23 Co 289/2022- 842

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Andrey Grycové a Mg. Patricie Adamičkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem doc. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] et Mgr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], určil, že rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované výpovědí doručenou žalobci dne [datum] je neplatné (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru žalobce výpovědí doručenou žalobci dne [datum] z důvodu dle § 52 písm. g) zákoníku práce pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, které se měl žalobce dopustit neomluvenou absencí ve dnech [anonymizováno 7 slov] a [datum], je neplatné. Žalobce tvrdil, že zaměstnavatel jednostranně změnil dohodnuté podmínky výkonu práce, a to konkrétně rozvržení pracovní doby, když žalobci byla na základě dohody rozvrhována pracovní doba v souhrnu od úterý od [údaj o čase] do [údaj o čase] hod na [anonymizováno] a následně od úterý [údaj o čase] hod do středy [údaj o čase] hodin a následně na magnetické rezonanci ve středu od [údaj o čase] hodin do [údaj o čase] hodin, následně po vzájemné dohodě od [anonymizováno] [rok] byla týdenní práce rozvrhována na ranní směnu na pracovišti magnetické rezonance ve středu [údaj o čase] - [údaj o čase] hod a následně od středy [údaj o čase] do čtvrtka [údaj o čase] hodin a chirurgická vizita ve čtvrtek od [údaj o čase] – [údaj o čase] hodin. Tato dohoda byla mezi účastníky uzavřena z důvodu možnosti dalších pracovních poměrů žalobce, o nichž byla žalovaná informována a souhlasila s nimi. Počátkem [anonymizováno] [rok] však zaměstnavatel vytvořil na radiodiagnostickém oddělení stav nadbytečnosti přijetím lékaře MUDr. [příjmení] a následně zvolil cestu nátlaku a šikany žalobce, v rámci níž se zaměstnavatel snažil, aby si žalobce zkrátil svůj pracovní úvazek z [anonymizováno] až na 0,2. Když na to žalobce nepřistoupil, rozvrhla žalovaná žalobci pracovní dobu na dny úterý, středu a čtvrtek vždy od [údaj o čase] - [údaj o čase] hodin, přičemž písemné rozvržení pracovní doby bylo žalobci předáno přímým nadřízeným dne [datum]„ s platností od [datum]“. Žalobce s tímto rozvržením pracovní doby nesouhlasil. Žalobce spatřuje v chování žalované šikanózní jednání vůči jeho osobě.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť k dohodě o rozvržení pracovní doby mezi účastníky řízení nedošlo, když žalovaná v minulosti ohledně nařízení směn vycházela pouze žalobci vstříc a zaměstnavatel byl oprávněn rozvržení pracovní doby jednostranně změnit. [příjmení] rozvržení pracovní doby splňovalo podmínky zákoníku práce. Žalobce byl informován o způsobu rozvrhu jeho pracovní doby již od [datum], a to [anonymizováno]. Žalovaná odmítla tvrzení o vytvoření stavu nadbytečnosti a šikaně vůči žalobci.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování a nesporných skutečností, jež vzal za svá skutková zjištění, dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobce pracoval pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici lékař, když dohodou ze dne [datum] byl změněn pracovní úvazek žalobce na rozsah [anonymizováno]. Žalobce s písemným souhlasem žalované vykonával další výdělečnou činnost ve dvou jiných [anonymizováno]. Minimálně od roku [rok] na základě dohody se zaměstnavatelem, až do konce roku [rok] byla žalobci rozvrhována týdenní pracovní doba na odpolední směnu na [anonymizováno] v úterý od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin, bezprostředně následovanou službou na [anonymizováno] od úterý [údaj o čase] hodin do středy [údaj o čase] hodin a bezprostředně poté na ranní směnu na pracovišti magnetické rezonance ve středu od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin. Od [anonymizováno] [rok] byla žalobci jeho týdenní práce pravidelně rozvrhována na ranní směnu na pracovišti magnetické rezonance ve středu od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin, bezprostředně následovanou službou na [anonymizováno] od středy [údaj o čase] hodin do čtvrtka [údaj o čase] hodin a bezprostředně následovanou chirurgickou vizitou ve čtvrtek od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin. Směny rozepisovala zástupkyně primáře na radiomagnetickém oddělení žalované [příjmení] [příjmení], a to dle zažitého principu a na základě dohody prof. [příjmení] s žalobcem. Od [anonymizováno] [rok] probíhala e-mailová komunikace mezi žalobcem a vedoucí odboru personalistiky žalované ohledně rozvržení pracovní doby a snížení úvazku žalobce. K dohodě mezi stranami nedošlo. [anonymizováno] Ing. [příjmení] žalobci ze dne [datum] bylo žalobci direktivně oznámeno nové rozvržení pracovní doby od následujícího týdne takto: úterý, středa, čtvrtek [údaj o čase] - [údaj o čase] hod. Žalobce s tímto nesouhlasil a žádal zaměstnavatele o sdělení, zda mu bude přidělována práce dle původního rozvržení. Písemné rozvržení pracovní doby ze dne [datum] převzal žalobce téhož dne, přičemž toto rozvržení mělo platit od [datum]. Žalobce s tímto rozvržením nesouhlasil. Zaměstnavatel vyplnil výkaz práce za březen tak, že ve dnech [anonymizována tři slova], 12. 3., [datum] [anonymizováno] a 30. 3. má žalobce neomluvenou absenci. Následně zaměstnavatel projednal neomluvenou absenci a výpověď s odborovou organizací, která nesouhlasila s tím, aby byla dána výpověď z pracovního poměru žalobci, neboť se nejedná o neomluvenou absenci, když zaměstnavatel jednostranně změnil dlouhodobě zavedenou praxi v plánování a rozvrhování pracovní doby žalobce. Z důvodu závažného porušení povinností zaměstnance podle § 52 písm. g) zákoníku práce dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru, která je odůvodněna tím, že se žalobce nedostavil na své pracoviště ve dnech [anonymizována tři slova], 12. 3., [anonymizována dvě slova] a [datum], čímž zmeškal 7 pracovních směn. Žalobce výpověď převzal dne [datum] s poznámkou, že nesouhlasí, což projevil i následně písemně v dopise ze dne [datum] a trval na dalším zaměstnávání u žalované.

5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil platnost právního úkonu výpovědi s ohledem na okamžik doručení výpovědi žalobci dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném k [datum] (dále jen„ zákoník práce“). Soud I. stupně měl svědeckými výpověďmi prokázáno, že k ústní dohodě o rozvržení pracovní doby mezi účastníky v minulosti došlo. Existenci dohody mezi žalobcem a žalovanou o rozvrhování práce výslovně potvrdila zástupkyně primáře radiomagnetického oddělení MUDr. [jméno] [příjmení] a rovněž prof. [příjmení], který uvedl, že se s žalobcem dohodli. Zaměstnavatel věděl o tom, že žalobce koná práci ještě pro jiné zaměstnavatele a dlouhodobě mu v souladu s tím, práci rozvrhoval a žalobce ji po dlouhou dobu dodržoval. Z uvedených skutečností lze dle soudu I. stupně dovodit konkludentní dohodu o rozvržení služeb a její dlouhodobé dodržování oběma stranami, přičemž dohodu o podmínkách výkonu práce lze uzavřít i ústně i konkludentním způsobem a v tomto směru poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Soud I. stupně dospěl k právnímu závěru, že pokud byla uzavřena dohoda o rozvržení pracovní doby, není zaměstnavatel oprávněn tyto podmínky jednostranně měnit a jejich změna je možná pouze dohodou stran o změně pracovních podmínek, přičemž v tomto směru poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). Žalobce tedy byl oprávněn nové rozvržení pracovní doby odmítnout, a za této situace nemohla být absence žalobce posouzena jako neomluvená a jako porušení pracovní kázně. Nadto jelikož byl žalobce seznámen s novým rozvržením pracovní doby [anonymizováno] dne [datum], a toto rozvržení mělo začít platit s účinností od [datum], nebyla dle § 84 zákoníku práce splněna zákonná lhůta pro oznámení v trvání dvou týdnů, a proto žalobce nebyl povinen v takto neúčinně rozvržené týdenní pracovní době práci vykonávat a zaměstnavatel nebyl oprávněn to po něm požadovat. Pokud by se měl žalobce dopustit tvrzené neomluvené absence, musel by mu zaměstnavatel sdělit nové rozvržení již dne [datum], což se však nestalo. Soud I. stupně neshledal znaky diskriminačního jednání žalované ve vztahu k žalobci, ani nebylo v řízení prokázáno, že byl žalovanou vytvořen stav nadbytečnosti. S ohledem na shora uvedené shledal soud I. stupně výpověď z pracovního poměru neplatnou, neboť nebyl naplněn výpovědní důvod.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z odměny za zastupování advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z 11 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 11 paušálních náhrad výdajů po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, písemné podání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], [datum] – třikrát dvě započaté hodiny (jednání trvalo od 13,00 do 17,10 hod.), sdělení žalobce ze dne [datum] k výzvě soudu, písemné podání ve věci samé - závěrečný návrh, účast na jednání dne [datum] a dne [datum] a dále dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze základu [částka].

7. Proti rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Nesouhlasí se skutkovým závěrem o existenci dohody o rozvržení pracovní doby, když svědek prof. [příjmení] nikdy neuvedl, že by se s žalobcem na čemkoli dohodl, závěr soudu I. stupně je tedy v tomto smyslu pouhou spekulací založenou na nesprávném posouzení obsahu výpovědi svědka ze strany soudu, kdy soud I. stupně nesprávně vzal jakoukoli snahu nadřízených zaměstnanců o řešení rozvržení pracovní doby nejprve se zaměstnancem před tím, než by ji jednostranně určil zaměstnavatel, jako prokázání existence dohody mezi nimi. Toto platí i ve vztahu k výpovědi svědkyni [příjmení] [příjmení], jež potvrdila, že se snažili v rámci rozvrhu pracovní doby vyjít vstříc všem zaměstnancům. Snaha o nezávaznou dohodu však neprokazuje, že byla v minulosti uzavřena dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o rozvržení pracovní doby. Svědkyně [příjmení] ve své výpovědi sice obecně uvedla, že se dohodli s žalobcem na tom, že určitý den v týdnu bude mít službu a pak následující den půjde do práce, avšak jak vyplývá z pokračujícího textu protokolu o ústním jednání, i z celkového vyznění výpovědi, tak pro MUDr. [příjmení] se jednalo o snahu vyhovět všem lékařům na oddělení při snaze najít přijatelné řešení. Dále namítá vnitřní rozpor napadeného rozsudku, kdy soud I. stupně na jedné straně uvedl, že došlo k ústní dohodě o rozvržení pracovní doby, avšak zároveň dospěl k závěru, že z provedených důkazů byla prokázána konkludentní dohoda o rozvržení služeb. Napadený rozsudek tak trpí vadou, kdy soud I. stupně měl dospět k jednoznačnému závěru, v jaké formě byla případně dohoda o rozvržení pracovní doby uzavřena. Žalovaná však nesouhlasí ani se závěrem soudu o dohodě v konkludentní formě, ani toto zjištění se neopírá o důkazy a jde opět o spekulaci soudu. Existence dohody o rozvržení pracovní doby musí být prokázána mimo vší pochybnosti, přičemž soud by při výkladu § 81 zákoníku práce měl vycházet spíše z myšlenky zákonodárce o existenci práva zaměstnavatele na jednostranné určení rozvrhu pracovní doby. Pokud jde o závěr, že žalovaná seznámila žalobce s novým rozvržením pracovní doby až dne [datum], pak žalovaná fakticky seznámila žalobce s rozvržením doby již emailem ze dne [datum], i kdyby však byl žalobce seznámen až dne [datum], pak by zaviněně zameškal pracovní dobu ve dnech [anonymizována dvě slova] a [datum]. Dále soud I. stupně vůbec nezohlednil, že v průběhu doby došlo ke změně zákoníku práce, kdy již dle § 83 zákoníku práce není možné rozvrhovat výkon práce v době 24 hodin po sobě jdoucích, tudíž svým rozhodnutím vede žalovanou k tomu, že i nezákonná dohoda o rozvržení pracovní doby musí být dodržena. S ohledem na shora uvedené navrhla žalovaná, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, popř. aby napadený rozsudek odvolací soud změnil tak, že žalobu zamítne.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Existenci ústní dohody mezi žalobcem a žalovanou potvrdila zástupkyně primáře MUDr. [příjmení], která výslovně uvedla, že se s žalobcem dohodla, že určitý den v týdnu bude mít službu a pak následující den půjde do práce, tedy že svůj úvazek bude naplňovat prací 24 hodin v kuse, s tímto systémem plánovala dopředu, přičemž v roce [rok] došlo k dohodě, že žalobce sloužil od středy do čtvrtka. Stejně tak primář MUDr. [příjmení] potvrdil, že už v roce [rok] s žalobcem hovořil o změně nestandardního rozvržení jeho úvazku, přičemž potvrdil, že důvodem ukončení pracovního poměru žalobce byla skutečnost, že musel být změněn systém práce a nestandardní rozvržení pracovního úvazku žalobce, na což žalobce nepřistoupil. Oba svědci tedy existenci dohody potvrdili, přičemž práce byla žalobci dle dohody rozvrhována stejným konkrétním způsobem po dobu více než 10 let. Uzavřenou dohodu o podmínkách výkonu práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nemůže zaměstnavatel jednostranně měnit svým rozhodnutím, takové jednostranné rozhodnutí je absolutně neplatné. Námitka žalované, že již nemůže v souladu se zákoníkem práce přidělovat žalobci práci po dobu 24 hodin po sobě jdoucích, je zcela účelová, neboť tak i nadále činí vůči ostatním zaměstnancům, jak potvrdila sama žalovaná, tak i v řízení slyšení svědci. K argumentaci žalované, že i pokud byl žalobce seznámen s rozvržením pracovní doby dne [datum], zaviněně zameškal tři naplánované směny, žalobce uvedl, že den [datum] bylo pondělí a žalovaná tak neplatně rozvrhla žalobci pracovní dobu dokonce i se svým vlastním nesprávným novým rozvržením, dle něhož stanovila žalobci pracovní dobu na úterý, středu a čtvrtek. Navíc bylo prokázáno, že na tento den byla pracovní doba rozvržena účelově na přímý příkaz personálního oddělení. Žalobce nesouhlasil se závěry soudu I. stupně, dle nichž nebyly shledány znaky diskriminačního jednání či vytvoření stavu nadbytečnosti. Soud I. stupně k uvedeným otázkám neprovedl dostatečné dokazování.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., v souladu s § 213 odst. 3 o. s. ř. zčásti zopakoval listinné důkazy a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Odvolací soud zopakoval dokazování listinnými důkazy, z nichž soud I. stupně neučinil žádná skutková zjištění či učinil neúplná skutková zjištění. Potvrzením o pracovním poměru ze dne [datum] [nemocnice], a. s. má odvolací soud za prokázané, že výše uvedená [anonymizováno] potvrdila, že žalobce je jejím zaměstnancem na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum], na dobu neurčitou s úvazkem 0,3 s tím, že žalobce vykonává práci počínaje dnem [datum] vždy v úterý v době od [údaj o čase] hod. do 14:00 hod a mimo to i vzdáleným připojením a poskytováním online konzultací dle potřeby zaměstnavatele. Potvrzením o pracovním poměru ze dne [datum] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] má odvolací soud za prokázané, že výše uvedená [anonymizováno] potvrdila, že žalobce je jejím zaměstnancem na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum], na dobu neurčitou s úvazkem 0,3 s tím, že žalobce vykonává práci počínaje dnem [datum] vždy v úterý odpoledne a ve čtvrtek dopoledne a mimo to i vzdáleným připojením a poskytováním online konzultací dle potřeby zaměstnavatele.

11. Emailovou zprávou žalobce ze dne [datum] s předmětem„ můj úvazek na [anonymizováno]“ adresovanou svědkům [příjmení] [příjmení] a MUDr. [příjmení] má odvolací soud za prokázané, že žalobce tímto emailem reagoval na předchozí rozhovory týkající se požadavku žalované na zkrácení úvazku. Ve vztahu k rozvržení pracovního úvazku žalobce v této zprávě uvedl:„ Mám prý oproti jiným lékařům na našem oddělení obrovská privilegia. Samozřejmě je pravda, že nechodím třeba na popisovnu a mám stabilně určeno pracovní zařazení v konkrétní čas na konkrétním pracovišti ([anonymizováno] nebo [anonymizováno]) –takto to ale mají i jiní„ služebně starší“ lékaři. Mám také pravidelně vypsané noční služby na [anonymizováno] v konkrétní všední den, což možná některým kolegům vadí nejvíc a mají možná i oprávněný pocit, že kvůli mně mají méně nočních služeb a tím pádem i méně peněz za práci přesčas.“ Žalobce v této zprávě poukázal na porušování zákoníku práce v otázce limitů práce přesčas, kdy část lékařů sloužících jako angiografisté zákonné limity přesčasové práce významně převyšují a kvůli tomu je veden systém dvou výkazů. Zároveň žalobce navrhl snížení svého úvazku na 0,5. Emailovou zprávou žalobce ze dne [datum] adresovaného svědkovi [příjmení] [příjmení] má odvolací soud za prokázané, že žalobce navrhl svému nadřízenému zkrácení svého úvazku na 0,5 s tím, že tento úvazek by naplňoval prací ve středu na [anonymizováno] od [údaj o čase] do [anonymizováno] hod a čtvrteční směnou na [anonymizováno], jíž by si vykázal jako ostatní kolegové v rozsahu 11 hodin, tedy ani jedna ze směn by nepřesáhla [anonymizováno] hodin dané zákoníkem práce, přičemž by byl dodržen i minimální čas nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami. Žalobce o výše uvedeném návrhu úpravy jeho pracovního úvazku téhož dne informoval ing. [příjmení], vedoucí odboru personalistiky žalované, což má odvolací soud za prokázané emailovou zprávou žalobce ze dne [datum].

12. Emailovou zprávou ing. [příjmení] ze dne [datum] má odvolací soud za prokázané, že ing. [příjmení] shrnula průběh jednání mezi žalovanou a žalobcem následovně. Dne [datum] proběhla schůzka za účasti žalobce, ing. [příjmení], přímého nadřízeného žalobce za účelem vysvětlení obsahu pracovní smlouvy, a to pracovního úvazku a stanovení směn tak, aby byl naplněn sjednaný úvazek [anonymizováno], případně měla být domluvena výše úvazku. Dne [datum] byl žalobce informován o závěrech schůzky ze dne [datum] a obdržel informaci o rozvrhu pracovních směn při úvazku [anonymizováno], kdy mu byla zároveň zaslána ukázka rozvrhu směn pro případ, že by projevil zájem o snížení úvazku, kdy následně žalobce projevil zájem na skončení pracovního poměru ke konci [anonymizováno], což bylo žalovanou odsouhlaseno, následně žalobce emailem ze dne [datum] předchozí domluvu negoval a dne [datum] mu žalovaná písemně sdělila, že akceptuje jeho rozhodnutí neukončit pracovní poměr a byl mu zaslán rozvrh pracovních směn na měsíc březen. Dne [datum] se žalobce nedostavil na plánovanou směnu dle rozvrhu pracovních směn s tím, že se dostavil až dne [datum], kdy mu byl nadřízeným předán písemný rozvrh pracovních směn, o kterém byl informován již dne [datum] a který si převzal.

13. Emailovou zprávou žalobce ze dne [datum] má odvolací soud za prokázané, že žalobce informoval Mgr. [jméno] [příjmení], asistentku RDG oddělení žalované, že jak již opakovaně sděloval, rozpis na 12. týden je v rozporu s dlouhodobou dohodou ohledně rozvrhování práce žalobce, kterou zaměstnavatel nemůže jednostranně měnit. Ve dnech [anonymizováno] a [datum] žalobce nemůže a nebude konat práci dle tohoto rozpisu, neboť zaprvé je to v rozporu s dohodnutými podmínkami výkonu jeho práce a zadruhé v tuto dobu koná práce pro další [anonymizováno] s vědomím a souhlasem zaměstnavatele. Emailovou zprávou žalobce ze dne [datum] adresovaného mimo jiné svědkům [příjmení] [příjmení] a MUDr. [příjmení], dále ing. [příjmení] a MUDr. [příjmení] (předseda odborové organizace působící u žalované) má odvolací soud za prokázané, že žalobce mimo jiné sdělil, že výkaz práce vyplňuje řadu let dle pokynů zaměstnavatele a práci vykonává přesně dle dohody, dle které mu byla práce po mnoho let do konce [anonymizováno] [rok] zaměstnavatelem rozvrhována, tuto dohodu nelze měnit jednostranným rozhodnutím zaměstnavatele bez jeho souhlasu. Emailovou zprávou žalobce ze dne [datum] s předmětem„ rozpis 14. týden“ má odvolací soud za prokázané, že žalobce se dotázal MUDr. [příjmení], proč jej vypsala v příštím týdnu na pondělí s tím, že předem dává vědět, že se nemůže dostavit a že nepřijde s tím, že předpokládá, že MUDr. [příjmení] s tím dopředu počítá. Emailovou zprávou MUDr. [příjmení] ze dne [datum] má odvolací soud za prokázané, že tato mu odpověděla následovně:„ Je to na základě příkazu z vedení. Chtěli, abys tu byl poslední den v měsíci.“ 14. Odvolací soud konstatuje, že skutkový stav týkající se sporné skutečnosti, zda mezi účastníky řízení byla uzavřena dohoda o rozvržení pracovní doby a kdy byl žalobci doručen písemný rozpis služeb, byl soudem I. stupně zjištěn správně a tento obstojí i po doplněném dokazování odvolacím soudem, přičemž v odvolacím řízení zopakované důkazy potvrzují a dokreslují správnost skutkových zjištění soudem I. stupně. Odvolací soud nesouhlasí s námitkou žalované, že v řízení nebyla prokázána existence dohody účastníků o rozvržení pracovní doby. Tuto skutečnost totiž v rámci svého výslechu výslovně potvrdila svědkyně [příjmení] jakožto zástupkyně primáře na radiomagnetickém oddělení žalované, jak správně zjistil soud I. stupně. Pokud žalovaná namítá, že soud I. stupně nesprávně posoudil obsah výpovědi této svědkyně, pak tuto námitku je třeba s ohledem na skutečný obsah výpovědi svědkyně odmítnout. MUDr. [příjmení] totiž v rámci své výpovědi výslovně uvedla:„ Víceméně jsem rozepisovala směny podle zažitého principu, když jsem nastoupila na pozici po MUDr. [anonymizováno]. Dohodli jsme se s žalobcem, že určitý den v týdnu bude mít službu a pak následující den půjde do práce. Pana žalobce jsme potřebovali přes den, ale pan žalobce naplňoval úvazek [anonymizováno] 24 hodin v kuse. Požádali jsme si na základě tlaku kolegů, zda by nebyl ochoten se dohodnout na rozložení pracovní doby jinak.“ Následně k dotazu právního zástupce žalobce, zda si vzpomene, jakým způsobem byla rozvržena žalobci pracovní doba v lednu a únoru [rok], svědkyně uvedla následující:„ Se systémem jsme plánovali dopředu a požádali jsme žalobce, aby sloužil ve středu. Na tom jsme se dohodli“. Jak vyplývá z protokolu o jednání dne [datum], poté co byl svědkyni k nahlédnutí předložen rozpis služeb v měsíci lednu a únoru [rok], svědkyně potvrdila rozvržení pracovní doby dle tvrzení žalobce, tj. ve středu od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin na magnetické rezonanci, od [údaj o čase] hodin do čtvrtka [údaj o čase] hodin a bezprostředně následované chirurgickou vizitou ve čtvrtek od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin. Výpověď svědkyně [příjmení] je tak jednoznačná a z jejího obsahu rozhodně nelze dovodit jiné skutkové zjištění. Dohodu o rozvrhu pracovní doby pak nepřímo prokazují ostatní listinné důkazy, například rozpisy služeb za roky 2014 [rok], z nichž je evidentní, že žalobci byla po řadu let rozepisována služba na stejný den v týdnu, tedy stále stejným způsobem. Nadto pokud by žalobce neměl s žalovanou uzavřenou dohodu o rozvržení pracovní doby, těžko by mohl dlouhodobě (již od roku [rok]) zvládat vykonávat (se souhlasem zaměstnavatele) pracovní činnost u dalších dvou [anonymizováno], když v řízení bylo prokázáno, že žalobce v těchto zařízeních vykonával práci rovněž vždy určitý (neměnný) den v týdnu. Dále existenci dohody o rozvržení pracovní doby prokazují i žádosti žalobce o souhlas s výkonem další výdělečné činnosti ze dne [datum], v nichž žalobce prohlašuje, že výkon další výdělečné činnosti (u dalších dvou [anonymizováno]) neovlivní výkon jeho pracovního poměru u žalované, neboť další výdělečná činnost je vykonávána výhradně mimo pracovní dobu. Toto by žalobce jistě nemohl prohlásit, pokud by neměl s žalovanou uzavřenou dohodu o rozvržení pracovní doby, tedy žalobce musel vědět, že má u žalované pracovní dobu stanovenou určitým pevným způsobem a v jaký den. Odvolací soud souhlasí pouze s námitkou žalované, že MUDr. [příjmení] v rámci svého výslechu neuvedl, že„ se s žalobcem dohodli“, jak soud I. stupně uvedl pod bodem 38 odůvodnění rozsudek, neboť toto nevyplývá jednak z protokolu o ústním jednání, a jednak ani z bodu 29 odůvodnění rozsudku obsahující skutková zjištění z výpovědi tohoto svědka. Toto však ničeho nemění na shora uvedeném správném skutkovém zjištění o existenci dohody o rozvržení pracovní doby mezi žalobcem a žalovanou. Pokud jde o formu této dohody, lze souhlasit s výtkou žalované, že soud I. stupně na jednom místě odůvodnění napadeného rozsudku uvádí ústní formu dohody o rozvržení pracovní doby, přičemž níže dovozuje konkludentní formu této dohody. Dle odvolacího soudu byla v řízení prokázána ústní forma dohody o rozvržení pracovní doby žalobce mezi účastníky řízení, když za žalovanou tuto uzavřela zástupkyně primáře MUDr. [příjmení]. Fakt, že byla sjednána dohoda v ústní formě, prokazuje skutečnost, že na konci roku [rok] došlo s účinností od [anonymizováno] [rok] k dohodě o dílčí změně této dohody, kdy se účastníci dohodli na jiném dni v týdnu (středa), v rámci něhož bude žalobce realizovat výkon sjednané práce.

15. Soud I. stupně však pochybil, pokud se nezabýval otázkou platnosti této dohody. Dle § 83 zákoníku práce (ve znění k [datum]) nesmí délka směny přesáhnout [anonymizováno] hodin. S ohledem na citované ustanovení je zřejmé, že dohoda o rozvržení pracovní doby uzavřená mezi žalobcem a žalovanou, na základě níž měla být pracovní doba žalobce rozvržena od středy od [údaj o čase] hodiny ranní do čtvrtka do [údaj o čase] hodin ráno je neplatným právním jednáním pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. Z tohoto důvodu tak byla žalovaná oprávněna ve smyslu § 81 zákoníku práce jednostranně rozvrhnout žalobci pracovní dobu, přičemž však byla povinna respektovat podmínky vyplývající z § 84 zákoníku práce. Podle § 84 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. Z citovaného ustanovení vyplývá povinnost zaměstnavatele vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance ve stanovené, popř. dohodnuté době před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena. Tato povinnost je pak stanovena na ochranu zaměstnance a promítá se v ní zásada pracovněprávních vztahů spočívající ve zvláštní zákonné ochraně postavení zaměstnance jakožto slabší strany. Smyslem pak je, aby (nové) rozvržení pracovní doby bylo jednoznačné a nezpochybnitelné a zaměstnanec měl dostatečný časový prostor přizpůsobit tomuto úpravu svých osobních a rodinných poměrů. Dokud nejsou splněny obě podmínky stanovené § 84 zák. práce (zaměstnavatelem vypracovaný písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámení zaměstnance s jeho obsahem ve stanovené, resp. dohodnuté době), ke změně v rozvržení týdenní pracovní doby zaměstnance nedochází (nové rozvržení týdenní pracovní doby nenabývá účinnosti) a zaměstnanec proto není povinen pro zaměstnavatele v takto neúčinně rozvržené týdenní pracovní době práci vykonávat a zaměstnavatel není oprávněn to po zaměstnanci požadovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

16. Soud I. stupně učinil správné skutkové zjištění, že žalobce byl s novým rozvržením pracovní doby seznámen emailovou zprávou dne [datum] s tím, že tato měla začít platit od [datum]. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo tvrzeno, že by se účastníci dohodli na kratší době seznámení s rozvrhem týdenní pracovní doby, uplatní se v daném případě pro seznámení s rozvrhem týdenní pracovní doby zákonná lhůta 14 dnů, kdy poslední den této lhůty připadl na den [datum], tedy absenci žalobce na pracovišti ve dne [anonymizována tři slova] a [datum] nelze považovat za neomluvenou absenci, tj. porušení povinnosti zaměstnance konat práci. Námitka žalované, že tato seznámila žalobce s rozvrhem pracovní doby již emailem ze dne [datum], není důvodná, neboť v tomto emailu žalovaná informovala žalobce o potencionálním rozvržení pracovní doby v případě různého rozsahu závazku ([anonymizováno] či [anonymizováno]) s ohledem na skutečnost, zda bude žalobce moci pracovat dva nebo tři dny v týdnu, nadto v případě čtvrtka (v případě obou variant) s možností výběru (od [údaj o čase] hodin do [údaj o čase] hodin, případně od [údaj o čase] hodin do [údaj o čase] hodin). Nejedná se tak o jednoznačné rozvržení pracovní doby ve smyslu § 84 zákoníku práce. Dále se žalobce nemohl dopustit neomluvené absence dne [datum], neboť tento den bylo pondělí a žalovaná rozvrhla žalobci pracovní dobu na dny úterý, středu a čtvrtek, jak vyplývá z emailu žalované (ing. [příjmení]) ze dne [datum] a z písemného rozvržení pracovní doby, jež bylo žalobci předáno dne [datum]. Žalobce se tak dopustil neomluvené absence pouze ve dnech [datum] a [datum].

17. V daném případě dala žalovaná žalobci výpověď dle § 52 písm. g) zákoníku práce. Podle § 52 písm. g) zákoníku práce může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď jen, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi. Odvolací soud se tak zabýval intenzitou porušení povinností ze strany žalobce v daném případě. Zákoník práce ani jiné pracovněprávní předpisy nedefinují pojmy„ méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“,„ závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a„ porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“, přičemž dle právní teorie i konstantní judikatury vymezení hypotézy této právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde tak ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval. Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní kázně není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek. K některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

18. Odvolací soud s ohledem na shora uvedená kritéria posoudil závažnost porušení povinnosti žalobce spočívající v tom, že se žalobce dne [datum] a [datum] nedostavil k výkonu práce. Odvolací soud především zhodnotil fakt, že mezi účastníky řízení existovala řadu let dohoda o rozvržení pracovní doby, byť po právní stránce neplatná, dle níž žalobce vykonával práci u žalované v přesně stanovený den v týdnu po dobu po sobě jdoucích 24 hodin, a to i v době, kdy již platila úprava § 83 zákoníku práce, že délky směny nesmí přesáhnout [anonymizováno] hodin. Neplatnost této dohody pak žalobce ani nezavinil. Dále odvolací soud zohlednil, že ve vztahu k jiným zaměstnancům sama žalovaná i nadále porušuje ust. § 83 zákoníku práce a některým zaměstnancům (lékařům) přiděluje směnu v rozsahu 24 po sobě jdoucích hodin, což v řízení výslovně potvrdila svědkyně [příjmení] [příjmení]. Svědek [příjmení] [příjmení] dokonce fakticky potvrdil vedení tzv. dvou výkazů, když„ do jednoho píšou standartní pracovní výkon a do druhého píšou fakticky, jak byli na pracovišti“ s tím, že toto bylo předepsáno z personálního oddělení. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaná ve vztahu k žalobci v porovnání s jinými zaměstnanci nejednala rovným způsobem. Dále odvolací soud při hodnocení intenzity přihlédl k důvodu porušení povinnosti ze strany žalobce, když tento se nemohl dne [datum] (úterý) a [datum] (úterý) dostavit do zaměstnání, neboť žalobce měl zároveň na každé úterý rozvrženu pracovní dobu u [nemocnice], a. s., kdy u této byl (souběžně s pracovním poměrem u žalované) rovněž zaměstnán na pozici lékaře. Ze strany žalobce se tak nejednalo o žádné svévolné porušení povinností. Rovněž odvolací soud zohlednil, že žalobce emailovou komunikací informoval žalovanou předem o svém nedostavení se do zaměstnání včetně důvodu (výkon práce u jiného zaměstnavatele), kdy v tomto směru lze odkázat například na emailovou zprávu žalobce ze dne [datum]. Dále odvolací soud zohlednil při posuzování intenzity porušení povinností i skutečnost, že žalobce byl svými nadřízenými hodnocen jako vysoce erudovaný lékař, kdy například svědek [příjmení] [příjmení] v tomto směru uvedl, že to byl jeden z nejerudovanějších lékařů, se kterým se v životě setkal. Lze tak shrnout, že existence dohody o rozvržení pracovní doby, na základě níž žalobce konal práci v určitý den po řadu let, přičemž s ohledem na tuto skutečnost si sjednal výkon práce i u jiných zaměstnavatelů, přičemž pokud by se dostavil na pracoviště žalované ve dne [anonymizováno] a [datum], zároveň by porušil povinnost dostavit se k výkonu práce u zaměstnavatele [nemocnice], a. s., odlišný přístup žalované k jiným zaměstnancům, jimž přidělovala práci (směnu) v rozsahu 24 hodin po sobě jdoucích, a po odborné stránce vynikající způsob plnění povinností ze strany žalobce do dne porušení povinností, způsobily, že předmětné porušení povinností spočívající v neomluvené absenci ve dnech [anonymizováno] a [datum] nelze hodnotit ani jako závažné porušení pracovních povinností. S ohledem na výše uvedené, je tak právní závěr soudu I. stupně, že žalovanou udělená výpověď je neplatná, správný.

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to ve výroku o věci samé a i v závislém výroku o nákladech řízení, kdy tyto náklady soud I. stupně správně určil.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobci, jenž byl plně procesně úspěšný i v této fázi řízení. Náklady žalobce v odvolacím řízení činí celkem [částka] a sestávají se z odměny za zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) ve výši 2 500 [spisová značka], z paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 [spisová značka] a z 21% DHP ve výši [částka] O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Poučení