8 C 82/2022 - 158

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] b) [Jméno advokáta B], narozená dne [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované], narozený dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] 2) [Jméno advokáta E], narozená dne [Datum narození advokáta E] bytem [Adresa advokáta E] zastoupená advokátem [Jméno advokáta F] sídlem [Adresa advokáta F] 3) [Jméno advokáta G], narozená dne [Datum narození advokáta G] bytem [Adresa advokáta G] o zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti cesty, takto:

Výrok

I. Návrh, aby soud žalobcům, jako vlastníkům pozemků p. č. 241/7 a p. č. 1479/8 v obci [adresa], katastrální území [adresa], zapsaných v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota] zřídil právo služebnosti nezbytné cesty spočívající v právu cesty přes pozemky žalovaných p. č. 215/1, p. č. 215/2, p. č. st. 1098 a p. č. st. 30/2 v obci [adresa], katastrální území [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] a pozemek žalovaných p. č. st. 30/1 v obci [adresa], katastrální území [adresa], zapsaný na listu vlastnictví č. [hodnota] v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. [hodnota]-534/2022 zhotoveným společností [právnická osoba], IČO: [IČO] se sídlem [adresa] oproti povinnosti žalobců zaplatit žalovaným za povolení služebnosti nezbytné stezky a cesty úplatu ve výši soudem vyměřené, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovaným č. [hodnota]. a 2., oprávněným společně a nerozdílně k rukám advokáta [Jméno advokáta F] náklady řízení v částce [částka], do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

III. Žalobci a 3. žalovaná navzájem nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci se proti žalovaným žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhali zřízení práva služebnosti nezbytné cesty spočívajícího v právu cesty přes pozemky žalovaných parc. č. 215/1, č. 215/2, č. st. 1098 a č. st. 30/2 zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] a přes pozemek žalovaných parc. č. 30/1 zapsaný na listu vlastnictví č. [hodnota] v rozsahu vymezeném geometrickým plánem číslo [hodnota]-534/22 zhotoveným společností [právnická osoba] ve prospěch pozemků vlastnicky patřícím žalobcům parc. č. 241/7 a č. 1479/8 zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] vše pro katastrální území a obec [adresa] u [právnická osoba] pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa] s tím, že mají být uznáni povinnými zaplatit žalovaným za tuto služebnost úplatu ve výši soudem vyměřené. Tvrdili, že jsou v rámci společného jmění manželů vlastníky pozemků parc. č. st. 1502, 241/7, 249/3 a 1479/8 v katastrálním území a obci [adresa]. Nemovitosti žalobců jsou součástí bývalého areálu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]. Celý areál je připojen na veřejnou cestu nacházející se na pozemku parc. č. 1851/1 a přístup do areálu jako celku na pozemku č. 30/1. Přístup k nemovitostem žalobců tak, aby mohly být řádně a smysluplně obhospodařovány, je proto možný pouze přes pozemky ve vlastnictví žalovaných parc. č. 215/1, 215/2, st. 1098, st. 30/1 a st. 30/2 v katastrálním území a obci [adresa] dle přiloženého geometrického plánu, který znázorňuje průběh a rozsah požadované služebnosti cesty. Stavbu nacházející se na pozemcích žalobců tito pronajímají a jejich nájemci jsou společnost [právnická osoba]. a [tituly před jménem] [jméno FO], kteří je využívají ke své podnikatelské činnosti, a to jednak ke strojní výrobě a dále ke skladování plastových a pryžových výrobků, vstupních materiálů a výstupních odpadů. Na pozemky se tak musí dostávat nákladní automobily pro zajištění výroby či skladování. Pozemky žalobců nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou pro tento účel. Žalobci své pozemky nabyli zčásti prostřednictvím veřejné dražby ze dne [datum] a dále na základě kupních smluv, když naposledy zakoupili pozemek parc. č. 1479/8 kupní smlouvou ze dne [datum]. Žalobci se pokoušeli o sjednání přístupu dohodnout s žalovanými i s ohledem na to, že v rámci dražby v roce 1994 bylo výslovně zmíněno, že si mají zřídit přístup k nabývaným pozemkům. Vycházeli z toho, že areál je jedním funkčním celkem s jednou příjezdovou cestou. Jiný přístup k pozemkům žalovaných nelze zřídit s ohledem na okolní pozemky a poměry v území. Ohledně režimu užívání průjezdu a příjezdu se ale žalovaní nejsou ochotni dohodnout. Přístup přes pozemek parc. č. 249/1 není vhodný, neboť se jedná o pozemek chráněný prostřednictvím zemědělského půdního fondu, existuje tak veřejný zájem, který znemožňuje jeho jiné využití, přičemž ze severní strany k tomuto pozemku přiléhá železnice. Žalobci jsou připraveni za zřízení přístupu ve formě služebnosti cesty uhradit žalovaným náhradu v řádné výši a podílet se na její údržbě. Nejde o nezbytnou cestu, kterou by se snažili pro sebe zřídit jen pohodlnější spojení. Žalovaní také předmětné pozemky nevyužívají způsobem, který by cestu blokoval, tedy nejde o situaci, kdyby škoda převýšila hodnotu nezbytné cesty. V souvislosti se zřízením přístupu k pozemkům žalobců probíhalo též řízení o vyvlastnění, avšak bezvýsledně. Žalobce a) se pokoušel dohodou o uzavření nájemní smlouvy, přičemž nabízel měsíční nájemné [částka], to však žalovaní odmítali, protože dle jejich stanoviska daná částka nepokrývá riziko havárie, sesuvu půdy, fond oprav a míru omezení stávajících aktivit. Navrhovali nájemné ve výši [částka] splatné předem na dobu dvou let, ale tento návrh žalobci odmítl jako nereálný. V poslední době žalovaní začali na hranice svých pozemků účelově rozmisťovat různé předměty s cílem zabránit žalobcům v přístupu k jejich nemovitostem. Je sice pravdou, že žalobci v době, kdy kupovali své nemovitosti, věděli, že nemovitosti nejsou napojeny na veřejnou cestu a že k nim není zajištěn přístup, nelze však automaticky uzavřít, že by se tím dopustili hrubé nedbalosti, přičemž odkazovali na nález Ústavního soudu II. ÚS 1587/20 ze dne [datum]. Měli za to, že je zde veřejný zájem na tom, aby jako vlastníci mohli řádně užívat své stavby a tyto řádně udržovat a minimalizovat účinky neužívaných staveb na okolí ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu čj. [spisová značka].

2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Potvrdili, že v červenci 1994 prodal státní podnik [právnická osoba] v likvidaci v dražbě své dva sklady včetně pozemků. Jednalo se o prodej parc. č. 2109/1 firmě [právnická osoba]., který přešel v roce 2004 do rukou manželů [jméno FO] a parc. č. [hodnota] který nabyli žalobci. V obou případech byli při prodeji vlastníci upozorněni na to, že ke skladům není vlastní přístup a je nutné si jej zřídit. Mezi manželi [jméno FO] a žalovanými bylo vedeno skutkově zcela identické řízení, v němž byl návrh na zřízení cesty zamítnut. Řízení vedené u Okresního soudu v [adresa] pod. sp. zn. [spisová značka] skončilo rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka], který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v [adresa] - pobočka v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]. Okresní soud v [adresa] přitom rozhodoval poté, co byl jeho původní rozsudek zrušen usnesením Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum]. Žalovaní měli za to, že výklad obsažený v tomto rozhodnutí lze aplikovat i na podmínky občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., tedy naplnění podmínky hrubě nedbalého či úmyslného jednání nemusí zakládat až jednání, která nastala po [datum]. Dle stanoviska žalovaných je zcela klíčové, že žalobci kupovali nemovitost, o níž v době koupě věděli, že k ní není zajištěna přístupová cesta, a tato skutečnost vyplývala i z údajů v katastru nemovitostí. Dále namítali, že žalobci akcentované rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 1587/20 ze dne [datum] postihuje jinou situaci a jeho stanovisko není v rozporu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu. Připustili, že stávající vlastnické uspořádání není zcela racionální, nicméně to nebyli oni, kteří tento stav zapříčinili, neboť vznikl v důsledku série historických křivd, jimž byli žalovaní, respektive jejich předchůdci vystaveni. Naopak to byli žalobci, kteří do tohoto stavu zcela dobrovolně vstoupili tím, že koupili nemovitosti při plném vědomí toho, že nejsou spojeny s veřejnou cestou. Před koupí nečinili žádné kroky k tomu, aby, byť třeba jen zjišťovali u žalovaných možnosti přístupu, logicky těžili z nižší ceny, za níž tyto pozemky bez právně zajištěného přístupu nabyli, a zcela iracionálně spoléhali na to, že v budoucnu jim bude přístup k jejich pozemkům zajištěn. V roce 2010 pak nakupovali za nízkou cenu další nemovitosti bez zajištěného přístupu od manželů [jméno FO]. Žalovaní vždy byli otevření jednání, už v roce 1995 dali žalobcům nabídku možnosti nájmu příjezdové cesty. Nabídky následovaly i v dalších letech, ale pro žabce byly nepřijatelné, naopak se od počátku snažili omezovat vlastnické právo žalovaných, když již v roce 1995 neúspěšně usilovali o vyvlastnění příjezdové cesty. Jedna možnost napojení z [Anonymizováno] ulice, k němuž by se mohli připojit i žalobci, byla přitom nabízena již manželům [jméno FO] a byla jako reálná podložena i projektovou dokumentací. Žalovaní jsou i nadále ochotni poskytnout svůj pozemek č. 1850/24 sousedící s [Anonymizováno] ulicí pro řešení příjezdové cesty, pokud se žalobci domluví s manželi [jméno FO]. Zřízení služebnosti by vedlo k zásadnímu omezení vlastnických práv žalovaných. Museli by zajistit trvalou ostrahu objektu. Jejich areál je oplocený a uzavřený, zřízení služebnosti cesty s právem přístupu by tak omezovalo jejich další podnikatelské záměry. Došlo by k nepřiměřenému vytížení příjezdové cesty a podstatnému snížení tržní ceny jejich nemovitostí.

3. Žalobci pak doplnili svá tvrzení. Namítali, že přístup přes pozemek p. č. 1850/24 je nevhodný, protože terén je jen obtížně přístupný a směrem k pozemku žalobců svažitý. Ve stávající podobě žádná taková cesta neexistuje a její vybudování by bylo nesmyslně nákladné pro účely využití kamionovou přepravou za situace, kdy příjezdová cesta existuje a byla by využitelná i pro potřeby žalobců. Tímto řešením by došlo k omezení i dalších vlastníků pozemků, konkrétně pozemků parc. č. 241/4 a 241/1 ve vlastnictví [jméno FO]. Žalobci také měli za to, že trvalou ostrahu objektu není třeba zajistit, neboť příjezdová brána je stále otevřena a cesta je a byla využívána bez toho, aby byl areál hlídán. Žalobci dále tvrdili, že předtím, než byla veřejná dražba zahájena, nebyli o závazku zřídit si vlastní vjezd do objektu informováni. O této skutečnosti se dozvěděli až v průběhu dražby samotné. Další pozemky pak nabývali prostřednictvím kupních smluv v letech 2006, 2010 a 2019. Znovu akcentovali rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 1587/20-1. Poukázali na skutečnost, že Ústavní soud rozlišuje dvě situace, kdy na jedné straně dojde k jednání vlastníka nemovitosti, který úmyslně či hrubě nedbale zapříčiní situaci, kdy nebude mít ke své nemovitosti přístup, druhou skupinou pak je situace, kdy nabyvatel vstoupí do situace, kde je absence přístupu objektivní skutečností. Žalobci si neznemožnili přístup k veřejné cestě aktivním jednáním, naopak přistoupili k již existující situaci, byli tím s ohledem na poměry na místě samém překvapeni a jakmile to po dražbě zjistili, pokoušeli se docílit s žalovanými dohody, k níž ale nedošlo pro nesplnitelné požadavky zejména žalovaných 1 a 2. Žalovaní nabyli své pozemky v rámci restituce z části v roce 1991 a z části v roce 1993, do té doby vlastnil areál jediný subjekt. Areál pak byl rozdělen mezi vícero vlastníků, přičemž přístupová cesta zůstala ve vlastnictví žalovaných. Tím došlo k rozdělení jednolitého funkčního celku, z čehož vyplynuly související obtíže s přístupem.

4. Ve svém vyjádření ze dne [datum] žalovaní akcentovali skutečnost, že fakticky přístupová cesta k nemovitostem žalobců existuje a je žalobci i jejich nájemci využívána. Cesta vede přes pozemky žalobců č. 149/6, 149/3, 1479/8, 241/7 a po domluvě s paní [jméno FO] přes její pozemek č. 249/1, kudy se žalobci dostanou na veřejnou cestu vedoucí podél železnice a k železničnímu přejezdu. Je funkční a umožňuje sklad hospodářsky využívat. Zřízení cesty přes pozemky žalovaných by tak představovalo jen pohodlnější cestu, kterou by soud povolit neměl.

5. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobci znovu poukázali na skutečnost, že alternativní cesta umožňuje obsluhu pozemků pouze menšími dodávkami, nikoli kamiony s možností jejich nakládky a vykládky prostřednictví rampy u budovy žalobců. To limituje možnost využití samotného objektu. Využití pozemku č. 249/1 je komplikováno tím, že by muselo dojít k jeho vynětí ze zemědělského půdního fondu. Pozemek parc. č. 382/50, jehož vlastníkem je Správa železnic, je chráněn ochranným pásmem vodního díla a pravděpodobně též jde o ochranné pásmo dráhy ve smyslu § 8 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Přístup z Nerudovy ulice je zcela nevhodný pro příkrost svahu a nutnost zásahu do staveb v průmyslovém areálu. Pokud žalovaní vyjádřili obavu, že cesta přes její pozemky využití velkými nákladními vozidly nesnese, že je ve svahu patrná prasklina apod., žalobci poukazovali na skutečnost, že úplata za zřízení nezbytné cesty by mohla zahrnovat i případné zvýšené náklady na údržbu cesty samotné, jakož i poskytnutí jistoty pro případ škody.

6. Podáním ze dne [datum] žalovaní k výzvě soudu doplnili svá tvrzení. Uvedli, že [adresa] v [Anonymizováno] zakoupil v roce 1904 dědeček prvého žalovaného [jméno FO]. Po něm ho převzal [tituly před jménem] [jméno FO], který jej modernizoval a provozoval až do únorového převratu v roce 1948. Hned po únoru 1948 byl pivovar vyvlastněn, zařízení vybouráno a odvezeno. Komunální podnik č.p. 84 i se sodovkárnou přešel v padesátých letech do majetku [právnická osoba], provozovna [adresa]. Dolní část č.p. 84 konkrétně č.p. 215 a parc. č. [hodnota] byla ponechána [tituly před jménem] [jméno FO] asi do roku 1959, přičemž musel plnit předepsané dodávky a vést účetnictví v komunálním podniku. V průběhu dalších let, zatímco v horní části neproběhly žádné stavební změny, pouze dílčí úpravy vnitřku budov, v dolní části bývalé zahrady č.p. 215 byl postaven sklad č.p. 2111/1 a sociální zařízení č.p. 2110. S tím souviselo i zřízení přístupové cesty parc. č. 30/2 z horní části. V roce 1972 přikoupil podnik pozemky, které nikdy nebyly součástí areálu pivovaru, na nichž by byly postaveny sklady, které jsou dnes mimo jiné ve vlastnictví žalobců (parc. č. 2109/1 a 1502). Po roce 1989 došlo v rámci restitucí k postupnému navrácení majetku právním nástupcům původního majitele. Dědicové byli tři. Vedle žalovaného č. [hodnota] jeho sestry [jméno FO] a [jméno FO]. Nejprve byla na základě dohody z [datum] vydána třetina nemovitostí v horní části č.p. 84 Evě [jméno FO], následně pak dohodou z [datum] byly dvě třetiny horní části č.p. 84 vydány po jedné třetině prvému žalovanému a [jméno FO]. Zbývající majetek státní podnik odmítal vydat, proto probíhal soudní spor o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd. Tento spor byl ukončen dohodu ze dne [datum], podle níž byly vydány nemovitosti v dolní části č.p. 84 prvému žalovanému a [jméno FO]. Za zhodnocení těchto nemovitostí museli vyplatit [částka], aniž by bylo jakkoli zohledněno znehodnocení celého areálu v době předchozí. Spoluvlastnický podíl [jméno FO] postupně nabyli Šimon Šteffal a poté jeho dědička – třetí žalovaná. Spoluvlastnický podíl [jméno FO] koupili žalovaní smlouvou ze dne [datum] jako součást společného jmění manželů.

7. Po provedeném řízení soud žalobu v plném rozsahu zamítl na základě následujících skutkových zjištění:

8. Výpisem z katastru nemovitostí bylo prokázáno a na základě shodných tvrzení nebylo mezi účastníky předmětem sporu, že žalovaní 1 a 2 mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 vzhledem k celku, prvý žalovaný má ve vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 vzhledem k celku a třetí žalovaná má ve vlastnictví spoluvlastnicí podíl o velikosti 1/3 vzhledem k celku na pozemcích parc. č. st. 30/1 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 84 průmyslový objekt, pozemku č. st. 1095 - zastavěná plocha nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. – průmyslový objekt, pozemku č. st. 1096 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. a pozemku č. st. 1097 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. - průmyslový objekt, vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] u [právnická osoba] pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Výpisem z katastru nemovitostí pak bylo dále prokázáno, že žalovaní 1 a 2 mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 vzhledem k celku a první žalovaný má ve vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 vzhledem k celku na pozemcích parc. č. st. 30/2 – zastavěná plocha a nádvoří, společný dvůr, st. 1098 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. průmyslový objekt, parc. č. st. 2110 – zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba bez č. p./č. e. průmyslový objekt, st. 2111/1 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. průmyslový objekt, č. 215/1 – ostatní plocha, jiná plocha, č. 215/2 – ostatní plocha, manipulační plocha, č. 215/3 – ostatní plocha, ostatní komunikace, č. 215/4 – ostatní plocha, manipulační plocha, č. [hodnota] – orná půda, č. 1479/5 – vodní plocha, koryto vodního toku umělé a č. 1716/3 – orná půda, vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] u [právnická osoba] pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa].

9. Podle výpisu z katastru nemovitostí mají žalobci ve společném jmění manželů pozemek parc. č. st. 1502 - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. průmyslový objekt, st. 2131 - zastavěná plocha a nádvoří, na němž je stavba bez č. p./č. e. - garáž, č. 241/7 - ostatní plocha, manipulační plocha, č. 249/3 - ostatní plocha, manipulační plocha, č. 1479/8 - vodní plocha, koryto vodního toku umělé, vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] u [právnická osoba] pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa].

10. Geometrickým plánem zpracovaným [jméno FO]. [jméno FO] dne [datum] pod č. 2130/2001 byl vymezen rozsah navrhovaného věcného břemene k jednotlivým částem pozemků ve vlastnictví žalovaných v rozsahu, který odpovídá reálnému rozměru přístupové komunikace.

11. Z vyhlášky o veřejné dražbě, jíž vyhlásil likvidátor [právnická osoba], s.p., v likvidaci, bylo zjištěno, že vyvolávací cena části podniku, který byl předmětem dražby – velkoobchodní sklad [adresa] zahrnující pozemky parc. č. [hodnota], 2109/1, 241/1, 241/4 a 249/3, stavbu skladové haly [Anonymizováno] včetně sociální a administrativní vestavby a provozní sklad [Anonymizováno], byla [částka], výše dražební jistoty [částka]. Dražba se konala [datum] a termíny prohlídek byly stanoveny na 24. 2. a [datum]. V odstavci 12 vyhlášky je výstavně uvedeno: „Závazky a břemena na draženém majetku: nabyvatel bude nucen zřídit si vlastní vjezd do objektu“.

12. Z protokolu z veřejné dražby ze dne [datum] soud zjistil, že veřejná dražba byla uskutečněna podle § 47b zákona č. 92/1992 Sb. a zákona č. 427/1990 Sb., vyhlášena byla likvidátorem s.p. [právnická osoba]. Předmětem dražby byly pozemky: č. 241/1, 241/4, 249/3 – vše ostatní plocha, stavby: skladová hala [Anonymizováno] včetně sociální a administrativní vestavby se stavební parcelou č. 2109/1 o výměře 1 924 m2, provozní sklad [Anonymizováno] se stavební parcelou č. [hodnota] o výměře 836 m2 včetně příslušenství a součástí, se závazky: „nabyvatel si musí zřídit vlastní vjezd do objektu“. Vyvolávací cena s přihlédnutím ke stavu opotřebení a další použitelnosti činila [částka]. Vydražiteli byli manželé Tomáš a [jméno FO] v rozsahu ideální 1/20, [právnická osoba]. [adresa] v rozsahu ideálních 14/20 a [jméno FO] [Jméno žalobce] a [Jméno advokáta B] v rozsahu ideálních 5/20. Protokol obsahuje prohlášení, že vydražiteli je dobře znám stav draženého majetku a v tomto stavu jej také kupuje (článek V. protokolu).

13. Z výpovědi žalobce a) soud zjistil, že prohlídek areálu se účastnil v roce 1994. Před dražbou ho kontaktovala [tituly před jménem] [jméno FO] s nabídkou sdružení, která žalobcům vyhovovala. V hale chtěli provozovat stavebniny. Areál znal už z doby, než byl vrácen. Pozemky před dražbou prohlížel, věděl, které se budou dražit, a bylo jasné, že ostatní patří někomu jinému. Prohlídky měly běžný výsledek, jednalo se o areál státního podniku, byly tam komunikace a skladové plochy v halách. Nic se nikde oddělovalo. V dražební vyhlášce o přístupu nic nezaznamenal. Je otázkou, jestli krátce před dražbou vznikla další vyhláška. Před dražbou žádné kroky k zajištění průjezdu nečinil, spor vznikl kvůli větě, kterou obsahoval zápis z dražby. Stav v katastru nemovitostí nestudoval. Na dražbě i žalobce zastupovala [tituly před jménem] [jméno FO]. Když jim ukázala zápis z dražby, bylo tam řečeno, že si mají sami zřídit příjezd. V té době nebylo obvyklé jednat před dražbou, například o přístupu. Pro nákup získal úvěr od banky a ani ta neměla pochybnosti. Po rozdělení sdružení jednal s prvním žalovaným, nabízel za užívání komunikace [částka] měsíčně. [adresa] 200 000 Kč, kterou žádali žalovaní, byla naprosto přemrštěná. [tituly před jménem] [jméno FO] pak řešila zřízení věcného břemene vyvlastněním. Stavební úřad v [Anonymizováno] v roce 1996 žádost zamítl, jeho rozhodnutí bylo zrušeno Okresním úřadem v [adresa]. 9. 1996 a vráceno k dalšímu řízení. V roce 1999 [právnická osoba] v [Anonymizováno] opět rozhodl zamítavě a toto rozhodnutí bylo znovu zrušeno a vráceno. Jednání tehdejších zástupců účastníků vyznělo do prázdna. Zástupcem státu pro přípravu podkladů pro dražbu byl pan [jméno FO], který často přicházel v rámci restitucí do kontaktu s prvním žalovaným. O domluvu se snažili i po roce 2000. Přes areál projížděli pouze se souhlasem prvního žalovaného, museli mu předem zavolat. V nedávné době žalobce nabízel i vzájemné břemeno chůze a jízdy, které však žalovaní odmítli. Žalovaní také západní část areálu oplotili, aby žalobcům zabránili v přístupu. V rámci soudního řízení mezi paní [jméno FO] a žalovanými byl vypracován znalecký posudek, z něhož vyplývá, že komunikace z [Anonymizováno] ulice by měla obrovský sklon a není tam prostor ani na otočení. Sklady žalobce využívá k pronájmu a vlastnímu skladování. V současné době má na svých pozemcích pár věcí ze železa, součásti plotu, který byl poničen. Do haly se dostávají po provizorní cestě se svolením paní [jméno FO] přes její pozemek, je to ale velmi obtížné. Osobní auto tam pro nerovnost terénu neprojede a neprojede ani velký nákladní vůz. Lze se tam dostat pouze malým nákladním automobilem, když je sucho.

14. Z výpovědi svědka [jméno FO]. [jméno FO] soud zjistil, že veřejné dražby velkoobchodního skladu v [Anonymizováno] se zúčastnila jeho tehdejší společnost [Anonymizováno]. Měli zájem o skladové prostory pro účely dovozu technologických zařízení na zpracování masa. Jednalo se asi o dražbu v rámci malé privatizace. Při dražbě je zastupovala [tituly před jménem] [jméno FO]. Před dražbou pravděpodobně areál viděli. Přístup ke skladu nevypadal jako problém. [tituly před jménem] [jméno FO] říkala, že majetkové vztahy jsou tam ustálené. Svědek před dražbou nestudoval dražební vyhlášku a nezjišťoval možnost přístupu k objektu v katastru nemovitostí. Považoval za zvláštní, že stát dražil nemovitost bez přístupu, ale automaticky předpokládal, že věc bude řešitelná uplatněním vydržení, neboť v areálu se komunikace používala desítky let, kdy ji užíval státní podnik. Problém začal vznikat až po dražbě, kdy zjistili, že přístup není a na komunikaci se začaly nacházet mechanické zábrany, které přístupu bránily. Svědek před dražbou o přístupu s nikým nejednal. Když problém vznikl, [tituly před jménem] [jméno FO] říkala, že jej lze řešit buď uplatněním práva vydržení, nebo vyvlastněním. Nejprve se snažila o dohodu s majiteli pozemku, k té ale nikdy nedošlo. Následně činila kroky vůči [právnická osoba] [adresa] s cílem dosáhnout vyvlastnění, či zřízení věcného břemene. Táhlo se to a nepodařilo se to. K dohodě nedošlo pro nereálné požadavky majitelů komunikace.

15. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] jako jednatelka společnosti [Anonymizováno] [adresa] děkovala prvému žalovanému a [jméno FO] za projevenou ochotu jednat o zajištění přístupu k halám, které získali do vlastnictví. Z dopisu vyplývá, že jmenovaní navrhli ústní jednání na místě samém.

16. Z opisu zápisu z jednání s [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], jehož se dále zúčastnili prvý žalovaný, [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO], soud zjistil, že prvý žalovaný a [tituly před jménem] [jméno FO] nesouhlasí se zřízením věcného břemene, ale jsou ochotni umožnit přístup a příjezd dočasně dle nájemní smlouvy, kterou by byli ochotni uzavřít za přijatelných podmínek. Požadovali pro tento účel souhlas k nájmu třetí spoluvlastnice a údaje o provozu a opravách objektu hal, které budou obsahovat mimo jiné četnost průjezdů (provozní doba), tonáž a rozměry vozidel, zatížení náprav, druh přepravovaných nákladů, druh provozu. Jako podklad k uzavření nájemní smlouvy měli za nezbytný posudek o stavu komunikace k okolním stavbám (obzvláště nádrže LTO a sypané stráně). Předpoklady řešení měly být předloženy v co nejkratší době s tím, že není snahou vlastníků řízení protahovat.

17. Dopisem ze dne [datum] sdělil žalobce a) [tituly před jménem] [jméno FO], že navrhuje nájemné za přístup ke své hale ve výši [částka] měsíčně a zároveň po čtvrt nebo půl roce vyhodnotit četnost přeprav včetně tonáže a na základě toho stanovit poměr, podle kterého bude ochoten se podílet na rekonstrukci výše uvedené cesty, případně ploch. Návrh vlastníků podkládá za nereálný. Dopisem ze dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] sdělila, že nájemné ve výši [částka] měsíčně za užívání přístupové cesty vysokotonážnímy vozy je pro spolumajitele pozemku nepřijatelné. Částka musí být mnohem vyšší, aby pokrývala riziko havárie sesuvu půdy, mohl z něj být postupně vytvořen fond ke krytí rekonstrukce cesty; čím více a těžkých vozů by projíždělo, tím vyvstane dříve potřeba provést rekonstrukci, a která by vyžadovala míru omezení stávajících aktivit.

18. Ze zápisu z jednání ze dne [datum] bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] předložila žalobcům návrh pronájmu přestupové cesty k hale žalobce a) za částku [částka] splatnou předem na dobu dvou let s tím, že po této době nejpozději je nutné zde provést generální opravu. Žalobce a) vzal návrh na vědomí a avizoval, že se k němu vyjádří.

19. Z rozhodnutí [právnická osoba] v [Anonymizováno], odboru stavebního, sp. zn. ST/[č. účtu]/Ju ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] v Přelouči, odbor stavební, rozhodl k žádosti žalobců, jako žadatelů tak, že podle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích se na pozemcích p. č. 215/1, 215/2, st. 1098, st. 30/1, st. 30/2 v obci a katastrálním území [adresa] nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. Podle § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích jsou účelové komunikace na pozemcích p. č. 215/1, č. 215/2, st. 1098, st. 30/1, st. 30/2 v obci a katastrálním území [adresa] z hlediska pozemní komunikace uzavřený prostor. Z jeho pohledu je tato účelová komunikace přístupná pouze v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu.

20. Smlouvou o nájmu nebytových prostor a pozemků ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobci pronajali jako vlastníci [tituly před jménem] [jméno FO] průmyslovou halu č.p. 84 v [adresa] na pozemku st. 1502 a pozemkovou parcelu č. 241/7 jako skladové plochy – zejména pro účel skladování plastových a pryžových výrobků, vstupních materiálů a výstupních odpadů na dobu určitou od [datum] do [datum]. Podle výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku má [jméno FO] předmět podnikání: výroba plastových a pryžových výrobků, velkoobchod a maloobchod, poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků.

21. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor a pozemků ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobci pronajali jako vlastníci společnosti [právnická osoba]. průmyslovou halu na adrese [adresa] na pozemku p. č. st. 1502 a pozemkové parcely č. 241/7 a 241/9 jako skladovou halu a skladovou plochu pro účely strojní výroby na dobu určitou od [datum] do [datum]. Výpisem z obchodního rejstříku bylo prokázáno, že [právnická osoba]. má předmět podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, vodoinstalatérství, topenářství, zámečnictví, nástrojářství, projektová činnost ve výstavbě, provádění staveb, jejich změna, odstraňování, montáž, opravy, revize a zkoušky plynových zařízení a plnění nádob plyny.

22. Ze stanoviska Stavebního úřadu v [Anonymizováno] k možnosti vydání povolení ke zřízení příjezdové (zřejmě účelové) komunikace pro nákladní automobily pozemkům st. p. 2109/1 a 2109/2 přes pozemky parc. č. 241/1, 241/4 a 1850/21 (všechny v obci a katastrálním území [adresa]) soud zjistil, že nově navržená komunikace by musela překonat značný výškový rozdíl, v nejnižším místě více než 4 m, vyřešení odbočení z místní komunikace [adresa] (pozemková parcela č. 1850/14) by nebylo dle názoru stavebního úřadu rovněž bezproblémové vzhledem k malé šířce této komunikace – pouhých 4,5 – 5 m. Dopravní napojení pro nákladní automobily tímto způsobem nebylo považováno za vhodné řešení.

23. Ze znaleckého posudku zpracovaného dne [datum] soudním znalcem z oboru stavebnictví a ekonomiky [jméno FO]. [jméno FO] v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že dopravní napojení objektu na stavební parcele 2109/1 a 2109/2 z místní komunikace z [adresa] na parcelu č. 1850/14 přes pozemky parc. č. 241/1, 241/4 a 1850/21, všechny v obci a katastrálním území [adresa], je možné pro osobní i nákladní automobily s menší délkou než 10 m. Náklady byly odhadovány na [částka]. Dopravní napojení objektu jiným způsobem není možné pro nepřístupnost (koryto vodního toku). Jako vhodné řešení se znalci jevilo zřízení věcného břemeno chůze a jízdy přes pozemky parc. č. st. 30/1, 30/2, st. 1098, 215/1 a 215/2.

24. Ze znaleckého posudku zpracovaného ve stejném soudním řízení dne [datum] Vysokým učením technickým v Brně, ústavem soudního inženýrství. Bylo zjištěno, že návrh přístupové komunikace z [adresa] nesplňuje podmínky norem, a pokud by mělo být řešení tohoto návrhu realizováno, bylo by potřeba povolit a schválit některé i velmi nebezpečné normové výjimky. Dílo je sice technicky realizovatelné, realizací však dojde ke zhoršování provozního a provozně bezpečnostního stavu oproti stavu současnému. Zejména nadměrný podélný sklon zvyšuje riziko nehody nad společensky přijatelnou úroveň. Návrh je z provozního a provozně bezpečnostního hlediska pro jízdu osobních automobilů podskupiny O1 a O2 a nákladních automobilů podskupiny N1, natolik riskantní a nebezpečný, že je z dopravního hlediska nepřijatelný.

25. Při místním šetření soudu dne [datum] byla pořízena dokumentace, která zachycovala vzájemnou polohu pozemků i současný stav sporných komunikací. Na komunikaci na pozemku par. č. st. 30/1 byla viditelná prasklina o níž zástupce žalovaných uváděl, že je výsledkem vady konstrukce, když pod částí komunikace jsou panely a v místě zlomu už nejsou. Nezpevněná cesta vede přes pozemky žalobců č. 149/6, 149/3, 1479/8, 241/7 a pozemek č. 249/1, kudy se lze dostat na veřejnou cestu po okraji pole, podél železnice a k železničnímu přejezdu. Nesporné bylo, že k hale žalobců lze po ní dojet osobním automobilem a malou dodávkou.

26. Z informace o pozemku bylo zjištěno, že [jméno FO] je vlastnicí pozemku parc. č. 249/1 – orná půda v katastrálním území [adresa] a že vlastníkem pozemku parc. č. 382/50 v katastrálním území [adresa] je Česká republika, právo hospodařit má Správa železnic s. o., využití pozemku - dráha.

27. Dopisem ze dne [datum] žalobci vyzvali žalované, aby na hranici pozemku p. č. st. neumisťovali pneumatiky, kovové předměty a spíše odpad tak, aby zabraňoval žalobcům v příjezdu s většími nákladními vozidly na pozemek p. č. st. 1502 a 1479/8. Dopisem ze dne [datum] žalovaní sdělili žalobcům, že nemají žádnou zákonnou povinnost umožnit jim přístup mimo jiné z důvodu, že předmětné pozemky v jejich vlastnictví představují samostatný uzavřený celek s odkazem na rozhodnuté [právnická osoba] [adresa] sp. zn. ST/[č. účtu]/Ju.

28. Dopisem se dne [datum] nabídli žalobci žalovaným smluvní zřízení věcného břemene a vyjádřili svůj nesouhlas s výstavbou jakéhokoli oplocení pozemků žalovaných, které by žalobce omezovalo ve využívání jejich pozemků. Dopisem ze dne [datum] žalovaní žalobcům opakovaně sdělili, že žalobci nabyli nemovitost bez přístupu, nejednali s žalovanými ani před koupí ani mnoho let po ní a během 28 let si vlastní přístup nezřídili. Plot na západní straně žalovaní plánovali ukončit k [datum].

29. Předžalobní výzvou datovanou dne [datum] byli žalovaní žalobci vyzváni k jednání a smírnému řešení věci.

30. Dle § 1029 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

31. Dle § 1032 odstavec 1 o.z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

32. Výše uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

33. V tomto řízení soud vycházel z rozhodnutí soudů vyšších stupňů, o která svá tvrzení a procesní stanoviska opírali účastníci řízení. Nejvyšší soud v rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum] uvedl, že „získávání informací o případném spojení s veřejnou cestou před nabytím nemovité věci není samoúčelné. Vědomost o absenci přístupu k nemovitosti sama o sobě sice nepostačuje k závěru o patrné nedbalosti, ovšem má vést k tomu, aby se nabyvatel pozemku pokusil zajistit si přístup k pozemku ještě před jeho samotným nabytím. Nabyvatel má zejména oslovit vlastníky pozemků, přes něž by přístup k nabývané nemovitosti přicházel do úvahy (nejen vlastníky pozemku, přes které cesta již dříve vedla) s nabídkou na povolení nezbytné cesty; nelze mu však vytýkat, že jeho snaha nebyla úspěšná pro nepřiměřené hospodářské požadavky vlastníků pozemku. Jinými slovy řešeno, pokud se nabyvatel snaží se sousedy dohodnout, k uzavření dohody však s ohledem na objektivně nepřiměřené požadavky sousedů nedojde, nelze v případě nabytí nemovitosti návrh na povolení nezbytné cesty zamítnout s tím, že si nabyvatel počínal hrubě nedbale. Jestliže ovšem nabyvatel zakoupí nemovitou věc za sníženou cenu s vědomím, že není spojena s veřejnou sítí komunikací, přičemž pro její zajištění před koupí ničeho neučinil, bylo by zneužitím práva, kdyby nabyvatel dosáhl zvýšení ceny pozemku povolením nezbytné cesty“. Současně Nejvyšší soud odkázal na usnesení ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], v němž učinil obecné závěry, ze kterých je nutné při zřizování nezbytné cesty vycházet: „při posouzení jednání nabyvatele nemovité věci lze vyjít ze základní premisy obsažené v § 4 o.z. podle níž se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Taková osoba se v rámci běžné opatrnosti při nabytí nemovité věci zajímá o to, jak je k nabývané nemovité věci zajištěn přístup, a v případě, že k nemovité věci přístup není zajištěn, se již před koupí pokusí přístup k nemovité věci zařídit a bez dalšího se nespoléhá jen na to, že mu soused umožní přes svůj pozemek přístup, popř. že mu bude přístup povolen soudním rozhodnutím. Při řešení otázky, zda nabyvatel jednal hrubě nedbale či dokonce úmyslně, bude třeba zvážit veškeré okolností případu, zejména bude nezbytné posoudit chování nabyvatele, zcizitele a dalších osob (např. sousedů), obsah listin dostupných před nabytím nemovité věci (např. znalecký posudek, výpis z katastru nemovitostí) a konkrétní místní podmínky (např. patrná absence cesty nabývané nemovitosti). Zohlednit bude nezbytné především a) jak se nabyvatel zajímal o existenci přístupu k nemovité věci, b) zda nabyvatel věděl o absenci přístupu či zda vědět o absenci přístupu měl a c) jak nabyvatel naložil s informací o absenci přístupu a kde, zda se nabyvatel pokusil přístup zpravidla již před nabytím nemovitosti získat a e) zda bylo reálně docílit povolení cesty jednáním nabyvatele. Rovněž bude nezbytné přihlédnout k dobré víře nabyvatele k existenci přístupové komunikace vyvolané kupř. vyjádřením zcizitele či stavem terénu, který pochybnosti o absenci přístupu nevyvolával.“ 34. Vázán závěry tohoto rozsudku Nejvyššího soudu, Okresní soud v [adresa] rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] zamítl žalobu [jméno FO] a [jméno FO] proti shodným žalovaným jako v tomto řízení, aby soud zřídil služebnost stezky a cesty spočívající v právu jezdit v obvyklém rozsahu potřebném pro řádné užívání nemovitostí – pozemku parc. č. st. 2109/1, jehož součástí je budova bez čp. č.e. - průmyslový objekt a parc. č. 241/8 a to vozidly o nosnosti do 7,5 tun ve prospěch každého vlastníka těchto nemovitostí přes pozemky parc. č. st. 30/1, parc. č. st. 30/2, parc. č. st. 10/98 a parc. č. st. 215/2 v rozsahu uvedeném v geometrickém plánu č. [hodnota]-33/2014 ze dne [datum] schváleném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa] dne [datum] pod č. 548/2014, vše v katastrálním území [adresa], v obci [adresa], a v povinnosti každého vlastníka pozemku parc. č. st. 30/1, parc. č. st. 30/2, parc. č. st. 10/98 a parc. č. st. 215/2 strpět výkon práva ze služebnosti cesty, přičemž nemovitosti jsou zapsány na listech vlastnictví č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Soud vzal za nepochybné, že žalobci ještě před uzavřením kupní smlouvy věděli o tom, že k nemovitostem není zajištěn přístup. Žalobci nejen neprokázali, ale ani netvrdili, že by původní vlastníky s žádostí o zřízení věcného břemene a povolení nezbytné cesty oslovili před koupí, když podle názoru soudu nebylo možné nahradit tuto aktivitu pouhou vědomostí o tom, že jejich právní předchůdci v takových jednáních nebyli úspěšní, a současně soud dospěl k závěru, že v důsledku absence přístupové cesty žalobci nemovitosti nabyli za podstatně sníženou cenu.

35. Žalobci pak akcentovali nález Ústavního soudu ze dne [datum] č.j. II ÚS 1587/20-1 a zejména jeho závěr, že „podle ústavního soudu je třeba rozlišovat mezi dvěma skupinami případů. Na straně jedné stojí případy, v nichž vlastník nemovitosti úmyslně či hrubě nedbale zapříčiní situaci, v níž nebude mít ke své nemovitosti přístup. Typickými příklady mohou být prodej, zastavění či přehrazení cesty, na straně druhé však stojí případy, v nichž je absence přístupu objektivní skutečností a nabyvatel nemovitosti do ní toliko vstoupí. Zatímco v prvním případě je zásadně na místě k aplikaci ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) o.z. přistoupit, u druhé skupiny případů naopak zásadně takový přístup nebude souladný s ústavními garancemi práva vlastnit majetek. Aktuální judikatura obecných soudů (založená zejména na rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]) však i případy, v nichž se nabyvatel pouze před prodejem nepokusil vyjednat si přístup k nemovitosti s vlastníkem sousedního pozemku, zásadně označuje chování nabyvatelů jako hrubě nedbalé“ (bod 25 nálezu).

36. Současně žalobci poukázali i na rozhodnutí Nejvyššího soudu – usnesení ze dne [datum] č.j. [spisová značka], v němž je uvedeno, že předchozí závěry byly doplněny a částečně revidovány ve prospěch „mírnějšího“ posouzení zavinění nabyvatele na nedostatku spojení nálezem ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1587/20. V posuzované věci nepovažoval Nejvyšší soud za zřejmě nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu, že žalobkyně si nezpůsobila nedostatek přístupu z veřejné cesty k předmětným stavbám z hrubé nedbalosti či dokonce úmyslně ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) o.z. Je nutné především zohlednit, že žalobkyně svým jednáním nezapříčinila situaci (ve smyslu shora uvedeném ustálené rozhodovací praxe ústavního soudu), ve které nemá k předmětným stavbám přístup bez veřejné cesty (např. prodejem části pozemku, jeho zastavění či přehrazení). Absenci přístupu k nabývaným nemovitostem byla objektivní skutečností způsobenou historickým vývojem právní úpravy pozemkového vlastnictví před rokem 1989 a žalobkyně jako nabyvatelka předmětných staveb do této situace pouze vstoupila jako jejich nový vlastník.

37. Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne [datum] pod č.j. [spisová značka] konstatoval, že „Vyjde-li v řízení o povolení nezbytné cesty najevo, že žalovaný by v době, kdy žalobce se stal vlastníkem pozemku postrádajícího dostatečné spojení s veřejnou cestou, nepovolil žalobci nezbytnou cestu přes svůj pozemek ve formě služebnosti či závazku a že skutečnost, že žalobce si před nabytím pozemku nepokusil přístup zajistit, nezpůsobila, že jeho pozemek potřebné spojení postrádá (není tu příčinná souvislost), pak v zásadě nelze žalobu na povolení nezbytné cesty zamítnout pro hrubou nedbalost žalobce (§ 1032 odst. 1 písm. b/ o. z.).” 38. Po provedeném řízení má soud za prokázané, že žalobci nabyli pozemky veřejnou dražbou, k níž došlo dne [datum], přičemž již z dražební vyhlášky, která obsahovala zcela jasné prohlášení, bylo zřejmé, že draženy jsou nemovité věci bez přístupu. Žalobci věděli, co draží, nebo přinejmenším vědět mohli. Měli možnost, jíž nesporně využili, účastnit se prohlídek nemovitostí před dražbou a právní vztahy byly zjevné jak z náhledu do katastru nemovitostí, tak i ze samotné dražební vyhlášky. Žalobci tedy přinejmenším vědět měli a mohli, že přístup k nemovitostem, které draží, není právně zajištěn (§ 4 o.z.). V řízení je přitom nesporné, že žádná jednání o přístupu k pozemkům žalobců přes pozemky žalovaných před dražbou neprobíhala, účastníci se před dražbou neznali. Tvrzení žalobců o tom, že předpokládali, že si přístup nebudou moci zajistit ani formou závazku, tedy naplnění předpokladů předvídaných rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum] č.j. [spisová značka], bylo vyvráceno provedenými důkazy, neboť ze vzájemné korespondence vyplývá, že jednání o řešení věci formou nájmu roky probíhala (dopisem ze dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] žalovaným děkovala za ochotu jednat o zajištění přístupu k halám) a ztroskotala pouze na rozdílných představách stran o tom, jaká má být výše nájemného. Situaci nepochybně zkomplikovali žalobci i tím, že začali usilovat o vyvlastnění práva a jak sami uvedli, a vyplývá to i z výpovědi svědka [jméno FO], právě na tento institut spoléhali, tedy spoléhali na institut vyvlastnění u nemovitostí, které jako bezprávně vyvlastněné stát v restitucích vracel právním nástupcům původních vlastníků. Současně žalobci získali své nemovitosti za cenu výrazně sníženou oproti ceně obvyklé právě s ohledem na skutečnost, že právně zajištěný přístup cesty k těmto nemovitostem absentoval. Pokud se týče rozsudků citovaných stranou žalující, soud souhlasí s názorem strany žalované v tom smyslu, že nález Ústavního soudu ze dne [datum] č.j. II ÚS 1587/20-1 řešil situaci, kdy nemovitosti byly stavěny na cizím pozemku, aniž by k nim byl zajištěn přístup. V onom případě šlo o otázku přístupu k rekreační nemovitosti, Ústavní soud korigoval rozhodnutí soudu nižších instancí, pokud jde o právo stezky, tedy pěšího příchodu k dané nemovitosti. Zřízení práva cesty (příjezdu k nemovitosti) byl v daném případě zamítnuto z důvodu zákazu vjezdu do CHKO Šumava a Ústavní soud tuto otázku neřešil. Ze strany žalobců je ale v daném případě požadováno právo cesty za účelem obsluhy skladu s využitím kamionové dopravy a i v době, kdy si žalobci nemovitost pořizovali, bylo možno na ně klást vyšší míru nároků právě s ohledem na podnikatelský charakter činnosti, k němuž mají nemovitosti sloužit. Obecně na osobu podnikající lze klást vyšší požadavky, pokud jde o obezřetné jednání a zjišťování všech důležitých informací o nemovitosti včetně zajištění nezbytného přístupu k ní, než je možné klást na nepodnikající fyzickou osobu při nákupu rekreační nemovitosti. Jde tedy o situaci, kdy je třeba na žalobce klást přísnější kritéria než v případě posuzovaném Ústavním soudem. Za této situace má soud za to, že není jiné cesty než žalobu zamítnout již z důvodů předvídaných ustanovením § 1032 odst. 1 písm. b) o.z.

39. Při místním šetření pak bylo soudem zjištěno, že nemovitosti žalobců využívány jsou a tato skutečnost vyplývá i z uzavřených nájemních smluv, přičemž žalobci, případně jejich nájemci, reálně využívají nezpevněnou cestu zčásti po pozemcích svých a z části po pozemku [jméno FO] s jejím souhlasem. Jedná se o cestu, po které se k nemovitostem žalobců dostanou osobní automobily a malé dodávky. Bylo by tedy možné uzavřít, že přístup po pozemcích žalovaných by pak byl pohodlnějším přístupem ve smyslu ustanovení § 1032 odst. 1, písmeno c) o. z., a to i při zohlednění skutečnosti, že stávající forma přístupu není právně zajištěna, neboť je realizována po pozemcích dotčených jednak ochranným pásmem dráhy a dále zahrnutých do zemědělského půdního fordu. Dopravní napojení objektu na pozemku žalobců z místní komunikace z [adresa] přes pozemky parc. č. 241/1, 241/4 a 1850/21, všechny v obci a katastrálním území [adresa] pak soud má za nerealizovatelné s ohledem na závěr ústavního znaleckého posudku zpracovaného v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], neboť je natolik riskantní a nebezpečné, že je z dopravního hlediska nepřijatelné. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem dle § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť soud přiznal žalovaným 1 a 2 kteří měli v řízení plný úspěch, proti žalobcům právo na náhradu těchto nákladů představovaných odměnou advokáta za 10 úkonů právní služby po [částka] dle § 9 odst. 3 písm. c) a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, když základem pro výpočet je částka [částka] představující odměnu dle tarifní hodnoty s 20 % snížením za více společně zastupovaných klientů při zastupování dvou účastníků, náhradou hotových výdajů advokáta za 10 úkonů právní služby po [částka] dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, hotovými výdaji advokáta za cestu k jednání soudu osobním automobilem s průměrnou spotřebou 7,3 l/100 km, přičemž zástupce žalovaných se účastnil tří jednání při délce cesty [adresa] km, v částce [částka] za pohonné hmoty a [částka] za opotřebení automobilu. Zástupce žalovaných se dále účastnil místního šetření v Přelouči, přičemž jedna délka cesty z Prahy do Přelouče je 99 km, s náklady [částka] na pohonné hmoty a [částka] na opotřebení automobilu, tj. celkem [částka]. Náhrada za promeškaný čas pak je účtována za 8 půlhodin po [částka] dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. Náklady řízení tak představují celkem částku [částka]. Lhůta k plnění byla stanovena postupme dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako obvyklá patnáctidenní vzhledem k výši částky, jíž jsou žalobci povinni plnit.

40. O vzájemných nákladech řízení žalobců a třetí žalované bylo rovněž rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť této úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly.