23 Co 313/2024-241

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená dne Datum narození žalobce B oba bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A 2) Jméno žalované B , narozená dne Datum narození žalované B oba bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 3) Jméno advokáta C , narozená dne Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C o zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti cesty, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 4. 2024, č. j. 8 C 82/2022-158,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovaným 1. a 2., oprávněným společně a nerozdílně, k rukám jejich advokáta náklady odvolacího řízení ve 26.098 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobci a 3. žalovaná nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl požadavek žalobců, aby jim jako vlastníkům pozemků p. č. , parcelní číslo, , Anonymizováno, v obci a k. ú. , adresa, bylo zřízeno právo služebnosti nezbytné cesty, spočívající v právu cesty přes pozemky žalovaných p. č. , parcelní číslo, v obci a k. ú. , adresa, , v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. , hodnota, , Anonymizováno, zhotoveným společností , právnická osoba, , IČO , IČO, se sídlem , adresa, , oproti povinnosti žalobců zaplatit žalovaným za povolení služebnosti nezbytné stezky a cesty úplatu ve výši soudem vyměřené (výrok I). Dále okresní soud uložil žalobcům nahradit společně a nerozdílně žalovaným č. , hodnota, . a 2., oprávněným společně a nerozdílně, k rukám advokáta , Jméno advokáta B, náklady řízení v částce 55.977 Kč (výrok II) a ve vztahu mezi žalobci a 3. žalované nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Rozhodoval tak o požadavku žalobců, kteří se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhali zřízení práva služebnosti nezbytné cesty ve výše uvedeném rozsahu s tvrzením, že vlastní ve společném jmění pozemky parc. č. , hodnota, , , parcelní číslo, v k. ú. a obci , adresa, . Jejich nemovitosti jsou součástí bývalého areálu , adresa, . Celý areál byl jedním funkčním celkem s jednou příjezdovou cestou. Areál je napojen na veřejnou cestu, nacházející se na pozemku parc. č. , parcelní číslo, Smysluplný přístup, tak aby mohly být nemovitosti žalobců řádně obhospodařovány, je přes pozemky žalovaných parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. a obci , adresa, dle přiloženého geometrického plánu.

3. Předmětné nemovitosti nabyli z části prostřednictvím veřejné dražby dne , datum, a na základně dalších kupních smluv (naposledy pozemek parc. č. , parcelní číslo, kupní smlouvou ze dne , datum, ). Než byla zahájena veřejná dražba, nebyli informováni o tom, že by si měli zřídit vlastní vjezd do objektu. O této skutečnosti se dozvěděli až v průběhu dražby samotné. V souvislosti se zřízením přístupu k pozemkům žalobců probíhalo následně řízení o vyvlastnění, avšak bezvýsledně. S žalovanými se pokoušeli na přístupu dohodnout a uzavřít nájemní smlouvu, představy účastníků o výši nájemného byly však zcela rozdílné. Je sice pravdou, že žalobci v době, kdy kupovali nemovitosti, věděli, že nejsou napojeny na veřejnou cestu, a že k nim není zajištěn přístup. Nelze však automaticky uzavřít, že by se tím dopustili hrubé nedbalosti. Odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. II. ÚS 1587/20.

4. Žalobci uvedli, že stavbu na svých pozemcích pronajímají a jejich nájemci nemovitosti využívají k podnikatelské činnosti – , Anonymizováno, . Na pozemky se tak musí dostávat nákladními automobily. Pro takový účel nejsou nemovitosti žalobců dostatečně spojeny s veřejnou cestou pro takový účel. Svým požadavkem se nesnaží zřídit si pohodlnější spojení. Požadovaný přístup vede po stávající cestě na pozemku žalovaných, které žalovaní nevyužívají takovým způsobem, jež by cestu blokoval a nejde ani o situaci, kdy by zatížení žalovaných převýšilo hodnotu nezbytné cesty.

5. Jiný přístup k pozemkům nelze zřídit s ohledem na okolní pozemky a poměry v území. Přístup přes pozemek parc. č. , parcelní číslo, je nevhodný, neboť pozemek je svažitý a muselo by dojít k omezení dalších vlastníků - , jméno FO, , která vlastní pozemky č. , parcelní číslo, , právnická osoba, přístupová cesta přes pozemky p. č. , parcelní číslo, umožňuje pouze obsluhu menšími dodávkami, nikoliv kamiony s možností jejich nakládky a vykládky prostřednictvím rampy u budovy žalobců. To limituje možnost využití objektu. Navíc využití pozemku p. č. , parcelní číslo, je komplikováno tím, že by muselo dojít k jeho vynětí ze zemědělského půdního fondu a pozemek parc. č. , parcelní číslo, je chráněn ochranným pásmem vodního díla (pravděpodobně ochranné pásmo dráhy dle § 8 zákona č. 266/1994 Sb.).

6. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Odkázali na průběh řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, , v němž se manželé , jméno FO, , vlastníci pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , domáhali zřízení nezbytné cesty přes pozemky žalovaných a požadavek byl pravomocně zamítnut (rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Okresní a krajský soud vycházely z právního názoru Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeného v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který shledal v případě manželů , jméno FO, naplnění předpokladů hrubé nedbalosti při nabytí nemovitosti a soudy tak odmítly zřídit manželům , jméno FO, přes pozemky žalovaných nezbytnou cestu. Žalobci jsou v obdobném postavení, stejně jako , jméno FO, kupovali nemovitost, o níž v době koupě věděli, že není zajištěna přístupová cesta. Tato skutečnost vyplývala i z katastru nemovitostí.

7. Žalovaní dále poukazovali na to, že žalobci uváděné rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. II. ÚS 1587/20, postihuje jinou situaci. Žalobci do současného stavu vstoupili dobrovolně a nemovitosti koupili s plným vědomím toho, že nejsou spojeny s veřejnou cestou. Těžili z nižší ceny, za níž pozemky bez právně zajištěného přístupu nabyli. Žalovaní zdůraznili, že vždy byli ochotni o přístupu jednat, nabídky žalobců jsou ale nepřijatelné. Naproti tomu žalobci měli snahu omezit jejich vlastnické právo, když v roce , datum, usilovali o vyvlastnění příjezdové cesty. Žalobci mají možnost zajistit si přístupu z , adresa, ulice, kdy žalovaní jsou k takovému účelu ochotni poskytnout svůj pozemek , parcelní číslo, , sousedící s , adresa, ulicí. Fakticky také přístupová cesta k nemovitostem žalobců existuje a je využívána. Vede přes pozemky žalobců p. č. , Anonymizováno, , a po , parcelní číslo, s paní , jméno FO, přes její pozemek p. č. , parcelní číslo, , kudy se žalobci dostanou na veřejnou cestu vedoucí podél železnice a k železničnímu přejezdu. Taková cesta je funkční a umožňuje sklad žalobců hospodářsky využívat. Zřízení cesty přes pozemky žalovaných by tak představovalo jen pohodlnější cestu, kterou by soud neměl povolit.

8. Okresní soud vycházel z toho, že žalobci vlastní ve společném jmění manželů pozemek , hodnota, v obci a k. p. , adresa, .

9. Žalovaní 1 a 2 mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 vzhledem k celku, prvý žalovaný má ve vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 vzhledem k celku a třetí žalovaná má ve vlastnictví spoluvlastnicí podíl o velikosti 1/3 vzhledem k celku na pozemcích parc. č. st. , parcelní číslo, v obci a k. ú. , adresa, . Žalovaní 1 a 2 mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 vzhledem k celku a první žalovaný má ve vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 vzhledem k celku na pozemcích parc. č. st. , parcelní číslo, , a pozemků p. č. , parcelní číslo, v obci a k. ú. , adresa, .

10. Vlastníky pozemků v obci a k. ú. , adresa, parc. č. , parcelní číslo, je , jméno FO, , p. č. , parcelní číslo, , Anonymizováno11. Z rozhodnutí , právnická osoba, v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , č. účtu, -Ju, okresní , Anonymizováno, v obci a k. ú. , adresa, , nenachází veřejně přístupná účelová komunikace podle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Účelové komunikace na těchto pozemcích jsou z hlediska pozemní komunikace uzavřeným prostorem a jsou přístupná pouze v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu.

12. Soud prvého stupně provedl místní šetření, při němž zjistil na komunikaci na pozemku parc. č. st. , parcelní číslo, prasklinu, a dále, že přes pozemky p. č. , parcelní číslo, , vede nezpevněná cesta, kudy se lze dostat na veřejnou cestu po okraji pole podél železnice a železničního přejezdu. Mezi účastníky bylo nesporné, že k hale žalobců lze po této cestě dojet osobním automobilem a malou dodávkou.

13. Dále okresní soud učinil zjištění k okolnostem, za jakých žalobci nabyli vlastnické právo k předmětným pozemkům (z vyhlášky a protokolu o veřejné dražbě ze dne , datum, , v nichž bylo výslovně uvedeno, že nabyvatel pozemků bude nucen zřídit si vlastní vjezd do objektu) a dále k následným úkonů žalobců, jimiž se snažili zajistit přístup ke svým nemovitostem (z výpovědi žalobce a/, svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , z písemností z let , datum, ).

14. K otázce využití nemovitostí žalobců učinil okresní soud zjištění ze smlouvy o nájmu nebytových prostor a pozemků ze dne , datum, a , datum, o tom, že žalobci pronajali , tituly před jménem, , jméno FO, a společnosti , právnická osoba, . průmyslovou halu č. p. , parcelní číslo, v , adresa, , na pozemku parc. č. st. , parcelní číslo, a p. parc. č. , parcelní číslo, , jako skladové haly pro účely výroby a skladování výrobků.

15. K přístupu k nemovitostem žalobců z , adresa, ulice soud prvého stupně učinil zjištění ze spisu téhož soudu sp. zn. , spisová značka, , kdy , právnická osoba, v , adresa, , jako příslušný stavební úřad, nepovažoval dopravní napojení pro nákladní automobily za vhodné řešení (ke zřízení příjezdové komunikace pro nákladní automobily k pozemkům st. parc. č. , parcelní číslo, přes pozemky , parcelní číslo, ), neboť nově navržená komunikace by musela překonat značný výškový rozdíl, v nejnižším místě více než čtyř metrů. Také odbočení z místní komunikace , adresa, na pozemkové parc. č. , parcelní číslo, by nebylo bezproblémové vzhledem k malé šířce této komunikace pouhých 4,5 metru. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru stavebnictví a ekonomika ze dne , datum, , bylo zjištěno, že dopravní napojení objektu na stavební parcele st.p. , parcelní číslo, z místní komunikace , adresa, na parcelu p. č. , parcelní číslo, je možné pro osobní i nákladní automobily s menší délkou než 10 metrů. Náklady byly odhadovány na 831.000 Kč. Ze znaleckého posudku , Anonymizováno, dne , datum, bylo dále zjištěno, že návrh přístupové komunikace z , adresa, nesplňuje podmínky norem.

16. Soud prvého stupně požadavek žalobců posuzoval dle ustanovení § 1029 až § 1032 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z. „). Odkázal na závěry soudů v řízení pod sp. zn. , spisová značka, , kde bylo rozhodováno o zřízení nezbytné cesty přes totožné pozemky žalovaných ve prospěch sousedních pozemků st. p. č. , parcelní číslo, , jehož součástí je budovy bez č. p./ č. e. a p. č. , parcelní číslo, manželů , jméno FO, . Soudy shledaly na straně manželů , jméno FO, hrubou nedbalost, když nedostatek přístupu si způsobili sami, neboť o jeho absenci věděli před nabytím svého vlastnického práva. V této věci jde o situaci obdobnou. Žalobci nabyli pozemky veřejnou dražbou dne , datum, , přičemž již z dražební vyhlášky bylo zřejmé, že jsou draženy nemovité věci bez přístupu. Žalobci měli možnost, jíž nesporně využili, účastnit se prohlídek nemovitostí před dražbou. Právní vztahy byly také zjevné z náhledu do katastru nemovitostí. Žalobci věděli, že přístup není právně zajištěn a žádná jednání o přístupu k pozemkům žalobců přes pozemky žalovaných před dražbou neprobíhala. Tvrzení žalobců o tom, že předpokládali, že si přístup nebudou moci zajistit ani formou závazku, bylo vyvráceno provedenými důkazy, neboť ze vzájemné korespondence vyplývá, že jednání o řešení formou nájmu roky probíhala a ztroskotala pouze na rozdílných představách stran o výši nájemného. Situaci žalobci zkomplikovali tím, že začali usilovat o vyvlastnění práva žalovaných. Současně nemovitosti získali za výrazně nižší cenu oproti ceně obvyklé právě s ohledem na skutečnost, že nebyl právně zajištěn přístup. Odkaz žalobců na nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. II. ÚS 1587/20, není případný. Nález ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. II. ÚS 1587/20 řešil situaci, kdy nemovitosti byly stavěny na cizím pozemku, aniž by k nim byl zajištěn přístup a Ústavní soud pouze korigoval rozhodnutí nižších instancí, pokud jde o právo stezky, tedy pěšího příchodu k dané nemovitosti. Zřízení práva cesty příjezdu k nemovitosti bylo zamítnuto a Ústavní soud tuto otázku neřešil. Ze strany žalobců je v daném případě požadováno právo cesty za účelem obsluhy skladu s využitím kamionové dopravy. I v době, kdy si žalobci nemovitost pořizovali, bylo možno na ně klást vyšší míru nároku na jejich obezřetnost právě s ohledem na podnikatelský charakter činnosti, k němuž mají nemovitosti sloužit, neboť na podnikajícího lze klást vyšší požadavky, pokud jde o obezřetné jednání a zjišťování relevantních informací. Jde tak o situaci, kdy je třeba na žalobce klást přísnější kritéria než v případě posuzovaném Ústavním soudem. Již tato skutečnost vede k zamítnutí žaloby z důvodů předvídaných v ust. § 1032 odst. 1 písm. b/ o. z.

17. Dále okresní soud uzavřel, že k nemovitosti žalobců je zajištěn přístup, kdy žalobci reálně využívají nezpevněnou cestu z části po svých pozemcích a z části po pozemku , jméno FO, s jejím souhlasem. Jedná se o cestu, po které se k nemovitostem dostanou žalobci osobními automobily a malé dodávky. Přístup po pozemcích žalovaných by byl pohodlnějším přístupem dle § 1032 odst. 1 písm. c/, a to i při zohlednění skutečnosti, že stávající forma přístupu není právně zajištěna, neboť je realizovaná po pozemcích dotčených ochranným pásmem dráhy a zahrnutých do zemědělského půdního fondu.

18. Dopravní napojení objektu na pozemky žalobců z místní komunikace z , adresa, ulice soud považoval za nerealizovatelné s ohledem na závěry znaleckého posudku v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, .

19. Ze všech těchto důvodů okresní soud žalobu zamítl a procesně úspěšným žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

20. Rozsudek okresního soudu napadli odvoláním žalobci. Poukázali na to, že Nejvyšší soud České republiky se oproti předcházejícímu řízení, vedeném pod sp. zn. 17 C 26/2005 posunul v otázce posuzování hrubé nedbalosti podle § 1032 odst. 1 písm. b/ o. z. Také z nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. II. ÚS 1587/20, vyplývá důvodnost jejich nároku, neboť při dražbě nemovitostí byla dána objektivní skutečnost, kdy bylo konstatováno, že nabyvatelé si budou muset sami zřídit vlastní přístup. , jméno FO, tak o situaci, kdy by žalobci svým přičiněním prodejem, stavbou či přehrazením znemožnili přístup k vlastním pozemkům. Takové jednání nelze považovat za hrubou nedbalost. Ústavní soud zdůrazňuje, že vlastníkům bez zajištěného přístupu vzniká holé vlastnictví, kdy je silně omezena možnost vlastníka věc držet, požívat její plody a užitky. Právo nezbytné cesty dle § 1029 o. z. je pravidlem a aplikace pro odepření cesty dle § 1032 o. z. výjimkou. Nález je aplikovatelný na danou věc. Ústavní soud obecným soudům vytkl dosavadní rozhodovací praxi a příliš extenzivní výklad § 1032 odst. 1 písm. b/ o. z. Byť tak lze v jednání žalobců v roce 1993 spatřovat určitou nedbalost, když si před nabytí pozemku v dražbě nepokusili zajistit přístup, nešlo o nedbalost hrubou, neboť spoléhali na svou tehdejší zástupkyni, která je zastupovala v dražbě, že bude přístup zajištěn následně. V důsledku likvidace dosavadního podniku , právnická osoba, a restituci došlo k současnému vlastnickému uspořádání, kdy jednotlivé nemovitosti v areálu vlastní různí vlastníci a přístupovou cestu pouze žalovaní. S žalovanými se pokoušeli jednat, zajistit přístup k pozemkům. Jednání však nevedla k výsledkům, požadavky žalovaných byly přehnané. Žalobci poukázali dále na to, že s nemovitostmi nemohou řádně hospodařit ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Co 2977/2009) a jejich pozemky jsou součástí průmyslového areálu. Stavby pronajímají, nájemci je využívají k výrobě a skladování výrobků a materiálu. Pozemek žalobců p. č. , parcelní číslo, je manipulační plochou, přímo navazuje na jejich pozemek č. , hodnota, , který je zastavěnou plochou s nádvořím, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., průmyslový objekt. Z jeho východní strany je rampa sloužící pro nákladní automobily, která je bez přístupu, tak jak se žalobci žalobou domáhají, nepoužitelná. K obsluze stavby s rampou je třeba zajištění přístupu dle jejich návrhu. Řádné hospodaření na pozemcích zahrnuje průmyslovou výrobu a k té je zapotřebí spojení s veřejnou cestou tak, aby pozemky a hala na nich se nacházející, mohla být obsluhována pravidelně nákladními automobily. To zajistí pouze přístup přes pozemky žalovaných. Nyní fakticky využívaná cesta nemůže být používána většími nákladními automobily, maximálně dodávkou. Její využitelnost odvisí od ročního období i povětrnostních podmínek. Trvalé zřízení cesty je vyloučeno s ohledem na to, že pozemky jsou součástí zemědělského půdního fondu a dále se zde nachází ochranné pásmo dráhy. Cesta by musela být podstatně upravena a zpevněna. Žalobce by musel vyjednat souhlas dalších vlastníků. Žalobci zdůraznili, že žádají soud o zřízení nezbytné cesty po již existující zpevněné dlouhodobě ostatními osobami využívané cesty do průmyslového areálu, aby mohli využívat řádně své nemovitosti. Nejedná se o otázku pohodlnosti, ale možnosti pozemky skutečně využívat tak, jak to jejich umístění předpokládá. Odkázali na judikaturu Nejvyššího soudu a navrhli, aby odvolací soud rozhodnutí okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

21. Žalovaní navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu. Žalobci zmiňovaná rozhodnutí se vztahují ke stavbám, které stojí na cizím pozemku, to ale není projednávaný případ, kdy stavby žalobců stojí na jejich pozemku vlastním. Soud prvého stupně ve svém rozsudku precizně pojmenoval okolnosti, které považuje za zásadní Ústavní soud a při porovnání s případem, který posuzoval Ústavní soud, dospěl ke správnému závěru o hrubé nedbalosti žalobců při nabytí jejich nemovitostí bez přístupu. Okresní soud správně akcentoval to, že žalobci nemovitosti pořizovali k podnikatelským účelům. Již v době jejich pořízení byli podnikatelé a lze na ně klást vyšší míru nároku, pokud jde o obezřetné jednání a zajišťování důležitých informací o nemovitosti. Jde tak o situaci odlišnou než v rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 557/2022. Žalobci dle své svobodné vůle zakoupili nemovitosti ve veřejné dražbě. Bylo zcela na jejich svobodné vůli, zda investují do této nemovitosti či do nemovitosti jiné. Jednání účastníků o výši nájemného za přístup k nemovitostem žalobců ztroskotala pro nereálné představy žalobců, kteří zmařili možnost sjednání nájmu a preferovali řešení omezením vlastnických práv (vyvlastnění nebo řízení věcného břemene). Zřízení cesty přes pozemky žalovaných by znamenalo na jedné straně významné omezení jejich vlastnických práv a snížení hodnoty nemovitostí a nutnost významných investic do úpravy cesty na straně jedné a na straně druhé by nepřineslo nic jiného než pohodlnější dopravní spojení pro žalobce.

22. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí okresního soudu dle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a podle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř. z části zopakoval a dále doplnil dokazování.

23. Dne , datum, provedl odvolací soud prohlídku areálu žalovaných dle požadované cesty, haly využívané žalobcem na st. p. č. , hodnota, a rovněž uskutečnil příjezd osobním automobilem po nyní využívané cestě tzv. od kolejí (přes pozemky p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, ). Při ohledání nemovitostí žalovaných zjistil, že na cestě vymezené geometrickým plánem (předloženým žalobci) se na pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, nachází ocelová hala.

24. Z výpisu z katastru nemovitostí odvolací soud zjistil, že žalobci vlastní ve společném jmění manželů , adresa25. Z výpisu z katastru nemovitostí, který měl již k dispozici okresní soud (je součástí spisu na č.l. 33), bylo dále zjištěno, že ve prospěch parcely č. , parcelní číslo, je po parcele č. , parcelní číslo, zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy dle čl. 6 a geometrického plánu č. , hodnota, ze dne , datum, , s právními účinky vkladu k , datum, .

26. Z katastru nemovitostí odvolací zjistil, že vlastníkem pozemku parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, je město , adresa, a pozemků p. č. , parcelní číslo, k. ú. , adresa, , Anonymizováno, , kdy u prvého z nich právo hospodaření náleží , Anonymizováno, , právnická osoba, a u druhého z nich , právnická osoba, úřadu. Vlastníkem pozemku p. č. , parcelní číslo, k. ú. , adresa, je , jméno FO, .

27. Z kupní smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti ze dne , datum, , s právními účinky vkladu dne , datum, (která je součástí listin katastru nemovitostí), odvolací soud zjistil, že žalobcům, jako vlastníkům pozemkové parcely č. , parcelní číslo, v obci a k. ú. , adresa, , bylo zřízeno , jméno FO, , jako vlastnicí pozemku č. , parcelní číslo, v obci a k. ú. , adresa, , služebnost spočívající v právu chůze (průchodu) jízdy (průjezdu) jedno i vícestopými vozidly bez zřetele na druh jejich pohonu, bez omezení tonáže, oběma směry přes část pozemku parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , vyznačenou v geometrickém plánu č. , hodnota, ze dne , datum, , jako věcné břemeno A. Tato služebnost byla zřízena na dobu neurčitou s tím, že oprávnění – žalobci jsou povinni hradit povinnému – , jméno FO, náklady na zachování, úpravu a udržování cesty a služebné části pozemku č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, ve výši 50 % z doložených nákladů na zachování opravy a udržování cesty na služebné části daného pozemku do 30 dnů od doručení faktury daňového dokladu. Součástí smlouvy je poté geometrický plán, kterým je červeným šrafováním vyznačena přístupová cesta týkající se předmětné služebnosti, jež navazuje na p. č. , parcelní číslo, .

28. Ze zprávy , právnická osoba, , adresa, – odbor stavební, bylo zjištěno, že , právnická osoba, , adresa, - odbor stavební, jako silniční správní úřad, považuje cestu vedoucí po pozemcích parc. č. , parcelní číslo, (část vedoucí souběžně s dráhou), , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , za veřejně přístupnou účelovou komunikaci dle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Cesta je užívána za účelem zpřístupnění nemovitostí v zahrádkářské kolonii (parc. č. , parcelní číslo, Cesta může být užívána vozidly o šíři 3,3 metry, to je limitováno stávající protihlukovou zdí podél dráhy a oplocením vegetací na sousedních pozemcích. V současné době není užívání omezeno žádným dopravním značením. Silničnímu správnímu úřadu, jako příslušnému úřadu, nejsou známy žádné skutečnosti, které by bránily využití cesty s ohledem na ochranné pásmo dráhy. Nelze pak s jistotou určit, zda záměr zpevnění cesty by podléhal povolení záměru ve smyslu stavebního zákona.

29. Z kolaudačního souhlasu ze dne , datum, , sp. zn. , hodnota, odvolací soud zjistil, že , právnická osoba, , adresa, , odbor stavební, povolil užívaní stavby – ocelové haly (obdélníkového půdorysu , Anonymizováno, metrů) na pozemku p. č. st. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , která byla povolena dodatečným povolením ze dne , datum, . Jedná se stavu bez základů a pevného spojení se zemí, na západě předmětného pozemku, 7 m hranic s pozemkem p. č. , parcelní číslo, . Dle spisů tohoto stavebního úřadu sp. zn. , hodnota, , byli žalobci účastníky řízení o povolení předmětné stavby.

30. Poté dospěl odvolací soud k následujícím závěrům:

31. Žalobci se jako vlastníci pozemků p. č. , parcelní číslo, st.p. č. , hodnota, v obci a k. ú. , adresa, v tomto řízení domáhají zřízení nezbytné cesty přes pozemky žalovaných s tvrzením, že nemohou tyto své nemovitosti řádně užívat proto, že nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu o tom, že takové tvrzení nebylo v řízení prokázáno a že v daném případě nejsou splněny předpoklady pro povolení nezbytné cesty. Bylo prokázáno, že žalobci mají přístup ke svým výše uvedeným nemovitostem zajištěn přes pozemky p. č. , parcelní číslo, , a to nejprve cestou, která vede podél dráhy přes pozemky p. č. , parcelní číslo, a následně přes pozemek p. č. , parcelní číslo, vyjádření příslušného silničního správního úřadu má cesta, která vede přes pozemky p. č. , parcelní číslo, povahu veřejné účelové komunikace, umožňuje přístup k pozemku p. č. , parcelní číslo, a může být užívána vozidly o šíři 3,30 metrů. Skutečnost, že je v části těchto pozemků, kde vede cesta, ochranné pásmo dráhy (§ 8 odst. 1 z. č. 266/1994 Sb.), nebrání jejímu využití jako veřejné účelové komunikace. Přes pozemek p. č. , parcelní číslo, mají žalobci zřízenou služebnost chůze a jízdy ve prospěch svého pozemku p. č. , parcelní číslo, , který navazuje na jejich pozemek p. č. , parcelní číslo, (jenž sousedí s jejich dalšími pozemky p. č. , parcelní číslo, přes než je přístup k jejich st. p. č. , hodnota, , jejíž součástí je průmyslový objekt, který je žalobci pronajímán). Užívání cesty dle zřízené služebnosti není omezeno žádnou nosností ani velikostí vozidel, služebnost také upravuje práva a povinnosti stran při údržbě služebné cesty. Žalobci ostatně potvrdili, že tuto cestu sami i jejich nájemci používají. Protože žalobci vlastní rovněž sousední pozemky před halou na st. p. č. , hodnota, (a to p. č. , parcelní číslo, ), kde je dostatečně volný prostor, tak jim nic nebrání, aby si vybudovali novou nákladní rampu z této přístupové strany.

32. Žalobci dále tvrdí, že nezbytnou cestu přes pozemky žalovaných potřebují z důvodu nutnosti přístupu k jejich hale objemnými nákladními automobily. Takový požadavek je již požadavkem na vyšší kvalitu přístupu k jejich nemovitostem a nedosahuje zákonného rámce nezbytné cesty, pokud mají žalobci zajištěn přístup, a to i motorovými vozidly (bez ohledu na nosnost) z veřejné komunikace jinak (přes účelovou komunikaci a následně prostřednictvím cesty, zřízené ve formě služebnosti). Okresní soud tak správně uzavřel, že požadavku žalobců nelze vyhovět, neboť zřízení cesty přes pozemek žalovaných představuje pohodlnější řešení (§ 1032 odst. 1 písm. c/ o. z.).

33. Pro úplnost odvolací soud dodává, že nesdílí závěr soudu prvého stupně, že by požadavek žalobců na zřízení nezbytné cesty bylo třeba zamítnout s odkazem na ust. § 1032 odst. 1 písm. b/ o. z. pro jejich hrubou nedbalost při nabytí nemovitosti (jako žadatelů o nezbytnou cestu). V tomto směru nemůže odvolací soud odhlédnout od změny judikatury vyšších soudů při posuzovaní hrubé nedbalosti žadatele o nezbytnou cestu, která umožňuje, aby věc žalobců byla posouzena jinak, než věc manželů , jméno FO, (vedených u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , kde Nejvyšší soud České republiky rozhodoval rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

34. V nálezu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. II. ÚS 1587/20 Ústavní soud České republiky upozornil na to, že při posuzování „hrubé nedbalosti“ je namístě spíše restriktivní výklad tohoto ustanovení. Je třeba rozlišit mezi dvěma skupinami případů. Na jedné stojí případy, v nichž vlastník nemovitosti úmyslně či hrubě nedbale zapříčinil situaci, v níž nebude mít ke své nemovitosti přístup (například prodejem části pozemku, jeho zastavěním či přehrazením), a v druhé stojí případy, v nichž je absence přístupu objektivní skutečností a nabyvatel nemovitosti do ní toliko vstoupí. V prvém případě je namístě aplikace ust. § 1032 odst. 1 písm. b) o. z., ve druhé skupině nebude takový přístup souladný s ústavními garancemi práva vlastnit majetek. V případech, kdy by právě v důsledku nezajištěného přístupu k nemovitosti nabyvatelé zaplatili za nemovitost sníženou cenu, by mohla být tato skutečnost vzata v úvahu při stanovení výše náhrady za zřízení věcného břemene (která by mohla být stanovena vyšší). Takový postupem, a nikoliv apriorním odmítnutím věcné břemeno zřídit, by mohly být ekonomické zájmy a ústavně garantovaná práva všech vlastníků postaveny do rovnováhy. Na těchto závěrech Ústavní soud setrval ve svých dalších rozhodnutích (srov. např. nález ze dne 20. 11. 2024, sp. z. II. ÚS 3045/2023) a restriktivnější výklad pojmu „hrubé nedbalosti“ poté ve své judikatuře reflektoval rovněž Nejvyšší soud České republiky (např. rozsudky ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3606/2020 či ze dne 27. 4.2022, sp. zn. 22 Cdo 557/2022 či ze dne 28.2.2023, sp. zn. 22 Cdo 1849/2022).

35. Věc žalobců náleží spíše do druhé kategorie případů, předvídaných Ústavním soudem. Žalobci sice zakoupili nemovitosti ve veřejné dražbě přes informaci o tom, že k nim není přístup. Předmětné nemovitosti byly ale součástí jednoho areálu, ve kterém byla užívána jedna přístupová cesta pro celý areál a postupnými změnami došlo k rozštěpení vlastnických práv k jednotlivým nemovitostem (a to nejen u nemovitostí žalobců). Jedná se tak hraniční případ, kdy s ohledem na historický vývoj právní úpravy pozemkového vlastnictví a zejména jeho změny v 90. letech 20. stolení, nelze nabytí nemovitých věcí bez spojení s veřejnou cestou považovat za hrubou nedbalost s tím, že konkrétní okolnosti nabytí nemovitostí, včetně výše kupní ceny, by mohly být zohledněny při určení výše náhrady za zřízení nezbytné cesty.

36. I pokud by byly splněny předpoklady pro povolení nezbytné cesty přes pozemky žalovaných (k čemuž však odvolací soud s ohledem na výše uvedené nedospěl), nebylo by možné vymezit nezbytnou cestu zcela dle požadavku žalobců (byť soud v tomto řízení není vázán návrhy účastníků dle § 153 odst. 2 o. s. ř. a může přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, neboť řízení o povolení nezbytné cesty je řízením, ve kterém z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání mezi účastníky – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3242/2015, publikované pod č. 37/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1826/2020, publikované pod č. 93/2021 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Jedná se zejména o požadavek žalobců na zajištění přístupu kamióny k rampě jejich průmyslového objektu na st. p. č. , parcelní číslo, (jež je umístěna směrem k pozemku žalovaných st. p. č. , hodnota, ). Takový požadavek pomíjí faktický stav pozemku žalovaných, který existoval v době podání žaloby dne , datum, a jež ve svém návrhu (připojeném geometrickém plánu) žalobci nijak nezohlednili. Ještě před podáním žaloby byl dne , datum, vydán kolaudační souhlas se stavbou ocelové haly na pozemku žalovaných st. p.č. , hodnota, , která je umístěna v žalobci požadované cestě. Žalobci byli přitom o této stavbě byli před podáním žaloby informováni, neboť v rámci stavebního řízení neúspěšně brojili proti jejímu povolení.

37. S ohledem na výše uvedené důvody, postupoval odvolací soud dle § 219 o.s.ř. a věcně správné rozhodnutí okresního soudu potvrdil.

38. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšným žalovaným přiznal odvolací soud právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaní 1. a 2. byli zastoupeni advokátem a náleží jim tak náhrada nákladů na advokátní zastoupení, tj. odměna za 2 úkony po 2.000 Kč x 2 (odměna 2.500 Kč snížená o 20 % za zastupování dvou osob na 2.000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. c/, § 7 bod 5, § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024), dále odměna za 1 úkon po 2.960 Kč x 2 (základní odměna 3.700 Kč snížená o 20 % za zastupování dvou osob podle § 9 odst. 3 písm. c/, § 7 bod 5, § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), dále náleží paušální náhrada hotových výdajů 2 x 300 Kč a 2 x 400 Kč, náhrada ztráty času 8 x 100 Kč a 8 x 150 Kč (§ 13 odst. 4, § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada cestovních výdajů k jednání soudu dne , datum, a , datum, v částce 3.758 Kč (podle vyhl. č. 398/2023 Sb. a vyhl. č. 475/2024 Sb.). Celkové náklady za odvolací řízení představují částku 26.098 Kč, tyto náklady jsou žalobci povinni nahradit žalovaným 1) a 2), k rukám jejich advokáta v zákonné třídenní lhůtě, a to společně a nerozdílně při nerozlučném procesním společenství účastníků na obou stranách (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 160 odst. 1, věta před středníkem, § 91 odst. 2 o. s. ř.).

39. Ve vztahu mezi žalobci a 3. žalovanou nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšné 3. žalované žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.