67 C 293/2023 - 60

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobců: 1) [jméno FO], narozený [datum narození] bytem [adresa] 2) [jméno FO], narozená [datum narození] [adresa] 3) [jméno FO], narozený [datum narození] bytem [adresa] 4) [jméno FO], narozená [datum narození] bytem [adresa] 5) [jméno FO], narozená [datum narození] bytem [adresa] všichni zastoupeni [jméno FO]., advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], zastoupená [jméno FO], advokátem [Adresa zainteresované osoby 5/0] o žalobě oprávněného dědice takto:

Výrok

I. Soud určuje, že žalobci jsou spoluvlastníky nemovitostí, a to bytové jednotky č. [hodnota] v budově bytového domu č. p. [hodnota] na stavebních pozemcích p. č. [hodnota], s podílem o velikosti 4060/2569924 na společných částech domu č. p. [hodnota], a s podílem o velikosti 4060/2569924 na stavebních pozemcích p. č. [hodnota], vše zastavěná plocha a nádvoří, včetně veškerého příslušenství a součástí, vše v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota], podíl na společných částech domu zapsán na LV č. [hodnota] a podíl na pozemcích zapsán na LV č. [hodnota], a to: žalobce č. 1 v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/4 žalobkyně č. 2 v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/4 žalobce č. 3 v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/6 žalobkyně č. 4 v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/6 žalobkyně č. 5 v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/6.

II. Žalovaná je povinna vyklidit a vyklizené žalobcům předat nemovitosti: bytovou jednotku č. [hodnota] v budově bytového domu č. p. [hodnota] na stavebních pozemcích p. č. [hodnota], s podílem o velikosti 4060/2569924 na společných částech domu č. p. [hodnota], a s podílem o velikosti 4060/2569924 na stavebních pozemcích p. č. [hodnota], vše zastavěná plocha a nádvoří, včetně veškerého příslušenství a součástí, vše v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota], podíl na společných částech domu zapsán na LV č. [hodnota] a podíl na pozemcích zapsán na LV č. [hodnota], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 146 837 Kč k rukám právního zástupce žalobců [jméno FO] advokáta, se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobci původně domáhali rozhodnutí, kterým by soud určil, že žalobci jsou dědici po zůstaviteli [jméno FO], narozenému [datum], bytem naposledy [adresa], zemřelému dne [datum], a to žalobci č. 1 a č. 2 každý s podílem 1/4, žalobci č. 3, 4 a 5 každý s podílem 1/6 (výrok I.), dále se domáhali uložení povinnosti žalované vyklidit a vyklizené žalobcům předat nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku (výrok II.), a dále se domáhali určení svého vlastnictví k předmětným nemovitostem tak, že žalobci č. 1 a č. 2 jsou spoluvlastníky těchto nemovitostí každý s podílem id. 1/4 a žalobci č. 3, 4 a 5 jsou spoluvlastníky každý s podílem id. 1/3 (výrok III.).

2. Podáním ze dne [datum] navrhli žalobci prostřednictvím svého právního zástupce „změnu“ žaloby ve výroku I. původně navrženého petitu, kdy se již nedomáhali, aby soud rozhodl o tom, že jsou dědici po zůstaviteli. Soud při jednání dne [datum] konstatoval, že se nejedná o změnu žaloby, ale o její částečné zpětvzetí co do výroku I. původně navrženého petitu. Při tomto jednání žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby vyslovila souhlas. Soud usnesením ze dne 11. 4. 2024, č.j. 67 C 293/2023-44 řízení co do nároku na určení, že žalobci jsou dědici po zůstaviteli výše uvedeném, a to žalobci č. 1 a č. 2 každý s podílem id. 1/4 a žalobci č. 3, 4 a 5 každý s podílem id. 1/6, zastavil.

3. Při jednání soudu dne [datum] navrhl právní zástupce žalobců změnu žaloby co do výše spoluvlastnických podílů žalobců č. 3, 4 a 5, a to tak, že každý z nich je spoluvlastníkem výše uvedených nemovitostí v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/6 (nikoliv v žalobě chybně uvedeného spoluvlastnického podílu každého z nich o velikosti id. 1/3). Domáhal se tak vydání rozhodnutí ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeného obsahu. Navrženou změnu žaloby soud připustil usnesením ze dne 11. 4. 2024, č.j. 67 C 293/2023-45.

4. V žalobě a v jejím doplnění žalobci argumentovali tím, že u zdejšího soudu bylo pod sp. zn. [spisová značka] projednáno dědictví po [jméno FO], narozeném [datum], zemřelém dne [datum]. V dědickém řízení bylo konstatováno, že dědicové ze zákona neexistují a dědictví bylo odevzdáno státu jako odúmrť. Součástí pozůstalosti byla i bytová jednotka č. [hodnota] v k. ú. [adresa], se kterou hospodaří žalovaná. Žalobci jsou sestřenice a bratranci zůstavitele, přičemž o probíhajícím dědickém řízení nebyli vyrozuměni a nebyli jeho účastníky. O úmrtí zůstavitele a o tom, že pozůstalost zůstavitele získal stát, se dozvěděli v průběhu měsíců srpna až října 2022. Příbuzenský vztah k zůstaviteli žalobci vysvětlili tak, že matkou zůstavitele byla [jméno FO], rozená [jméno FO], narozená [datum], která měla sestru [jméno FO], rozenou [jméno FO], narozenou [datum] (teta zůstavitele). [jméno FO], rozená [hodnota], narozená [datum] zanechala žalobce č. 1 a č. 2 (sestřenici a bratrance zůstavitele). Otec zůstavitele [jméno FO], narozený [datum] měl bratra [jméno FO], narozeného [datum] (zemřelý [datum]), který zanechal tři děti, a to žalobce č. 3, 4 a 5 (sestřenice a bratrance zůstavitele). Přestože bylo dědictví odevzdáno státu, dědické právo žalobců k pozůstalosti ve smyslu § 1671 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen o. z.) trvá. Žalobci vyzvali Českou republiku (stát) k plnění, tedy k vydání pozůstalosti, přičemž Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který jménem České republiky jednal, nároky žalobců uznal a vydal část pozůstalosti, kterou sama Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen ÚZSVM) držela, respektive v mezidobí zpeněžila. Ve věci nemovitostí ve středních Čechách probíhají jednání o smírném řešení, avšak ohledně bytové jednotky č. [hodnota] v k. ú. [adresa], Česká republika –ÚZSVM žalobce odkázala na organizační jednotku – žalovanou, která předmětnou bytovou jednotku převzala do správy. Ačkoliv se žalobci snažili s právními zástupci žalované spor vyřešit smírně, tak bez úspěchu. Dědické podíly žalobců pozůstalosti jsou dány § 1640 o. z., kdy zůstavitel měl jednu tetu na straně matky ([jméno FO]) a jednoho strýce na straně otce ([Jméno zainteresované osoby 2/0]), každý tedy s hypotetickým dědickým podílem 1/2, přičemž jejich podíl přechází na jejich děti ([jméno FO] zanechala dvě děti a [Jméno zainteresované osoby 2/0] tři děti). Pro potřeby zápisu vlastnického práva k nemovitosti z pozůstalosti do katastru nemovitostí je třeba určit vlastnické právo k nemovitosti tak, aby rozhodnutí soudu mohlo být podkladem pro provedení změny zápisu v katastru nemovitostí a předešlo se tak právní nejistotě a případným dalším sporům. Žalobci proto mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

5. Žalovaná nejdříve v podání ze dne [datum] navrhla „řízení zastavit“, a to z důvodu, že na její straně není dána pasivní legitimace v daném sporu. Dále poukázala na to, že nebylo postaveno najisto, zda byl právní předchůdce žalobců ke dni úmrtí zůstavitele vlastníkem předmětných nemovitostí. Rovněž namítla, že žalobci neprokázali dědickou způsobilost, tedy že nikdo z okruhu dědiců či jejich právních předchůdců nebyl vyděděn, nevzdal se dědictví, neprovinil se trestným činem vůči zůstaviteli a jeho blízkým, či že nedošlo k uzavření dědické smlouvy. Při jednání soudu dne [datum] žalovaná uvedla, že bere zpět svou námitku o tom, že je zapotřebí postavit najisto, zda byl právní předchůdce žalobců ke dni úmrtí zůstavitele vlastníkem předmětných nemovitostí a nežádala, aby se jí soud dále zabýval. Při jednání dne [datum] pak opustila i svou námitku nedostatku pasivní legitimace a netrvala na ní. Při tomto jednání navrhla, aby soud vyžádal dědické spisy po zůstaviteli [jméno FO], narozeném [datum] a [jméno FO], narozené [datum], dále [jméno FO], narozené [datum] za účelem osvědčení, zda tyto osoby nebyly dědicky nezpůsobilé. Poukázala rovněž na to, že v mezidobí vynaložila náklady „trvalého charakteru na zhodnocení nemovitostí“ specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku, které dle jejích předběžných propočtů představují cca [částka] - [částka]. V závěru tohoto jednání žalovaná setrvala na svém návrhu připojit dědické spisy [jméno FO], rozené [jméno FO], narozené [datum] (matky zůstavitele), když není postaveno najisto, zda skutečně zemřela v roce 2003, jak uváděli přítomní před soudní komisařkou při předběžném šetření dne [datum], a také dědický spis [jméno FO], rozené [jméno FO], narozené [datum] (tety zůstavitele), kdy je zapotřebí napevno postavit také její přesné datum úmrtí.

6. Soud v řízení provedl dokazování důkazy, které mu předložily obě strany sporu a zjistil následující skutkový stav:

7. Z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu [datum], LV [hodnota], k. ú. [adresa] (ve vztahu k výše uvedeným nemovitostem) soud zjistil, že jako vlastník předmětných nemovitostí je uvedena Česká republika a příslušnost hospodařit s majetkem státu náleží žalované. Nabývacím titulem je usnesení soudu o dědictví ze dne [datum], č.j. [spisová značka] a dále Smlouva o předání majetku státu (§ 55 odst. 3 zákona č. 219/2020 Sb.), č. smlouvy [Anonymizováno] – [hodnota] ze dne [datum].

8. Z rodných a oddacích listů má soud prokázáno, že prarodiči zůstavitele [jméno FO], narozeného [datum], zemřelého [datum], byla [jméno FO], narozená [datum] a [jméno FO], narozený [datum] (kteří uzavřeli sňatek dne [datum]). [jméno FO], narozená [datum] měla syna [jméno FO], narozeného [datum], který zanechal žalobce č.3 a žalobkyni č. 4 (která uzavřela sňatek dne [datum] s [jméno FO], narozeným [datum]) a žalobkyni č. 5 (která uzavřela sňatek dne [datum] s [jméno FO], narozeným [datum]). [jméno FO] a [jméno FO] měli společného syna [jméno FO], narozeného [datum], zemřelého dne [datum] (otce zůstavitele), který uzavřel sňatek s [jméno FO], rozenou [jméno FO], narozenou [datum] (matka zůstavitele). Matka zůstavitele [jméno FO], rozená [jméno FO] měla sestru [jméno FO], rozenou [jméno FO], narozenou [datum] (teta zůstavitele), která uzavřela dne [datum] sňatek s [jméno FO], narozeným [datum]. Z jejich manželského svazku se narodili žalobci č. 1 a č. 2.

9. Z Dohody o vydání dědictví uzavřené dne [datum] mezi Českou republikou – ÚZSVM jako vydávajícím a žalobci jako přebírajícími soud zjistil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. [spisová značka] ze dne [datum] (právní moc [datum]) a opravným usnesením sp. zn. [spisová značka], bylo potvrzeno, že veškerý majetek náležející do pozůstalosti po [jméno FO], narozenému [datum], zemřelému dne [datum], připadl dle § 1634 o. z. České republice, když zůstavitel zemřel bez zanechání závěti a bez dědiců ze zákona (článek I.). V článku II. vydávající vydal a přebírající převzali majetek rozepsaný pod písmeny a–h, kdy celkový výtěžek z realizace dědictví činil částku [částka]. V článku III. strany ujednaly, že přebírající odpovídá za celkové náklady pozůstalosti, včetně uhrazených pasiv ve výši [částka]. V článku IV. se žalobci jako přebírající zavázali zaslat do 30 pracovních dnů od účinnosti Dohody částku [částka] na účet OS pro Prahu 9, v téže lhůtě částku ve výši [částka] na účet č. [č. účtu], VS [var. symbol], a v téže lhůtě se vydávající zavázala zaslat na účet uvedený právním zástupcem žalobců částku [částka]. V článku V. žalobci jako přebírající vzali na vědomí, že majetek označený v článku V. bod 1 písm. a) a b) byl bezúplatně převeden Smlouvou o předání majetku o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu č. [hodnota] – [hodnota] [právnická osoba] (pod písmenem a) jsou uvedeny nemovitosti, které jsou předmětem tohoto řízení). Dále žalobci vzali na vědomí, že nemovitosti uvedené v článku V. bod 2 písm. a) a b), jakož i osobní automobil Fiat Seicento a nábytek a ostatní bytové zařízení rekreačního objektu, jsou v působnosti Územního pracoviště Střední Čechy a nejsou předmětem dohody. Pod článkem V. bod 3 vzali žalobci jako přebírající na vědomí, že majetek (movité věci označené pod písmeny a–e) byl převeden Smlouvou o bezúplatném převodu, č.j. [hodnota], Středočeském muzeu v [adresa] a není předmětem Dohody. Dále žalobci jako přebírající vzali na vědomí, že majetek v čl. 5 bod 4 písm. a) a b) byl převeden zápisem o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu, č.j. [hodnota], Puncovnímu úřadu [adresa] a není předmětem Dohody. Dále vzali žalobci na vědomí, že majetek uvedený v článku V. bod 5 písm. a) - s) byl převeden Smlouvou o bezúplatném převodu, č.j. [hodnota] národní bance a není předmětem Dohody.

10. Z dopisu předchozího právního zástupce žalované [jméno FO] ze dne [datum] adresovaného právnímu zástupci žalobců soud zjistil, že se jedná o reakci na dopis ze dne [datum], kdy žalovaná namítá, že doložené listiny neprokazují, že by žalobci byli skutečně dědici po zůstaviteli.

11. Z dopisu právního zástupce žalobců ze dne [datum] adresovaného předchozímu právnímu zástupci žalované [jméno FO] vyplývá, že žalovaná byla vyrozuměna o tom, že ačkoliv dědictví bylo projednáno Obvodním soudem pro Prahu 9, pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že dědicové ze zákona neexistují a dědictví bylo odevzdáno státu jako odúmrť, ve skutečnosti zůstavitel zanechal dědice ze zákona, žalobce. Poukázal na to, že ÚZSVM nároky žalobců uznal a vydal jim část dědictví, kterou měl ve svém držení, přičemž příslušnou Dohodu žalobci přiložili a vyzvali žalovanou k vyřešení věci smírnou cestou. Současně byla žalovaná vyrozuměna, že za situace, nebude-li smírné řešení možné, žalobci se obrátí se svým nárokem na soud. Ačkoliv žalobci nebyli schopni předložit doklad o odeslání této předžalobní výzvy, žalovaná při jednání soudu dne [datum] potvrdila, že tato výzva žalobců byla žalované doručena a že na ni následně reagovala.

12. Právní zástupce žalované adresoval právnímu zástupci žalobců dopis ze dne [datum], ve kterém reagoval na výše žalobci zaslanou Dohodu mezi ÚZSVM a žalobci tak, že postup ÚZSVM je pro žalovanou nezávazný.

13. Ze žalovanou předložené Smlouvy o předání majetku a o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu č. [hodnota] soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi ČR – ÚZSVM jako předávajícím a žalovanou jako přejímající s tím, že na jejím základě došlo k bezplatnému předání a převzetí nemovitých věcí, jež jsou předmětem tohoto řízení. Tím současně došlo ke změně příslušnosti hospodařit s předmětnými nemovitostmi na žalovanou. V článku II. bod 3 Smlouvy strany deklarovaly, že důvodem předání předmětných nemovitostí je, že předmětná nemovitá věc bude využita k ubytování zaměstnanců žalované.

14. Z Protokolu o fyzickém předání a převzetí ze dne [datum] soud zjistil, že v uvedený den žalovaná převzala předmětné nemovitosti, včetně klíčů a listin zde specifikovaných.

15. K návrhu žalované soud připojil dědický spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], ze kterého zjistil:

16. Usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka] bylo zahájeno dědické řízení po [jméno FO], narozeném [datum] a k provedení úkonů v tomto řízení byla pověřena soudní komisařka [jméno FO].

17. Z úmrtního listu zůstavitele [jméno FO] soud zjistil, že zemřel dne [datum] v [adresa], byl svobodný, jeho místo trvalého pobytu bylo na adrese [adresa].

18. Z usnesení ze dne [datum], č.j.[spisová značka] soud zjistil, že byla určena čistá hodnota pozůstalosti částkou [částka] (výrok I.) a došlo k potvrzení, že veškerý majetek zůstavitele zde uvedený (včetně nemovitostí, které jsou předmětem tohoto řízení) připadl státu – České republice, na který se hledí, jako by byl zákonný dědic (výrok II.). Dále byla určena odměna notáře jako soudního komisaře (výrok III.) a určeno, že účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že zůstavitel nezanechal žádné pořízení pro případ smrti, proto nastává zákonná dědická posloupnost. Zůstavitel nezanechal žádné dědice ze zákona v I.-VI. dědické třídě, proto dědictví připadá ve smyslu ustanovení § 1634 odst. 1 o. z. státu, na který se hledí, jako by byl zákonný dědic. V souladu s ustanovením § 1634 odst. 2 o. z. má stát stejné postavení jako dědic, kterému svědčí výhrada soupisu. Stát odpovídá za dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví.

19. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] bylo rozhodnuto ve věci dodatečného projednání pozůstalosti, jehož účastníkem, kterému svědčí výhrada soupisu, je stát – Česká republika – ÚZSVM tak, že výrokem I. byla určena hodnota nově najevo vyšlé pozůstalosti částkou [částka], ve výroku II. bylo potvrzeno, že veškerý nově najevo vyšlý majetek zůstavitele, tedy hotovost v rekreačním objektu zůstavitele ve výši [částka] a movité věci dle znaleckého posudku, připadl státu – České republice, na který se hledí, jako by byl zákonný dědic. Dále došlo k určení odměny notáře a rozhodnutí o tom, že účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení (výroky III. a IV.).

20. Dokazování soud doplnil ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. o lustraci v Centrální evidenci obyvatel ohledně osoby [jméno FO], rozená [jméno FO], narozená [datum] (teta zůstavitele), kdy datum jejího úmrtí je uveden [datum].

21. Lustrací v Centrální evidenci obyvatel ohledně osoby [jméno FO], rozená [jméno FO], narozená [datum] (matka zůstavitele) soud zjistil, že byla vdovou od [datum] a datum jejího úmrtí je [datum].

22. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti. Pokud žalovaná v samotném závěru řízení navrhla, aby jí bylo umožněno předložit komunikaci mezi ní a ÚZSVM ohledně uvažovaného zpětného převodu majetku (nemovitostí, které jsou předmětem tohoto řízení) na ÚZSVM, pak soud tomuto návrhu nevyhověl. Soud provedl veškeré účastníky navržené důkazy, účastníci byli při jednání dne [datum] vyrozuměni o tom, že po doplněném dokazování soud přistoupí k vyhlášení rozsudku a vzhledem k tomu, že pro rozsudek je ve smyslu § 154 odst. 1 o.s.ř. rozhodující stav v době jeho vyhlášení, je předmětné tvrzení žalované irelevantní pro rozhodnutí ve věci samé. Ke dni vyhlášení rozsudku nebyla uzavřena žádná Smlouva o předání majetku mezi žalovanou a ČR – ÚZSVM, případně dodatek ve smyslu článku IV. bod 3 Smlouvy o předání majetku č. [hodnota] ze dne [datum], přičemž je nesporné, že žalovaná je v tomto řízení nadále pasivně legitimována (žalovaná sama svou námitku nedostatku pasivní legitimace vzala zpět při jednání soudu dne [datum]).

23. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

24. Zůstavitel [jméno FO], narozený [datum], zemřel dne [datum], nezanechal žádné pořízení pro případ smrti, přičemž v době projednání dědictví v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], nebyli zjištěni žádní dědici ze zákona v I. – VI. dědické třídě. Z uvedeného důvodu dědictví připadlo ve smyslu § 1634 odst. 1 o. z. státu, na který se hledělo, jako by byl zákonný dědic. Stát měl v souladu s § 1634 odst. 2 o. z. stejné postavení jako dědic, kterému svědčila výhrada soupisu a stát také odpovídal za dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. Mezi majetkem, který připadl státu (České republice) jsou mimo jiné nemovitosti, které jsou předmětem tohoto řízení, jak vyplývá z uvedeného usnesení. V řízení bylo dále prokázáno (a mezi účastníky je nesporné), že předmětné nemovitosti Česká republika – ÚZSVM předala žalované na základě Smlouvy o předání majetku a o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu uzavřené dne [datum], pod č. [hodnota]. K předání došlo bezplatně, přičemž předáním těchto nemovitostí došlo ke změně příslušnosti hospodařit s předmětnými nemovitými věcmi na žalovanou. V řízení bylo rovněž prokázáno (a mezi účastníky je nesporné), že Česká republika – ÚZSVM uzavřela se žalobci Dohodu o vydání dědictví dne [datum], kdy žalobcům vydala, a ti převzali, majetek v této Dohodě uvedený. Zároveň strany vzaly na vědomí, že mimo jiné předmětné nemovitosti byly bezúplatně převedeny výše uvedenou Smlouvou žalované a nejsou tedy předmětem této Dohody, stejně jako další zde uvedené položky, které byly buď v působnosti Územního pracoviště střední Čechy, nebo byly bezúplatně převedeny Středočeskému muzeu v [adresa], Puncovnímu úřadu [adresa] zápisem o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu, a Smlouvou o bezúplatném převodu byly převedeny České národní bance. Strany této Dohody vyřešily finanční vyrovnání (mezi výtěžkem z realizace dědictví) a tím co vydávající uhradil na pasiva pozůstalosti a tím, co vynaložil na majetek v čl. II Dohody, včetně toho, co vynaložil na úhradu odměny soudního komisaře v dědickém řízení. Je tedy zřejmé, že Česká republika jednající jménem ÚZSVM, některé věci (movité i nemovité) prodala, některé bezúplatně převedla. Nesporným rovněž je, že žalovaná dosud hospodaří s předmětnými nemovitostmi.

25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

26. Podle ustanovení § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.

27. Podle ustanovení § 3069 o. z. se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele.

28. Podle ustanovení § 1633 odst. 1 o. z. kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Není-li zákonný dědic, nebo nenabude-li dědictví, stávají se dědici odkazovníci podle poměru hodnoty svých odkazů.

29. Podle ustanovení § 1640 odst. 1 o. z. nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, dědí v šesté třídě děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, nedědí-li některé z dětí prarodičů zůstavitele, dědí jeho děti.

30. Podle ustanovení § 3000 o. z. poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvá.

31. Podle ustanovení § 3005 o. z. kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil, a může od věci oddělit vše, čím ji na svůj náklad zhodnotil, je-li to možné bez zhoršení podstaty věci.

32. Žaloba podle § 189 odst. 2 z.ř.s. je zvláštním prostředkem, který zasahuje do právních vztahů, jež byly pravomocně vyřešeny v řízení o pozůstalosti. Jejím účelem je umožnit osobám, jež nebyly účastníky řízení o pozůstalosti, ač jimi být měly, nápravu nesprávně potvrzeného nabytí dědictví. Odborná veřejnost se dosud neshoduje, o jaký typ se v případě žaloby podle citovaného ustanovení jedná. Může jít o zvláštní dědickou žalobu heriditas petitio, o žalobu na vydání movitých či vyklizení nemovitých věcí, žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, žalobu na určení vlastnického práva, či žalobu na obnovu řízení. Dle názoru soudu je s ohledem na účel předmětného ustanovení namístě postupovat (v případě, kdy bude kladně vyřešena předběžná otázka ohledně toho, že nabytí dědictví bylo namísto žalobců nesprávně potvrzeno osobě, jíž potvrzeno být nemělo, neboť jí dědické právo ve skutečnosti nesvědčilo) dle ustanovení pro danou věc nejbližších, tedy ustanovení § 2991 a násl. o. z. o bezdůvodném obohacení, podle kterých je možno řešit i vyrovnání mezi osobou, které bylo nabytí dědictví nesprávně potvrzeno a osobou, které nabytí správně potvrzeno být mělo. Tento postup odůvodňuje i návaznost na právní úpravu ochrany oprávněného dědice podle občanského zákona, podle kterého byl ten, kdo dědictví nabyl, povinen vydat oprávněnému dědici majetek z dědictví podle zásad o bezdůvodném obohacení.

33. Jak již soud při jednání dne [datum] vysvětlil, ve věci je žalovaná pasivně věcně legitimována, když jako organizace vznikla ve smyslu § 54 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, nevlastní majetek, ale je vybavena oprávněním činit vlastním jménem úkony, jimiž se uplatňují nároky z existence vlastnického práva státu k věcem, s nimiž přísluší těmto organizacím hospodařit, a je způsobilá být v těchto věcech účastníkem řízení před soudem (§ 55 odst. 1 zákona o majetku státu a § 20 odst. 2 o.s.ř.). Navíc jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí, ačkoliv vlastnické právo k předmětným nemovitostem svědčí České republice, příslušnost hospodařit s majetkem státu náleží právě žalované, která s předmětnými nemovitostmi fakticky hospodaří a má je ve své držbě.

34. Žalobci se žalobou domáhali určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem pro potřeby zápisu vlastnického práva k předmětným nemovitostem do veřejného seznamu (katastru nemovitostí). Soud k tomu uvádí, že žalobci mají naléhavý právní zájem na určení jejich vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť tvrdí, že jim jako oprávněným dědicům náleží pozůstalost, tedy měli by být zapsáni jako vlastníci v katastru nemovitostí namísto státu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4593/2010).

35. Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázané, že žalobci patří do okruhu VI. třídy dědiců ze zákona, a jejich dědický nárok podle ustanovení § 1640 odst. 2 o. z. byl prokázán rodnými a oddacími listy (bod 8). Stejně tak má soud prokázáno, že právní předchůdci žalobců předemřeli zůstavitele [jméno FO], který zemřel dne [datum], a proto majetek po zůstaviteli [jméno FO] nemohl být součástí (ani dodatečného projednání) dědictví po nich (rodiče zůstavitele, jakož i sestra matky zůstavitele a bratr otce zůstavitele). Navíc v tomto řízení není povinností žalobců prokazovat existenci dalších dědiců, když i jim svědčí totožné právo ve smyslu § 189 odst. 2 z.ř.s. K tvrzené dědické nezpůsobilosti žalobců či jejich právních předchůdců tížilo břemeno důkazní žalovanou, která ho však neunesla.

36. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, přičemž respektoval dědické podíly žalobců k pozůstalosti ve smyslu § 1640 o. z. Z provedeného dokazování vyplynulo, že zůstavitel měl jednu tetu na straně matky ([jméno FO]) a jednoho strýce na straně otce ([jméno FO]). Každému z nich by hypoteticky náležel dědický podíl ve výši 1/2. Z důvodu úmrtí tety a strýce přešel jejich podíl na jejich děti, a to tak, že [jméno FO] zanechala dvě děti, žalobce č. 1 a 2 a [jméno FO] zanechal děti tři (žalobce č.3, 4 a 5). S ohledem na princip reprezentace (§ 1635 odst. 2 a § 1637 odst. 2. o. z.) se rozdělí dědický podíl [jméno FO] ve výši id. 1/2 mezi dvě děti (žalobce č. 1 a 2), tedy každému z nich náleží id. 1/4 k celku pozůstalosti a dědický podíl [jméno FO] o velikosti id. 1/2 se rozdělí mezi jeho tři děti (žalobce č. 3, 4 a 5), kdy každému z nich náleží podíl o velikosti id. 1/6 k celku pozůstalosti.

37. Vzhledem k výše uvedenému s poukazem na § 3000 o. z. uložil soud žalované povinnost vyklidit a vyklizené žalobcům předat předmětné nemovitosti.

38. Žalovaná v tomto řízení nevznesla námitku započtení nákladů, které na věc vynaložila, v konkrétní výši (a ani vznik a výši těchto nákladů nijak neprokazovala), soud se proto v předmětném řízení nezabýval tímto nárokem ve smyslu § 3005 o. z. Žalované však nic nebrání v tom, aby se tohoto svého nároku případně domáhala samostatnou žalobou.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Přihlížeje k § 137 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl takto: a) Ve věci žaloby určení vlastnického práva činí tarifní hodnota 50 000 Kč ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž odměna za zastupování žalobců advokátem činí při výši jednoho úkonu právní služby 3 100 Kč po zohlednění § 12 odst. 4 cit. vyhl. částku 105 028 Kč (17 360 Kč x 5 = 86 800 + 18 228 Kč DPH). b) Ve věci vyklizení předmětných nemovitostí činí odměna za zastupování žalobců advokátem podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. při výši jednoho úkonu právní služby 1 500 Kč po zohlednění § 12 odst. 4 cit. vyhl. částku 50 820 Kč (8 400 Kč x 5 = 42 000 Kč + 8 820 Kč DPH). c) Žalobcům současně náleží 7 paušálních částek náhrady po 300 Kč jako náhrada advokátových výdajů za 7 úkonů právní služby ve výši 2 541 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, podání ze dne [datum] a účast při jednáních soudu dne [datum], [datum] a [datum] podle § 13 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) citované vyhlášky), včetně příslušné 21 % DPH. Nad rámec uvedeného soud dodává, že žalobcům nepřiznal odměnu, ani paušální částku náhrady, za jejich vyjádření ze dne [datum], které bylo stručné a pouze procesního charakteru. d) Ve věci určení, že žalobci jsou dědici po zůstaviteli, žalobci procesní úspěch neměli, neboť v tomto rozsahu vzali žalobu zpět bez procesního zavinění žalované. Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. vzniká žalobcům povinnost nahradit žalované náklady řízení, které jí v souvislosti s předmětným návrhem vznikly. Žalované soud přiznal odměnu za její zastoupení advokátem ve výši 12 100 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5) cit. vyhl.). Dále žalované náleží 4 paušální částky náhrady po 300 Kč jako náhrada advokátových výdajů žalované za 4 úkony právní služby ve výši 1 452 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne [datum], účast při jednáních soudu dne [datum] a [datum] přihlížeje k usnesení zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], a to podle § 13 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) cit. vyhl.), vše včetně příslušné 21 % DPH. Celkem tedy žalované náleží na náhradě nákladů řízení částka 13 552 Kč. e) Žalobci měli procesní úspěch ve věci co do částky 160 389 Kč (105 028 Kč + 50 820 Kč + 2 541 Kč + 2 000 Kč za uhrazený soudní poplatek). Jejich procesní neúspěch činil 13 552 Kč. V rozdílu jejich úspěchu a neúspěchu žalobcům náleží na náhradě nákladů řízení částka 146 837 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejich právního zástupce.

39. O lhůtách k plnění (výrok II. a III.) soud rozhodl ve smyslu § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Poučení