23 Co 309/2022- 44

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé I potvrzuje; ve výroku o nákladech řízení III se mění jen tak, že částka činí [částka]; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení [částka], a to do 3 dnů od [anonymizováno] moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil povinnost žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od [anonymizováno] moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od [anonymizováno] moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta (výrok III).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal, aby mu žalovaná nahradila nemajetkovou újmu ve výši [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobce uvedl, že mu vznikla nemajetková újma, když řízení v tzv. bagatelní věci (šlo o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení) trvalo od [datum] do [datum], tedy 10 let a 3 měsíce. Žalobce měl za to, že újma mu byla způsobena nesprávným úředním postupem podle [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní [ustanovení právního předpisu EU] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ [anonymizováno]“).

3. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že v dané věci skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícím v nedodržení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí, avšak žalobce svoji újmu vůbec netvrdí a nekonkretizuje, pouze spoléhá na domněnku jejího vzniku (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Žalobci již byla poskytnuta kompenzace nemateriální újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky řízení v obou stupních správního řízení, kdy žalobci bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši vztažené k původnímu předmětu sporu, po dalším snížení ve výši [částka]. To je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle kterého„ není obecně důvodné, aby výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu přesahovala částku, o niž se vedl původní spor“. Vedle toho žalovaná konstatovala, že se žalobci dostalo i morálního zadostiučinění ve formě omluvy.

4. Soud I. stupně učinil jednotlivá skutková zjištění, jak podrobně popsáno v odstavcích 7 až 9 odůvodnění napadeného rozsudku. Na jejich základě vzal za prokázané, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nedodržení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí došlo, což je doloženo obsahem k důkazu provedeného spisu [anonymizována tři slova], sp. zn. [anonymizováno] – [anonymizováno] [číslo]. Žalovaná na základě návrhu navrhovatele ze dne [datum] vydala dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] [číslo] vyř. – [anonymizováno], ve vztahu k žalobci jako odpůrci, příkaz k zaplacení částky ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení a uložila mu povinnost k náhradě nákladů řízení. Proti tomu podal žalobce dne [datum] odpor, který odůvodnil dne [datum], a ke kterému se žalovaná vyjádřila dne [datum]. Dne [datum rozhodnutí] vydala žalovaná pod [číslo jednací] [číslo] – [anonymizováno] usnesení, ve kterém vyzývá žalobce, aby sdělil, zda trvá na podaném odporu, a pokud ano, aby doložil důkazy na podporu svých tvrzení. Proti tomu podal dne [datum] žalobce rozklad. Rozhodnutím žalované ze dne [datum] bylo napadené usnesení zrušeno. Dne [datum rozhodnutí] vydala žalovaná pod [číslo jednací] [číslo] vyř. – [anonymizováno] rozhodnutí o uložení povinnosti žalobce uhradit částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení. Proti tomu podal žalobce dne [datum] rozklad. Dne [datum] se žalovaná vyjádřila k rozkladu. Dne [datum rozhodnutí] vydala žalovaná pod [číslo jednací] – [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] rozhodnutí, kterým napadené meritorní rozhodnutí potvrdila (a uložila mu povinnost k náhradě nákladů řízení o rozkladu). Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil dne [datum] (u nepříslušného orgánu, jenž věc předal k vyřízení žalované dne [datum]), což bylo mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky též nebylo sporu o tom, že žalovaná zaslala žalobci dne [datum] částku ve výši [částka], kdy toto je dále prokázáno z výpisu účtu žalované. Dále nebylo sporu o tom, že žalovaná se žalobci za délku řízení písemně omluvila, kdy toto je dále prokázáno z dopisu předsedkyně Rady [anonymizována tři slova], Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – [anonymizováno] [číslo] vyř., který byl právnímu zástupci žalobce doručen do datové schránky dne [datum].

5. Soud I. stupně případ právně posoudil podle § 13, § 14 odst. 3, § 31a [anonymizováno] a podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 [anonymizováno] lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a [anonymizováno] náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Předmětné řízení trvalo od [datum] (v přímém vztahu k žalobci pak od [datum], kdy mu byl doručen příkaz k zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení a náhrada nákladů řízení) do [datum], kdy bylo skončeno vydáním rozhodnutí žalované [číslo jednací], tedy po cca 10 letech a 3 měsících (a po cca 9 letech od okamžiku, kdy se žalobce o vedení řízení dozvěděl). Pokud by délka řízení měla být posuzována podle [ustanovení pr. předpisu], o elektronických komunikacích, ve znění účinném ke dni zahájení řízení ([datum]), mělo být rozhodnuto do 4, nejvýše pak 6 měsíců. I pozdější, ke správnímu orgánu benevolentnější [anonymizováno] úprava by (např. dle aktuálně účinného znění) připouštěla délku řízení (i při 2 podaných rozkladech) maximálně cca 1,5 roku. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (šlo zároveň o skutečnost mezi účastníky nespornou). Posuzované řízení nebylo složité, žalobce se na délce řízení nepodílel, nepřiměřená (a to extrémně nepřiměřená) délka řízení je plně přičitatelná žalované. Soud I. stupně se nepřiklonil ke stěžejní argumentaci žalované, že žalobci žádná majetková újma nevznikla, resp. že takovou dostatečně netvrdil a tedy ani její vznik není možno presumovat ve smyslu související judikatury. Soud I. stupně uvedl, že žalobce svoji újmu vyjádřil velmi stručně až lakonicky, nicméně dostatečně, když (zjednodušeně řečeno) uvedl, že žalovaná jej vystavila„ více jak 10 let nejistotě v bagatelním sporu“ a odkázal na to, že v době konečného rozhodnutí pro něj bylo těžší se s povinností k úhradě vypořádat, když mezitím nastoupil do důchodu. Ke vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce skutečně došlo, to potvrzuje též postup samotné žalované v rámci předběžného projednání nároku, kdy tato se žalobci písemně omluvila a vyplatila mu zadostiučinění ve výši [částka]. Při stanovení přiměřené výše finančního zadostiučinění vyšel soud I. stupně z judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a její základní obecnou výši stanovil na [částka] (za 9 let, po která dopady běžícího řízení mohl žalobce reálně pociťovat, při krácení prvních dvou let na polovinu), když soud považoval s ohledem na obecně zanedbatelný význam předmětného správního řízení, přiměřenou výchozí částku [částka] ročně. Tuto částku dále upravil s přihlédnutím ke kritériím vymezeným v § 31a odst. 3 [anonymizováno] (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) o 20 % navýšení s ohledem na extrémní délku řízení v bagatelní věci, o 50 % částku krátil, neboť se jednalo o spor o zjevně bagatelní částku, se zanedbatelným významem pro žalobce. Částku [částka] soud I. stupně dále upravil ponížením o 30 % s ohledem na písemnou omluvu žalované (plus 20 procentních bodů, mínus 50 procentních bodů). Dále soud I. stupně přihlédl k závěrům ustálené judikatury o limitaci výše nemajetkové újmy, kdy není obecně důvodné, aby zadostiučinění přiznané v penězích svou výší finančně vyjádřený předmět posuzovaného řízení přesahovalo (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), a to včetně příslušenství plnění a nákladů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] aj.) a dospěl k částce [částka], kterou ponížil o částečné plnění ze strany žalované ([částka]), tj. po zaokrouhlení k částce [částka].

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když byl žalobce úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, přičemž náhrada nákladů řízení zahrnovala již zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náhradu zastoupení advokátem za 4 úkony [anonymizováno] služby, kdy tarifní hodnota sporu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) se určuje podle [ustanovení pr. předpisu] (dále jen„ AT“), tedy ve výši [částka]. Celkovou výši náhradu nákladů řízení včetně zaplaceného soudního poplatku a 21 % DPH soud I. stupně vyčíslil na [částka].

7. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, která napadla výrok I. a III. rozsudku soudu I. stupně. Žalovaná setrvává na svém názoru, že žalobce v žalobě ani následně v průběhu řízení před soudem I. stupně neuvedl, v čem měla spočívat újma, jež má být (zčásti) kompenzována způsobem ve výroku I. rozsudku soudu I. stupně, a proto mu nemohla být tato kompenzace soudem přiznána. V bodu [anonymizováno] odůvodnění rozsudku soud I. stupně uvádí, že újma měla spočívat v žalobcově nejistotě o výsledku sporu, avšak následně sám uznává, že takové nejistotě je vystaven každý účastník jakéhokoliv řízení. Při tomto nazírání na problematiku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, by ovšem bylo vyloučeno, aby žalovaná, na níž podle soudu„ přešlo břemeno vyvrácení vzniku újmy“, takové břemeno kdy unesla. Rovněž soudem zmiňovaný„ (zbytečný) nárůst a prodlužování nejistoty“ je imanentním průvodním jevem jakéhokoliv nepřiměřeně dlouhého řízení, a odůvodnění soudu tak vůbec nepřipouští, že ke vzniku nemajetkové újmy účastníků nepřiměřeně dlouhého řízení v některém případě nedojde. Jinými slovy, argumentací soudu je vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení přetvářena na domněnku nevyvratitelnou, a žalované je tak odpíráno právo pokusit se prokázat, že ke vzniku tvrzené újmy v daném případě nedošlo (např. prostřednictvím svědeckých výpovědí osob žalobci blízkých apod.). Bez ohledu na hmotněprávní stránku, nebyly splněny procesní předpoklady pro úspěch žalobce v dané věci, neboť v soudním řízení nelze přiznat zadostiučinění za újmu, která nebyla řádně pojmenována. Tyto vady procesního postupu žalobce může napravit jen žalobce, nikoli soud s odvoláním na postup žalované podle [ustanovení pr. předpisu], nevystupuje jako nezávislý arbitr ve sporu mezi dvěma stranami, nýbrž jako osoba nacházející se v rovném postavení se žalobcem, a je tak nucena zohledňovat mj. též riziko případné žaloby, resp. povinnosti hradit náklady řízení protistrany v případě procesního úspěchu. Žalovaná rovněž sporovala závěr soudu I. stupně ohledně náhrady nákladů řízení, že zákon ani judikatura neznají výjimku z pravidla aplikace § 142 odst. 3 o. s. ř. umožňujícího přiznat straně, jež nebyla ve věci plně úspěšná, plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, na projednávání nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. [ústavní nález], na nějž se soud I. stupně v tomto smyslu odvolává, navíc„ Odchylný postup by bylo možno zvolit jen tehdy, byly-li by pro něj, existovaly vážné důvody.“ [anonymizováno] vážnými důvody je podle názoru žalované nutné rozumět též podání žaloby na plnění ve zcela zjevně nepřiměřené výši, kdy žalobce bez jakéhokoliv relevantního důvodu ignoroval judikaturu, podle níž není obecně důvodné, aby zadostiučinění přiznané v penězích svou výší finančně vyjádřený předmět posuzovaného řízení přesahovalo. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený výrok I. změnil tak, aby žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu, tj. i co do částky uvedené v tomto výroku, a aby nově rozhodl o nákladech řízení. V případě, že by nebylo tomuto návrhu vyhověno, navrhuje žalovaná, aby odvolací soud výrok o nákladech řízení změnil tak, že žalované přizná poměrnou část náhrady nákladů řízení odpovídající jejímu úspěchu ve věci, případně s ohledem na okolnosti zvláštního zřetele hodné na základě § 150 o. s ř. rozhodne o tom, že žádná ze stran nemá právo na náklady soudního řízení.

8. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil s tím, že argumentace žalované včetně odkazu na neúplnou citaci odborné publikace ([jméno], [jméno], Pojem nemajetkové újmy. In: [jméno], [jméno]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2019, s. 27, marg. [číslo]) neobstojí. Objektivním faktem je, že bagatelní spor trval více jak 10 let a po celou tuto dobu trval stav nejistoty. Tvrdit, že státní úřad není schopen vyřešit bagatelní spor během 10 let, aniž by za to nesl jakoukoli odpovědnost, jen potvrzuje aroganci státní moci, popírající základy ústavní premisy, tj. že právo na spravedlivý proces zahrnuje i právo na vydání rozhodnutí v přiměřeném čase. Předmětné řízení se neprotáhlo o týden, ale o řadu let. Scestná je pak úvaha odvolatelky o vyvracení vzniku nemajetkové újmy, když nemajetková újma je újmou„ imateriální, která vzniká, aniž by došlo (nad rámec vzniklé škody) ke změně rozsahu jmění poškozeného. Spočívá v zásahu do osobnostních práv poškozeného; starší nauka ji definuje jako újmu citovou ([spisová značka] V [číslo] 9).“ ([příjmení], Martin. § [číslo] ([příjmení] a nemajetková újma). In: [obec], [jméno], Výtisk, [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. [číslo]). Vyvracení jejího vzniku není taktéž předmětem tohoto řízení, když jak je správně uvedeno v rozhodnutí okresního soudu, její vznik žalovaná de facto uznala tím, že se písemně omluvila a vyplatila zadostiučinění ve výši [částka]. Nalézací soud rovněž přesvědčivě a spravedlivě aplikoval zákon i ohledně přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobce proto navrhuje, aby byl napadený rozsudek potvrzen a jemu byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud postupoval dle § 214 odst. 3 o. s. ř. a rozhodl o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

10. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 201, § 204 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo pouze v odvoláním dotčeném rozsahu, tj. ve vyhovujícím výroku o věci samé I a v závislém výroku III, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 4 o. s. ř. a poté shledal, že odvolání žalobce není opodstatněné. Předmětem odvolacího přezkumu nebyl zamítavý výrok o věci samé II, který tak nabyl samostatně [anonymizováno] moci 11. Žalovaná především opakuje svou námitku, kterou uplatňovala i před soudem I. stupně, že žalobce svoji újmu vůbec netvrdí a nekonkretizuje, pouze spoléhá na domněnku jejího vzniku. V přezkoumávaném případě šlo o vznik nemajetkové újmy žalobce v souvislosti s nepřiměřenou délkou správního řízení. Nejednalo se přitom o správní řízení procesně ani jinak složité, předmětem bylo pouze zaplacení bagatelní částky poskytovateli služeb elektronických komunikací na základě smluvního závazku mezi žalobcem a poskytovatelem. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně přitom bez pochyby vyplývá, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 [anonymizováno]. Ve světle judikaturních závěrů [anonymizováno] lze totiž jako nepřiměřenou hodnotit délku řízení, která neodpovídá složitosti, skutkové a [anonymizováno] náročnosti projednávaného případu a spočívá v příčinách vzniklých z působení státních orgánů při výkonu veřejné moci. Při hodnocení přiměřenosti délky řízení je přitom třeba vzít v potaz řízení jako celek, tedy vycházet z celkové délky řízení, nikoli jen z délky jednotlivých průtahů ve smyslu období nečinnosti soudu či správního orgánu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a část V. stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud I. stupně rozhodl na základě listinných důkazů, kdy ze správního spisu shora uvedeného správně zjistil, že předmětné správní řízení trvalo od [datum] (v přímém vztahu k žalobci pak od [datum], kdy mu byl doručen příkaz k zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení a náhrada nákladů řízení) do [datum], kdy bylo skončeno vydáním rozhodnutí žalované [číslo jednací], tedy po cca 10 letech a 3 měsících (a po cca 9 letech od okamžiku, kdy se žalobce o vedení řízení dozvěděl). V posuzovaném řízení tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (šlo zároveň o skutečnost mezi účastníky nespornou).

12. Ke vzniku nemajetkové újmy dochází typicky při zásahu do osobnosti člověka, do jeho osobnostních práv, přičemž vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. Z tohoto důvodu také soud I. stupně v bodě 17 konstatoval, že zásah„ do osobnostních práv žalobce, z něhož vznikla odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, soud I. stupně shledal pouze v nepřiměřené délce řízení jako takové (přičemž hodnotil pouze 9 let, po které žalobce o vedení řízení věděl, když dříve mu žádná újma vznikat nemohla), v důsledku čehož byl žalovaný v nejistotě o výsledku sporu, přičemž byl (byť zejména jen v morální rovině) existencí běžícího sporu zatěžován – takovýto zásah by pak negativně cítila každá osoba, vystavená nepřiměřeně (zde zcela zjevně nepřiměřeně) dlouho trvajícímu správnímu řízení o zaplacení peněžité částky“.

13. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Nejvyšší soud ve své judikatuře přijal závěr, že v případě porušení práva na přiměřenou délku řízení se vychází z vyvratitelné domněnky vzniku nemajetkové újmy (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část V). V tomto stanovisku Nejvyšší soud uvedl:„ Nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí OdpŠk je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích. [anonymizováno] vychází ze silné, ale vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje (viz rozsudek velkého senátu [anonymizováno] ze dne [datum], stížnost [číslo] A. proti Itálii, odst. 93, nebo [příjmení], K. K výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, [anonymizována tři slova] [rok], str. 12 a násl.), neboť újma vzniká samotným porušením práva. [anonymizováno] jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě [anonymizováno] porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný).“ K uvedenému závěru se Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně přihlásil (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).“ [anonymizováno] porušení práva v případě nepřiměřené délky řízení postačuje, pokud je význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný, ale například i tehdy, pokud byla délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Proto také soud I. stupně konstatoval (viz bod [anonymizováno] odůvodnění rozsudku soudu I. stupně), že nemajetková újma za nepřiměřeně dlouhé řízení žalobci vznikla, na žalovanou přešlo břemeno vyvrácení vzniku újmy, přičemž ta neprokázala (a ani netvrdila) poukazem na výjimečné specifické okolnosti věci, že by tato presumovaná újma právě v případě žalovaného nevznikla. Účelem náhrady nemajetkové újmy kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo část V. Stanoviska). Z toho vyplývá, že nemajetková újma poškozenému zásadně vzniká v každém jednotlivém nepřiměřeně dlouze vedeném řízení zvlášť a že účelem ustanovení § 31a OdpŠk je poškozenému takto vzniklou újmu kompenzovat (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. Soud prvního stupně se dále zabýval správně zákonnými kritérii pro určení výše přiměřeného finančního zadostiučinění (§ 31a odst. 2 a 3 [anonymizováno]; bod 19 až 20 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně) a dospěl k závěru, že při uvedené délce posuzovaného řízení se již nejedná o případ, kdy by dostačujícím zadostiučiněním bylo možné shledat některou z forem morální satisfakce (konstatování porušení práva či omluvu). V této souvislosti soud I. stupně konstatoval, že i žalovaná mimo písemné omluvy žalobci vyplatila i zadostiučinění ve výši [částka]. Tuto částku vyplacenou žalovanou však neshledal dostatečnou s ohledem na konkrétní okolnosti posuzovaného řízení.

15. Soud I. stupně výši přiznané nemajetkové újmy limitoval částkou [částka], tj. součtem částky jistiny ze správního řízení ([částka]), kapitalizovanou výší úroku z prodlení z jistiny ve výši 0,05 % denně od [datum] do zaplacení (kdy kapitalizovaná výše ke dni [datum] činila [částka]), správního poplatku ve výši [částka] a nákladů právního zastoupení [částka] po odečtení již vyplacené částky [částka]. Soud I. stupně takto postupoval s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Například z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé ze zákonných kritérií, což se v tomto případě nestalo. Nadto význam předmětu řízení pro poškozeného, kdy předmětem bylo nezaplacení bagatelní částky [částka], byl dle skutkových zjištění soudu I. stupně nízký (viz odůvodnění soudu I. stupně v bodě 17 napadeného rozsudku). Přesto, že by kapitalizovaná výše úroku z prodlení z jistiny ve výši 0,05 % denně od [datum] do zaplacení byla o něco vyšší, než uvedl soud I. stupně, odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu I. stupně ohledně limitace přiznané výše finančního zadostiučinění žalobci. Ze všech důvodů shora podrobně uvedených odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil ve vyhovujícím výroku I.

16. Pokud žalovaná brojila proti nákladovému výroku III rozsudku soudu I. stupně, ne zcela přiléhavě soud I. stupně své rozhodnutí odůvodnil, i když fakticky vycházel ze zásady uvedené v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř, kdy žalobce pro účely odškodňovacího řízení byl úspěšný v meritu věci, tj. ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu. Náleží mu proto náhrada nákladů při tarifní hodnotě [částka] ([ustanovení pr. předpisu], tj. [částka] za 1 úkon advokáta, avšak jen za 2 úkony [anonymizováno] pomoci, tj. 2x [částka] /převzetí zastoupení, sepis žaloby/, když 3. úkon - vyjádření ke stanovisku protistrany, obsahově koresponduje skutkovým tvrzením v žalobě, na předchozí tvrzení odkazuje /rozsah vyjádření 5 řádů/, proto tento úkon nelze pokládat za účelný a honorovaný jako běžný úkon v plné sazbě dle advokátního tarifu; po připočtení 2 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] a DPH v součtu na nákladech právního zastoupení [částka] a po připočtení soudního poplatku [částka], celkem [částka] / [spisová značka], s ohledem na nesprávnou výši vypočtenou soudem I. stupně byla změněna jen výše částky / § 220 o. s. ř., a to na správnou výši [částka], zatímco ve lhůtě k plnění i platebním místě, byl výrok o nákladech řízení jako věcně správný potvrzen / § 219 o. s. ř.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů za jeden úkon [anonymizováno] pomoci – vyjádření ze dne [datum], po [částka], dále paušální náhradu hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT včetně DPH ve výši 21 % Celkem žalobci náleží náhrada nákladů odvolacího řízení [částka], povinnost tyto náklady nahradit uložil odvolací soud procesně neúspěšné žalované. Ke splnění povinnosti k úhradě nákladů řízení byla žalované stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení