23 CO 339/2021-405

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 844.094 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 20. 5. 2021, č. j. 12 C 81/2018-344,

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 844.094 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 703.534 Kč od 2.7.2016 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 140.551 Kč od 4.2.2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované k rukám jejího advokáta náklady řízení před okresním soudem ve výši 141.962,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované k rukám jejího advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 75.666,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chrudimi soudní poplatek z odvolání ve výši 8.441 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobci 844.094 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 703.543 Kč od 2. 7. 2016 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 140.551 Kč od 4. 2. 2017 do zaplacení (výrok I.) a dále žalované uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 219.124 Kč (výrok II.).

2. Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud rozhodoval o požadavku žalobce, uplatněném u soudu žalobou dne 22. 12. 2017, na zaplacení částky 844.094 Kč, kterou se měla žalovaná dle tvrzení žalobce bezdůvodně obohatit, když za ni žalobce v období let 2003 – 2013 zaplatil splátky kupních cen pozemků [název] [anonymizováno] [země] (či [název] [anonymizována dvě slova]). Žalobce tvrdil, že mezi ním a žalovanou (obdobně mezi ním a [jméno] [příjmení]) byla uzavřena dohoda o tom, že žalovaná jako členka družstva odkoupí pozemky dle zák. č. 95/1999 Sb. od [název] [anonymizováno] [země] (či [název] [anonymizována dvě slova]), příslušné splátky kupních cen za pozemky bude hradit žalobce a po jejich plném zaplacení dojde k převodu vlastnictví pozemků na žalobce. Uzavření této dohody potvrzuje dopis [jméno] [příjmení] ze dne 4. 4. 2013 a smlouva budoucí kupní ze dne [datum]. Žalovaná je bývalá členka družstva, předsedkyně představenstva a do roku 2013 pracovala jako hlavní ekonomka žalobce. [jméno] [příjmení] byl předsedou žalobce, který byl odvolán dne 7. 3. 2013. Po skončení spolupráce účastníků se žalovaná v rozporu s předchozím ujednáním začala chovat jako vlastník pozemků, znemožnila žalobci jejich užívání a po uzavření nájemních smluv s jiným zemědělským družstvem začala inkasovat nájemné. Nereagovala na výzvy k uzavření dohod o převodu vlastnického práva k dotčeným pozemkům. Odmítla nahradit škodu. Za období od ledna 2014 do února 2016 požádal žalobce [příjmení] [název] [název] o vrácení splátek kupních cen, neboť ty hradila žalovaná paralelně.

3. Žalobce zdůraznil, že plnil za žalovanou na základě výše uvedeného právního důvodu, v dobré víře splácel splátky kupní ceny, a pokud po žalované požadoval převod pozemků, začalo se ukazovat, že žalovaná nemá v úmyslu dohodu dodržet. Došlo tak na její straně k bezdůvodnému obohacení. Pokud se žalovaná dovolává promlčení, je její jednání nemravné. Žalovaná a [jméno] [příjmení] zneužili své postavení a funkce v představenstvu žalobce, za peníze žalobce nakoupili pozemky v hodnotě miliónů korun, a mají z nich příjem. Šlo o zřejmý konflikt zájmů a zneužití informací v obchodním styku. Orgány činné v trestním řízení sice případ odložily, lze ale dovodit, že žalovaná se zjevně obohatila o hodnotu všech pozemků v řádech 10 milionů Kč a brání se úhradě skutečně vynaložených prostředků zaplacených za ni žalobcem.

4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že pouze ona a předseda družstva [jméno] [příjmení] byli ochotni nést riziko a koupit pozemky. Zajistili tak koupi pozemků, které mohl žalobce užívat, brát z nich výnosy a čerpat dotace. Žalovaná namítla promlčení uplatněného nároku s tím, že promlčecí námitka není uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Dřívější jednání nelze poměřovat s dnešní tržní hodnotou pozemků. Žalovaná poukázala na to, že byla ze strany žalobce křivě obviněna, bylo na ni podáno trestní oznámení. Jednáním žalobce byla poškozena, ze svého pracoviště byla vyhnána, ač trval její pracovní poměr, nemohla řádně předat svou agendu. Nebyla jí vyplacena ani mzda, musela se jí domáhat soudně. Žalobce nikdy neplatil žádné nájemné v období let 2004 až 2013 a čerpal na pozemky dotace v uvedeném období nejméně ve výši 2.475.390,80 Kč.

5. Soud prvého stupně vycházel z toho, že žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastnice 27 pozemků v k.ú. [část obce] u [obec], 22 pozemků v k.ú. [obec] u [obec], 26 pozemků v k.ú. [obec]. Nabývacími tituly jsou kupní smlouvy uzavřené mezi [název] [anonymizováno] [země] a žalovanou dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Z potvrzení [název] [anonymizována dvě slova] okresní soud zjistil, že s žalovanou byly uzavřeny tyto kupní smlouvy a do 31. 12. 2013 bylo na zálohách na kupní ceny zaplaceno celkem 890.562 Kč.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku učinil okresní soud zjištění o tom, že žalobce vznikl 30. 4. 1993, žalovaná byla zapsána jako členka představenstva 28. 5. 1996 a vymazána dne 28. 5. 2013, [jméno] [příjmení] působil jako předseda žalobce od 30. 4. 1993 do 28. 5. 2013. Podle nájemní smlouvy ze dne [datum] žalovaná pronajala žalobci 15 pozemků.

7. Dále vycházel okresní soud z toho, že dne 21. 5. 2015 oznámil [název] [anonymizováno 6 slov] [obec] žalobci, jako uživateli půdy, že provedl aktualizaci evidence pozemkových parcel v k.ú. [obec] u [obec] tak, že jako uživatel bude nadále místo žalobce zapsána žalovaná. Námitky žalobce proti tomuto rozhodnutí Ministerstvo zemědělství rozhodnutím ze dne 27.7.2015 zamítlo a rozhodnutí potvrdilo. Z odůvodnění vyplývá, že vycházelo z vlastnictví pozemků žalované, která nájemní smlouvu žalobci vypověděla dne 9.9.2013 a nájem zanikl uplynutím jednoroční výpovědní doby, počínající od 1.10.2013 Smlouvu o budoucí kupní smlouvě ze dne [datum] shledalo ministerstvo za neurčitou.

8. Žalobce na podporu svých tvrzení předložil kopii smlouvy budoucí kupní ze dne [datum], která měla být uzavřena mezi účastníky. Žalovaná popřela, že by takovou smlouvu uzavřela. Dle obsahu smlouvy měly být pozemky ve vlastnictví žalované, které nakoupila od [název] [anonymizováno] a jež splácí a zemědělsky obhospodařuje žalobce (evidované v katastru nemovitostí v k.ú. [část obce] u [obec], [obec] u [obec], [obec] u [obec], [obec] u [obec] a [obec]), převedeny na žalobce na základě kupních smluv uzavřených do konce roku 2030, a to vždy do 3 měsíců po splacení kupní ceny konkrétního pozemku po výzvě jedné ze stran. Kupní cena měla odpovídat částce zaplacené žalobcem [název] [anonymizováno] a měla být uhrazena zápočtem s ohledem na její předchozí financování žalobcem.

9. Z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 1. 12. 2015, č. j. 8 C 117/2015-43, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2015, okresní soud zjistil, že byla zamítnuta žaloba žalobce proti [jméno] [příjmení] o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu ohledně pozemků v k.ú. [obec], k.ú. [obec] u [obec] a k.ú. [obec] u [obec]. Soud své rozhodnutí založil na tom, že smlouva o smlouvě budoucí, z níž žalobce odvozoval svůj nárok, byla předložena pouze v kopii, žalovaný sporoval její pravost, včetně svého podpisu. Nebyl předložen originál listiny pro znalecký posudek a nebyla prokázána pravost listiny. Pozemky v budoucí smlouvě také nebyly řádně identifikovány a takový nedostatek nelze nahradit výkladem.

10. Z vyrozumění Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 9. 2. 2016 okresní soud zjistil, že žalobci bylo oznámeno, že jeho další trestní oznámení nebude postoupeno policii ani nebudou přijímána další opatření a na další podání nebude reagováno, neboť jde o shodná podání ze dne 21. 1. 2014. Novým bylo pouze dohledání smlouvy o smlouvě budoucí kupní, kterou ale žalobce nepředložil. Jednání podezřelých nenaplňuje znaky trestného činu, neboť sám žalobce uvádí, že podezřelí neměli v okamžiku koupě pozemků úmysl si je ponechat. Krajské státní zastupitelství poté dne 21. 6. 2016 vyrozumělo žalobce o tom, že postup okresního státního zástupce byl zákonný a podnět žalobce byl jako nedůvodný odložen.

11. Ze spisu Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 108 C 44/2017 okresní soud zjistil, že v tomto řízení se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení proti [jméno] [příjmení] ve výši 2.005.403 Kč z totožného důvodu jako proti žalované. V řízení byli slyšení svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (bývalí členové představenstva žalobce), kteří vypověděli, že na představenstvu se mluvilo o tom, že pozemky na sebe koupí žalovaná a [jméno] [příjmení] a později pozemky na družstvo převedou. Nový předseda žalobce od 7. 3. 2013, pan [příjmení], uvedl, že nejprve [jméno] [příjmení] po svém odvolání asi týden spolupracoval, pokud ale požadovali smlouvu o smlouvě budoucí na převod pozemků, řekl, že neexistuje. Poté byla podána žaloba na nahrazení projevu vůle a trestní oznámení, které bylo odloženo. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že žalobce chtěl nejprve převést pozemky, později vrátit peníze. Svědek [titul] [jméno] [příjmení], který zastupoval [jméno] [příjmení] v roce 2013, vypověděl, že bylo jednáno o smírném řešení, kdy byla žalobci nabízena dohoda, že žalovaná a [jméno] [příjmení] zaplatí žalobci to, co zaplatil žalobce za pozemky a zaplacené pozemky již budou žalobci převedeny, na to žalobce nepřistoupil. Podané trestní oznámení v roce 2013 pak znemožnilo další dohody.

12. V řízení byla vyslechnuta žalovaná jako účastnice řízení. Uvedla, že u žalobce pracovala od roku 1993 do roku 2013. Státní pozemky mohli kupovat pouze členové družstva, nikdo jiný do toho nechtěl jít než ona a [jméno] [příjmení]. Nákup a kupní ceny se řešily každý měsíc na představenstvu a jednou ročně na členské schůzi. Vše bylo vysvětlováno, nikdy je nenapadlo, že by pozemky koupené od [název] [anonymizováno] žalobci v budoucnu nepřevedli. V roce 2013 byli ale s [jméno] [příjmení] obviněni, že žalobce poškodili, ona byla neoprávněně nařčena, vyslýchána policií, žalobce jí nevyplatil odstupné, nehradil daň z nemovitosti, o mzdové nároky se musela soudit. Po ukončení pracovního poměru byla rok v pracovní neschopnosti. V roce 2013 se po jednání žalobce rozhodla, že pozemky nepřevede, byla to její jediná obrana proti žalobci. V roce 2015 pozemky pronajala ZD [obec], předtím dala žalobci výpověď z nájmu.

13. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že poté co byli v březnu 2013 s žalovanou žalobcem osočeni a vyhozeni, začali splátky kupní ceny hradit sami. Tuto skutečnost žalobci oznámili v květnu 2013 a v září 2013 dali výpověď, z níž bylo zřejmé, že končí užívání pozemků žalobcem. Svědek uvedl, že do března 2013 byl připraven pozemky po zaplacení kupních cen převést na žalobce. Do září 2013 byl ochoten s žalobcem jednat, poté již ne. Pozemky pronajímá ZD [obec].

14. Soud prvého stupně nárok žalobce posuzoval ve smyslu ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., podle ust. § 451 odst. 1, § 454 a § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. a dále podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb. Uzavřel, že žalovaná uzavřela s [název] [anonymizováno] [země] kupní smlouvy dle § 7 odst. 1 písm. c) zák. č. 95/1999 Sb., kterými zakoupila zemědělské pozemky a zavázala se stanovené kupní ceny hradit ve splátkách. Žalobce uhradil za žalovanou na účty [název] [anonymizováno] [země] (následně [název] [anonymizována dvě slova]) splátky kupních cen do 31. 12. 2013 v žalované výši. Mezi účastníky byla uzavřena dohoda o tom, že pozemky koupí žalovaná, kupní cenu bude hradit žalobce a nejpozději po jejich zaplacení budou pozemky převedeny na žalobce. Takovou dohodu potvrzují oba účastníci i svědek [jméno] [příjmení]. Listina ze dne [datum], označená jako smlouva budoucí kupní (která měla být dle tvrzení žalobce uzavřena mezi účastníky a jejíž uzavření žalovaná popřela), byla předložena pouze v kopii. [jméno] [příjmení] byl předsedou žalobce v období od 30. 4. 1993 do 28. 5. 2013 a žalovaná byla členkou představenstva od 28. 5. 1996 do 28. 5. 2013. [jméno] [příjmení] byl odvolán z funkce předsedy 7. 3. 2013 a spolu s ním odešla žalovaná. V lednu 2014 podal žalobce trestní oznámení na [jméno] [příjmení] a žalovanou. Žalovaná a [jméno] [příjmení] změnili své stanovisko a odmítli dodržet uzavřenou dohodu ohledně převodu pozemků na žalobce. Dodržení této dohody se žalobce domáhal proti [jméno] [příjmení] v soudním řízení, ve kterém nebyl úspěšný a jeho žaloba byla pravomocně ke dni 19. 12. 2015 zamítnuta. Žalovaná konkrétně neuvedla, kdy žalobci oznámila, že mu pozemky nepřevede. Soud prvého stupně dovodil, že nejpozději s první předžalobní výzvou ze dne 21. 6. 2016 bylo nesporné, že žalovaná požadovanou částku neuhradí. Je sice pravděpodobné, že po zjištění výsledku soudního sporu s [jméno] [příjmení] měl žalobce vědět, že by neuspěl ani vůči žalované, neboť jednali ve shodě, najisto takové vědomí žalobce postaveno není. Žalobce chtěl prioritně získat vlastnictví pozemků a teprve když neuspěl se svým požadavkem na převod pozemků, domáhal se vrácení zaplacených splátek kupní ceny. Situaci se snažil zvrátit pomocí státního zastupitelství, ani zde nebyl úspěšný, o čemž byl vyrozuměn dne 9. 2. 2016. Teprve poté byla podána žaloba na vydání bezdůvodného obohacení.

15. Soud prvého stupně uzavřel, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaná se obohatila na úkor žalobce tím, že jí vznikl majetkový prospěch, když za ni žalobce uhradil na kupních cenách za pozemky jí převedené kupními smlouvami částku 844.094 Kč (§ 451 obč. zák.). Tento nárok není promlčen, neboť žalobce vycházel z toho, že nedosáhne u žalovaného převodu pozemků až po vyjádření státního zastupitelství v únoru 2016. Pokud byla žaloba podána dne 22.12.2017, byla podána včas.

16. I pokud by bylo možné nahlížet na věc tak, že žalobce měl v souvislosti s dalším soudním řízením vedeným proti [jméno] [příjmení], které pravomocně skončilo dne 19. 12. 2015, vědět, že s největší pravděpodobností nemá ani proti žalované naději na získání pozemků, a bylo by tak možné dovodit, že žaloba podaná dne 22. 12. 2017 byla podána opožděně, po uplatnění promlčecí doby (3 dny po jejím uplynutí), tak je promlčecí námitku žalované nemravná, a to s ohledem na veškeré okolnosti případu. Mezi účastníky existovala dohoda o převedení pozemků nejpozději po úhradě kupních cen, které byly v účetnictví žalované zúčtovány jako záloha na budoucí majetek žalobce. Žalovaná tuto dohodu nesplnila. Ačkoliv namítá, že se k ní žalobce nezachoval hezky, a proto nedodržela dohodu, již samo toto jednání připravilo žalobce o majetek v hodnotě mnohonásobně vyšší, než jaká je výše požadovaného bezdůvodného obohacení s ohledem na nárůst ceny pozemků. Také třídenní zmeškání včasnosti podání žaloby a následné dopady námitky promlčení lze v kontextu všech skutečností považovat uplatnění promlčecí námitky za rozporné s dobrými mravy. Žalované se jejím jednáním v rozporu s dohodou účastníků dostalo 52 ha zemědělsky využitelné půdy, z níž jí kromě vlastnictví hodnotného majetku, který stále narůstá, plynou užitky, a také tuto skutečnost je třeba vyhodnotit při posuzování promlčecí námitky žalované.

17. Rozsudek okresního soudu napadla včasným odvoláním žalovaná. Namítala, že úvahy okresního soudu jsou nesprávné. Poukázala na ust. § 107 odst. 1, 2 obč. zák., které upravuje počátek běhu promlčecí doby. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby je vázán na vědomí o vzniku bezdůvodného obohacení a znalost osoby, která se obohatila. Objektivní promlčecí doba je zcela nezávislá na kterékoliv z této podmínek a počíná běžet uskutečněním plnění, které je bezdůvodným obohacením. Okresní soud ve svém odůvodnění počátek běhu objektivní promlčecí doby vůbec nezmiňuje. Ta by měla běžet zvlášť s každou učiněnou splátkou. Protože poslední z uplatněných splátek měla být uskutečněna v roce 2013, tak v důsledku uplynutí objektivní promlčecí doby došlo k promlčení nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení bez dalšího. K otázce výkladu počátku běhu subjektivní promlčecí doby se dovolávala žalovaná judikatury Nejvyššího soudu, např. rozsudku ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2626/2009, kdy rozhodný je okamžik, kdy oprávněný se skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal, přičemž není podstatné, že měl možnost se potřebné skutečnosti dozvědět již dříve. Žalovaná uvedla, že mezi ní a žalobcem nikdy nedošlo k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, proto měl žalobce od počátku vědět, že platby činí za ni a k naplnění podmínek pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby tak došlo již s každou splátkou, k uplynutí subjektivní promlčecí doby došlo nejpozději v roce 2015.

18. Dále žalovaná uvedla, že promlčecí námitka není nemravná. I v této souvislosti se dovolávala judikatury Nejvyššího soudu České republiky, např. rozsudku ve věci sp. zn. 25 Cdo 2593/2011, 21 Cdo 85/2010 či 26 Cdo 45/2010, v nichž Nejvyšší soud vyložil, že uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen ve výjimečných případech. I pokud by dospěl soud k závěru, že promlčecí doba počala běžet dne [datum], měl žalobce celé dva roky na to, aby svůj nárok uplatnil včas a neměl žádného důvodu tak neučinit. Žalovaná v té době žádným způsobem neovlivnila a ani nemohla ovlivnit včasnost podání žaloby a závěr okresního soudu je proti institutu promlčení a jeho argumentace o pouhém třídenním zmeškání lhůty je absurdní. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.

19. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu, který správně uzavřel, že žalovaná se na úkor žalobce v požadovaném rozsahu bezdůvodně obohatila a také se správně vypořádal s námitkou promlčení, které nepřiznal právní relevanci. Pokud žalovaná tvrdí, že subjektivní promlčecí doba běžela od každé jednotlivé splátky, tak ve svém odvolání doznává trestnou činnost, z níž byla podezřelá. V trestním řízení vypovídala jinak, z něj také vycházelo okresní státní zastupitelství ve svém přípise ze dne 9. 2. 2016. Žalovaná se doznává minimálně k porušení povinnosti při správě cizího majetku, kde nebylo její trestní stíhání dosud zahájeno a promlčecí doba dle § 34 zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákona, dosud neuplynula. Nelze vyloučit, že k jeho zahájení v budoucnu dojde. Skutek žalované jednoznačně promlčen není, a být nemůže. Žalovaná v období 2004 až 2013 nakoupila za peníze žalobce 52 ha pozemků ([jméno] [příjmení] 152 ha), oba nakoupené pozemky pronajali později ZD [obec] a inkasují z nich pachtovné 2.500 Kč/ha. Pokud by žalovaná, jak v odvolání tvrdí, neměla v úmyslu pozemky převést na žalobce a toto pouze předstírala, žalobce utratil peníze za nákup pozemků ve vlastnictví žalované a [jméno] [příjmení], ač peníze mohly být použity ve prospěch žalobce. Celková hodnota pozemků, které žalovaná a [jméno] [příjmení] získali, činí výrazně přes 60 milionů Kč a na pachtovném jen žalovaná inkasuje ročně 130.000 Kč. Ve vztahu k žalované žalobce nepodal žalobu na nahrazení projevu vůle, neboť dle jeho přesvědčení promlčecí doba nezačala vůbec plynout a má možnost takovou žalobu stále podat.

20. Pokud by bylo možné na základě přípisu okresního státního zastupitelství ze dne 9. 2. 2016 dovodit, že odpadl právní důvod, na jehož základě žalobce plnil za žalovanou, počala by promlčecí doba plynout až od tohoto okamžiku. Na takové bezdůvodné obohacení je třeba aplikovat zák. č. 89/2012 Sb., kdy právním důvodem, proč žalobce platil za žalovanou kupní cenu, byla smlouva o smlouvě budoucí, jejíž existenci potvrdila většina vyslechnutých svědků. Nárok je tak třeba posuzovat dle § 2991 o. z., a teprve po odpadnutí právního důvodu vzniká bezdůvodné obohacení, jak vyplývá také z judikatury Nejvyššího soudu, v této souvislosti odkázal žalobce na rozhodnutí např. ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3053/2013. Žalobce zdůraznil, že poskytnutá plnění byly zálohy na hmotný majetek, tak byly také účtovány v jeho účetnictví. Promlčecí doba mohla započít běžet po odpadnutí právního důvodu, tj. od okamžiku, kdy bylo zřejmé, že zamýšlená smlouva nebude uzavřena. Promlčecí doba nemohla započít běžet zaplacením kupní ceny a námitky žalované jsou v tomto směru nedůvodné. Dle § 638 odst. 2 o.z. v případě úmyslného bezdůvodného obohacení činí objektivní promlčecí doba 15 let, kdy k obohacení došlo, a ta dosud zjevně neuplynula. Žalobce dodal, že je správná úvaha okresního soudu o nemravnosti promlčecí námitky ze strany žalované, včetně odkazu na nepřiměřenou tvrdost její aplikace při třídenním zmeškání lhůty. Nejpodstatnější je důvod, že žalovaná jako bývalý člen představenstva znemožnila žalobci získat originál smlouvy o smlouvě budoucí a promlčecí námitka je nemravná.

21. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu dle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) a dospěl k následujícím závěrům.

22. Odvolací soud odkazuje na skutková zjištění okresního soudu, z nichž vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o tom, že žalovaná uzavře s [název] [anonymizováno] smlouvy o koupi pozemků, kdy kupní ceny, resp. zálohy na ně, bude hradit žalobce, bude pozemky užívat, a po úplném zaplacení kupních cen převede žalovaná pozemky na žalobce. Uzavření takové smlouvy potvrdili oba účastníci, ale také tehdejší členové představenstva žalobce. Na tomto závěru nemůže změnit ničeno ani skutečnost, že písemná smlouva o budoucí kupní smlouvě byla předložena ve špatně čitelné kopii a že žalovaná popírá její uzavření. Pro příslib budoucího úplatného převodu vlastnictví nemovitosti není předepsána forma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky 30.1.2001, sp.zn. 25 Cdo 968/99) a v řízení byla existence příslibu žalované budoucího úplatného převodu prokázána. Bylo rovněž prokázáno to, že žalobce zaplatil zálohy na budoucí koupi v žalované výši (v částce 844.094 Kč) v období od 2003 do 2013, kdy hradil [název] [anonymizováno] (později [název] [anonymizována dvě slova]) ceny pozemků dle kupních smluv, které s [název] [anonymizováno] uzavřela žalovaná.

23. Na základě provedeného dokazování lze dále uzavřít, že následně odpadl právní důvod, na jehož základě žalobce hradil žalované zálohy na kupní cenu pozemků, neboť zamýšlená koupě se později nerealizovala. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná odmítla nemovitosti žalobci prodat. Jednání účastníků doznalo změny v roce 2013 poté, co 7. 3. 2013 byl tehdejší předseda [jméno] [příjmení] odvolán z funkce předsedy představenstva žalobce a žalovaná byla vykázána z pracoviště. Již tehdy se vzájemné vztahy účastníků natolik zhoršily, že bylo zřejmé, že koupě nebude realizována. Žalovaná také v září 2013 vypověděla žalobci nájem pozemků. Žalobce podal na žalovanou trestní oznámení. Následně žalovaná 29. 4. 2015 požádala Státní zemědělský intervenční fond o změnu evidence půdy. Tento státní orgán dne 21. 5. 2015 její žádosti vyhověl. Žalobce proti této změně brojil a Ministerstvo zemědělství dne 5. 11. 2015 rozhodnutí podřízeného orgánu potvrdilo. Žalobce proti žalované nevedl řízení o nahrazení projevu vůle (dle smlouvy o smlouvě budoucí) jako proti [jméno] [příjmení]. [příjmení] si tak ve vztahu k žalované již v roce 2013 být vědom toho, že po změně vzájemných vztahů účastníků, nebude zamýšlená koupě realizována.

24. Nárok žalobce je třeba ve smyslu ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1.1.2014 (dále jen„ o.z.“), posuzovat podle § 451 odst. 2 a násl. ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť nárok na vydání bezdůvodného obohacení (jako na vrácení zálohy, poskytnuté dle § 498 obč. zák. v souvislosti se zamýšlenou koupí dle příslibu budoucího úplatného převodu vlastnictví) vznikl dodatečným odpadnutím důvodu tohoto plnění v roce 2013, kdy se vztahy účastníků změnily a byl vytvořen stav, z něhož bylo zřejmé, že koupě nebude realizována.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalobci vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení v požadované výši dle § 451 odst. 2 obč. zák. Žalobce svůj nárok uplatnil u soudu žalobou, podanou dne 22.12.2017. Protože žalovaná vznesla promlčecí námitku, bylo třeba vyhodnotit, kdy počala běžet promlčecí doba.

26. Podle § 3036 o.z. se dosavadními právními předpisy se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakž i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

27. Jak bylo uvedeno výše, nárok na vydání bezdůvodného obohacení vznikl v roce 2013, kdy dodatečně odpadl právní důvod plnění. Pro stanovení počátku běhu objektivní promlčecí doby, která je tříletá (§ 107 odst. 2 obč. zák.), je rozhodující okamžik, kdy bezdůvodné obohacení vzniklo. Ke splnění předpokladů pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby, která je dvouletá (§ 107 odst. 1 obč. zák.), pak nemůže dojít předtím, než bezdůvodné obohacení vůbec vznikne. Bezdůvodné obohacení získané plnění z právního důvodu, který odpadl, vzniká okamžikem, kdy odpadl právní důvod již poskytnutého plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.1.2001, sp.zn. 25 Cdo 968/99).

28. Lze tak dovodit, že objektivní promlčecí doba započala běžet nejpozději na konci roku 2013, kdy odpadl právní důvod plnění. Tříletá objektivní promlčecí doba tak uplynula nejpozději 31.12.2016. Žaloba byla podána dne 22.12.2017, tj. po jejím marném uplynutí. Podle právního názoru odvolacího soudu také subjektivní dvouletá promlčecí doba započala běžet již v roce 2013, neboť již v tomto roce musel mít žalobce vědomost o tom, že příslib převodu nemovitostí nebude realizován (vztahy účastníků se zhoršily, žalovaná v září 2013 vypověděla nájem). I pokud by bylo možné dovodit, že tuto vědomost žalobce nabyl až na základě rozhodnutí správních orgánů ze dne 21. 5. 2015 po změně evidence uživatelů půdy, či dokonce až na základě vyrozumění státního zastupitelství ze dne 9.2.2016, nemůže tato skutečnost vést k jinému závěru o promlčení nároku žalobce. Pokud k 31.12.2016 marně uplynula již jedna promlčecí doba (objektivní), a je vznesena důvodně námitka promlčení, nelze oprávněnému právo přiznat. Je tak bez významu, že dle tvrzení žalobce subjektivní dvouletá promlčecí doba (kterou počítá od 9.2.2016) v době podání žaloby (22.12.2017), dosud neuplynula.

29. Odvolací soud vychází z právního názoru, že v daném případě se uplatní tříletá objektivní promlčecí doba (§ 107 odst. 2 věta prvá obč. zák.). Nebylo prokázáno, že by se žalovaná chtěla na úkor žalobce úmyslně bezdůvodně obohatit a objektivní promlčecí doba byla desetiletá (§ 107 odst. 2 věta druhá obč. zák.). K takovému závěru nedospěly ani orgány činné v trestním řízení, neboť pokud bylo žalobcem podáno trestní oznámení, a to opakovaně, tak orgány činné v trestním řízení úmyslné jednání žalované neshledaly a odkázaly žalobce s jeho nárokem na civilní řízení. Nelze poté dovodit, že by trestní oznámení žalobce na žalovanou mělo vliv na běh promlčecí doby. Ke stavení běhu promlčecí doby dle ust. § 112 obč. zák. může obecně dojít uplatněním nároku u příslušného orgánu v trestním řízení. Podle § 43 odst. 3 trestního řádu lze nárok v tzv. adhezním řízení uplatnit nejdříve po zahájení trestního stíhání. Žádné trestní stíhání žalované nebylo zahájeno, žalobce pouze činil podněty vůči orgánům činným v trestním řízení, jimiž nemohlo dojít k stavení běhu promlčecí doby.

30. Protože se žalovaná důvodně dovolala promlčení, nelze právo žalobci na vydání bezdůvodného obohacení přiznat (§ 100 odst. 1 obč. zák.).

31. Na rozdíl od okresního soudu odvolací soud neshledává, že by uplatněním promlčecí námitky žalovaná vykonávala právo v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 obč. zák.

32. Uplatnění námitky promlčení by bylo možno posoudit jako rozporné s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.) jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8.2.2011, sp.zn. 21 Cdo 85/2010).

33. Odvolací soud vychází z právního názoru, že k závěru o tom, aby promlčecí námitka byla nemravná, je třeba takové jednání dlužníka (žalované) v době běhu promlčecí doby, z něhož by mohl dovozovat věřitel (žalobce), že se dlužník promlčení nedovolá, tj. že dlužník by svým jednáním utvrzoval věřitele v tom, že jeho nárok dobrovolně uspokojí, aby věřitel s ohledem na toto jednání dlužníka (či vzájemné vztahy účastníků) spoléhal na to, že promlčecí námitka uplatněna nebude. O takový případ se v souzené věci nejedná. Poté, co odpadl právní důvod plnění, a započaly běžet promlčecí doby, nebylo jednání žalované takové, že by svým chováním žalobce ujišťovala, že jeho nárok uspokojí. Naopak žalobce si musel (poté, co žalovaná vypověděla smlouvu o nájmu pozemků, žalobce podal na žalovanou trestní oznámení, žalovaná se soudně domáhala svých mzdových nároků) být vědom toho, že jsou jejich vzájemné vztahy natolik narušené, že nemůže spoléhat na to, že žalovaná promlčecí námitku neuplatní. Předchozí jednání účastníků v době vzniku právního důvodu plnění (příslibu o budoucím převodu pozemků) ani skutečnost, že žalovaná v důsledku jednání žalobce nabyla majetek minimálně v rozsahu 884.000 Kč, nejsou takovými okolnostmi, které by mohly vést k závěru o tom, že uplatněná promlčecí námitka je nemravná. Žalobce je obchodní korporací, v průběhu jednání s žalovanou byl právně zastoupen a není důvodu mu přiznávat zvýšenou právní ochranu. Institut promlčení je zakotven v právním řádu pro právní jistotu všech osob a nelze jednostranně zvýhodňovat jednu osobu vůči druhé bez relevantních skutkových podkladů, které nejsou v dané věci dány.

34. Pro úplnost odvolací soud dodává, že tento jeho závěr o tom, že výkon práva, spočívající v uplatnění námitky promlčení, není v rozporu s dobrými mravy, je v souladu s rozhodnutím jiného senátu Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14.2.2022, č.j. 18 Co 204/2021-356, v obdobném řízení o vydání bezdůvodného obohacení žalobce proti [jméno] [příjmení], od něhož nemá důvodu se odchylovat (srov. § 13 o.z.).

35. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšné žalované bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

37. Za řízení před okresním soudem spočívají náklady žalované v nákladech na zastupování advokátem, tj. odměna advokáta za 9 úkonů právní služby po 11.700 Kč (příprava a převzetí zastoupení, nahlížení do spisu dne 4.9.2018, vyjádření ze dne 27.9.2018 a 1.11.2018, účast na jednání dne 12.10.2018, 7.5.2019, 1.7.2020 a 14.5.2021, podle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, f/ vyhl.č. 177/1996 Sb., kdy nahlížení do spisu bylo považováno za úkon právní služby v souladu s nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 8.3.2021, sp.zn. I. ÚS 4012/18), 9 x 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů k jednání z [obec] do [obec] a zpět v celkové výši 6.324,22 Kč, tj. 1.155,49 Kč (dne 4.9.2018 dle vyhl.č. 463/2017 Sb.), 1.155,49 Kč (dne 12.10.2018 dle vyhl.č. 463/2017 Sb.), 1.540,70 Kč (dne 17.5.2019 dle vyhl.č. 333/2018 Sb.), 1.541,97 Kč (dne 1.7.2020 dle vyhl.č. 358/2019 Sb.), 1.530,50 Kč (dne 14.5.2021 dle vyhl.č. 589/2020 Sb.), náhrada za promeškaný čas 3.000 Kč (dle § 14 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. za 30 půlhodin po 100 Kč) a daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady za řízení před okresním soudem představují částku 141.962,30 Kč.

38. Za odvolací řízení vznikly žalované náklady, spočívající v zaplaceném soudním poplatku 33.764 Kč a v nákladech na zastoupení advokátem, tj. odměna advokáta za 2,5 úkonů právní služby po 11.700 Kč (podání odvolání, účast při jednání dne 21.4.2022, účast při jednání dne 28.4.2022, při kterém došlo k vyhlášení rozhodnutí dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm.d/, g/, § 11 odst. 2 písm. f/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), 3 x 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů z [obec] do [obec] a zpět v celkové výši 3 280,20 Kč (tj. 1.640,10 Kč za každou cestu dne 21.4.2022 a 28.4.2022 dle vyhl.č. 511/2021 Sb.), náhrada za promeškaný čas 1.200 Kč (dle § 14 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. za 12 půlhodin po 100 Kč) a daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalované za odvolací řízení činí 75.666,54 Kč.

39. Nebyla přiznána požadovaná odměna, cestovní náhrady a ztráta času za účast advokáta při vyhlášení rozhodnutí před okresním soudem dne 20.5.2021, neboť dle obsahu protokolu o jednání (srov. číslo listu spisu 327) nebyl advokát u tohoto jednání přítomen. Dále odvolací soud nepřiznal účtované odměny za další porady s žalovanou dne 3.10.2018, 17.6.2020, 29.3.2021, 9.5.2021, 18.5.2021 a 13.4.2022, kdy sice porady mohly proběhnout, ale je těžko uvěřitelné, že vždy přesahovaly jednu hodinu (dle § 11 odst. 1 písm. c/ vyh.č. 177/1996 Sb.), neboť stanovisko a obrana žalované byly neměnné.

40. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, uložil dále odvolací soud žalobci, aby zaplatil zbývající část soudního poplatku z odvolání, neboť žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná a byla od jeho placení v rozsahu 1/5 osvobozena. Celkový soudní poplatek z odvolání činí 42.205 Kč (dle položky 22 odst. 1 písm. a/ ve spojení s položkou 1 písm. b/ Sazebníku soudních poplatků), žalovanou již bylo uhrazeno 33.764 Kč a k zaplacení zbývá 8.441 Kč.