4 C 303/2020-813

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaly Dvořákové a přísedících Mgr. Ludmily Jiráskové a Josefa Košťála ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, takto:

Výrok

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované výpovědí doručenou žalobci dne 1. 4. 2020 je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 39 268 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá, aby soud určil, že rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované výpovědí doručenou žalobci dne 1.4.2020, je neplatné, neboť zaměstnavatel jednostranně změnil dohodnuté podmínky výkonu práce, a to konkrétně rozvržení pracovní doby, když žalobci byla dlouhodobě na základě dohody rozvrhována pracovní doba v úterý od 13,00 do 21,30 hod na CT a následně do úterý 21,30 hod do středy 7,00 hodin a následně na magnetické rezonanci ve středu od 7,00 hodin do 15,30 hodin, následně po vzájemné dohodě od ledna 2020 byla týdenní práce rozvrhována na ranní směnu na pracovišti magnetické rezonance ve středu 7,00 -15,30 hod a následně od středy 15,30 do čtvrtka 8,00 hodin a chirurgická vizita ve čtvrtek od 8,00 - 8,30. Tato dohoda byla mezi účastníky uzavřena z důvodu možnosti dalších pracovních poměrů žalobce, o nichž byla žalovaná informována a souhlasila s nimi. Počátkem února 2020 však zaměstnavatel vytvořil na radiodiagnostickém oddělení stav nadbytečnosti přijetím lékaře [titul] [příjmení] a následně zvolil cestu nátlaku a šikany žalobce, v rámci níž se zaměstnavatel snažil, aby si žalobce zkrátil svůj pracovní úvazek z 0,6 až na 0,2. Když na to žalobce nepřistoupil, rozvrhla žalovaná pracovní dobu na úterý středu a čtvrtek vždy od 7,00 -15,30 hodin. Písemné rozvržení pracovní doby předal žalobci jeho přímý nadřízený dne 4.3.2020, přičemž v rozvržení pracovní doby bylo uvedeno„ s platností od 4.3.2020“. S tímto žalobce okamžitě vyslovil nesouhlas. Následně dne 1.4.2020 předal zaměstnavatel žalobci výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 odst. g) zákoníku práce pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, kterého se měl žalobce dopustit neomluvenou absencí ve dnech 3.3., 5.3., 10.3, 12.3., 17.3, 24.3 a 30.3.2020. Žalobce spatřuje v takovém chování žalované šikanózní jednání vůči jeho osobě.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť k dohodě o rozvržení pracovní doby mezi účastníky nedošlo a zaměstnavatel byl oprávněn rozvržení pracovní doby jednostranně změnit. Navíc nové rozvržení pracovní doby splňovalo podmínky zákoníku práce. Žalobce byl informován o způsobu rozvrhu jeho pracovní doby již od 28.2.2020, a to e-mailem. Žalovaná odmítla tvrzení o vytvoření stavu nadbytečnosti a šikaně vůči žalobci.

3. Soud provedl dokazovaní listinnými důkazy, které předložili účastníci řízení a výslechy navržených svědků. Mezi účastníky je nesporné, že dne 1.11.1996 byla mezi účastníky uzavřena pracovní smlouva na pozici lékař v rozsahu 1,0 následně dohodou ze dne 3.2.2009 změněnou na pracovní úvazek v rozsahu 0,6.

4. Z žádosti o souhlas s výkonem další výdělečné činnosti ze dne 1.10.2012 soud zjistil, že žalobce žádá svého zaměstnavatele o souhlas s výkonem další výdělečné činnosti v nemocnici [anonymizováno] a prohlašuje, že výkon této činnosti neovlivní výkon jeho pracího poměru u žalované, neboť další výdělečná činnosti je vykonávána výhradně mimo jeho pracovní dobu. Na doporučení přímého nadřízeného [titul] [příjmení], ředitel nemocnice s tímto souhlasil.

5. Z žádosti o souhlas s výkonem další výdělečné činnosti ze dne 1.10.2012 soud zjistil, že žalobce žádá svého zaměstnavatele o souhlas s výkonem další výdělečné činnosti v [anonymizováno] nemocnici [anonymizováno] a prohlašuje, že výkon této činnosti neovlivní výkon jeho pracího poměru u žalované, neboť další výdělečná činnosti je vykonávána výhradně mimo jeho pracovní dobu. Na doporučení přímého nadřízeného [titul] [příjmení], ředitel nemocnice s tímto souhlasil.

6. Z rozpisu služeb za leden 2014 soud zjistil, že žalobce sloužil každé úterý na CT, z rozpisu služeb za únor 2014 soud zjistil, že žalobce sloužil každé úterý, kromě těch, ve kterých měl dovolenou. Z rozpisu služeb za březen 2014 soud zjistil, že žalobce měl službu v úterý 4.3., 11.3, neděli 16.3 a úterý 25.

3. Z rozpisu služeb za duben 2014 soud zjistil, že žalobce sloužil každé úterý na CT. Z rozpisu služeb za květen 2014 soud zjistil, že žalobce sloužil každé úterý na CT. Z rozpisu služeb červen 2014, soud zjistil, že žalobce sloužil na CT každé úterý, kromě jednoho, kdy čerpal dovolenou. Z rozpisu služeb za červenec 2014 soud zjistil, že žalobce měl službu každé úterý kromě jednoho, kdy čerpal dovolenou. Z rozpisu služeb za srpen 2014 soud zjistil, že žalobce sloužil každé úterý na CT, kromě dnů, kdy čerpal dovolenou. Z rozpisu služeb za září 2014 soud zjistil, že žalobce sloužil každé úterý na CT, z rozpisu služeb za říjen 2014 soud zjistil, že žalobce sloužil každé úterý na CT, kromě jednoho, kdy čerpal dovolenou. Z rozpisu služeb za listopad 2014 soud zjistil, že žalobce sloužil každé úterý na CT. Z rozpisu služeb za prosinec 2014 soud zjistil, že žalobce sloužil každé úterý, kromě jednoho, kdy čerpal dovolenou. Z týdenních rozpisů služeb za leden 2014 (č.l. 36-86 spisu) soud zjistil, že žalobce sloužil téměř bez výjimky každé úterý a středu. Z měsíčních rozpisů služeb za rok 2015 soud zjistil, že žalobce sloužil na CT každé úterý,kromě dnů, kdy čerpal dovolenou. Z týdenních rozpisů služeb za rok 2015 soud zjistil, že žalobce sloužil každé úterý a středu. Z měsíčních rozpisů služeb za rok 2016 soud zjistil, že žalobce měl službu na CT každé úterý, kromě dnů, kdy čerpal dovolenou. Z týdenních rozpisů služeb za rok 2016 soud zjistil, že žalobce sloužil každé úterý a středu. Z týdenních rozpisů služeb za rok 2017 soud zjistil, že žalobce sloužil na CT každé úterý, kromě dnů, kdy čerpal dovolenou. Z měsíčního rozpisu služeb za rok 2017 soud zjistil, že žalobce měl služby každé úterý a středu. Z měsíčních rozpisů služeb za rok 2018 soud zjistil, že žalobce sloužil každé úterý, kromě dnů, kdy čerpal dovolenou. Z měsíčního rozpisu služeb za rok 2018 soud zjistil, že žalobce měl službu každé úterý a středu. Z měsíčních rozpisů za rok 2019 soud zjistil, že žalobce měl službu na CT každé úterý kromě dnů, kdy čerpal dovolenou. Z týdenních rozpisů služeb za rok 2019, soud zjistil, že žalobce sloužil, až na drobné výjimky každé úterý a středu. Z rozpisu služeb za leden a únor 2020 soud zjistil, že žalobce sloužil na CT každou středu a dále úterý a čtvrtek. Z výkazu práce za leden 2020 soud zjistil, že [titul] [příjmení] podepsal rukou dopsanou dovolenou za 2. a 3.

1. Z výkazů práce žalobce za roky 2017 – 2019 soud zjistil, že žalobce téměř bez výjimky nastupoval na službu každé úterý od 13,00 hodin a končil ve středu 15,30 hodin.

7. Z výkazu práce za únor 2020 (č.l. 520 spisu) soud zjistil, že žalobce vyplnil výkaz práce tak, že pracoval ve dnech 5.2.-6.2, 12.-13.2 a 26.-27.2 od 7, 00-23 a od 00,00 do 8,30. Dole je ručně dopsáno s podpisem [titul] [příjmení]„ neakceptuji předložený výkaz práce“.

8. Z výkazu práce za únor 2020 (č.l. 521, vyplněnou zaměstnavatelem) soud zjistil, že 4. a 6.2 má žalobce omluvenou absenci, 5.2., 12.2 a 26.2 pracoval od 7, 00-15 a ve dnech 11.,13., 26. a 27.2 má neomluvenou absenci.

9. Z e-mailu [titul] [příjmení] (vedoucí odboru personalistiky) žalobci ze dne 7.2.2020 soud zjistil, že žalobce byl vyzván k informování svého nadřízeného o tom, zda je schopen naplnit rozvrh pracovní doby na oddělení RTG od pondělí do pátku 7,00 -15,30 nebo 13,00 -21,30 hod.

10. Z reakce na tento e-mail, a to z e-mailu žalobce [titul] [příjmení] ze dne 10.2.2020 soud zjistil, že žalobce si situaci musí promyslet a uvažuje o rozvázání pracovního poměru dohodou.

11. Z e-mailu žalobce [titul] [příjmení] ze dne 10.2.2020 soud zjistil, že navrhuje snížení úvazku na 0,5 a navrhuje služby ve středu 7, 00-16 a čtvrtek odpoledne.

12. Z e-mailu [titul] [příjmení] žalobci ze dne 10.2.2020 soud zjistil, že [titul] [příjmení] sděluje žalobci, že při úvazku 0,6 bude pracovní doba rozvrhována takto: úterý 7, 00-15, středa 7, 00-15 a čtvrtek 7,00 -15,30 příp. 13,00 -21,30 hod. a pokud může pracovat pouze 2 dny, pak při úvazku 0,4 s rozvrhem pracovních směn takto: středa 7, 00-15 a čtvrtek 7, 00-15, případně 13, 00-21.

13. Z e-mailu [titul] [příjmení] žalobci ze dne 28.2.2020 (č.l. 529) soud zjistil, že zaměstnavatel stanovil žalobci rozvržení pracovní doby od příštího týdne takto: úterý, středa, čtvrtek 7, 00-15 hod.

14. Z e-mailu žalobce [titul]. [příjmení] ze dne 29.2.2020 soud zjistil, že žalobce nesouhlasí s novým rozvržením pracovní doby, neboť je v rozporu s mnoho let dodržovanou dohodou a je připraven nastoupit k výkonu práce jako obvykle ve středu 4.3. od 7,00 do čtvrtka 5.3. do 8,30 hod.

15. Z rozpisu služeb na březen 2020 soud zjistil, že žalobci nebyla naplánována žádná služba.

16. Z výkazu práce za březen 2020 vyplněného žalobcem soud zjistil, že žalobce pracoval dne 4.3., 11.3 a 18.3 od 7,00 -15,30 hod.

17. Z výkazu práce za březen 2020 (č.l. 558, vyplněnou zaměstnavatelem) soud zjistil, že 3.3., 5.3., 10.3, 12.3, 17.3. 24 a 30.3 má žalobce neomluvenou absenci, 4.3., 11.3 a 18.3 pracoval od 7, 00-15.

18. Z e-mailů žalobce [titul]. [příjmení] ze dne 3.3.2020 soud zjistil, že žalobce se opakovaně dotazuje, zda mu bude přidělována práce dle původního rozvržení pracovní doby, tedy od 4.3.-5.3.

19. Z reakce [titul] [příjmení], e-mailu ze dne 3.3.2020 soud zjistil, že [titul]. [příjmení] odkazuje na e-mail ze dne 28.2.2020, ve kterém je uvedena nově rozvržená pracovní doba.

20. Z písemného rozvržení pracovní doby ze dne 4.3.2020 soud zjistil, že primář RTG [titul] [příjmení] stanovil žalobci s platností od 4.3.2020 rozvržení pracovní doby takto: úterý, středa, čtvrtek 7, 00-15. Žalobce tentýž den rozpis převzal s poznámkou, že nesouhlasí.

21. Z e-mailu žalobce [titul]. [příjmení] ze dne 17.3.2020 soud zjistil, že žalobce upozorňuje na to, že vykonává práci dle dohody, která mu byla po mnoho let takto zaměstnavatelem rozvrhována.

22. Z e-mailu [titul] [příjmení] zástupcům odborové organizace ze de 24.3.2020 soud zjistil, že [titul]. [příjmení] žádá o projednání neomluvené absence a výpovědi danou žalobci.

23. Z vyjádření [titul] [jméno] [příjmení], předsedy představenstva [anonymizováno 5 slov] ze dne 26.3.2020 soud zjistil, že odborová organizace nesouhlasila s tím, aby byla dána výpověď z pracovního poměru žalobci, neboť se nejedná o neomluvenou absenci, když zaměstnavatel jednostranně změnil dlouhodobě zavedenou praxi v plánování a rozvrhování pracovní doby žalobce poté, kdy byl na něj vyvíjen nátlak na snížení pracovního úvazku až na 0,2.

24. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 31.3.2020 soud zjistil, že z důvodu závažného porušení povinností zaměstnance podle § 52 písm. g) zákoníku práce dává žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru, která je odůvodněna tím, že se žalobce nedostavil na své pracoviště ve dnech 3.3., 5.3., 10.3, 12.3, 17.3, 24.3 a 30.3.2020, čímž zmeškal 7 pracovních směn. Pracovní poměr měl skončit dne 30.6.2020. Žalobce výpověď převzal dne 1.4.2020 s poznámkou, že nesouhlasí.

25. Z dopisu právní zástupkyně žalobce žalované ze dne 14.4.2020 soud zjistil, že žalobce nesouhlasí s výpovědí z pracovního poměru, namítá její neplatnost a trvá na tom, aby ho žalovaná dále zaměstnávala. Z potvrzení z datové schránky soud zjistil, že toto bylo žalované doručeno dne 14.4.2020.

26. Z dohody o změně pracovní smlouvy [titul] [jméno] [příjmení], [titul] ze dne 19.11.2019 soud zjistil, že mezi tímto lékařem a žalovanou bylo sjednáno rozvržení pracovní doby jako individuální docházka st-pá.

27. Z dohody o změně pracovní smlouvy [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 28.8.2020 soud zjistil, že žalované se s touto lékařkou dohodla na rozvržení pracovní doba jako individuální docházka úterý, středa, čtvrtek.

28. Z výpovědi [titul] [příjmení], zástupkyně primáře na radiomagnetickém oddělení žalované soud zjistil, že když svědkyně nastupovala do své funkce po [titul] [příjmení], rozepisovala směny dle zažitého principu. S žalobcem se dohodli, že určitý den v týdnu bude míst službu a pak následující den půjde do práce. Následně na základě tlaku kolegů ho požádali, zda by byl ochoten se dohodnout na rozložení pracovní doby jinak. Po přijetí většího počtu lékařů se pokoušeli v rámci rozvrhu pracovní doby vyjít vstříc všem. Žalobce nebyl schopen se na změně dohodnout. Na schůzce dne 5.2.2020, na které byl přítomen primář, [titul] [příjmení], svědkyně a žalobce, chtěli jakoukoli dohodu s žalobcem. Chtěli, aby měli všichni lékaři spravedlivě rozvrženou pracovní dobu a ostatní lékaři viděli určité výhody rozvržení práce žalobce. Přijetí [titul] [příjmení], který nastoupil v létě 2020, vůbec nesouviselo s výpovědí z pracovního poměru danou žalobci. MUDr. [příjmení] nezvládá veškeré úkony, jako zvládal žalobce.

29. Z výpovědi [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že s žalobcem nastoupil do nemocnice v roce 1996, žalobce byl jeden z nejerudovanějších lékařů, vždy se mu snažil vyjít vstříc. Od určité doby, asi půl až tři čtvrtě roku předprodáním výpovědi se změnil režim služeb CT a bylo více vyšetření srdce, proto potřebovali lékaře hlavně přes den a potřebovali udělat změny v rozvrhu služeb. S žalobcem se sešli několikrát a hledali možnou cestu, Co se týče hodnocení, za rok 2019 nedodržel lhůtu pro podání hodnocení i u jiných lékařů, neformálně s lékaři o jejich práci hovoří.

30. Z ostatních provedených důkazů (popis pracovní funkce, dodatku popisu pracovní funkce, potvrzení o pracovním poměru, životopisu žalobce, z e-mailu ze dne 12.2.2020 žalobce, kolektivní smlouvy mezi žalovanou a oborovým svazem, výplatních pásek žalobce, motivačního systému zaměstnanců žalované, dopisů žalobce řediteli nemocnice ze dne 9.3.2020 a 16.3.2020 a reakci ředitele, popisů vyšetření magnetické rezonance žalobcem v [nemocnice] ze dne 24.3.2020 a seznamu vyšetření v [nemocnice], týdenních rozpisů pracovišť lékařů RTG za období 2.- 29.3.2020, výkazů práce za březen-červen 2020 vyplněných žalobcem, výkazu práce za duben - červen 2020 vyplněných zaměstnavatelem, z vnitřního předpisu žalované, e-mailů týkajících se hodnocení žalobce a projednání výpovědi s odborovou organizací mezi žalobcem (resp. jeho právním zástupcem) a [titul]. [příjmení], výkazů práce ostatních pracovníků, inzerátů žalované s nabídkou volných pracovních míst, přehled osob hospitalizovaných s onemocněním Covid 19, opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 16.3.2020, informace z webových stránek žalované o omezení neakutních vyšetření, rozpisu služeb lékařů RTG, pracovních smluv ostatních lékařů, komunikace ohledně odstupného mezi [titul] [příjmení] a odbory, vnitřního předpisu žalované týkající se provozu nemocnice v souvislosti s Covid 19 a e-mailem zaslaným lékařům v této souvislosti, e-mailů ohledně práce z domova) soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodnutí.

31. Potřebu dalšího dokazování soud neshledal, když ke skutkovému stavu lze bezpečně dospět z výše uvedených důkazů, navíc když účastníci neměli návrhy na doplnění dokazování a na navržených svědcích ([titul] [příjmení], zástupce odborů a [titul] [příjmení], vedoucí personálního oddělení žalované) nadále netrvali. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru: Žalobce pracoval pro žalovaná na základě pracovní smlouvy ze dne 1.11.1996 na pozici lékař v rozsahu 1,0, následně dohodou ze dne 3.2.2009 byl změněn pracovní úvazek na rozsah 0,6. Žalobce s písemným souhlasem žalované vykonával další výdělečnou činnost ve dvou jiných nemocnicích. Minimálně tedy od roku 2012 na základě dohody se zaměstnavatelem, až do konce roku 2019 byla žalobci rozvrhována týdenní pracovní doba na odpolední směnu na CT v úterý od 13:00 do 21:30 hodin, bezprostředně následovanou službou na CT od úterý 21:30 hodin do středy 7:00 hodin a bezprostředně poté na ranní směnu na pracovišti magnetické rezonance ve středu od 7:00 do 15:30 hodin. Od ledna 2020 byla žalobci jeho týdenní práce pravidelně rozvrhována na ranní směnu na pracovišti magnetické rezonance ve středu od 7:00 do 15:30 hodin, bezprostředně následovanou službou na CT od středy 15:30 hodin do čtvrtka 8:00 hodin a bezprostředně následovanou chirurgickou vizitou ve čtvrtek od 8:00 do 8:30 hodin. Směny rozepisovala zástupkyně primáře na radiomagnetickém oddělení žalované [titul] [příjmení], a to dle zažitého principu a na základě dohody [titul] [příjmení] s žalobcem. Od února 2020 probíhala čilá e-mailová komunikace mezi žalobcem a vedoucí odboru personalistiky ohledně rozvržení pracovní doby a snížení úvazku žalobce. K dohodě mezi stranami nedošlo. E-mailem [titul] [příjmení] žalobci ze dne 28.2.2020 bylo žalobci direktivně oznámeno nové rozvržení pracovní doby od následujícího týdne takto: úterý, středa, čtvrtek 7, 00-15 hod. Žalobce s tímto nesouhlasil a žádal zaměstnavatele o sdělení, zda mu bude přidělována práce dle původního rozvržení. Písemné rozvržení pracovní doby ze dne 4.3.2020 převzal žalobce téhož dne, přičemž toto rozvržení mělo platit od 4.3.2020. Žalobce s tímto rozvržením nesouhlasil. Zaměstnavatel vyplnil výkaz práce za březen tak, že ve dnech 3.3., 5.3., 10.3, 12.3, 17.3. 24 a 30.3 má žalobce neomluvenou absenci. Následně zaměstnavatel projednal neomluvenou absenci a výpověď s odborovou organizací, která nesouhlasila s tím, aby byla dána výpověď z pracovního poměru žalobci, neboť se nejedná o neomluvenou absenci, když zaměstnavatel jednostranně změnil dlouhodobě zavedenou praxi v plánování a rozvrhování pracovní doby žalobce. Z důvodu závažného porušení povinností zaměstnance podle § 52 písm. g) zákoníku práce dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru, která je odůvodněna tím, že se žalobce nedostavil na své pracoviště ve dnech 3.3., 5.3., 10.3, 12.3, 17.3, 24.3 a 30.3.2020, čímž zmeškal 7 pracovních směn. Pracovní poměr měl skončit dne 30.6.2020. Žalobce výpověď převzal dne 1.4.2020 s poznámkou, že nesouhlasí, což projevil i následně písemně v dopise ze dne 14.4.2020 a trval na dalším zaměstnávání u žalované.

32. Platnost právních úkonů jakožto projevů vůle směřujících ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují, je třeba posuzovat vždy k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn. Protože se žalobce domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla dána dne 1.4.2020, byla věc posouzena podle úpravy účinné k 1.4.2020, tedy podle zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2019 (dále jen„ ZP“) - srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 829/97, který byl uveřejněn pod č. 54/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5054/2014).

33. Podle § 52 písm. g) ZP, může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

34. Podle § 72 ZP rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

35. Žaloba o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru byla ze strany žalobce podána v zákonné lhůtě předpokládané § 72 ZP (dne 26.8.2020).

36. Podle§ 81 odst. 1 ZP, pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn.

37. Podle ust. § 84 ZP, je zaměstnavatel povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.

38. Žalobce se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla dána z důvodu neomluvené absence, když se nedostavil do zaměstnání ve dnech, ve kterých mu byla nově rozvržena pracovní doba. Mezi účastníky je zejména spor o to, zda byla dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o rozvržení pracovní doby. Z charakteru pracovní smlouvy jako dvoustranného právního úkonu vyplývá, že ke změně sjednaných pracovních podmínek může dojít zásadně na základě vzájemné dohody. V řízení bylo svědeckými výpověďmi prokázáno, že k ústní dohodě o rozvržení pracovní doby mezi účastníky v minulosti došlo. Existenci dohody mezi žalobcem a žalovanou o rozvrhování práce výslovně potvrdila i zástupkyně primáře RDG oddělení [titul] [jméno] [příjmení] při svém výslechu a [titul] [příjmení] zcela jednoznačně uvedl, že se s žalobcem dohodli. Oba svědci pak opakovaně uvedli, že primární je dohoda o rozvržení pracovní doby se zaměstnanci. Zaměstnavatel věděl o tom, že žalobce koná práci ještě pro jiné zaměstnavatele a dlouhodobě mu v souladu s tím, práci rozvrhoval a žalobce ji po dlouhou dobu dodržoval. Z uvedených skutečností lze dovodit konkludentní dohodu o rozvržení služeb a její dlouhodobé dodržování oběma stranami (prokázáno rozvržením pracovní doby), přičemž dohodu o podmínkách výkonu práce lze uzavřít i ústně i konkludentním způsobem (viz rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 21 Cdo 3322/2016, 21 Cdo 2007/2013, 21 Cdo 1074/2005, 21 Cdo 214/2001 nebo 21 Cdo 4594/2008). I v době před podáním výpovědi, jak vyplynulo z obou výpovědí a v podstatě vyplývá i z tvrzení žalované, měla žalovaná snahu se s žalobcem domluvit, k čemuž však nedošlo. Pokud tedy byla uzavřena dohoda o rozvržení pracovní doby, tyto podmínky není zaměstnavatel oprávněn jednostranně měnit a jejich změna je možná pouze dohodou stan o změně pracovních podmínek (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 631/2019 nebo sp. zn. 21 Cdo 1395/2010). Žalobce byl tedy oprávněn nové rozvržení pracovní doby odmítnout, a za této situace nemohla být absence žalobce posouzena jako neomluvená a jako porušení pracovní kázně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 1395/2010). Pokud žalovaná v této souvislosti poukazovala na dohody o změně pracovní smlouvy [titul] [jméno] [příjmení], [titul] a [titul] [jméno] [příjmení], s tím, že dohody o rozvržení pracovní doby uzavírá se zaměstnanci písemně, pak se jedná toliko o dvě pracovní smlouvy a navíc z let 2019 2020.

39. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobce byl seznámen s novým rozvržením pracovní doby e-mailem dne 28.2.2020. Způsob a formu seznámení zaměstnance s rozvrhem týdenní pracovní doby a jeho změnou zákoník práce nestanoví, což znamená, že se tak mohlo stát i oznámením prostřednictví e-mailu. Z ustanovení § 84 ZP vyplývá, že dokud nejsou splněny obě podmínky tam stanovené, a to vypracovaný písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámení zaměstnance s jeho obsahem ve stanovené době, ke změně v rozvržení týdenní pracovní doby zaměstnance nedochází a nové rozvržení týdenní pracovní doby nenabývá účinnosti. Pokud byl nový rozpis zaslán žalobci v pátek 28.2.2020 a měl začít platit s účinností od příštího týdne (od úterý 3.3.2020) nebyla splněna zákonná lhůta pro oznámení v trvání dvou týdnů. Žalobce proto nebyl povinen v takto neúčinně rozvržené týdenní pracovní době práci vykonávat a zaměstnavatel nebyl oprávněn to po něm požadovat. Nevykonáváním práce v neúčinně rozvržené týdenní pracovní době se potom žalobce nemohl ani dopustit neomluveného zameškání práce (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 631/2019 ze dne 21. 1. 2021). Pokud by se měl žalobce dopustit tvrzené neomluvené absence, musel by mu zaměstnavatel sdělit nové rozvržení již dne 18.2.2020, což se však nestalo.

40. Soud neshledal znaky diskriminačního jednání ve vztahu žalované k žalobci, pokud se jednalo o neposkytnutí odměn, tak se jedná o nenárokovou složku mzdy a o jejím vyplacení bylo rozhodováno v době, kdy nebylo jisté, zda žalobce ukončí či neukončí pracovní poměr. Žalovaná prostřednictvím personálního oddělení a [titul] [příjmení] se s žalobcem snažila dohodnout na změně pracovních podmínek, což se nepodařilo a zároveň ho považovali za vysoce erodovaného odborníka. To že by byl vytvořen stav nadbytečnosti nebylo v řízení prokázáno, když [titul] [příjmení] nebyl přijat v souvislosti s výpovědí žalobce (srov. výslech [příjmení] ohledně odbornosti a časového sledu).

41. Vzhledem k tomu, že žalovaná nebyla oprávněna jednostranně změnit rozvrh týdenní pracovní doby žalobce a nedodržela zákonnou lhůtu k seznámení žalobce s tímto novým rozvrhem, nemohl se žalobce dopustit neomluvené absence, a z toho důvodu je výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobci neplatná. Soud proto žalobě vyhověl.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 268 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z 11 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 11 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, písemné podání ze dne 17.5.2021, účast na jednání dne 25.5.2021, 11.1.2022 – třikrát dvě započaté hodiny (jednání trvalo od 13,00 do 17,10 hod.), sdělení žalobce ze dne 11.2.2022 k výzvě soudu, písemné podání ve věci samé - závěrečný návrh, účast na jednání dne 18.5.2022 a dne 1.6.2022 a dále dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze základu 30 800 Kč.

Poučení