní ceny. Žalobce vytkl první dvě z posléze celkem čtyř vad dodané maringotky u žalovaného dne [datum] pomocí reklamačního formuláře (instalace použitých a poničených oken namísto oken nových a použití skelné vaty a polystyrenu jakožto izolačního materiálu namísto ve smlouvě ujednané stříkané pěny) a v rámci uplatnění práva z odpovědnosti za vady v podobě slevy z ceny díla ze dne [datum] pak byla žalovanému vytknuta rovněž vada spočívající v absenci ošetření interiéru bezbarvým lakem. Poslední z vytýkaných vad byla žalobcem uplatněna přímo v žalobě, a to vada loupajícího se sprchového koutu, která se měla projevit až krátce před podáním žaloby, tj. před datem [datum]. Soud prvního stupně konstatoval, že všechny vady byly žalobcem uplatněny ve lhůtě 24 měsíců od převzetí maringotky, přičemž znaleckým posudkem byly všechny vytýkané vady potvrzeny. Pokud žalovaný na svoji obranu tvrdil, že mezi účastníky došlo následně k ústní změně smlouvy, jednak ohledně typu použitého izolačního materiálu a rovněž ohledně jakosti instalovaných oken, nevzal soud prvního stupně tato tvrzení za prokázaná s poukazem na jejich nelogičnost a rozpor s dalšími skutečnostmi a okolnostmi, za nichž údajně ke změně původního ujednání mělo dojít, a zejména pak poukázal na to, že ani jedna z tvrzených změn nebyla v rozporu s výslovným ujednáním ve smlouvě učiněna písemně. Při stanovení přiměřené slevy z kupní ceny soud prvního stupně upustil od navrhovaného dodatečného výslechu znalce s poukazem na judikaturu a závěr o tom, že posouzení, zda zjištěné vady předmětu koupě brání nebo nebrání jeho řádnému užívání, je otázkou právní, při jejímž posouzení se vychází především z účelu, kterému prodaná věc slouží. Přiměřenou shledal žalobcem požadovanou výši slevy z kupní ceny ve výši 30 824 Kč připadající na vadu spočívající v instalaci použitých oken, částku 64 400 Kč za vadu spočívající v použití jiného než ve smlouvě ujednaného izolačního materiálu a částku 25 000 Kč za vady spočívající v absenci nátěru interiéru maringotky a loupajícího se sprchového koutu.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně, že přes vady posudku nevyslechl znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Namítal, že znalecký posudek postrádá zdůvodnění způsobu získání cenové nabídky a vstupních údajů pro posouzení ceny pěti oken, vysvětlení, proč rozdílné kování vyžaduje úplnou výměnu okna, posouzení vlivu odlišného barevného provedení na užívání. Dále uvedl, že smlouva o dílo obsahuje pouze rozměr oken, nikoli jejich standard. Cenová nabídka přitom počítá s dvojsklem a celoobvodovým kováním (systém GELAN), aniž by bylo ujednáno, že mají být použity. Není jasné, z čeho soud dovodil jejich relevanci pro cenu. Žalovaný setrval na tvrzení, že stávající okna nebyla instalována svévolně, ale po dohodě s žalobcem kvůli rychlému dokončení díla a úspoře ceny. Namítal také, že posudek neřeší vliv různých izolačních technologií na cenu, přestože znalec konstatuje, že polyuretanová pěna má obdobné vlastnosti jako minerální vata. Podle žalovaného zvolené řešení plní účel smlouvy, proto nelze přiznat slevu za stříkanou izolaci, pokud funkčnost nebyla zásadně snížena. Vytýkal soudu nekonzistentní určení slevy, které se opírá o ceny uvedené žalobcem bez znaleckého ověření a při nedostatku argumentů nahrazuje úvahu dalšími vadami. Žalovaný výslovně napadl i výrok o náhradě nákladů řízení s poukazem na to, že jejich nezanedbatelnou část představuje cestovné zástupce žalobce a náhrada za čas promeškaný cestou. Tento výdaj žalovaný nepovažuje za účelný s ohledem na to, že spor probíhal před soudem v Praze, kde sídlí značný počet advokátů, přičemž se nejednalo o žádnou specifickou problematiku, ale o běžný civilněprávní spor o zaplacení. Podle žalovaného, pokud si žalobce zvolil pro poskytování služeb advokáta z místa vzdáleného 250 km, pak by tato volba měla jít k tíži žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobu zamítl, nebo jej zrušil a věc vrátil k novému projednání.

5. Žalobce v reakci na odvolání, a jeho doplnění, všechny odvolací námitky žalovaného jako nedůvodné odmítl a navrhoval, aby byl napadený rozsudek potvrzen a jemu přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Poukázal na to, že použitá okna byla místy i 16 let stará, navíc ani nebyla v několika případech osazena správně; někde chybí výklopné kování, jinde je zničen rám nebo chybí sklopné nůžky či je poškozen horní závěs, popřípadě jsou třeba u jednoho okna použity dva různé typy kování. Připomněl, že si při objednávce maringotky také výslovně vymínil, že při její výrobě má být použita stříkaná polyuretanová pěna, což nebylo dodrženo. V důsledku vadného zateplení je maringotka v zimě neobyvatelná, a pokud snad ano, tak pouze s využitím elektrického přímotopu, přičemž ani tento způsob ohřevu nezabránil zamrznutí trubek s přívodem vody do maringotky. Ačkoliv se žalobce jako spotřebitel domníval, že se jedná právě o důsledek vadného zateplení a nesprávně zvoleného materiálu, ve skutečnosti, jak zjistil znalec, je to následek vadného konstrukčního řešení, což představuje další vadu. Dále uvedl, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že maringotka není skutečně opatřena bezbarvým lakem a sprchový kout je pouze iluzí. Podle žalobce, maringotka v té podobě, v jaké je, je neprodejná. S ohledem na postavení žalobce jako spotřebitele, charakter vad, které maringotka má, a vzhledem k prodlení žalovaného, mohl žalobce od smlouvy odstoupit a požadovat vrácení celé kupní ceny, stejně jako mohl žádat mnohem vyšší slevu. Podle žalobce požadovaná částka 120 000 Kč je minimem k dosažení toho, co by mohl po právu chtít, aby se alespoň nějak daly odstranit existující vady a maringotka se mohla využívat. Za absurdní žalobce považuje tvrzení o ústní změně písemné smlouvy, ve které bylo výslovně uvedeno, že měnit ji lze pouze písemně, kdy navíc k žádné takové ústní změně ani nedošlo. Rovněž poukazoval na to, že žalovaný nedodržel ani termín zhotovení věci, který si sám stanovil.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Pro účely odvolacího řízení odvolací soud vycházel ze skutkových okolností a skutečností patrných z obsahu soudního spisu, tak jak je v dosavadním průběhu řízení shromáždil soud prvního stupně, který rozhodné skutkové okolnosti zjistil v dostatečném rozsahu.

8. Účastníci uzavřeli dne 3. 5. 2022 s výslovným odkazem na ustanovení § 2079 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), „smlouvu o dílo“ (dále jen „Smlouva“) kdy předmětem „koupě o dílo“, byla dřevěná maringotka, kterou se žalovaný, jako zhotovitel, zavázal pro žalobce, jako objednatele, vyrobit na míru podle specifikace uvedené ve Smlouvě, kdy součástí dodávky byly mimo jiné „okna: 4x 90 x 90, 1x 90 x 60, 1x 50 x 50“, „sprcha“, „celkové zateplení maringotky včetně podlahy (stříkání pěna)“ a vnitřní bezbarvý lak. Cena byla sjednána ve výši 500 000 Kč, z toho 50 % bylo splatných při podpisu smlouvy a doplatek dnem předání „předmětu koupě“, kdy k předání mělo dojít „nejpozději 2 měsíce po podpisu smlouvy“. V bodu 9. si účastníci vymínili, že Smlouva může být měněna nebo doplňována pouze písemně. Žalobce se ve smlouvě nezavázal žalovanému předat cokoliv, co by bylo k výrobě maringotky zapotřebí. K převzetí maringotky a doplacení druhé části kupní ceny došlo dne [datum]; k samotnému závozu maringotky na místo určení došlo až několik dní poté. Dne 27. 10. 2022 žalobce prostřednictvím reklamačního listu vytkl následující vady dodané maringotky: „Poničené rámy oken popálením od svářečky, poškrábané rámy oken a sklo, rezavé panty oken. Olámané rámy oken zřejmě od demontáže z minulé instalace, z toho vyplývá, že okna byla již použita, poničena, zakoupená v bazaru, kde ležely asi někde v blátě. Uvnitř oken špína a písek. Podle smlouvy uzavřené mezi panem Vocáskem a mnou má být ve stěnách a podlaze stříkaná pur pěna. Proto byla cena na takovou částku, za jakou byla maringotka prodána. Po dodatečných elektro a instalatérských pracích jsme zjistili, že v podlaze je pouze polystyren a ve stěnách a stropu skelná vata asi o tloušťce 5 cm. Při přebírání maringotky jsme byli ujištěni, že je všude pur pěna a pouze škvíry jsou doizolovány skel. vatou. Toto považuji za podvod a klamání spotřebitele. K reklamačnímu listu zasíláme v příloze emailu foto oken.“. Žalobce současně požadoval, aby náhradu za okna navrhl žalovaný a vrácení přeplatku stanoveného výpočtem rozdílu ceny skelné vaty a pur pěny. Následně, dopisem ze dne 1. 2. 2023, žalobce prostřednictvím svého zástupce uplatnil vůči žalovanému přiměřenou slevu z ceny v celkové výši 120 000 Kč představující náklady na výbavu maringotky novými okny, její venkovní zateplení a nátěr interiéru bezbarvým lakem. V souvislosti s tím, že v žalobě ze dne 16. 3. 2023 doručené žalovanému dne 24. 4. 2023 byla vedle již zmíněných uplatněna další vada – loupající se sprchový kout, už k dalšímu navýšení požadované slevy nedošlo.

9. Soud prvního stupně správně posoudil postavení žalobce v právním vztahu účastníků založeného Smlouvou, jako spotřebitele. Zatímco žalovaný do právního vztahu s žalobcem vstupoval jako profesionál v rámci předmětu svého podnikání, žalobce je nepodnikající fyzickou osobou, která si u žalovaného objednala a zakoupila jeden produkt z jeho nabídky – tiny house inzerovaný, a i ve Smlouvě označovaný jako „maringotka“. I kdyby žalobce zamýšlel využívat předmět koupě nejen výlučně pro svou potřebu, ale i k pronájmu třetím osobám, nečinilo by to z něj podnikatele a ve vztahu s žalovaným by nepřestal být spotřebitelem ve smyslu ustanovení § 419 o. z., podle něhož je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samotného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Jedná se o obdobnou situaci, jaká vzniká například, je-li fyzickou osobou kupována nemovitost (zejména byt) jako investice s tím, že ji nebude (třeba jen prozatím) sama obývat, ale pronajímat, aniž by v této oblasti podnikala a ve vztahu k prodávajícímu, jde-li o realitního podnikatele, si tak zachovává postavení spotřebitele. Soud prvního stupně proto správně práva a povinnosti účastníků Smlouvy posuzoval z hlediska ustanovení § 2158 a následujících o. z.

10. Žalovaný se Smlouvou zavázal vyrobit a dodat žalobci movitou věc – maringotku, jejíž specifikace byla ve Smlouvě uvedena. Vzhledem k tomu, že Smlouva předpokládala, že předmět koupě bude žalovaným nově vyroben, a protože ze smlouvy nevyplývá, že by k výrobě této nové věci mělo být využito již použitých, tj. opotřebených, komponentů, žalobce právem předpokládal, že maringotka bude provedena tím způsobem, jaký byl ujednán, tedy, že bude, mimo jiné, zateplena způsobem, který si ve smlouvě vymínil, bude uvnitř opatřena bezbarvým lakem, a že k její stavbě budou požity nové, tj. nikoliv už použité, díly. Nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že dodatečně mezi účastníky došlo ústně k dohodě o použití nikoliv nových, ale zánovních (použitých) oken. Ne, že by se přes ujednání o případných změnách Smlouvy pouze písemně účastníci nemohli dohodnout (projevit vůli) od tohoto ujednání o formě právních jednání upustit a dohodnout se, že napříště bude lze měnit, popř. doplňovat, Smlouvu ústně, avšak žalobce na existenci takové dohody popírá a současně tvrzení žalovaného o tom, že se účastníci dohodli na nějaké změně Smlouvy ani nic neprokazuje. Navíc jsou tato tvrzení vnitřně rozporná, když podle žalovaného měla být důvodem ujednání o použití nikoliv nových oken prodleva s výrobou a dodáním oken nových a snaha (a zájem žalobce) o urychlení dokončení a předání maringotky a rovněž finanční úspora, přitom sjednaný termín dodání maringotky byl přes zabudování již použitých oken překročen o více než dva měsíce, tj. na dvojnásobnou dobu, než jaká byla ve Smlouvě sjednána. Pro tvrzenou změnu nesvědčí ani skutečnost, že ačkoliv měla být na místo oken nových použita starší, již použitá, nijak se taková nikoliv bezvýznamná změna nepromítla do konečné výše kupní ceny.

11. V řízení před soudem prvního stupně byla prokázána existence všech žalobcem vytčených vad maringotky, tedy jak použití starých poškozených oken, nedodržení žalobcem vymíněného způsobu tepelné izolace a absence vnitřního bezbarvého nátěru, tak vady sprchového koutu. Znalec při ohledání maringotky zjištěné vady podrobně zdokumentoval. Sice z vlastní iniciativy překročil zadání posudku, jak bylo provedeno soudem prvního stupně a rozšířil své zkoumání i na skutečnosti, na něž nebyl tázán (a z toho důvodu mu nebyla přiznána významná část vyúčtovaného znalečného), nicméně je z posudku s jistotou prokázáno nejen to, že žalobcem vytčené vady skutečně existují, ale i to, že ve značné míře snižují užitnou a tím zároveň i faktickou hodnotu maringotky. A to v takové míře, že bylo lze uzavřít, že žalobcem požadovaná výše slevy není nijak nepřiměřená a velmi pravděpodobně ani nedosahuje výše skutečných nákladů potřebných na uvedení maringotky do bezvadného stavu, ať už odstraněním těch vad, které technicky odstranit lze (výměna oken, dodatečný nátěr interiéru) či zmírněním dopadů těch, které úplně odstranit možné není (zateplení).

12. Pokud jde o námitky žalovaného k jednotlivým vadám: bylo prokázáno, že dodaná okna nebyla v dobrém stavu, některá byla i více let stará, nejevila známky nějaké zásadní renovace, byla odřená, poškrábaná, opatřená různými typy kování. Vadu je třeba spatřovat už v samotném faktu, že do nově vyrobené maringotky nebyla zabudováno nová okna, když žádná dohoda o použití starších oken nebyla prokázána. Žalobce dal přitom v prvotní reklamaci žalovanému prostor k tomu, aby sám navrhl, jak tuto část reklamace řešit, aby sám navrhl výši „náhrady“ (slevy) připadající na okna a teprve po nevstřícné reakci žalovaného žalobce sám vyčíslil svůj požadavek opírající se o poptávku na dodání nových oken jiným dodavatelem. Žalovaný sice i v odvolání namítá, že požadovaná sleva vychází z poptávky na okna kvalitnější, a tudíž dražší, než jaká byla ve Smlouvě specifikována, avšak nejen ze Smlouvy, ale ani z tvrzení žalovaného, není zřejmé, od jakého výrobce a v jaké ceně žalovaný standardně odebírá a do vyráběných maringotek montuje nová okna. Zcela irelevantní je pak námitka, že poptávka nových oken počítá s dvojsklem, jehož použití z obsahu Smlouvy nevyplývá. Nejenže je izolační dvojsklo u nových oken v současnosti zcela běžným standardem, ale z fotodokumentace pořízené znalcem je zřejmé, že i stará okna použitá žalovaným byla opatřena dvojsklem.

13. Za situace, že si žalobce, ať už z jakýchkoliv důvodů, ve Smlouvě vymínil, aby byla na zateplení maringotky použita stříkaná pěna, na což žalovaný přistoupil, aby následně svévolně tento žalobcův požadavek nerespektoval, a aniž by se třeba jen pokusil žalobce přesvědčit, aby byla Smlouva v této části změněna, použil k zateplení jinou technologii, jsou námitky, že jsou izolační vlastnosti obou technologií obdobné, nemístné. Znalecký posudek potvrdil, že tepelná izolace maringotky je nekvalitní. Byla-li by použita izolace požadovaná žalobcem, mohla by být argumentace, že je nedostatečnost zateplení důsledkem této vymíněné technologie, zvažována jako možný důvod (jeden z důvodů). Pokud však žalovaný o své vůli, a v rozporu s požadavkem žalobce, opatřil maringotku izolací, která 100% neplní očekávanou funkci, je navíc výrazně levnější než ta, která byla zohledněna při kalkulaci kupní ceny, potom je třeba i v tomto nerespektování smluvních ujednání spatřovat vadu. K tomu odvolací soud dodává, že z ničeho nevyplynulo, že by předmětná maringotka měla být způsobilá toliko k sezónnímu (letnímu) užívání, a proto bylo legitimním očekáváním žalobce, že bude při běžném zimním vytápění schopna ve standardních středoevropských povětrnostních podmínkách schopna celoročního provozu.

14. K tomu odvolací soud dodává, že pokud žalovaný svým zákazníkům neprodává již hotové tiny housy – maringotky vyrobené podle jeho vlastních standardů a za použití pouze jím zvolených technologií, nýbrž jde o výrobu na zakázku podle individuálních požadavků zákazníků (a žalovaný právě na individuální přístup sází i při prezentaci svého podnikání), potom je třeba nerespektování těchto smluvně zakotvených požadavků považovat za zásadní porušení smluvních ujednání, a to navíc ve vztahu podnikatel – spotřebitel.

15. Pokud jde o posouzení přiměřenosti uplatněné slevy, soud prvního stupně nepochybil, jestliže s ohledem na okolnosti a na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování, tuto otázku posoudil na základě dostupných podkladů sám, když kritéria, k nimž je třeba přihlížet, nejsou výhradně odbornou, tj. znaleckou záležitostí, byť jsou znalecká zjištění a závěry v tomto směru bezpochyby významným faktorem.

16. Z dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. například rozsudky ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, uveřejněný pod číslem 98/2022 Sb. rozh. obč., a ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1207/2023 ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 201/2024) vyplývá, že závěr o přiměřenosti slevy z kupní ceny vyžaduje komplexní úvahu soudu zohledňující individuální okolnosti případu. Vždy je však třeba vycházet z účelu práv z vadného plnění, z něhož vyplývá požadavek na nápravu poruchy ekvivalence vzájemných plnění. Při určení částky odpovídající přiměřené slevě z kupní ceny musí být vždy přihlíženo ke konkrétním okolnostem daného případu. Výše slevy z ceny bude záviset především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, na snížení funkčních vlastností věci a příp. její estetické hodnoty. Při jejím určení je nutné přihlížet k tomu, jak se vytčená vada projevuje při užívání věci, jak vady omezují či komplikují užívání věci, popř. snižují životnost věci, k dalšímu možnému způsobu a rozsahu užívání věci, k ceně nutných oprav věci (přičemž slevu obvykle nelze ztotožnit pouze s náklady spojenými s odstraněním vad či s hodnotou všech nákladů, které se sám kupující rozhodl vynaložit na odstranění vady) a jiným obdobným hlediskům, přičemž prostřednictvím slevy by měla být vytvořena situace blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad.

17. Při posouzení, jaká výše slevy z ceny je přiměřená, tj. jaká výše slevy je způsobilá vytvořit situaci blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad, je však nezbytné mít na zřeteli, že sleva z ceny je jedním z práv z vadného plnění. Proto je při jejím určení nutné vycházet ze smyslu a účelu práv z vadného plnění. Hlavním účelem úpravy práv z vadného plnění je přitom poskytnutí ochrany věřiteli (kupujícímu), který neobdržel smluvně dohodnuté plnění (resp. plnění o smluvně dojednaných parametrech). Účel této úpravy tak tkví především v nápravě poruchy ekvivalence vzájemných plnění, resp. cílí na vyrovnání ekvivalence plnění. Jinak řečeno smyslem úpravy práv z vadného plnění (tj. i smyslem poskytnutí přiměřené slevy z ceny) je opětovně docílit rovnovážného stavu mezi plněním smluvních stran (zaplacenou kupní cenou a obdrženou věcí), který byl narušen vadným plněním jedné z nich (prodávajícím), tj. tím, že oproti smluvně předpokládanému stavu ekvivalence plnění (kupující za určitou dohodnutou kupní cenu měl obdržet bezvadné plnění této dohodnuté ceně odpovídající) ve skutečnosti kupující obdržel plnění vadné, a tedy již proto neodpovídající sjednané ceně. Smyslem úpravy práv z vadného plnění není reparace vzniklých škod.

18. Přiměřená sleva z kupní ceny proto musí odpovídat takové výši, která v konkrétních poměrech dané věci bude odpovídající míře narušení ekvivalence plnění a bude způsobilá toto narušení narovnat (prostřednictvím snížení ceny). Určení slevy z kupní ceny pouze prostým určením rozdílu hodnoty věci bez vady a hodnoty dodané věci vadné či určením částky odpovídající výši nákladů na opravu vadné věci bez dalšího (bez zohlednění dalších konkrétních okolností věci) takovým požadavkům nedostojí. Přiměřenou výši slevy z kupní ceny nelze relevantně určit bez přihlédnutí k tomu, jakým způsobem vada věci snižuje její použitelnost a možnost užívání, příp. její životnost oproti stavu předpokládanému při uzavření smlouvy (tj. oproti stavu bezvadného plnění, pro který byla sjednána konkrétní kupní cena), zda šlo o prodej věci za obvyklou cenu či za cenu sníženou nebo naopak zvýšenou oproti ceně obvyklé, příp. zda věc po případné opravě bude svým stavem odpovídající stavu předpokládanému při uzavření kupní smlouvy, pro který byla sjednána konkrétní kupní cena apod. Například v případě prodeje věci za cenu nižší či vyšší, než je cena obvyklá, totiž bude při existenci vady věci výše přiměřené slevy způsobilé narovnat ekvivalenci plnění jiná (bude poměrně snížená či zvýšená) než v případě prodeje téže věci se stejnou vadou za cenu odpovídající obvyklé kupní ceně, neboť v obou z těchto případů bude slevou z kupní ceny dorovnávána ztráta jiné sjednané hodnoty plnění. Stejně tak obecně nelze stanovit jako přiměřenou výši slevy z kupní ceny (s přihlédnutím i k hodnotě opravy věci) stejnou částku v případě opravy vadné věci zcela nové, u níž byla očekávána při koupi dlouhá životnost, které může být případnou opravou dosaženo, a v případě věci starší, v době koupě již blíže k hranici své životnosti, u níž případnou opravou oproti stavu očekávanému při koupi dojde k významnému prodloužení životnosti. V druhém z případů by totiž poskytnutím slevy odpovídající nákladům na opravu nedošlo pouze k vyrovnání ekvivalence plnění, ale kupujícímu by se dostalo plnění již nad rámec předpokládaný smlouvou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 23 Cdo 2666/2024; všechna odkazovaná rozhodnutí jsou dostupná na webových stránkách /www.nsoud.cz/).

19. Z dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu tedy nevyplývá jediná přípustná metoda výpočtu slevy z ceny. Podstatné ovšem je, aby soud způsob (použitou metodu) určení výše slevy z ceny s přihlédnutím ke specifickým okolnostem případu řádně odůvodnil a vysvětlil, proč zvolený způsob určení slevy z kupní ceny v konkrétních poměrech daného případu nejlépe vyrovnává poruchu ekvivalence plnění. Uvedeným požadavkům soud prvního stupně dostál, když v bodech 39. až 41. vyložil, proč při stanovení výše přiměřené slevy postupoval tak, jak postupoval.

20. Jakkoliv je zpravidla výslech znalce žádoucí, s ohledem na okolnosti, zejména obtížnější komunikaci se znalcem, vzdálenost jeho bydliště a předpokládané náklady, soud prvního stupně nepochybil, pokud v daném případě od osobního výslechu znalce upustil. Přitom ani doplňující otázky, zmiňované v odvolání, které žalovaný údajně hodlal znalci předložit k zodpovězení, nepovažuje odvolací soud za otázky, odpovědi na něž by mohly nějakým zásadním způsobem závěry soudu ovlivnit.

21. Odvolací soud se ztotožňuje jak se skutkovými zjištěními, tak i s právním posouzením soudu prvního stupně, který správně a dostatečně zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce z hlediska ustanovení § 2086 odst. 1, § 2158, § 2160 odst. 1, § 2161, § 2165 odst. 1, § 2107 odst. 1 o. z., jež soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku ocitoval. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na závěry rozsudku soudu prvního stupně, který se zcela dostatečným způsobem vypořádal v podstatné míře i s řadou námitek žalovaného uplatněných v odvolání, jež byly žalovaným namítány již v řízení před soudem prvního stupně. V tomto směru postupuje odvolací soud v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 (dostupné na webových stránkách /nsoud.cz/), podle kterého, vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, který plní roli přezkumné instance a nevytváří svá rozhodnutí bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

22. Na základě uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, když správnými byly shledány i akcesorické výroky II., a III., o nákladech řízení, kdy zejména výslovné odvolání žalovaného proti výroku II. neshledal odvolací soud důvodným.

23. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto soud prvního stupně správně o náhradě nákladů rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal mu vůči žalovanému plnou náhradu vzniklých nákladů spočívajících jednak v nákladech na zaplacení soudního poplatku a dále v nákladech za právní zastoupení. Nedůvodnou shledal odvolací soud argumentaci žalovaného brojící proti účelnosti zastoupení žalobce advokátem se sídlem vzdáleným cca 250 km od sídla soudu prvního stupně s poukazem na neúčelnost tímto zvýšených nákladů na cestovné zástupce žalobce k soudním jednáním a s tím související ztrátu času. Žalovaný ovšem přehlíží skutečnost, že žalobce má bydliště od sídla soudu ještě vzdálenější (cca 300 km), a proto, zvolil-li by si zástupce se sídlem v blízkém okruhu svého bydliště, což by bylo zcela legitimní, byly by náklady na cestu k soudu v Praze (cca 300 km) ještě vyšší. Výše soudem prvního stupně přiznaná náhrada nákladů řízení byla stanovena správně; v jejím výpočtu obsaženým v bodu 42. odůvodnění napadeného rozsudku neshledal odvolací soud žádné pochybení. Správně a v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně rozhodl i o náhradě nákladů řízení státu.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 5 900 Kč [§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“)], dvou paušálních náhrad hotových výloh po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), paušální náhrady za ztrátu času, a to 12 půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 3 AT), cestovného zástupce žalobce ze sídla jeho kanceláře v Července (okres Olomouc) k odvolacímu soudu a zpět, celkem [hodnota] km osobním automobilem reg. zn. [SPZ], s kombinovanou spotřebou motorové nafty 5,5 l/100 km, při sazbě základní náhrady ve výši 5,80 Kč na jeden kilometr a ceně paliva 35,80 Kč/l [nařízení vlády č. 475/2024 Sb., § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce], celkem cestovné 3 698,04 Kč a 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 3 821,59 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celková výše náhrady tak činí 22 019,63 Kč.

Poučení