23 Co 37/2025 - 544

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Pavlíny Černé ve věci žalobce : [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce], zastoupen [Jméno Zástupce A], advokátkou sídlem [Anonymizováno] proti žalované : [Jméno žalované], narozena [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená [Jméno Zástupce B], advokátem sídlem [Anonymizováno] o určení vlastnického práva k nemovitosti, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 16. 4. 2024, č. j. 7 C 294/2021 - 477 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 57 596 Kč; jinak se v tomto výroku a ve výroku I. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 14 689,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal určení svého výlučného vlastnictví k nemovitostem v katastrálním území [adresa], zapsaným na listu vlastnictví č. [hodnota], vedeném [adresa]. Uvedl, že darovací smlouvou ze dne [datum], za trvání manželství účastníků, daroval ideální polovinu těchto nemovitostí žalované; druhá ideální polovina nemovitostí zůstala v jeho vlastnictví. Žalobce dar odvolal a od darovací smlouvy odstoupil postupně dopisy ze dne [datum] (podle žalobce žalovaná porušila dobré mravy tím, že internetovému informačnímu portálu [Anonymizováno] poskytla rozhovor, v němž uvedla lživé, nepravdivé a zavádějící informace o něm a dále při jednání konaném u [adresa] dne [datum], ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], veřejně, za přítomnosti novinářů i třetích osob, uváděla nepravdivé a dehonestující informace, a to toliko za účelem ublížení žalobci, jakožto dárci, včetně nepravdivých obvinění z nevěry, vyhrožování a nezákonného přístupu k jejímu účtu, jakož i týrání, ponižování a sledování; poskytnutým rozhovorem a ve své výpovědi při jednání soudu dne [datum] žalovaná sdělila takové informace, které umožní identifikaci nezletilých dětí účastníků, jakož i místa jejich faktického bydliště, což ve spojení s veřejným facebookovým profilem žalované znamená porušení všech zásad bezpečnosti ohledně nezletilých a je přímým porušením dobrých mravů, když zachování anonymity nezletilých bylo stěžejní pro ochránění bezpečného, řádného a zdravého vývoje nezletilých; žalovaná svojí opilostí minimálně dne [datum] bezprostředně ohrozila nezletilé zanedbáním péče, čímž zjevně porušila dobré mravy vůči osobám dárci blízkým), ze dne [datum] (křivé obvinění žalobce z neplnění vyživovací povinnosti, kdy žalovaná podle žalobce porušila dobré mravy tím, že uvedla na policii, že žalobce neplní vyživovací povinnost, ačkoli věděla, že jí bylo předběžným opatřením soudu uloženo do pravomocného rozhodnutí soudu o změně úpravy poměrů nezletilých dětí pro dobu před a po rozvodu strpět péči žalobce o nezletilé; ke dni křivého obvinění a podání vysvětlení byly nezletilé děti stále ve faktické péči žalobce, který tedy vyživovací povinnost plnil a pojmově nemohlo dojít k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy), ze dne [datum] (žalovaná svým úmyslným jednáním ublížila osobám dárci blízkým tak, že zjevně porušila dobré mravy, konkrétně opilost žalované dne [datum], opilost a zanedbávání péče o nezletilé na dovolené v [Anonymizováno] ve dnech [datum] a opilost dne [datum], pro níž opět nebyla žalovaná schopna péče o nezletilé) a ze dne [datum] (žalovaná zaslala matce žalobce SMS zprávu se zněním „též jsem ráda, že mi děti nevychovávají prostitutky aspoň částečně, a to jen díky vám !!“ a dále SMS zprávu „doneslo se ke mně od rodičů ze školky, že [Anonymizováno] spí s [Anonymizováno], dcerou od [Anonymizováno]. Doufám, že to nemůže být pravda!!!! Ale pokud je to pravda, vy to určitě vyřešíte lépe, než já.“, čímž žalovaná, podle žalobce, úmyslně porušila dobré mravy, neboť jej křivě obvinila, že má poměr s nezletilou dcerou své bývalé partnerky; tyto SMS zprávy žalovaná zaslala matce žalobce, přestože věděla, že byla v nedávné době hospitalizována a její zdravotní stav ještě není zcela stabilizován; podle žalobce je z žalovanou formulovaných zpráv zjevné, že ho křivě obvinila, aby ublížila jemu a jeho matce, a to tím nejohavnějším způsobem), neboť se žalovaná podle něj dopustila jednání, kterým mu ublížila tak, že porušila dobré mravy vůči němu a dále porušila i dobré mravy vůči osobám jemu blízkým, a sice jeho čtyřem dětem, potažmo jeho matce. 2. [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) žalobu, „jíž se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. 623 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 308 m, jehož součástí je stavba č. p. 258 - rodinný dům, zapsaný v Katastru nemovitostí vedeném [adresa], pro katastrální území [adresa] na LV číslo [hodnota]“, zamítl (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení 66 104,72 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované (výrok II.).

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že „se žalovaná nedopustila (a to ani v souhrnu) takového jednání, které by bylo možno objektivně posuzovat jako jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy, vedené snahou žalobci ublížit (či alespoň kryté hrubou nedbalostí ve vztahu k takovému následku)“, kdy „zjištěné jednání žalované nepovažuje soud v kontextu celé situace za hrubé porušení dobrých mravů, postačující k tomu, aby odůvodnilo odstoupení od darovací smlouvy“.

4. Pokud se jedná o jednotlivé uplatněné důvody odvolání daru, k těm uvedeným v dopisu ze dne [datum] soud prvního stupně konstatoval, že „u žádného z žalobcem uváděných příkladů tvrzení žalované, jejichž sdělením v rámci rozhovorů či při jednání soudu mu měla žalovaná ublížit, nepovažuje sdělení uvedených informací za jednání, které by mělo intenzitu zjevného porušení dobrých mravů. Navíc z dokazování bylo zjištěno, že většina tvrzení žalobkyně byla postavena na reálném základě.“ Podle soudu prvního stupně „ani možnost za použití sdělených informací spolu s facebookovým profilem žalované identifikovat osoby nezletilých a jejich faktické bydliště, či zveřejňování fotografií dětí na facebookovém profilu žalované (u něhož také žalovaná po intervenci žalobce zamezila veřejný přístup), není důvodem či jednáním, které by bylo možno posuzovat jako nevděk vůči žalobci, nejde o jednání vedené s cílem žalobci ublížit a nejde o jednání, které by mohlo být zjevným porušením dobrých mravů. S jistou publicitou spojenou s vedením soudních řízení musel žalobce počítat. Zveřejňování fotografií nezletilých dětí je pak spojeno s výkonem rodičovské odpovědnosti a tato otázka by měla být řešena v opatrovnickém řízení.“ Pokud jde o jednání žalované dne [datum], kdy jí bylo naměřeno v dechu 3,26 ‰ alkoholu, přestože v té době měla ve své péči nezletilé děti, „svědčí dle názoru soudu o jistém problému žalované s alkoholem“, avšak z dokazování „lze mít za to, že pokud žalovaná inklinovala k nemírnému užívání alkoholu, byla to reakce na dlouhodobý stres a tlak, a to i zbytečně vytvářený žalobcem v průběhu společného soužití a zejména po něm“. U jednání zmiňovaných v odvolání daru ze dne [datum] soud prvního stupně poukázal na to, že „v případě, že žalovaná nebyla schopna péče (ať již by to bylo v důsledku požití alkoholu, či užívaných léků), byl přítomen nynější manžel žalované, který mohl péči o nezletilé děti zastat“. Pokud pak byl zmiňován psychický stav nezletilé [Anonymizováno], soud prvního stupně se ztotožnil „s již dříve přijatým pohledem [Anonymizováno]“ v opatrovnickém řízení týkajícím se dětí účastníků, že „za její obtíže jsou zodpovědní oba rodiče a jejich chování po rozpadu partnerského svazku“, a soud prvního stupně v daných okolnostech neshledal takové zvláštní okolnosti, které by bylo lze považovat za nevděk ve smyslu ustanovení § 2072 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). K odvolání daru ze dne [datum] zdůvodňované křivým obviněním žalobce žalovanou z neplnění vyživovací povinnosti soud prvního stupně nepřihlížel s tím, že „jako důvod k odvolání daru bylo toto jednání uplatněno pozdě, v rozporu s ustanovením § 2075 odst. 1 o. z., a žalovaná to ve smyslu odstavce 2 tohoto ustanovení namítla“. Vyšel přitom ze zjištění, že o tom, že žalovaná na žalobce podala trestní oznámení pro neplnění vyživovací povinnosti, se žalobce dozvěděl nejpozději dne [datum], kdy byl k tomu vyslechnut na policii. Zaslání vymyšlené SMS zprávy matce žalobce, byť ho považoval „nejproblematičtější“, posoudil soud prvního stupně „jako jakýsi exces v jednání žalované, který však stále nedosahuje takové intenzity, aby byl způsobilý s ohledem na všechny zjištěné skutečnosti odůvodnit odvolání daru“.

5. K širšímu kontextu okolností, za nichž došlo k darování, posléze k rozpadu manželství účastníků soud prvního stupně uvedl, že „darování poloviny domu žalované nebylo ze strany žalobce ani projevem štědrosti, či velkorysosti. Sám žalobce tvrdil, že tento krok učinil na nátlak žalované. Při hodnocení věci ve všech souvislostech bral tak soud i v úvahu, že účastníci byli manželé, obecně by majetek generovaný jimi oběma za trvání manželství, měl také připadat do společného jmění. V důsledku uzavřené předmanželské smlouvy však fakticky majetek získaný za dobu trvání manželství náležel žalobci. On rozhodoval o tom, na jaké jeho části se žalovaná bude podílet, jakou jeho část bude sdílet. Z pohledu výše majetku žalobce, jeho míry ve vztahu k hodnotě daru žalované, také míra očekávané vděčnosti, a případný nevděk jeví v jiném světle. Tvrdil-li pak žalobce v některém ze svých podání, že to nejcennější jsou děti, je možno připomenout, že to byla žalovaná, která tyto děti porodila a otázku vděku a nevděku posuzovat i tímto pohledem.“ 6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně, že vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], přestože existovaly důvody jeho podjatosti – žalovaná byla v době zpracování posudku jeho pacientkou. Podle žalobce tento vztah znemožňuje nestrannost znalce, a proto je posudek procesně nepoužitelný. Soud však přesto převzal jeho závěry, včetně tvrzení, že problémy žalované s alkoholem byly důsledkem chování žalobce. Tyto závěry jsou spekulativní, nebyly prokázány a žalovaná sama je nikdy netvrdila. Naopak popírala, že by měla problémy s alkoholem. Podle žalobce, soud prvního stupně tím, že ospravedlnil její alkoholové excesy, které ohrozily nezletilé děti, překročil rámec provedeného dokazování a přijal nepřípustné závěry. Dále namítal, že soud prvního stupně nesprávně dovodil, že žalobce bránil žalované v pracovním uplatnění, kdy poukazoval na to, že v řízení nebyl proveden žádný důkaz, který by takové tvrzení podporoval. Žalobce žalovanou v pracovních aktivitách nijak neomezoval a její nečinnost je důsledkem její vlastní volby. Za nepodložené označil rovněž tvrzení soudu o působení žalobce na třetí osoby, aby žalované neumožnily pracovní činnost. Podle žalobce soud prvního stupně také nesprávně vyhodnotil situaci ohledně vyklizení věcí žalované z domu, kdy poukazoval na to, že žalovaná nemovitost opustila dobrovolně a trvale, a žalobce jí věci předal včetně notářského zápisu, aby vše proběhlo transparentně a korektně. Hodnocení tohoto jednání žalobce, jako jednání, které by ospravedlňovalo akty žalované, jimiž ublížila, ať již jemu osobně, nebo osobám jemu blízkým, je podle žalobce zcela nepatřičné. Dále žalobce soudu prvního stupně vytýkal chybný závěr, že k odvolání daru ze dne [datum] došlo po uplynutí zákonné jednoleté lhůty. Namítal, že utrpěl újmu nejen podáním nepravdivého trestního oznámení ze strany žalované, ale i následným bezdůvodným policejním prověřováním, které trvalo až do jeho odložení. Jednání žalované bylo dlouhodobé a porušovalo dobré mravy, proto začala lhůta pro odvolání daru běžet až doručením usnesení o odložení věci. Důvodem pro odvolání daru bylo vědomé a účelové křivé obvinění žalobce ze zanedbání výživy, přestože měl děti fakticky v péči. Žalovaná tímto jednáním sledovala vlastní zájmy v opatrovnickém sporu a snažila se žalobce poškodit a veřejně ho dehonestovat. Podle žalobce, žalovaná svým nezodpovědným chováním, zejména opakovaným zneužíváním alkoholu a lživými obviněními, vážně ohrozila nezletilé děti i jeho samotného. Darování nemovitosti v roce 2017 učinil pod tlakem, aby zachoval rodinu pohromadě, zatímco žalovaná sledovala vlastní prospěch. Po darování se však dopustila řady činů, které žalobce vnímá jako hrubé porušení dobrých mravů – včetně vědomě nepravdivého obvinění z pohlavního styku s nezletilou, které mohlo vést k jeho veřejné diskreditaci. Soud prvního stupně podle žalobce nesprávně bagatelizoval závažnost těchto činů a neuznal jejich dlouhodobý a systematický charakter. Žalobce považuje jednání žalované za soustavné, vědomé a společensky nepřijatelné, čímž byly naplněny podmínky pro odvolání daru dle § 2075 o. z. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

7. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že považuje rozsudek za věcně správný a řízení, v němž měly obě strany možnost uplatnit svá tvrzení a důkazy, za bezvadné. Podle žalované i právní hodnocení odpovídá skutkovým zjištěním a je podloženo judikaturou i odbornou literaturou. Odkázala na svá předchozí vyjádření a připomněla, že spor je důsledkem dlouhodobých neshod mezi bývalými manželi, přičemž žalobce podle ní jedná s cílem ji ekonomicky zničit. Poukázala na to, že i kdyby byl znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] zpochybněn, ostatní důkazy podle ní dostatečně prokazují psychické týrání ze strany žalobce. Odmítla existenci ekonomické závislosti znalce a zpochybnila tvrzení o své údajné závislosti na alkoholu s tím, že ji i lékařské zprávy vyvracejí. Kritizovala účelovost tvrzení žalobce, že mu jde o ochranu dětí, kdy poukazovala na jeho chování během asistovaných styků. Nesouhlasila s výkladem některých částí rozsudku v odvolání, zejména pokud jde o její pracovní činnost a vyklizení věcí ze spoluvlastněného domu. K SMS zprávám a dalším okolnostem se již vyjádřila a považuje jejich hodnocení soudem za správné. Odvolání daru považuje za nedostatečně odůvodněné a v části i opožděné. Navrhovala potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

8. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Pro účely odvolacího řízení pak odvolací soud vycházel ze skutkových okolností a skutečností patrných z obsahu soudního spisu, tak jak je v dosavadním průběhu řízení shromáždil soud prvního stupně, který rozhodné skutkové okolnosti zjistil v dostatečném rozsahu.

10. Žalobce darovací smlouvou ze dne [datum], za trvání manželství účastníků, daroval žalované ideální polovinu nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota], pro obec a katastrální území [adresa]. Dopisy žalované ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] žalobce svůj dar odvolal pro nevděk z důvodů specifikovaných v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Soud prvního stupně se pečlivě zabýval jednotlivými skutky žalované, z nichž žalobce dovozoval její nevděk a důvod pro odvolání daru a v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně rozvedl nejen svá zjištění, ale i úvahy, jimiž se při jejich hodnocení zaobíral. Správně přitom na vytýkané skutky (jednotlivě i v souhrnu) nahlížel v širším kontextu vyostřených vzájemných vztahů účastníků v souvislosti s rozpadem jejich vztahu, rozvodovým řízením a řízením ve věci péče o jejich nezletilé děti. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil.

11. Odvolací soud shledal na základě zjištěného skutkového stavu správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který věc posoudil v souladu s ustanovením § 2072 o. z.. V daném případě bylo nesporné, že mezi účastníky došlo k uzavření darovací smlouvy ve smyslu ustanovení § 2055 o. z., dle kterého darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Odvolání daru je specifickým zánikem závazku, a je možné ze dvou zákonných důvodů, a to odvolání daru pro nouzi (upraveno ustanovením § 2068 o. z.) a pro nevděk (upraveno v § 2072 o. z.). Účinky odvolání však nenastávají ze zákona, ale je potřebný projev vůle dárce.

12. Je tedy třeba vycházet z obsahu dopisů ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], kdy žalobce nepožadoval vrácení daru pro nouzi ve smyslu ustanovení § 2068 o. z., ale z druhého, ustanovením § 2072 o. z. upraveného důvodu, dle kterého ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Odvolání daru je institut, který má chránit dárce, nicméně ne každé chování obdarovaného je v takovém rozporu s dobrými mravy, které odvolání daru odůvodňuje. Uvedené ustanovení tak neslouží jako nástroj, aby si dárce v podstatě vynucoval slušné chování od obdarovaného; ublížení musí mít formu zjevného porušení dobrých mravů. Dobré mravy jsou dle Ústavního soudu „souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti“. Případné porušení dobrých mravů je tedy nutné zkoumat vždy ve vztahu ke konkrétnímu případu a ublížení musí být zaviněné úmyslným jednáním obdarovaného nebo alespoň ve formě hrubé nedbalosti.

13. K výkladu § 2072 odst. 1 o. z. se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (srov. shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž byla posuzována otázka naplnění podmínek pro odvolání daru podle § 2072 odst. 1 o. z. v souvislosti s podáním trestního oznámení obdarovaným vůči dárkyni, jež bylo ze strany obdarovaného ryze šikanózním postupem), v němž mimo jiné uvedl, že pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem „hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě nepostačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]-II, dostupné na webových stránkách [Anonymizováno].

14. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v případě odvolání daru dopisem ze dne [datum] tak bylo učiněno opožděně, po uplynutí lhůty dle ustanovení § 2075 o. z., podle něhož dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se to později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. (odstavec 1) Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne. (odstavec 2) O jednání, v němž žalobce v tomto případě shledával nevděk žalované, se dozvěděl nejpozději dne [datum], kdy byl k tomu vyslechnut na policii. Byl-li žalobce přesvědčen o nedůvodnosti podaného trestního oznámení, měl důvod od prvopočátku vnímat tento zavrženíhodný krok žalované jako nevděk a nikoliv teprve poté, co policie věc odložila. V době od [datum] do [datum] se mohlo změnit toliko žalobcovo subjektivní vnímání a nahlížení na jednání žalované, o němž věděl od konce září 2021.

15. V ostatních případech, kdy bylo odvolání daru uplatněno včas, se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v těchto případech se žalovaná vůči žalobci nedopustila jednání, které by, s ohledem na širší souvislosti, bylo takové intenzity, že by odůvodňovalo odvolání daru ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení. Je třeba vzít do úvahy, že vztahy mezi žalobcem a žalovanou byly dlouhodobě konfliktní. Žalovaná se necítila být v manželství s žalobcem vnímána jako jeho rovnocenný partner, kdy zatímco žalobce je velmi úspěšný podnikatel žalovaná měla pocit, že se jí ve vzájemném vztahu nedostává prostor k vlastní realizaci, žalobcovo chování vůči sobě pociťovala jako nadřazené, což bylo umocněno i značnou majetkovou nerovnováhou odvíjející se od uzavřené předmanželské smlouvy. Postupně narůstající nespokojenost žalované vyústila již v roce 2017 v její rozhodnutí opustit společnou domácnost s žalobcem, který jí za této situace, aby její nespokojenost zmírnil a přesvědčil jí k návratu, daroval polovinu společně obývané nemovitosti. Nicméně problémy ve vztahu se ukázaly být hlubší, neshody opětovně narůstaly a vedly k definitivnímu odchodu žalované. Následovalo protahující se vyhrocené rozvodové řízení a řízení ve věci péče o nezletilé děti účastníků. A právě převážně do období těchto soudních tahanic a krátce po nich spadají skutky, z nichž žalobce dovozuje nevděk žalované. V souvislosti s rozpadem partnerského vztahu (obecně) nezřídka dochází k vzájemným napadáním manželů/partnerů, a k různým projevům těchto neshod. I když nelze takový způsob jednání považovat za jednání zcela souladný s dobrými mravy, je pro tuto fázi manželského soužití častý a není neobvyklý, zejména v situaci, kdy jsou do vyhrocených sporů rodičů zataženy jejich děti. Je přitom třeba přihlédnout i k tomu, že každý z manželů antagonistické vztahy a projevy neshod druhého z nich vnímá subjektivně s jinou intenzitou a citlivostí. Je pochopitelné, že žalovaná žalobcovo jednání vůči ní vnímala v této situaci zvláště citlivě s možnými psychickými dopady, avšak nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že její reakce a činy byly zřejmě projevem jisté vnitřní lability. Zejména její alkoholové excesy zajisté nelze bagatelizovat, jednalo se zcela určitě o osobní selhání žalobkyně. Na druhou stranu nelze přehlížet ani to, v jaké atmosféře k nim došlo, pod jakým psychickým tlakem se žalovaná dlouhodobě nacházela. A nelze přehlédnout, jak správně poukázal i soud prvního stupně, že díky přítomnosti současného manžela žalované ani v těchto situacích nehrozilo dětem účastníků, že by mohly utrpět nějakou zásadní újmu. To, že jsou v určité době děti podle soudního rozhodnutí v péči toho kterého z rodičů, neznamená, že by tuto péči po celou dobu museli zajišťovat výhradně osobně a nemohli ji částečně delegovat i na třetí osoby, čehož využívali a využívají oba účastníci.

16. Soud prvního stupně nepochybil ani ve vyhodnocení skutku žalované, který měl spočívat v tom, že v rámci soudního jednání dne [datum] měla o žalobci šířit nepravdivé dehonestující informace. Ve skutečnosti, že žalovaná v rozvodovém řízení před soudem vypověděla, jak subjektivně vnímala chování žalobce či některé momenty z průběhu jejich manželství nelze v atmosféře, která jejich rozchod provázela, pokládat za akt zjevného porušení dobrých mravů.

17. Pokud jde o veřejné poskytnutí informací, které umožňovaly identifikaci dětí účastníků a jejich bydliště, jakkoliv to žalobce mohl vnímat úkorně, je zřejmé, že tak žalovaná nečinila v nějakém úmyslu vystavit vlastní děti nějakému nebezpečí. V této souvislosti je třeba připomenout, že úspěch a majetek jsou kategorie přitahující zájem veřejnosti a tím pádem i sdělovacích prostředků, těch bulvárních především. A proto skutečnost, že se manželství velmi úspěšného a movitého podnikatele a zakladatele všeobecné známé společnosti rozpadlo a probíhá nepříliš poklidné rozvodové řízení, nemohla bulvárním médiím uniknout. A zdaleka ne každý je na pozornost médií zvyklý natolik, aby tomu dokázal přizpůsobit své vystupování a zdržel se poskytování určitého druhu informací, které by mohly být potenciálně zneužity.

18. Konečně SMS zprávy odeslané žalovanou matce žalobce, byly-li by činěny výhradně s cílem žalobce v očích jeho matky očernit či dokonce jí, vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu, přivodit zdravotní potíže, by představovaly poměrně závažný zavrženíhodný čin. Ovšem takové motivy, tvrzené žalobcem, v řízení prokázány nebyly, když ze samotné formulace SMS zpráv „doslechla jsem se, že…doufám, že to není pravda“, takový úmysl s jednoznačnou určitostí dovodit nelze.

19. Právě s ohledem na atmosféru nepřátelských vztahů vyhrocených probíhajícím rozvodovým řízením účastníků (a opatrovnickým řízením o dětech účastníků) soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že se žalovaná nedopustila (a to ani v souhrnu) takového jednání, které by bylo možno objektivně posuzovat jako jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy, vedené snahou žalobci ublížit, a v kontextu celé situace je nelze považovat za hrubé porušení dobrých mravů, postačující k tomu, aby odůvodnilo odstoupení od darovací smlouvy. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v žalobkyní uvedeném jednání žalovaného nejsou naplněny důvody pro odvolání daru podle ustanovení § 2072 o. z. pro nevděk a na základě tohoto závěru napadený rozsudek ve věci samé podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

20. Pokud jde o výrok II., o nákladech řízení, soud prvního stupně o nich sice správně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, a v řízení úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů za právní zastoupení, odvolací soud se však neztotožňuje s vyčíslením jejich výše.

21. Náklady žalované sestávaly z odměny za celkem dvanáct úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření k doplnění žaloby ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], doplnění tvrzení ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření ke druhému rozšíření žaloby ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] v délce přes dvě hodiny, vyjádření ke třetímu rozšíření žaloby ze dne [datum], vyjádření na výzvu soudu ze dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum] v délce přes dvě hodiny), z toho dva (účast na jednání soudu ve dnech [datum] a [datum]) ve dvojnásobné výši, tedy celkem 14x 3 100 Kč [§ 9 odst. 3 písm. a) odst. 4 písm. b), § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum] (dále jen „a. t.“), ze čtrnácti paušálních náhrad hotových výloh po 300 Kč (§ 13 odst. 3 a. t.) a 21 % daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“ ve výši 9 996 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 57 596 Kč. Pokud zástupce žalované dále účtoval cestovné k pěti jednáním z [adresa] do [Anonymizováno], včetně náhrady za ztrátu času, neshledal odvolací soud tyto náklady účelnými. Žalovanou po celé řízení před soudem prvního stupně zastupoval na základě plné moci advokát [Jméno Zástupce B], který vykonává advokacii jako společník [právnická osoba], sídlem [adresa]. Sídlo zástupce žalované je tedy stejné, jako je sídlo soudu prvního stupně, tj. v [Anonymizováno]. Proto cestovní náklady z jedné ze čtyř mimopražských poboček uvedené advokátní kanceláře nelze považovat za účelné, byť by [Jméno Zástupce B] fakticky působil v pobočce v [adresa]. Nadto je třeba poukázat na to, že u všech jednání soudu prvního stupně žalovanou zastupoval jako substituční zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], který je podle informací [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) trvale spolupracujícím advokátem s [právnická osoba], s níž má shodné sídlo. Odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok II. napadeného rozsudku a oproti soudu prvního stupně v rámci náhrady nákladů řízení požadovanou náhradu cestovného včetně náhrady za čas strávený na cestě nepřiznal.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení (ve věci samé) úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení. Ty sestávaly z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 5 620 [§ 9 odst. 3 písm. a) odst. 4 písm. b), § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. c), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum] (dále jen „AT“)], dvou paušálních náhrad hotových výloh po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a 21 % DPH ve výši 2 549,40 Kč; celkem 14 689,40 Kč.

Poučení