23 Co 271/2024 - 99

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové v právní věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] c) [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] d) [Jméno zainteresované osoby 3/0][Datum narození zainteresované osoby 3/0] [Adresa zainteresované osoby 3/0] e) [Jméno zainteresované osoby 4/0][Datum narození zainteresované osoby 4/0] [Adresa zainteresované osoby 4/0] všichni zastoupeni advokátem [tituly před jménem]. [jméno FO] [tituly za jménem]. [Adresa zainteresované osoby 4/1] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o žalobě oprávněného dědice, k odvoláni žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. června 2024, č. j. 67 C 293/2023-60, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích o věci samé I a II potvrzuje, ve výroku o nákladech řízení III. se mění tak, že částka činí 130 717 Kč a žalovaná je povinna ji zaplatit žalobcům do 15 dnů od právní moci rozsudku, ohledně platebního místa se rozsudek v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na nákladech odvolacího řízení 22 627 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]

III. Žalobci jsou povinni doplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 na soudním poplatku ze žaloby 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 6. června 2024 soud prvního stupně určil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti, a to bytové jednotky č. [číslo] v budově bytového domu č. p. [číslo], [Anonymizováno] na stavebních pozemcích p. č. [číslo][Anonymizováno], s podílem o velikosti [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na společných částech domu č. p. [Anonymizováno] a s podílem o velikosti [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na stavebních pozemcích p. č. [číslo], [Anonymizováno], vše zastavěná plocha a nádvoří, včetně veškerého příslušenství a součástí, vše v k. ú. [adresa], obec [adresa] zapsáno u [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [číslo], podíl na společných částech domu zapsán na LV číslo [číslo] a podíl na pozemcích na LV č. [číslo], a to: - žalobce a) v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti 1/4 - žalobkyně b) v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti 1/4 - žalobce c) v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 1/6 - žalobkyně d) v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti 1/6 - žalobkyně e) v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 1/6 (žalobci nesprávně označeni 1) až 5), správně a) až e) - poznámka odvolacího soudu), to je výrokem I., dále uložil povinnost žalované vyklidit a vyklizené žalobcům předat bytovou jednotku č. [číslo] v budově shora specifikované na stavebních pozemcích specifikovaných ve výroku I, s podílem na společných částech domu shora specifikovaného o velikosti [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a rovněž s podílem [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na blíže specifikovaných stavebních pozemcích, vše zastavěná plocha a nádvoří, včetně veškerého příslušenství a součástí, vše v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno u [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na LV číslo [číslo], podíl na společných částech domu zapsán na LV č. [číslo] a podíl na pozemcích zapsán na LV č. [číslo], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 146 837 Kč k rukám právního zástupce žalobců, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (III.).

2. Žalobci se žalobou podanou 25. října 2023 původně domáhali určení, že jsou dědici po zůstaviteli [jméno FO], narozenému [datum], zemřelému [datum], a to žalobci a) a b) každý s podílem ideální 1/4, žalobci c), d), e) (nesprávně označeni soudem prvého stupně 1) až 5) – poznámka odvolacího soudu) každý s podílem 1/6, dále se domáhali uložení povinnosti žalované vyklidit a vyklizené předat žalobcům nemovitosti specifikované ve výroku I. a určení jejich vlastnického práva k předmětným nemovitostem tak, že žalobci a) a b) jsou spoluvlastníky nemovitostí každý podílem ideální 1/4 a žalobci c) až e) jsou spoluvlastníky každý s podílem ideální 1/3 (správně 1/6 – poznámka odvolacího soudu). Následně žalobci vzali žalobu částečně zpět ohledně určení, že jsou dědici po zůstaviteli [jméno FO], soud proto rozhodl o částečném zpětvzetí usnesením z 11. dubna 2024 v tomto rozsahu řízení zastavil; následně soud připustil změnu žaloby usnesením ze dne 11. dubna 2024, kdy se žalobci domáhali v rámci změny žaloby určení spoluvlastnických podílů žalobců c) až e), a to tak, že každý z nich je spoluvlastníkem ideální 1/6 shora označených nemovitostí.

3. Žalobci přitom tvrdili, že pod sp. zn. [spisová značka] bylo u Obvodního soudu pro [adresa] projednáno dědictví po [jméno FO], narozenému [datum], zemřelému [datum], v dědickém řízení bylo konstatováno, že neexistují dědici a dědictví bylo odevzdáno státu jako odúmrť. Přitom součástí pozůstalosti byla i bytová jednotka č. [číslo] v k. ú. [adresa], s tou hospodaří žalovaná; o úmrtí zůstavitele a o nabytí pozůstalosti státem se dozvěděli žalobci v období srpen až říjen 2022 a dovozovali, že trvá jejich dědické právo k pozůstalosti dle § 1671 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.; pokud žalobci vyzvali Českou republiku k vydání pozůstalosti, [Anonymizováno] nárok žalobců uznal a vydal část pozůstalosti, kterou Česká republika prostřednictvím [Anonymizováno] držela, respektive v mezidobí zpeněžila, dosud probíhají jednání o smírném řešení mezi účastníky, ve vztahu k nemovitostem ve středních Čechách, ohledně shora citované bytové jednotky však odkázala Česká republika – [Anonymizováno] žalobce na organizační jednotku – žalovanou, která bytovou jednotku převzala do správy. Výše dědických podílů žalobců vyplývá z § 1640 o.z., když matkou zůstavitele byla [jméno FO], rozená [jméno FO], která měla sestru [jméno FO], rozenou [jméno FO] (teta zůstavitele), [jméno FO] zanechala žalobce a) a b) (sestřenici a bratrance zůstavitele), otec zůstavitele [jméno FO] měl bratra [jméno FO] (zemřelého [datum], který zanechal 3 děti, a to žalobce c) až e)-(sestřenice a bratrance zůstavitele); pokud tedy zůstavitel měl jednu tetu na straně matky ([jméno FO]) a jednoho strýce na straně otce ([Jméno zainteresované osoby 2/0]), každý s hypotetickým dědickým podílem 1/2, přešly by dědické podíly na jejich děti ([jméno FO] zanechala 2 děti a [Jméno zainteresované osoby 2/0] 3 děti). Bez uvedeného rozhodnutí se tak žalobci nedomohou změny zápisu v katastru nemovitostí, z toho dovozují žalobci naléhavý právní zájem.

4. Původně žalovaná navrhla zastavení řízení z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalované, poté namítala, že nebyla prokázána dědická způsobilost žalobců, to že někdo z okruhu dědiců či právních předchůdců nebyl vyděděn, nevzdal se dědictví, nedopustil se [podezřelý výraz] činu vůči zůstaviteli a jeho blízkým, či že nedošlo k uzavření dědické smlouvy, případně sporovala datum úmrtí [jméno FO] (matky zůstavitele), která údajně zemřela v roce [Anonymizováno], případně úmrtí [jméno FO] (tety zůstavitele), a to v situaci, kdy provedla trvalé zhodnocení nemovitostí investicemi v rozsahu 135 000 Kč až 150 000 Kč.

5. Soud prvého stupně po provedení dokazování blíže specifikovanými listinami vzal za prokázané, že podle stavu v[Anonymizováno]katastru nemovitostí k datu 5. června 2024 je na LV č. [hodnota] k. ú. [adresa] je evidován jako vlastník nemovitostí [Anonymizováno], příslušnost hospodařit s majetkem státu náleží žalované, nabývacím titulem bylo usnesení o dědictví ze dne 6. října 2020 vydané Obvodním soudem pro [adresa], č. j. [spisová značka] a Smlouva o předání majetku ze dne 27. května 2021. Z rodných a oddacích listů soud prvního stupně zjistil rodinné posloupnosti, a to tak, že prarodiči zůstavitele [jméno FO], narozeného [datum], zemřelého [datum], byla [jméno FO], narozená [Anonymizováno] a [jméno FO] narozený [Anonymizováno] (tito uzavřeli sňatek v roce [Anonymizováno]), [jméno FO] měla syna [jméno FO], narozeného [Anonymizováno], který zanechal žalobce c) a žalobkyni d) a žalobkyni e), [jméno FO] a [jméno FO] měli společného syna [jméno FO], narozeného [Anonymizováno], zemřelého [Anonymizováno] - otce zůstavitele, který uzavřel sňatek s [jméno FO], narozenou [Anonymizováno] - matka zůstavitele, která měla sestru [jméno FO], rozenou [jméno FO], narozenou [Anonymizováno] (teta zůstavitele, která uzavřela v roce [Anonymizováno] sňatek s [jméno FO], narozeným [Anonymizováno], z jejich manželství se narodili žalobci a) a b). Z dohody o vydání dědictví ze dne [datum] mezi Českou republikou [Anonymizováno] jako vydávajícím a žalobci jako přebírajícími bylo zjištěno, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s opravným usnesením bylo potvrzeno, že veškerý majetek náležející do pozůstalosti po [jméno FO], narozenému [datum], zemřelému [datum], připadl dle § 1634 o. z. České republice, když zůstavitel zemřel bez zanechání závěti a bez dědiců ze zákona (článek I.), vydávající vydal a přebírající převzali blíže specifikovaný majetek, kdy celkový výtěžek z realizace dědictví činil 90 978,97 Kč, rovněž strany dohodly převzetí pasiv přebírajících a výši částek, které budou zaslány přebírajícím na účet Obvodního soudu pro [adresa] a rovněž částku, kterou poukáže žalovaná žalobcům, žalobci vzali na vědomí, že majetek označený v článku V. bod 1. písm. a) a b) byl bezúplatně převeden Smlouvou o předání majetku, o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu Národnímu technickému muzeu, jedná se o nemovitosti, které jsou předmětem tohoto řízení; dohoda se rovněž týkala movitého majetku po zůstaviteli převzatého jinými organizačními složkami žalované; předmětem dohody nebyl majetek, jehož se týká žaloba; žalovaná přitom potvrdila, že žalobci vyzvali k vydání majetku mimosoudně; uvedenou bytovou jednotku převzala žalovaná za účelem ubytování zaměstnanců žalované. Z dědického spisu vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že toto bylo vedeno po [jméno FO], narozenému [datum], zůstavitel zemřel [datum], byl svobodný, jeho místo trvalého pobytu bylo na [adresa], usnesením z 6. října 2020 byla určena hodnota pozůstalosti 3 950 838,34 Kč a potvrzeno nabytí veškerého majetku zůstavitele českým státem z titulu odúmrti, zůstavitel přitom nezanechal žádnou závěť, nebyly zjištěny dědici dle dědické posloupnosti v prvé až šesté dědické třídě (§ 1634 odst. 1 a 2 o. z.), následně byl doprojednán nově najevo vyšlý majetek usnesením z 1. prosince 2020 (movitý majetek), který rovněž připadl státu; rovněž soud zjistil z centrální evidence obyvatel, že matka zůstavitele zemřela [datum].

6. Po citaci § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních ( dále jen z. ř. s.), § 1633, § 1640, § 3000, § 3005 a § 3069 občanského zákoníku (účinného od 1. 1. 2014) soud prvního stupně shledal na straně žalované existenci věcné pasivní legitimace (§ 54 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích), když má rovněž procesní způsobilost, kdy z katastru nemovitostí vyplývá vlastnické právo České republiky a sloužilo k hospodaření s majetkem na straně žalované, ta s nemovitostmi fakticky hospodaří. Přitom žaloba oprávněného dědice podle § 189 odst. 2 z. ř. s. je zvláštním prostředkem zasahujícím již do pravomocně vyřešených vztahů v řízení o pozůstalosti, kdy účelem tohoto institutu je náprava nesprávně potvrzeného nabytého dědictví, kdy mezi odbornou veřejností není jednoznačný názor, o jaký typ žaloby se jedná, může se přitom jednat o zvláštní dědickou žalobu hereditas petitio, či o žalobu na vydání movitých věcí či vyklizení nemovitých věcí, žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, na určení vlastnického práva či na obnovu řízení; soud prvého stupně uzavřel, že je namístě postupovat ve smyslu ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a následujících o. z., kdy účelem vyrovnání mezi osobou, které bylo nabytí dědictví nesprávně potvrzeno a osobou, které svědčí dědická posloupnost a které nabytí mělo být správně potvrzeno, je třeba, aby byl vydán oprávněnému dědici (v tomto případě dědicům) majetek z dědictví podle zásad o bezdůvodném obohacení. Na straně žalobců shledal naléhavý právní zájem na určení jejich vlastnického práva k předmětným nemovitostem, a to tak, aby tito mohli být zapsáni jako vlastníci v katastru nemovitostí ([spisová značka]), kdy žalobci patří do okruhu dědiců ze zákona v šesté třídě, jejich dědický nárok podle § 1640 odst. 2 o. z. byl prokázán rodnými a oddacími listy, když právní předchůdci žalobců předemřeli zůstavitele [jméno FO], který zemřel [datum], a proto majetek po zůstaviteli [jméno FO] nemohl být součástí (ani dodatečného projednání dědictví) po nich (rodiče zůstavitele, jakož i sestra matky zůstavitele a bratr otce zůstavitele), navíc v tomto řízení není povinností žalobců prokazovat existenci dalších dědiců, kterým by eventuálně svědčilo totožné právo dle § 189 odst. 3 z. ř. s.; a pokud namítala žalovaná dědickou nezpůsobilost žalobců či jejich právních předchůdců, v tomto směru neunesla žalovaná důkazní břemeno. Pokud zůstavitel měl jednu tetu na straně matky ([jméno FO]) a jednoho strýce na straně otce ([Jméno zainteresované osoby 2/0]), každému z nich by náležel dědický podíl ve výši 1/2; z důvodu úmrtí tety a strýce přešel jejich podíl na jejich děti, a to tak, že [jméno FO] zanechala 2 děti, to je žalobce a) a b) a [Jméno zainteresované osoby 2/0] zanechal děti 3 (žalobci c) až e) ), se zřetelem k § 1635 a § 1637 je tak nutno rozdělit dědický podíl [jméno FO] ve výši 1/2 mezi 2 děti (žalobce a) a b) ), tedy každému z nich náleží 1/4 k celku pozůstalosti a dále dědický podíl [jméno FO] o velikosti 1/2 třeba rozdělit mezi jeho 3 děti (žalobci c) až e) ), kdy každému z nich náleží podíl o velikosti ideální 1/6 k celku. S odkazem na ustanovení § 3000 o. z. uložil soud povinnost žalované nemovitost vyklidit a vyklizenou předat žalobcům; a pokud namítala žalovaná započtení nákladů, které vynaložila na nemovitost, tyto neuvedla v konkrétní výši, proto se soud tímto nárokem nezabýval (§ 3005 o. z.); s ohledem na částečný úspěch žalobců rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř.. Vyšel přitom z úvahy, že ohledně žaloby o určení vlastnického práva činí tarifní hodnota věci 50 000 Kč a odměna za 1 úkon právní pomoci 3 100 Kč, to je 105 028 Kč (17 360 × 5 = 86 800 + 18 228 DPH), pokud se jedná o vyklizení předmětných nemovitostí, činila odměna za 1 úkon právní pomoci advokáta 1 500 Kč a s přihlédnutím k § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. vypočetl náklady částkou 50 820 Kč (8 400 × 5 = 42 000 Kč + 8 820 Kč DPH), současně připočetl 7 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, včetně DPH, to je vypočetl ji částkou 2 541 Kč, žalobcům nepřiznal odměnu za vyjádření z 29. listopadu 2023 pro jeho stručnost k procesní otázce; pokud žalobci vzali žalobu zpět ohledně určení, že jsou dědici po zůstaviteli, v tomto vyšel z procesního neúspěchu žalobců a přiznal žalované odměnu za zastoupení advokátem za 4 úkony právní pomoci, 4 paušální náhrady a DPH částku 13 552 Kč, pro vyčíslení konečné výše nákladů řízení, které přiznal převážně procesně úspěšným žalobcům, vyšel z rozdílu jejich úspěchu a neúspěchu a přiznal jim tak částku 146 837 Kč (bod 38. odůvodnění rozsudku).

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání pro odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř.; namítala, že soud prvého stupně nezjistil, zda žalobci, či jejich právní předchůdci byli způsobilými dědici, že tedy nebyli vyloučeni z dědického práva, když dědická nezpůsobilost nastává ze zákona, soud vyšel pouze ze zjištěných příbuzenských vztahů účastníků. Žalobci přitom neprokázali, že nebyli vyděděni, nevzdali se dědictví, neprovinili se [podezřelý výraz] činem vůči zůstaviteli či jeho blízkým, či že nedošlo k uzavření dědické smlouvy, tuto skutečnost nemůže prokázat žalovaný, když nebyl účastníkem předchozích dědických řízení a nemohl tuto námitku vznést před soudním komisařem. Pokud se jedná o movitý majetek, má žalobce za to, že došlo k jeho vydržení. Žalovaná navrhla proto napadený rozsudek změnit a žalobu zamítnout a přiznat žalované náhradu nákladů řízení, případně rozhodnutí zrušit.

8. Vzhledem k tomu, že po vyhlášení prvostupňového rozsudku až do rozhodnutí odvolacího soudu došlo ke změně příslušné organizační složky oprávněné hospodařit se svěřeným majetkem, a to tak, že na základě dohody uzavřené mezi [Anonymizováno] a Českou republikou – [Anonymizováno] ze dne 29. srpna 2024 byl předán majetek – v daném případě předmět tohoto sporu vlastníkem Českou republikou a předávajícím Národním technickým muzeem přebírajícímu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,, se zřetelem k ustanovení § 21a o. s. ř. a ustanovení § 55 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších změn a doplňků, jednal odvolací soud namísto [Anonymizováno] s [Anonymizováno], kdy je povinností soudu ([spisová značka]), přibrat tuto příslušnou organizační složku do řízení, když procesní rozhodnutí o tom se nevydává (nejedná se přitom o posouzení otázky věcné pasivní legitimace); v souladu s konstantní judikaturou tak odvolací soud v řízení pokračoval s příslušnou organizační složkou, tedy [Anonymizováno] ([spisová značka]).

9. S ohledem na osvědčení poměrů k předmětu řízení, doplnil odvolací soud dokazování za postupu dle § 213 o. s. ř. informací o jednotce č. [číslo] ve shora označené budově (výrok I prvostupňového rozsudku), kdy podle výpisu z katastru nemovitostí náleží vlastnické právo České republice a příslušnost hospodařit s majetkem státu náleží [Anonymizováno]; toto vyplývá i ze Smlouvy o předání majetku a změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu a smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené mezi [Anonymizováno] jako předávajícím a [Anonymizováno] jako přejímajícím ze dne 29. srpna 2024 (kterou rovněž odvolací soud provedl při odvolacím jednání důkaz).

10. Příslušná organizační jednotka – [Anonymizováno] přitom setrvala na svém procesním stanovisku, když v minulosti nepopírala ochotu řešit narovnání s žalobci o vydání majetku, avšak pro krátkost doby (Smlouva uzavřena 28. září 2024) a datum jednání odvolacího soudu nemohlo k předmětné dohodě dojít. S odvolací argumentaci předchozí organizace hospodařící s uvedenou jednotkou – [Anonymizováno] se však žalovaná neztotožnila, na odvolání nicméně setrvala.

11. Za této procesní situace odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a (po doplnění dokazování dle § 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

12. Soud prvého stupně si pro své rozhodnutí zajistil dostatečné skutkové podklady, provedl dokazování v rozsahu umožňujícím správné právní posouzení věci. Shodně se soudem prvého stupně zastává odvolací soud názor, že další doplnění dokazování by bylo neekonomické a nadbytečné. V postupu soudu prvého stupně nespatřuje odvolací soud žádnou vadu, kterou by řízení zatížil a která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; soud prvého stupně i správně procesně reagoval na částečné zpětvzetí žaloby, pokud se žalobci domáhali původně určení, že jsou dědici po zůstaviteli [jméno FO], zemřelém [datum], když tuto žalobu vzali zpět a soud prvního stupně v tomto rozsahu správně řízení zastavil, a poté rozhodl správně i o změně žaloby navrhované žalobci a následně vyčerpal i celý předmět řízení. Soud prvého stupně rovněž dostatečně splnil poučovací povinnost ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.; dokazování bylo odvolacím soudem doplněno pouze za účelem posouzení, s kterou organizační složkou příslušnou k hospodaření s majetkem bude odvolací soud jednat.

13. S ohledem na správnost skutkových zjištění lze pro stručnost na tato odkázat, a to jednak s ohledem na průběh dědického řízení po zůstaviteli [jméno FO], narozeném [datum] a zemřelém [datum], když soud prvého stupně i správně zjistil průběh řízení o pozůstalosti vedené pod sp. zn. [spisová značka] Obvodním soudem pro [adresa], kdy zůstavitel nezanechal závětní dědice a kdy při projednání dědictví nebyli zjištěni zákonní dědici (v daném případě žalobci a) až e) jako dědici v šesté dědické skupině dle § 1640 o. z.), když s ohledem na nezjištěné dědice majetek z pozůstalosti připadl státu na základě pravomocného usnesení Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] (právní moc 6. října 2020); majetek připadl České republice dle § 1634 občanského zákoníku jako odúmrť; v tomto směru zjistil soud správně i z obsahu dědického spisu rozsah pozůstalosti a následné předání části pozůstalosti jednotlivým organizačním složkám státu; ve věci neprobíhalo žádné dodatečné projednání dědictví, pokud žalobci uplatnili nárok u [Anonymizováno], byla částečně uzavřena dohoda o vydání části majetku, avšak nikoli ve vztahu k předmětu tohoto řízení; soud prvého stupně rovněž provedl správně podrobné dokazování ve vztahu ke zjištění příbuzenských poměrů žalobců a) až e) ve vztahu k zůstaviteli; v tomto směru lze rovněž odkázat na odůvodnění prvostupňového rozsudku pod body 17. až 24. rozsudku.

14. Vzhledem k tomu, že předmětná bytová jednotka se součástmi a příslušenstvím nacházející se na blíže specifikovaných pozemcích v k. ú. [adresa] nepředstavuje nově najevo vyšlý majetek po pravomocném projednání pozůstalosti v dědickém řízení, nepřipadalo do úvahy dodatečné projednání dědictví a tím ani případný odkaz soudního komisaře adresovaný žalobcům k podání žaloby o určení, že jsou dědici po zůstaviteli shora jmenovaném. Odvolací soud si je přitom vědom zásadní změny, která ve srovnání s občanskoprávní úpravou účinnou do 31. prosince 2013 (zákon č. 40/1964 Sb.) nastala účinností zákona č. 89/2012 Sb., tedy od 1. 1. 2014.

15. Současná právní úprava (od 1. 1. 2014) neobsahuje pozitivní hmotněprávní úpravu ve vztahu k žalobě a ochraně práv oprávněného dědice, a to pouze s výjimkou jediného ustanovení uvedeného v § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním, zatímco předchozí právní úprava uvedená v § 485 občanského zákoníku vycházela z existence institutu speciální žaloby na ochranu oprávněného dědice (odlišující se od žaloby na ochranu vlastnictví podle § 126 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013), pozitivní hmotněprávní úprava v občanském zákoníku výslovně chybí, je nutno vyjít pouze z procesního předpisu, a to konkrétně ustanovení § 189 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních; nelze uzavřít, že by žaloba oprávněného dědice představovala žalobu na vydání dědictví (tzv. hereditatis petitio).Z historického, logického i jazykového výkladu je přitom nutno dovodit dle názoru odvolacího soudu, že i v poměrech současné právní úpravy je omezeným způsobem použitelná předchozí konstantní judikatura (30 Cdo 59/2002, 24 Cdo 2680/2022, 30 Cdo 4593/2010, 24 Cdo 2299/2022 i 21 Cdo 5366/2016), a to při vědomí skutečnosti, že dědictví se nabývá smrtí zůstavitele a rozhodnutí soudu o pozůstalosti má deklaratorní charakter, avšak k vlastnímu nabytí dědictví (pozůstalosti) zůstavitelovými dědici nedochází jen na základě smrti zůstavitele, ale právní úprava dědického práva vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví; dědictví po každém zůstaviteli tak musí být soudem projednáno a rozhodnuto, když řízení se zahajuje z úřední povinnosti; dědictví se přitom nabývá s účinností ke dni smrti zůstavitele. Pokud v řízení o dědictví, jehož smyslem a účelem je obecně zjištění okruhu zůstavitelových dědiců a rozsah aktiv a pasív dědictví (pozůstalosti) zůstavitelem zanechaného, projeví se tento výsledek řízení v usnesení o dědictví; v daném případě nebyly žalobci a) až e) jako oprávnění dědici účastni dědického řízení, nelze jim však odejmout jejich vlastnická práva, proto zákonodárce procesním způsobem reagoval úpravou v § 189 odst. 2 o. s. ř., když tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc takového rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.

16. S ohledem na nedostatek pozitivněprávní úpravy tak není jednotná právnická veřejnost v podobě, a v názoru, jakým účinným prostředkem se oprávněný dědic domůže svých práv; když v daném případě je nutno zvažovat podání žaloby na určení vlastnictví oprávněných dědiců (případně spoluvlastnických podílů k dotčenému majetku) či podání žaloby na vydání věci (ve vztahu k nemovitosti vyklizením nemovitosti) či lze zvažovat otázku zvláštní dědické žaloby (hereditatis petitio) či žalobu na obnovu řízení (směřující k podání návrhu na povolení obnovy dědického řízení a následnému rozhodnutí v obnoveném řízení); shodně se soudem prvého stupně za nejúčinnější prostředek právní nápravy nároku oprávněných dědiců (žalobců a) až e) pokládá odvolací soud určení vlastnictví žalobců a) až e) ve výši shora označených spoluvlastnických podílů, a to s ohledem na momentální zápis vlastnického práva České republiky k předmětu řízení, respektive zapsaného práva hospodaření [Anonymizováno], když v daném případě výrok o určení vlastnictví není výrokem konstitutivním, ale pouze deklaratorní (dědické právo žalobců existovalo v době úmrtí zůstavitele, avšak nebylo k němu přihlíženo, když dědici v šesté dědické skupině nebyli známi), způsobilým prostředkem nápravy uvedených vztahů je tak vyhovění návrhu na určení spoluvlastnického práva žalobců v předmětných podílech, kdy na základě tohoto rozsudku mohou dosáhnout žalobci změny zápisu v katastru nemovitostí dle zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších změn a doplňků. Právě s ohledem na stav zápisu vlastnického práva České republiky v katastru nemovitostí se nejeví dostačujícím prostředkem právní ochrany žalobců, aby bylo rozhodnuto pouze o povinnosti žalované vyklidit a vyklizenou předat blíže specifikovanou bytovou jednotku spolu se součástmi a příslušenstvím (včetně spoluvlastnického podílu na společných prostorách domu i pozemku), kdy s ohledem na zvláštní prostředek ochrany, kterou představuje žaloba oprávněných dědiců dle § 189 odst. 2 o. s. ř. je nutno odlišně od dosavadní právní teorie setrvat na principu, že vyhovění návrhu na určení je způsobilé odstranit nejistotu žalobců ve vztahu ke spoluvlastnictví nemovitosti; odlišně od soudu prvého stupně však zastává odvolací soud názor, že z hlediska historického a systematického výkladu občanského zákoníku se jedná i v poměrech nedostatečné občanskoprávní úpravy po 1. 1. 2014 o specifickou žalobu oprávněného dědice, a nikoli o klasickou žalobu na určení, ve které by žalobci museli prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení jejich spoluvlastnického práva k dotčené nemovitosti; tato úvaha odvolacího soudu však není v rozporu s věcně správným závěrem soudu prvého stupně, který žalobě vyhověl. V zájmu procesní ekonomie tak pokládá odvolací soud i za vhodné, aby bylo rozhodnuto o vyklizení a předání vyklizené jednotky spolu s příslušenstvím a součástmi tak, jak soud v rámci ochrany vlastnického práva spoluvlastníků uložil povinnost žalované, když sama žalovaná projevila určitou ochotu s oprávněnými dědici jednat, pouze pro krátkost času od změny hospodaření s uvedenou jednotkou a rozhodnutí odvolacího soudu k takové dohodě nedošlo a kdy v budoucnu lze předpokládat v rámci řešení eventuálního bezdůvodného obohacení další mimosoudní jednání účastníků (tvrzené investice do bytové jednotky).

17. S přihlédnutím ke konkrétním okolnostem individuálního případu tak odvolací soud uzavírá, že pokládá za věcně správné rozhodnutí ve věci určení i ve věci plnění, kdy toto rozhodnutí je způsobilé předejít dalším případným sporům účastníků.

18. Pokud žalovaná namítala, že v mezidobí došlo k vydržení movitého majetku, nebylo toto předmětem řízení, odvolací soud se proto touto námitkou nezabýval. Pokud žalovaná prostřednictvím [Anonymizováno] uplatňovala základní námitku týkající se neprokázání dědické způsobilosti žalobců a) až e) či doložení, že tito dědici nebyli zůstavitelem vyděděni, jedná se dle názoru odvolacího soudu o účelovou námitku, když pozitivní právní úprava předpokládá existenci dědické způsobilosti dědice a nepředpokládá a priori dědickou nezpůsobilost, stejně tak ani nepředpokládá bez dalšího naplnění institutu vydědění; z dosavadních přímých ani nepřímých důkazů nelze mít za prokázané v uvedeném sporu, že by jakékoli okolnosti naznačovaly možnosti dědické nezpůsobilosti žalobců a až e) či jejich vydědění; pouhá možnost či pravděpodobnost zmiňovaná žalovanou nepostačí pro závěr, že by žalobci a) až e) byli vyloučeni z dědického práva; bez rozumných pochybností nelze nabýt přesvědčení, že žalobci a) až e) byli vyděděni či byli dědicky nezpůsobilí; zákon přitom nepočítá ani s vyvratitelnou domněnkou o dědické nezpůsobilosti dědiců či s domněnkou o vydědění; v tomto směru tak byla odvolací obrana žalované zcela lichá.

19. Z důvodů shora uvedených odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný ve výroku o věci samé potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

20. V závislosti na rozhodnutí ve výroku o věci samé rozhodl soud prvního stupně i o nákladech řízení, kdy vyšel z částečného úspěchu žalobců, kteří vzali zpět žalobu na určení, že jsou dědici po zůstaviteli; v tomto směru tak soud prvého stupně správně vyšel z procesního neúspěchu žalobců, kteří zavinili v tomto směru zastavení řízení, proto správně ve vztahu k této části žaloby shledal na straně žalobců procesní neúspěch. Soud prvého stupně pouze korigoval nesprávný způsob výpočtu dosavadních nákladů řízení před soudem prvého stupně provedený odvolacím soudem (se zřetelem k ustanovení § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.).

21. Ve vztahu k žalobě o určení správně při určení tarifní hodnoty a výpočtu nákladů právního zastoupení advokátem vyšel soud ze závěru, že dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna za 1 úkon právní pomoci 3 100 Kč, s přihlédnutím ke společnému zastoupení pěti osob a krácení o 20 % (§ 12 odst. 4 a), t)) tak činila odměna za 1 úkon 2 480 Kč, za 5 žalobců a 6 úkonů právní pomoci činila odměna 74 400 Kč a po připočtení DPH z této částky 90 024 Kč, po připočtení 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, to je částky 1 800 Kč a po připočtení DPH na paušálech činila odměna 2 178 Kč, soudní poplatek z žaloby o určení přitom činil 2 000 Kč (a byl žalobci zaplacen), pokud se jedná o žalobu o vyklizení při tarifní hodnotě 10 000 Kč s přihlédnutím k § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 advokátního tarifu při odměně za 1 úkon 1 500 Kč a po krácení při společném zastoupení 5 osob na 80 % z odměny advokáta, tak činí odměna za 1 úkon 1 200 Kč, při zastupování 5 žalobců a 6 úkonech právní pomoci činila odměna 36 000 Kč a po připočtení DPH z této částky 43 560 Kč, ve vztahu k žalobě o určení vlastnictví a žalobě o vyklizení měli žalobci procesní úspěch, zatímco neměli s ohledem na zastavení řízení pro procesní zavinění na straně žalobců úspěch ve vztahu k žalobě o určení dědiců (při tarifní hodnotě 10 000 Kč a odměně za 1 úkon právní pomoci 1 500 Kč), za 4 úkony právní pomoci při zastoupení žalované advokátem po 1 500 Kč a připočtení DPH, po připočtení paušální náhrady hotových výdajů (4 x 300 Kč); ve vztahu k částce 8 712 Kč tak nebyli žalobci úspěšní; na straně žalobců rovněž vznikly náklady v podobě soudního poplatku za žalobu na určení, kdy s ohledem na třetinový úspěch žalobců a odpočtu neúspěchu od jejich úspěchu náleží žalobcům pouze na náhradě nákladů za vynaložený soudní poplatek 1/3 z částky 2 000 Kč (z žaloby o určení), to je po zaokrouhlení pouze 667 Kč. Soud prvního stupně nesprávně žalobcům nevyměřil soudní poplatek ze žaloby o vyklizení, který činí podle zákona č 549/1991 Sb., položka 4 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků, částku 5 000 Kč, dodatečně doměřil soudní poplatek proto odvolací soud výrokem III, včetně stanovení lhůty pro splnění; s ohledem na částečný procesní úspěch žalobců (v jedné třetině) náleží žalobcům na náhradě pouze 1/3 z částky 5 000 Kč, to je 1 666 Kč. Po součtu odměny za právní zastoupení v části, ve které byli žalobci úspěšní a připočtení poměrné části dvou soudních poplatků a odpočtu neúspěchu žalobců, tak s přihlédnutím k poměrům projednávané věci pokládá odvolací soud za adekvátní přiznání odměny žalobcům v součtu 129 363 Kč, když žalovaná z hlediska stavu hospodaření je napojena na státní rozpočet, a proto odvolací soud změnil lhůtu k plnění odlišně od obecné pariční třídenní lhůty a stanovil tuto lhůtu na 15 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.); ohledně částky nákladů řízení tak byl rozsudek soudu prvního stupně změněn (§ 220 o. s. ř.) i ohledně lhůty k plnění, zatímco ohledně platebního místa – plnění k rukám advokáta žalobců, byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

22. Vzhledem k tomu, že žalobci byli úspěšní v odvolacím řízení, náleží jim náhrada nákladů odvolacího řízení dle § 224, § 211 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy z žaloby o určení spoluvlastnického práva žalobců s přihlédnutím k zastoupení 5 osob činí odměna za 1 úkon právní pomoci 2 480 Kč, při zastoupení 5 účastníků tak činila odměna 12 400 Kč, ze žaloby o vyklizení činí odměna za 1 úkon právní pomoci 1 500 Kč, po krácení o 20 % při zastoupení 5 účastníků tak činí odměna za 1 úkon 1 200 Kč a při zastoupeni 5 účastníků 6 000 Kč, v součtu 18 400 Kč a po připočtení 21 % DPH z této částky tak náleží žalobcům 22 264 Kč, které je povinna zaplatit žalovaná žalobcům rovněž do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobců, a to v delší než třídenní pariční lhůtě s ohledem na napojení žalované na státní rozpočet.

Poučení