23 Co 431/2024-554

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců Mgr. Jiřího Kopeckého a JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnictví, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 6. 2024, č. j. 7 C 38/2019-486, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 24. 9. 2024, č. j. 7 C 38/2019-494,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady prvostupňového řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Usnesení okresního soudu o náhradě nákladů řízení státu se potvrzuje.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh žalobkyně na určení, že pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba – budova č.p. , Anonymizováno, , v obci a katastrálním území , adresa, , je v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, a to u každého z nich ideální , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vzhledem k celku (výrok I). Současně uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Rozhodoval o návrhu žalobkyně na požadované určení vlastnického práva k nemovitostem. Ta se původně domáhala určení, že tyto nemovitosti, tj. pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova č.p. , Anonymizováno, , ale vedle toho ještě pozemek p. č. st. , Anonymizováno, v obci a katastrálním území , adresa, , jehož součástí je stavba – budova bez č.p./č.e. – , Anonymizováno, , náleží do zaniklého společného jmění účastníků. Následně ale bylo ke zpětvzetí žalobkyně usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , řízení zastaveno v části týkající se určení vlastnického práva k pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova , Anonymizováno, . Posléze usnesením ze dne , datum, , vyhlášeném při jednání okresního soudu, byla připuštěna změna žaloby, aby soud rozhodl o určení spoluvlastnického práva účastníků, tak jak o něm okresní soud nakonec rozhodoval.

3. Žalobkyně tvrdila, že účastníci jsou bývalí manželé a za trvání manželství si pořídili rozsáhlý majetek včetně nemovitých věcí. Předmětné nemovitosti jsou v katastru nemovitostí zapsány jako vlastnictví žalovaného, přestože je nabyli manželé za trvání manželství do jejich společného jmění.

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby a tvrdil, že při nabytí předmětných nemovitostí byli účastníci manželé jen krátce, žalobkyně byla na mateřské dovolené s jejich synem a žádný majetek nevlastnila. Proti tomu měl žalovaný finanční prostředky za práci v tehdejší , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , vykonávanou před uzavřením manželství, a za tyto své výlučné finanční prostředky předmětné nemovitosti koupil, čehož si byla žalobkyně od počátku vědoma. Proto dala souhlas k tomu, aby tato skutečnost byla uvedena v kupní smlouvě, kterou podepsala.

5. Okresní soud podle § 80 o.s.ř. zjišťoval, zda má žalobkyně na projednání dané věci naléhavý právní zájem. Dovodil, že předmětné nemovitosti nejsou předmětem sporu o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků a od doby rozvodu jejich manželství uplynulo více jak , Anonymizováno, let. Došlo tak k naplnění zásady stejných podílů účastníků na nemovitosti ve smyslu § 741 písm. b/ občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále také jen o.z.), dříve dle § 149 odst. 4 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále také jen obč. zák.). Za dané situace soud prvého stupně uzavřel, že ke dni jeho rozhodování je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na podané žalobě, aby mohlo dojít k případnému souladu zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí s jím tvrzeným stavem.

6. Okresní soud vyšel ze zjištění, že manželství účastníků trvalo od roku , Anonymizováno, do roku , Anonymizováno, , kdy zaniklo rozvodem. Dne , datum, byla mezi svědkem , jméno FO, a žalovaným uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byly předmětné nemovitosti za kupní cenu , částka, . Žalobkyně, jako bývalá manželka kupujícího žalovaného, v kupní smlouvě prohlásila, že její manžel kupuje nemovitosti ze svých vlastních finančních prostředků, a tudíž souhlasí s tím, že nemovitosti nebudou patřit do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále také jen BSM). Kupní smlouvu podepsali účastníci a svědek , jméno FO, před pověřenou pracovnicí , tituly před jménem, , jméno FO, , notářky v , adresa, . Vklad vlastnického práva žalovaného byl zapsán do katastru nemovitostí dne , datum, s právními účinky vkladu ke dni , datum, . Pravost podpisu žalobkyně na kupní smlouvě a v ověřovací knize notářky , tituly před jménem, , jméno FO, byla zjištěna znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru a odvětví písmoznalectví, specializace zkoumání ručního písma, ze dne , datum, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ve znění doplňku znaleckého posudku ze dne , datum, . Prodávající svědek , jméno FO, prodával předmětné nemovitosti žalovanému, kupní cena byla zaplacena uložením peněžních prostředků do úschovy u advokáta žalovaného, , tituly před jménem, , jméno FO, , kde byly deponovány do doby, než jimi byla zaplacena kupní cena za nemovitost ve , Anonymizováno, , do níž se svědek , jméno FO, s manželkou chtěli přestěhovat po prodeji předmětných nemovitostí žalovanému. Ten požadoval po svědkovi, aby mu dal před prodejem předmětných nemovitostí vědět dopředu alespoň tři dny, aby mohl dojet do , Anonymizováno, pro peníze, které tam měl uloženy. Pro ně jel žalovaný před koupí předmětných nemovitostí spolu se svědkem , jméno FO, .

7. Zjištěné skutečnosti okresní soud posoudil ve smyslu § 3028 odst. 2 o.z. podle § 143 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 1998, podle něhož v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží k osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství, anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

8. Dále vyšel ze stanoviska občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR, Cpj 86/71, ze dne , datum, , publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 42/1972, v němž Nejvyšší soud vyložil ustanovení občanského zákoníku o bezpodílovém spoluvlastnictví manželů a dovodil, že i za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. zůstala zachována možnost nabýt majetek manželem do výlučného vlastnictví i za trvání BSM, kdy předmět společného jmění manželů netvoří ani majetek, který jeden z manželů nabyl transformací za majetek náležející do jeho výlučného vlastnictví; v tomto směru platná právní úprava správně převzala stanovisko obecně sdílené soudné praxí.

9. Dále soud prvého stupně vyložil, že ačkoliv občanský zákoník č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do , datum, neobsahoval obdobu pozdějšího ust. § 144, podle něhož pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů, přesto je nutno takové pravidlo dovodit i pro výklad tehdejšího znění zákona.

10. Zjištěné skutečnosti okresní soud posoudil i podle § 588 obč. zák., podle něhož z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou kupní cenu.

11. Na základě tohoto hodnocení dospěl soud prvého stupně k právnímu závěru, že žaloba není důvodná. Mezi svědkem , jméno FO, a žalovaným došlo k uzavření kupní smlouvy, ta obsahuje podstatné náležitosti pro kupní smlouvu, tj. dohodu na předmětu koupě kupní ceně, a stala se i nabývacím titulem pro následné vkladové řízení u příslušnému katastrálním úřadu, přičemž k nabytí předmětných nemovitostí došlo z výlučných finančních prostředků žalovaného. Proto se také nestaly součástí BSM (později jejich společného jmění, dále také jen SJM) účastníků. Žalovanému se tak podařilo prokázat, že se v případě předmětných nemovitostí jedná o výjimku ze souboru SJM. Proto okresní soud žalobu zamítnul.

12. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení zcela úspěšnému žalovanému přiznal právo na jejich náhradu.

13. Následně okresní soud doplňujícím usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , uložil žalobkyni povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, náklady ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Učinil tak podle § 166 o.s.ř. a vyložil, že v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a výslechem svědka , jméno FO, vzniklo podle § 148 odst. 1 o.s.ř. státu právo na náhradu nákladů řízení, které nesl. Jsou tvořeny celkovou částkou , částka, skládající se z nekrytého znalečného ve výši , částka, (znalci přiznané znalečné podle usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve výši , částka, mínus žalobkyní zaplacená záloha , částka, ), znalečného ve výši , částka, podle usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dále znalečného ve výši , částka, podle usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a svědečného ve výši , částka, podle usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Soud prvého stupně vysvětlil, že to byla žalobkyně, která nebyla ve věci úspěšná, a současně u ní nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, proto má vůči ní stát právo na náhradu těchto nákladů řízení, které platil.

14. Rozsudek okresního soudu ve znění doplňujícího usnesení o náhradě nákladů řízení státu napadla včasným odvoláním žalobkyně. Její odvolací argumentace vytýkala okresnímu soudu, že chybně poučoval žalobkyni o jejích procesních povinnostech s ohledem na vývoj soudního sporu, dále že nedostatečně reagoval na úplnou změnu skutkových tvrzení žalovaného po koncentrační lhůtě, a na vysvětlení původního popření pravosti podpisu žalobkyně na kupní smlouvě. Dále brojila proti nepřipuštění důkazů zvukovou nahrávkou účastníků, nedostatečnému vyhodnocení účelovosti svědeckých výpovědí na podporu žalovaného, nesprávnému vyhodnocení evidenčních listů OSSZ v souvislosti se svědeckými výpověďmi k možným výdělkům žalovaného v , Anonymizováno, , chybnému závěru o nevěrohodnosti výpovědi žalobkyně, nedostatečnému poučení ze strany soudu k možnému vydržení vlastnického práva k předmětným nemovitostem žalobkyní a proti chybnému určení nákladů řízení, a to ať již nesprávně určenou cenou nemovitostí, které tvořila tarifní hodnotu pro výpočet odměny advokáta, anebo duplicitním přiznáním odměny za převzetí a přípravu zastupování novým advokátem žalovaného, případně za opakované porady s klientem. Vytýkala také okresnímu soudu neprovedení některých důkazů navrhovaných žalobkyní z důvodu jejich údajného „zpětvzetí“ přestože je žalobkyně pouze označila v určité fázi řízení jako nepotřebné, nikoliv že by je nechtěla provádět. Namítala, že kupní cena za nemovitosti , částka, byla zaplacena jinak. Žalobce měl zaplatit pouze částku , částka, , dalších , částka, bylo plněno naturálním plněním ve formě uspořádání svatby dcery svědka , jméno FO, v restauraci účastníků a částka , částka, zůstala neuhrazena. Dne , datum, měla žalobkyně „polovinu tohoto jejího dluhu“ na kupní cenu ve výši , částka, uhradit tak, že v hotovosti zaplatila dne , datum, částku , částka, svědku , jméno FO, a ten ji „zbytek jejího dluhu“ odpustil. Tvrdila též, že těsně před jednáním odvolacího soudu získala od stavebního úřadu po asi dvouleté snaze, kdy jí bylo odmítáno nahlédnout do spisu stavebního úřadu ohledně domu č.p. , Anonymizováno, , listiny, z nichž plyne dosud neřešená otázka, zda vůbec existují dvě budovy, tj. č.p. , Anonymizováno, (vedlejší budova zahrnutá do SJM účastníků) a č.p. , Anonymizováno, , nebo zda se jedná z hlediska hmotného práva o jednu věc. Účastníci provedli přestavbu, při které dle listiny stavebního úřadu došlo k propojení obou samostatných budov jak stavebně, tak i provozně. Jde o včasné uplatnění tvrzení, neboť žalobkyně tyto skutečnosti mohla zjistit až tehdy, když nahlédla do spisu stavebního úřadu. Touto otázkou se dosud soud prvého stupně vůbec nezabýval. Navrhla zrušení rozhodnutí okresního soudu a vrácení věci k dalšímu řízení za účelem provedení navržených důkazů.

15. Žalovaný navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. K odvolacím námitkám uváděl, že právní názor sdělený soudem prvého stupně v průběhu řízení obsahoval zcela jasné stanovisko i důvody, pro něž byl vysloven. Žalovaný jej pochopil a ani žalobkyně v době, kdy soud svůj názor vyslovil, nepožadovala nějaká další vysvětlení. K věrohodnosti výpovědi svědka , jméno FO, připomněl, že svědek vypovídal po řádném poučení, a vypověděl že kupní cena byla po dohodě s žalovaným vyrovnána. Žalovaný měl k úhradě odpovídající hodnotu, tehdy v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ale s ohledem na to, že manželé , jméno FO, měli zájem o rodinný dům, kam by se přestěhovali, a o , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro svoji potřebu neměli zájem, bylo pro žalovaného i manžele , jméno FO, výhodné, rodinný dům ve , Anonymizováno, , který si vybrali, uhradit přímo v této cizí měně. Žalovaný pak část , Anonymizováno, , Anonymizováno, směnil a rozdíl v kupní ceně vyrovnal. , adresa, ., Anonymizováno, Kč skutečně jako platba existovala, ale jednalo se úhradu přibližně poloviny daňové povinnosti, které měli hradit za dům ve , Anonymizováno, manželé , jméno FO, , a kterou, stejně jako i odměnu realitní kanceláři, uhradil žalovaný. Žalovaný též namítal, že nikdo nezpochybnil skutečnost, že do , Anonymizováno, jezdil několik let pracovat a mimo to tam získával finanční prostředky za prodej starého nábytku z Čech, který byl v té době na vesnicích považován jeho vlastníky za bezcenný. Připomněl, že úvěr u , Anonymizováno, byl čerpán v souvislosti s úhradou za dům v zámecké ulici č.p. , Anonymizováno, , který je zahrnut do SJM účastníků a je předmětem vypořádání. Proto tyto prostředky nemohly nijak souviset s úhradou za dům č.p. , Anonymizováno, , která byla vyplacena svědku , jméno FO, . Vyvracel též, že by v letech , Anonymizováno, až , Anonymizováno, , kdy oba účastníci podnikali a žalobkyně byla i na mateřské dovolené, bylo běžné, aby úspory z práce v pohostinství byly v řádu , částka, ročně. K tomuto tvrzení odkazoval na osobní list důchodového pojištění žalovaného, na který odkazovala i žalobkyně, z něhož vyplýval jeho roční vyměřovací základ v průměru , částka, . Připomněl, že žalobkyně nemluvila pravdu o tom, zda kupní smlouvu podepsala, i to že pokud požadovala v rámci předběžného opatření platbu za užívání nemovitostí žalovaným, požadovala to jen ohledně domu č.p. , Anonymizováno, , nikoliv ohledně domu č.p. , Anonymizováno, . Měl za to, že žalobkyně přichází v odvolacím řízení s novými tvrzeními.

16. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí okresního soudu podle § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům.

17. V průběhu odvolacího řízení přišla žalobkyně s tvrzením, že došlo k funkčnímu a provoznímu propojení domu čp., Anonymizováno, , Anonymizováno, (vedlejší dům spadající do společného jmění bývalých manželů, v němž se nachází restaurace , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) s domem čp. , Anonymizováno, za účelem provozování hotelu s restaurací. Domáhala se prokázání tohoto svého tvrzení s odůvodněním, že pokud propojením těchto budov vznikla jedna nová věc, neexistuje zde předmět sporu a podle žalobkyně by tak nebyla splněna jedna z podmínek pro vedení tohoto řízení. Tvrdila dále, že své tvrzení uplatňuje včas, protože tyto skutečnosti mohla zjistit až tehdy, když nahlédla do spisu stavebního úřadu, což jí bylo umožněno asi pod dvouleté snaze až den před konáním odvolacího jednání.

18. Odvolací soud musel posoudit, zda jde o včas uplatněné skutkové tvrzení a důkazní návrh s ohledem na to, že byly uplatněny až v odvolacím řízení. Vyšel přitom z dosavadní soudní praxe (zejména z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, ), podle které tzv. zásada neúplné apelace, jíž je ovládáno odvolací řízení, znamená mimo jiné, že skutečnosti o důkazech, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou způsobilým odvolacím důvodem jen v případech uvedených v ust. § 205a odst. 1 o.s.ř. (nyní v § 205a o.s.ř.).

19. Podle § 205a o.s.ř. jsou skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvého stupně, u odvolání proti rozsudku odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu /písmeno a/, má jimi být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci /písmeno b/, má jimi být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně /písmeno c/, má jimi být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch, a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3 /písmeno d/, odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1 /písmeno e/, nebo nastaly (vznikly) po vyhlášení rozhodnutí soudu prvého stupně /písmeno f/.

20. Žalobkyní poskytnuté tvrzení o stavebnětechnickém spojení dvou domů nespadá pod žádný případ uvedený ve shora citovaném § 205a o.s.ř. Nejedná se ani o podmínku řízení ve smyslu § 104 o.s.ř., mezi které patří civilní pravomoc soudu, jeho věcná, funkční a místní příslušnost, způsobilost být účastníkem, procesní způsobilost účastníka, řádné zastoupení procesně nezpůsobilého účastníka, plná moc zmocněnce (je-li účastník zastoupen na základě plné moci) a k tomu způsobilost zmocněnce tímto zmocněncem být, dále projednání a rozhodnutí věci nesmí bránit překážka již probíhajícího řízení v téže věci, ani překážka věci pravomocně rozhodnuté.

21. Žalobkyní poskytnuté tvrzení, že došlo k stavebnětechnické přestavbě domu čp. , Anonymizováno, a čp. , Anonymizováno, , v jehož důsledku byla vytvořena jedna nemovitost, vychází ze skutkových okolností takto přestavěných nemovitostí za trvání manželství v , Anonymizováno, . letech minulého století. To znamená, že toto tvrzení muselo být žalobkyni známo již v řízení před soudem prvého stupně, neboť případných stavebnětechnických úprav byla přítomna. Rozhodující pro posouzení je znalost stavu budovy, kterou žalobkyně měla již za řízení před okresním soudem. Jinými slovy, při tvrzení o stavebně technickém propojení budov č.p. , Anonymizováno, a č.p. , Anonymizováno, žalobkyně vychází z tvrzení, která mohla poskytnout i bez znalosti obsahu spisu stavebního úřadu. Proto je jí poskytnuté tvrzení v odvolacím řízení tzv. odvolací novotou, k níž odvolací soud nepřihlíží, neboť bylo uplatněno v rozporu s ust. § 205a o.s.ř. Tudíž nebylo nutné dále znalecky zkoumat (jak navrhovala žalobkyně) zda k tomuto stavebnětechnickému, případně funkčnímu a provoznímu, spojení skutečně došlo (žalobkyně navrhovala znalecké zkoumání k odborné otázce), ani zjišťovat skutečnosti z žalobkyní předložených listin ze spisu stavebního úřadu. Pro úplnost je třeba uvést, že odvolací soud tyto listiny při nařízeném odvolacím jednání přečetl, ale s výhradou, že posoudí, zda jde o včas uplatněné návrhy. Protože po poradě senátu dospěl k závěru, že se o tzv. odvolací novoty jedná, žádná skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí věci z těchto listin neučinil.

22. Dále krajský soud z důvodu stručnosti odkazuje na skutková zjištění soudu prvého stupně, která jsou správná, odpovídají provedenému dokazování, a proto je odvolací soud převzal.

23. I z hlediska právního hodnocení lze odkázat na správný, logicky zdůvodněný, právní závěr soudu prvého stupně.

24. K odvolacím námitkám žalobkyně je třeba uvést následující.

25. Žalobkyně předně namítala vadnou poučovací povinnost soudu a aplikaci tzv. koncentračních pravidel, v jejichž důsledku opomenul po úvodní koncentraci řízení reagovat na vývoj soudního sporu a dále již účastníky řádně nepoučoval.

26. Ohledně této odvolací námitky je třeba odkázat na jedno z prvních jednání soudu prvého stupně dne , datum, (č.l. , Anonymizováno, spisu), při němž okresní soud srozumitelně vysvětlil, že žalobkyně pro svůj úspěch ve věci musí tvrdit a prokazovat, že k nabytí nemovitostí došlo za trvání manželství účastníků, tj. kdy bylo manželství uzavřeno a kdy došlo k jeho zániku. Současně poučil i žalovaného, že na něm je, aby tvrdil a prokazoval, že se v případě předmětných nemovitostí týká o výjimku ze souboru SJM (dříve BSM).

27. Jinými slovy soud prvého stupně žalobkyni poučil, že z hlediska povinnosti tvrzení a důkazní je povinna tvrdit a prokázat, že nemovitosti nabyli účastníci za trvání manželství. Tuto povinnost žalobkyně splnila.

28. Aby se žalovaný ubránil, musel tvrdit a prokazovat, že se v případě pozemku p.č.st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova čp. , Anonymizováno, , jedná o výjimku ze souboru SJM (dříve BSM) podle § 143 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31.7.1998, a že tyto nemovitosti nabyl za své výlučné prostředky. Soud prvého stupně pak komplexně zhodnotil, zda žalovaný splnil jeho povinnost tvrzení a důkazní, když žalobkyně jeho tvrzení a důkazní návrhy zpochybňovala. Že účastníci pochopili poučení daná soudem prvého stupně, vyplývá i z toho, že předkládali svá tvrzení a důkazní návrhy. Rozsah poučovací povinnosti soudu vyplývala z hmotněprávní úpravy dopadající na danou věc. Tu okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí správně vyložil, stejně jako daná poučení, a proto je pro stručnost možné na jeho odůvodnění i v tomto směru odkázat.

29. Žalobkyně k vadné aplikaci tzv. koncentračních pravidel odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . V tomto rozhodnutí, zabývajícím se poučovací povinností soudu, Nejvyšší soud dospěl k několika závěrům týkajícím se účinků tzv. koncentrace řízení podle § 118b o.s.ř. Předně dovodil, že poté co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle ust. § 118b o.s.ř., účastníci (nejde-li o výjimky stanovené zákonem) nemohou uvádět jen takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat jen takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost; účinky tzv. koncentrace řízení nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu.

30. Dále dospěl k závěru, že k projevu jímž účastník vyjadřuje svůj žalobní požadavek nebo stanovisko k němu, jímž uplatňuje své procesní námitky, jímž shrnuje své návrhy učiněné za řízení, jímž se vyjadřuje k dokazování a ke skutkové a právní stránce věci nebo jímž sděluje svůj názor, jak má být věc rozhodnuta soudem, soud vždy přihlédne, i když je účastník učinil až poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle ust. § 118b o.s.ř.

31. Účinky tzv. koncentrace řízení podle ust. § 118b o.s.ř. nenastanou, jestliže účastníci nebyli o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat tzv. koncentrace řízení.

32. První jednání lze pokládat ve smyslu ust. § 118b odst. 1, věty druhé, o.s.ř. za skončené jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v § 118 odst. 1 a 2 o.s.ř.

33. Žádnému z těchto citovaných závěrů Nejvyššího soudu se soud prvého stupně při vedení řízení nezpronevěřil, což vyplývá z jeho, shora uvedeného, postupu při poučování účastníků v dané věci.

34. Dále žalobkyně namítala, že okresní soud opomenul reagovat na změnu skutkových tvrzení žalobce, učiněnou po koncentrační lhůtě, ohledně zaplacení kupní smlouvy za předmětné nemovitosti. Poukazovala na to, že v kupní smlouvě je obsaženo tvrzení, že za předmětné nemovitosti žalovaný zaplatil v hotovosti při podpisu kupní smlouvy částku , částka, . V průběhu řízení ale žalovaný tvrdil a prokazoval, že kupní cenu zaplatil platbou za jinou nemovitost (dům ve , Anonymizováno, ), přičemž peníze za tuto platbu byly v úschově u advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, (švagra žalovaného).

35. K této okolnosti zaplacení kupní ceny za předmětné nemovitosti žalobkyně v průběhu řízení začala tvrdit, že za ně nebyla uhrazena dohodnutá částka , částka, , ale pouze žalobcem částka , částka, , dále částka , částka, oběma účastníky za trvání jejich manželství (v podobě naturálního plnění uspořádáním svatby dcery svědka , jméno FO, v restauraci účastníků). , adresa, 000 Kč zůstala neuhrazena. Ohledně této dlužné částky žalobkyně uzavřela se svědkem , jméno FO, dne , datum, dohodu o úhradě poloviny dluhu ve výši , částka, , na tento dluh uhradila svědkovi , jméno FO, , částka, a zbývající část dluhu ve výši , částka, jí svědek , jméno FO, odpustil. K tomuto svému tvrzení předložila listinu založenou na č.l. , Anonymizováno, spisu, datovanou dnem , datum, .

36. Žalovaný ale popřel, že by měl vůči svědku , jméno FO, jakýkoliv nesplacený závazek z kupní ceny za nemovitosti, nebo že by proběhlo naturální plnění ve výši , částka, za uspořádání svatby jeho dcery, které by bylo započteno na kupní cenu nemovitostí. V tomto směru ani žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z kterého by takové právní jednání vyplývalo (např. dodatek ke kupní smlouvě). Není proto důvod prokazovat tvrzený neuhrazený závazek , částka, z kupní ceny na nemovitosti navrhovanou formou - výslechem právního zástupce žalobkyně, který chtěl vypovídat o svém zjištění učiněném na základě rozhovoru se svědkem , jméno FO, v březnu , Anonymizováno, , jak k zaplacení kupní ceny na předmětné nemovitosti v roce , Anonymizováno, došlo. V tomto směru je nutné připomenout, že obsah kupní smlouvy ze dne , právnická osoba, ., Anonymizováno, nebyl nijak zpochybněn, k otázce zaplacení kupní ceny byl svědek , jméno FO, již slyšen, jeho výpověď nebyla při jednání okresního soudu nijak zpochybněna, a jakékoliv jednání žalobkyně vůči svědku , jméno FO, v době po rozvodu účastníků v otázce předmětných nemovitostí nemůže na závěru o způsobu nabytí nemovitostí ničeho změnit.

37. V průběhu řízení před soudem prvého stupně bylo zjištěno, že svědek , jméno FO, (jako kupující), za vedlejšího účastenství své manžely , jméno FO, , koupil od , jméno FO, (jako prodávající), na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , dům čp. , Anonymizováno, se stavební parcelou p.č. , hodnota, a zahradou p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ležící v k.ú. , adresa, , obci , adresa, , za dohodnutou kupní cenu , částka, , která byla zaplacena před podpisem této kupní smlouvy. Tato skutečnost je v souladu s výpovědí svědka , jméno FO, (provedené okresním soudem dne , datum, ), který dále vypověděl, že tuto nemovitost ve Svítkově si s manželkou vybrali, aby se do ní přestěhovali přímo z prodávaného domu č.p. , Anonymizováno, , a že tuto kupní cenu prodávající , jméno FO, fakticky zaplatil žalovaný. Svědek měl zato, že po této platbě žalovaného jsou oba za prodej domu č.p. , Anonymizováno, (spolu s pozemky) vyrovnáni.

38. Za této situace, kdy se dosud svědek , jméno FO, ani ničeho jiného z kupní smlouvy na předmětné nemovitosti, tj. po více jak , Anonymizováno, letech (v době svého výslechu před okresním soudem), nedomáhal, a manželství účastníků již bylo rozvedeno v roce , Anonymizováno, , nemohl jednáním žalobkyně, která podle svých slov platila na dluh z kupní ceny za předmětné nemovitosti svědku , jméno FO, částku , částka, , vzniknout žalovanému žádný závazek vůči prodávajícímu vyplývající z kupní smlouvy ze dne , právnická osoba, ., Anonymizováno, . Jinými slovy, žalobkyně svou platbou částky , částka, dne , datum, svědku , jméno FO, , tj. v době kdy již manželství účastníků bylo rozvedeno, nemohla dosáhnout toho, aby předmětné nemovitosti byly součástí rozvodem zaniklého společného jmění účastníků. Při absenci vůle účastníků nabýt tyto nemovitosti do podílového spoluvlastnictví (tato vůle nebyla žalobkyní ani tvrzena) nemohla platbou , částka, žalobkyně dosáhnout ani toho, že by se nemovitosti staly podílovým spoluvlastnictvím účastníků. Nanejvýš mohla taková platba představovat eventuální závazek žalovaného vůči ní z titulu bezdůvodného obohacení. Ale změnu vlastnického práva žalovaného přivodit nemohla. Proto navrhovaný důkaz výslechem advokáta žalobkyně za účelem zjištění okolností uzavření dohody o zaplacení části dluhu a o prominutí jeho zbytku, uzavřené dne , datum, mezi svědkem , jméno FO, a žalobkyní, okresní soud správně neprováděl a jako nedůvodný jej neprovedl ani odvolací soud.

39. Žalobkyní označené rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, , kterým žalobkyně v této otázce argumentovala, na projednávanou věc nedopadá. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud posuzoval situaci, kdy se žalobkyně domáhala vyloučení věci (bytové jednotky) z výkonu rozhodnutí na základě tvrzení, že jím je postižen její majetek, a to za skutkového stavu, kdy žalobkyně byla účastnicí dražby, jíž byl udělen příklep. Tedy byla-li vydražitelkou, která uhradila ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením, nelze vycházet z existence „shodné vůle“ s jejím manželem, resp. nelze z ní vycházet samozřejmě, ohledně projevu vůle nabýt věc do bezpodílového spoluvlastnictví. Pro posouzení dané věci tak odkaz žalobkyně na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu není přiléhavé.

40. Žalobkyně dále namítala, že okresní soud vadně vyloučil zvukovou nahrávku jejího rozhovoru s žalobcem jako důkazní prostředek. Měla za to, že řádně nevysvětlil, proč považuje zvukovou nahrávku za nepřípustný důkaz, přitom účastníci mají právo tyto úvahy soudu znát, aby na ně mohli reagovat. K tomu poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , datum, , sp.zn. II. ÚS 1774/14. Odvolací soud má předně za to, že soud prvého stupně vysvětlil, proč tento důkaz neprovedl a své úvahy vyjádřil v bodě 33 odůvodnění rozsudku, kde mimo jiné odkazoval i na citované rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 1774/14. Odvolací soud proto na odůvodnění soudu prvého stupně zcela odkazuje a dodává následující. Žalovaný prokázal, že nemovitosti nabyl do svého výlučného vlastnictví. V tomto směru prohlášení žalobkyně v kupní smlouvě o nabytí nemovitosti do výlučného majetku žalovaného se ukázalo jako pravdivé. Naopak její tvrzení, že toto prohlášení nepodepsala, a že u podpisu kupní smlouvy nebyla, bylo prokázáno jako nepravdivé. Z toho pak vyplývá právní důvod nabytí předmětných nemovitostí do vlastnictví žalovaného a pouze ten je důležitý, nikoliv případná pozdější představa žalovaného, zda byly nemovitosti nabyty do jeho výlučného nebo do společného majetku. Proto by i případné zjištění z tajně pořízené nahrávky o tom, že v únoru , Anonymizováno, se žalovaný domníval, že předmětné nemovitosti byly nabyty do společného jmění manželů, nemohlo na výsledku nabytí předmětných nemovitostí do výlučného majetku žalovaného v roce , Anonymizováno, ničeho změnit.

41. Dále v odvolání žalobkyně vysvětlovala, proč původně popřela pravost svého podpisu na kupní smlouvě. Toto tvrzení ale nemá na výsledek projednávané věci žádný význam. To obdobně jako tvrzení, že okresní soud postupoval účelově, pokud odmítl přečíst k důkazu i další navrhované části trestního rozsudku než ty, které přečetl. Pak by totiž okresní soud zjistil, že žalobkyně před soudem vždy vypovídala důvěryhodně a pravdivě, na rozdíl od žalovaného a jím navržených svědků, jejichž výpovědi byly trestním soudem hodnoceny jako účelové a zcela nevěrohodné. K této odvolací námitce lze uvést, že trestní soud posuzoval jednání žalovaného v období let , Anonymizováno, až , Anonymizováno, , v němž shledal naplnění skutkové podstaty týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zákoníku a mimo jiné hodnotil i výpovědi účastníků a svědků v trestním řízení. V nyní projednávané věci bylo posuzováno nabytí nemovitostí do vlastnictví v roce , Anonymizováno, . Jde o samostatné řízení, netýkající se citované trestní věci, proto dovozovat nějaké závěry z hodnocení účastníků a svědků trestním soudem pro danou věc, nepřipadá odvolacímu soudu jako přípustné a způsobilé ke změně závěrů soudu prvého stupně vyplývajících z tohoto (tj. jiného civilního) řízení.

42. Žalobkyně dále vytýkala soudu prvého stupně, že správně nevyhodnotil zjištění z evidenčních listů okresní správy sociálního zabezpečení v souvislosti se svědeckými výpověďmi ohledně možných výdělků žalovaného v , Anonymizováno, . Tvrdila, že ve smyslu rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , datum, , sp.zn. I. ÚS 1870/08, je evidenční podklad založený v evidenčních listech nadán předpokladem správnosti, pokud není prokázán opak. A z evidenčních listů vyplývá, že žalovaný nemohl v , Anonymizováno, . a , Anonymizováno, . letech pracovat v , Anonymizováno, v takovém rozsahu, jak tvrdil, případně jak uváděli svědci.

43. Žalobkyně má pravdu v tom, že Ústavní soud v citovaném usnesení aproboval dílčí právní závěr odvolacího soudu, že evidenční listy důchodového zabezpečení jsou listinné důkazy, které nevzbuzují pochybnosti o správnosti, a je tedy třeba respektovat, co je v nich uvedeno, pokud není prokázán opak. V projednávané věci ale svědeckými výpověďmi (svědka , jméno FO, , svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ) bylo prokázáno, že žalovaný do , Anonymizováno, jezdil pracovat a měl tam uložené finanční prostředky, přičemž tato skutečnost vyplynula i ze svědecké výpovědi , jméno FO, , po němž žalovaný požadoval, aby ohledně platby kupní ceny za předmětné nemovitosti mu její termín svědek oznámil nejméně 3 dny předem, aby mohl dojet do , Anonymizováno, pro peníze, které tam má uložené. Z evidenčních listů důchodového pojištění je možné provést výpočet osobního vyměřovacího základu a z něj pak dovodit výši starobního důchodu, avšak dovozovat z něho závěry ohledně možného výdělku v , Anonymizováno, bez dalšího nelze. Ze zjištění z evidenčního listu důchodového pojištění o tom, že žalovaný byl od , datum, do , datum, zaměstnán v , Anonymizováno, , adresa, , oblastní podnik, a od , datum, do , datum, zaměstnán u , Anonymizováno, Oblastní správy tělovýchovných zařízení , Anonymizováno, , Anonymizováno, , dovozovat, že o dovolených nebo o víkendech, případně dobách neplaceného volna, nemohl vykonávat práce v , Anonymizováno, , dovozovat nelze. O to víc v dalším období od , datum, , kdy byl již pojištěn jako OSVČ.

44. Další odvolací námitkou žalobkyně byl výsledek hodnocení její výpovědi před okresním soudem. Odkaz na hodnocení její výpovědi v trestním řízení a obecné zpochybňování svědků žalovaného je přípustnou procesní obranou žalobkyně, avšak hodnocení její účastnické výpovědi, provedené v bodě 33 odůvodnění rozsudku, je přesvědčivé, logické, odvolací soud nemá ničeho, co by na tomto závěru soudu prvého stupně měnil. Soud prvého stupně řádně zdůvodnil, z jakých skutečností při hodnocení účastnického výslechu žalobkyně vycházel a proč ke svému závěru dospěl.

45. Žalobkyně také vyčítala soudu prvého stupně, že ji nevyzval k doplnění tvrzení a označení důkazů ve vztahu k institutu vydržení, ať již řádnému nebo mimořádnému. Přestože i v tomto směru žalobkyně považuje postup soudu prvého stupně za formalistický, odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu v bodě 34, kde okresní soud vysvětluje, proč žalobkyně nemohla vlastnické právo k předmětným nemovitostem vydržet, ať již řádným (§ 1089 o.z.) nebo mimořádným (§ 1095 o.z.) vydržením. Nezbytnou podmínkou vydržení (§ 1089 o.z.) je oprávněná držba věci, která předpokládá, že je držitel v dobré víře, že mu věc patří se zřetelem ke všem okolnostem. Posouzení je-li v dobré víře, je třeba hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně již v době uzavírání kupní smlouvy na předmětné nemovitosti mezi žalovaným a svědkem , jméno FO, dne , právnická osoba, ., Anonymizováno, učinila v této kupní smlouvě prohlášení, že nemovitost nenáleží do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, a že předmětnou nemovitost nabývá žalovaný za své vlastní finanční prostředky. Věděla tudíž, že se nemovitosti nestávají předmětem bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, a nemohla být v dobré víře, že jí patří, nebo že je spoluvlastní s žalovaným.

46. K mimořádnému vydržení (§ 1095 o.z.) zákon vyžaduje pouze uplynutí vydržecí doby, a aby nebyl držiteli prokázán nepoctivý úmysl. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o.z.). Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) tedy není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 15/2023). Pokud žalobkyně již v kupní smlouvě ze dne , právnická osoba, ., Anonymizováno, prohlásila, že její manžel (žalovaný) kupuje nemovitosti ze svých vlastních finančních prostředků, a tudíž souhlasí s tím, že nemovitosti nebudou patřit do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, a přesto nyní tvrdí, že se ujala (případně ujali společně s žalovaným) držby těchto nemovitostí při jejich koupi, není možné takové uchopení držby hodnotit jinak, než že při jejím nabytí a výkonu bylo úmyslně nepoctivé.

47. Okresnímu soudu bylo také vytýkáno ze strany žalobkyně, že neprovedl navržené důkazní prostředky, které nebyly tzv. vzaty zpět. Byť žalobkyně neoznačila, o jaké navržené neprovedené důkazní prostředky se jedná, ze spisového materiálu, ale i z odůvodnění rozsudku okresního soudu, se nabízí, že se jedná o výslech matky, ale zejména otčíma žalobkyně. I s touto problematikou se okresní soud beze zbytku vypořádal v bodě 34 svého odůvodnění, v němž chronologicky popsal nejen okamžik, kdy žalobkyně od provedení tohoto důkazu ustoupila, ale i okamžik, kdy žalobkyně opět navrhla výslech svědka , Anonymizováno, . , Anonymizováno, a důvod, který žalobkyni k takovému postupu vedl. Okresní soud vyložil nutnost odlišovat, zda se jedná o důkaz navržený po koncentraci řízení a žalobkyně hodlá prolamovat koncentraci řízení, či zda se jedná čistě o linii k prokazování nevěrohodnosti svědků, a v té souvislosti i to, že důkazem zpochybňujícím jiný důkaz není, pokud má nově navržený důkaz vést k jiným skutkovým zjištěním, a nikoliv výhradně ke zpochybnění věrohodnosti některého z dosavadních důkazů. Proto postup soudu prvého stupně není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp.zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , na který v odvolání odkazovala žalobkyně.

48. Z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě, že návrh na provedení důkazů nebyl účinně odvolán nelze dovodit, že návrh nebyl podán, i když účastník soudu později sdělil, že na návrhu na provedení důkazu „netrvá“, že „nenavrhuje“ jeho provedení, že takový návrh „nečiní“ apod. Uvedená vyjádření účastníka řízení mohou být pro soud jen podnětem k posouzení, zda navrhovaný důkaz provede, popřípadě zda od nařízeného důkazu neupustí; důkaz však neprovede nebo od jeho provedení upustí jen tehdy, jde-li o důkaz, jehož provedení není potřebné ke zjištění skutkového stavu věci.

49. V opakovaném návrhu na výslech , Anonymizováno, . , Anonymizováno, žalobkyně sdělila, že jej navrhuje ke zpochybnění věrohodnosti účastnické výpovědi žalovaného, aniž by specifikovala cokoli dalšího. Neučinila tak ani k výzvě okresního soudu adresované žalobkyni při jednání dne , datum, , tj. ve lhůtě do , datum, . Za této situace byl správný postup soudu prvého stupně, pokud navrhovaného svědka nevyslýchal, protože nebylo zřejmé, co by takový výslech měl přinést, zda by tím nedošlo pouze ke zdržení řízení.

50. Odvolací námitka žalobkyně, kterou odvolací soud, byť jen zčásti, vyhodnotil jako důvodnou, se týkala nákladů řízení. Okresní soud postupoval správně, pokud za tarifní hodnotu, z níž určil sazbu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby považoval tržní ocenění , jméno FO, z , právnická osoba, I v této části lze odkázat na správné odůvodnění rozsudku okresního soudu obsažené v bodě 36. Lze k němu dodat, že účastníci toto odborné vyjádření , jméno FO, ze dne , datum, nijak nezpochybnili, a že z listin poskytnutých stavebním úřadem a předložených žalovanou, vyplývá, že se o nemovitosti žalovaný staral, vylepšoval je, a proto jejich hodnota v běhu času, i s přihlédnutím k tomu, že se jedná o nemovitosti ležící v lukrativní části centra statutárního města , adresa, , neklesla. Důvodnost odvolací námitky žalobkyně ale spatřuje krajský soud v přiznání odměny žalovanému za úkon právní služby ze dne , datum, další porada s klientem přesahující 1 hodinu, neboť tento úkon je subsumován (zahrnut) v odměně za další úkon právní služby ze dne , datum, – účast při prvém ústním jednání před okresním soudem. Obdobné platí pro právní úkon z , datum, - další porada s klientem přesahující 1 hodinu, neboť tato činnost je zahrnuta do odměny za úkon právní služby ze dne , datum, – písemné podání ve věci samé. Stejně tak další porada s klientem přesahující 1 hodinu ze dne , datum, spadá pod úkon právní služby ze dne , datum, – písemné podání ve věci samé. Nedůvodným bylo i přiznání odměny za převzetí věci, přípravu zastoupení včetně první porady s žalovaným dne , datum, , kdy si pro zastupování zvolil nového advokáta. To že tak učinil, bylo čistě rozhodnutím žalovaného a nejedná se tak o jím účelně vynaložený náklad ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, který počítá s jedním takovým úkonem pro celé řízení. Ostatní úkony právní služby však odvolací soud ve shodě se soudem prvého stupně považuje za účelně vynaložené, za něž náleží žalovanému náhrada.

51. Odvolací soud tak ve shodě s okresním soudem shrnuje, že v řízení bylo prokázáno uzavření kupní smlouvy za trvání manželství účastníků, což by obecně vedlo k nabytí věci do bezpodílového vlastnictví manželů, avšak žalovaný v řízení tvrdil a úspěšně prokázal, že k nabytí věci byly použity jeho výlučné prostředky. Uplatní se tak výluka z obecného pravidla a obstojí závěr, že žalovaný je výlučný vlastníkem těchto nemovitostí. To proto, že pokud žalobkyně tvrdila, že za trvání manželství byly na úhradu kupní ceny použity společné prostředky, nebylo toto tvrzení prokázáno a pokud je namítáno použití finančních prostředků po rozvodu manželství účastníků na doplacení kupní ceny, je již z povahy věci patrno, že šlo o prostředky nikoliv společné. Pokud věc nabyl žalovaný do svého výlučného vlastnictví, věc držel a užíval, nemohlo ani dojít k vydržení vlastnického práva jinou osobou. Neobstojí ani procesní námitky, neboť účastníci byly poučeni o rozložení břemene tvrzení a dokazování a nebylo nutné provádět další dokazování, primárně s ohledem na jeho nepotřebnost pro zde uvedený právní závěr soudu.

52. Procesně úspěšnému žalovanému tak podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží náhrada nákladů řízení představovaných odměnou advokáta za 8 úkonů právní služby po , částka, (§ 8 odst. 1, § 7 bod 7, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále také jen AT, při tarifní hodnotě , částka, zahrnující obvyklou cenu pozemku p.č.st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova garáže, ve výši , částka, a obvyklou cenu pozemku p.č.st. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č.p. , Anonymizováno, , ve výši , částka, , a to za tu část řízení, kde jejím předmětem byly oba pozemky), tj. za převzetí a přípravu zastoupení, účast při jednání soudu dne , datum, , písemné podání ze dne , datum, , písemné podání ze dne , datum, , písemné podání ze dne , datum, , účast při jednání soudu, které trvalo déle než 2 hodiny dne , datum, a účast při jednání soudu dne , datum, , dále odměnou advokáta za 13 úkonů právní služby po , částka, (§ 8 odst. 1, § 7 bod 7, AT při tarifní hodnotě , částka, ), tj. za účast při jednání soudu dne , datum, trvajícím přes 2 hodiny, účast při jednání soudu dne , datum, , účast při jednání soudu dne , datum, , písemné podání ze dne , datum, , účast při jednání soudu dne , datum, přesahující 2 hodiny, písemné podání ze dne , datum, , písemné podání ze dne , datum, , účast při jednání soudu dne , datum, přesahující 2 hodiny, účast při jednání soudu dne , datum, přesahující 2 hodiny a účast při jednání soudu dne , datum, , dále v paušální náhradě hotových výdajů 21 x , částka, (§ 13 odst. 3 AT) a DPH 21 % ve výši , částka, (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady prvostupňového řízení žalovaného představují částku , částka, , kterou mu je žalobkyně povinna nahradit k rukám jeho advokáta v zákonné třídenní lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, věta před středníkem, o.s.ř.).

53. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodováno podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na jejich náhradu. Náklady odvolacího řízení spočívají v odměně advokáta za 2 úkony právní služby po , částka, (§ 8 odst. 1, § 7 bod 7, AT, při tarifní hodnotě , částka, ) za písemné podání ze dne , datum, a účast při jednání odvolacího soudu dne , datum, , dále v paušální náhradě hotových výdajů 2x , částka, (§ 13 odst. 3 AT ve znění advokátního tarifu po , datum, ) a v DPH 21 % ve výši , částka, (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Náhrady ostatních nákladů odvolacího řízení se žalovaný výslovně vzdal. Celkové náklady odvolacího řízení žalovaného představují částku , částka, , kterou je žalobkyně povinna nahradit žalovanému k rukám jeho advokáta v zákonné třídenní lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, věta před středníkem, o.s.ř.).

54. Při přezkoumání napadeného usnesení okresního soudu o náhradě nákladů řízení státu odvolací soud dospěl k závěru, že výtky žalobkyně nejsou důvodné. Soud prvého stupně postupoval podle § 166 odst. 1 o.s.ř. a doplňujícím usnesením rozhodl o nákladech řízení státu, o nichž nerozhodl dne , datum, , kdy rozhodl jen o nákladech řízení účastníků. Výtka žalobkyně, že tak měl učinit opravným usnesením není důvodná, protože soud prvého stupně ničeho na vyhlášeném rozsudku neměnil, pouze jej doplnil o rozhodnutí o náhradě nákladů státu způsobem podle § 166 odst. 2, věta první za středníkem, o.s.ř. Jejich vyčíslení provedl správně, odpovídá obsahu spisu a odvolací soud proto na něj z důvodu stručnosti odkazuje.

55. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II., o náhradě nákladů účastníků, a podle § 219 o.s.ř. rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku I. a usnesení okresního soudu o náhradě nákladů řízení jako věcně správné potvrdil.